Přežívající šumavská populace tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) patří v současné době mezi nejvýznamnější v rámci celé střední Evropy. Článek shrnuje historii výskytu v území a populační vývoj na základě historických údajů i moderních geneticko-populačních analýz. Pojednává také o ochraně populace a možných rizicích.
K dalšímu čtení v Živě
Tetřev hlušec a Šumava (1991, 1: 40–41)
Tetřevi – úryvek z článku v Živě roku 1855 (2021, 6)
Použitá a citovaná literatura
RÖSNER, Sascha, et al. Recreation shapes a “landscape of fear” for a threatened forest bird species in Central Europe. Landscape ecology, 2014, 29.1: 55-66.
VOLF O., TEJKAL M., MIKOLÁŠ M.: Fragmentace prostředí a její vliv na populaci tetřeva hlušce v Ptačí oblasti Šumava. Odborná studie ČSO, 2014, nepublikováno.
HÖGLUND, N. H.; PORKERT, J. Zum Entstehen anomalen Verhaltens beim Auerhuhn (Tetrao urogallus L.). Zeitschrift für Jagdwissenschaft, 1992, 38.3: 165-170.
PORKERT J.: Proč útočí tetřevi na člověka? Charakteristika a příčiny vzniku nenormálního chování. Svět myslivosti, 2001, 11.
TEUSCHER, Miriam, et al. Modelling habitat suitability for the Capercaillie Tetrao uro-gallus in the national parks Bavarian Forest and Šumava. Zeitschrift bayerischer und baden-württembergischer Ornithologen, 2011, 50.2/3.
BUFKA, L.; ČERVENÝ, J.; BÜRGER, P. Vývoj početnosti tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) na Šumavě. Tetřevovití–Tetraonidae na přelomu tisíciletí, 2000, 24.26: 3.
VONDRKa Aleš et al.: Závěrečná zpráva projektu „Přeshraniční mapování lesních ekosystémů – cesta ke společnému managementu NP Šumava a NP Bavorský les“ – Ornitologická část. Správa NP Šumava, 2020, nepublikováno.
The surviving Šumava wood grouse (Tetrao urogallus) population is one of the most substantial branches in the whole Central Europe. This article summarises the history of its presence in the area and population trends based on historical information and modern genetic population analysis. The protection of the population and possible risks are discussed.
-
Tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Přežití poslední přirozené populace tetřeva v České republice na Šumavě je známkou unikátní dochovalosti zdejšího přírodního prostředí. Typické postavení kohouta v toku. Foto M. Drha
-
Kryptické zbarvení tetřeví slepice umožňuje splynout s prostředím. Foto V. Hřebek
-
Typický biotop tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) – přirozené rozvolněné smrčiny. Foto Š. Rosenkranz
-
Nezaměnitelná stopní dráha. V zimním období se lesní kurové dobře mapují vyhledáváním pobytových stop. Foto Š. Rosenkranz
-
Na základě nalezených stop a trusu lze usuzovat i na chování jedince či míru využívání lokality. Hromádka trusu typická pro odpočinkové místo. Foto Š. Rosenkranz
-
Populační trend tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) na území národního parku Šumava podle jarních kmenových stavů. Upraveno podle: Ministerstvo zemědělství, formulář Mysl 1-01
-
Výskyt tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v letech 1985–90 byl soustředěn do centrální a severozápadní části pohoří s nejvhodnějšími biotopy nejméně postiženými fragmentací. Obdobný stav trval do r. 1995. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
-
Mezi lety 1996 a 2000 se objevují první pozorování v jihovýchodní části na Trojmezné a pravděpodobně v souvislosti s vypouštěním odchovaných jedinců také na Vimpersku a Strážensku. Vypouštění jedinci však kvůli vysoké míře mortality nedávají vzniknout samostatně se reprodukujícím populacím. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
-
Po r. 2001 jsou pozorováni tetřevi opět na Smrčině, častěji také na Vimpersku. Zajímavé je prokázané hnízdění slepice se třemi mláďaty v r. 2002 u Uhřic (600 m n. m., mimo zájmové území). Jádrem výskytu zůstává v letech 2001–05 centrální a severozápadní Šumava, k postupné obnově dochází na Trojmezensku. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
-
Mezi roky 2006 a 2010 proběhlo rozsáhlé mapování. Vedle centrální a severozápadní části pohoří byl tetřev pravidelně pozorován na Trojmezné a Smrčině, včetně úspěšného hnízdění. Od r. 2008 je ojediněle registrován také v ptačí oblasti Boletice. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
-
V letech 2011–15 je rozšířen zejména podél hraničního hřebene s Bavorskem, přirozeně se šíří do oblasti Strážného a Jeleních vrchů. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
-
Areál druhu v území mezi lety 2016–20. Proběhlo druhé intenzivní mapování. Současný výskyt na německé a rakouské straně pohoří je soustředěn do hřebenových poloh. Z ptačí oblasti Boletice jsou pravidelně hlášena pozorování včetně toku – až čtyři kohouti na tokaništi – a prokázána reprodukce. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
-
Mapa navržených klidových území pro ochranu populace tetřeva hlušce (žlutě). Zeleně jsou znázorněna navrhovaná klidová území sloužící k ochraně jiných fenoménů. Všechny mapy upraveny podle dat NDOP AOPK 2021 a NP Šumava, podklad ČÚZK. Orig. A. Vondrka
