Kalendárium únor 2007
Švabinský Max
10. února 1962 v Praze zemřel český malíř a rytec Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský. Narodil se 17.9.1873 jako nemanželské dítě Marii Švabinské v Kroměříži. V místě rodiště studoval na německé reálce, ale tu nedokončil. V roce 1891-97 studoval na malířské akademii školy Maxe Pirnera. Grafické technice se naučil u Julia Mařáka a rytce Eduarda Karla. Svůj umělecký obzor si ještě rozšířil studijním pobytem v Paříži a cestami po Francii, Německu, Itálii, Holandsku a Belgii. Od 1910 byl profesorem na Akademii, vedl zde řadu let grafickou školu a speciální školu pro figurální malbu, kterou převzal po Vojtěchu Hynaisovi.. Spolu s J. Preislerem, A. Slavíčkem a M. Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy českého moderního výtvarného umění 20. století a významnou měrou přispěli k zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Byl zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl Doctor honoris causa Masarykovy univerzity v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, nositelem Řádu republiky, akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů. Jeho práce technikou olejomalby, perokresby, litografie, mozaiky, akvarelu, mezzotintu, leptu, pastelu, dřevorytu, kresby suchou jehlou, rudkou, černou křídou, tužkou i uhlem. obsahuje portréty, krajinomalbu, ilustrace, erotické náměty, plakáty, návrhy gobelínů, vitráží, poštovních známek a bankovek. Celkem vytvořil přes osm set grafických listů. Nezapomenutelná zůstanou okna s Posledním soudem v pražské katedrále sv. Víta Vyvrcholením jeho kreslířského a grafického projevu jsou jeho podobizny, tvořící jedinečnou galerii význačných osobností (F. Palacký, A. Dvořák, J. Neruda, J. Wolker, M. Aleš, F.X. Šalda, V. Náprstek aj.). V malířských dílech uplatňoval nejvíce sklon k monumentalitě. Nejproslulejší prací v této oblasti jsou Žně. Na tomto obraze pracoval plných 13 let. Nejznámější obrazy: Chudý kraj (1900), Splynutí duší (1896), Růžový portrét (1898), Kulatý portrét (1897), Kamélie (1903)
1933 získal čestný doktorát filozofie. 1945 byl jmenován národním umělcem, 1951 vyznamenán Československou cenou míru a o rok později Státní cenou. Je čestným občanem Kroměříže a obce Kozlova. Je pochován na Vyšehradě.
Koperník Mikuláš
19. února 1473 se v Toruni narodil a 21.5.1543 ve Fromburku zemřel polský astronom, matematik, právník, stratég, lékař a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie Mikuláš Koperník nebo také Nikolaus Kopernikus, nebo také Mikolaj Koprnik. Narodil v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se Mikuláše ujal bratr matky Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským, a který nechal Mikuláše vystudovat. Nejprve astronomii a matematiku v Krakově, od 1496 právo na univerzitě v Boloni. 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě, 1501 získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově. 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva, v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékaře varmiňského biskupa a zpracoval první náčrt heliocentrické teorie. 1510 se přestěhoval do Fromborku u Baltického moře. 1512 spolu s fromborskou kapitulou složil přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I., žil jako kanovník, staral se o klášterní hospodářství a zejména o malou hvězdárnu. Seznámil se zde dokonale s Ptolemaiovým systémem, vlastnil i Euklidovy Základy a Tabulky krále Alfonse Kastilského, což bylo na tehdejší dobu vzácné. Pozorování a teoretické úvahy ho dovedly k velmi pozoruhodným názorům. Oproti zažitým dogmatům soudil, že se Země otáčí kolem své osy a tvrdil, že heliocentrická soustava jednodušeji vysvětluje pohyb planet po hvězdné obloze. Přestože své názory nikde nepublikoval, pouze je psal do dopisů některým významným učencům, neustále narážel na odpor církve, Výsledkem jeho pozorování a úvah se pak stalo rozsáhlé dílo "O obězích nebeských sfér", které tiskem vyšlo až krátce před Koperníkovou smrtí v roce 1543. Stálo v něm, že se hvězdy nehýbou, nýbrž Země vykonává hned tři pohyby: otáčí se kolem své osy, obíhá kolem Slunce a vykonává i tzv. precesní pohyb, že Země je jednou z planet a všechny planety obíhají kolem Slunce. Tyto závěry se dnes považují za zásadní převrat ve vývoji astronomie a vědy vůbec. Koperníkovo dílo. "O obězích nebeských sfér" bylo věnováno tehdejšímu papeži Pavlovi III., heliocentrický systém byl prezentován pouze jako matematická hypotéza, která nemá žádnou souvislost se skutečnou podobou vesmíru. Dílo paradoxně nevzbudilo žádný veřejný ohlas a na tzv. index zakázaných knih, které prý z různých důvodů ohrožovaly samu podstatu katolické církve, se spis dostal až v roce 1616 zásluhou Galilea Galileiho, jehož dílo ve prospěch Koperníkových názorů argumentovalo a značně tak přispělo k jeho popularizaci.. Na indexu pak Oběhy setrvaly až do roku 1835. 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si koupil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium., 1516-1519 působil v funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. 1522 na sjezdu stavů Královského Pruska ve městě Grudziadz přednesl traktát o mincích. Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem. Spolupracoval s Bernardem Wapowským na mapě Království polského a Litvy. 1533 byly Koperníkovy názory v rukopise jeho díla De Revolutionibus předneseny papeži Klemensovi VII. 1537 byl králem potvrzen jako jeden ze čtyř kandidátů na biskupa warminského. 1539 byl biskupem Janem Dantyszkem obvininěn z konkubinátu. Po smrti byl Mikuláš Koperník pohřben ve fromborské katedrále u oltáře, o který se staral, jak bylo zvykem u kanovníků. Nebylo však známo, který oltář měl na starosti. Polští archeologové řadu let Koperníkův hrob v katedrále hledali a 3.11.2005 oznámili, že v srpnu nalezená lebka s velkou pravděpodobností patřila Mikuláši Koperníkovi. Důkazem má být počítačová rekonstrukce tváře v Ústřední kriminalistické laboratoři ve Varšavě. Stoprocentní jistota to však není, neboť chybí testy DNA jeho potomků, neboť jako duchovní nemohl mít děti. Šest knih: Nicolai Copernici Torinensis De revolutionibus orbium coelestium, libri VI (Mikuláše Koperníka toruňského O obězích nebeských sfér, z let 1507 – 1515 je jeho nejslavnějším dílem. Několik výtisků 1. vydání díla vlastní i Státní knihovna v Klementinu a 2. vydání Památník národního písemnictví v Praze na Strahově. Rukopis díla si v Heidelberku koupil český student Jan Amos Komenský. Později se rukopis díla dostal do pražské knihovny Nosticů. V roce 1953 byl českou vládou věnován Polsku a je uložen v knihovně Jagellonské univerzity v Krakově, kde Koperník studoval.
První kniha díla obsahuje filozofické úvahy, které zdůvodňují správnost heliocentrické soustavy a existenci pohybů Země. Koperník navazuje na Euklida a Ptolemaia a uvádí matematické poznatky potřebné k řešení všech úloh sférické trigonometrie.
Druhá kniha uvádí čtenáře do geometrických problémů při určování sklonu roviny ekliptiky a roviny světového rovníku. Vysvětluje se určování souřadnic hvězd a okamžiků východu a západu nebeských těles. Teoretické výklady a výpočty jsou doplněny 12 stránkami tabulek a návodem k použití. Je připojen i rozsáhlý katalog souhvězdí a hvězd.
Třetí kniha pojednává o precesi jarního bodu a o pohybech Země - o její rotaci (otáčení) kolem vlastní osy a o revoluci (ročním oběhu Země kolem Slunce), Kniha je opět doplněna tabulkami.
Čtvrtá kniha je věnována pohybům Měsíce, výpočtu vzdáleností Měsíce od Země a Země od Slunce a výpočtu vzájemného poměru velikostí Slunce, Země a Měsíce. Závěr knihy tvoří postupy výpočtů paralax Slunce a Měsíce, je připojeno několik kapitol o konjunkci a opozici nebeských těles a o zatmění Slunce a Měsíce.
Pátá kniha pojednává o pohybech pěti planet (Saturn, Jupiter, Mars, Venuše a Merkur). V úvodní kapitole je zaveden pojem hvězdného času. Následující kapitoly obsahují výpočty poloh jednotlivých planet a vysvětlení příčin přímých a zpětných pohybů z hlediska heliocentrické soustavy.
Šestá kniha je zaměřena spíše teoreticky a pojednává o tzv. pohybu planet v šířce měřené na obě strany od ekliptiky. Nebyla však dokončena a ani poznatky v ní uvedené se v dalším rozvoji astronomie příliš neuplatnily.
Banting Frederick
21. února 1941 zemřel kanadský fyziolog a biochemik Frederick Banting. Narodil se 14.11.1891. 1916 dostudoval a z promoce odjel rovnou na frontu. Po válce si v západním Ontariu otevřel lékařskou praxi, zvítězil v konkurzu na katedru fyziologie místní univerzity a tak se dostal k vědě. Studoval pokusy se psy a dostal nápad získávat hormon z atrofované, enzymy neprodukující slinivky. 1921 odešel na torontskou univerzitu k profesoru Johnu Mac Leodovi, kapacitě na slinivku břišní. Banting dostal laboratoř, deset pejsků na experimenty a studentíka-laboranta e Charlese Besta, který uměl přesně stanovovat cukr v krvi. Výsledkem byl hormon vylouhovaný z odumřelého a rozdrceného pankreatu zachraňující prvního uměle diabetizovaného psa! Hormonu však bylo málo. Banting tedy použil formaldehyd, který paralyzuje produkty vnější sekrece, hormon extrahoval z normálních, zdravých slinivek získaných z telecího dobytka z jatek a pracovně jej nazývali isletin. Název inzulín vymyslel profesor Mac Leod. 23. ledna 1922 Banting s Bestem poprvé zachraňují život člověka - čtrnáctiletého kluka v diabetickém kómatu, který žil s aplikováním inzulínu 13 let a zabil se na motorce. 1923 dostali Svůj objev si dali patentovat a patent bezúplatně předali univerzitě v Torontu.. Banting a Mac Leod v roce 1923 získali Nobelovu cenu za medicínu. Best oceněn nebyl, ale pobouřený Banting se s ním alespoň podělil o svou část finanční prémie. O čtvrt století později se o inzulinu mluvilo ve Stockholmu znovu. Stal se totiž první látkou bílkovinné povahy, jejíž chemická struktura byla plně objasněna, a to zásluhou jednoho z nemnoha dvojnásobných nositelů Nobelovy ceny Fredericka Sangera. Výroby inzulínu se ujala firma Eli Lilly v Indiapolis a od roku 1926 ho začala sériově vyrábět.
