archiv publikací

Phenomenological approaches to sounds, noises, voices, and music traditionally privilege methods that center visual perception. This book aims not only to phenomenologically describe sonic environments, but also to develop an audition-centered phenomenological methodology to enable this task. "Sonic environment" is this book's term for the acoustic shape of human life-environment, which is multisensory and does not exclude visual, tactile, olfactory, and gustatory sensations connected with sounds or their sources. Sonic environments (in so far as they are lived) are not composed of separate sounds, but created by “sonic phenomena” – i.e., lived (real or imagined) experiences with sounds, noises, voices, and music. Just as phenomenology traditionally privileges the visual over the audio, phenomenology thematically prefers listening to a voice or a music over less articulated sonic experiences (i.e., sounds without an obvious meaning, melody, or rhythm).In this respect, the book not only provides missing phenomenological descriptions of sonic environments, but also redefines phenomenological methodology with respect to acoustic perception.

Publikace přináší kritickou edici Výkladů nedělních epištol mistra Jakoubka ze Stříbra, které se dochovaly jako přítisk k druhému norimberskému vydání Husovy postily z roku 1564. Jde o soubor celkem padesáti čtyř kázání, pocházejících zřejmě z poloviny dvacátých let 15. století. K vydání připravil Ota Halama.

Combining perspectives from both continental and analytic philosophy, this timely volume explores how imagination today both shapes and is shaped by technology, art and ethics.

Imagination is one of the most significant and broadly examined concepts in contemporary philosophy and is frequently understood as a basic human faculty that enables complex activities. This book shows, however, that imagination is more than a mere enabler. Whilst imagination shapes our experiences, it is at the same time shaped by our environments. Some of the most creative manifestations of imagination are the result of its two-way interaction with art or technology, or both. In short, imagination co-shapes us.

Beyond the traditional perspectives of Kant and Heidegger, The Philosophy of Imagination: Technology, Art and Ethics examines our dynamic relationship with imagination, from contemporary technological advancements such as AI that transform the whole ecosystem to imagination in the context of videogames and literary fiction. Analysing societal imagination, it addresses the relationship between the racial imaginary and white ignorance, as well as the effects that societal mechanisms such as lockdowns can have on our imagination.

Taking its cue from the here and now, this volume brings together leading international scholars to investigate how the concept of co-shaping allows us to see imagination and its crucial role in society in new and productive ways.

Svazek vůbec poprvé přináší kritickou edici a překlad dochované učenecké korespondence významného vědce, profesora medicíny a hodnostáře pražské univerzity Jana Marka Marciho z Kronlandu (1595–1667), mezi jejíž nejvýznamnější příjemce patřili jezuita Athanasius Kircher (1602–1680), člen cisterciáckého řádu Jan Caramuel (1606–1682) nebo proslulý astronom a fyzik Galileo Galilei (1564–1642). Marciho korespondence pozoruhodným způsobem ilustruje podoby fungování raně novověkých učeneckých sítí v neklidném období třicetileté války a v následujících dekádách 17. století. Jedná se o soubor 61 dopisů z let 1640–1666, které obsahují většinou debaty o dobových tématech z oblasti fyziky, jazykovědy, steganografie, alchymie a dalších disciplín. Vlastní korespondence je čtenářům předložena v zrcadlovém latinsko-českém vydání, je uvedena předmluvou a opatřena kritickým a výkladovým poznámkovým aparátem.

In der Zeit zwischen der zweiten Hälfte des fünften Jahrhunderts v. Chr. und dem ersten Viertel des folgenden Jahrhunderts lässt sich eine Zunahme der Darstellung von Kindern auf attischen Vasen beobachten. Eine systematische Analyse dieser Darstellungen hat ergeben, dass die Künstler nicht das Leben der athenischen Kinder, ihre Aktivitäten und die Wahrnehmung ihrer Eltern durch diese dokumentierten. Die Untersuchung hat ergeben, dass die Darstellungen von Kindern auf den Choen wertvolle Hinweise und historische Informationen über das Selbstbild der athenischen Männer sind.

Druhý svazek kritické edice Komenského korespondence zahrnuje relativně krátké období od začátku roku 1639 do poloviny roku 1641, tedy do jeho odjezdu do Londýna (září 1641). Komenský v této době korespondenčně komunikoval mj. se svými přáteli S. Hartlibem a J. Hübnerem (Londýn), s významným slezským básníkem M. Opitzem (Gdańsk), s francouzským filozofem a matematikem M. Mersennem (Paříž), důležitá je i korespondence s bratrským patronem B. Leszczyńským nebo teologicky zajímavá výměna listů s D. Stolciem (Štolcem). Svazek obsahuje celkem 35 listů, kromě vlastní edice dopisů také textově kritický aparát a věcné komentáře, regesty jednotlivých dopisů, bibliografický soupis, obrazové přílohy a rejstříky osob, prací a geografických názvů. Svazek připravili pracovníci Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filosofického ústavu AV ČR Vojtěch Balík, Markéta Klosová, Lenka Řezníková, Marcela Slavíková, Martin Steiner, Lucie Storchová, Kateřina Šolcová, Vladimír Urbánek a externí spolupracovník Václav Bok.

Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce. Voltaire ve svém textu, který vyšel o rok později, v roce 1763, vybízí k náboženské toleranci a obrací se proti fanatismu a pověrám. Podporuje odluku církve od  státu a volá po zachování neutrality státu ve věcech víry. Jeho pojednání klade důraz na význam rozumu a svobody mysli při řešení sporných otázek.

Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. Jedná se o veřejnou přednášku pro širší vzdělané publikum, v níž neformuluje čistě filosofické argumenty, ale odvolává se na soudobou diskusi o podstatě krásy (Winckelmann, Hamann, Goethe, Mengs apod.). Zůstává zde však snaha ukázat, v jakém smyslu je příroda živá a produktivní, v jakém smyslu je zobrazením světa idejí a jak chápat úkol umění napodobovat přírodu, resp. v čem spočívají specifika zobrazování idejí v umění.