Výstava Obraz obrazu

O výstavě

Vědecká analýza nám pomáhá zjistit stáří, způsob vzniku, pravost či stav uměleckých děl; uměleckou sféru pro změnu dlouhodobě inspirují vědecké myšlenky a příklady této reflexe můžeme nalézt od Leonarda da Vinci a jeho předchůdců přes M. C. Eschera až po soudobé tvůrce a tvůrkyně. Obraz obrazu představuje tuto fascinující vzájemnou reflexi na příkladech maleb a mozaik předních současných českých a polských umělců a umělkyň, kteří laskavě zapůjčili svá díla FZU AV ČR po dobu trvání výstavy (22. 10. až 11. 11. 2024) a vytvořili nová díla inspirovaná vědeckými analýzami původních mozaik a maleb. Na výstavě si budete moci prohlédnout nejen tento řetězec inspirace, ale také vzorky vystavených děl pod mikroskopem.

Výstavu spoluorganizují Pavla Bauerová (FZU a ITAM AV ČR; současně umělecko-vědecká kurátorka výstavy) a Julie Nekola Nováková (FZU AV ČR). Vznik výstavy byl podpořen Programem podpory prezentace vědy a výzkumu AV ČR.

Slavnostní vernisáž výstavy proběhla v úterý 22. října 2024 za přítomnosti hostů z různých ústavů AV ČR a z širší vědecké i umělecké sféry. Obraz obrazu se otevře nejširší veřejnosti od čtvrtka 7. listopadu do soboty 9. listopadu 2024 během Dnů otevřených dveří na FZU. Máte-li v mezidobí zájem o exkurzi pro školu, školku či jinou skupinu, ozvěte se na pr [at] fzu [dot] cz.

Vystavující umělci a umělkyně

Łukasz Huculak je přední polský malíř, kurátor a autor textů o umění. Mezi jeho aktuální zájmy patří kuriozity, kunstkamera, kořeny a kosmos. Jeho obrazy připomínají relikty dávných kultur, archeologické nálezy nebo muzejní destrukce. Absolvoval umělecké rezidence v USA, Paříži, Palermu, Mnichově, na zámku Konigshein, ve Fuldě a Borobuduru. Je též členem Varšavského sdružení historiků umění, Dolnoslezského sdružení pro podporu výtvarného umění, Akademie mladých vědců a umělců a redakční rady Slezských ročenek umění. Spolupracuje s umělecko-vědeckým časopisem Akademie výtvarných umění v Lodži „Powidoki“. Vede malířský ateliér na Akademii výtvarných umění E. Gepperta ve Vratislavi.

Sylwia Svorová Pawelkowicz je výzkumnice, malířka, kurátorka, restaurátorka umění – žije mezi uměním a vědou. Studuje umělecké materiály a specializuje se na identifikaci pigmentů pomocí optické a elektronové mikroskopie. V roce 2016 objevila vzácný žlutý pigment – vanadinit Pb5(VO4)3Cl – používaný ve výzdobě kostelíka v Chotkowě (dnes Polsko). Od té doby experimentuje s dalším pigmentem na bázi vanadu – vanadičnanem bizmutitým, BiVO4, nově uvedeným na trh jako náhrada kadmiových a olovnatochromanových žlutí. Žije a maluje v Praze a ve Varšavě; od roku 2022 pracuje na Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR; od října 2024 je doktorandka na Fakultě chemické Varšavské univerzity.

Magdalena Kracík Štorkánová se zabývá uměním mozaiky: tvorbou, restaurováním, designem, propagací a pedagogickou činností. Systematickou muzívní cestu zahájila v roce 2000 během studií na AVU v Praze, následně na akademiích v Carraře a doktorským studiem na akademiích v Praze, ve Vídni a na OPD ve Florencii. Od té doby se podílela na mnoha projektech, výstavách a konferencích. Je také autorkou několika monografií. V roce 2012 založila organizaci Art and Craft Mozaika z.s. sdružující umělce, restaurátory, historiky, vědce a nadšence do mozaiky. Hlavním cílem je záchrana ohrožených mozaikových děl v ČR a šíření povědomí o mozaice jakožto umělecké disciplíně, její historii a technice.

Zdeněk Dudek absolvoval v roce 1966 Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1968 vytvořil dvě významné mozaikové plastiky – jednu před hotelem Alessandria v Hradci Králové, druhou u hotelu Skalní Město v Prachovských skalách. Krátce nato jeho protest proti sovětské okupaci vyústil v opuštění Československého svazu výtvarných umělců. Po návratu k umění vystavoval v mnoha českých i zahraničních galeriích. V roce 1991 uspořádal velkou výstavu padesáti obrazů na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Aktivně se angažuje v několika uměleckých sdruženích včetně spolku Lughnasadh či Art&Craft Mozaika, z.s. Je též členem spolku Bastion 4, v rámci jehož výstav pravidelně představuje své plastiky a malby.
 

Umělecká díla

Łukasz Huculak: obrazy Terraforma, Astrofuturismus, Extremofil, Endolit, Archeon, Aragonit, Planisféra

Sylwia Svorová Pawełkowicz: obrazy Živly, Bi, Bi - V, Ti, Vanadinit, Barvy vanadinitu, Fe, Žlutomodrý

Zdeněk Dudek: mozaiky Pidižvík, Spočinutí, Sasanka v kleci, Mozaikové variace

Magdalena Kracík Štorkánová: mozaiková figurína Klíč od zlaté klece, mozaika Zlaté období

Vědecké výsledky

Autorkou vědeckých analýz představených uměleckých děl je Pavla Bauerová, kurátorka výstavy a výzkumnice na FZU a ITAM AV ČR, kde se věnuje analýze historických památek a umění.

Snímky mikrostruktury vzorků odebraných z obrazů či mozaik často samy o sobě připomínají svébytná umělecká díla. Hlavním účelem materiálové analýzy obrazů či mozaik však samozřejmě není objevovat neotřelé prostorové nebo estetické dimenze daného díla, ale zjistit, z jakých materiálů a jakým způsobem bylo dílo vytvořeno. Pro nahlédnutí pod štětec malíři či pod mozaikové kladívko mozaikáři se výborně osvědčují mikroskopy – ať už ze školy důvěrně známý mikroskop světelný, kdy vzorek pozorujeme pomocí světla, nebo skenovací elektronový mikroskop, v němž nám informaci o vzorku poskytují elektrony. Díky elektronům si skenovacím elektronovým mikroskopem můžeme vzorek přiblížit až dvěstěkrát lépe než mikroskopem světelným a krom toho také můžeme zjistit, z jakých chemických prvků se námi zkoumané dílo či předmět skládá.

Mikroskopie zdaleka není jediným pomocníkem v pátrání po materiálovém složení obrazů, mozaik nebo historických či archeologických artefaktů. Pro ucelenou informaci o jejich složení je vhodné zapojit i jiné analytické metody. Přesto právě mikroskopie při průzkumu těchto děl zpravidla nikdy nebývá vynechána, protože poskytuje základní obraz o jejich složení.
Z děl našich umělců byly odebrány vzorky o velikosti špendlíkové hlavičky (malby) nebo semínka fazole (mozaiky). Zalili jsme je do pryskyřice a zbrousili je tak, abychom na řezu nábrusu viděli všechny vrstvy obrazu nebo mozaiky. Takto připravené vzorky jsme pozorovali nejdříve ve světelném mikroskopu (od firmy Olympus) a pak i ve skenovacím elektronovém mikroskopu (Mira od původně české firmy Tescan).

Łukasz Huculak – TERRAFORMA
vzorek A3
Pod mikroskopem se vzorek A3 odebraný z Łukaszova obrazu jeví jako poměrně složité souvrství tvořené minimálně šesti barevnými vrstvami (Obr. 1 a 2). Chemické složení vzorku bylo zjišťováno na deseti různých místech, výsledkem je Tabulka 1 ukazující procentuální zastoupení (hmotnostní %) jednotlivých chemických prvků přepočítané na příslušné oxidy. Zastoupení jednotlivých prvků ve vzorku názorně ukazují také mapy rozmístění jednotlivých prvků ve vzorku (tzv. prvkové mapy – Obr. 3, 4, 6).
Z výsledků lze vyčíst, že v bílých částech barevné vrstvy Łukasz použil zejména titanovou bělobu TiO2 a křídu CaCO3, zatímco modrá část barevné vrstvy byla malována zejména ultramarínem – silikátem obsahujícím sodík a síru (Na8–10Al6Si6O24S2–4). Ultramarín byl míchán s jinými pigmenty – k zesvětlení byly použity různé druhy bílé barvy – vedle TiO2 také zinková (ZnO) a barytová (BaSO4) běloba. Tmavších odstínů malíř dosáhl přimícháním železitých a manganatých pigmentů.  

Sylwia Svorová Pawełkowicz – ŽIVLY
vzorek SS-1
Sylwiin obraz se také skládá z více dílčích barevných vrstev (Obr. 7) – ve světelném mikroskopu jich šlo rozlišit pět (Obr. 8). Nejspodnější vrstvu tvoří směs titanové běloby (TiO2) a křídy (CaCO3) – Obr. 10. Nejzajímavější pigment byl identifikován v následující vrstvě – prvky V a Bi prozrazují, že se zde vyskytuje bismut vanadát (BiVO4), který vrstvě dodává zářivě žluté zbarvení (Obr. 11-12). Nad vrstvou bismut vanadátu (Obr. 13) leží rovněž velmi tenká vrstvička tvořená železitým pigmentem (Obr. 14). Ačkoliv mají následující barevné vrstvy modrou, resp. červenou barvu (Obr. 8), v elektronovém mikroskopu se obě vrstvy jeví, jako by se skládaly pouze z titanové běloby. Jejich barevnost je tedy dána nejspíše organickými barvivy smíchanými s titanovou bělobou. Organické sloučeniny ovšem skenovací elektronový mikroskop odhalit neumí, a proto by pro přesnější popis těchto vrstev bylo nutné využít ještě nějaké doplňující metody – například infračervené spektroskopie.

Magdalena Kracík Štorkánová – ZLATÁ KLEC z triptychu Bezhlavé ženy
Magdalena ozdobila oděvní figurínu různorodou zlatou mozaikou. Rozhodli jsme se zanalyzovat keramickou tesseru (mozaikovou kostku) se zlatým (přesněji řečeno zlatě zbarveným) povrchem (Obr. 15). Jak můžeme vidět z Obr. 16, což je příčný řez keramickou tesserou, kostička se skládá ze dvou barevně výrazně odlišných částí (vrstev). Rozdíly mezi oběma vrstvami lépe vysvítají při pohledu do skenovacího elektronového mikroskopu. V něm vidíme výrazně slinutou mikrostrukturu „těla“ tessery a nad ní přibližně 100 – 200 µm tlustou vrstvu odlišného chemického složení (Obr. 15-16). Ta je oproti tělu tessery výrazně nabohacena vápníkem, zatímco v těle tessery má převahu hliník. Povrchová vrstva tessery navíc obsahuje zvýšené množství draslíku a zirkonu (Obr. 17-18). Jak vidíme z výsledků chemického složení (Tab. 3), opravdové zlato bychom v tesseře hledali marně.

Zdeněk Dudek – SVÍTÍCÍ OBJEKTY
Zdeňkovy mozaikované svítící objekty sestávají z betonového korpusu, na který je nanesena mozaika tvořená různobarevnými oblázkovými kameny (vrstva 2) a sklíčky. Ty autor zasadil do betonového jádra (vrstva 3) a mezery mezi nimi vyspároval béžovou spárovací hmotou (vrstva 1). Vzorek materiálu nebyl odebrán přímo z originálu, nýbrž z přípravného modelu pro jeden z objektů.
Jemnozrnná spárovací hmota (vrstva 1, Obr. 18-21) obsahuje bílý cement (který je zřejmě tónovaný nějakým béžovým pigmentem; přítomnost tohoto pigmentu ovšem nebyla jednoznačně prokázána). Dále je do směsi jako jemné kamenivo přidána vápencová a dolomitická moučka, silikáty jsou zastoupeny v zanedbatelné míře. Analyzovaným kamenným oblázkem fungujícím jako mozaiková tessera („kostka“) je dolomit CaCO3.MgCO3 (vrstva 2). Dolomitový oblázek autor vtiskl do betonového korpusu sestávajícího z pískového kameniva, v němž má hlavní zastoupení křemen, a portlandského cementu (vrstva 3). Bílý cement a portlandský cement se od sebe odlišují složením hlavní cementové složky – slínku. Zatímco slínek klasického portlandského cementu obsahuje vedle vápníku, křemíku a hliníku také železo, ve slínku bílého cementu železo chybí, aby zůstala zachována bílá barva cementu. Rozdíl mezi oběma druhy slínku nejlépe vynikne z porovnání v Tabulce 3 a částečně i z obrázků 22-25.