Je naší smutnou povinností oznámit fyzikální komunitě a širší veřejnosti, že nás opustil významný teoretik vysokoparametrového plazmatu a organizátor vědeckého výzkumu Karel Jungwirth.
V roce 1963 absolvoval Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze a stal se vědeckým pracovníkem Ústavu fyziky plazmatu ČSAV (ÚFP). V roce 1966 získal hodnost kandidáta a v roce 1992 doktora fyzikálně-matematických věd. V Akademii věd České republiky byl v roce 1991 pověřen vedením oblasti věd o neživé přírodě, od roku 1993 byl členem předsednictva Akademické rady AV ČR a od roku 1997 místopředsedou AV ČR.
Od roku 1965, kdy pracoval šest měsíců jako aspirant v IAE Kurčatova v Moskvě, pobýval na řadě kratších zahraničních stáží. V letech 1990–91 pak přednášel na University of Texas v Austinu a současně působil v jejím Institute for Fusion Studies. Vedl řadu diplomových prací a přednášel v cyklech kurzů pro aspiranty naší akademie.
Hlavními oblastmi jeho profesionálního zájmu byly fyzika vysokoteplotního plazmatu a řízené jaderné fúze, nestability plazmatu, teorie kolektivních procesů, slabá i silná turbulence, výkonové systémy silnoproudých svazků nabitých částic a v posledních letech i výkonové laserové systémy.
V roce 1998 byl jmenován členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj a byl opět zvolen viceprezidentem Inženýrské akademie ČR. Od roku 1999 byl delegátem ČR v komitétu EURATOM pro specifický výzkumný a výcvikový program v oblasti jaderné energie. Byl členem vědeckých rad ČVUT, MFF UK a Ústavu jaderného výzkumu, a. s., v Řeži. Podílel se na přípravě řady koncepčních dokumentů AV ČR, na formulaci návrhu Národní politiky výzkumu a vývoje ČR a dalších materiálů. V letech 2001–2007 zastával funkci ředitele Fyzikálního ústavu AV ČR (FZÚ). V roce 2011 obdržel medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách. Zasloužil se o vybudování Badatelského centra PALS, jehož byl dlouholetým ředitelem. O tom dále pojednáme v osobnější rovině.
Karla jsme si vždycky považovali jako vynikajícího fyzika a přátelského kolegu už v době, kdy byl řadovým vědeckým pracovníkem ÚFP. Nikdy neodepřel radu či odpověď na ten či onen odborný dotaz, i jeho referáty na místních setkáních pořádaných pravidelně v ÚFP, kterých jsme měli potěšení se zúčastnit, byly vždy zajímavé a přínosné s velkým podílem jeho vlastních původních výsledků, byly zároveň cennou inspirací i pro posluchače z jiných oborů, ale hlavně svědčily o jeho hlubokých znalostech fyziky horkého plazmatu.
Později ale Karel zasáhl do vědy pěstované ve FZÚ ještě mnohem podstatnějším způsobem. Bylo to v době, kdy už byl na prezidiu AV ČR pověřen funkcí vedoucího vědecké oblasti neživá příroda a též se stal místopředsedou akademie. V té době se totiž u nás objevila možnost převzetí jódového výkonového laserového systému Asterix z Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu u Mnichova (Max-Planck-Institut für Quantenoptik).
Tento výkonový laserový systém přesahoval úplně všechno, co tehdy měla česká fyzika k dispozici, a nabídka byla tudíž velmi lákavá. Jenže k provozu laseru je potřeba i adekvátně vybavená laserová laboratoř a tu bylo velmi obtížné u nás najít, v rámci AV ČR i mimo ni. Po měsících marného shánění, když začalo být jasné, že umístění tak velkého systému nelze obejít nějakou improvizací, jsme konečně zašli za Karlem na prezidium Akademie, kde jsme mu popsali naši téměř neřešitelnou situaci.
Karlovi nebylo třeba nic dlouho vysvětlovat, okamžitě pochopil, že jde o jedinečnou příležitost pro českou vědu, která by neměla být promarněna, a nabídl vlastní koncepci řešení. Tou bylo zřízení společné laboratoře FZÚ a ÚFP, pojmenované později Badatelské centrum PALS, zahrnující i novou budovu postavenou a vybavenou podle garchinského vzoru. Karel Jungwirth slíbil i učinit všechno ve svých silách, aby pro vybudování nové laboratoře zajistil potřebné financování.
Prvním krokem bylo schválení tohoto záměru Akademickým sněmem AV ČR, což se na nejbližším možném zasedání stalo. Vstřícně se zachoval i rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny, který za tímto účelem trvale navýšil rozpočet pro vědu o částku, která odpovídala ceně projektu. Pak už bylo jen na nás, abychom zajistili vlastní výstavbu na volném pozemku ÚFP a též přestěhování a zprovoznění systému v Praze. To se podařilo díky Karlově neutuchající podpoře během tří let od oficiálního převzetí systému v Garchingu v roce 1997.
Karel osobně byl i autorem nového názvu systému PALS (Prague Asterix Laser System). Úspěšný provoz jódového systému v Praze, pečlivě sledovaný německými kolegy i dalšími osobnostmi evropské vědy, ovšem otevřel další možnosti následného růstu tohoto vědního oboru v ČR.
Karel se v Bruselu zúčastnil tvorby tzv. Road Map, tj. cestovní mapy pro stavbu dalších velkých vědeckých experimentálních zařízení v rámci EU, a ČR se v tomto případě přirozeně nabízela jako hostitel další generace velkých laserových systémů. Navíc měl někdo ten šťastný nápad (Karel se tím nikdy nechlubil, ale mohl to být právě on), že k financování těchto projektů by mohly být využity tzv. strukturální fondy pomáhající novým členům EU překonat rozdíly mezi starými a novými členu EU. V Bruselu na to přistoupili, a tak některé z projektů plánovaných v Road Map přirozeným způsobem směřovaly do nových členských zemí.
U nás touto cestou vznikla další velká laserová laboratoř ELI Beamlines v Dolních Břežanech. Tam už se Karel na její výstavbě přímo nepodílel, mj. z důvodů selhávajícího zdraví, ale dožil se alespoň zahájení jejího uživatelského provozu. Je však jasné, že bez Karlovy pomoci a inciativy by česká věda mohla o těchto velkých projektech jen snít.
Výše uvádíme jen zlomek důvodů, proč budeme na Karla Jungwirtha vždy vzpomínat s úctou a vděčností.
Karel Rohlena, Josef Krása, Libor Juha
Oddělení radiační chemické fyziky (Centrum PALS)