Portal Superhome
VÝCHOZÍCO JE NOVÉ?O MÉ OSOBĚAKTIVITYMIKROSKOPIEPARTNEŘIODKAZY V ÚPT
DISKUZNÍ FÓRAWEB MAILARCHÍVINTERNETNÁPOVĚDAVYHLEDÁVÁNÍAUDIT
Ostatní:    ÚPT | CSMS | EUREM | WWW2 | Trends | ÚPT(starý) | InfoSys.(starý) | Mé staré str. |   je 19. 05. 2009, 12:44  
Vyberte si z následující nabídky mých profesionálních aktivit:
VÝCHOZÍ STRÁNKA
 
VĚDECKÉ PROJEKTY
 
VĚDECKÉ PUBLIKACE
 
CITACE PUBLIKACÍ
 
TÝM SKS
 
LABORATOŘ EM
 
POČÍTAČE
 
CENTRUM MONITOROVÁNÍ INTERNETU
 
AKTUALITY O VĚDĚ A VÝZKUMU
starší záznamy
 
ZACHYCENO Z MÉDIÍ:
aktuální rok
rok 2005
rok 2004
rok 2003
rok 2002
 
PRO ADMINISTRATIVU
formuláře, užitečné pomůcky, ..
 
ÚVAHY A POSTŘEHY
 
CSEM
 
EUREM


  Webmaster:
  Petr Schauer
  Petr@ISIBrno.Cz


Powered by APACHE
Powered PHP
Powered by MySQL

Zachyceno z médií v roce 2005

Na této stránce jsou shromážděny zajímavé mediální reportáže, na které jsem narazil a které mají nějakou souvislost s mou profesí.

Předchozí roky jsou na samostatných stránkách: 2004, 2003, 2002.

"RUČNÍ" VYHLEDÁVÁNI V TISKU BYLO UKONČENO 22.11.2005


OBSAH.
Na této stánce najdete následující články vybrané z aktuálního roku 2005:


 

Články vybrané z roku 2005

ČESKÉ MOZKY I PENÍZE SE PODÍLEJÍ NA RUSKÉM JADERNÉM VÝZKUMU
iHNed.cz (20.11.2005). Tyto instituce mají mezinárodní význam i význam pro Českou republiku, řekl Walter Bartoš při návštěvě ústavu.


Dubna (Rusko), 20. listopadu - České mozky a české peníze využívá už téměř půl století ruský ústav jaderných výzkumů v Dubně, asi 130 kilometrů od Moskvy. Ročně se ve výzkumném středisku, které se zaměřuje na základní studium hmoty, vystřídají až tři desítky vědců, aspirantů a studentů z České republiky. Na dlouhodobějších projektech zde pracuje asi tucet českých odborníků. Česká vláda přispívá každý rok na jejich práci 1,4 milionu dolarů. Podle náměstka ředitele Spojeného ústavu jaderných výzkumů (SÚJV) Cvetana Vylova je to možná málo, ale potenciál českých vědců je pro ústav nedocenitelný.

"Celkový roční rozpočet ústavu je 37 milionů dolarů, Česko přispívá 1,4 milionu. Při současných standardech je to málo, ale bylo rozhodnuto, že každá země přispívá, jak může. Češi ale jako cizinci zaujímají největší počet významných postů v ústavu, řídí laboratoře a oddělení," říká Vylov. V roce 1956 patřilo tehdejší Československo k jedenácti zemím, které institut založily. V současnosti v něm pracuje 5500 lidí z 18 zemí světa, především bývalých sovětských republik a socialistických satelitů.

Ústav je ve světě uznávaný především kvůli ojedinělému vybavení laboratoří, ve kterých se vědcům podařilo objevit několik nových chemických prvků. "Není ve světě školící centrum s takovým technickým vybavením jako u nás. Máme urychlovače částic i jaderný reaktor. Ve světě bývá v ústavech buď jedno, nebo druhé," řekl vědecký sekretář ústavu Vjačeslav Žabickij.

Institut v Dubně na břehu řeky Volhy, kde se mnohé ulice jmenují po významných fyzicích a chemicích, sdružuje osm laboratoří a univerzitní centrum. V roce 1994 vznikla ve městě i Univerzita Dubna připravující další odborníky.

"Víme, že budoucnost je v mládeži. V současné době máme 250 studentů, z toho 61 ze zahraničí, včetně České republiky," uvedl Žabickij. Někteří mladí vědci zůstanou a věnují se výzkumu v Dubně, jiní odcházejí na Západ.

"Dnes už se pracuje jinak, nejdůležitější je mobilita. Vědci mohou pracovat u sebe doma, protože internet umožní rychlou komunikaci. Tohle ještě před pár lety možné nebylo," upozornil Vylov. S nedostatkem mladých vědců a odlivem mozků se podle něj perou všechna vědecká střediska na světě. "Mladí lidé odcházejí tam, kde jim dobře platí. Tady zůstávají ne kvůli penězům, ale kvůli vědě," podotkl. Ústav v Dubně je multioborové pracoviště, kde se stejnou měrou věnují jaderným výzkumům, fyzice částic či studiu vysokých energií. Široká odbornost je dnes ve vědě žádanější než vyprofilovaný odborník na jeden obor, míní Vylov.

Mladý inženýr elektrotechniky Alexej Lebeděv pracuje v ústavu od roku 1988. "I mí rodiče tady pracovali. Je to zajímavá práce, ale jen z tabulkového platu bych nevyžil," říká. Odborníci v SÚJV mají ale možnost přivydělat si účastí na komerčních projektech ústavu, za které zákazníci z celého světa platí.

Komerčně úspěšným výrobkem je například speciální filtrační folie s neznatelnými otvory "vyvrtanými" proudem částic z jednoho z urychlovačů. Michail Itkis, ředitel laboratoře nukleárních reakcí, kde tato folie vzniká, ČTK řekl, že ústav může díky její výrobě počítat s milionovými příjmy ročně. Urychlovač, který je vyroben i z českých součástek, se stavěl dva roky a stál 2,5 milionu dolarů. Folie najde své uplatnění například ve zdravotnictví.

SÚJV vznikl před půl stoletím jako protipól Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) u Ženevy. Vědci z obou institutů ale začali velice brzy spolupracovat. "Věda nezná politické hranice. Fyzici a chemici z východního bloku se za vědou na Západ dostali jedině přes Dubnu," řekl ČTK rodák z Pardubicka Ivo Zvára, ředitel oddělení jaderných výzkumů, který v Rusku s krátkými přestávkami pracuje už 45 let. "Nejprve jsem přijel na studia, pak dostal nabídku na dvouletý projekt. Ten jsem prodlužoval a prodlužoval, až jsem zůstal úplně," přiznal osmdesátiletý chemik, který v současné době shrnuje výsledky svých výzkumů do vědecké publikace. Píše ji v angličtině.

"Česky jsem samozřejmě nezapomněl, jednou za rok se do Prahy podívám. Ale tady mluvím rusky a s kolegy ze světa anglicky. Proto mám někdy mezery v českých odborných názvech," přiznal s úsměvem průkopník v oblasti plynové chemie.

Česká podpora ruského vědeckého zařízení je správná a nutná, míní poslanec a stínový ministr školství za ODS Walter Bartoš. Tyto instituce mají mezinárodní význam i význam pro Českou republiku," řekl při návštěvě ústavu, kam zavítal v těchto dnech s delegací poslanců.

 

NÁRODNÍ CENU ČESKÁ HLAVA ZÍSKAL TVŮRCE ELEKTRONOVÝCH MIKROSKOPŮ
České Noviny (11.11.2005).


ČTK - PRAHA - Tvůrce elektronových mikroskopů Armin Delong získal Národní cenu Česká hlava. Letos poprvé ji udělovala vláda. Odborná porota projektu, jehož cílem je dosáhnout větší společenské prestiže vědy, ocenila i badatele, kteří vyvinuli novou generaci protinádorových léčiv, tvůrce nového lehkého letounu a vědecké práce studentů. Oceněné představila na dnešní tiskové konferenci v Praze.

Armin Delong je jedním z nejuznávanějších českých vědců, elektronové mikroskopii se věnuje už přes 50 let. Osmdesátiletý rodák z Bartovic u Ostravy stál dlouhá léta v čele Ústavu přístrojové techniky v Brně. Delongova schopnost uvést nápady do praxe byla jedním z důvodů, proč mu kabinet cenu udělil.

Cenu za mimořádný objev dostali Blanka Říhová a Karel Ulbrich za novou generaci protinádorových léčiv, které působí především na postižené buňky a nemají tak silné nežádoucí účinky jako často používaná chemoterapie. Podle odborníků jsou u jednoho z takto vyvinutých léků dokončovány se slibnými výsledky laboratorní testy; budou-li úspěšné, budou následovat klinické zkoušky.

Za nejvýraznější inovaci výrobku nebo technologie udělila porota cenu společnosti Evektor, s.r.o. Její lehký jednomotorový letoun VUT 100, který je určen především pro soukromou přepravu až pěti lidí, má podle porotců své třídě největší dolet, užitné zatížení a zároveň nejširší kabinu.

Z vědců, kteří se proslavili v zahraničí, porota ocenila chemika Josefa Michla, který byl několikrát nominován na Nobelovu cenu a byl zvolen členem Americké akademie věd. Odborníci ocenili zejména jeho pokusy o sestrojení elekronických komponentů z organických molekul.

Denisa Bordag získala studentskou cenu Doctorandus za aplikaci experimentální psycholingvistiky na český jazyk. Tato věda zkoumá, jak lidé získávají jazykové schopnosti, jak tyto schopnosti používají a jak tyto procesy ovlivňují lidský mozek. Na češtinu byla aplikována vůbec poprvé. Za práci zkoumající chování cen akcií na české kapitálovém trhu ocenila porota studenta fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Víta Bubáka.

Cenu Naděje, určenou středoškolákům, letos porota udělila Janu Švábovi. Gymnazista z Prahy vytvořil zařízení, které využívá světelného paprsku pro propojování vzdálených počítačových sítí. Cenu Media za propagaci a popularizaci vědy ve sdělovacích prostředcích získala redaktorka Mladé Fronty Dnes Eva Bobůrková.

Ceny projektu Česká hlava jsou letos udělovány už počtvrté. Jeho organizátoři si kladou za cíl podporovat vědeckou a technickou inteligenci, popularizovat vědu a zvýšit společenskou prestiž českých odborníků. Soutěž je letos dotována téměř dvěma miliony korun.

 

ŠEST DESÍTEK LET POMÁHÁ VIDĚT NEVIDITELNÉ
Mladá fronta DNES, (11.11.2005).


Jiří Štefek - ČESKÁ HLAVA 2005. Osmdesátiletý vědec Armin Delong získal včera hlavní cenu v soutěži Česká hlava 2005. Delong za svůj život sestavil třicet druhů mikroskopů, které patří ke světové špičce. Cílem soutěže je zvýšit prestiž vědy a vědců.

Praha - Profesor Armin Delong za svůj život sestavil třicet druhů mikroskopů, které patří ke světové špičce. Za svůj přínos vědě včera večer dostal ocenění Česká hlava roku 2005.

„Když se někdy podívám do svých novějších mikroskopů, tak si říkám, že jsem fakt dobrý,“ říká žertovně potomek francouzských přistěhovalců, který letos v lednu oslavil své osmdesáté narozeniny. Stále překypuje energií a pevným hlasem nahlas přemítá o vývoji nového přístroje ve své společnosti Delong Instruments, která elektronové mikroskopy vyváží do celého světa.

„Profesor Delong je příkladem, jak úspěšně může probíhat spolupráce vědy a podnikání,“ složil vítězi soutěže poklonu místopředseda vlády Martin Jahn.

Čtvrtý ročník soutěže České hlavy včera skončil slavnostním večerem, během něhož jsou odměňováni nejlepší čeští vědci, technici a studenti. Soutěž dotovala česká vláda téměř dvěma miliony korun. Vítěz hlavní ankety, která byla letos poprvé udělována jako cena vlády, získá milion korun.

Kromě hlavní ceny byli včera vyhlášeni i vítězové v dalších kategoriích. Cenu Invence získali Karel Ulbrich a Blanka Říhová za vývoj nové generace protinádorových léčiv, v kategorii středoškolských studentů získal ocenění za vysokorychlostní optické datové pojítko Jan Šváb. Mezi oceněnými byla i redaktorka MF DNES Eva Bobůrková, která získala ocenění za propagaci a popularizaci vědy ve sdělovacích prostředcích.

Při předávání cen se někteří z účastníků neopomněli zmínit, že ve financování vědy stále zaostáváme za vyspělým světem. Česko ročně vynakládá na vědu a výzkum jen něco přes půl procenta hrubého domácího produktu, což činí letos zhruba 17 miliard korun.

Vláda však Bruselu slíbila, že v příštích letech bude tyto výdaje soustavně zvyšovat, takže za pět let by už mělo jít na vědu procento ročního bohatství, tedy zhruba 30 miliard korun. Členské země Unie vynakládají na vědu a výzkum přibližně 1,9 procenta svého celkového bohatství.

„Peníze ano, ale tady chybějí spíš nápady a hotové projekty, se kterými by mohli jít mladí technici po škole hned do praxe,“ uzavřel Armin Delong.

 

V OSMDESÁTI VYMÝŠLÍ MIKROSKOPY
Hospodářské noviny, (11.11.2005).


Josef Tuček - PRAHA, 11. 11. 2005 - Celý život konstruoval elektronové mikroskopy. S výjimkou roku 1990, kdy byl místopředsedou vlády zodpovědným za vědeckotechnický rozvoj. Pak se zase vrátil do své laboratoře a dodnes v ní ve svých jedenaosmdesáti letech vyvíjí mikroskopy. Zatím poslední přístroj vymyšlený Arminem Delongem se vyrábí v Brně a prodává především do Spojených států. Za cenu tří miliónů korun je levnější než od konkurence. A podle odborníků i lepší.

"V běžných přístrojích elektrony po chvilce pozorovaný vzorek zničí, v tomto vydrží déle. Dnešní noc jsem pořádně nespal, přemýšlel jsem a už vím, proč tomu tak je. Musíme to využít při konstrukci dalších zařízení," svěřil se profesor Delong včera, když přebíral za celoživotní dílo Národní cenu Česká hlava, kterou mu udělila vláda.

Projekt na podporu vědecké a technické inteligence Česká hlava začal v roce 2002 jako soukromá iniciativa, financovaná domácími podniky, vláda se k němu připojila letos.

Mezi další letošní oceněné patří Blanka Říhová a Karel Ulbrich z Akademie věd, kteří vyvíjejí léky proti rakovině. Léčivo upevněné na polymerní sloučenině vnikne do nádorové buňky, kde se teprve uvolní, buňku zničí, ale nepoškodí zdravou tkáň.

"Postup je účinný při pokusech na myších. Ve spolupráci se Zentivou chceme do dvou let zahájit klinické zkoušky s lidskými pacienty," říká Říhová. Konstruktéři společnosti Evektor v Kunovicích získali cenu za jednomotorový vrtulový letoun VUT 100 Cobra. "Právě prochází ověřovacím řízením a připravujeme sériovou výrobu," uvedl jeden z nich, Antonín Píštěk.

Z vědců působících v zahraničí porota odměnila Josefa Michla z Univerzity v Coloradu, který vytváří elektronické součástky z organických molekul, jež jsou účinnější než křemíkové čipy.

Kdo letos dostal ocenění Česká hlava

Arming Delong - za konstrukci elektronových mikroskopů;

Blanka Říhová a Karel Ulbrich - za vývoj nové generace léků proti nádorům;

Společnost Evektor v Kunovicích - za konstrukci víceúčelového letounu;

Josef Michl (působí v USA) - za vývoj elektronických součástek;

Denisa Bordag (studuje v Německu) - jak se porozumění cizímu jazyku projevuje v lidském mozku;

Vít Bubák (student UK) - za zkoumání zákonitostí vývoje cen akcií;

Jan Šváb (student gymnázia) - propojení počítačových sítí světelným paprskem;

Eva Bobůrková (redaktorka deníku MF Dnes) - za popularizaci vědy.

 

MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ BUZKOVÁ PŘEDALA CENY ZA VÝZKUM
iHNed.cz (10.11.2005).


Praha, 10.11.2005 - Mladí čeští vědci, kteří odjíždějí na zkušenou do zahraničí, se často vracejí zpět do vlasti a u vědy zůstávají. Podle domácích špičkových vědců proto ve většině oborů mladí výzkumníci nechybějí. Také studenti mají o bádání zájem. Řekli to ČTK odborníci, kteří dnes převzali Cenu ministryně školství za výzkum. Poznamenali však, že české prostředí nemůže mladým výzkumníkům nabídnout takové finanční ohodnocení jako pracoviště v zahraničí.

Ministryně školství Petra Buzková ocenila Aloise Kufnera z Matematického ústavu Akademie věd, Josefa Blahože z Ústavu státu a práva Akademie věd, Josefa Syku z Grantové agentury, Jaroslava Haslingera z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a devět pracovníků Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Syka uvedl, že o vědeckou práci v oboru biomedicíny má mladá generace poměrně zájem. "Problém je trošku s výší platu. Když přijdou na kliniku, tak mají větší plat než v ústavu. Snažíme se proto hledat cesty, jak tento handicap vyrovnat," řekl Syka ČTK. Uvedl, že úspěšní absolventi doktorského studia, kteří s ním pracují v Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, mají možnost odjet na několik let do zahraničí, nejčastěji do USA. Zpět se podle odhadů vrací zhruba polovina mladých vědců, v posledních letech i více, poznamenal. Například ve Francii nebo Německu je podle něj situace podobná.

Zájem o vědeckou práci mají i studenti práv, tvrdí Blahož. V této oblasti je podle něj možné spojit advokátní praxi s vědeckou činností. "Je to vhodné k zajištění existence mladého člověka, zatímco v jiných oborech je to o něco obtížnější," dodal Blahož.

Mladí vědečtí pracovníci mají zájem také o matematické vědy, uvedl Kufner. Vychází ze zkušenosti ze Západočeské univerzity, kde také působí. "V Plni je mladých vědců čím dál víc, aspoň u nás na katedře jich přibývá a jsou velmi aktivní," poznamenal. Uvedl také, že mladí výzkumníci mají malé platy a pokud jsou dobří, tak si mohou vybrat, kde budou působit.

Syka uvedl, že Grantová agentura ČR se snaží podporovat mladé úspěšné vědce. Má několik programů, které perspektivním výzkumníkům umožňují vytvořit si svou vlastní laboratoř nebo založit výzkumnou skupinu. "Jakmile o někom víme, že je úspěšný, snažíme se ho získat," dodal Syka.

 

ČESKÉ HLAVY: JAK VYZRÁT NA RAKOVINU
Aktuálně.cz, Domácí - Zajímavosti a věda (10.11.2005).


Ondřej Besperát, Vendula Křížová - Praha - Ani dvacetiletý výzkum dvou vědeckých týmů nedokázal vykonat tolik práce jako jediná nepředvídaná událost.

Asi tak by se dal shrnout příběh, který čeští vědci zažili, když zkoumali nové způsoby, jak léčit rakovinu. Před dvěma lety udělali objev, který dodnes ověřují a nový způsob léčení čekají klinické testy.

Dvacetiletý výzkum se zabývá možností vzniku léku proti různým onemocněním, u kterých je lepší dávku směrovat pouze k nemocným buňkám. Měl by nahradit současný způsob léčby, která léky zaplavuje celý organismus. Týmy profesorky Blanky Říhové z Mikrobiologického ústavu a profesora Karla Ulbricha z Ústavu makromolekulární chemie v současné době dotáhly nejdál výzkum systému "nosiče" a léčiva pro léčbu rakoviny. A oba společně za ně dnes dostali ocenění Česká hlava.

Nejdříve tu byl systém

Systémem vědci nazývají spojení polymeru, protilátky (proti rakovině ale i jiné nemoci) a léčiva. Protilátka má schopnost nalézat "cizí", tedy virové nebo nádorové buňky a umí se zdravým vyhýbat. A to je veliká výhoda.

"Chemoterapie napadá všechny buňky, které se rychle dělí - zažívací trakt, kostní dřen, kde se denně vytváří nové a nové bílé krvinky a další. Současná chemoterapie sice už má k dispozici takové "koktejly", které tyto vedlejší účinky skoro eliminují, ale naše generace léčiv tyto vedlejší účinky eliminuje mnohem účinněji," uvádí sympatická bioložka Blanka Říhová.

Pak přišla náhoda

A právě skutečnost, že tento způsob léčby neničí imunitní systém nemocného člověka, přivedla vědce před dvěma lety k zajímavému objevu. "Rozhodla jsem se naše pokusné myšky, které už byly z rakoviny zcela vyléčené, naočkovat znovu. Přišlo nám líto se jich zbavit a navíc jsou docela drahé. No a zjistili jsme, že už rakovinou znovu neonemocní. Že jsou proti ní imunní," vypráví ve své kanceláři Blanka Říhová. "Bylo to opravdu překvapení, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak mohlo být," dodává Ulbrich. Dalšími pokusy vědci přišli na zákonitosti správného načasování a dávky léku.

Přestože takovýto způsob léčby dává mnoho nadějí. Předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček varuje před předčasným optimismem. "Je to velice zajímavé a rozhodně to přináší nové prvky, ale je potřeba vědět, že znalosti o tom, zda takový lék opravdu funguje budeme mít až za pět sedm let. Po skončení klinických testů," upozorňuje Vorlíček.

Raději se neradovat předem

Oba vědci na stejný problém upozorňují také. "My nemáme lék na rakovinu, ani očkování proti ní," shodují se. Svému "vynálezu" však maximálně věří a stojí za nimi roky strávené v laboratořích u pokusných tkání nebo laboratorních myšek.

Přípravek teď čekají nákladné klinické testy, které nastaví načasování a dávkování lidem trpícím některými formami rakoviny. "Je to opravdu drahé, jeden gram látky s kterou pracujeme dnes a denně stojí tři sta tisíc. My takové látky potřebujeme alespoň kilo. Takže se snažíme ušetřit. Čistíme ji méně, než pro laboratorní zkoušky, ale pořád tak, aby mohla být použitá v klinických testech," vypočítává Ulbrich.

Strategickým partnerem pro první fázi testů je farmaceutická firma Zentiva. "Pro další dvě fáze budeme potřebovat mnohem silnější a bohatší partnery."

 

CENU ČESKÁ HLAVA ZÍSKAL TVŮRCE ELEKTRONOVÝCH MIKROSKOPŮ
Novinky.Cz (10.11.2005).


ČTK - Armin Delong, Tvůrce elektronových mikroskopů, získal Národní cenu Česká hlava. Letos poprvé ji udělovala vláda. Odborná porota ocenila i badatele, kteří vyvinuli novou generaci protinádorových léčiv, tvůrce nového lehkého letounu a vědecké práce studentů.

PRAHA - Osmdesátiletý rodák z Bartovic u Ostravy Armin Delong se elektronové mikroskopii věnuje už přes 50 let. Dlouhá léta působil v čele Ústavu přístrojové techniky v Brně. Delongova schopnost uvést nápady do praxe byla jedním z důvodů, proč mu kabinet cenu udělil.

Cenu za mimořádný objev dostali Blanka Říhová a Karel Ulbrich za novou generaci protinádorových léčiv, které působí především na postižené buňky a nemají tak silné nežádoucí účinky jako často používaná chemoterapie.

Z vědců, kteří se proslavili v zahraničí, byl oceněn chemik Josef Michl, člen Americké akademie věd. Odborníci ocenili jeho pokusy o sestrojení elektronických součástek z organických molekul.

Oceněni také tvůrci letounu

Lehký jednomotorový letoun VUT 100 společnosti Evektor s.r.o, který je určen především pro přepravu až pěti lidí, měl podle porotců ve své třídě největší dolet, užitné zatížení a zároveň nejširší kabinu. Porota mu proto udělila cenu za nejvýraznější inovaci výrobku nebo technologie.

Studentskou cenu Doctorandus získala Denisa Bordag za aplikaci experimentální psycholingvistiky na český jazyk. Věda zkoumá, jak lidé získávají jazykové schopnosti, jak je používají a jak tyto procesy ovlivňují mozek. Za práci zkoumající chování cen akcií na české kapitálovém trhu ocenila porota studenta fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Víta Bubáka.

Cenu Naděje, určenou středoškolákům, letos porota udělila Janu Švábovi. Gymnazista z Prahy vytvořil zařízení, které využívá světelného paprsku pro propojování vzdálených počítačových sítí.

Ceny projektu Česká hlava jsou letos udělovány už počtvrté. Soutěž byla dotována téměř dvěma milióny korun.

 

ČESKÉ HLAVY: MIKROSKOP, RAKOVINA, LETOUN
Aktuálně.cz, Domácí (10.11.2005).


Vendula Křížová - Praha - Společnost Caneton v poledne vyhlásila vítěze vědecké soutěže Česká hlava.

Vítěz hlavní ceny Národní ceny vlády České republiky, která je letos udělována poprvé, Armin Delong je znám již od poloviny října, kdy jeho jméno uniklo z vládních kuloárů. Cenu získal za dlouhodobý výzkum a vývoj elektronových mikroskopů.

Národní cena je oceněním celoživotního díla brněnského vědce, který letos oslavil 80. narozeniny a elektronové mikroskopii se věnuje více než 55 let.

Do osmi kategorií se přihlásilo padesát sedm vědců a tři novináři.

"Ty společnost Caneton oceňuje, protože si váží jejich práce při popularizaci vědy," řekl předseda organizačního výboru soutěže Česká hlava Václav Marek.

Převrat v léčbě rakoviny?

V kategorii Invence bylo favoritem vědecké duo Blanka Říhová, ředitelka Mikrobiologického ústavu, a Karel Ulbrich, ředitel Ústavu makromolekulární chemie. A to se také potvrdilo.

Dvojice zkoumá možnosti přímé léčby rakovinových buňek, bez nutnosti zatěžovat zdravé části těla. "Nejdále jsme zatím ve výzkumu "dodávání" léčiva ke zhoubným buňkám," uvádějí. Jde o převratný způsob, jelikož umožňuje léčit některé druhy onemocnění bez nutnosti chemoterapie. Ještě předtím, než bude pomáhat onkologickým pacientům, ho však čekají velmi nákladné klinické zkoušky.

"Ocenění je to především pro oba týmy, které na vývoji dlouhodobě pracují. Částka, kterou získáme nepokryje ani koupi gramu látky, která je nositelem léku k nemocné buňce," podotýká Blanka Říhová. Výzkumu tohoto způsobu léčby se věnuje již přes dvacet let. Během té doby na rakovinu zemřel i její manžel.

Ocenění úspěšné firmy...

Cenu za Výrazný technologický počin získala v premiérovém ročníku firma Evektor-Aerotechnik z Kunovic na Uherskohradišťsku, výrobce malých letounů.

Ve spojení s Vysokým učením technickým v Brně se jí totiž daří letadlem VUT 100, která má dlouhý dolet a na svou třídu i velkou kabinu, úspěšně konkurovat víceúčelovému dopravnímu stroji Cessna, jedničce na americkém trhu. "Podobné letouny jsou zde velmi oblíbené a tento výrobek se prodává čím dál víc," uvádí Marek.

... i vědeckých nadějí

Česká hlava neoceňuje jen zavedené vědce, ale podporuje také mladé vědce a studenty středních škol a bakalářského studia.

Německá doktorandka českého původu Denisa Bordag vyhrála se svou prací v oboru zvaném psycholingvistika. Ta se zabývá schopností učit se rodný nebo cizí jazyk a zkoumá zákonitosti jeho používání jako prostředku pro získávání a odevzdávání informací.

Práce Denisy Bordag je výjimečná v tom, že český jazyk studuje na území jiného státu, jelikož v České republice se tento obor zatím příliš neujal.

Peníze? Kdo dá

Letos sice hlavní cenu zaštítila česká vláda, jinak je však celý projekt (více o soutěži Česká hlava si můžete přečíst ZDE) financován pouze ze soukromých darů a peněz partnerů - se státními penězi podle slov tajemníka organizačního výboru Jiřího Richtera soutěž nekalkuluje: "Prostě - co si seženeme, to máme. A nebo nemáme, jako letos například."

 

KDO A JAK UDĚLUJE CENY ČESKÁ HLAVA
Aktuálně.cz, Domácí - Zajímavosti a věda (9.11.2005).


Vendula Křížová - "Neskromným cílem je, aby se soutěž Česká hlava dostala do povědomí lidí jako česká Nobelova cena," uvádí organizátoři soutěže.

Soukromá společnost Caneton se snaží o propagaci vědy, její popularizaci mezi lidmi a zvýšení prestiže českých vědců. "Snažíme se vytvářet povědomí, že naše země může prosperovat jenom tehdy, dokáže-li vychovávat nové Heyrovské a Wichterle a bude je umět i materiálně a společensky ocenit," říká tajemník soutěže Jiří Richter. Každoročně od roku 2002 pak společnost vyhlašuje cenu Česká hlava, která je udělována v osmi kategoriích vědeckým pracím českých občanů.

Do soutěže se však musí vědci, kteří by rádi některou z finančních odměn získali musí přihlásit a splnit někdy poměrně těžké podmínky a získat posudky jiných vědeckých pracovníků na svou práci.

Spolupráce s vládou

Letos poprvé společnost navázala spolupráci s vládou, která vybírá vítěze hlavní ceny udělované za mimořádný výsledek dosažený v oblasti výzkumu a vývoje a předá mu milion korun. "Do loňska jsem měli hlavní cenu vlastní, ale protože máme málo sponzorů, tak jsem se obrátili na vládu, konkrétně na ministra Martina Jahna a ten v rozpočtu našel pro naši soutěž jeden milion korun," říká Jiří Richter. Vláda si však vyžádala, že bude cenu udělovat sama, bez jakéhokoliv zásahu nezávislé poroty, která uděluje zbylých sedm cen. "My sbíráme nominace, které předáme vládní Radě pro výzkum a vývoj a ta ministrům navrhne vítěze, o kterém se pak hlasuje.

V dalších kategoriích jsou oceňováni vědci za objevy či mimořádné počiny v oblasti výzkumu a vývoje a technologických inovací zavedeným vědcům a studentům středních škol, bakalářského, magisterského a doktorského studia. V neposlední řadě společnost Caneton uděluje Českou hlavu novinářovi, který se v uplynulém roce výrazně zasadil o popularizaci vědy. Vítězové těchto kategorií získávají finanční ocenění mezi padesáti až třemi sty tisíci.

Způsob hodnocení

Na vítězných vědeckých pracích se musí jedomyslně shodnout nezávislá odborná porota vedená ředitelkou Ústavu experimentální medicíny Evou Sykovou, uznávanou odbornicí na kmenové buňky. "Jednotlivé projekty jsou hodnoceny podle tzv. scientometrických kriérií. Dalším důležitým kritériem je množství patentů a aplikace do praxe. Tento způsob hodnocení se používá ve všch hodnotících komisích na světě a je zatím ten nejlepší, na který kdo přišel," říká Evy Syková.

Mezi scientometrická kritéria patří množství publikací v odborných časopisech, impact faktor těchto časopisů, tedy jejich kvalita a důležitost. Dalším kritériem, ke kterému porota přihlíží, je kolik dalších vědců honocenou práci citovalo.

Všechny podklady musí soutěžící dodat sami. U studentských kategorií jsou kritéria volnější.

Více informací lze získat na webových stránkách ceskahlava.cz

 

ZNALKYNĚ KMENOVÝCH BUNĚK ZÍSKALA CENU
Aktuálně.cz, Domácí - Zajímavosti a věda (8.11.2005).


Redakce DOM, ČTK - Praha - Nadační fond Paula Jansena dnes ocenil práci znalkyně kmenových buněk Evy Sykové: výzkumnice v oblasti neurověd.

Syková byla oceněna zejména za téměř pětisetstránkovou publikaci, v níž shrnuje informace o vzniku, mechanismu a významu

nesynaptického přenosu signálů v mozku a míše, který je založen na difúzi neuroaktivních látek v mezibuněčném prostoru.

Tento takzvaný "bezdrátový" přenos informací je důležitý pro vzájemnou komunikaci větších populací nervových buněk a účastní se na zajišťování základních nervových funkcí včetně ukládání informací do paměti.

Difúze neuroaktivních látek se výrazně mění během mnoha onemocnění. Výzkum laureátky přispěl k poznání jejich mechanismů a možností léčby pomocí kmenových buněk, ale i umělých materiálů.

"Kmenové buňky se už nyní rutinně užívají při léčbě nádorových onemocnění," upozornil předseda nadačního fondu a přední tuzemský onkolog Pavel Klener.

Podle Sykové se tak zkoumají například možnosti léčby Parkinsonovy choroby. "Pacienti jistě ocení například náhradu chrupavčitých tkání pomocí kmenových buněk," soudí Syková.

Spolu s prací této neuroložky bylo oceněno dalších deset publikací jednotlivců i autorských kolektivů, které spatřily světlo světa v loňském roce. Jsou to výsledky výzkumů alergologů, dermatovenerologů, gynekologů a porodníků, hematologů, onkologů, psychiatrů a dalších badatelů v lékařských oborech.

Fond Paula Jansena letos cenu udělil již podesáté.

Paul Janssen byl tvůrcem a objevitelem mnoha nových léků a zakladatelem moderní psychofarmakologie. Náleží mu více než stovka patentů. Smyslem ceny je podpora lékařských oborů. S cenou získávají laureáti také částku 50.000 korun.

 

ČEŠTÍ VĚDCI BALÍ KUFRY A MÍŘÍ NA ZÁPAD
Právo (3.11.2005). Motivací Čechům pro odchod do ciziny jsou i lukrativnější finanční podmínky.


Jiří Vavroň - Chytré mozky si balí kufry. V Evropě totiž vypukl boj o vysoce kvalifikované odborníky. Nejnadanější studenti se v nejbližších pěti letech podle studie Evropské komise vydají z deseti nových zemí EU na západ. Migraci vzdělaných lidí se nevyhne ani Česko.

PRAHA - Čtyři procenta českých vědců a výzkumníků již podle průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí počítají, že odejdou pracovat do zahraničí, 28 procent o tom uvažuje.

V západní Evropě jsou hledáni především experti na informační technologie, vědci, farmaceuti, chemici, vývojáři, výzkumníci a lékaři. Vyspělé západoevropské země jim otevřeně nabízejí vynikající uplatnění, dobré podmínky pro výzkumnou práci a samozřejmě odpovídající plat.

Kdo chce pryč

Největší zájem pracovat v cizině mají zatím v Česku mladí vysokoškoláci bez rodiny, muži, znalí cizích jazyků, politicky se hlásící k pravici a ti, kteří vystudovali ve větších městech.

Zájem v zahraničí je především o lidi s praxí, výzkumnou zkušeností, protože se firmám bohatě vyplatí. Prakticky zdarma přinesou to nejcennější - znalosti a zkušenosti prověřené v praxi.

Do roku 2010 bude podle Evropské komise Unii chybět půl miliónu výzkumníků a vědců. Vysokoškoláků je málo, navíc ti, co jsou k dispozici, musí odolávat stále lákavějším nabídkám zejména z USA. Potřebný počet intelektuálů není možné dosáhnout ani zvyšováním počtu míst na vysokých školách, tolik schopných lidí v stárnoucích zemích Evropy není.

A tak se potřební výzkumníci, vědci a odborníci hledají v jiných zemích a přetahují se nabídkou lepších výzkumných pracovních podmínek a vysokých platů. Zatímco z nových členských zemí Evropské unie odborníci odcházejí do starých členských zemí, z těch do USA.

Řada západoevropských zemí experty v zahraničí nejen cílevědomě vyhledává. Současně lepšími podmínkami chce motivovat své vlastní výzkumníky, aby z vlasti neodcházeli. V Rakousku například funguje burza atraktivních míst u rakouských zaměstnavatelů či přímá pomoc pro vědce, kteří se rozhodnou vrátit se ze zahraničního angažmá domů. Prvním krokem české vlády ke zvýšení zájmu českých vzdělanců pracovat doma je zvýšení výdajů na vědu a výzkum, se kterým počítá rozpočet na rok 2006.

Česku se zatím příliš nedaří přilákat kvalifikované pracovníky ze zahraničí. Místo plánovaných 700 cizinců, kteří by se mohli zapojit do projektu ministerstva práce k získání odborníků, se ho účastní jen tři stovky lidí. Projekt nabízí kvalifikovaným cizincům z vybraných zemí šanci získat povolení k trvalému pobytu za 2,5 roku. Běžná lhůta přitom trvá deset let.

Aby se mohl zahraniční odborník zapojit do programu, musí mít v Česku práci. Zatímco v roce 1994 u nás pracovalo 91 tisíc lidí ze zahraničí, loni jich bylo 173 tisíc, většinou se však jedná o nízko či středně kvalifikované profese. Před deseti lety představovali cizinci necelá dvě procenta pracovní síly, loni jejich podíl překročil tři procenta.

Odborníci se vyplatí

Nejen v Evropě, ale prakticky v celém světě strmě roste poptávka po vzdělaných pracovnících. Jen do USA v letech 1990-2000 přibylo 900 tisíc vysokoškolských odborníků. Po migračních vlnách, kdy do zemí západní Evropy a USA mířili nekvalifikovaní dělníci, tak začínají za prací migrovat i vysokoškolsky vzdělaní lidé.

Migraci vyvolal rozvoj technologií, mezinárodních služeb, rozmach nadnárodních korporací a firem, tedy globalizace ekonomiky.

Migranti s vysokoškolským diplomem přinášejí hostitelské zemi urychlení inovačních procesů, rozvoj technologií, zásobník kvalifikovaných sil, mezinárodní šíření znalostí, tedy vyšší zisky firem (během jediného roku v USA firmy se zahraničními experty vydělaly 17 miliard dolarů, nově bylo vytvořeno 52 tisíc pracovních míst).

Země, kterou kvalifikovaní pracovníci opouštějí, tím ale nemusí jen ztrácet na své výkonnosti. Část pracovníků se ze zahraničí vrací a má větší zkušenosti, než když odcházeli. Na obyvatele, kteří zůstanou, jsou kladeny větší nároky, tedy stoupá tlak na vzdělanost. Do země proudí mladí kvalifikovaní odborníci tentokrát ze zemí třetího světa. Země se snaží přilákat zahraniční studenty, aby zde nejen studovali, ale následně i zůstávali pracovat.

 

VÝDAJE NA VĚDU STÁLE ZAOSTÁVAJÍ
Aktuálně.cz, Ekonomika - Finance v EU, (1.11.2005).


sim, ČTK - Praha - Stát loni vydal na vědu a výzkum 1,27 procenta HDP. A to je výrazně pod evropským průměrem.

Český statistický úřad dnes zveřejnil nová data, podle kterých Česko ve výdajích na tuto klíčovou oblast vydává sice dvaapůlkrát více než před deseti lety, stále je však o 0,65 procentního bodu pod evropským průměrem.

Výdaje na vědu a výzkum loni činily 35,1 miliardy korun, v roce 1995 14 miliard.

S podílem 1,27 procenta HDP se Praha zařadila na jedenácté místo mezi pětadvaceti členskými zeměmi Evropské unie.

"Z nových členských zemí je lepší pouze Slovinsko na 10. místě," komentoval data předseda ČSÚ Jan Fischer.

Evropský žebříček vede Švédsko s podílem vědy a výzkumu 3,95 procenta na HDP, následuje Finsko s 3,48 procenta a Dánsko s 2,62 procenta.

Absolutní světovou špičkou je pak Izrael s téměř pětiprocentním podílem.

Pokud bude chtít Česko splnit cíl Bruselu a podle slibu vydávat v roce 2010 na vědu tři procenta ročně, bude muset každý rok zvyšovat výdaje o 18 až 22 procent.

Průměrný růst v posledních pěti letech byl osm procent ročně.

"Předběžně je naplánováno, že stát zvýší výdaje na vědu v příštím roce o 1,8 miliardy korun a v roce 2007 o dalších 4,3 miliardy korun," podotkl k tomu vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn.

 

VÝDAJE NA VĚDU VZROSTLY, V EU JSOU VŠAK STÁLE POD PRŮMĚREM
Hospodářské noviny, (1.11.2005).


Praha, 1.11.2005 (ČTK)- V uplynulých deseti letech se v Česku zvýšily výdaje na vědu a výzkum 2,5krát. Podle údajů, jež zveřejnil Český statistický úřad, činily loni 35,1 miliardy korun, v roce 1995 14 miliard. Výdaje tak loni představovaly 1,27 procenta HDP, což je 0,65 procentního bodu pod evropským průměrem.

Mezi 25 státy Evropské unie patří Česku 11. místo. Z nových členských zemí je lepší pouze Slovinsko na 10. místě, uvedl předseda ČSÚ Jan Fischer.

Evropský žebříček vede Švédsko s podílem vědy a výzkumu 3,95 procenta na HDP, následuje Finsko s 3,48 procenta a Dánsko s 2,62 procenta. Absolutní světovou špičkou je Izrael s téměř pětiprocentním podílem.

Pokud bude chtít Česko splnit cíl EU a vydávat v roce 2010 na vědu tři procenta ročně, bude muset každý rok zvyšovat výdaje o 18 až 22 procent. Průměrný růst v posledních pěti letech byl osm procent ročně.

Podle vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna plánuje stát zvýšení výdajů na vědu v příštím roce o 1,8 miliardy korun a v roce 2007 o dalších 4,3 miliardy korun.

 

VÝDAJE NA VÝZKUM VĚTŠÍ, AVŠAK STEJNĚ NESTAČÍ
Haló noviny, (1.11.2005)


1. listopadu 2005, (mv) - PRAHA - Mezi 25 státy Evropské unie patří ve výdajích na vědu a výzkum Česku jedenácté místo.

Z nových členských zemí je před Českou republikou pouze Slovinsko na desátém místě, uvedl na včerejší tiskové konferenci, která byla svolána u příležitosti vydání nové statistické ročenky, předseda ČSÚ Jan Fischer.

Česká republika zvýšila v uplynulých deseti letech výdaje na vědu a výzkum 2,5krát na loňských 35,1 miliardy korun ze 14 miliard v roce 1995. Výdaje tak loni představovaly 1,27 procenta HDP, což je 0,65 procenta pod evropským průměrem.

Evropský žebříček vede Švédsko s podílem vědy a výzkumu 3,95 procenta na HDP, následuje Finsko s 3,48 procenta a Dánsko s 2,62 procenta. Absolutní světovou špičkou je Izrael s téměř pětiprocentním podílem.

Pokud bude chtít Česko splnit cíl EU vydávat v roce 2010 na vědu tři procenta ročně, bude muset každý rok zvyšovat výdaje o 18 až 22 procent. Průměrný růst v posledních pěti letech přitom byl osm procent ročně.

V ČR celkem působí 34 200 výzkumníků, což znamená, že na tisíc zaměstnanců připadá 7,3 výzkumného pracovníka. Z toho třetina působí v podnikatelském sektoru, 23 procent ve vládním sektoru a 41 procent ve školství. Ženy tvoří zhruba čtvrtinu.

V ČR je v současnosti pouhých 30 procent firem, které inovují svůj produkt nebo výrobní proces.

Téměř 60 procent celosvětových výdajů na vědu a výzkum

připadá na USA a Japonsko, Evropská unie se na těchto investicích podílí 28 procenty.

 

STUDENTŮM PLAŤME PRVNÍ LIGU
Hospodářské noviny, (1.11.2005).


Jiří Zlatuška (autor, bývalý rektor Masarykovy univerzity, je místopředsedou senátního výboru pro vzdělání): Docent Jaromír Plášek v článku Hrajeme i druhou ligu, stačí koukat (HN 21. října) polemizuje se závěry, které jsem uváděl na základě žebříčků The Times Higher Education Supplement (Vysoké školy: ani první, ani druhá liga, HN 13. října). Podklady, které uvádí, však podle mého soudu k jeho optimistickému závěru nestačí.

Se žebříčky opatrně

Snad se můžeme shodnout na orientačním výchozím nastavení úrovně, vůči které se chceme vymezovat. Rozvinuté země mají nějakých 600 - 700 miliónů obyvatel. Počítáme-li tedy s orientačním průměrným poměrem jedné kvalitní univerzity na deset miliónů obyvatel, hovoříme o nějakých 60 až 70 školách, které se musí umístit v horní stovce světových žebříčků.

Pokud by Česká republika byla na pouhém průměru - tak rozumím druhé lize v použité metafoře -, nemohlo by se stát, že v první stovce těchto kvalitativních srovnání systematicky chybí. Odvolávat se na třísté nebo vyšší místo je jistě možné, ale za úspěch to považovat nelze.

Při hodnocení vědecké kvality vysokých škol bychom měli používat korektně zpracovaných hodnocení, do kterých The Times Higher Education Supplement patří zcela jistě a shanghajská Jiao Tong s jistou výhradou (jde tam příliš výrazně o získané ceny, nikoli obecnou váhu).

Naproti tomu žebříček madridského centra CINDOC, citovaný docentem Pláškem, nehodnotí vědecké ohlasy, ale pouze obecnou viditelnost dané instituce v odkazech na webu. Je zřejmé, že se do žebříčku více promítne úroveň užívání internetu než vědecká reputace jako taková. Autoři sami upozorňují například na to, že jejich metodika nadhodnotí univerzitu v Helsinkách jen kvůli prezentaci spojené s městem Helsinky. Zaměňovat takový průzkum s průzkumem věnovaným vědeckému ohlasu instituce seriózně nelze.

Peněz je víc, kvality nikoli

Není pravda, že by vědecká úroveň našich vysokých škol trpěla "bytostnou závislostí" na počtech bakalářských studentů, jak píše kolega Plášek. Americká klasifikace stanovuje pro zařazení do kategorie "výzkumných univerzit" jako podmínku úplné vzdělávání na bakalářské úrovni, totéž platí pro žebříček v Timesech.

Hodně původní vědecké produkce pochází od doktorandů. Našim vysokým školám se o ně, zejména v Praze, ve významné míře starají také pracovníci Akademie věd, která vlastní studenty mít nemůže.

Celková úroveň financování, směřovaná dnes už nikoli plošně, ale k výzkumu, proto není již dnes tak zcela tragická. V reputaci našich škol se však neprojevuje.

Stipendia do zahraničí!

Kvalitativní porovnávání vysokých škol samozřejmě nemůže záviset pouze na zahraničních žebříčcích, i když objektivně vypovídají nejvíce. Pracoval jsem proto s podvýborem sněmovny například na tom, aby zákon zakotvil povinnost automaticky zpřístupňovat veřejnosti všechny kvalifikační práce z vysokých škol v plném znění, nebo na ustanoveních, která posílí institucionální integritu a samostatnost finančního rozhodování vysokých škol. Jsou to kroky, které budování kvality našich vysokých škol nepochybně pomohou, byť ji samy o sobě nezaručí.

Tváří v tvář současné realitě se však musíme starat i o věci, které naše vysoké školy s nadšením přijímat nebudou. Česká republika by měla zřídit stipendia, která by kvalifikovaným uchazečům hradila doktorské a možná i magisterské studium a náklady s ním spojené na špičkových univerzitách v zahraničí. Vždyť primárním účelem vynakládaných veřejných výdajů by mělo být kvalitní vysokoškolské vzdělání našich obyvatel, nikoli pouze podpora institucí jako takových.

 

VÝDAJE NA VĚDU VZROSTLY, ALE V UNII ČESKO ZAOSTÁVÁ
Lidové noviny, (1.11.2005).


ČTK, 1. listopadu 2005 - PRAHA Česká republika zvýšila v uplynulých deseti letech výdaje na vědu a výzkum 2,5krát na loňských 35,1 miliardy korun ze 14 miliard v roce 1995. Výdaje tak loni představovaly 1,27 procenta HDP, což je 0,65 procentního bodu pod evropským průměrem. Vyplývá to z údajů, které včera zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

Mezi 25 státy Evropské unie patří Česku 11. místo. Z nových členských zemí je před Českou republikou pouze Slovinsko na 10. místě, uvedl na včerejší tiskové konferenci předseda ČSÚ Jan Fischer.

Evropský žebříček vede Švédsko s podílem vědy a výzkumu 3,95 procenta na HDP, následují Finsko s 3,48 procenta a Dánsko s 2,62 procenta. Absolutní světovou špičkou je Izrael s téměř pětiprocentním podílem.

Bude-li chtít Česko splnit cíl Evropské unie vydávat v roce 2010 na vědu tři procenta ročně, bude muset každý rok zvyšovat výdaje o 18 až 22 procent. Průměrný růst v posledních pěti letech přitom činil osm procent ročně.

Podle vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna plánuje stát zvýšení výdajů na vědu a výzkum v příštím roce o 1,8 miliardy korun a v roce 2007 o dalších 4,3 miliardy korun s důrazem na účelové financování výzkumu a spolupráci akademického sektoru s podniky.

Od letošního roku si mohou firmy nově odečíst ze základu daně 100 procent nákladů na výzkum a vývoj.

Spolupráci mezi výzkumnými institucemi, školami a soukromým sektorem by měl zlepšit nový zákon o veřejných výzkumných institucích, který je účinný od poloviny září.

 

VĚDA A EU
Lidové noviny, Veřejná debata, (31.10.2005).


Tereza Nosálková, Praha - Proč čeští vědci neutrácejí evropské peníze? Na tuto otázku se pokusila odpovědět další z řady veřejných debat občanského sdružení Agora CE a Lidových novin.

Brusel vědecký výzkum financuje prostřednictvím Rámcového programu. Nyní Evropská komise připravuje Sedmý rámcový program pro období 2007 - 2013. Výdaje na vědu by se mohly oproti nynějšku zdvojnásobit. Dosavadní výsledky českých vědců ukazují, jak je otázka poslední veřejné debaty aktuální - podle hodnocení, týkajícího se Šestého rámcového programu, je česká věda na chvostu soutěže o evropské peněžní injekce.

Vedoucí České styčné kanceláře pro výzkum a vývoj v Bruselu Ivo Šanc zdůraznil jiné, než čistě finanční výhody evropské spolupráce na poli vědeckého výzkumu: „Hlavní přínos by mohl být v tom, že se nám otevírají další příležitosti, jak prohloubit vědecké kontakty se špičkovými pracovištěmi a jak se podílet na výzkumu v prioritních oblastech.“ Mezi tyto přední obory zařadil nanotechnologie, lékařství, výzkum v oblasti bezpečnosti a také humanitní vědy.

Poslední z jmenovaných v debatě zastupoval Martin Potůček z Centra pro sociální a ekonomické strategie UK. Ten jako hlavní důvod, proč pro sebe společenské vědy neumějí odčerpávat evropské peníze, vidí v tom, že v sobě nemají potenciál dostatečně kvalifikovaných a motivovaných odborníků. „Obávám se, že těch prvních deset let po revoluci nikdo z těch, kteří řídili a podporovali výzkum a vývoj, nepochopil, že sociální vědy obzvlášť potřebují injekci, protože za minulého režimu byly buď zcela potlačeny, nebo byly vedeny špatným směrem,“ vysvětloval Potůček.

Vladimír Viklický z Rady vlády pro výzkum a vývoj si myslí, že je třeba si přiznat, že nemáme ani dostatek vysoce kvalitních vědeckých týmů, ani vysokoškolsky vzdělaných lidí. Jedním z klíčových bodů sporu byla tedy i výchova nových talentů. I podle Martina Potůčka má česká věda manka právě ve výchově nové generace.

„Školitelé doktorandy odmítají pustit na stáže na špičkové univerzity třeba kvůli tomu, že sami odjíždějí a někdo za ně musí učit. Postavení doktorandů je špatné,“ dodala jedna z žen v publiku. Na ministerstvo školství vyslala další výtku -podle ní je u nás nedostatečná výuka jazyků. „Jsou doktorandi, kteří nejsou schopni komunikovat,“ dodala. Eva Hillerová z Technologického centra, které má na starosti poradenství k rámcovým programům EU, vidí další z rovin problému neúspěšnosti českých vědců v nedostatečném financováním přípravy projektů: „Problém je v tom, že naši vědci váhají jet na ten správný meeting, jsou-li vyzváni k účasti v integrovaném projektu.“ Pokud se už k takové cestě odhodlávají, bývají také podle Hillerové často nedostatečně připraveni a neumějí se „prodat“.

Při hledání konkrétních závěrů diskuse kroužili její aktéři především kolem legislativní problematiky a demotivující neprůhlednosti administrativních překážek. Se zajímavou myšlenkou přišel Vladimír Mařík z Elektrotechnické fakulty ČVUT. Podle něj by české vědě obecně pomohli „manažeři vědy“. „Lidé, kteří nevidí jeden projekt jako jedinečnou příležitost, ale jako sérii na sebe navazujících jevů,“ vysvětlil svůj termín Mařík.

 

EVROPA ZAOSTÁVÁ ZA SVĚTEM V INVESTICÍCH DO VĚDY A VÝZKUMU
Euroskop.Cz, (27.10.2005).


Zdroj: Evropská, Financial Times (rai-ihned, hnoline.sk, europa.eu.int) - 27. 10. 2005 - Zaostávání starého kontinentu v investování do výzkumu se prohlubuje. Zatímco investice v Evropě v předcházejícím roce vzrostli o dvě procenta, v Asii a USA to bylo až o sedm a v Japonsku o čtyři procenta.

Zaostávání starého kontinentu v investování do výzkumu se prohlubuje. Zatímco investice v Evropě v předcházejícím roce vzrostli o dvě procenta, v Asii a USA to bylo až o sedm a v Japonsku o čtyři procenta. Vyplývá to ze zprávy britského listu Financial Times.

Čelní a bezkonkurenční pozici v žebříčku investicí do vědy zaujímá Jižní Korea, jejíž růst v podnikových investicích byl v roce 2004 podle General Science zhruba 40 procent. Toto číslo potvrdily i další firmy jako například Samsung Electronics nebo Hyundai Motor.

Podle studie Evropské komise International R & D Scoreboard, evropské firmy v posledních 4 letech investice do výzkumu vůbec nezvýšily, zatímco jejich americká konkurence je zvýšila o 12 procent. Jedinou útěchou může pro Evropany být, že se na prvním místě žebříčku umístila společnost DaimlerChrysler, která má sídlo v Evropě. Mírným zklamáním jsou evropské firmy Nokia a Ericsson, které byly v minulosti známy svým vysokým tempem růstu investic. Nyní ovšem oběma společnostem investice poklesly. Ericssonu dokonce o 25 procent.

Podle evropského komisaře pro vědu, Janeze Potočnika je v současné době nastolen trend prohlubování technologické propasti mezi Evropou a Spojenými státy. Pokud bude tento trend pokračovat, Evropa podle něj ztratí šanci se stát lídrem ve „znalostní ekonomice“. Potočnik varoval, že Čína investuje do výzkumu už v současné době o mnoho víc prostředků a do roku 2010 hrozí, že předběhne EU v procentuálním růstu výdajů na výzkum a vývoj.

Britské předsednictví se chce proto zaměřit na přehodnocení priorit v unie a budoucí rozpočet EU více orientovat na podporu vědy a výzkumu, místo dosavadního zaměření na zemědělství a podporu zaostávajících regionů.

Štáty s najväčšími investíciami do výskum a vývoja (r. 2004)

 Medziročná zmena (v %)Počet firiem s rastom investícií
USA750
Japonsko430
Nemecko111
Francúzsko310
V. Británia15
Švajčiarsko106
Holandsko34
Južná Kórea404

 

CENTRUM POMŮŽE VĚDCŮM PŘI HLEDÁNÍ PRÁCE
Hospodářské noviny, (27.10.2005).


Informace o podmínkách studijních a pracovních pobytů zahraničních vědců v Česku a naopak českých badatelů v Evropě začalo poskytovat České centrum pro mobilitu při Akademii věd. Centrum bylo otevřeno v návaznosti na evropský projekt, který má zjednodušit pobyty odborníků v zahraničí. K okruhu zemí, které sdílejí servisní informace pro vědeckou práci, patří vedle členů Evropské unie i další evropské státy. V současnosti má síť 180 pracovišť ve 42 zemích, zhruba tři desítky z nich mají své internetové portály přístupné z českých stránek www.eracareers.cz. (čtk)

Vše o HR a databázi nabídek zaměstnání naleznete na www.KarieraWeb.cz

 

VĚDCI ZÍSKALI Z EVROPY MÉNĚ, NEŽ STÁT ZAPLATIL
Hospodářské noviny, PENÍZE NA VÝZKUM, (27.10.2005).


Praha, 27. 10. 2005, Petr Holub -

Čeští vědci jsou mezi svými kolegy ze zemí Evropské unie nejméně úspěšní při získávání grantů, jimiž Brusel podporuje vědecký výzkum. Vyplývá to z hodnocení soutěže o první třetinu grantů z 6. rámcového programu pro výzkum. Češi tak do rozpočtu evropské vědy dávají víc, než z něho dostávají.

"Nehodnotí se tím úroveň vědy. Jedním z hlavních cílů rámcových programů je integrovat nové země do většího vědeckého prostoru, a v tom Česko pokrok učinilo," uklidňoval české vědce Zoran Stančič, zástupce generálního ředitele pro výzkum v Evropské komisi.

Na konferenci o evropské vědě, která včera skončila v pražském Karolinu, však zazněly i kritičtější výroky. "Dopadli jsme hůře než posledně," řekl místopředseda vládní Rady pro výzkum a vývoj Vladimír Viklický. "Měli bychom si ujasnit, proč patříme ke sponzorům evropského výzkumu," vyzval Vladimír Albrecht z Technologického centra Akademie věd.

Česko zatím získalo z 6. programu necelých 33 miliónů eur (0,62 procenta z celkové částky). Protože Češi dotují evropský rozpočet z 0,8 procenta, darovali vědcům ostatních zemí deset miliónů eur.

Větší podíl než 0,8 procenta dostali ve svých oborech pouze ekologové a atomoví fyzici. Šestnácti projektů se zúčastní Ústav jaderného výzkumu v Řeži. Vědecký tajemník ústavu František Klik to vysvětluje zahraničními kontakty získanými v posledních letech při pátém rámcovém programu a programech Phare. "Koordinujeme projekt, který má 26 účastníků a zkoumá bezpečnost reaktorů VVER," popisuje Klik, jak ústav využil spolupráci s českými atomovými elektrárnami.

Tajemník vládní rady pro výzkum Marek Blaška vysvětluje úspěch fyziků také tím, že řada zemí západní Evropy měla vůči atomovému výzkumu ideologické zábrany. Pro dobrý výsledek ekologů má jiné vysvětlení: kapitola Ministerstva životního prostředí na výzkum se v posledním roce výrazně zkrátila a ekologům nezbylo než se pro peníze obrátit do Evropy.

Podle Viklického se Čechům v soutěži o evropské granty paradoxně nevyplatilo, že svůj výzkum podporují nejvíc ze všech nových členských zemí. Loni ministerstvo školství rozdělovalo dvouapůlmiliardovou dotaci. I když v Evropě bylo možné získat stejně vysokou částku, většina výzkumných center zvolila jistější cestu.

Přesto experti připouštějí, že by návrhy univerzit i akademických ústavů lépe obstály i v případě, kdyby výzkumníci měli v Evropě lepší jméno. Viklický to dokazuje na příkladu malých firem - o spolupráci s nimi byl mezi cizinci větší zájem, než dokázaly uspokojit.

"Hlavním důvodem neúspěchu však je, že máme málo vědců. To výsledky programu ukázaly jednoznačně," vysvětluje Blaška. Místopředseda Viklický míní, že situaci je nutné změnit lepší přípravou výzkumníků na univerzitách a podporou mladých vědců.

Stát chce zvýšit dotaci české vědy za tři roky ze současných 18 na 28 miliard. Sedmý rámcový program zdvojnásobí od roku 2007 také evropské dotace na výzkum.

Peníze na výzkum

Evropská komise schválila 3175 projektů za 6,5 miliardy eur.

Čeští vědci získali 32,6 miliónu eur a účastní se 290 projektů.

České ústavy koordinují 12 projektů, nejméně ze všech zemí.

Češi dotují projekty nejnižšími částkami. Dvakrát nižšími než např. Francouzi, Lotyši a Malťané.

Češi dostávají na jednotlivé projekty nejnižší částky. Třikrát méně než např. Irové či Nizozemci.

Evropská dotace činí tři procenta českých výdajů na výzkum. U ostatních nových zemí to je nejméně pět procent.

 

EVROPA ZANEDBÁVÁ INVESTICE DO VÝZKUMU
Hospodářské noviny, (25.10.2005).


Brusel, 25. 10. 2005, Adam Junek /Od našeho zpravodaje/ - Investice do výzkumu a vývoje jsou naše priorita, jen tak můžeme porazit levnější konkurenci z Asie, opakují stále častěji evropští politici v čele s britským premiérem Tony Blairem. Evropská unie však právě v tomto směru pokulhává jak za Spojenými státy, tak i za asijskými zeměmi. A že by splnila své vlastní předsevzetí z Lisabonu, že nejpozději v roce 2010 do vývoje mají směřovat tři procenta hrubého domácího produktu, je podle nejnovějších čísel nepravděpodobné.

"Státy unie investovaly v loňském roce do výzkumu o dvě procenta víc než o rok dříve. V USA a Asii tyto výdaje ale vzrostly o sedm procent," uvádí se ve včera zveřejněné studii britského ministerstva obchodu a průmyslu. Premiantem je pak Jižní Korea, která investovala o čtyřicet procent víc.

Pětadvacítka států unie nedá na vědu a výzkum ani celá dvě procenta svého HDP. To Američané ano a Japonci dokonce více než tři procenta. Ještě více alarmující podle zprávy je, že evropské společnosti jako celek nezvedly za poslední čtyři roky sumu peněz, kterou dávají na vývoj a výzkum. Jejich americká konkurence oproti tomu o dvanáct procent.

Jako útěcha či náplast pro Evropu může být, že tisícovce firem, které nejvíce investují do inovací, vévodí automobilka DaimlerChrysler se sídlem v Evropě. S loňským rozpočtem pro výzkum ve výši téměř 6,5 miliardy eur tak porazila i tradiční špičky tohoto žebříčku, americké výrobce aut Ford Motor a General Motors. Podobně vysoké výdaje na vývoj jako Daimler už měl jen farmaceutický gigant Pfizer.

"Peníze po vědu a výzkum budou rozhodně na pořadu jednání na neformálním summitu v Hampton Courtu nedaleko Londýna," sliboval Blair už minulý týden. Summit se koná ve čtvrtek. Britský premiér se netají tím, že by rád přesměroval podstatnou část z rozpočtu unie od podpor farmářů k vědě. A nejde o malé peníze, unijní rozpočet se každoročně pohybuje okolo sta miliard eur.

K snahám více podpořit vědu se přidala minulý týden i Evropská komise. Její předseda José Barroso mimo jiné navrhl, aby unie vytvořila nový "fond solidarity", který by poskytoval peníze na školení pracovníků, již byli propuštěni při restrukturalizacích firem nebo celého odvětví. Komise tak reaguje na nedávný odpor především Francie proti rozsáhlému propouštění v Hewlett-Packard.

Také Česko je vzdáleno cíli tří procent HDP pro výzkum. Podle údajů za rok 2003 to bylo jen 1,3 procenta, přičemž ze státního rozpočtu byla hrazena téměř polovina, když vláda uvolnila bezmála čtrnáct miliard korun. Letos to bude více než šestnáct miliard. V Česku ale především zaostávají ve financování vývoje firmy, které se na něm podílejí podstatně méně, než je obvyklé v USA nebo ve starých zemích unie. Ani jedna z nich se neprobojovala do tisícovky nejštědřejších firem.

 

HRAJEME I DRUHOU LIGU, STAČÍ KOUKAT
Hospodářské noviny, (21.10.2005).


Jaromír Plášek (autor je docentem na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze): Na těchto stránkách vyšlo v posledních dnech několik textů o kvalitě, financování a celkové úrovni zdejších vysokoškolských a výzkumných pracovišť (lze je nalézt na www.ihned.cz), které vzbudily množství polemik. Ty nejzajímavější zde nyní zveřejňujeme.

"České výzkumné instituce nehrají ve světovém měřítku ani první, ani druhou ligu", tvrdí o domácích vysokých školách senátor Jiří Zlatuška, bývalý rektor brněnské Masarykovy univerzity (Vysoké školy: ani první, ani druhá liga, HN, 13. října). K tomuto závěru dospěl po zhlédnutí žebříčku nejlepších světových univerzit, jenž byl nedávno publikován v Higher Education Supplement of The Times (viz http://www.thes.co.uk/worldrankings). Nikdo průměrně soudný nečeká, že po šestnácti letech znovunabytých akademických svobod by se některá z našich vysokých škol mohla přiblížit k vrcholu takového žebříčku.

Na rozdíl od senátora Jiřího Zlatušky si však nemyslím, že dosud publikované srovnávací studie ukazují, že všechny zdejší univerzity jsou jen na úrovni "oblastního přeboru". Jako fyzik jsem si totiž navykl zamýšlet se nad tím, nakolik jsou naměřená data spolehlivá, dřív, než na jejich základě začnu formulovat dalekosáhlé závěry.

Dovoluji si proto upozornit, že vedle žebříčku HESTT, na který se odvolává Jiří Zlatuška, existují ještě dvě další podobně rozsáhlé studie. Známější z nich vznikla na Shanghai Jiao Tong University (viz http://ed.sjtu.edu.cn/ranking.htm). Na rozdíl od HESTT se v tomto Academic Ranking of World Universities již objevuje alespoň Univerzita Karlova (200 - 300 v pořadí), zatímco čínské a indické univerzity, pochvalně zmiňované senátorem Zlatuškou, mají v tomto šanghajském žebříčku ke špičce dost daleko. Rozdíl souvisí s odlišnou metodikou hodnocení. Čínská studie se opírá pouze o kvantitativní veřejně dostupné údaje o činnosti jednotlivých univerzit (například počty vědeckých prací zaznamenaných v databázi Web of Science), kdežto HESTT klade vedle těchto údajů důraz na subjektivní "peer-review" hodnocení skupinou asi 2350 odborníků z celého světa.

Třetí žebříček byl vypracován v InternetLab při Centro de Información y Documentación Científica (CINDOC) v Madridu, viz http://www.webometrics.info.

Opírá se, podobně jako studie čínská, pouze o kvantitativní ověřitelné údaje, nepřihlíží však počtu nositelů Nobelovy ceny nebo Fieldsovy medaile působících na univerzitě v době udělení. Podle CINDOC je pořadí našich škol následující UK Praha (103, v evropském žebříčku 20. místo), ČVUT Praha (292) a MU Brno (327).

Jiří Zlatuška je místopředsedou senátního výboru pro vědu a vzdělávání. Pokud by dospěl k závěru, že je možné přejít od dosud převažujícího financování škol podle počtu studentů k financování zohledňujícímu též seriózně hodnocenou kvalitu poskytovaného vzdělání, určitě by měl velkou šanci pozitivně ovlivnit budoucí kvalitu škol. Z hlediska vylepšení perspektivy jejich umístění v žebříčcích, v nichž dominuje aspekt kvality vědeckého výzkumu, by navíc mohl ovlivnit způsob rozdělování prostředků na výzkum směrem k rozdělování podle jeho kvality, mimo jiné i tím, že nejlepším z univerzit, či alespoň některým z jejich fakult a ústavů, bude umožněno profilovat se jako tzv. research universities, jejichž existence by nezávisela bytostně na počtech studentů v bakalářských programech.

 

NIČÍ SE HUMANITNÍ VĚDY SAMY??
Hospodářské noviny, (21.10.2005).


Jaroslav Peregrin, Vladimír Svoboda (autoři pracují ve Filozofickém ústavu AV): Sekretář vládní Rady pro výzkum a vývoj pan Blažka rozhořčeně reagoval na náš článek, ve kterém poukazujeme na to, že kvantitativní hodnocení vědy, tak jak bylo zakotveno ve vládní Metodice hodnocení, je z pohledu humanitních vědních oborů nevhodné až diskriminační (Vláda měří vědu. Zničí při tom humanitní obory, HN 12. října; Humanitní obory se ničí samy, HN 18. října). Autor konstatuje, že pokud autoři "pracují s fakty stejným způsobem i ve své vědecké práci, pak je opravdu budoucnost humanitních oborů černá" - zkonfrontujme tedy s fakty to, co říká on sám.

1. Pan Blažka říká, že "nikdo nepochybuje o tom (a v Metodice hodnocení je to opakovaně konstatováno), že základem zůstává standardní způsob hodnocení - nezávislými oponenty, odbornými komisemi složenými z předních (a nepodjatých) vědců v daném oboru atd." Skutečností, kterou si každý může snadno ověřit (viz http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=14346), je, že v Metodice není o oponentech či odborných komisích ani slovo.

2. Podle pana Blažky kvantitativní hodnocení podle Metodiky "slouží k jedinému účelu - zdvořilému dotazu: Vážení, tady nám něco nehraje, můžete nám to, prosím, vysvětlit?" Porovnejme to s tím, co říká Metodika. Jejím (bezpochyby chvályhodným) cílem "je vytvořit systém, který bude: a) vládě poskytovat ucelený soubor informací o efektivnosti využití státních prostředků na výzkum a vývoj u jednotlivých příjemců". Tento systém bude dále "c) podkladem RVV pro provádění změn rozdělení prostředků na výzkum a vývoj, které má RVV každoročně promítat do návrhu výdajů na výzkum a vývoj na další rok."

Je tedy zřejmé, že výsledkem hodnocení podle Metodiky bude kvantitativní vyjádření efektivnosti jednotlivých institucí a jejich odpovídající zařazení do skupin podle efektivnosti. Je pravda, že k vypočítané veličině se budou hodnocené instituce moci vyjádřit. Jakou podobu ale takové vyjádření může mít? Podobu protestu proti ohodnocení konkrétních výsledků? Představme si, že nějaká instituce napíše "nesouhlasíme s vaším výpočtem proto, že mnohé naše výsledky byly podhodnoceny; např. ten a ten článek by měl být hodnocen nikoli jako výkon za 2 body, ale jako výkon za 12 bodů, ta a ta kniha je natolik rozsáhlá, přínosná a náročná, že nezaslouží nikoli 5, ale 15 bodů atd., navrhujeme tedy, aby naše instituce byla přeřazena z kategorie neefektivní do kategorie velmi efektivní" - při vší úctě k erudici pracovníků a spolupracovníků RVV si nedovedeme představit, že by byli schopni něco takového kvalifikovaně posoudit a že by byli ochotni takové přeřazení skutečně uskutečnit.

3. Pan Blažka dále říká "Věda je světová - v tom se všichni shodují. Ale ať se nám to líbí nebo ne, lídrem světové vědy není Evropa, ale USA a ty také určují kritéria hodnocení." S tím nelze než souhlasit. A nelze než opakovat to, co jsme napsali v článku: nikde ve světě, a to ani v USA, není hodnocení veškerého výzkumu včetně humanitních věd založeno na kvantifikaci toho druhu, jakou navrhla RVV. (Pokud bychom měli nějaký systém hodnocení navrhovat my, tak by se blížil například velice propracovanému britskému systému - http://www.rae.ac.uk/).

Pan Blažka interpretuje naši kritiku jako typicky českou "snahu nadávat na zaujaté rozhodčí a vymýšlet vlastní kritéria". Ovšem vytvoří-li někdo pravidla, která jsou pro určitou část soutěžících prokazatelně diskriminační, a potom ty, kdo na to poukazují, označí za malé české kverulanty, je to v lepším případě přezíravost a v horším výsměch.

 

POKYN D-288 K PROBLEMATICE VÝZKUMU A VÝVOJE
iDnes.Cz, Daně a finance, (20.10.2005).


Zdroj: KPMG, Michaela Thelenová , Radek Novotný (Epravo) - Dne 3. října 2005 vydalo Ministerstvo financí Pokyn D-288 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů č. j. 15/96003/2005. Účelem pokynu je vyjasnit otázky ohledně odpočtu výdajů vynaložených na projekty výzkumu a vývoje („VaV“) od základu daně, které vznikly v souvislosti s interpretací a aplikací uvedených ustanovení § 34 zákona o daních z příjmů. Pokyn lze použít již za zdaňovací období započaté od 1. ledna 2005.

K problematice odpočtu výdajů na VaV již bylo vydáno Doporučení Rady pro výzkum a vývoj, které bylo zveřejněno dne 13. května 2005 (viz Finanční aktuality X/2005). Pokyn uvádí další informace, a to jak ohledně věcného vymezení pojmu VaV, tak i ohledně souvisejících účetních a daňových aspektů.

Podle Pokynu základní vymezení pojmu výzkum a vývoj vychází ze zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Základním kritériem pro odlišení VaV od ostatních (příbuzných) činností je přítomnost ocenitelného prvku novosti ve VaV a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty. Pokyn obsahuje výčet činností, které lze zahrnout mezi činnosti výzkumu a vývoje pro účely odpočtu od základu daně z příjmů, i výčet činností, jež mezi ně zahrnout nelze. Na rozdíl od Doporučení Rady však Pokyn neuvádí, že se jedná pouze o výčet demonstrativní.

Pokyn dále stanoví podmínku přípravy písemného projektu VaV poplatníkem včetně stanovení základních náležitostí projektu, uvádí příklady výdajů, které lze zahrnout do odčitatelné položky, a blíže specifikuje období, v nichž lze tyto náklady uplatnit.

V Pokynu jsou řešeny i velmi diskutované otázky ohledně vyloučení výdajů na služby a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje pořízených od jiných osob a výdajů podpořených z veřejných zdrojů z možnosti uplatnění v odpočtu na VaV. V případě výdajů na služby nakoupených od jiných osob je Pokyn značně omezující a liší se tak od postupu navrhovaného Radou pro výzkum a vývoj v Doporučení. U výdajů podpořených z veřejných zdrojů Pokyn blíže specifikuje možné formy veřejné podpory a související dopady na možnost uplatnění odpočtu, nelze však říci, že by tato oblast byla v Pokynu popsána dostatečným způsobem.

Z dalších oblastí, které jsou v Pokynu řešeny, lze zmínit problematiku uplatnění odpočtu v případě podání dodatečného daňového přiznání, přenosu odpočtu na právního nástupce v případě přeměn společností a souběhu odpočtu na VaV s jinými odčitatelnými položkami.

Pokyn nechává některé nejasnosti i nadále otevřené (např. výdaje podpořené z veřejných zdrojů a jejich zahrnování do odčitatelné položky), resp. přináší i nové otázky, např. ohledně možnosti uplatnění výdajů na související a podpůrné činnosti VaV. Přes stávající nejasnosti představuje odčitatelná položka nepochybně prostor pro daňové úspory poplatníků, kteří náklady na výzkum a vývoj vynakládají nebo vynakládat budou. Zákon však nechává důkazní břemeno na straně poplatníků, kteří musí minimálně připravit písemnou projektovou dokumentaci dokládající projekt výzkumu a vývoje a zajistit samostatnou evidenci nákladů, jež se k projektu vztahují a které lze přitom do odčitatelné položky zahrnout.

Pokyn Ministerstva financí není dle současného právního řádu České republiky zákonným právní předpisem. Představuje závazný metodický pokyn pro finanční úřady ze strany Ministerstva financí. Přestože Pokyn není pro daňové poplatníky závazný a obsahuje i některá sporná ustanovení, lze jeho vydání označit za pozitivní krok, jenž by mohl přispět ke snížení nejistoty daňových poplatníků, kteří hodlají této nové odčitatelné položky využít.

 

PŘI AKADEMII VĚD BYLO OTEVŘENO ČESKÉ CENTRUM PRO MOBILITU
iHNed.cz (18.10.2005).


Praha, 18. 10. 2005 - Informace o podmínkách studijních a pracovních pobytů zahraničních vědců v Česku a naopak českých badatelů v Evropě poskytuje od října České centrum pro mobilitu při Akademii věd. Prostřednictvím internetového portálu www.eracareers.cz a telefonu se na centrum mohou vědecké ústavy obracet například s dotazy, jak zdanit práci stážistů. "Přes portál je možné zjistit i to, jak co funguje v zahraničí," řekla dnes ČTK pracovnice centra Jindra Emmerová.

Centrum bylo otevřeno v pondělí v návaznosti na evropský projekt, který má zjednodušit pobyty odborníků v cizích zemích. Oficiálně bylo budování evropských center pro mobilitu vědců zahájeno v Paříži loni v létě. K okruhu zemí, které sdílejí servisní informace pro vědeckou práci, patří vedle členů EU i další evropské státy. V současnosti má síť 180 pracovišť ve 42 zemích, zhruba tři desítky z nich mají své internetové portály přístupné z českých stránek www.eracareers.cz.

Centrum poskytuje operativní informace a postupně chce také sbírat informace o počtu stážistů ze zahraničí na vědeckých pracovištích v Česku. Dosud podle Emmerové takové databáze neexistují, proto ani nelze odhadnout, jaký zájem o služby z řad vědců bude. Letáčky o novém centru bude akademie rozesílat na česká velvyslanectví a centra v zahraničí. Měly by být také distribuovány do škol.

 

HUMANITNÍ OBORY SE NIČÍ SAMY
Hospodářské noviny, (18.10.2005).


Marek Blažka (autor je sekretářem Rady pro výzkum a vývoj): Minulý týden vyšel na tomto místě článek pánů Peregrina a Svobody z Filozofického ústavu AV ČR (Vláda měří vědu. Zničí přitom humanitní obory, HN dne 12. října). Jestli oba pánové pracují s fakty stejným způsobem i ve své vědecké práci, pak je opravdu budoucnost humanitních oborů černá. Ale pojďme se na to podívat blíže.

Kdo a jak má hodnotit?

1) Má vláda (respektive Rada pro výzkum a vývoj) vůbec hodnotit výsledky vědecké práce?

Tady je první "čertovo kopýtko" (rozuměj účelový výběr informací). Nikdo nepochybuje o tom (a v Metodice hodnocení je to opakovaně konstatováno), že základem zůstává standardní způsob hodnocení - nezávislými oponenty, odbornými komisemi složenými z předních (a nepodjatých) vědců v daném oboru atd. Jenže to funguje jen u většiny hodnocení.

U zbytku (zhruba desetina) se při prvním celostátním hodnocení v loňském roce ukázalo, že nejlepší známkou "světové úrovně" jsou hodnoceny i výsledky projektů, které vůbec žádné výsledky neměly, že jsou takto hodnoceny výzkumné zprávy, které nikde nebyly publikovány a tak dále...

Jen pro ilustraci uvádím, že v počtu "úspěšně" vyřešených projektů je ČR na prvním místě na světě (99 %), následují USA (76 %) a Japonsko (72 %). Hurá, jsme první na světě (ale nepřipomíná vám to něco?).

Jen citační index?

2) Jde o úpornou snahu zredukovat výsledky vědecké práce na jediné číslo?

Zase je všechno jinak. Výsledky hodnocení 1. etapy (to je to "jediné číslo") slouží k jedinému účelu - zdvořilému dotazu: Vážení, tady nám něco nehraje, můžete nám to, prosím, vysvětlit?

Přitom už nyní je v Metodice hodnocení uvedena celá řada možností, kdy bude vysvětlení přijato, za všechny zmíním takzvaný negativní výsledek (tj. zjištění "tudy cesta nevede").

Cílem hodnocení není "zničit humanitní vědy", cílem je dát na stůl skutečné výsledky za posledních pět let a pak o nich otevřeně diskutovat. Pokud tomu někdo nevěří, můžeme jedině říci - podívejte se na to, jak jsme postupovali loni, přečtěte si Metodiku hodnocení na letošek (www.vyzkum.cz).

Journal v. Journal

3) Impaktované v. neimpaktované časopisy (není Journal jako Journal)

Věda je světová - v tom se všichni shodují. Ale ať se nám to líbí nebo ne, lídrem světové vědy není Evropa, ale USA a ty také určují kritéria hodnocení.

Můžeme, jak je v zemi zvykem, nadávat na zaujaté rozhodčí, nespravedlivá pravidla atd. a vymýšlet vlastní kritéria. Výsledek je a bude jediný - postavení České republiky se zhoršuje a bude zhoršovat.

Původně jsme dokonce chtěli vytvořit seznam světových kvalitních neimpaktovaných časopisů a požádali o jeho návrh vědecké instituce. Jak si myslíte, že to dopadlo? Každý časopis, ve kterém daný vědec publikuje, je "světový" - návrh seznamu těchto časopisů se čistě náhodou shodoval se seznamem časopisů, v nichž vědci publikovali. O světovosti (v češtině?) či vědeckosti a kvalitě (u populárně naučných periodik?) ani nemluvě.

Co s "humanities"

4) Jde o likvidaci humanitních oborů?

Republika dává ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj (letos 16,5 mld. Kč) na humanitní vědy největší díl na světě. Konkrétně v AV ČR je to cca 14 %, což je třikrát tolik, než je průměr EU a dvakrát tolik, než je podíl v zemích s rozvinutým a úspěšným humanitním výzkumem (Francie aj.). Výsledky tomu neodpovídají, humanitní (společenskovědní) obory jsou nejhorší. Nechci se dotknout těch společenských vědců, kteří jsou uznáváni i v zahraničí, a chápu, že 40 let byly tyto obory systematicky decimovány, ale 16 let po revoluci už je načase se zeptat, co za tyto peníze tato země dostává.

 

ČESKÁ VĚDA: PLATÍME I VÝZKUM BEZ VÝSLEDKŮ
Hospodářské noviny, ANALÝZA (17.10.2005).


Lenka Zlámalová (lenka.zlamalova@economia.cz): Máloco ukazuje potíže s financováním zdejší vědy jako následující příběh. Už dlouhé roky český stát platí desítky miliónů korun z vědeckého rozpočtu Institutu zdravotnické politiky a ekonomiky v Kostelci nad Černými lesy. Pokud jste o něm ještě nikdy neslyšeli, nebylo by ani příliš divu. Hlavním vědeckým výstupem ústavu se šedesáti zaměstnanci jsou koncepce reformy zdravotnictví. Ta poslední z pera šéfa institutu Petra Hávy navrhuje rozsáhlé "postátnění" a vznikla na žádost dnes už bývalé ministryně zdravotnictví Milady Emmerové. Jde přesně o ty zákony, proti nimž nedávno stávkovali soukromí praktičtí lékaři.

Ministryně letos Radu vlády pro vědu a výzkum požádala o dalších 45 miliónů pro Hávu z vědeckého rozpočtu. Rada vedená vicepremiérem pro ekonomiku Martinem Jahnem ale její žádost zamítla s tím, že o žádnou vědu nejde. "Není to žádný základní ani aplikovaný výzkum. Je to běžný servis pro ministerstvo," vysvětlil Jahn. Háva trvá na tom, že výzkumníkem je. Ministryně mu tedy zaplatila z jiné kapitoly svého rozpočtu.

V dánském exilu

Existuje i příběh právě opačný. Letos na jaře věnoval věhlasný časopis Nature svou titulní stranu mimořádnému objevu českého týmu. V dánském centru pro vývoj rakoviny odhalili výzkumníci vedení Jiřím Bartkem postup, díky němuž by mohli mít lékaři šanci rozpoznat velmi rané stadium nemoci. Nature kvůli tomuto objevu vyšel ve speciálně zvýšeném nákladu.

Bartkova kodaňská laboratoř se už léta zabývá objasňováním protinádorových mechanismů buňky. Na jejím posledním objevu se podíleli další Češi: Jiřina Bartková, Jiří Lukáš a Zuzana Hořejší.

Do Kodaně odešli v roce 1993 po vítězném konkursu. Jiří Bartek a Jiří Lukáš - ve vědeckém světě proslulí pod značkou Jiri & Jiri - jsou zařazováni do "nobelovské" kategorie vědců. "Přála bych české vědě, aby se oba opět psali s háčky a čárkami," řekla pro MF DNES bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová. "Návrat nevylučujeme, ale je ještě brzy," odpověděl jí na to Jiří Bartek. Tak kvalitních podmínek, jaké mají v Kodani, se totiž v Česku ještě dlouho nedočkají.

Nejde jen o to, že je Dánsko téměř dvakrát bohatší než Česko a do vědy investuje výrazně víc. (z veřejných financí dává 0,73 % HDP, kdežto Česko 0,56 %). Peníze se navíc ve Skandinávii rozdělují podle světových měřítek. Dostanou je vědci, kteří mají významné výsledky, jako právě tým Jiřího Bartka - anebo jsou mladí a mají k nim našlápnuto. Vůbec přitom nehraje roli, zda jsou Dánové či cizinci.

Právě proto, že výzkum tohoto českého týmu platí Dánsko, počítají se i patenty, citace a vynálezy v mezinárodních statistikách k dobru Kodani, nikoliv Praze.

Málo peněz a méně muziky

Do nových objevů se kabinet příští rok chystá investovat 18,4 miliardy korun. Je to méně, než platí většina vyspělých zemí (zmíněných půl procenta HDP). V Evropské unii se řadíme pod průměr - ten činí 0,69 procenta HDP. Vědecky nejvyspělejší státy dávají výrazně více: Finové 1,02 procenta, Švédové 0,96 a Francouzi 0,83 % HDP. Všechny nové země s výjimkou Slovinska ovšem investují do výzkumu ještě méně než my. "V české vědě není až tak málo peněz. Zásadní problém ale je, že se velmi špatně rozdělují," říká profesor Jan Zrzavý, prorektor pro vědu a výzkum na Jihočeské univerzitě. Za každý milión investovaný do vědy získáváme výrazně méně světových objevů než vyspělé země - ať jde o světové patenty, publikace či citace.

Tak tedy ještě jednou Dánsko: v přepočtu na obyvatele investujeme do vědy třiapůlkrát méně, světových patentů však máme 38krát méně. Publikací a citací v renomovaných vědeckých časopisech sedmkrát méně. V české vědě zkrátka dosud míří velká část peněz k těm, kdo mají v lepším případě provinční výsledky.

Špičkoví výzkumníci naopak mají problém sehnat dostatek financí. Za každý objev na světové úrovni tak platíme mnohem více než bohaté země.

Prosincová revoluce

Jak změnit poměry v české vědě, aby peníze dostávali badatelé jako Jiří Bartek, a nikoliv jako Petr Háva? "Důsledně hodnotit vědce podle kvality jejich výsledků a používat přitom světová měřítka. Ve většině oborů, snad s výjimkou několika humanitních, neexistuje "česká věda", ale jen věda světová," říká předseda Akademie věd Václav Pačes, bývalý šéf úspěšného ústavu molekulární genetiky.

Oproti minulosti je to změna: dnes už jen málokterý vědec tvrdí, že by stát měl ústavům a univerzitách dávat bianco šeky a nestarat se o výsledky. Názory se však velmi rozcházejí, když dojde řeč na to, jak a podle čeho hodnotit nebo o jak velkou část by měli badatelé soutěžit v grantových řízeních a jakou by měli dostávat přímo na běžný provoz.

Za poslední rok se v české vědě odehrály dvě důležité změny, které se dají označit za reformy. Nejprve se v prosinci ministerstvo školství rozhodlo, že v letech 2005 až 2011 rozdělí mezi akademiky čtyři miliardy korun v soutěži. Každý institut musel sepsat projekt, co chce v příštích sedmi letech zkoumat. Při hodnocení, kdo peníze dostane, se posuzovala jak kvalita projektů, tak dosavadní výsledky.

To by samo o sobě žádnou reformou nebylo, na grantech se peníze rozdělují již roky. Ještě nikdy však v soutěži nebyla nastavena laťka tak, že by jí bezmála polovina soutěžících výzkumníků neprošla a nezískala od státu vůbec nic. Dosud se peníze rozdělovaly tak, že se na většinu ústavů dostalo. "Určitě to pomohlo oddělit ty skutečně špičkové vědce od těch opravdu špatných. K tomu se dostanete, ať použijete v podstatě jakýkoliv způsob hodnocení. Uznávám, že na to mohl doplatit někdo, kdo se více blížil průměru," říká Jan Zrzavý. Právě jeho Jihočeská univerzita byla spolu s Masarykovou v soutěži nejúspěšnější.

Pardon, to byl omyl

Ozvala se i však kritika: v soutěži totiž neuspěly některé týmy, které měly prokazatelné významné mezinárodní výsledky.

Neprošli například mikrobiologové z pražské Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (v týmu pod vedením Jitky Forstové se sešli vědci, kteří mají za posledních sedm let desítky publikací včetně poloviny všech českých citací z mikrobiologie v časopise Nature). Ministerstvo totiž původně žádalo projekt s velmi širokým záběrem, proto se dali dohromady experti na viry, parazity, rostlinné buňky a molekulární fyziologie a žádali 60 miliónů korun. Jejich záměr hodnotili tři oponenti, z toho dva zahraniční. Ti však neznali záměry ministerstva, posuzovali žádost jako běžný grant a vytkli jí příliš široký záběr.

Vládní rada chybu nepřiznala. Tým mikrobiologů nakonec dostal peníze od ministerstva jako mimořádnou dotaci, protože obhájil svou kvalitu právě přes významné světové publikace. Jahn slibuje, že při příští soutěži budou podmínky jasnější a přehlednější a že světové výsledky z minulosti budou hrát výraznější roli.

Právě Jahn patří k zastáncům grantů a výzkumných záměrů. Prosazuje, aby vědci o co nejvíc peněz soutěžili a neměli žádný zaručený "paušál". Snaží se také, aby větší část peněz mířila do aplikovaného výzkumu a na spolupráci firem s univerzitami. Vládní rada letos v únoru schválila sedm oborů, do nichž by měly peníze mířit přednostně. Jsou mezi nimi biotechnologie či informační technologie, ale i třeba strojírenství.

Kde propadne i Cambridge

"Mám jiný názor. Jsem proti tomu, aby vláda vytipovávala obory, které chce přednostně podporovat. Věda je závislá na idejích a individualitách," říká předseda Akademie věd Václav Pačes. "Každý, kdo má špičkovou věc, by měl mít šanci získat od státu peníze i přesto, že jeho obor není mezi vyvolenými." Profesor také prosazuje, aby se část peněz přidělovala institucím přímo, nikoliv v soutěži o projekty. Jak by ale pak odlišil špičkové od špatných vědců? "Každých pět let by instituci hodnotili špičkoví experti z oboru. Kvalita se pozná snadno," navrhuje Pačes.

Podobný názor má i senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška. I on považuje za nejlepší styl dělení státních peněz hodnocení experty z oboru. "V Británii to udělali a do nejvyšší kategorie, která zaručovala růst rozpočtu, se dostalo jen asi deset univerzit a ústavů. V každé další kategorii pak peněz výrazně ubývalo. To funguje," říká Zlatuška. Britové byli tvrdí, a tak peníze na vědu nezískala například fakulta architektury v Cambridge.

I česká vláda se snaží rok od roku přitvrzovat. Studie pro ministerstva, jako ta Hávova, se na rozdíl od minulých let za vědecké výsledky nepovažují. Koncem září schválila Rada vlády pro vědu a výzkum hodnocení pro příští rok: rozhodují hlavně patenty, světově uznávané časopisy (které mají takzvaný impact faktor v databází společnosti Thomson ISI), lokální časopisy hrají jen zanedbatelnou roli. "Je to velký posun ke světovým měřítkům," míní prorektor Jihočeské univerzity Jan Zrzavý. "Problém je, jak hodnotit humanitní vědy. Na ty se ten systém moc nehodí. Neexistují v nich patenty a v řadě oborů prostě není možné publikovat v mezinárodních časopisech. Českou historii nelze tisknout v časopise s impact faktorem." Například Finsko nebo Francie vypisují pro vědy, které jsou lokální a vázané k jazyku a kultuře (historie, regionalistka, lingvistika) speciální programy, kde se na rozdíl od globálních oborů (sem patří i většina společenských věd od ekonomie přes sociologii až po psychologii a filozofii) rozdělují peníze podle jiných pravidel. Tyto projekty se podobají spíše soutěžím o granty kulturní než vědecké.

Dvaadvacet rozpočtů

Vědecké peníze míří i ke špatným vědcům či úředníkům, kteří si na badatele pouze hrají, i proto, že se rozdělují z dvaadvaceti různých kapitol státního rozpočtu. Vlastní vědecké peníze mají ministři zemědělství i práce a sociálních věcí.

Každý si pak nastavuje jiná měřítka, podle nichž peníze rozděluje. Často se snaží vyhovět všem žadatelům ze svého oboru a kvalitou projektů se příliš nezabývá. "Ztrátám v naprosto nesmyslných projektech by zabránilo, pokud by se peníze soustředily v jednom fondu a soutěžilo by se o ně podle jasných a jednotných pravidel. Případně v několika fondech: pro vědy přírodní, technické, humanitní. Nejhorší je současné dělení podle resortů, kde si různé lobby navzájem přihrávají," říká Zrzavý.

Vicepremiér Martin Jahn, který má vědu na starosti, se snaží pravidla a hodnocení co nejvíc sjednotit. Proti němu však stojí ministři, kteří se odmítají svých "vědeckých" peněz vzdát.

Země, které ve vědě udávají tón - Švýcarsko, Spojené státy či Finsko - veřejné peníze na vědu nedrolí do rozpočtů jednotlivých ministrů, ale dávají je do speciálních fondů. Ty řídí správní rady, kde zasedají vedle politiků i uznávaní vědci a podnikatelé. Tyto fondy pak vypisují speciální programy, v nichž se vědci a ústavy ucházejí o peníze. Například na internetové stránce finského fondu TEKES, z něhož se věda platí, se dají najít nejrůznější programy: třeba i speciální projekty pro mladé badatele, kteří se zatím žádnými výsledky nemohou pochlubit.

Promyšlené útraty

Ten, kdo má málo peněz, se musí snažit investovat výrazně promyšleněji než ten, kdo nemusí každý dolar otáčet dvakrát.

Pro začátek bychom se mohli pokusit alespoň získat za každý investovaný milión stejné výsledky jako Finové či Američané. Pak budeme mít jistotu, že ve chvíli, kdy se rozhodneme dát na objevy více peněz, posíláme je lidem se šancí dostat se do nobelovské třídy vědců, nikoliv autorům ministerských koncepcí.

 

TVŮRCE ELEKTRONOVÝCH OČÍ
Mladá fronta DNES, (15.10.2005). Národní cenu vlády Česká hlava letos dostane vědec Armin Delong


FRANTIŠEK HOUDEK: Armin Delong (1925). Autor prvního československého elektronového mikroskopu. Nyní se snaží vyvinout mikroskopy, které rozeznají jednotlivé atomy.

Místem, kde už půl století vznikají elektronové mikroskopy světové úrovně, je Morava, jmenovitě Brno. Hlavní zásluhu na tom má prof. ing. Armin Delong, DrSc. Ten letos dostane ocenění Česká hlava, udělované poprvé jako národní cena vlády ČR.

Zatímco člověku oči s věkem slábnou, lidstvo čím je starší, tím má zrak bystřejší. Victor Hugo v Bídnících napsal: „Kde končí dalekohled, začíná mikroskop. Který z těchto přístrojů nám vlastně poskytuje nádhernější pohled?“

Nicméně dalekohledy a mikroskopy jsou především bezkonkurenčně nejužitečnějšími umělými smysly lidí vědy.

Na koleně, přesto světově

Armin Delong se narodil 29. ledna 1925 v Ostravě-Bartovicích. Jeho otec byl krejčí.

Jako vášnivý radioamatér šel ihned po osvobození studovat slaboproudou elektrotechniku na Vysoké učení technické v Brně. Shodou okolností tam právě dostal profesuru Aleš Bláha, zakladatel moderní výroby vědeckých přístrojů u nás. Už při zkouškách si vybíral talenty pro práci ve svém ústavu. Třem z nich (Armin Delong, Vladimír Drahoš a Ladislav Zobač) pak někdy roku 1948 zadal jako téma diplomky „maličkost“: navrhnout a zkonstruovat elektronový mikroskop. Jako vzor jim měl posloužit přístroj americké firmy RCA, který v rámci poválečné pomoci UNRRA dostala brněnská lékařská fakulta ke studiu virů.

Bystří a zapálení kluci věnovali úkolu každou volnou chvilku a s vydatnou pomocí ne o moc staršího technika Jana Speciálného si tenhle náročný urychlovač a televizor v jedné skříni „nadělili“ už k Vánocům 1949!

První československý elektronový mikroskop byl v dobrých rukou. Během následujících dvou let ho brněnská pobočka Tesly Pardubice vyrobila dvacet kusů.

Budoucnost v tu chvíli vypadala docela růžově. Pohříchu v roce 1950 byla brněnská technika administrativně přeměněna ve vojenskou akademii. Pravda, partička mikroskopistů na ní mohla mohla zůstat, ale na jak dlouho?

Naštěstí si jich všimli administrátoři Československé akademie věd a k 1. březnu 1954 pro ně zřídili Laboratoř elektronové optiky. Delonga jmenovali vedoucím.

Po zásluze potrestáni

Nejlepším výsledkem „delongovců“ z 50. let byl elektronový mikroskop BS 242. Jednoduchý, levný, dosažitelný i tam, kde si drahá tradiční zařízení nemohli dovolit. Přístroj zvětšoval až 30 000krát. Tesla Brno je začala vyrábět v roce 1956, dva roky nato za ně dostala zlatou medaili na Světové výstavě v Bruselu. Vyrobilo se jich přes tisíc kusů a v některých laboratořích slouží dodnes.

Další modely představovaly ve své kategorii absolutní světovou špičku, zvětšovaly až 180 000krát. Delongův ústav poté v polovině 70. let vyvinul rastrovací elektronový mikroskop, tehdy dokonce nejlepší na světě. Místo odměny ovšem opět zasáhl politicko-úřednický šiml. V 80. letech byly ústavu a Tesle elektronové mikroskopy na přání Sovětského svazu „sebrány“ a osiřelé týmy byly nakomandovány na elektronovou litografii, příbuznou techniku potřebnou k vývoji a výrobě integrovaných obvodů. Pod značným tlakem vznikl roku 1984 první československý litograf. O jeho další zlepšování však nebyl zájem.

V letech, kdy Delong řídil Ústav přístrojové techniky (1961-90), vzniklo v Brně přes 2000 elektronových mikroskopů a litografů, na technice pak jako profesor vychoval řadu svých pokračovatelů.

Na vlastní nohy

Brněnská pobočka Tesly Pardubice sice v 90. letech zanikla, ale elektronmikroskopické aktivity v Brně pokračují, nyní dokonce ještě výrazněji - roční produkce mikroskopů přesahuje výkon tehdejší Tesly. Zásluhu na tom mají tři soukromé firmy. V jedné z nich, nesoucí jeho jméno, pracuje „důchodce“ Delong.

Profesor Delong je člověk práce, na mikroskopy prý myslí i při poslechu milovaného Dvořáka, i nad starými mistry. Nyní se zaměřuje na mikroskopii pomalými elektrony. Ta používá elektrony urychlené jen málo (na nějakých 20 000 km/s), což umožňuje studovat biologické struktury s vysokým kontrastem.

„I když se zdá, že nejlepší léta elektronové mikroskopie již minula, nyní nastává její renesance. Naše nejnovější snahy míří k rozlišení jednotlivých atomů. Usilovně na tom pracujeme,“ říká Delong.

Bez světla je vidět líp

Obraz vzniká různosměrným odrazem světla na pozorovaném předmětu. Vidět lze jen objekt větší než vlnová délka světla (asi čtyři desetiny miliontiny metru). Proto světelné mikroskopy zvětšují maximálně 2000krát.

V roce 1924 vznikla vlnově korpuskulární teorie, podle níž se letící tělíska chovají zároveň i jako vlny; čím rychleji letí, tím kratší představují vlny.

Elektrony urychlené napětím 100 000 voltů na 150 000 km/s (polovina rychlosti světla) odpovídají vlně čtyř miliardtin metru, to je stokrát méně, než má viditelné světlo. K tomu, aby elektrony „viděly“, se musí získat, urychlit a magnetickými čočkami soustředit do úzkého svazku. Od předmětu odražené elektrony se zobrazují na stínítku a obraz se pozoruje na monitoru. To se poprvé podařilo Maxi Knollovi a Ernstu Ruskovi v dubnu 1931.

Už dva roky nato vyvolal senzaci objev viru chřipky. Tenhle smrtonosný tintěra měří desetitisícinu milimetru (mnohem méně než infekční bakterie), což leží pod rozlišením optického mikroskopu.

Moderní elektronové mikroskopy kombinované s optickými zvětšují až milionkrát. „Vidí“ molekuly a rychle se blíží k hranici jednotlivých atomů.

 

VÍCE ŽEN DO VYSOKÝCH VĚDECKÝCH POZIC
Deníky Bohemia - Mojenoviny.cz (14.10.2005).


(vab, ČTK) PRAHA - České vědkyně a výzkumnice požadují, aby se do pěti let výrazně zvýšil počet žen v rozhodovacích pozicích ve vědeckých a výzkumných institucích v Česku. Ženy by podle nich měly zastávat čtyřicet procent těchto postů.

Mezi výzkumnými pracovníky je asi třicet procent žen, jež působí témě ve všech vědních oborech. Jejich zastoupení ve vysokých vědeckých pozicích je ale minimální. S větším zastoupením žen ve vědeckých pozicích počítá i Evropská komise.

Badatelky navrhují, aby grantové agentury prodloužily věkovou hranici 35 let pro přidělování grantů mladým vědcům a vědkyním o dva roky za každé jejich dítě. Umožnit by měly také případné přerušení grantového projektu na půl roku, když řešitelé odejdou na rodičovskou dovolenou. Univerzity by pak podle vědkyň neměly do doby pro dokončení doktorátu, která činí osm let, započítávat roky na rodičovské dovolené.

Podle ředitelky Ústavu experimentální medicíny Evy Sykové je v ČR dostatek schopných vědeckých pracovnic, které by mohly vysoké posty zastávat.

Expertka uvedla, že některé instituce dávají ženám stejné šance jako mužům, jiné k nim ale stále přistupují negativně. Důvodem jsou podle ní přetrvávající předsudky o schopnostech žen i přístup funkcionářů, kteří v postupu ženám mnohdy brání.

Brzdou bývají i samotné vědkyně, které se dokázaly prosadit. Místo toho, aby kolegyním pomohly, často je potlačují.

 

NEHODNOŤME VĚDU JEN PODLE CITACÍ
Hospodářské noviny (14.10.2005)


Jan Balcar (autor pracoval na Úřadu vlády za premiéra Miloše Zemana): "Úspěch vysokých podílů výzkumu na HDP ve Finsku je dán koncentrací výzkumného úsilí do několika oborů."

Dlouho očekávaný pokus o objektivizaci hodnocení vědy, vydaný jako vládní dokument a vypracovaný Radou vlády pro výzkum a vývoj vyvolává kritické reakce (HN z 30. září a 12. října).

Tenkrát v ČSSR

Socialistické Československo vydávalo několikanásobně více financí na vědu a výzkum, než je tomu dnes. V řadě oborů byla vědecká a výzkumná úroveň poměrně vysoká, ale realizace vědy a výzkumu byla nízká.

Hodnocení organizací bylo multikriteriální a zahrnovalo jak měření vlastní vědecké úrovně, tak především úrovně aplikace výsledků. Hodnocení vlastní vědecké úrovně se opíralo o index citace a udělené patenty... I ze systému hodnocení výzkumu v upadajícím hospodářství lze odvodit některé zásady.

Za prvé: hodnotící kritéria se nesčítala do souhrnného ukazatele. Bylo to hodnocení multikriteriální, které se stalo podkladem pro hodnotitele. Za druhé: "hodnotitelé" se neřídili touto objektivizací, ale převládla jiná kritéria (zejména udržení neefektivní struktury hospodářství). Za třetí: "objektivní" kritéria hodnocení mohou být jen pomocným nástrojem. Klíčová je role hodnotitele, který může použít tato "objektivizovaná" kritéria. Hodnocení podle jediného ukazatele je nesmysl.

Neplatí také automaticky vztah, že čím větší procento z HDP budeme vynakládat na výzkum, tím vyspělejší zemí budeme. Tento vztah může platit ve velkých národních celcích (USA, Čína, EU), ale ne v malých státech. Úspěch vysokých podílů výzkumu na HDP ve Finsku je dán koncentrací výzkumného úsilí do několika oborů.

Inovuj, nebo zhyň

Věda a výzkum, aby byly prakticky úspěšné, musí působit v prostředí, ve kterém je realizační sféra hladová po jejich výsledcích. Proto základním předpokladem efektivnosti výzkumu je vysoce konkurenční prostředí země v otevřené ekonomice: inovuj, nebo zahyneš.

Česká vědecká obec si málo uvědomuje, že většina inovací založených na výzkumu a vývoji přichází do České republiky s nadnárodními společnostmi, které řídí výzkum pro své potřeby v různých zemích. Cílem pro výzkumná tuzemská pracoviště by proto mělo být začlenit se do výzkumné sítě těchto společností, které si mohou dovolit riskovat.

Odtrženost české vědy a výzkumu od praxe dokládá i to, že se u nás nerozšířily společnosti rizikového kapitálu (venture funds), které by financovaly nebo spolufinancovaly výzkum.

Taková kritéria jako index citace jsou jen pomocnou berličkou hodnocení výzkumu (chytrý vědec a výzkumník raději nepublikuje, ale prodává své výsledky). Navíc snaha o to být citován, zejména ve společenských vědách, vyvolává snahu o atomizaci vědeckého bádání.

Objektivizací hodnocení vědy a výzkumu nelze nahradit osobní odpovědnost za jejich výsledky. Hodnotitel by měl být zároveň vrcholovým manažerem dané oblasti výzkumu (rektorem, ředitelem institutu) a být osobně zodpovědným za svá rozhodnutí. K tomu mu metodika může pomáhat, ale nemůže nahrazovat odpovědnost za tato rozhodnutí.

Proto rozhodování vlád je vhodné spíše omezovat, protože je závislé na politicích, kteří fakticky mají malou odpovědnost za výsledky výzkumu, neboť jejich funkční období je krátké.

Na základě obdobných principů by měly být hodnoceny vysoké školy, což je ale dlouhodobý proces a je bezprostředně spojený s právem studenta vybírat si vysokou školu podle jejího renomé, které se odrazí v jeho platu po absolvování.

Proč by nebyl lepším ukazatelem příjem studentů po absolvování vysoké školy, resp. fakulty oproti ukazateli citace?

 

TECHNICKÝ VÝZKUM JE PRO ČR KLÍČOVÝ
Právo (14.10.2005). Odpovídá vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn:


Jiří Vavroň:

* Aby výzkum a vývoj skutečně přispívaly k prosperitě ekonomiky, měl by do nich stát investovat aspoň procento a soukromé firmy dvě procenta svých výdajů. Stát teď dává 0,6 ` a postupně podíl zvyšuje. Firemní investice do výzkumu a vývoje představují ale v ČR jen 0,8 `. Firemní deficit je tedy větší než státní. Není to tím, že firmy považují Česko spíše jen za výrobnu než za líheň nápadů?

Po roce 1989 i vinou toho, jak probíhala privatizace, došlo skutečně k citelnému propadu výzkumu. Firmy na něj neměly buď prostředky, nebo zájem a nebyla to ani priorita státu. To se ale zlomilo po roce 2000. Na základě zahraničních investic a privatizace bank, které konečně začaly tlačit na efektivnost a prosperitu úvěrovaných firem, se český průmysl stabilizoval. Zvláště v posledních třech letech je vidět eminentní zájem o výzkum a vývoj jak u zahraničních firem, které sem výzkum a vývoj převádějí, tak i u českých firem, které přežily tvrdá devadesátá léta. To je přiklad plzeňské Škodovky nebo nových firem, jako jsou Linet či Tescoma, které investují velké prostředky do výzkumu a porážejí své konkurenty nikoli nižší cenou, ale lepší kvalitou výrobků a designem. České firmy se už probudily a mají o výzkum velký zájem. Dobře si uvědomují, že nemohou konkurovat jen na základě nižších vstupů, protože ty se stejně brzy vyrovnají - nejrychleji v energiích, pomaleji ve mzdách. Jediná šance, jak přežít, je schopnost inovovat.

* Vláda v rozpočtu na příští rok zvýšila výdaje na vědu. Jenže nejde jen o to nasypat někam peníze, ale hlavně je efektivně využít. Změnilo se něco i v této oblasti?

I když se říká, že reformní úsilí vlády stagnuje, tak v oblasti výzkumu a vývoje pokračuje. V klidu a tichosti se podařilo prosadit věci, o kterých se dříve pět šest let sice mluvilo, ale nikdy jsme se s nimi nikam konkrétně nedostali. Zásadně se například změnil systém hodnocení výsledků ve státní podpoře výzkumu a vývoje, který je přísnější a peníze jsou rozdělené více podle výsledků. Za druhé se pomalu začíná měnit poměr investovaných prostředků mezi základním a aplikovaným výzkumem. Všude ve světě se totiž dává více na aplikovaný výzkum. My jsme zatím postupovali obráceně, nyní ale ten poměr začínáme měnit. Proto z nárůstu výdajů na vědu až 80 procent půjde na aplikovaný výzkum.

* Neohrozí to ale fungování základního výzkumu?

Právě proto neděláme drastické škrty a veletoče. Na optimální poměr mezi aplikovaným a základním výzkumem se tak dostaneme postupně. Fungování té části základního výzkumu, která dosahuje výsledky, to ale rozhodně neohrozí, naopak dostane více peněz. Velký význam má i nedávno přijatý zákon o veřejných výzkumných institucích, podle kterého se budou transformovat výzkumné ústavy tak, aby mohly efektivně spolupracovat se soukromou sférou. To je zákon, který byl schválen napříč politickým spektrem a také trochu potichu, přestože představuje zásadní systémovou změnu. Je třeba zmínit i novou stoprocentní možnost firemních odpisů nákladů na výzkum a vývoj, po které se z oblasti průmyslu dlouho volalo. Snažíme se motivovat firmy, aby investovaly do výzkumu a vývoje.

* Hodně se kritizoval také fakt, že neexistovala vazba mezi výzkumem, rozvojem škol a vývojem na pracovním trhu. Nikdo pořádně neznal, co a proč se bude zkoumat a vyvíjet.

Teď se ale poprvé zformulovaly dlouhodobé základní směry výzkumu. Čtvrtina prostředků na vědu a výzkum přednostně směřuje do osmi výzkumných směrů, mezi jinými i do rozvoje nanotechnologií, což například může pomoci vývoji a výrobě nových přístrojů pro léčbu rakoviny. Sjednocujícím dokumentem, který prosazuje určité vazby mezi výzkumem a rozvojem školství, je pak vládní Strategie hospodářského růstu.

* Strategie je často zmiňována jen v souvislosti s tím, zda z ní vypadla deregulace nájmů...

Bohužel. Přitom ve strategii jsou právě nastavené vazby mezi vědou, výzkumem, rozvojem lidských zdrojů, infrastruktury a využitím strukturálních fondů tak, aby peníze, které do ČR přijdou po roce 2007, byly využity jak na výuku, tak na infrastrukturu, na vědu a výzkum. Nejde o sociální inženýrství, ale o strategické směry, které chtějí dosáhnout toho, aby tato země byla technologické a znalostní centrum Evropy. V Česku budeme mít vždy velký průmyslový potenciál, takže technický výzkum a znalosti budou vždy klíčové. Školství se tomu musí přizpůsobit a stát by měl tyto změny do určité míry stimulovat.

* Čím a jak?

Například tím, že se uplatní sociální stipendia, s nimiž počítáme od příštího roku. Ta by měla představovat mimo jiné též motivaci pro studium technických oborů, které jsou zanedbávané. Stipendia by měli dostávat sociálně slabší studenti, kteří se rozhodnou, že půjdou studovat například technické obory. Ekonomiku ze 40 procent táhne průmysl. Pokud tady bude inovační potenciál a lidské kapacity, tak domácí průmysl bude dál hrát významnou roli a nezmizí, konkurence ho nepoloží. Země může mít problémy ani ne proto, že zde existuje sociální systém a platí se určité daně, ale spíše kvůli tomu, že nebudou k dispozici lidé, kteří by táhli rozvoj a inovace ve zpracovatelském průmyslu. Proto kladu velký důraz právě na technické vzdělávání.

* Není pro výzkum smrtící v Čechách zavedená praxe, že každá nová vláda po volbách začne nejdříve likvidovat vše, co udělala vláda předchozí? Například ODS se zaklíná, že okamžitě zruší jakékoli dotace, tedy i pro vědu a výzkum.

Žijeme v určitém prostředí. Jak v Evropě, tak i v USA je státní podpora výzkumu běžná. Všechny civilizované země vědí, že výzkum a vývoj jsou klíčové a že prostředky do této oblasti se investovat musí. Ve světě je běžné, že existují státem podporovaná výzkumná centra, výzkumné inkubátory, kde se stát snaží přispívat k tomu, aby vznikalo propojení soukromých firem, státních škol a výzkumných center. Výsledky zemí, jako je Finsko či Švédsko, které se touto cestou vydaly, potvrzují, že se to oboustranně vyplatí.

 

MINISTERSTVO FINANCÍ VYDALO POKYN K PROBLEMATICE ODPOČTU VÝDAJŮ VYNALOŽENÝCH NA VÝZKUM A VÝVOJ
iPravnik.Cz (14.10.2005).


S účinností od počátku letošního roku byla do zákona o daních z příjmů doplněna ustanovení, podle nichž může poplatník uplatnit odpočet od základu daně z příjmů ve výši 100% výdajů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje. K zajištění jednotného postupu při aplikaci uvedených ustanovení připravilo Ministerstvo financí pokyn řady D, který obsahuje vymezení jednotlivých pojmů stanovených zákonem.

Pokyn D-288 vymezuje jednotlivé náležitosti projektu výzkumu a vývoje, na základě kterého může být odpočet uplatněn, definuje činnosti, které lze považovat za činnosti výzkumu a vývoje a které naopak nelze zahrnout mezi uvedené činnosti. Dále jsou definovány výdaje (náklady) na činnosti výzkumu a vývoje, které lze uvedenou formou odpočtu od základu daně podpořit, včetně stanovení příslušného zdaňovacího období, a vyjmenovány výdaje (náklady), které do odpočtu zahrnout nelze.

"Aplikace odpočtu od základu daně v praxi často znamená velmi náročné odborné posouzení konkrétního projektu s cílem odlišení výzkumu a vývoje od ostatních příbuzných činností. Základním kriteriem je přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty," říká náměstkyně ministra financí Dana Trezziová.

Na podporu reálné aplikace odčitatelné položky připravila Rada pro výzkum a vývoj vlády České republiky a Komora daňových poradců České republiky certifikační vzdělávací projekt "Výzkum a vývoj dle zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje, v kontextu odčitatelné položky § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů". Absolventi vzdělávání obdrží certifikát, jehož prostřednictvím deklarují svou odbornou připravenost k posouzení, případně vymezení činností výzkumu a vývoje. Cílem je vytvořit skupinu specialistů, kteří budou schopni zatřídit konkrétní praktické situace a projekty výzkumu a vývoje v souladu se zákonem č. 130/2002 Sb. jako hmotně právní předpoklad pro uplatnění odčitatelné položky u daňových subjektů.

Pokyn MF D-288 je uveřejněn na webových stránkách České daňové správy a Ministerstva financí a bude rovněž publikován ve Finančním zpravodaji. Informaci k certifikačnímu vzdělávání a seznam certifikovaných osob bude k dispozici od poloviny října 2005 na webových stránkách Komory daňových poradců ČR.

Zavedením možnosti daňového odpočtu se vláda snaží vytvořit příznivé prostředí k naplnění závazku České republiky z tzv. Lisabonské strategie, tj. navýšit do roku 2010 náklady na výzkum a vývoj ze soukromých zdrojů na 2% HDP.

 

VYSOKÉ ŠKOLY - ANI PRVNÍ, ANI DRUHÁ LIGA
Hospodářské noviny (13.10.2005).


Jiří Zlatuška (autor, bývalý rektor Masarykovy univerzity, je místopředsedou senátního výboru pro vědu, vzdělávání, petice a lidská práva): Čerstvě publikované údaje o kvalitě přírodovědně a technicky zaměřených škol potvrzují smutnou skutečnost, že české výzkumné instituce nehrají ve světovém měřítku ani první, ani druhou ligu.

Hodnocení kvality výzkumu je oblíbené téma, v měřítku České republiky je však jeho nestranné provedení obtížným úkolem. Na úrovni Rady vlády pro výzkum a vývoj byla vypracována a nedávno aktualizována metodologie, jak zkoumat efektivitu vynakládaných peněz (Vláda měří vědu. Zničí přitom humanitní obory, HN 12. října). Mám za to, že je to krok dobrým směrem.

Zohledňuje však jen výsledky dosažené z tuzemsky financovaného výzkumu. Neměří faktický dopad výzkumné práce instituce na světovou úroveň badatelských poznatků, ale pouze mechanicky spočítané aktuální publikace. A týká se výhradně minulých dat, nikoli aktuálního potenciálu instituce.

Oxford? Ani zdaleka

Validní hodnocení kvality lze získat jedině s dostatečným odstupem od místního prostředí a od křížení zájmů mezi hodnotiteli a hodnocenými. Příklad ukazuje prestižní britská publikace věnovaná problematice vysokého školství, The Times Higher Education Supplement. Minulý týden začal vydávat aktualizovaný žebříček hodnocení výzkumu na světových univerzitních i neuniverzitních institucích. Hodnocení zohledňuje jednak ohlas vědecké práce posuzovaných institucí metodou peer-review (2375 aktivních badatelů bylo požádáno, aby jmenovali špičkové instituce ve svém oboru), a jednak metodou počítání citačních ohlasů na práce napsané pracovníky těchto institucí.

Čerstvě publikované údaje o kvalitě přírodovědně a technicky zaměřených škol potvrzují smutnou skutečnost, že české výzkumné instituce nehrají ve světovém měřítku ani první, ani druhou ligu. Žádná z českých vysokých škol se neprobojovala do nejlepší stovky ve své oblasti a výrazně kvalitnější instituce najdeme dokonce i v rozvojových zemích.

Hluboko za Austrálií

V nejlepší stovce přírodovědných škol je jedenáct britských (Cambridge a Oxford jsou na prvních dvou místech), třiadvacet amerických, šest japonských, jedna švýcarská, šest australských, pět čínských, šest francouzských, dvě ruské, jedenáct německých, dvě singapurské, jedna indická, tři kanadské, jedna jihokorejská, tři nizozemské, dvě dánské, jedna tchajwanská, tři izraelské, dvě hongkongské, tři rakouské, po jedné novozélandské, italské, irské, belgické atd. (Státy jsou uvedeny v pořadí nejlepší školy v nich.)

V stovce nejlepších technických škol je šestadvacet amerických (Massachusettský technologický institut MIT a Kalifornská univerzita v Berkeley na prvních dvou místech), dvě indické, šest britských, šest japonských, dvě singapurské, pět čínských, dvě švýcarské, tři nizozemské, jedenáct australských, čtyři francouzské, čtyři hongkongské, jedna izraelská, šest německých, čtyři kanadské, jedna rakouská, tři belgické, dvě jihokorejské, dvě ruské... A tak dále.

Tristní je zejména srovnání naší úrovně s Austrálií, uvážíme-li, že má pouze dvakrát větší počet obyvatel než Česko, či Singapurem. Za povšimnutí stojí i kvalitativní dominance amerických technických škol. Platí-li totiž tradované předsudky o špatné kvalitě amerických technik, neměla by aspoň jedna z našich technických škol v takovém soupisu chybět. Akademie věd na tom není o nic lépe - v žebříčcích nejlepších světových přírodovědných neuniverzitních výzkumných institucí figuruje deset amerických, jedna švýcarská, dvě německé a jedna francouzská, v technické oblasti je to pět amerických a po jedné švýcarské, australské a německé.

V českém prostředí brání kvalitativnímu růstu našich akademických institucí mimo jiné značná nivelizace a malá diferenciace.

Jak pomoci konkurenci

V zahraničí se přitom hodnocení výzkumných institucí často využívá i jako nástroj podporující koncentraci špičkových pracovníků. Ve Velké Británii se například v roce 2008 budou započítávat v hodnocení dané instituce výzkumu na univerzitách všechny minulé publikace pracovníků na nich, bez ohledu na místo, kde je napsali. Vzniká tak skutečně konkurenční prostředí, kdy jsou univerzity motivovány získávat ty nejlepší akademiky, kteří jsou k dispozici.

Motivační složku tohoto typu bohužel žádný z prozatím uvažovaných nástrojů hodnocení kvality v Česku neobsahuje a univerzity na vzájemnou konkurenci tohoto typu nejsou ani v nejmenším připraveny. Skutečná diferenciace výzkumného prostředí u nás tak na sebe bohužel dá ještě čekat.

 

VLÁDA MĚŘÍ VĚDU. ZNIČÍ PŘI TOM HUMANITNÍ OBORY
Hospodářské noviny (12.10.2005).


Jaroslav Peregrin, Vladimír Svoboda (autoři pracují ve Filozofickém ústavu AV):

Na konci září, aniž to vzbudilo větší pozornost, podepsali ministři Buzková a Jahn nenápadný dokument "Metodika hodnocení výzkumu a vývoje a jejich výsledků v roce 2005". Tuto Metodiku sestavila po dlouhé (a poněkud tajuplné) přípravě vládní Rada pro výzkum a vývoj a ministerstvo školství; má sloužit k tomu, aby se peníze "na vědu" rozdělovaly co nejúčelněji.

Bohužel, přístup zakotvený v tomto dokumentu hrozí v dlouhodobé perspektivě prostě zlikvidovat humanitně zaměřené vědecké instituce; díky absurdně nastaveným kritériím se totiž "prokáže", že tyto instituce nevykazují žádné špičkové výsledky, a jsou tudíž naprosto neefektivní.

Zredukovat na jediné číslo

Tvůrci Metodiky, vedeni chvályhodnou snahou o vytvoření mechanismů, které by v české vědě dovolovaly oddělovat zrno od plev, totiž skončili u úporné snahy všechny výsledky výzkumné práce zredukovat na jediné číslo. Kdyby to tak šlo, bylo by to krásné - problémem však je, že takové objektivní kvantitativní ohodnocení pro všechny vědní obory se dosud nikde na světě nikomu nepodařilo.

Na to však tvůrci Metodiky z nepochopitelných důvodů nedbali. Zcela dominantní váhu přisoudili dvěma údajům: počtu patentů a počtu vědeckých článků publikovaných v časopisech s takzvaným impakt faktorem, který udává míru citovanosti tohoto periodika v jiných časopisech. Výkony tohoto druhu budou obodovány, sečteny a k výslednému číslu budou připočteny body za okrajové výsledky.

Body, které vědecká instituce "nasbírá", se sečtou a porovnají se sumou finančních prostředků, které na jejich získání instituce vynaložila - tím bude charakterizována její vědecká "rentabilita". Rentabilní instituce budou podporovány, nerentabilní utlumovány.

Navržený bodovací systém není bez problémů ani z pohledu srovnávání výsledků v jednotlivých přírodních vědách. Pro humanitní obory je však zjevně naprosto nepoužitelný a snaha o jeho uplatnění je hluboce diskriminační.

A co když "impakt" chybí?

Důvody jsou prosté. I pro laika je zjevné, že výsledkem práce v humanitních oborech stěží může být patent. Co už zjevné není, je skutečnost, že výsledkem výzkumu v humanitních vědách prakticky nemůže být ani publikace v impaktovaném časopise. Pro časopisy v těchto oborech impakt faktory nikdo nestanovuje - jejich impakt faktor je tedy jakoby nulový.

Důvodem přitom není to, že by v těchto vědních oborech neexistovaly prestižní a citované mezinárodní časopisy, ale prostě to, že firma Thomson ISI, která impakt faktory oficiálně zveřejňuje, se rozhodla (z důvodů, které nelze rozebírat v rámci tohoto článku) neaplikovat je na celé spektrum věd.

V nastavení kritérií, jež stanovuje Metodika, sice došlo pod vlivem kritických reakcí na její první verze k jistým posunům, nikoli ale k omezení jejich diskriminačního charakteru. V aktuální verzi je stále uplatňován princip, podle kterého článek publikovaný v časopise s průměrným impakt faktorem dostane vědec 10 bodů (anebo více, je-li jeho impakt faktor nadprůměrný, a méně, je-li podprůměrný), za jakýkoli jiný článek v češtině je 1 bod a v cizím jazyce 2 body.

Jak by tohle fungovalo v praxi, můžeme ukázat na příkladě z našeho vlastního oboru -- logiky.

Není Journal jako Journal

Publikuje-li český vědec odborný článek v Journal of Philosophical Logic (JPL), získá jeho pracoviště 2 body; avšak publikuje-li tentýž článek v časopise, který se s předchozím do velké míry tematicky překrývá, totiž v Journal of Symbolic Logic (JSL), získá jeho pracoviště bodů několikanásobně více. Druhý z časopisů je totiž společností Thomson ISI registrován jako časopis matematický, a je mu tudíž počítán impakt faktor.

Přitom publikovat v tom prvním je podstatně obtížnější, a tudíž i prestižnější - podle dostupných informací přijímá JPL pouze zhruba 12 % z nabídnutých příspěvků, zatímco JSL jich přijímá 30 %! Ovšem pokud podle Metodiky zmíněný vědec článek publikuje v JSL, budou peníze vynaložené na jeho výzkumnou práci zhodnocené několikanásobně lépe. Zní to absurdně? Jistě. Má to ale být tvrdá realita.

Podobná "bodová diskriminace" se týká i dalších vědeckých výsledků. Za vydání mnohasetstránkové monografie, na níž autor pracoval několik let, v prestižním zahraničním nakladatelství lze získat 10 bodů - stejně, jako vědec v jiném oboru získá za běžný článek v průměrném impaktovaném časopise.

Nepoužitelnost hodnocení založeného na impakt faktorech v humanitních oborech je známou a všude ve vyspělém světě zohledňovanou skutečností. Pokud tedy tvůrci Metodiky přes všechny kritické výtky na uniformním uplatnění tohoto přístupu trvají, vyvolává to přirozeně dojem, že se (vědomě či z ignorance) rozhodli "humanitní pavědu" tiše a nenápadně likvidovat.

Jste málo užiteční

Je nesporné, že přínos lékaře, který úspěšně hledá lék proti rakovině, či chemika, který vyvíjí plasty, jež se po použití rozloží a nezatěžují životní prostředí, je z celospolečenského hlediska podstatnější a bezprostředně využitelnější než přínos toho, kdo zkoumá historický vývoj češtiny, hrobky v Egyptě či analyzuje logickou strukturu racionální argumentace. To však není v rozporu s faktem, že i humanitní vědy smysl a místo v rámci vědecko-výzkumných aktivit mají.

Neznáme jedinou vyspělou zemi, kde by vědecká politika směřovala k jejich vytlačení mimo rámec "skutečné vědy". Pokud se však v nejbližší době hlasitě neozvou vědci, politici i veřejnost, můžeme se takovou zemí stát my - rozjetou vědecko-byrokratickou mašinérii, která se snaží hodnocení výsledků výzkumu zjednodušit tak absurdně, že tím budou některé obory prostě převálcovány, bude čím dál obtížnější zastavit.

 

VYZNÁTE SE V TITULECH?
Mladá fronta DNES, Rubrika: Vzdělávání, (11.10.2005). CO TO JE ThLic? Lidé používají tituly často a rádi, ale ne vždy vědí, co znamenají.


Jakub Vavruška (autor je spolupracovníkem redakce): České akademické tituly odpovídají světovému standardu, ale orientovat se v nich je složité.

Bakalář, magistr, inženýr, doktor, to jsou akademické tituly, se kterými se nejčastěji setkáváme. Málokdo však ví, že magistr není jen učitel nebo lékárník nebo že právník nemusí mít titul JUDr. Udělejme si proto malou exkurzi po českých titulech.

Nejnižší stupeň vzdělání, po jehož absolvování můžete ke svému jménu připojit titul, je vyšší odborná škola. Její absolventi používají za jménem zkratku DiS, což znamená diplomovaný specialista v oboru, který student dokončil. Z akademických titulů stojí na prvním stupni bakalář. Titul, který se v tuzemsku dříve nepoužíval, vznikl s rozdělením vysokých škol na dva stupně - bakalářský a magisterský nebo inženýrský.

Strukturované studium zavádí stále větší množství fakult, takže zatímco ještě před deseti lety byl bakalářský titul spíše výjimkou, dnes se s ním můžeme setkat častěji. Absolventi tříletého bakalářského studia používají před jménem zkratku Bc. Bakalář má ještě variantu pro studenty uměleckých oborů se zkratkou BcA. - tedy bakalář umění.

Šest akademických titulů

Ti, kteří pokračují ve studiu vysoké školy i v druhém cyklu, mohou získat jeden ze šesti akademických titulů. Technici, ekonomové, zemědělci, lesníci a vojáci se stanou inženýry (Ing.), architekti inženýry architektury (Ing. arch.), studenti lékařství doktory medicíny (MUDr.), veterináři a hygienici doktory veterinární medicíny (MVDr.), umělci magistry umění (MgA.) a z učitelů, právníků, novinářů, přírodovědců, lékárníků, tlumočníků a všech dalších profesí jsou magistři (Mgr.). S titulem magistr nebo inženýr dnes končí drtivá většina absolventů vysokých škol. Všechny tito tituly se píší před jméno, a pokud nositel získal již dříve ve stejném oboru bakaláře, používá jen tento vyšší titul. „V Česku se ještě pořád titul magistr neuchytil. Mám samostatnou právní praxi už tři roky a pořád se mě někdo ptá, jestli jsem doopravdy právnička, když jsem jenom magistra,“ stěžuje si na obecné povědomí o magisterském titulu Zdeňka Šmitáková, která řídí vlastní advokátní kancelář.

Další písmenko před jménem navíc lze získat i bez toho, že byste museli studovat dalších několik let. Všichni magistři mají možnost vykonat takzvanou rigorózní zkoušku, které se někdy také říká malý doktorát. Ta spočívá především v obhajobě rigorózní práce, což je většinou jen rozšířená diplomová práce. Po absolvování rigorózní zkoušky můžete získat jeden ze šesti titulů: absolventi humanitních a společenských věd se stávají doktory filozofie PhDr., právníci získávají titul doktora obojího práva JUDr., studenti přírodních věd titul RNDr., farmaceuti se stávají PharmDr. a teologové ThDr., případně ThLic. Všechny se opět píší před jméno a nahrazují předešlý titul.

Podobný titulům získaným v rigorózní zkoušce je i RSDr. Zkratce doktorátu z politických věd se posměšně říká „rozhodnutím strany doktor“, protože jeho držiteli se v minulosti stávali především komunističtí političtí kádři. Dnes tuto zkratku můžeme vidět především na volebních kandidátkách KSČM, titul se od roku 1990 neuděluje ani nepoužívá.

Velký doktorát

Další titul můžete získat až po třech letech studia navíc v doktorském studijním programu. Po jeho absolvování děláte takzvaný velký doktorát neboli disertaci. Pokud je úspěšná, připíšete si tři písmenka, tentokrát za jméno: PhD. Tato zkratka se na rozdíl od všech předešlých nečte česky, ale anglicky - (tedy: pí ejč dý). Rozdíl mezi malým a velkým doktorátem je také v tom, že zatímco PhDr., JUDr. a další jsou tituly, které se ve světě běžně nepoužívají, PhD. je mezinárodním titulem uznávaným po celém světě. Jeho držiteli se mohou stát jak studenti humanitních, tak technických, přírodovědných či uměleckých oborů. Dřívější obdobou titulu PhD. byl titul CSc. (kandidát věd) a DrSc. (doktor věd), které se také psaly za jméno. Podobně jako u malých doktorátů však šlo o české specifikum, které se na světových univerzitách nepoužívá, proto se dnes tyto tituly neudělují a užívají je jen lidé, kteří jich dosáhli už dříve. Další tituly, jako je docent (Doc.) či profesor (Prof.), jsou čistě vědecké a dosáhnout jich mohou - navíc po mnoha letech práce - jen lidé, kteří zůstávají na univerzitách a pracují ve výzkumu, přednášejí a publikují na odborném poli. Ti, kdo vystudovali dvě vysoké školy zakončené různými tituly, mohou používat tituly oba. Například absolvent práv a ekonomie si může před jméno napsat JUDr. et Ing. Kromě typicky českých titulů vynikají Češi ještě jednou zvláštností, která není ve světě příliš obvyklá: přehnaným titulováním i v případech, kdy se to vůbec nehodí. Zatímco v zahraničí se tituly používají pouze v práci nebo na akademickém poli, v tuzemsku si svá písmenka před jméno připisují lidé i na svatební oznámení. „Myslím si, že u nás bylo vysokoškolské vzdělání čtyřicet let podceňované, takže trocha úcty lidem, kteří tu školu vystudovali, určitě patří. Na druhou stranu by si ale každý člověk měl uvědomit, že jenom titul z něj vzdělance neudělá,“ říká Alena Novotná, která přednáší na Univerzitě Karlově a před i za svým jménem má několik titulů.

 

MF ČR K PROBLEMATICE ODPOČTU VÝDAJŮ VYNALOŽENÝCH NA VÝZKUM A VÝVOJ
Prekon (10.10.2005).


Ministerstvo financí ČR - S účinností od počátku letošního roku byla do zákona o daních z příjmů doplněna ustanovení, podle nichž může poplatník uplatnit odpočet od základu daně z příjmů ve výši 100% výdajů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Zavedením možnosti daňového odpočtu je naplňován cíl Programového prohlášení vlády podporovat vynakládání nákladů na výzkum a vývoj prostřednictvím daňové politiky a také vytvářeno příznivé prostředí k naplnění závazku České republiky z tzv. Lisabonské strategie, tj. navýšit do roku 2010 náklady na výzkum a vývoj ze soukromých zdrojů na 2% HDP.

K zajištění jednotného postupu při aplikaci uvedených ustanovení připravilo Ministerstvo financí pokyn řady D, který obsahuje vymezení jednotlivých pojmů stanovených zákonem. Jedná se zejména o vymezení jednotlivých náležitostí projektu výzkumu a vývoje, na základě kterého může být odpočet uplatněn, definování činností, které lze považovat za činnosti výzkumu a vývoje a které naopak nelze zahrnout mezi uvedené činnosti. Dále jsou definovány výdaje (náklady) na činnosti výzkumu a vývoje, které lze uvedenou formou odpočtu od základu daně podpořit, včetně stanovení příslušného zdaňovacího období, a vyjmenovány výdaje (náklady), které do odpočtu zahrnout nelze.

"Aplikace odpočtu od základu daně v praxi často znamená velmi náročné odborné posouzení konkrétního projektu s cílem odlišení výzkumu a vývoje od ostatních příbuzných činností. Základním kriteriem je přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty," říká náměstkyně ministra financí Dana Trezziová.

Na podporu reálné aplikace odčitatelné položky připravila Rada pro výzkum a vývoj vlády České republiky a Komora daňových poradců České republiky certifikační vzdělávací projekt "Výzkum a vývoj dle zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje, v kontextu odčitatelné položky § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů".

Absolventi vzdělávání obdrží certifikát, jehož prostřednictvím deklarují svou odbornou připravenost k posouzení, případně vymezení činností výzkumu a vývoje. Cílem je vytvořit skupinu specialistů, kteří budou schopni zatřídit konkrétní praktické situace a projekty výzkumu a vývoje v souladu se zákonem č. 130/2002 Sb. jako hmotně právní předpoklad pro uplatnění odčitatelné položky u daňových subjektů.

Pokyn MF D-288 je uveřejněn na webových stránkách České daňové správy a Ministerstva financí a bude rovněž publikován ve Finančním zpravodaji. Informaci k certifikačnímu vzdělávání a seznam certifikovaných osob bude k dispozici od poloviny října 2005 na webových stránkách Komory daňových poradců ČR.

 

NIKDY SI NEBERU DOVOLENOU. NUDIL BYCH SE
Mladá fronta DNES, (8.10.2005). ČESKÁ HLAVA 2005. Brněnský vědec Armin Delong se celý život zabývá elektronovými mikroskopy a v oboru patří mezi světovou špičku. Česká vláda mu udělila cenu Česká hlava 2005. Delong jako šestadvacetiletý vyrobil první československý elektronový mikroskop. Z jeho ruko


Brno - Lucie Kučerová: Brněnský vědec Armin Delong i osmdesáti letech vyvíjí se svými bývalými studenty elektronové mikroskopy.

Když s kolegou sestavil první elektronový mikroskop, bylo mu šestadvacet. Nyní je Arminu Delongovi osmdesát a bádá dál. Za to, že jeho nápady nekončily jen na papíře, ale vyráběly se podle nich konkurenceschopné přístroje, mu ve středu česká vláda přiřkla titul Česká hlava.

Dávno si mohl užívat zaslouženého důchodu a odpočívat. Osmdesátiletý Armin Delong však ráno co ráno míří do laboratoře. Ve firmě Delong Instruments, kterou založil se svými žáky, vyvíjí nový typ elektronového mikroskopu. Přístroj by se v budoucnu mohl používat v nemocnicích pro určování diagnózy virových onemocnění. Jeho celoživotní práci ve středu ocenili čeští ministři. Delong bude první v zemi, kdo obdrží národní cenu Česká hlava.

* Z kandidátů na Českou hlavu vybrali členové vlády vás. Jak vám bylo, když jste se to dozvěděl?

Po pravdě řečeno, od té doby mě pronásledují noční můry. Taková cena má několik aspektů, některé příjemné, jiné méně. Nebude se to líbit řadě lidí, třeba těm, kteří byli v soutěži se mnou.

* Počkejte, máte přece z ocenění radost, ne?

Takovou smíšenou.

* Jak naložíte s milionem korun, který dostanete?

Peníze se mi na tom líbí nejméně. Většina lidí o nějaké pocty moc nestojí a peníze jim často vadí. Lepší by bylo udělat to, jak to fungovalo dřív.

* Co máte na mysli?

První stolní mikroskop, který jsme udělali kdysi - dnes už to může být víc než padesát let - jsme nabídli Tesle. Smlouva zněla tak, že nám za každý výrobek budou dávat odměnu. Já už nevím, kolik to bylo. Odhaduji, že mikroskop stál půl milionu. My jsme z každého kusu měli dostat tisíc korun. To je myslím dobré řešení.

* Měli. To znamená, že jste ty peníze nakonec nedostali?

Po čase se jim zdálo, že je to moc. Sepsali novou smlouvu a vyplatili jednorázovou odměnu dvacet tisíc korun. Nikdo z nás však tehdy netušil, že těch mikroskopů se vyrobí tisíc tři sta.

Takže jste přišli o solidní sumu... Kdyby nás platili po tisícikoruně, činila by odměna pro každého z nás milion korun, jenže to by tehdy nešlo. Když podělím těch dvacet tisíc, které jsme skutečně dostali, tisícem dvě stě kusů, dělá to kolem dvacetikoruny za jeden mikroskop. Asi tak na tři piva. Vzpomenete si na svoje začátky výzkumníka? Začínal jsem jako radioamatér. Dělal jsem rádia, vysílačky, takže o elektronice jsem něco věděl, už když jsem přišel do Brna na techniku. Nezapomenu na ten moment, kdy se mě profesor Bláha zeptal, jestli bych pod ním nechtěl pracovat. To jsem byl nadšený, snad nejvíc v životě.

* A nadšení vám vydrželo?

Tehdy jsme bývali v laboratoři do noci. Kolikrát jsme museli přelézat přes plot, když jsme odcházeli, protože už bylo zamčeno. Tak jsme dali jako studenti dohromady elektronový mikroskop.

* To vám bylo šestadvacet...

Byla to závěrečná diplomová práce. Jakmile vše bylo hotové, zašli jsme do brněnské Tesly, jestli by to nechtěli vyrábět. Tehdejší ředitel osvíceně souhlasil, zejména proto, že nešlo o příliš složitou věc. Trochu jsme jim vlastně výrobu vnutili. Už v Bruselu na světové výstavě ale mikroskop dostal zlatou medaili. Pak k tomu v Tesle zaujali pozitivnější postoj.

* Byla to náhoda, že první československý elektronový mikroskop jste dali dohromady právě vy, studenti ze školy?

Myslím, že po válce zde bylo ohromné nadšení. Byli jsme šťastní, že jsme tu hrůzu přečkali živí a zdraví. Pro nás nebylo nic nemožné, mysleli jsme si, že všechno dokážeme. Mikroskopy se zabýváte i dnes.

* Čím to, že jste u nich vydržel celý život?

Víte, ta věc ještě není dokončená. Elektronový mikroskop je udělaný z elektronových čoček, které mají dost velké elektrooptické vady. Zdá se, že by bylo možné ty čočky -komplikovaným způsobem, ale přece jen - korigovat, aby se jejich rozlišovací schopnost posunula.

* K čemu to může být dobré?

Například v nemocnicích pro určování diagnóz u viróz. Virózy se totiž nyní rozeznají jedině pomocí biochemických metod, jenže kultivace může trvat týden i čtrnáct dní, což je v některých případech velice pozdě. Pomocí mikroskopu bychom mohli udělat diagnózu podle tvaru virů.

* Odebrali byste je z pacientova těla a pak vyhodnotili?

Viry mají různé tvary. Kulaté, tyčinky i jiné komplikované tvary. Z tělních tekutin, slin, moči či krve, můžeme udělat preparát a ten pak pozorovat pomocí mikroskopu. Tyto metody už se používají pro precizní rozeznání například u maligních tumorů.

* V lednu jste oslavil osmdesátiny. Na odpočinek se vám ještě nechce?

Nikdy si neberu dovolenou, to bych se nudil. Teď jsem měl nějaké zdravotní problémy a lékař mě chtěl poslat do lázní. Já jsem mu říkal: Do lázní na tři týdny já absolutně nemůžu jít. Nebo na čtyři? Tak o tom hned můžeme přestat mluvit.

* To se každé ráno těšíte do práce...

Přicházím o půl šesté ráno a odcházím ve čtyři hodiny. To je už od Nezvala, že je to dobrodružství jako na moři, zavírat se ve své laboratoři. Člověk je pořád zvídavý, jak to dopadne. A i když je to z devadesáti procent, nebo dokonce z devadesáti devíti procent otrava, to jedno procento stojí za to. Když jsem sestrojil ten první mikroskop, tak jsem si říkal: Jó, seš dobrej.

* Takových dní ale asi moc není...

Ve vědě nesmí chybět skepse. Bývám spíš skeptický, než abych propadal neoprávněnému nadšení. Momentů, kdy jsem spokojený, je málo.

* Řekl byste, že v Brně se vědě daří?

To, co v Brně v našem oboru existuje, je jedinečné. Ale v Česku je velice málo vysokoškolských učitelů, kteří by zároveň pracovali ve výzkumu, a ještě méně takových, kteří by něco vyráběli.

* Což se vám nelíbí...

Víte, zde v Brně vyrostl technologický park, což mělo být místo, kde budou asistenti a profesoři zakládat firmy se svými studenty v oblasti hi-tech. To se bohužel příliš nepodařilo. Stupeň inovace tam není příliš vysoký.

* A jak by to podle vás mělo fungovat?

Profesor na vysoké škole by měl ze svých studentů vybrat postupně ty nejlepší a připravit je na to, že založí firmu na základě nějakého výzkumu, který budou převádět do praxe. A měl by jít do toho jako jejich poradce. Jít do důchodu, aby někde seděl na lavičce, nemá cenu.

* Čím vlastně taková firma, jako je ta vaše, může konkurovat nadnárodním gigantům?

Tím, že jsme unikátní. Jsme jediní, kteří určitou věc dělají. Myslíme si, že tento konkrétní nápad je dobrý a je třeba to sledovat.

* A co kapitál? Bez peněz přece žádný výzkum nemůže existovat?

Já říkám, že výzkumník potřebuje vždycky tři věci. Nejdříve vědět, co dělat, to znamená mít nápad. Zadruhé vědět, s kým do toho jít. Musí být lidé, kteří o bádání budou mít zájem a nepohrnou se třeba jen k bance, kde je hodně peněz. A na třetím místě jsou peníze, ale nemyslím, že je to to hlavní. Dnes už existují grantové agentury, a když je myšlenka dobrá, peníze se najdou. Jen těch nápadů je u nás stále málo.

***

Armin Delong

* narodil se 29. ledna 1925
* po válce studoval na Vysoké škole technické v Brně
* od roku 1949 se podílel na výrobě prvního československého elektronového mikroskopu, který pak úspěšně vyráběla a prodávala brněnská Tesla
* od roku 1961 řídil Ústav přístrojové techniky Československé akademie věd
* v roce 1978 získal titul profesora na Vysokém učení technickém, kde do roku 1991 učil
* v roce 1990 krátce působil jako místopředseda vlády
* se svými žáky založil firmu Delong Instruments, kde dodnes pracuje na výzkumu elektronových mikroskopů.

 

VĚDEC NEVÍ, CO SI POČNE S MILIONEM
Mladá fronta DNES, (8.10.2005).


Brno-Královo Pole - Dostane se mu pocty jako málokterému vědci v zemi. Arminu Delongovi z Brna, tvůrci prvního československého elektronového mikroskopu, totiž vláda udělí Národní cenu Česká hlava za rok 2005. Ministři to odhlasovali na středečním zasedání.

Sám Delong je z ocenění rozpačitý a dosud neví, jak naloží s milionovou prémií, která se s ním pojí.

„Po pravdě řečeno, od doby, kdy jsem se to dozvěděl, mě pronásledují noční můry,“ říká.

Až si za měsíc pojede do Prahy pro cenu, podívá se na místa, kde kdysi sám pracoval. Před patnácti lety totiž Delong krátce působil jako místopředseda první demokratické vlády. Po volbách v červnu 1990 z politiky odešel. „Znovu překročím práh předsednictva vlády, kam jsem kdysi také chodívával, a podívám se na stará známá místa,“ poznamenává.

Profesor Delong v lednu oslavil své osmdesáté narozeniny, přesto stále pracuje. Je zaměstnancem firmy Delong Instruments, kterou založil spolu se svými žáky. Společnost vyvíjí a vyrábí elektronové mikroskopy a lékařské přístroje.

 

VĚDEC ROKU: KAŽDÝ DEN OD PŮL ŠESTÉ V LABORATOŘI
Hospodářské noviny (7.10.2005). PROFIL: ARMIN DELONG


BRNO, 7. 10. 2005, Josef Tuček:

Armina Delonga, který získá národní cenu Česká hlava, určenou pro vynikající vědce a techniky, uznávají odborníci zejména jako tvůrce elektronových mikroskopů Každý den od půl šesté ráno ho najedete v laboratoři ve firmě Delong Instruments v Brně. "Už toho moc nenaspím, je mi přece jen osmdesát," říká. V laboratoři bývá zhruba do čtyř odpoledne. Výjimkou je sobota - v ten den chodí do odborné knihovny podívat se na informace o odborných novinkách.

Přestože firma, kde působí, nese jeho jméno, Delong zdůrazňuje, že není majitelem, ale jen zaměstnancem. "Říkávám kolegům z vysokých škol, že si mají dobře vychovat studenty. Ti pak založí nějakou firmu, vezmou do ní svého profesora, až bude v důchodu, a chovají se tam k němu s úctou," směje se.

Jeho jméno se prý do názvu dostalo proto, že bylo mezi odborníky známé. "Navíc se dobře hláskuje v angličtině, francouzštině i němčině," poznamenává potomek francouzských hugenotů, kteří do českých končin zamířili v 16. století po bartolomějské noci.

Padesát zaměstnanců firmy pracuje na vývoji elektronových mikroskopů a dalších elektronických přístrojů, které se vyvážejí do celého světa.

"Teď jsem zrovna navrhl mikroskop na pozorování biologických materiálů," popisuje Armin Delong. Zařízení lze použít například na pozorování struktury bílkovin, které ovlivňují pochody v lidských buňkách. V nemocnicích se jím dají rozpoznat některé druhy nádorů. "Elektronové mikroskopy bývají obrovské, ale tenhle je vlastně docela malý, vejde se na stůl, a to je pro praxi dobré," hodnotí Delongův výrobek předseda Akademie věd, genetik Václav Pačes.

Několik těchto mikroskopů se už prodalo do USA. S cenou asi tři milióny korun jsou podstatně levnější než konkurenční přístroje.

Vývoji elektronových mikroskopů se Armin Delong věnuje přes půl století. První přístroj v Československu vyvinul a připravil se svým týmem do výroby v roce 1949. "Ve svém oboru je určitě legendou. A ústav vedl velmi úspěšně," hodnotí předseda Akademie věd Václav Pačes.

V dubnu 1990 se Delong stal místopředsedou federální vlády zodpovědným za vědeckotechnický rozvoj. "Kdybych parafrázoval básníka - ledasčím jsem byl na tomto světě, ale nebyl jsem tím rád," hodnotí tuto éru dnes. "Zpočátku se zdálo, že vznikne ministerstvo pro vědu a výzkum, jaké mají v jiných zemích. Ale vláda se soustřeďovala na politiku a věda byla na okraji zájmu. Tak jsem se vrátil ke svým mikroskopům."

Ještě jako vicepremiér rušil vědeckotechnickou spolupráci bývalých socialistických zemí v rámci RVHP. "Moc toho nepřinášela," říká.

Kritický je však i k návrhu vědeckého programu Evropské unie na léta 2007 až 2013: "Připadá mi to jako soubor nevyvážených projektů, bez systému a bez jasného finančního zajištění."

Profesor Delong převezme ocenění 10. listopadu, spolu s laureáty v jiných kategoriích ceny Česká hlava. K tomu projektu, který začal v roce 2002 jako soukromá iniciativa financovaná z darů českých podniků, se letos přidala i česká vláda. Dotuje hlavní cenu ve výši milión korun.

********************

Armin Delong
Narozen: 29. ledna 1925
Kariéra: Byl v čele týmu, který se podílel na vývoji a výrobě prvního elektronového mikroskopu. V roce 1978 získal profesorský titul. 1990 místopředsedou Akademie věd.

 

VÝZKUM TÁHNOU CIZÍ INVESTOŘI
Právo (6.10.2005).


Jakub Svoboda: České podniky často nemají na tyto aktivity peníze

Investicemi do firemního výzkumu a vývoje, které jsou podle odborníků klíčové pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků a sekundárně i celé země, se mohou v České republice pyšnit především velké nadnárodní společnosti.

Firmy v čistě českých rukách za nimi v těchto investicích stále zaostávají, nejčastějším kvůli nedostatku volného kapitálu.

Mezinárodní korporace stále častěji přesouvají své investice do vědy a výzkumu ze Západu do zemí, které ještě procházejí ekonomickou transformací. Vyplývá to z mezinárodní investiční zprávyWorld Investment Report 2005, kterou minulý týden zveřejnila Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD).

V Česku financují společnosti se zahraničním vlastnictvím už téměř polovinu firemního výzkumu. „To je nadprůměrný podíl, který nás řadí na páté místo na světě, za Irsko, Maďarsko, Singapur a Brazílii,“ komentoval zprávu o světových investicích generální ředitel CzechInvestu Radomil Novák.

Nová výzkumná centra

Mezi zahraničními společnostmi, které v poslední době otevřely nebo oznámily záměr otevřít v Česku své centrum pro výzkum a vývoj, patří například Tyco Safety Systems v Brně, Robert Bosch v Českých Budějovicích, Mercedes-Benz v Plzni nebo Latecoere v Praze. Posledně jmenovaná společnost u nás bude vyvíjet a vyrábět díly pro velká dopravní letadla typu Airbus.

Podle zprávy o investicích některé velké společnosti vydávají na výzkum a vývoj víc prostředků než celé země. Například společnost Ford do této oblasti ročně investuje víc peněz než celé Španělsko.

Po třech letech stagnace se objem celosvětového toku přímých zahraničních investic loni opět zvýšil, i když jen o dvě procenta. Objem investic, které v roce 2004 přilákalo Česko, se proti předloňsku více než zdvojnásobil.

Stále málo prostředků

Do výzkumu a vývoje v ČR však stále směřuje žalostně málo peněz. Loni stát vydával pouze 0,6 procenta HDP a soukromé firmy asi 0,8 procenta HDP, celkem tedy ani ne polovinu prostředků, které by měly podle lisabonské strategie do této oblasti směřovat v roce 2010.

Podle odborníků musí Česko více rozvíjet a podporovat vědu a technické školství, aby se neustále zvyšovala vzdělanost a odbornost lidí. Teprve potom může podle nich dojít k posílení výzkumné činnosti českých firem, ČR by si současně snáze udržela zájem velkých zahraničních investorů.

Pomohou fondy Evropské unie

Velkým handicapem českých firem v oblasti vědy a výzkumu byla donedávna neexistence jejich plošné podpory.

Od minulého roku se ale situace začala pomalu zlepšovat díky programům, které firmám umožňují čerpat prostředky ze strukturálních fondů EU. Více prostoru pro inovace by jim měly poskytnout i již schválené daňové odpisy nákladů na výzkum a vývoj.

 

POZNÁNÍ JE I ZÁBAVA, OVŠEM NÁROČNÁ
Hospodářské noviny (6.10.2005). VÝZKUM: EVROPA CHCE PŘESVĚDČIT 700 000 MLADÝCH LIDÍ, ŽE STOJÍ ZA TO STÁT SE VĚDCEM


Josef Tuček: Jestliže chce evropská věda dohonit své zpoždění za USA a Japonskem, musí mít víc výzkumníků. Kde je vzít? Nejlíp snad je přesvědčit schopné mladé lidi, že vědecká kariéra může pro ně být zajímavá.

"Člověk, který se chce stát vědcem, se pro tuhle kariéru musí rozhodnout brzy, nejlíp ještě v základní nebo aspoň střední škole. Pak už bývá na studium přírodních nebo technických věd pozdě," říká Dorothy Mc Murrichová z univerzity v Edinburghu.

Proto se s několika kolegy rozhodla pro poněkud kočovný způsob života. V nákladním voze plném exponátů objíždí základní školy ve Skotsku a zve deseti- až čtrnáctileté žáky na zábavnou vědu. Z mýdlového roztoku například vyrábějí bubliny mnohem větší než z bublifuku - vejde se do nich celá postava. Na nich vysvětlují některé vlastnosti kapalin a jejich povrchového napětí. Poněkud náročnější je pak malá expozice o vlastnostech subatomárních částic a o stopách, které některé z nich zanechají při příletu z vesmíru do zemské atmosféry.

Jejich show se jmenuje Sci-fun (ze slov science-věda a fun-legrace). "Kdybychom v ní vědecká fakta nekombinovali se zábavou, asi bychom pozornost dětí nezískali," vysvětluje Mc Murrichová. Přiznává, že nápad není originální. Když před pěti lety začínali, půjčili si základní myšlenku i některé exponáty od kolegů z Nového Zélandu. Ti už s autem plným zábavné vědy jezdili před nimi.

Česko až za Čínou

Dorothy Mc Murrichová se účastnila před několika dny v Bruselu akce Noc vědců, kterou vyhlásila Evropská komise. Při ní se v různých evropských zemích až do pozdní noci otevřela některá vědecká muzea a laboratoře pro zájemce, kteří se chtěli podívat na speciální programy. V Česku se do ní zapojili především astronomové, kteří pozvali veřejnost ke svým dalekohledům.

V Bruselu se při té příležitosti sešli odborníci, aby si řekli, jak udělat vědu pro mladé lidi přitažlivou. I Evropská komise přiznává, že země unie zaostávají za Spojenými státy a Japonskem v množství nových objevů a vynálezů, ale také v jejich zavádění do praxe.

Část problémů jasně vyplývá z toho, že evropské země celkově vynakládají na vědecký výzkum míň peněz. Podle posledních údajů dává Japonsko na vědu 3,15 procenta svého hrubého domácího produktu a USA 2,59 procenta. Státy Evropské unie celkově jen 1,93 procenta HDP. Česko vydává 1,26 procenta, což je mimochodem proporcionálně méně, než investuje Čína s 1,31 procenta HDP směřovaným na rozvoj výzkumu.

Evropská unie už připouští, že svůj velký cíl, zvednout do roku 2010 celkově investice do vědy na tříprocentní podíl HDP, asi nesplní, i když chce množství peněz pro výzkumníky stále zvyšovat.

Jinou otázkou pak je, kolik těch výzkumníků vlastně bude.

Nejisté začátky

V Evropské unii dnes pracuje asi 1,6 miliónu výzkumníků. "Z našich propočtů vyplývá, že potřebujeme do roku 2010 asi o 700 000 vědců víc," připomněl na konferenci v Bruselu Raffaele Liberali z Evropské komise. A uvedl, že takzvaný odliv mozků, tedy odchod vědců z Evropy do USA, pokračuje. "Je zcela normální, že vědci přecházejí na jiný kontinent, aby uplatnili své schopnosti a něco nového se naučili," řekl. "Problém je v tom, že se nám nedaří přesvědčit ty, kteří z Evropy odešli, aby se sem zase po čase vrátili."

Není ani jednoduché nadané lidi ve vědě vůbec udržet. Mladí odborníci obvykle dostávají na univerzitách a ve výzkumných ústavech jen krátkodobé smlouvy. Po jejich vypršení musí znovu někde hledat nová stipendia. Pevné místo se zajištěným a někdy i velmi slušným příjmem dostanou, když jim je až třeba kolem pětatřiceti let.

"Tak dlouho se mnohým nechce čekat, a těžko se jim divit," uvedl na konferenci další zástupce Evropské komise Johannes Klumpers.

"Obtížné to je zvláště pro ženy," dodala Leticia Cugliandolová, profesorka Univerzity Paříž VI. "Chtějí mít děti a zajištěnou budoucnost pro jejich výchovu. Často tedy raději obětují vědeckou kariéru a jdou pracovat mimo výzkum. Jejich talenty pak věda ke své škodě ztrácí," varovala.

Evropská komise alespoň vytváří nová stipendia, která by měla mladým vědcům start jejich kariéry usnadnit.

Asimo vyhrál

Po konferenci vyrazili její účastníci do bruselských ulic podívat se, jak se lidem líbí programy připravené vědci a vědeckými muzei.

Například v hale na náměstí Saint Géry bylo nabito až dlouho přes půlnoc. Návštěvníci se tu mohli přesvědčit, že věda nemusí být nijak nudná - mimo jiné si mohli vyzkoušet fakírovo lůžko pobité hřebíky. Zjistili, že při vhodném rozložení hmotnosti není až tak nepohodlné.Největší zájem však vzbuzoval robot Asimo (ten byl ostatně už před dvěma lety představen i v Praze). Procházel se po schodech, podával ruku a ukláněl se. Organizátoři jej pozvali proto, že se na jeho konstrukci podíleli i evropští vědci. Výmluvné však je, že robot má na těle značku Honda. Málokdo z návštěvníků si asi pomyslel něco jiného, než že to je úspěch japonské, a nikoli evropské techniky...

 

STÁŽE PRO BUDOUCÍ VĚDCE
Hospodářské noviny (6.10.2005).


(jet)

Možnost absolvovat stáž na některém z 24 pražských vědeckých pracovišť nabízí nadaným středoškolským studentům projekt Otevřená věda. Zájemci o biologii, chemii či fyziku, kteří však musí mít bydliště v hlavním městě či jeho blízkém okolí, získají ve vybraném ústavu školitele a budou moci uskutečnit vlastní studentské vědecké práce nebo se zapojit do odborných projektů pracoviště. Projekt Otevřená věda, připravený ve spolupráci s Akademií věd a vysokými školami a financovaný Evropskou unií, českým státním rozpočtem a Prahou, připravuje také odborné semináře pro středoškolské učitele. Podrobnosti jsou na webové stránce www.otevrena-veda.cz.

 

NEJLEPŠÍM ČESKÝM VĚDCEM JE ARMIN DELONG
Lidovky.Centrum.Cz (5.10.2005).


ČTK, iln - PRAHA 5. října 2005. Nejlepším českým vědcem roku je podle vlády zakladatel elektronové mikroskopie a iniciátor výroby světově konkurenceschopných elektronových mikroskopů Armin Delong. Kabinet dnes rozhodl, že mu za rok 2005 udělí Národní cenu vlády České republiky Česká hlava. Laureát získá milion korun. Cenu vláda uděluje letos poprvé.

Osmdesátiletý Delong je nejen vědcem základního výzkumu, ale podle předkladatele i příkladem toho, jak má vědecký pracovník realizovat svoje myšlenky. Po roce 1989 to prakticky prokázal tím, že vybudoval vlastní podnik, kde je promítl do konkrétních výrobků.

"Je to příklad, jak úspěšně může probíhat spolupráce vědy a podnikání," komentoval Delongovy aktivity vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Ceněny jsou Delongovy pionýrské práce v holografickém zobrazování, emisní elektronové mikroskopii a mikroskopii velmi pomalými elektrony. V poslední době se zaměřuje na nízkovoltovou prozařovací mikroskopii, která se využívá v biologii.

Za celoživotní práci mu byla udělena Cena města Brna 2001 a Cena Československé mikroskopické společnosti v roce 2004. K další podpoře vědy a spolupráce vědců s firmami podle Jahna přispěje stoprocentní odečet výdajů na výzkum a vývoj od základu daně.

V roce 2006 by měly výdaje na vědu a výzkum stoupnout o 1,8 miliardy korun. Jejich růst by měl pokračovat i v příštích letech: v roce 2007 o 4,3 miliardy a v roce 2008 o 1,4 miliardy korun, uvedl vicepremiérův sekretariát. Především k lepší spolupráci výzkumných institucí a akademických pracovišť s firmami by měl přispět zákon o veřejných výzkumných institucích. Účinnosti nabyl 13. září 2005.

 

NEJLEPŠÍM ČESKÝM VĚDCEM ROKU JE ARMIN DELONG
České Noviny (5.10.2005).


ČTK - PRAHA - Nejlepším českým vědcem roku je podle vlády zakladatel elektronové mikroskopie a iniciátor výroby světově konkurenceschopných elektronových mikroskopů Armin Delong. Kabinet dnes rozhodl, že mu za rok 2005 udělí Národní cenu vlády České republiky Česká hlava. Po zasedání vlády o tom informovala její mluvčí Lucie Orgoníková. Laureát získá milion korun. Cenu vláda uděluje letos poprvé.

Osmdesátiletý Delong je nejen vědcem základního výzkumu, ale podle předkladatele i příkladem toho, jak má vědecký pracovník realizovat svoje myšlenky. Po roce 1989 to prakticky prokázal tím, že vybudoval vlastní podnik, kde je promítl do konkrétních výrobků. "Je to příklad, jak úspěšně může probíhat spolupráce vědy a podnikání," komentoval Delongovy aktivity vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn.

Ceněny jsou Delongovy pionýrské práce v holografickém zobrazování, emisní elektronové mikroskopii a mikroskopii velmi pomalými elektrony. V poslední době se zaměřuje na nízkovoltovou prozařovací mikroskopii, která se využívá v biologii. Za celoživotní práci mu byla udělena Cena města Brna 2001 a Cena Československé mikroskopické společnosti v roce 2004.

K další podpoře vědy a spolupráce vědců s firmami podle Jahna přispěje stoprocentní odečet výdajů na výzkum a vývoj od základu daně. V roce 2006 by měly výdaje na vědu a výzkum stoupnout o 1,8 miliardy korun. Jejich růst by měl pokračovat i v příštích letech: v roce 2007 o 4,3 miliardy a v roce 2008 o 1,4 miliardy korun, uvedl vicepremiérův sekretariát. Především k lepší spolupráci výzkumných institucí a akademických pracovišť s firmami by měl přispět zákon o veřejných výzkumných institucích. Účinnosti nabyl 13. září 2005.

 

Z EVROPSKÉ UNIE ČEŠTÍ VĚDCI ZÍSKALI PŘES 504 MILIONŮ KORUN
IHNED.CZ (3.10.2005).


CTK - Praha, 3. 10. 2005, Mezinárodní týmy vědců, v nichž jsou zastoupeni i Češi, získaly na řešení svých projektů v rámci šestého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a programu pro atomovou energii přes 504 milionů korun. Zatím se rozdělovalo zhruba 100 miliard korun, celkem je na šestý rámcový program vyčleněno kolem 576 miliard. Vyplynulo to z informací ministerstva školství. O účasti ČR v rámcovém programu bude ve středu informovat vládu.

Z českého státního rozpočtu jde letos na výzkum a vývoj 16,5 miliardy korun, ze soukromých zdrojů jde do této oblasti asi 18 miliard. Příští rok by měly státní výdaje dosáhnout 18,2 miliardy.

Peníze dostalo přes 350 projektů s českým zastoupením, o peníze se jich ucházelo více než 2000. S žádostí o podporu uspělo téměř 17 procent projektů. "Úspěšnost je v šestém rámcovém programu nižší u všech účastnících se států," uvádí se v materiálu ministerstva. Peníze získali čeští odborníci z oblastí věda o živé přírodě, informatika, nanotechnologie nebo doprava.

Výsledky Česka jsou podle úřadu plně srovnatelné například s Maďarskem. Oficiální údaje umožňující srovnání úspěšností jednotlivých států nejsou prý ale k dispozici. Podle pracovníka ministerstva školství se průměrná úspěšnost zemích v programu pohybuje v průměru kolem 20 procent.

Šestý rámcový program obou projektů Evropské komise trvá od roku 2002 do roku 2006. Zájemci tedy mohou o peníze na své výzkumné projekty usilovat ještě příští rok. Cílem obou projektů je vytvořit společný Evropský výzkumný prostor. Proto i vědecké týmy žádající o dotaci musí být mezinárodní. Zástupci výzkumníků z jednotlivých zemích uzavírají mezi sebou smlouvy, v nichž se stanoví, kdo je za co odpovědný, kolik peněz na svou práci dostane a jak se podělí o autorská práva.

 

ZASTUPITELÉ: VÍCE VĚDY A TECHNIKY
Haló noviny (1.10.2005).


1. října 2005, (vž) - BRNO - Žádost o 85,3 mil. Kč, zejména ze zdrojů EU na růst Vědeckotechnického parku Jihomoravského kraje schválili krajští zastupitelé. Základ parku tvoří Technologický inkubátor Vysokého učení technického v Brně, který je už zaplněn a potřebuje přístavbu dalších budov.

Členové samosprávy schválili též druhou verzi Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje. První verze z konce r. 2002 vytvořila krajskou inovační strategii, která posunula jih Moravy na špici v podporách inovativních malých a středních podniků, jež zavádějí nové výrobky, služby a procesy. Právě ty jsou magnetem pro investory, kteří hledají místo, kde mají zakotvit. Druhá verze inovační strategie kraje chce odstranit slabinu regionu se sedmi univerzitami - nerovnováhu mezi praktickou orientací profesní přípravy mládeže a potřebami trhu práce. Tedy startuje větší spolupráci mezi akademickou sférou a manažery komerčních firem, kterým chybí vybraní odborníci.

Zastupitelé schválili též výstavbu nové budovy biotechnologického inkubátoru ve Vědeckotechnickém parku Jihomoravského kraje nákladem 119 mil. Kč (rovněž většinou z podpor EU). Krajský inkubátor přijme firmy, které nemůže přijmout do svého kampusu podle svých regulí Masarykova univerzita.

 

VZNIKÁ DEPOZITÁŘ ČESKÉ VĚDECKÉ ETIKY
Lidové noviny, (1.10.2005). ZDENĚK SLANINA, Autor jako první v bývalém Československu rozvíjel fullerenovou vědu. Strávil přes dvanáct let na Dálném východě a v Tichomoří. Pracuje v Japonsku a na Tchaj-wanu jako univerzitní profesor.


(zab) - Jedna z mnoha věcí, kterými se liší evropský Východ a evropský Západ, je i fungování etiky v akademickém prostředí.

Na Západě a v USA se už dvě desetiletí usiluje o dobudování velmi formalizovaného systému. Ten sice vznikal už dříve, ale nefungoval natolik spolehlivě, aby zabránil několika spektakulárním kauzám.

Úlohu katalyzátoru sehrála pověstná studená fúze na konci 80. let, kdy byl v globálním přímém televizním přenosu světu a lidstvu s velkou pompou oznámen objev, který se vůbec nekonal. Měl to být objev termojaderné reakce odstartované za pokojové teploty. Při dodržení elementárních pravidel by k této celosvětové blamáži nemohlo dojít.

Pokud by "objevitelé" namísto překotného svolávání tiskových konferencí provedli další pokusy, zjistili by, že své vlastní výsledky nejsou schopni reprodukovat.

Navíc platí, že všechny výsledky mají prvně projít kritikou vědecké veřejnosti prostřednictvím zveřejnění ve specializovaných časopisech. Teprve když se vytvoří aspoň nějaký konsensus o existenci významného výsledku, je možné ho medializovat.

Ve fiasku studené fúze ale nešlo jen o renomé dvou jejich "objevitelů". V důsledku globální medializace utrpěla prestiž vědy jako celku. To bylo zvlášť citelné v USA, kde by - pokud by v krátké době došlo k více takovým excesům - pohoršení veřejnosti vedlo k výraznému omezení rozpočtů na "řešení problémů maximalizace počtu andělů na špičce jehly". Devadesátá léta pak přinesla řadu skandálů nejen v americké, ale i v německé či japonské vědě. Na tomto pozadí se dnes rozvíjí dobudovávání formalizovaného systému vědecké etiky včetně dříve neexistujícího systému postihů. Postihy jsou totiž právě to, co dříve chybělo.

Bez postihů je každý systém doporučených pravidel bezzubý. Nyní se může postihovat například zákazem možnosti získat grant po dobu několika let nebo zákazem podílet se na rozhodování ve vědě.

Vedle těchto profesionálních postihů přichází ale v úvahu dokonce i trestní řízení pro podvod. Pokud totiž výzkumník používá výzkumné prostředky v rozporu s etikou, například publikováním smyšlených dat, podvádí grantovou agenturu, protože ta mu svěřila prostředky výlučně na poctivý výzkum. V tomto ohledu akademické prostředí východní Evropy stále ještě existuje spíše na jiné planetě. Donedávna neexistovaly žádné formální instituce, nebyla vůbec rozeznávána existence problémů.

První vlaštovky

Nyní se začínají objevovat první vlaštovky. Jistou pozitivní průkopnickou roli v Česku sehrál týdeník Respekt, který v poslední době otevřel několik prvních českých kauz. Česká akademická obec se poté rozdělila na tři tábory. Cyničtí pragmatici prostě nechápou, proč se takové věci vůbec otevírají, když přece česká věda pořád ještě bojuje o přežití. Druhý blok jaksi kocourkovsky chce maléry s etikou řešit ukřižováním těch desperátů a mimoňů, kteří se dopustili něčeho tak nekolegiálního, že na nepravosti upozornili. dokonce i přes média. Tento blok poněkud pokrytecky přehlíží, že média byla upozorněna až po vyčerpání všech (omezených a stejně nefungujících) vnitroakademických prostředků.

Pak je ale ještě třetí tábor, nikoliv překvapivě zatím nejmenší, který nesměle naznačuje, že i v Česku by se měl vytvořit ucelený systém, třeba po vzoru německého Ombudsmana vědy.

Ve skutečnosti prakticky každý český badatel dříve či později narazí na nejrůznější formy porušování vědecké etiky, morální korupci, a pak je buď ignoruje, aby nenarazil, nebo tedy záhy narazí, a to citelně. V Čechách samozřejmě neexistuje žádný systém ochrany whistleblowerů neboli těch, kdo pískají na varovnou píšťalu.

Naopak ve vyšších podlažích české vědy je zatím dosti rozšířen názor, že naši vědu nám takoví "kverulanti" rozhodně rozvracet nebudou! A tak jediné, s čím se zatím bohužel počítat dá, je exkomunikace whistleblowerů. Když už je země nepřetržitě 66 let mimo rámec spolehlivě a bezchybně fungujícího právního státu, tak se to na pokleslém právním povědomí projevit musí. Naopak třeba v Americe dnes v podstatě nehrozí, že by někdy někdo někoho vyhodil z práce za legitimní opravení vědeckých chyb, a to prostě proto, že pro onoho vyhazovače by se to mohlo snadno rozvinout do společenského a právního harakiri.

Zatím zcela mimo český vědecký obzor je základní pravidlo, že perzekuce whistleblowerů je sama vážným porušením vědecké etiky a že naopak všechny akademické instituce mají jejich činnosti poskytovat podporu a ochranu proto, že whistlebloweři jsou samozřejmou a velmi prospěšnou součástí vědy.

Jsou i země, které mají dokonce zákony na ochranu whistleblowerů, a to v libovolné sféře aktivit, ale to od českého parlamentu určitě nelze čekat dříve, než se prvně uspokojivě vyřeší problémy kolem zákona o konfliktech zájmů.

Etická komise v Česku

Velmi pestré a rozmanité formy porušování vědecké etiky se shrnují pod termínem miskondakt ve vědě, tedy profesionálně-eticky chybné postupy a jednání. Dnes má každá renomovanější instituce pravidla a orgány pro vyšetřování a postihování takovýchto politováníhodných případů. Nedávno došlo i v naší akademii věd k ustavení podobné etické komise.

V jejím čele nyní stanula profesorka Illnerová, což povzbudivě ukazuje na význam, který se této problematice i u nás začíná přikládat. Vést takovou komisi poctivě samozřejmě představuje mimořádný nápor na čas, energii a osobní nasazení. Mimo vše nadání, jaksi mimochodem a bez zlého úmyslu jsem během času také i sám shromáždil řadu pozoruhodných pozorování a poznatků o vědecké etice v českém vědeckém podprostoru.

Někdy jde až o bizarně roztomilé kostlivce ve skříni a příležitostně jsem je, většinou v zahraničí, pojednával tiskem. To mělo pak ten vedlejší efekt, že mi na mém působišti rozšířili povinnosti i o přednášení kursu vědecké etiky.

Není bez zajímavosti, že česká praxe se zasloužila o reformulaci jednoho z pravidel vědecké etiky ve světovém měřítku. Ukázalo se totiž, že druh miskondaktů v Česku provozovaných byl v amerických podmínkách do té míry nemyslitelný, že původně na něj ani formulace pravidel vědecké etiky nepamatovala. Až když byl publikován a analyzován jeden konkrétní kousek z Česka, vyvolalo to nejen údiv, ale i náležitou modifikaci pravidel. Tyto drobné příspěvky byly zatím poněkud roztroušené a v zemi svého původu i dosti nepřístupné. Proto se zrodila myšlenka vytvořit svého druhu depozitář. Je přístupný na internetové adrese: home.ripway.com/2005-4/290401/CZECHSCI_ethics_intro.pdf.

***

České etické prohřešky byly v zahraničí natolik nemyslitelné, že jejich zveřejnění pomohlo reformovat pravidla vědecké etiky

 

TRANSFORMUJÍCÍ SE EKONOMIKY PŘITAHUJÍ INVESTICE DO VĚDY A VÝZKUMU
BusinessInfo.cz (30.09.2005).


Mezinárodní korporace stále častěji investují do vědy a výzkumu v zemích, které aktuálně procházejí ekonomickou transformací. Vyplývá to z nejnovějšího vydání mezinárodní investiční zprávy Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) World Investment Report 2005.

Zpráva zahrnuje vůbec první průzkum zaměřený na vědu a výzkum mezinárodních korporací, které se v této oblasti stávají hlavními světovými hráči. V roce 2002 více než polovina globálních výdajů na výzkum a vývoj a dvě třetiny na komerční výzkum a vývoj pocházely od nadnárodních firem. Některé velké společnosti utrácejí na R&D víc než celé země. Například firma Ford do této oblasti ročně investuje víc peněz než celé Španělsko.

Podle World Investment Report 2005 přesouvají firmy aktivity v oblasti R&D z mateřských zemí do ciziny, a to stále častěji do států, které své ekonomiky teprve transformují. Po třech letech stagnace se objem celosvětového toku přímých zahraničních investic (PZI) opět zvýšil, i když jen o 2%. K razantnímu navýšení, o 40%, pak došlo v rozvojových zemích. Českou republiku spolu s dalšími čerstvými členy EU sice UNCTAD přeřadil ze skupiny rozvojových zemí do rozvinutých, ale trend přílivu přímých zahraničních investic (PZI) stále sleduje trend rozvojových zemí. Česko tak v roce 2004 přilákalo více než dvakrát tolik PZI jak v roce 2003.

„V České republice je téměř 47% firemního výzkumu prováděno společnostmi se zahraničním vlastnictvím, což je nadprůměrný podíl, který nás řadí na páté místo na světě, za Irsko, Maďarsko, Singapur a Brazílii," říká generální ředitel CzechInvestu Radomil Novák, a dodává: „Mezi zahraničními společnostmi, které v poslední době otevřely nebo oznámily záměr otevřít v Česku své centrum pro výzkum a vývoj patří Tyco Safety Systems v Brně, Robert Bosch v Českých Budějovicích, Mercedes-Benz v Plzni nebo Latecoere v Praze. Posledně jmenovaná společnost u nás bude vyvíjet a vyrábět kompozity pro velká dopravní letadla typu Airbus."

„Firmy nyní vidí části rozvojového světa jako klíčové zdroje nejen levné pracovní síly, ale také růstu, znalostí a dokonce nových technologií," uvádí v předmluvě této zprávy generální tajemník Spojených národů Kofi Annan. V tomto směru investoři nejvíce preferují asijské státy jako jsou Čína, Indie nebo Singapur. Podle UNCTADu je expanze R&D do zemí s rozvojovou ekonomikou reakcí na zvýšenou konkurenci, která nutí firmy inovovat levněji. Mezinárodní korporace lákají země nabízející kombinace nízkých platů a široké nabídky kvalifikovaných pracovníků.

„Hlavním lákadlem pro umístění výzkumu a vývoje do zahraničí je lidský kapitál a talenty. Firmy samozřejmě zajímají nižší náklady na výzkum a vývoj v zemích jako Indie a Čína, ale současně rozšiřují své R&D aktivity i v západních zemích, které mají špičkové univerzity a výzkumné ústavy," doplňuje ředitel divize podpory investic a aplikovaného výzkumu agentury CzechInvest René Samek.

Česká republika je nadnárodními firmami zařazována do druhé a třetí desítky zemí nejatraktivnějších pro výzkum a vývoj - až za země jako Čína, Indie, Rusko, Malajsie, Korea nebo Thajsko, ale na stejnou úroveň jako Austrálie, Irsko, Izrael, Norsko, Polsko, Španělsko nebo Švédsko.

„Česko má v oblasti vědy a výzkumu značný potenciál. Ten ale bohužel není ani zdaleka využíván, protože nemá vytvořené dostatečné provázání mezi inovačním potenciálem firem, univerzitami, výzkumnými pracovišti, financováním a vzděláváním," prohlásil generální ředitel CzechInvestu Radomil Novák.

Z našich nejbližších soupeřů o přímé zahraniční investice si v loňském roce dobře vedlo zejména Maďarsko, kde se jejich příliv v porovnání s rokem 2003 téměř zdvojnásobil. V Polsku a na Slovensku se objem PZI zvýšil o více než polovinu, ale ne tak dramaticky jako u nás, nebo v Rumunsku, kde zahraniční firmy proinvestovaly o 135% prostředků víc. Z baltských zemí se dařilo lákat PZI Lotyšsku a zejména Litvě. Tam se příliv peněz ze zahraničí více než ztrojnásobil.

Podstatně hůř jsou na tom naši sousedé Rakousko a Německo. V Rakousku příliv PZI poklesl o více než třetinu a v Německu dokonce došlo k masivnímu odlivu investic. Rakousko si však udržuje poměrně vysoký příliv PZI na obyvatele, zatímco v zemích, které Českou republiku zdánlivě dohánějí (Slovensko, Rumunsko, Litevsko), zůstává v porovnání s ČR příliv pouze zhruba poloviční.

Ukazuje se, že po poklesu v roce 2003 se příliv PZI do Česka vrátil ke svému normálu, což je kolem čtyř miliard amerických dolarů ročně. „Samozřejmě se někdo může ptát, jaký vliv má na příliv PZI privatizace a jak se bude příliv PZI do ČR vyvíjet, až nebude co privatizovat. Zde se stačí podívat na roční příliv PZI do zemí jako Belgie, Irsko, Rakousko nebo Nizozemí. V těchto státech většinu, nebo celý příliv PZI tvoří investice na zelené louce, reinvestice stávajících firem a akvizice úspěšných domácích firem zahraničními společnostmi. Stejný vývoj může nastat v České republice, pokud si svou konkurenceschopnost nějak nepokazíme," uzavírá René Samek.

 

PROJEKT OTEVŘENÁ VĚDA UMOŽNÍ 150 STUDENTŮM STÁŽE V AKADEMII VĚD
Vzdelavani.iHNed.cz (26.9.2005).


Praha, 26. 9. 2005, Monika Bohatová: 150 talentovaných středoškoláků může získat roční stáže na 23 pražských vědeckých pracovištích. Vzhledem ke školní docházce platí nabídka pro studenty z Prahy a blízkého okolí.

Projekt Otevřená věda odstartoval 1. září 2005 a potrvá 2 roky, tedy do 31. srpna 2007. Jeho rozpočet je 13,5 milionu korun, padesáti procenty na něj přispěl Evropský sociální fond, deseti procenty město Praha a zbytek je ze státního rozpočtu. Hlavním partnerem projektu je Akademie věd ČR.

Projekt Otevřená věda chce přivést mladé lidi do klíčových oborů, jež mají vliv na ekonomiku země. Projekt má otevřít přímou cestu od středoškolských studentů a učitelů ke špičkovým vědeckým pracovištím, ať již na vysokých školách nebo v Akademii věd. Rád by také otevřel cestu k vědě všem, kteří o to mají zájem. Podporovat zájem zvídavé mládeže o vědu je potřeba podle předsedy Akademie věd Václava Pačese už na středních školách. Umožnit takovým studentům zapojit se aktivně do vědecké práce považuje za jednu z možností, jak přivést mladé talenty k vědě.

Hlavním cílem projektu je přispět ke zlepšení znalostní ekonomiky a tím konkurenceschopnosti Česka. K jeho naplnění bude sloužit celá řada aktivit. Partneři projektu připraví kurzy a semináře pro středoškolské pedagogy, jejichž smyslem je zvýšit jejich odbornou kvalifikaci. Kurzy a semináře umožní navázání kontaktů mezi vědeckými pracovníky, pedagogy a skupinou talentovaných studentů. Pro ně nabízí projekt Otevřená věda možnost stáží na vědeckých pracovištích, kde budou odborně vedeni a budou moci realizovat vlastní studentské vědecké práce nebo se zapojit do vědeckých projektů daných pracovišť.

Studenti, kteří mají zájem o vědu, tak dostanou příležitost si vyzkoušet, o jakou práci jde. Stáže by měly být roční a počítá se s tím, že student, by s ohledem na školní docházku, mohl pobývat na akademickém pracovišti zhruba tři hodiny týdně. Záleží ale na individuální dohodě. Studenti se mohou ucházet o stáže a dotazovat se na podrobnosti na webových stránkách www.otevrena-veda.cz. Nabídka se týká studentů z Prahy a blízkého okolí.

Kromě již zásadních výše uvedených kurzů pro středoškolské pedagogy a odborných stáží pro nadané tudenty nabídne projekt Otevřená věda několik dalších klíčových aktivit.

V říjnu 2005 a 2006 bude pro učitele středních škol připraven Multioborový seminář v Praze (přednášky, exkurze na pracoviště partnerů projektu, blok praktických laboratorních cvičení, diskuse). Rovněž tento multioborový seminář bude akreditován MŠMT ČR.

V průběhu celého trvání projektu budou připravována interaktivní DVD. Vznikne tak nový typ výukového materiálu, který poskytne uživatelům lepší orientaci v nových vědeckých poznatcích. Interaktivní DVD se budou tematicky věnovat opět biologii, fyzice a chemii.

Současný stav ve výzkumu a vývoji v ČR je charakterizován relativně vysokým věkovým průměrem pracovníků a absencí mladé i střední generace. Podle oficiálního dokumentu Evropské komise je podíl absolventů přírodovědných a technických studijních programů v ČR druhý nejnižší (4,02%), nižší je jen v Řecku. Pro ilustraci: podíl absolventů přírodovědných a technických studijních programů na VŠ z obyvatelstva věkové kategorie 20 až 29 let v roce 2000 byl nejvyšší v Francii (18,72%).

Podíl obyvatelstva s VŠ vzděláním na celkovém počtu obyvatelstva ve věkové kategorii 25 až 64 let v roce 2000 také vykazujeme jeden z nejnižších z členských zemí OECD (11,6%). Nejvyšších hodnot tento ukazatel dosahuje v USA (36,5%), ve Finsku (32,5%), Japonsku (29,9%) a ve Spojeném království (28,6%). Oba tyto ukazatele bývají často užívány pro hodnocení kapacit lidských zdrojů a celkové konkurenceschopnosti jednotlivých zemí.

 

PORTÁL PRO VÝZKUMNÍKY, KTEŘÍ HLEDAJÍ UPLATNĚNÍ V EVROPĚ
Hospodářské noviny (26.9.2005).


Jiří Hynek- Autor je managing partner ve společnosti inSITE, s. r. o.

Portál Eracareers (europa.eu.int/eracareers) by se měl stát povinnou zastávkou výzkumníků bez závazků hledajících nové pracovní uplatnění v rámci Evropy. Je zde možné vyhledávat nově otevřené a volné pozice podporované granty či volná pracovní místa v oblasti výzkumu.

Popisy pozic jsou většinou velmi podrobné a dobře strukturované. Návštěvníci mohou hledat podle požadované lokality, oblasti výzkumu a dalších parametrů. Zájemci zde mohou zanechat svůj životopis, který bude uložen do databáze k nahlédnutí registrovaným organizacím. Na webu najdeme i odkazy na portály mobility v jednotlivých evropských zemích, a to nejen členských zemí unie, ale třeba také Švýcarska, Norska, Rumunska, Bulharska či Turecka, ale také například Kanady.

Domnívám se, že hlavní cíl portálu, tedy vytvořit příznivější prostředí pro kariérní rozvoj pracovníků výzkumu v rámci Evropské unie, a tím i pro podporu rozvoje unie, je splněn. Přes určitou nepřehlednost je existence těchto webových stránek nanejvýš užitečná. Grafické zpracování pak za obsahem trochu pokulhává.

 

NESNESITELNÁ LEHKOST VĚDY
Respekt č. 39/2005, , RUBRIKA: Civilizace (26.9.2005). Výzkumem obchází strašidlo: badatelé přiznávají nepravosti


Zdeněk Slanina - autor pracuje v Japonsku a na Tchaj-wanu jako univerzitní profesor, zabývá se výzkumem nanotechnologií a etikou vědecké práce.

Vnucuje se tíživá otázka, jak důvěryhodná je vlastně současná věda. Foto Profimedia.cz / CorbisByla to největší blamáž v moderních dějinách vědy. Psal se březen 1989 a věhlasní elektrochemici Stanley Pons a Martin Fleischmann si na Utažskou univerzitu sezvali televizní štáby, aby v přímém přenosu informovali desítky milionů diváků o převratném objevu nedozírného významu: Podařilo se nám otevřít cestu k definitivnímu vyřešení energetických problémů lidstva, chlubili se. Během jediného týdne však bublina splaskla. Dosáhnout termojaderné fúze za pokojové teploty se podle jejich návodu nikdy nikomu nepodařilo a z „dějinného objevu“ se tak stala především dějinná ostuda, která nadlouho poškodila vědu v očích veřejnosti.

Před třemi týdny se o podobné fiasko zasloužili i Češi. Doslova několik hodin poté, co se do ornice kousek za Prahou zakousla lžíce bagru, informovali naši archeologové užaslou veřejnost o objevu předmětu, který měl svým významem odpovídat světoznámé Věstonické Venuši. Byli si tak jisti, že se ani nezdržovali nějakými laboratorními zkouškami a měřeními. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Už nazítří se totiž našel autor „senzačního objevu světového významu“ – výrobce sádrových odlitků z Dolních Měcholup.

Nejde jen o úsměvnou historku. Takovéto události totiž přirozeně vyvolávají otázku, jak moc se dnes vlastně dá věřit výsledkům vědecké práce.

Zlaté pukavce

Uznávaný britský týdeník The Economist problém v jednom z nedávných vydání ilustroval publikací šokujícího zjištění. Článek informoval o projektu, v jehož rámci bylo přezkoumáno 49 velmi vlivných vědeckých prací, jež vyšly letech v 1990–2003 v nejprestižnějších lékařských časopisech a každá z nich byla už citována více než tisíckrát. A ejhle: ukázalo se, že závěry téměř třetiny z těchto prací (konkrétně čtrnácti) byly už v mezičase překonány či usvědčeny z omylů. Přesto se na ně řada expertů dál odvolává, staví na nich a vychází z nich při svém bádání. Ukázalo se tak, že v lékařském výzkumu mají i ty nejpečlivěji provedené a štědře zajištěné studie jen 85% šanci, že přinesou správné výsledky.

Aby toho nebylo málo, varují autoři studie, že skutečný stav může být ještě tristnější. Při svém výzkumu totiž vycházeli z předpokladu, že badatelé pracují poctivě a podle nejlepšího vědeckého svědomí. Praxe ovšem ukazuje, že takový přístup není ani zdaleka samozřejmý. Skandálů, jež přineslo odhalení, že i renomovaní vědci záměrně zkreslují výsledky nebo se chladnokrevně dopouštějí vědomých podvodů, lze jmenovat celou řadu.

K nejznámějším patří příběh dvou Evropanů působících v USA – Němce Jana Hendrika Schöna a Bulhara Victora Ninova. Zejména Schön působící v renomovaných Bellových laboratořích v New Jersey se před časem profiloval jako horký kandidát na Nobelovu cenu za fyziku dlouhou sérií prací publikovaných v hlavních prestižních časopisech Science a Nature. Na co sáhl, to snášelo zlatá vejce. Pak si ovšem jedna badatelka všimla, že diagramy v jeho pracích jako by si z oka vypadly, ač by měly být podle všech předpokladů různé. Další kolegové se pak přidali s tím, že jím avizované zázračné výsledky se jim nedaří ani při pečlivém dodržování předepsaného postupu reprodukovat.

Americká fyzikální obec vytvořila vyšetřovací komisi, která odhalila, že Schön výsledky zveřejněné v nejméně šestnácti publikacích prostě zfalšoval. Podobně Ninov, působící v neméně renomované Národní laboratoři v kalifornském Berkeley, zfalšoval „objevy“ dvou prvků na samém konci Mendělejevovy periodické tabulky, které se tak měly stát dvěma vůbec nejtěžšími známými chemickými elementy.

Oba byli propuštěni, místo lítosti však vše označili za pouhé nešťastné omyly či drobná pochybení, nikoli podvodný úmysl. A podobně se k tomu stavěli i spoluautoři, kteří s nimi byli pod inkriminovanými články podepsáni: dušovali se, že si ničeho nevšimli, a když věci vyšly najevo, měli tendenci se od kauz distancovat.

Heuréka

Tyto ilustrativní příklady ukazují některé z velmi mnoha podob takzvaného vědeckého miskondaktu – nepřístojných, nepatřičných, škodlivých či dokonce podvodných výzkumných praktik.

V červnu přitom prestižní vědecký časopis Nature upozornil, že k podobnému jednání se v čerstvě organizovaném průzkumu přiznalo šokující množství badatelů. Dotazníková akce byla provedena v USA, a to anonymně. Organizátoři se obrátili na tisíce výzkumníků, kteří čerpali granty od známé americké agentury Národní ústav zdraví, s anonymním protokolem zaměřeným na výzkumná pochybení během uplynulých tří let. Dotazník bylo ochotno vyplnit 3247 badatelů. Z nich pak 1,5 % přiznalo přímé zfalšování výsledků či jejich krádež jiným badatelům. Dalších 15,5 % respondentů uvedlo, že měnili způsob pozorování i výsledky čistě v důsledku přání zadavatele – do této kategorie spadá třeba i vyškrtávání měření, která nezapadala do očekávaného obrazu. A dále 12,5 % dotazovaných doznalo, že mlčky přecházeli, když jejich kolegové pracovali s padělanými daty. A třeba k obcházení regulí při používání lidí k experimentům se přiznalo 7,6 % dotazovaných badatelů. Sečteno a podtrženo, přibližně třetina účastníků průzkumu se přiznala k fatálním prohřeškům proti vědecké etice.

Vnucuje se tak tíživá otázka, jak důvěryhodná je vlastně současná věda?A jak důvěryhodná vůbec může být, když bez ustání prudce roste počet badatelů i výzkumných směrů, čímž zákonitě klesá počet lidí, kteří vůbec mohou kompetentně posoudit nějaký konkrétní výsledek? A logicky klesá i počet pracovišť vybavených tak, že by se mohla pokusit nějaký sporný experiment reprodukovat. Enormní tlak na nové objevy navíc přímo vylučuje, že by někdo některé starší výsledky vůbec měl motivaci přezkoumávat.

Navíc se změnila i psychologie výzkumníků – jsou cyničtější a pragmatičtější, neboť boj o omezené grantové peníze je ostřejší a nemilosrdnější, než kdy v dějinách byl. Vše prostě nasvědčuje tomu, že panenská éra vědy skončila.

Jak lze nebezpečím, která z takového stavu plynou, čelit? Vědecká komunita se o to ze sebezáchovných důvodů zatím snaží zaváděním nových etických pravidel. Ta nyní například nově stanoví, že všichni spoluautoři nesou odpovědnost za správnost výsledků a celý obsah článku. Výhoda této formulace je i v tom, že jde také proti dalšímu velmi rozšířenému nešvaru. Jako autoři článků by totiž samozřejmě měli být uváděni pouze lidé, kteří k nim přispěli vlastním originálním tvůrčím vkladem. V praxi ovšem jedinci disponující ve vědecké komunitě mocí mohou snadno dostat své jméno i na publikace, které třeba ani nikdy nečetli. Jindy zase figurují pouze jako takzvané „face persons“ – osoby, které zištně poskytují své zvučné a vlivné jméno na titulní stránku grantových přihlášek, aby tak zvýšily šanci projektu na přijetí. Přitom se ale rozumí, že na vlastních výzkumech se nebudou podílet, pouze jejich jméno bude figurovat na publikacích, které z nich vzejdou. Je to nevkusné a neetické, ovšem výhodné pro obě strany.

Omezit podvody by mohl i zájem orgánů činných v trestním řízení. S tím se už setkal například výzkumník z univerzity amerického státu Vermont Eric Poehlman, který teď stojí před soudem za padělání dat v grantových přihláškách a odborných publikacích. Kromě toho, že byl doživotně zbaven možnosti obdržet výzkumný grant z vládních zdrojů, mu hrozí až pětiletý žalář a pokuta do výše až čtvrt milionu dolarů.

Případ Krakaten

Čtenář už samozřejmě tuší, že ani česká věda nebude blamáží a podvodů ušetřena. Že se o nich prakticky nic neví, je dáno pouze tím, že na rozdíl od západních kolegů se zdejší badatelé v drtivé většině zavedení přísných kontrolních mechanismů brání.

Není divu, že úspěšně – podporu totiž nacházejí i na nejvyšších místech. Stačí připomenout proslulý případ Krakaten. O co šlo? Někdejší prezident Akademie věd Rudolf Zahradník před několika lety hrdě oznámil objev nejsilnější výbušniny všech dob. Byl si tak jist, že svému objevu dal i explozivní jméno – Krakaten podle indonéské sopky a románu Karla Čapka. Ve skutečnosti šlo o triviální učebnicový omyl. Objevitelé však nedbali na kritické hlasy „škarohlídů“ a věc publikovali v mezinárodním časopise, což jim vyneslo ostudnou nominaci na satirickou cenu Ignáce Nobela udělovanou za vědecké trapnosti, které nikdy neměly spatřit světlo světa. Příznačné je, že zatímco svět se pobavil, v české kotlině zůstává celá záležitost víceméně tabu.

Způsobů, jak se badatelským omylům, nepřístojnostem a podvodům účinně bránit, je v zahraničí – především ve Spojených státech a v Německu – k dispozici celá řada a jsou v zásadě přímočaře použitelné. Zbývá jen chtít.

 

VLÁDA SLÍBILA PODPORU, NA KTEROU ALE NEMÁ PENÍZE
Hospodářské noviny (26.9.2005).


Brno/Praha, 26. 9. 2005 - (tof) - Na výstavbu Centra klinické medicíny v Brně, společného výzkumného a lékařského projektu brněnské Nemocnice U svaté Anny a prestižní americké kliniky Mayo, se českým ministrům zatím nepodařilo najít peníze.

Výstavba centra měla do roku 2009 stát necelé dvě miliardy korun a kabinet začátkem července projekt podpořil. Místopředseda vlády Martin Jahn měl do konce srpna vládě předložit plán, jak se bude výstavba centra financovat. Nyní přiznává, že se jednání o podpoře zastavila. "Ministerstvo zdravotnictví nechce projekt platit ze svého rozpočtu a při napjatém stavu veřejných financí není pravděpodobné, že by se ve státní pokladně peníze našly," uvedl Jahn s tím, že definitivní rozhodnutí padne do několika týdnů.

Ministryně zdravotnictví Milada Emmerová slíbila podporu projektu už v červenci, ale ze svého rozpočtu peníze dát nechce. "K projektu Mezinárodního centra nemáme připomínky za předpokladu, že projekt nebude financován z rozpočtu ministerstva," uvedl Vítězslav Klíma z resortu zdravotnictví.

Ministr financí Bohuslav Sobotka ale právě tím, že resort zdravotnictví najde na projekt peníze, podmínil podporu celé akce.

Státní podpora je pro předkladatele projektu i zástupce kliniky Mayo klíčová. "Chceme, aby stát financoval projekt proto, že věci, které se v centru podaří vyvinout a patentovat, zůstanou v případě investice státu v jeho vlastnictví. Pokud by projekt hradily zahraniční firmy, tak by toto neplatilo," říká kardiolog Tomáš Kára, který od roku 2001 působí na Mayo klinice a který je hlavním autorem celého projektu.

Centrum klinického výzkumu v Brně je společný projekt Nemocnice U svaté Anny a prestižní americké Mayo kliniky. Centrum má zaměstnávat 250 lidí, z toho 220 lékařů a odborníků. Na projektech centra se bude podílet Ústav přístrojové techniky Akademie věd, Vysoká škola veterinární, Masarykova univerzita a Vysoké učení technické. Ze zahraničí zájem o spolupráci s centrem projevily společnosti GE Healthcare Technologies, Medtronic nebo Pfizer.

Provoz výzkumných a vývojových projektů centra má být hrazen především z příspěvků poskytnutých americkými i evropskými grantovými agenturami. Průmyslový výzkum pak mají hradit spolupracující firmy. "Veřejné zdravotní programy budou placeny z veřejného zdravotního pojištění, jde o vícezdrojové financování," uvedl Kára.

Dvě stě miliónů korun chtějí poskytnout nemocnice, Jihomoravský kraj a město Brno.

Dokument o vzniku centra byl projednáván ve zkrácené lhůtě připomínkového řízení, protože podle předkladatele v některých evropských zemích právě nyní vznikají konkurenční projekty.

 

EK CHCE POVZBUDIT VĚDU 70 MILIARDAMI EUR
Hospodářské noviny (22.9.2005).


(ČTK)

Téměř 70 miliard eur v příštích sedmi letech požaduje Evropská komise na povzbuzení evropské vědy. Plánu sice šéfové států a vlád EU ještě nedali zelenou, ale EK včera představila podrobnější představy o investování unijních financí do výzkumu a vývoje v letech 2007 až 2013. Rámcový vědecký program má doplnit čtveřice specifických programů, nazvaných podle zaměření Spolupráce, Myšlenky, Lidé a Kapacity.

 

'SILICON VALLEY' ČESKÉ MEDICÍNY
Hospodářské noviny (19.9.2005).


(mh) - V areálu brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny by mělo do roku 2009 vyrůst Mezinárodní centrum klinického výzkumu (International Clinical Research Center, ICRC)

Tento světově ojedinělý projekt je výsledkem čtyřleté spolupráce lékařů a vědců brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny s prestižní americkou nemocnicí Mayo Clinic.

Realizací projektu Mezinárodního centra klinického výzkumu Brno (International Clinical Research Center Brno - ICRC Brno) vznikne špičkové, generačně zcela nově koncipované klinicko-výzkumně-vzdělávací mezinárodní centrum na území České republiky. Jde o první projekt tohoto typu na světě a Česká republika získává tuto prioritní možnost díky zásadnímu podílu českých specialistů na vývoji a přípravě projektu. Centrum bude vybudováno v areálu FN u svaté Anny v Brně.

Projekt ICRC Brno bude mít pozitivní stimulační dopad na Českou republiku minimálně ve čtyřech oblastech: výzkum a vývoj, zdravotnictví, vzdělávání a průmysl.

Základní koncepci projektu ICRC Brno, využívající např. některých forem vědecké spolupráce aplikovaných na Mezinárodní kosmické stanici, navrhli kardiologové dr. Tomáš Kára a prof. Virend Somers. Následně od roku 2003 na dopracování projektu ICRC Brno intenzivně pracoval tým předních odborníků Mayo Clinic a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně s důrazem na kvalitu koncepce, infrastrukturu spolupracujících institucí a minimalizaci případných rizik. V roce 2005 se do přípravy projektu ICRC Brno zapojila agentura CzechInvest a Úřad místopředsedy vlády ČR pro ekonomiku. To umožnilo optimalizovat koncepci projektu vzhledem k dlouhodobým cílům České republiky v oblasti rozvoje výzkumu, vývoje a stimulaci průmyslových odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Přípravy projektu jsou rovněž průběžně konzultovány s vedením ministerstva zdravotnictví, ministerstva průmyslu a obchodu, Jihomoravského kraje, města Brna, rektoráty brněnských vysokých škol a dále s vedením České kardiologické společnosti.

Význam projektu pro výzkum a vývoj

Nově vytvořená koncepce mezinárodní vědecké spolupráce a logistiky výzkumného procesu umožní urychlit vývoj nových léčebných metod, lékařských technologií a léků až o 50 % ve srovnání s předními světovými centry při zachování nejpřísnějších norem kvality, bezpečnosti a etiky. Projekt ICRC Brno vytváří podmínky pro rychlé zapojení České republiky do mezinárodních výzkumných projektů s globálním dopadem a vysokou přidanou hodnotou v prestižní oblasti medicíny a přidružených oborů.

Projekty výzkumu nezávislého na požadavcích průmyslu budou realizovány v těsné spolupráci s hlavním akademickým strategickým partnerem projektu - Mayo Clinic s významnou účastí českých akademických institucí, například Českou kardiologickou společností, Karlovou univerzitou, Masarykovou univerzitou v Brně, Ústavem přístrojové techniky Akademie věd a dalších ústavů AV, Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně, VUT v Brně a řadou dalších.

Špičkové výzkumné centrum, urychlující výzkumný a vývojový proces, bude mít zásadní dopad pro stimulaci výzkumného a vzdělávacího procesu a indukci, propojení, integraci a stabilizaci intelektuálních zdrojů ČR. Výsledky mezinárodních výzkumných projektů realizovaných ICRC Brno budou přispívat k léčbě a záchraně životů pacientů na celém světě, což mj. umožní zvýšení prestiže a globální prezentaci České republiky, Jihomoravského regionu i města Brna.

Význam projektu pro zdravotnictví

Jako součást projektu ICRC Brno vznikne na území ČR v Evropě doposud unikátní centrum pro diagnostiku a léčbu kardiovaskulárních a dalších onemocnění. Centrum bude poskytovat i vynikající úroveň pre- i postgraduálního vzdělávání v oblasti lékařství a příbuzných oborů, založenou na mezinárodních vzdělávacích programech. Zahraniční zkušenosti ukazují, že vybudování centra tohoto typu je nezbytné pro trvalé udržení a rozvoj kvalitní veřejně dostupné lékařské péče stejně jako pro udržení a posílení dobrého jména české medicíny ve světě.

Význam projektu pro průmysl

Projekty výzkumu vyvolaného požadavky průmyslu budou uskutečněny v kooperaci se strategickými průmyslovými partnery. Již v současnosti existuje závazný zájem několika předních světových firem. Z pohledu průmyslových aplikací tato významná konkurenční výhoda (urychlení výzkumu a vývoje) umožní vstup globálních investorů v oblasti lékařského průmyslu a farmacie do ČR s následným propojením na české průmyslové a akademické subjekty. Je reálný předpoklad, že dlouhodobá spolupráce se strategickými průmyslovými partnery v oblasti výzkumu a vývoje umožní v České republice indukovat průmyslovou výrobu s vysokou přidanou hodnotou v této oblasti. V dlouhodobé perspektivě by se tak brněnský region, resp. Jihomoravský kraj, mohl stát jakýmsi "Silicon Valley pro medicínu".

Vládní kabinet již začátkem července vzal tento záměr na vědomí a na přelomu srpna a září by měl vicepremiér Martin Jahn navrhnout způsob financování. Následně by měla vláda ČR učinit finální rozhodnutí, zdali podpoří realizaci tohoto projektu. Celkové náklady jsou odhadovány na dvě miliardy korun, požadovaná vládní dotace je 1,8 miliardy korun rozložená do čtyř let.

Projekt ICRC Brno byl zahrnut do dokumentu Národní inovační politika do roku 2010, kdy růst veřejných výdajů na vědu a výzkum by měl činit jedno procento hrubého domácího produktu.

Projekt ICRC je mimořádnou příležitostí pro českou medicínu, českou vědu, český vzdělávací systém, český průmysl orientovaný na špičkové technologie i Českou republiku jako celek.

 

FIRMY NECHTĚJÍ PLATIT VÝZKUM VYSOKÝCH ŠKOL
Hospodářské noviny (16.9.2005).


Praha, 16. 9. 2005, Simona Holecová - Ministerský tým schválil kroky, které mají pomoci vysokým školám dosáhnout i na jiné peníze, než jsou státní.

Kabinet upravil rok starou koncepci rozvoje vysokých škol. Ta nyní zavazuje resorty například změnit zákon o dani z příjmu. A to tak, aby podnikatelé, kteří po podepsání smlouvy s vysokou školou investují své peníze do některého z projektů, si mohli sumu odečíst od základu daně.

Jiné než státní peníze chce vicepremiér Martin Jahn sehnat i pro vysokoškolskou vědu a výzkum. "Prioritou je podporovat ze státních peněz takové projekty, které otevírají možnosti pro vysoké školy zapojit se do veřejných soutěží, týkajících se zejména průmyslového výzkumu," uvedl poradce Jahna Aleš Michl. "Je nutné posílit spolupráci vysokých škol s průmyslovými podniky."

Ministerstvo školství chce změnit zákony tak, aby vysoké školy, které se věnují vědě, mohly využívat i další daňové úlevy. To je podle úředníků jeden z receptů, jak dostat výzkum tuzemských univerzit na úroveň vyspělých evropských zemí. Ve Skandinávii či zemích Beneluxu se vysoké školy podílejí na výzkumu až ze třiceti procent. V Česku je to pouze patnáct procent - věda a vývoj je v zemi doménou jiných institucí, zejména Akademie věd.

Akademii, nikoli univerzitám, ovšem také putuje většina peněz, které stát na výzkum a vývoj dává.

Vyplývá to z ojedinělé studie českého experta OECD pro oblast vzdělávání Jana Kouckého, který působí též jako poradce ministryně školství Petry Buzkové. Koucký porovnával, nakolik jsou ve vyspělých zemích OECD ochotni podnikatelé dávat na vědu a vývoj; nakolik ekonomika skutečně pracuje se znalostmi. "Česko je třetí nejhorší, pokud jde o celkové výdaje na výzkum a vývoj na vysokých školách. Hůře skončily pouze Polsko a Slovensko," říká Koucký, ředitel Střediska vzdělávací politiky UK. "Ještě horší pak je situace, pokud zvlášť porovnáme peníze, které na výzkum dává pouze soukromý sektor. Dá se říci, že privátní sféra na tuto oblast peníze téměř vůbec nedává."

Obdobně se nedaří zapojit podniky do financování vysokoškolského výzkumu v Portugalsku a pak znovu na Slovensku a v Polsku. Rektor ČVUT Jiří Witzany soudí, že soukromníci si raději výzkumné projekty platí znovu u privátních společností: "A to se nezmění, dokud si lidé neuvědomí, že výzkumy na vysokých školách nejsou jen nutný apendix."

 

FINANCOVÁNÍ VĚDY BY SE V BUDOUCNU MOHLO ZLEPŠIT
Haló noviny (8.9.2005).


(ku) - PRAHA - V poměrných výdajích na vědu je Česká republika až na 15. místě z 25 členů Evropské unie.

Mezi novými členskými zeměmi je však druhá. Oznámil to statistický úřad Eurostat, který porovnával vědecké výdaje s počtem obyvatel v roce 2003.

Komunističtí poslanci ze sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Ivana Levá a Vladimír Koníček míní, že český stát vydává na vědu málo peněz. Zároveň však věří, že v budoucnu mohou mít vědecké ústavy více peněz, mj. i na zvýšení platů svých pracovníků. Peněz na vědu jde málo a další problém je s výchovou mladých vědců. Máme mnohé nadané studenty. Ale když skončí studium, jsou špatně zaplaceni, dostávají velmi nízké mzdy. Proto raději hledají uplatnění jinde, především v soukromém sektoru, v zahraničních firmách atd. a od čistě vědecké práce ustupují. A to je chyba. Když už stát investuje do vzdělání, mělo by se mu to vracet. Ale nevrací se to hlavně proto, že ti nejnadanější spolknou cizí firmy, řekla Levá. České vysoké školy si podle studie vedou dobře v produkci vědců, matematiků a počítačových expertů. Jejich podíl na všech absolventech vysokých škol činí téměř 12 procent. Vyšší číslo mají jen Irsko, Británie a Francie. Levá poukázala na to, že například USA dobře zaplatí vědecky vzdělaným lidem a kapacitám, a proto už nemusí vydávat tak velký podíl peněz na výchovu vlastních vědeckých kapacit. My na tom stejně jako mnohé jiné evropské státy proděláváme, nejsme schopni dát vědcům takovou mzdu, která by je dostatečně zabezpečila, aby v platovém žebříčku nezaostávali za ostatními kategoriemi, uvedla. Ti, co cítí, že se jim bude dařit lépe v zahraničí, odcházejí, doplnil Vladimír Koníček. Je však optimistou a věří, že po několika letech se domů vrátí a českou vědu obohatí. Tvrdí, že i když je vědec v cizině, neznamená to, že za sebou zabouchne dveře.

Koníček je přesvědčen o tom, že situace se do budoucna zlepší i díky nedávno přijatému zákonu o veřejných výzkumných institucích. Je možnost zlepšit možnosti financování vědeckých ústavů. Mohlo by tam jít víc peněz. Získají právní subjektivitu a i odměňování pracovníků bude jen na nich. Otevřou se jim nové možnosti. Teď jsou svázány pravidly příspěvkových organizací, sdělil. Ústavy budou moci zakládat společnosti na využití svých výzkumů, podílet se na mezinárodní spolupráci apod.

Vysoké školy budou moci více spolupracovat s podniky, školy dají k dispozici své laboratoře a studenty a podnik zadá požadavek na výzkum. Takže by mohlo dojít k užšímu sepětí výroby s vědou. To by pomohlo, škola by tak mohla získat i jiné prostředky než jenom ty, které dostává od státu, zdůraznila Levá. A na druhé straně by to pomohlo i podnikům, které budou mít zájem, aby vývoj šel rychleji kupředu. České firmy dnes investují do průmyslových inovací podprůměrných 1,5 procenta tržeb; a do inovací ve službách dokonce jen půl procenta. Komunistická poslankyně však připomněla, že zahraniční firmy, které působí v ČR, u nás nechtějí investovat do vědy a výzkumu. Chtějí si to dělat samy doma a v naší zemi by se měla dělat jen ta horší práce. To je špatné. Musíme se snažit hledat takové firmy, které si uvědomí, že máme velké bohatství ve vzdělaných lidech a ony ho mohou využít, doplnila.

V čele žebříčku ve výdajích na vědu jsou Švédsko (1060 eur na obyvatele), Finsko (830) a Lucembursko (780). Česká republika vydává 205 eur, dvacáté Slovensko - jen 69 eur. Z desítky nových členů Unie je před Českou republikou jen Slovinsko (261 eur). Ve Finsku tvoří vědečtí pracovníci téměř dvě procenta ekonomicky aktivních lidí, zatímco v ČR i na Slovensku to je 0,6 procenta.

 

ČESKO DÁVÁ VĚDĚ PĚTKRÁT MÉNĚ NEŽ ŠVÉDSKO
Hospodářské noviny (7.9.2005).


BRUSEL/PRAHA, (li, čtk) - Česko je v poměrných výdajích na vědu až na 15. místě z 25 členů Evropské unie, mezi novými členskými zeměmi je ale druhé. Oznámil to včera statistický úřad Eurostat, který porovnával "vědecké" výdaje počtem obyvatel v roce 2003.

V čele žebříčku jsou Švédsko (1060 eur na obyvatele), Finsko (830) a Lucembursko (780). Česko vydává 205 eur, dvacáté Slovensko jen 69 eur.

Z desítky nových členů unie je před Českem jen Slovinsko (261 eur).

Ve Finsku tvoří vědečtí pracovníci téměř dvě procenta ekonomicky aktivních lidí, zatímco v Česku i na Slovensku to je 0,6 procenta.

České vysoké školy si podle studie vedou dobře v "produkci" vědců, matematiků a počítačových expertů. Jejich podíl na všech absolventech vysokých škol činí téměř 12 procent. Vyšší číslo mají jen Irsko, Británie a Francie.

Do průmyslových inovací investují české firmy podprůměrných 1,5 procenta tržeb; a do inovací ve službách jen půl procenta.

 

NA VĚDU DÁVÁ V EU NEJVÍC ŠVÉDSKO, ČR V ŽEBŘÍČKU ŠPLHÁ VZHŮRU
Finance.Cz, (6.9.2005).


BRUSEL 6. září (zpravodaj ČTK) - Nejvíce peněz na vědu a výzkum v přepočtu na obyvatele dávají v Evropské unii Švédsko a Finsko. Česká republika sice ve srovnání se zeměmi západní Evropy pokulhává, mezi deseti novými členskými zeměmi EU jí však patří druhé místo za Slovinskem. Výdaje navíc ročně rostou o vysokých deset procent a ČR tak v pomyslném žebříčku šplhá vzhůru, vyplývá z nové studie statistického úřadu Eurostat za rok 2003.

Sousednímu Slovensku patří v rámci unijní pětadvacítky až 20. příčka, Polsku dokonce 23. místo před Maltou a Lotyšskem. V čele pomyslného závodu za lepšími technologiemi a inovacemi stojí vedle skandinávských zemí především další menší státy západní Evropy. Ty ve srovnání se střední Evropou podporují své vědce několikanásobně více a vědou se tam zabývá také mnohem více lidí.

Například ve Finsku tvoří vědečtí pracovníci téměř dvě procenta všech ekonomicky aktivních lidí, zatímco v ČR i na Slovensku to je podprůměrných 0,6 procenta.

České vysoké školy si však dobře vedou v produkci vědců, matematiků a počítačových expertů. Jejich podíl na všech absolventech vysokých škol činí téměř 12 procent. Lepším výsledkem se v unii mohou pochlubit jen Irsko, Británie a Francie.

Naopak poměrně slabou oblastí zůstává v ČR vývoz hi-tech zboží, který dosahuje podprůměrných 12 procent. Zdaleka nejvyšší podíl přes 50 procent hlásí Malta, kterou s odstupem následuje Irsko s 30 a Lucembursko s 29 procenty. Slovensko se s podílem exportu špičkových technologií 3,4 procenta pohybuje na chvostu žebříčku.

Výdaje na inovace jsou v celé Evropské unii výrazně vyšší v sektoru průmyslu než ve službách. Zatímco do průmyslu dávají německé, dánské, kyperské nebo polské firmy 3,4 až pět procent tržeb, u služeb je to pouze 0,7 až 1,6 procenta.

České firmy si v tomto důležitém ukazateli inovační schopnosti nestojí nepříliš lichotivě. Do průmyslových inovací investují 1,5 procenta tržeb a do inovací ve službách pouze půl procenta. Sousední Slovensko hlásí 2,1 procenta za průmysl a 1,8 procenta za služby.

 

NA VĚDU DÁVÁ V EU NEJVÍC ŠVÉDSKO
ČT24, (6.9.2005).


BRUSEL (ČTK) - Nejvíce peněz na vědu a výzkum v přepočtu na obyvatele dávají v Evropské unii Švédsko a Finsko. Česká republika sice ve srovnání se zeměmi západní Evropy pokulhává, mezi deseti novými členskými zeměmi EU jí však patří druhé místo za Slovinskem. Výdaje navíc ročně rostou o vysokých deset procent a ČR tak v pomyslném žebříčku šplhá vzhůru, vyplývá z nové studie statistického úřadu Eurostat za rok 2003.

Sousednímu Slovensku patří v rámci unijní pětadvacítky až 20. příčka, Polsku dokonce 23. místo před Maltou a Lotyšskem. V čele pomyslného závodu za lepšími technologiemi a inovacemi stojí vedle skandinávských zemí především další menší státy západní Evropy. Ty ve srovnání se střední Evropou podporují své vědce několikanásobně více a vědou se tam zabývá také mnohem více lidí.

Například ve Finsku tvoří vědečtí pracovníci téměř dvě procenta všech ekonomicky aktivních lidí, zatímco v ČR i na Slovensku to je podprůměrných 0,6 procenta.

České vysoké školy si však dobře vedou v produkci vědců, matematiků a počítačových expertů. Jejich podíl na všech absolventech vysokých škol činí téměř 12 procent. Lepším výsledkem se v unii mohou pochlubit jen Irsko, Británie a Francie.

Naopak poměrně slabou oblastí zůstává v ČR vývoz hi-tech zboží, který dosahuje podprůměrných 12 procent. Zdaleka nejvyšší podíl přes 50 procent hlásí Malta, kterou s odstupem následuje Irsko s 30 a Lucembursko s 29 procenty. Slovensko se s podílem exportu špičkových technologií 3,4 procenta pohybuje na chvostu žebříčku.

Výdaje na inovace jsou v celé Evropské unii výrazně vyšší v sektoru průmyslu než ve službách. Zatímco do průmyslu dávají německé, dánské, kyperské nebo polské firmy 3,4 až pět procent tržeb, u služeb je to pouze 0,7 až 1,6 procenta.

České firmy si v tomto důležitém ukazateli inovační schopnosti nestojí nepříliš lichotivě. Do průmyslových inovací investují 1,5 procenta tržeb a do inovací ve službách pouze půl procenta. Sousední Slovensko hlásí 2,1 procenta za průmysl a 1,8 procenta za služby.

 

POTŘEBUJÍ VYSOKÉ ŠKOLY VÍCE PENĚZ?
Mladá fronta DNES, (27.8.2005). Polemika.


Tomáš Zima, Aleksi Šedo (autoři jsou profesory 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze): S blížícím se začátkem školního roku, ale i schvalováním nového státního rozpočtu v parlamentu se nepochybně ještě více než nyní rozproudí diskuse na téma: Potřebují vysoké školy a věda více peněz, nebo jim stačí méně?

Jenomže, existuje na takto položenou otázku odpověď? Raději se ptejme jinak. Na co přesně potřebují vysoké školy peníze? Na výuku? Na mzdy učitelů, na počet studentů, nebo snad na vědu? Ale také se ptejme: Co za dané peníze očekáváme?

Hodnocení výuky a vědy

Financování vysokých škol musí vycházet z objektivního hodnocení výuky a vědy.

Jestliže chtějí politici rozhodnout, kolik které škole přidělí peněz, měli by nejdříve vědět, kolika studentům chtějí studium umožnit a kolik odborníků v které oblasti je třeba. Například, je třeba více stomatologů? Chemiků? Pokud ano, tuto "zakázku" si stát od škol vlastně objedná a její "cena" pak musí být kalkulována podle reálných nákladů. Ne podle toho, kolik "připadne" na studenta vydělením předem daného balíku ze státního rozpočtu, ani podle toho, kolik si škola přeje mít na mzdy. Kalkulace totiž zahrnuje nejen personální náklady na učitele, ale i materiálové náklady spojené s výukou. Také by se mělo brát v úvahu, že existují velké rozdíly v pedagogické náročnosti mezi různými obory - například mezi společenskovědními a lékařskými. Rozdíly navíc existují i uvnitř školy, v rámci jednotlivých fakultních pracovišť. Nemusí to vyplývat z rozdílné efektivity, ale z podstaty oboru.

Něco za něco

Zda škola bude mít více prostředků, záleží i na její vědecké práci. Zdroje financování vědy jsou odlišné v případě základního a komerčního výzkumu. V obojím však platí princip "něco za něco". Zadavatel definuje svá očekávání a má právo vyžadovat jejich naplnění. Nikoho nepřekvapí, že komerční výzkum a vývoj, typicky požadovaný průmyslovými subjekty, musí dát očekávaný výsledek, vyjádřitelný finančními měřítky. Obtížnější se může zdát hodnocení výsledků základního výzkumu, který je sice zcela nezbytnou základnou pro budoucí aplikovaný výzkum, ale jehož užitečnost" se v bezprostředním horizontu nedá finančně vyjádřit.

Zde však existují osvědčená a v celém vyspělém světě přijatá kritéria: publikace v kvalitních vědeckých časopisech a jejich citovanost. Těmito kritérii mohou zadavatelé (stát, grantové agentury, nadace) účinně porovnávat kvalitu a efektivitu vědecké práce jednotlivých pracovišť. Bez ohledu na to, zda jsou univerzitní, či akademická. Kritéria hodnocení vědy a výuky jsou na špičkových světových univerzitách také základním faktorem personální práce, kodifikovaným v jejich kariérních řádech.

Z nich jasně vyplývají podmínky udělování smluv na dobu neurčitou ("tenure"), obsazování funkčních míst atd.

Nedostatečné dodržování principu "něco za něco", občasná snaha, "aby mohli všichni", "aby mohli naši přátelé", nebo "podpora za podporu" mohou být jedním důvodů, proč jsou některá pracoviště méně efektivní než jejich srovnatelné evropské protějšky.

Více peněz?

Potřebují tedy vysoké školy a věda více peněz? Chceme-li vysoké školy na evropské úrovni, musíme počítat s odpovídajícími náklady. V současnosti nás vysoké školství stojí přibližně 0,9 HDP, přičemž průměr EU je 1,35 %, ve skandinávských státech 1,8 %, a v USA dokonce 2 %. Obdobné zaostávání za průměrem můžeme pozorovat i v našem financování vědy.

Budeme-li však jen účelově žonglovat metodikami a nebudemeli z výsledků hodnocení pedagogické a vědecké práce vyvozovat důsledky, pouhé navyšování prostředků může fixovat případné systémové nedostatky. Je tedy nezbytné, aby stát dokázal vyjádřit svou poptávku po měřitelných kvalitních výsledcích, ale i průběžně kontroloval, jak efektivně je s vloženými prostředky daňových poplatníků nakládáno. Něco za něco. To je cesta zhodnocení prostředků investovaných do dobrého "produktu".

Politici by měli vědět, kolika studentům chtějí studium umožnit a kolik odborníků je ve které oblasti třeba

 

VĚDA JE ZAJÍMAVĚJŠÍ NEŽ SPORT A POLITIKA
IHNED.CZ, (25.8.2005). IMPAKT FAKTOR: Jak rozpoznat, do kterého výzkumu stojí za to investovat peníze?


Jaroslav Drobník (Autor je emeritním profesorem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze)- Po celém světě, i v Česku, se vedou diskuse o tom, že státní peníze by měly podporovat jen 'dobrou', kvalitní vědu. Jenomže jak ji poznat?

Hledá se váha na vědu

Výsledky bádání v základním výzkumu obvykle nepřinesou okamžitý finančně vyčíslitelný užitek. Například v roce 1967 americký tým, v němž pracoval i autor tohoto článku, zveřejnil pozorování, že určitá sůl platiny ovlivňuje střevní baktérie tak, že vytvářejí neobvykle dlouhé buňky. To zaujalo (možná) dva tři mikrobiology. V roce 1972 už však v pražské Motolské nemocnici proběhly úspěšně klinické zkoušky této sloučeniny jako protinádorového léčiva a za dalších deset let byla celosvětově uznávaným lékem CISPLATIN. U nás ho Lachema vyráběla pod názvem PLATIDIAM pro celý tehdejší východní blok.

Počítání citací

Výsledky základního výzkumu většinou slouží k rozšíření poznání celého lidstva, a aby tuto funkci plnily, zveřejní se ve vědeckých časopisech. Při jejich redakcích pracují sbory oponentů, kteří posuzují, zda je konkrétní výsledek natolik kvalitní a objektivně zjištěný, aby se v daném časopise mohl zveřejnit.

Časem si důkladností oponentů časopis získá renomé kvality a ta se zpětně stává měřítkem kvality těch, kterým daný časopis zveřejnil jejich výsledky. Tak vznikla oficiálně uznávaná, mezi vědci uctívaná až zbožňovaná váha vědy - takzvaný impakt faktor. Jak se vypočítá a jak funguje? Pracovníci Ústavu vědeckých informací ve Filadelfii sečtou, kolik bylo v proběhlých dvou letech ve všech vědeckých časopisech, které sledují, použito odvolávek (citací) na jinou zveřejněnou vědeckou práci. Citace vědeckého sdělení totiž ukazuje, že práce vzbudila pozornost, neboť ostatní vědci považují publikovaný výsledek za významný pro vlastní bádání, a proto se na něj odvolávají. Pak spočítají, kolik za tyto dva roky hodnocený časopis přinesl vědeckých sdělení, jichž se tyto odvolávky týkaly, a tím vydělí celkový součet citací - výsledkem je impakt faktor.

U časopisu tedy vyjadřuje, jak často se vědci odvolávali právě na práce v něm zveřejněné. A to je míra hodnoty (prestiže) časopisu. Od ní se zase odvozuje hodnota práce, kterou přijal ke zveřejnění. Instituce i vědečtí pracovníci pak sčítají impakt faktory časopisů, ve kterých vyšly jejich publikace, a součet uvádějí jako míru kvality vlastní badatelské činnosti.

Genom zaujal

Jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, Nature, v nedávné redakční poznámce upozorňuje na omezenou objektivnost této míry. Sám časopis má za léta 2002 až 2004 impakt faktor 32,2, čili skoro třetina všech citací ve vědeckých časopisech se odvolává na práce zveřejněné právě v Nature. Redakce však zjistila, že takřka 90 procent těchto citací se týká pouze čtvrtiny v Nature uveřejněných prací.

Nejvíce odvolávek se vztahovalo k popisu přečtené dědičné informace (genomu) myši. Týkalo se ho 522 citací. Většina publikací však získala méně než dvacet citací, a přesto se jejich autoři vykazují stejným impakt faktorem (neboť jejich příspěvek vyšel v Nature) jako ti, kdo přečetli myší genom.

To však neznamená, že jejich práce byla o tolik méně kvalitní, protože nepoměr je i mezi obory. Třeba práce z imunologie získávaly 50 až 200 odvolávek, kdežto paleontologie a klimatologie méně než 50. V jiných než přírodních vědách je kontrast ještě větší. Rozhoduje také typ zveřejněného článku - přehledy jsou nejcitovanější. Pro ty, kdo z jakýchkoli důvodů musí vážit vědecký přínos jednotlivců nebo institucí, z tohoto rozboru plyne, že impakt faktor je sice užitečná, ale nikoli absolutně objektivní váha. Hodně napoví, ale kvalitu vědecké práce stejně zváží jen přibližně.

 

VÝZKUMNÉ ÚSTAVY SE UČÍ PODNIKAT
IHNED.CZ, (22.8.2005).


Praha - Efektivitu tuzemského výzkumu mají do tří let zlepšit vyšší vládní dotace i užší spolupráce ústavů s průmyslovými podniky.

Plzeňská Škoda Holding prodává část svého výzkumu. Nevyužitou kapacitu vývojového centra, i podíl na nákladech provozu, by měl převzít některý ze čtyř uchazečů. Mezi nimi je i konkurent Škody Výzkum, britská firma Bodycote.

Prodej podílu vývojové a inovační divize je jednou z cest, jak zlepšit efektivitu tuzemského aplikovaného výzkumu.

Ubývá patentů a vynálezů

"Úspěšnost našeho výzkumu, měřeno ekonomickým přínosem, je malá," připustil v týdeníku Ekonom předseda Akademie věd ČR Václav Pačes. Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu počet patentů a vynálezů klesá, zatímco množství inovačních institucí naopak roste. Zatímco před pěti lety přijal patentový úřad téměř pět tisíc přihlášek vynálezů, loni to byla polovina. Přitom v roce 2000 se výzkumem zabývalo dvanáct set firem a ústavů, zatímco loni jich bylo téměř osmnáct set.

Také v Německu počet vývojových pracovišť mírně roste. Zároveň se ale zvyšuje počet udělených patentů, loni meziročně o 1,5 procenta na téměř 58 tisíc.

"Počet patentů není směrodatný. Patentové řízení stojí od deseti do sta tisíc korun, proto se s přihláškami šetří," uvedl ředitel Výzkumného ústavu textilních strojů Miroslav Václavík. Aby se patent vyplatil, musí mít silný ekonomický význam.

Většina tuzemských nápadů takový náboj nemá. Jen několik inovačních center totiž dokáže pracovat podle zakázek průmyslových firem tak, že nabídne nejen řešení, ale zároveň zajistí i výrobu.

"Původní ústav jsme transformovali do obchodní a výrobní organizace," vysvětluje šéf Výzkumného ústavu pletařského Tomáš Janča. Osmdesát zaměstnanců dnes pod značkou Metea vyrábí speciální zdravotnické prostředky a pod značkou Klimatex pleteniny, které soustavně inovuje a na trzích tak udržuje náskok před konkurencí.

Liberecký ústav textilních strojů si pro výrobu svých nápadů našel firmu TFA v Kostelci nad Orlicí. Dvanáct nových stavů Cam El odtud odešlo do Lotyšska, patnáct jich pracuje ve Vertexu Litomyšl.

"Vědec v čele ústavu musí být především manažerem, musí zaměstnat schopné obchodníky, musí umět zajistit propagaci, přilákat peníze z průmyslových podniků," zdůraznil ředitel Václavík.

Vláda chce zvýšit dotace

Tuzemský průmysl zatím poskytuje českému výzkumu polovinu financí, které do tohoto sektoru směřují. Konkrétně v roce 2003 to bylo 51 procent.

Oproti zahraničí to je málo. V Německu se na nákladech výzkumu podílejí podniky 65 procenty, v Irsku 67 procenty, japonské podniky financují tamní inovační aktivity dokonce ze 72 procent.

Inspirací pro tuzemské firmy má být nová vládní koncepce podpory vědy a výzkumu, podle níž rychleji porostou výdaje státu do aplikovaného výzkumu.

Dosud totiž stát preferuje základní výzkum, hlavně ústavy Akademie věd. Poměr výdajů na základní a aplikovaný výzkum je v Česku 3:2. V zemích Evropské unie je poměr přesně opačný, tam jde více peněz do aplikovaného výzkumu. K tomuto stavu by se mělo Česko přiblížit v roce 2008.

"Nárůst financí bude směřovat přednostně do programů výzkumu a vývoje s výrazným podílovým financováním a na projekty vznikající za spolupráce vědců s podniky," uvedl místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn. V roce 2008 by měl stát investovat do této sféry 25,8 miliardy korun.

"Stále je nedostatečná podpora vysokoškolského výzkumu, malých spin-off firem vznikajících na akademické půdě, schopných rychlého uplatnění výsledků výzkumu v praxi," dodal Václavík.

 

NA ZÁKLADNÍ VÝZKUM MI NESAHEJTE!
IHNED.CZ, (18.8.2005).


"Nebýt Akademie věd, řada patentů by vůbec neměla šanci vzniknout," myslí si předseda Akademie věd ČR Václav Pačes.

Jste ve funkci už několik měsíců. Co zbylo z vaší vize, se kterou jste předstupoval před Akademický sněm?

Vize v podstatě trvá, nemám mnoho důvodů ji zásadně měnit. Byl jsem trošku skeptický ohledně přechodu ústavů Akademie věd (AV) ČR z příspěvkového režimu do režimu veřejných výzkumných institucí. Mám totiž určité obavy z toho, abychom zajistili hladký přechod. Ale nová akademická rada ve spolupráci s minulou radou problémy řeší s velikým nasazením a se znalostí věci. Jsem přesvědčen, že nový režim bude mít nakonec pozitivní vliv a bude jednotlivým ústavům umožňovat daleko pružnější mzdovou a finanční politiku. Zejména mladí vědečtí pracovníci nemají dnes takové prostředky, aby mohli zakládat rodiny a standardně žít, což přináší i odliv kvalitních odborníků mimo vědeckou sféru. I to má nové uspořádání pomoci napravit.

Další mou vizí bylo nasměrovat omezené zdroje, které máme, do toho nejlepšího, co umíme dělat. ČR nebude nikdy dělat celou vědu, nemůže si to dovolit. Ředitelé jednotlivých ústavů se budou muset zbavovat dlouhodobě neproduktivních vědeckých pracovníků a nahrazovat je lepšími, nebo ušetřené mzdové prostředky investovat do nejlepších týmů. AV se v roce 1992/1993 zmenšila na polovinu, tenkrát se zrušilo 22 ústavů, takže už jsme tou hlavní katarzí prošli. Dnes nemáme v AV žádné vysloveně slabé vědecké týmy, a tak realizace této vize nebude snadná.

Stát má právo stanovit určité priority ve výzkumu. To se také stalo, Rada pro výzkum a vývoj (RVV) stanovila sedm priorit. Chybí mi tam něco jako "výzkum v oblasti kulturního dědictví". Vše je směrováno do oblastí, jak říká pan místopředseda vlády Jahn, "které nás budou živit". Ale kulturní národ je živen i svým kulturním dědictvím. AV ČR si bere za své podpořit také tyto obory.

Zmínil jste zákon o veřejných výzkumných institucích. Jak se vám celkově líbí?

Podle tohoto zákona bude financování vědeckých projektů pružnější a snadnější, bude se lépe navazovat spolupráce, zejména s průmyslovými podniky. Jedna věc mi ale dělá starosti: ústavy, které už dnes jsou samostatnými právnickými osobami, dostanou majetek, který je dosud státní. Rozdělit majetek spravedlivě, aby to nebylo jen automatické převedení podle jakéhosi historického vývoje bez přihlédnutí k vědeckému výkonu, nebude snadné. A navíc, už dnes je obtížné dělat změny, například ve velikosti ústavů a podle vývoje vědy. To bude ještě obtížnější, až budou ústavy vlastnit budovy, pozemky apod. Představme si situaci, kdy vznikne nový obor na základě nějakého objevu. Budeme asi potřebovat, aby vzniklo nové pracoviště. Kam ho umístíme? Jak zajistíme, aby ústavy nepronajaly nepotřebné prostory firmám, když bude třeba jiný ústav tyto prostory potřebovat? O těchto problémech nyní intenzivně jednáme.

Zákon umožní lépe odměňovat některé výzkumné pracovníky. Jak se ale pozná, kteří jsou dobří? Jak se vlastně hodnotí?

Vždycky jsem prosazoval, aby se výkon vědeckého pracovníka i týmu posuzoval z dlouhodobého hlediska. Například v Ústavu molekulární genetiky uplatňujeme výroční hodnocení, tříleté a šestileté. Začali jsme to tak dělat již v roce 1986, takže už máme třeba dvacetileté hodnocení jednotlivců i skupin. A velmi se to osvědčilo. Možná by bylo dobré, aby se podobné hodnocení zavedlo celostátně.

Právě probíhá připomínkové řízení k návrhu Metodiky hodnocení vědeckých týmů a institucí, který vymyslela RVV. Je založena například na počtu vydaných původních publikací, ale jsou v tom zohledňovány i patenty a další aktivity. Podle mého názoru není tento návrh ještě dokonalý. Vrátil jsem se nedávno z Paříže, kde zasedalo vedení evropských neuniverzitních vědeckých institucí. Tam jednoznačně zaznělo, že naukometrická kritéria, tj. právě to mechanické sčítání bodů za publikace, nestačí, že to může být sice základ, ale pak musí provádět hodnocení ještě nějaká odborná komise. Tak se to dělá i v USA. Nikdy to nebude úplně spravedlivé, ale minimálně se tím dají odlišit ti nejlepší a nejhorší.

Nemáte pocit, že se západoevropská věda často nadřazuje nad středoevropskou a východoevropskou? Stává se, že pak v čele řady evropských programů stojí celkem průměrný (západoevropský) vědec, který řídí špičkového vědce od nás, z Polska nebo Maďarska.

Mohu vám říci, že jsem alergický na to, když někteří zejména evropští manažeři vědy nebo vědci nás stále berou jako jakousi rozvojovou sféru. Myslím, že je v tom trošku komplex méněcennosti ze Spojených států. Evropa ví, že v této chvíli USA ve vědě dominují a léčí se na náš úkor.

Na druhé straně, když srovnáte výstupy, tak je přece jenom pravda, že Česká republika je na tom hůř například ve srovnání s Rakouskem nebo s Finskem, neřku-li s Německem. Musíme si sami udělat pořádek mezi sebou, abychom se dokázali lépe prosazovat v konkurenci.

Jak by měl být výzkum sklouben s univerzitami a s podniky? Myslíte, že budoucnost bude ve znamení výzkumných a podnikatelských univerzit, jak je známe z USA?

Neznám rozvinutý stát, který by neměl instituci neuniverzitního výzkumu podobnou naší Akademii věd. V Německu jich je dokonce víc, například Max Planck Gesselschaft, ve Francii CNRS a tak dále. Pro existenci takových institucí jsou dobré důvody. Když se zeptáte našich nejúspěšnějších vědců, tak vám zpravidla řeknou, že by svých úspěchů nedosáhli, kdyby se nemohli na práci stoprocentně soustředit. A to nelze, když máte pravidelné přednášky a další pedagogické povinnosti. Otto Wichterle a další shodně říkali, že by ke svým objevům nedospěli, kdyby pracovali na vysoké škole.

Není také pravda, co se někdy tvrdí, že nelze bádat bez spojení s vysokoškolskou výukou a bez kontaktu se studenty. I když na druhé straně platí, že nelze zajistit kvalitní vysokoškolskou výuku v netvůrčím prostředí, tedy například bez kvalitního výzkumu. Akademie chce rozhodně hájit existenci instituce věnující se vyhledávacímu výzkumu jako svému hlavnímu poslání.

Na Evropském fóru vědy zazněla opakovaně obhajoba základního výzkumu, ale také úvahy o tom, jak výsledky kvalifikovaně hodnotit a uřezávat "suché větve". V AV se ale předem nastavilo, že neúspěšným institucím bude krácen rozpočet jen o 4,5 %. Není to málo?

Není to vůbec málo. V AV byly ústavy - na základě hodnocení mezinárodními komisemi - rozděleny do tří kategorií - A, B, C. Kategorie A dostala plný rozpočet, v kategorii B byl rozpočet krácen o 4,5 % a v kategorii C o další 4,5 %. Ústavy musely velmi radikálně reagovat, například i propouštěním. Ale ve skutečnosti toto hodnocení ukázalo, že v AV nemáme vysloveně neúspěšné ústavy. Jak už jsem řekl, s tím jsme se vypořádali už v roce 1992.

Jak pomáhá česká věda zvyšovat konkurenceschopnost České republiky? Nebo pomáhá spíše konkurenceschopnosti jiných lidí, kteří se dovedou ujmout výsledků například prof. Holého a uvést je do praktického života?

K tomu, aby česká věda více pomáhala konkurenceschopnosti hospodářství, rozhodně nevede útlum vyhledávacího výzkumu. Naopak, velká většina skutečných objevů pramení ze základního výzkumu. Preferenční podporu tzv. aplikovaného výzkumu považuji za chybu, která se nám vymstí. To nejcennější, co může vědec nabídnout společnosti, jsou jeho vlastní myšlenky a nápady. Jakmile se omezují tím, že je výzkum směrován do konkrétních aplikací, vede to sice k občasnému zlepšení nějakého výrobku nebo procesu, ale ke skutečnému průlomu, jakým byly například hydrofilní gely Otty Wichterleho a z nich vyráběné měkké oční čočky, to nevede.

Historie nás učí, že základní výzkum je jedna z nejlepších investic, které společnost může udělat! Ale jde i o to, zda je naše podnikatelská sféra vůbec schopna ujmout se našich výsledků a dovést je do praxe.

Proč je tak málo českých patentů? Třeba Maďaři jich vyprodukují za méně peněz víc.

Patenty samy o sobě nejsou nijak zvlášť důležité. Patentovat se dá cokoliv...

Domácí patenty mají malou naději na ekonomicky výrazně úspěšnou realizaci. A patenty s celosvětovou platností jsou velmi drahé. Patent je důležitý, jen když je realizován. Ale máte pravdu, úspěšnost našeho výzkumu měřená ekonomickým přínosem je malá. Nezvýší se však utlumením vyhledávacího výzkumu.

Zdá se, že doktorandi a čerství PhD jsou tou silou, která nejvíc přispívá k rozvoji výzkumu v USA, protože po čase odcházejí realizovat výsledky výzkumu do spinn-off firem. Přivádějí zároveň nové peníze rizikového kapitálu a dalších zdrojů. Proč je český výzkum závislý na státních penězích?

U nás prostě zatím rizikový kapitál není, nebo je ho daleko méně. Mám s tím své zkušenosti. Když jsme podávali návrh na program Centra aplikované genomiky, měli jsme velké potíže získat firmy, které by byly ochotné s námi do projektu jít a finančně se na něm podílet. Ještě několik let, nebo spíše desetiletí, bude stát v tomto směru hlavním zdrojem financí. A pokud se bude šetřit, tak to v budoucnu povede ke stagnaci našeho hospodářství.

Peníze jsou důležité i k tomu, abychom se mohli prosazovat v evropských rámcových programech. Čerpat ale nemusíme jen ze státní pokladny, ale také z evropských zdrojů.

Řada zemí řeší podobné problémy jako my. Ale třeba jinak. Například španělská vláda se rozhodla, že po dobu tří let navyšuje rozpočet na vědu o 20 % ročně. Uvědomili si, že jenom tak budou úspěšnější i v čerpání evropských peněz. Evropské fondy jsou založeny na systému excelence a je-li něco kvalitního, ať ze Španělska nebo od nás, tak se to tam prosadí.

Co říkáte myšlence Tonyho Blaira, že bychom měli celoevropsky snížit dotace na zemědělství a dávat víc na vědu? Nechce to změnu priorit i u nás?

Nedávno byl u nás na návštěvě viceprezident ETH z Curychu (jedna z nejprestižnějších světových technických univerzit - pozn. red.), která udělala dlouhodobou analýzu vývoje švýcarského hospodářství a dospěla k názoru, že Švýcarsko už nadále nemůže spoléhat jenom na své vynikající strojírenství, které se stále více bude posouvat směrem na východ. Dlouhodobé priority pro ně budou ležet úplně jinde. I my bychom si měli říci, jestli nás bude do budoucna živit strojírenství, na kterém tolik závisíme, nebo něco jiného. Měla by se udělat rozumná analýza a podle ní by se měly priority nastavit. Na to by se pak měly připravovat naše univerzity, aby už v předstihu generovaly nové odborníky, nové myšlenky.

*****************************************

Václav Pačes (1942) pracoval jako ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, nyní je předsedou Akademie věd. Zabývá se genomikou, jeho skupina byla jednou z prvních, která v roce 1986 dokončila genomový projekt - přečtení úplné dědičné informace bakteriálního viru. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Na VŠCHT Praha přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR, byl zvolen do Evropské akademie věd a umění a prestižní Evropské molekulárně biologické organizace. Působil na Yaleově univerzitě, na univerzitách v Chicagu, Seville a Bristolu. V roce 1989 získal Státní cenu za vědu.

 

VLÁDA CHCE PODPOŘIT NANOTECHNOLOGIE
IHNED.CZ, (18.8.2005).


PRAHA 18. srpna - iHNed, ČTK - Výzkum a vývoj mikroskopických technologií by podle místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna mohl v budoucnu pomoci českým podnikatelům prosadit se v zahraničí. Vláda na svém středečním zasedání schválila nový plán výzkumu, který by měl v příštích sedmi letech na tento program vyčlenit téměř dvě miliardy korun.

"V ČR existuje nejen lidský potenciál, ale i řada malých a středních firem, kterým by osvojení a zavedení výroby nanotechnologických výrobků pomohlo prosadit se na světových trzích," sdělil dnes novinářům Jahn. Peníze by měly získat projekty zabývající se nanobiologií a nanomedicínou, využitím nanotechnologií v elektronice a vytvářením materiálů s mikroskopickými strukturami.

 

VÁCLAV PAČES: PREFEROVAT APLIKOVANÝ VÝZKUM JE CHYBA
Ekonom, (18.8.2005). Václav Pačes, předseda Akademie věd České republiky.


Milena Geussová - Praha, 18. 8. 2005 - Úspěšnost našeho výzkumu měřená ekonomickým přínosem není velká, uvádí Václav Pačes, předseda Akademie věd ČR. Je třeba přehodnotit priority.

Ekonom: Jak by měl být výzkum sklouben s univerzitami a s podniky? Myslíte, že budoucnost bude ve znamení výzkumných a podnikatelských univerzit, jak je známe z USA?

Neznám rozvinutý stát, který by neměl instituci neuniverzitního výzkumu podobnou naší Akademii věd. V Německu jich je dokonce víc, například Max Planck Gesselschaft, ve Francii CNRS a tak dále. Pro existenci takových institucí jsou dobré důvody. Když se zeptáte našich nejúspěšnějších vědců, tak vám zpravidla řeknou, že by svých úspěchů nedosáhli, kdyby se nemohli na práci stoprocentně soustředit. A to nelze, když máte pravidelné přednášky a další pedagogické povinnosti. Otto Wichterle a další shodně říkali, že by ke svým objevům nedospěli, kdyby pracovali na vysoké škole.

Není také pravda, co se někdy tvrdí, že nelze bádat bez spojení s vysokoškolskou výukou a bez kontaktu se studenty. I když na druhé straně platí, že nelze zajistit kvalitní vysokoškolskou výuku v netvůrčím prostředí, tedy například bez kvalitního výzkumu. Akademie chce rozhodně hájit existenci instituce věnující se vyhledávacímu výzkumu jako svému hlavnímu poslání.

Ekonom: Na Evropském fóru vědy zazněla obhajoba základního výzkumu, ale také úvahy o tom, jak výsledky kvalifikovaně hodnotit a uřezávat "suché větve". V Akademii věd se ale předem nastavilo, že neúspěšným institucím bude krácen rozpočet jen o 4,5 procenta. Není to málo?

Není to vůbec málo. V Akademii věd byly ústavy - na základě hodnocení mezinárodními komisemi - rozděleny do tří kategorií - A, B, C. Kategorie A dostala plný rozpočet, v kategorii B byl rozpočet krácen o 4,5 procenta a v kategorii C o další 4,5 procenta. Ústavy musely velmi radikálně reagovat, například i propouštěním. Ale ve skutečnosti toto hodnocení ukázalo, že v Akademii věd nemáme vysloveně neúspěšné ústavy.

Ekonom: Jak pomáhá česká věda zvyšovat konkurenceschopnost České republiky?

K tomu, aby česká věda více pomáhala konkurenceschopnosti hospodářství, rozhodně nevede útlum vyhledávacího výzkumu. Naopak, velká většina skutečných objevů pramení ze základního výzkumu. Preferenční podporu tak zvaného aplikovaného výzkumu považuji za chybu, která se nám vymstí. To nejcennější, co může vědec nabídnout společnosti, jsou jeho vlastní myšlenky a nápady. Jakmile se omezují tím, že je výzkum směrován do konkrétních aplikací, vede to sice k občasnému zlepšení nějakého výrobku nebo procesu, ale ke skutečnému průlomu, jakým byly například hydrofilní gely Otty Wichterleho a z nich vyráběné měkké oční čočky, to nevede.

Historie nás učí, že základní výzkum je jedna z nejlepších investic, které společnost může udělat! Ale jde i o to, zda je naše podnikatelská sféra vůbec schopna ujmout se našich výsledků a dovést je do praxe.

Ekonom: Proč je tak málo českých patentů? Třeba Maďaři jich vyprodukují za méně peněz více.

Patenty samy o sobě nejsou nijak zvlášť důležité. Patentovat se dá cokoliv...

Domácí patenty mají malou naději na ekonomicky výrazně úspěšnou realizaci. A patenty s celosvětovou platností jsou velmi drahé. Patent je důležitý, jen když je realizován. Ale máte pravdu, úspěšnost našeho výzkumu měřená ekonomickým přínosem je malá. Nezvýší se však utlumením vyhledávacího výzkumu.

Ekonom: Zdá se, že doktorandi a čerství PhD jsou tou silou, která nejvíc přispívá k rozvoji výzkumu v USA, protože po čase odcházejí realizovat výsledky výzkumu do spinn-off firem. Přivádějí zároveň nové peníze rizikového kapitálu a dalších zdrojů.

U nás prostě zatím rizikový kapitál není, nebo je ho daleko méně. Mám s tím své zkušenosti. Když jsme podávali návrh na program Centra aplikované genomiky, měli jsme velké potíže získat firmy, které by byly ochotné s námi do projektu jít a finančně se na něm podílet. Ještě několik let, nebo spíše desetiletí, bude stát v tomto směru hlavním zdrojem financí. A pokud se bude šetřit, tak to v budoucnu povede ke stagnaci našeho hospodářství.

Ekonom: Peníze jsou důležité i k tomu, abychom se mohli prosazovat v evropských rámcových programech. Čerpat ale nemusíme jen ze státní pokladny, ale také z evropských zdrojů.

Řada zemí řeší podobné problémy jako my. Ale třeba jinak. Například španělská vláda se rozhodla, že po dobu tří let navyšuje rozpočet na vědu o 20 procent ročně. Uvědomili si, že jenom tak budou úspěšnější i v čerpání evropských peněz. Evropské fondy jsou založeny na systému excelence, a je-li něco kvalitního, ať ze Španělska nebo od nás, tak se to tam prosadí.

Ekonom: Co říkáte myšlence Tonyho Blaira, že bychom měli celoevropsky snížit dotace na zemědělství a dávat víc na vědu? Nechce to změnu priorit i u nás?

Nedávno byl u nás na návštěvě viceprezident ETH z Curychu (jedna z nejprestižnějších světových technických univerzit - pozn. red.). ETH udělala dlouhodobou analýzu vývoje švýcarského hospodářství a dospěla k názoru, že Švýcarsko už nadále nemůže spoléhat jenom na své vynikající strojírenství, které se stále více bude posouvat směrem na východ. Dlouhodobé priority pro Švýcarsko budou ležet úplně jinde.

I my bychom si měli říci, jestli nás bude do budoucna živit strojírenství, na kterém tolik závisíme, nebo něco jiného. Jestli by se nemělo uvažovat o tom, že naše strojírenství jednou také nebude konkurenceschopné. Měla by se udělat rozumná analýza a podle ní by se měly priority nastavit. Na to by se pak měly připravovat naše univerzity, aby už v předstihu generovaly nové odborníky, nové myšlenky.

 

JALOVÝ JE KAŽDÝ NEKVALITNÍ VÝZKUM
Mladá fronta DNES, (13.8.2005). Polemika.


Václav Hořejší, Pavel Hobza (profesor Václav Hořejší je imunolog, působí v Ústavu molekulární genetiky AV ČR, profesor Pavel Hobza je teoretický chemik, působí v Ústavu organické chemie AV) -

Ladislav Kurc (Jaký je recept na „léčbu české vědy“, MF DNES ze 30. července) se kriticky vyjadřuje k našim dříve publikovaným textům o problémech české vědy. Myslíme, že jde trochu o nedorozumění - ačkoli se pohybujeme spíše v oblasti základního výzkumu, určitě nepochybujeme o zásadní důležitosti aplikovaného výzkumu, průmyslového vývoje, atd.

Jde jen o to, že základní výzkum a konkrétní technické aplikace jsou dosti odlišné disciplíny, a tudíž je takémusíme odlišně měřit.

Publikace, miliony

Kvalitní základní výzkum se v zásadě pozná podle toho, že jej příslušné vědecké publikace přijmou do prestižních odborných časopisů a že jsou pak jinými badateli hodně využívány (a tudíž „citovány“). Kvalita a efektivnost průmyslového vývoje a technických inovací se pozná zhruba řečeno podle kvantifikovatelného ekonomického přínosu.

Potíž je, že u lidí z technické sféry málokdy vidíme, že by uváděli jasná tvrdá čísla - „náš patent přinesl prokazatelně xy milionů“.

Když kolega Kurc uvádí výrazný úspěch našeho předního technického chemika (zavedení unikátní výroby anilinu v japonském podniku), jistě by bylo dobré uvést to také do světové perspektivy - například jak srovnatelný je takový realizační počin s tím, čeho dosahují přední techničtí chemici z Německa, Japonska či USA.

Jalový akademismus?

Je jistě pravda, že badatelé v základním výzkumu mohou často upadnout do „jalového akademismu“. Ale měli bychom mít na paměti, že pokud je něco opravdu „jalové“, těžko to bude přijato k publikaci v opravdu prestižním světovém časopise, těžko to budou kolegové ve světě hojně citovat a využívat v další práci.

Nemůžeme souhlasit s tím, že „jalové“ je vše, co nepřináší nějaký bezprostředně realizovatelný výsledek. Nobelovy ceny se téměř výhradně udělují právě za základní výzkum, který pak případný praktický užitek přináší až zprostředkovaně a často s velmi dlouhým zpožděním.

Ti původní objevitelé ve velké většině případů naprosto nejsou motivováni nějakými praktickými cíli, ale skoro vždy velmi nepraktickou „zvědavostí“, chcete-li „akademického“ charakteru.

Určitě by bylo dobré, aby lidé z aplikovaného výzkumu a vývoje více seznamovali veřejnost s českými osobnostmi a úspěchy v této oblasti - samozřejmě s uvedením vyčíslitelných efektů jejich práce a ve světovém kontextu. Často se totiž setkáváme s tím, že lidé, kteří o sobě říkají, že dělají aplikovaný výzkum, si stěžují, že přišli na něco báječného, co by mohlo vydělávat velké peníze, ale žádná firma to nechce dělat.

To je ovšem špatné - aplikovaný výzkum a zvláště vývoj se jednoznačně musí zabývat tím, co praxe opravdu chce (nemůže to být opačně). Nemyslíme si také, že by se pracovníkům z oblasti aplikovaného výzkumu a vývoje u nás nedostávalo ocenění - ceny nadace Česká hlava jsou přece udělovány především právě jim.

Komu podporu?

Rozhodně netvrdíme, že by stát neměl podporovat aplikovaný výzkum a vývoj. Jde jen o to, jaké jsou optimální proporce podpory té základní a aplikované části. Jsme přesvědčeni, že role státu v podpoře základního výzkumu a vysokých škol je zcela nezastupitelná a že pro firmy a aplikační sféru jsou nejcennějším produktem této státní podpory vysoce vědecko - technicky vzdělaní lidé (které pak firmy dostávají „zadarmo“). Ačkoli souhlasíme, že stát má přiměřeným způsobem podporovat aplikovaný výzkum a vývoj, je obecně známo, že firmy mají tendenci takové snadno získané peníze utrácet mnohem nezodpovědněji („proinvestovat“ a v grantové zprávě nějak „vykázat“), než kdyby to byly peníze jejich vlastní. Nakonec - není dobré, aby vznikala zbytečná rivalita mezi „základními“ a „aplikovanými“ vědci, resp. techniky; určitě je potřeba obojí, ale zásadní je, aby se v obou těchto oblastech dělaly věci na co nejlepší úrovni. Jsme přesvědčeni, že jalový je především každý nekvalitní výzkum, ať už si říká základní nebo aplikovaný.

U lidí z technické sféry málokdy vidíme, že by uváděli jasná tvrdá čísla - „náš patent přinesl x milionů“

 

CO ZMĚNIT K LEPŠÍMU V 7. RÁMCOVÉM PROGRAMU?
Virtuální inovační park, (9.8.2005).


Vlastimil Veselý: Koncem minulého roku jsme na výzvu Technologického centra Akademie věd formulovali několik doporučení pro národní stanovisko k připravovanému návrhu 7. rámcového programu, který pak Evropská komise zveřejnila 6. dubna a se kterým jsme vás ve VIP seznámili v článku Evropský výzkum: Spolupráce, myšlenky, lidé a kapacity. Koncem léta má být návrh Komise předložen ke schválení Evropské radě a parlamentu. Se zahájením 7. rámcového programu se počítá koncem roku 2006.

Odkaz na oficiální stanoviska jednotlivých zemí včetně ČR, mezinárodních asociací a regionálních organizací najdete zde. Předkládáme tímto naše názory všem, kteří se nás ptají na to, co si myslíme o současné podobě rámcového programu EU pro podporu mezinárodního výzkumu a vývoje. Uvítáme k nim vaše komentáře nebo doplnění (zejména těch, kteří se účastnily projektů rámcových programů) a posnažíme se je (v rámci možností projektu NETIES) prezentovat Evropské komisi.

Motivovat k většímu sepětí výzkumu a vývoje s přenosem inovací na trh. Více stavět na principu PPP (public private partnership) - např. v návaznosti na výzkumné projekty spolufinancované rizikovým kapitálem (VC). Systematicky podporovat kombinaci vícezdrojového financování a propojovat komunitu VC investorů s představiteli financovaných projektů za účelem rychlejšího zavedení výsledku vývoje a výzkumu na trh. Lépe koordinovat návazné a související programy (v oblasti ICT se jedná např. o rámcové programy, eTEN, eContent, EUREKA, IDA, IST Prize, strukturální fondy, ...) a integrovat aktivity jednotlivých národních kontaktních bodů), větší pozornost věnovat interdisciplinárním výzvám.

Výrazně zjednodušit stále rostoucí byrokracii a stále komplikovanější pravidla (jsou vážnou bariérou především pro úspěšné malé a střední podniky - SME) a významně urychlit celý proces od podání návrhu projektu k zahájení schváleného projektu (včetně podepsání smlouvy a uhrazení zálohové platby). Doba trvání jednoho roku je nadále neúnosná, od samotného záměru a sestavení projektu tak uplyne mnohem delší doba a v současných dynamických podmínkách trhu je naivní se domnívat, že tímto způsobem dožene EU ztrátu za USA dle lisabonské agendy.

Menší konsorcia a sítě by neměly být v nevýhodě vůči těm velkým. Měly by rozhodovat předpokládané výsledky a nikoli velikost konsorcia a jeho členů. Alokovat větší podíl rozpočtu na projekty typu STREP (tradiční 2-3leté) a na účast SME, kde lze očekávat dřívější výsledky a zavedení inovací na trh. U tzv. nových nástrojů (především Networks of Excellence, ale také u Integrovaných projektů) lépe definovat jejich účel a efektivnost v poměru k vynaloženým prostředkům. Vedle projektů typu STREP a CRAFT vytvořit další účinné a pragmatické nástroje k podpoře větší účasti SME. Více pozornosti věnovat vysvětlování přínosu a motivací pro SME, nezaměřovat se pouze na vývojářské firmy, ale také na přední uživatele technologií a "pionýry" v aplikaci nových technologií napříč odvětvími.

Striktně oddělovat (a adekvátně navýšit) rozpočty projektů na certifikované audity, které Evropská komise požaduje v 6. rámcovém programu. U menších projektů (z rozpočtem cca do 300-500 tisíc eur) je absurdní, pokud se na náklady certifikovaného auditu spotřebuje významná část rozpočtu (a zbude pak velmi málo na náročné vlastní řízení projektu).

Aplikovat kritéria hodnoceni projektů rámcových programů také do národních programů adekvátního typu, aby se zajistila větší kompatibilita při sestavování návrhů projektů a podpořilo se tak vícezdrojové financování.

 

NOVÁ PODPORA ČESKÉHO VÝZKUMU A VÝVOJE
EU.iHNed.cz (8.8.2005).


PRAHA 8.srpna (rai-iHNed,CzechInvest): Agentura Czechinvest otevřela nový program zaměřený na podporu přípravy projektů ve výzkumu a vývoji. Chce tak zvýšit účast českých firem v evropských programech.

Agentura Czechinvest, která se zabývá podporou podnikání a investic, otevřela nový program zaměřený na podporu přípravy projektů ve výzkumu a vývoji. Program je určen malým a středním společnostem, které díky němu mohou získat dotaci čtvrt milionu korun na pokrytí nákladů spojených s přípravou návrhu řešení projektu.

O pokrytí části nákladů spojených s přípravou návrhu řešení projektu mohou podnikatelé požádat bez ohledu na to, zda byly jejich projekty podpořeny z EU či nikoli. Musejí pouze dosáhnout bodové hranice, kterou stanovuje nový program státní agentury CzechInvest na podporu účasti malých a středních podniků v 6. rámcovém programu.

Podnikatelé, kteří splní podmínky programu, budou moci na studie proveditelnosti, mzdové a režijní náklady a výdaje za poradenství získat dotaci v rozsahu 50 - 75 % celkových uznatelných nákladů. Maximální výše podpory je stanovena na 250 000 Kč.

"Součástí strukturované podpory malého a středního podnikání v ČR je eliminace bariér jejich růstu a rozvoje. Podpora podnikání, to nejsou jen dotace, ale také prvky motivace. Prostřednictvím nového programu tak chceme malé a střední podnikatele přitáhnout k aktivitám v oblasti výzkumu a technologického vývoje," shrnuje Radomil Novák, generální ředitel CzechInvestu.

Přesné vymezení podmínek "Programu podpory malých a středních podnikatelů, kteří se aktivně účastní 6. rámcového programu EU pro výzkum a technologický rozvoj" je k dispozici na internetových stránkách agentury CzechInvest a ministerstva průmyslu a obchodu.

Podle poradce generálního ředitele Luďka Nechleby je účast ČR v unijních projektech mnohem nižší, než je to v případě původních členských zemí EU. "Jedním z důvodů menšího zájmu českých malých a středních podniků o projekty šestého rámcového programu jsou vysoké náklady na přípravu projektů," řekl Nechleba. Dodal, že CzechInvest se proto rozhodl situaci zlepšit pomocí nového programu, který má českých firmám usnadnit vstup do oblasti mezinárodní technologické spolupráce.

 

VĚDA DOSTALA VÍC SLIBŮ NEŽ PENĚZ
Hospodářské noviny (8.8.2005). Seriál HN: Jak se daří plnit vládní sliby.


Praha, Petr Holub

Výrazné zvýšení investic do výzkumu patřilo mezi deset hlavních priorit posledních tří kabinetů. Sliby splnily jen zčásti.

Namísto 12 a půl miliardy před třemi lety by měl stát v příštím roce dotovat vědce více než osmnácti miliardami.

V průběhu vládnutí Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse i Jiřího Paroubka se však ozývaly odvážnější sliby. Nejvýznamnější z nich vláda schválila před dvěma lety v Národní politice výzkumu a vývoje pro léta 2004 - 2008. Přihlásila se v ní k lisabonské strategii Evropské unie, která žádá, aby členské země do roku 2010 zvýšily veřejné výdaje na jedno procento hrubého domácího produktu.

Ještě v roce 2002 vydával český stát na vědu 0,52 procenta HDP, plánované zvýšení v příštím roce ale nedosáhne ani 0,6 procenta. Pokud by chtěla Česká republika slib splnit, musela by příští vláda zvyšovat dotace vědcům čtyřnásobným tempem.

"Nemohu říci, že by vláda a parlament pro vědu nedělaly nic. Na druhé straně si pamatuji, že už od roku 1990 se stále mluví o tom, jak se prostředky na vědu zvýší na 0,7 procenta HDP. Jedna desetina navíc se zdá málo, ale pro nás to jsou miliardy korun," zhodnotil vládní dotace předseda Akademie věd Václav Pačes.

Pačes upozorňuje, že vláda zvyšuje v průměru výdaje na vědu o deset procent ročně. Zároveň však rostou i ceny, a reálné navýšení tak je poloviční. Šéf akademie dává za příklad vyspělé evropské země, především Španělsko, kde se výdaje na vědu ročně zvyšují o 20 procent.

Největší problém: kvalita

Za období posledních tří kabinetů naopak vznikla celá řada plánů, jakým způsobem vědu podporovat a jak vyšší dotace využít. Po Národní strategii podpory výzkumu z dob Špidlovy vlády schválil Grossův kabinet Koncepci reformy vysokých škol, která měla za cíl přesunout víc univerzitních peněz na výzkum a vývoj.

Dotace vysokým školám se z třinácti miliard v roce 2002 zvýšila o pět miliard, do roku 2008 se má zvýšit celkem na třicet miliard. Školy dosud státní dotace dostávaly na výuku a na vědu šla pouze pětina. Reforma to měla změnit: univerzity by se měly zaměřit také na výzkum.

Koncepce ministryně Petry Buzkové reagovala i na žádost vicepremiéra Martina Jahna, podle kterého by měli peníze dostávat jen ti nejkvalitnější vědci. Své kvality by měli prokázat ohlasem svých publikací a úspěchy při patentovém řízení.

Mezinárodní srovnání dosud ukazovalo, že práce českých vědců jsou v průměru dvakrát až třikrát méně citovány než články kolegů z vyspělých západoevropských zemí. Podle databáze z posledních deseti let zaostáváme i za Španěly, Maďary a Řeky. Nejlepšími obory jsou v České republice biologie, medicína, chemie a fyzika.

Vláda ve spolupráci s univerzitami a vědeckými ústavy připravila kritéria, podle kterých by se publikační činnost kontrolovala. Nechce však přistoupit na mezinárodní kritéria a vytvořila vlastní databázi RIV, která jen eviduje počet článků publikovaných v odborných časopisech, nerozlišuje však mezi články v nejslavnějších časopisech typu Nature a v bulletinu vlastní univerzity.

Ještě hůře dopadají čeští výzkumníci v soutěži o evropské a americké patenty, kterých získávají řádově méně než výzkumníci ze západní Evropy a Ameriky.

Dvě cesty pomoci

Zlepšit situaci českého výzkumu měla dvě vládní opatření. Koncem loňského roku se dotace na výzkumné záměry začaly rozdělovat nově. Nárok na podporu měla jen pracoviště, která prokázala prestiž v mezinárodní komunitě a možnosti využití objevů v praxi.

Rozdělení peněz počátkem roku 2005 však vyvolalo protesty, protože neuspěly některé z dosud nejúspěšnějších týmů. Nad metodikou výběru se pozastavil místopředseda vládní rady pro výzkum a vývoj Vladimír Viklický a školský výbor ve sněmovně vyzval ministryni Buzkovou, aby předložila podrobné výsledky výběru. Ministerstvo dosud na výzvu neodpovědělo.

Kabinet také schválil šest základních směrů vývoje, do kterých by měl v budoucnu investovat stát i soukromé podniky, které napříště mohou odepisovat výdaje na výzkum z daní.

Nejvýše se na seznamu skutečně dostala nejlepší tuzemská disciplína - biotechnologie. Mezi prioritami však jsou i jiné: třeba strojírenství či bezpečnostní výzkum.

Vláda zatím podle Viklického neodpověděla na otázku, jak financovat začínající firmy, které musí novou technologii vyzkoušet dříve, než ji nabídnou podnikům využívajícím rizikový kapitál. Dosud se tyto firmy financují ze zahraničních grantů.

 

CZECHINVEST ZAHÁJIL NOVÝ PODPŮRNÝ PROGRAM
Ekonomika.iHNed.cz, (7.8.2005).


PRAHA 7. srpna, iHNed, ČTK - Agentura na podporu podnikání a investic CzechInvest spustila v těchto dnech nový program zaměřený na podporu přípravy projektů ve výzkumu a vývoji. Díky programu mohou malé a střední české firmy získat z fondů Evropské unie dotaci až čtvrt milionu korun na pokrytí nákladů spojených s přípravou návrhu řešení projektu.

"Podpora podnikání, to nejsou jen dotace, ale také prvky motivace. Prostřednictvím nového programu tak chceme malé a střední podnikatele přitáhnout k aktivitám v oblasti výzkumu a technologického vývoje," řekl novinářům generální ředitel agentury CzechInvest Radomil Novák.

Účast ČR v unijních projektech je podle jeho poradce Luďka Nechleby mnohem nižší, než je to v případě původních členských zemí EU. "Jedním z důvodů menšího zájmu českých malých a středních podniků o projekty šestého rámcového programu jsou vysoké náklady na přípravu projektů," řekl Nechleba. Dodal, že CzechInvest se proto rozhodl situaci zlepšit pomocí nového programu, který má českých firmám usnadnit vstup do oblasti mezinárodní technologické spolupráce.

O dotace mohou žádat podnikatelé bez ohledu na to, zda byly jejich projekty podpořeny z EU či nikoli. "Musejí pouze dosáhnout bodové hranice, kterou stanovuje nový program agentury CzechInvest na podporu účasti malých a středních podniků v šestém rámcovém programu. Žádosti o tuto dotaci přijímají regionální kanceláře CzechInvestu od začátku tohoto týdne," uvedla mluvčí agentury Jana Víšková.

Podnikatelé, kteří splní podmínky programu, mohou podle Víškové na studie proveditelnosti, mzdové a režijní náklady a výdaje za poradenství získat dotaci od 50 do 75 procent celkových uznatelných nákladů. Maximální výše podpory je stanovena na 250.000 korun.

 

CZECHINVEST SPUSTIL NOVÝ PROGRAM NA PODPORU VÝZKUMU A VÝVOJE
ČT24, (7.8.2005).


PRAHA (ČTK) - Agentura na podporu podnikání a investic CzechInvest spustila v těchto dnech nový program zaměřený na podporu přípravy projektů ve výzkumu a vývoji. Malé a střední české podniky mohou díky programu získat z fondů Evropské unie dotaci až čtvrt milionu korun na pokrytí nákladů spojených s přípravou návrhu řešení projektu.

"Podpora podnikání, to nejsou jen dotace, ale také prvky motivace. Prostřednictvím nového programu tak chceme malé a střední podnikatele přitáhnout k aktivitám v oblasti výzkumu a technologického vývoje," řekl generální ředitel agentury CzechInvest Radomil Novák.

Účast ČR v unijních projektech je podle jeho poradce Luďka Nechleby mnohem nižší, než je to v případě původních členských zemí EU. "Jedním z důvodů menšího zájmu českých malých a středních podniků o projekty šestého rámcového programu jsou vysoké náklady na přípravu projektů," řekl Nechleba. Dodal, že CzechInvest se proto rozhodl situaci zlepšit pomocí nového programu, který má českých firmám usnadnit vstup do oblasti mezinárodní technologické spolupráce.

O dotace mohou žádat podnikatelé bez ohledu na to, zda byly jejich projekty podpořeny z EU či nikoli. "Musejí pouze dosáhnout bodové hranice, kterou stanovuje nový program agentury CzechInvest na podporu účasti malých a středních podniků v šestém rámcovém programu. Žádosti o tuto dotaci přijímají regionální kanceláře CzechInvestu od začátku tohoto týdne," uvedla mluvčí agentury Jana Víšková.

Podnikatelé, kteří splní podmínky programu, mohou podle Víškové na studie proveditelnosti, mzdové a režijní náklady a výdaje za poradenství získat dotaci od 50 do 75 procent celkových uznatelných nákladů. Maximální výše podpory je stanovena na 250.000 korun.

 

ČECH JE PREZIDENTEM EVROPSKÝCH CHEMIKŮ
Lidové noviny, (4.8.2005).


PRAHA (ČTK)

Profesor Jiří Drahoš byl zvolen prezidentem Evropské federace chemického inženýrství. Ve více než padesátileté historii této organizace je to poprvé, kdy v jejím čele stojí vědec ze země bývalého východního bloku. "Jde o ocenění českého chemického inženýrství, které je asi nejvyspělejší ze zemí bývalého východního bloku," řekl vědec. Jiří Drahoš se zabývá výzkumem vícefázových chemických reakcí. Výsledky jeho výzkumu jsou využitelné v řadě odvětví, od pivovarnictví po čištění odpadních vod. Evropská federace chemického inženýrství sdružuje 40 národních federací z 28 zemí, jejími členy je 100 000 chemických inženýrů. Jde o největší instituci tohoto typu na světě, založena byla v roce 1953.

 

VÝZKUM NA ČESKÝCH UNIVERSITÁCH – JEN KOMPLEXNĚ!
Patria.Cz (1.8.2005).


Ondřej Schneider: Omlouvám se všem čtenářům, tento příspěvek je vyvolán mými omezenými zkušenostmi s českým vysokým školstvím a na stránky finančního portálu ani moc nepatří. Ale nemohu si pomoci a koneckonců, většina návštěvníků Patria Online vysokou školu studovala nebo studuje, takže by je to mohlo zajímat.

České vysoké školy mají řadu problémů. Často na nich učí ne zrovna ti nejlepší z nejlepších odborníků, výzkumné výstupy také nejsou často nijak oslňující. Příčiny tohoto stavu spadají do dvou hlavních kategorií. První jsou, překvapivě, peníze. Peněz je na prakticky všech universitách málo na všechno: na vybavení, na platy, na investice. Důvod je jasný: university jsou placené státem a stát peníze nemá, takže šetří a na vysokém školství se ušetří sice málo, ale jde to lehko.

Druhým, a podle mne důležitějším faktorem, je ale tristní způsob „řízení“ celého sektoru, jak ze strany ministerstva školství (a mládeže a tělovýchovy), tak ze strany většiny samotných universit. MŠMT je čistě byrokratický moloch, který kontroluje, přikazuje, ale k ničemu dobrý není, protože fakticky není schopný zkontrolovat jestli nějaká škola učí dobře či špatně. Samotné university se pak často chovají jako zmenšeniny ministerstva.

Velmi dobře tento stav ilustruje způsob financování výzkumu na českých universitách. Na přelomu roku MŠMT rozdělilo peníze na tzv. výzkumné záměry, v kterých vysoké školy formulovaly své plány na výzkum na šest let dopředu. Samozřejmě, že na tak dlouhou dobu dopředu nelze nic moc konkrétního naplánovat, takže rozhodování MŠMT muselo být do značné míry arbitrární, zvláště pokud nebyla jasná kritéria rozhodování. Několik universit a fakult z rozdělování vyšlo nedobře a hlasitě si stěžovaly.

V červnu letošního roku MŠMT přišlo s dalším návrhem, tentokrát na „rozvojové programy na rok 2006“. Hlavním parametrem rozdělování peněz jsou jakési „integrační efekty“ a „internacionalizace“, což ve skutečnosti znamená, že šanci mají jen velké projekty zahrnující celé university či alespoň fakulty. Chcete peníze na výzkum například v ekonomii? Přiberte sociology, právníky a třeba ještě lékaře, jen tak to bude dostatečně „integrované“! Výsledkem budou další byrokratické orgie, kde se bude „integrovat“ a „internacionalizovat“ o sto šest a nejlépe obstojí ti s nejširšími kontakty. Jestli nám to pomůže zlepšit kvalitu českých vysokých škol je ne zcela jisté. Možná se ale staneme světovou špičkou v „integrování“…

Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance. (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)

 

JAKÝ JE RECEPT NA LÉČBU ČESKÉ VĚDY?
Mladá fronta DNES, (30.7.2005).


Ladislav Kurc (autor je chemik, přednáší na vysoké škole) - Hýčkejme špičkové vědce - pod tímto titulem byly uvedeny názory profesora Hobzy (MF DNES 11. června 2005) na úroveň a "léčbu" české vědy. Profesor Václav Hořejší reagoval článkem Je výzkum a vývoj prioritou vlády? (2. července). Nyní přinášíme další názor na hodnocení vědy.

V úvodní části se vyjádření profesora Hobzy omezila na přírodovědu a základní výzkum. To je oblast, v níž je skutečně hvězdný a jeho názory mají váhu. Avšak z dalšího vyplynulo, že svůj metr by rád aplikoval na celou českou vědu.

V takové situaci je radno si položit otázku: jaké je poslání vědy a jak ji hodnotit? Cílem badatelů v základním výzkumu je obohacení vědění lidstva. Lze jej hodnotit - tak jak uvádí profesor Hobza - počtem kvalitních publikací, které jsou přínosné pro vědce celého světa, a proto je citují (citační index).

A co výzkum aplikovaný?

Vedle základního výzkumu existuje také aplikovaný výzkum, v němž pracuje většina vědců. Jeho jediným cílem není tvorba publikací, ale také vytváření specifického know-how, předpokladů pro cílený průmyslový výzkum (například vypracování metodik), ekologické zkoumání mající lokální význam atd. Jeho hodnocení není jednoduché. Ve světě se příliš neprovádí, promítá se do úspěšnosti firem, v nichž je převážně soustředěn, je však rovněž podporován veřejnými prostředky. Nemyslím si, že by státní prostředky měly v Česku podporovat pouze výzkum "světové vědecké komunity" a aplikovaný výzkum, mající návaznost na místní průmysl či řešící lokální témata, že by měl být od státní podpory zcela odříznut. Léčba české vědy dle profesora Hobzy k tomu směřuje.

V Česku panuje shoda nad potřebou změny současného způsobu rozdělování státních prostředků na vědu. Nejednejme však schematicky.

Na rozdíl od "světa" kvalitní aplikovaný - podnikový - výzkum u nás teprve vzniká a bez státní pomoci by téměř zanikl. Byl totiž při potížích podkapitalizovaných podniků v devadesátých letech silně redukován.

Využití vědy v praxi

Badatelským základním výzkumem, jehož nejvyšší metou je kvalitní publikace, se v ČR zabývá jen malá část vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Proto by na vysokých školách neměl být jedinou uznávanou vědou pouze tento typ tvůrčí činnosti, ale i aplikovaný a technologický výzkum. Jsou-li totiž jeho výsledky natolik kvalitní, že je lze využít v praxi, obvykle není možné o nich referovat v odborných časopisech nebo na konferencích. Naopak výsledky výzkumu, které nemají praktické uplatnění, mohou být zveřejňovány - a to je ceněno. Tento systém však motivuje vysokoškolské učitele k jalovému akademismu.

Kde jsou špičkoví vědci?

Prof. Hobza s lítostí konstatuje, že nepatří mezi špičkové světové vědce v základním výzkumu. Jeho hodnocení nepřipouští, že by u nás mohl existovat vědec špičkové světové úrovně v aplikovaném výzkumu.

Nechtějme řešit otázku, kdo je větším českým chemikem, zda profesor Hobza mající nejvyšší citační index v ČR, či profesor Pašek (Česká hlava 2004), který se v těchto dnech jako hlavní autor technologie účastní najíždění obrovské výrobny anilinu v Japonsku. Tento historicky největší mezinárodní úspěch české průmyslové chemie se vypiplal ve spolupráci vysoké školy s průmyslovým podnikem. Kromě toho se v českém a zahraničním chemickém průmyslu realizovalo asi 30 výrobních procesů, u nichž je profesor Pašek hlavním autorem technologie.

To se však v hodnocení jeho vědecké úrovně nepromítá.

Zelená teoretikům?

Při léčbě české vědy by stálo za to mít na zřeteli starou pravdu "šedá je teorie, zelený strom života". U nás se však při hodnocení vědců zelení teoretikům.

Taková práce, která byla prověřena neomylným, nejnáročnějším recenzentem - praxí - nemá váhu. Naopak práce, která prošla hodnocením tří recenzentů v kvalitním časopise, je vrchol. Je to tak správně?

***

Práce prověřená neomylnou praxí nemá váhu. Práce v kvalitním časopise je vrchol. Je to tak správně?

 

SENÁT UMOŽNIL VÝZKUMNÝM ÚSTAVŮM ZÍSKAT PRÁVNÍ SUBJEKTIVITU
ePravo.Cz, (29.7.2005).


ČTK - Horní parlamentní komora nemá výhrady proti tomu, aby výzkumné ústavy získaly právní subjektivitu. Z dosavadních příspěvkových organizací se mají podle nové legislativy stát takzvané veřejné výzkumné instituce. Příslušnou předlohu včera schválil Senát. Zákon čeká již jen na podpis prezidenta.

Zákon podle vlády přispěje k lepší spolupráci mezi ústavy, akademickou sférou a soukromým sektorem. Transformací výzkumných ústavů zmizí nevyhovující režim příspěvkových organizací, který konzervuje počet a zaměření výzkumných pracovišť. Ústavy budou moci po transformaci zakládat vlastní firmy, které jim umožní lépe zhodnotit výsledky vědecké práce ve výrobě, což povede ke zlepšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Dalším významným cílem je usnadnit spolupráci na společných výzkumných projektech Evropské unie.

Vládní zákon o veřejných výzkumných institucích by měl rovněž napomoci k naplňování lisabonské strategie EU, jejímž cílem je dohnat ekonomiku USA a Japonska.

Transformace se týká asi 60 výzkumných ústavů akademie věd, dvaceti, jejichž zřizovatelem jsou ministerstva, a dvou krajských výzkumných ústavů. Veřejné výzkumné instituce by měly mít obdobné postavení jako veřejné vysoké školy nebo jiné veřejnoprávní subjekty, například muzea a galerie. Byly by také osvobozeny od některých daní. Předloha neupravuje způsob financování výzkumu, neboť to řeší samostatný zákon o jeho podpoře.

Zákon by měl nabýt účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.

 

VÝZKUMNÉ ÚSTAVY ZÍSKAJÍ PRÁVNÍ SUBJEKTIVITU
IHNED.CZ, (28.7.2005).


PRAHA 28. července, Akaj-iHNed - Horní parlamentní komora nemá výhrady proti tomu, aby výzkumné ústavy získaly právní subjektivitu. Z dosavadních příspěvkových organizací se mají podle nové legislativy stát takzvané veřejné výzkumné instituce. Příslušnou předlohu schválil Senát, nyní se čeká již jen na podpis prezidenta.

Zákon má přispět k lepší spolupráci mezi ústavy, akademickou sférou a soukromým sektorem. Transformací výzkumných ústavů zmizí nevyhovující režim příspěvkových organizací, který konzervuje počet a zaměření výzkumných pracovišť. Ústavy budou moci po transformaci zakládat vlastní firmy, které jim umožní lépe zhodnotit výsledky vědecké práce ve výrobě, což povede ke zlepšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Dalším významným cílem je usnadnit spolupráci na společných výzkumných projektech EU.

 

AV CHCE DAŇOVOU SVOBODU PRO EVROPSKÉ PROJEKTY
IHNED.CZ, (27.7.2005).


PRAHA 27. července, ČTK.

Akademie věd chce prosadit daňovou svobodu pro vědecké projekty financované Evropskou unií. Předseda Václav Pačes se rozhodl požádat o schůzku v této věci ministra financí Bohuslava Sobotku. "Jsem rozladěný, když vidím, jak se čeští vědci snaží prosadit, a když se jim to v tvrdé konkurenci podaří a dostanou grant, tak se z něj ještě sloupnou peníze," uvedl Pačes. Akademikům se nelíbí, že nyní finanční legislativa výslovně zakazuje vracet daň z přidané hodnoty u evropských projektů.

 

ČEŠI? TO JSOU TECHNICI, CO UMĚJÍ VYMÝŠLET NOVÉ VĚCI
Mladá fronta DNES, (22.7.2005). KDY DOŽENEME EVROPU? Snad už za osm let, říkají optimisté...


(kk) - Praha - Kdo se dnes rozhoduje o tom, kam půjde na školu, měl by mít po přečtení vládní strategie na další roky jasno: přírodní vědy a praktické technické obory, vyšší odborné školy, pokud ne rovnou vysoká škola.

Co Čech, to technik nebo člověk, který se domluví v cizině a dokáže vymýšlet nové věci. Tak vykreslil Česko za osm let vicepremiér Jahn ve své strategii.

„Česko by se mělo stát zemí s kvalitní infrastrukturou a kvalitní pracovní silou a tyto výhody dále rozvíjet,“ říká Jahn.

Kritizované placené školství z ní před schválením vládou vypadlo a premiér Jiří Paroubek mluví o možnosti zavést školné až zhruba v desetiletém horizontu.

Školám strategie říká, ať otevírají obory, o které je zájem, a ať se snaží co nejvíce napojit na firmy a jejich výzkum.

Zástupci vysokých škol souhlasí s tím, že je velký prostor v jejich spolupráci s firmami, ale s tím se potýkají všechny evropské země.

Hlavní je podle Jahna spojit školu s praxí a uvědomit si, kterých povolání je na trhu nedostatek.

Bez práce je nyní půl milionu lidí a přitom si firmy stěžují, že mají nedostatek lidí se znalostmi jazyků a kancelářských programů do administrativních oddělení, techniků, počítačových expertů, ale i elektrikářů a dalších řemeslníků.

Strategie upozorňuje na to, že v budoucnu bude normální studovat dálkově, učit se stále nové počítačové programy a umět jazyky, zejména angličtinu. Na jejím výraznějším prosazení už od základních škol pracuje ministerstvo školství.

 

AKADEMII VĚD BYCH ZRUŠIL
Profit (18.7.2005).


Autor: DANA RYBÁKOVÁ. Jaromír Drábek, prezident Hospodářské komory ČR: Základní problém podnikání spočívá v tom, že jeho rozvoj není politickou prioritou, přestože je součástí programového prohlášení každé vlády. Myslí si to šéf Hospodářské komory Jaromír Drábek.

DR. ING. JAROMÍR DRÁBEK - Narodil se roku 1965. Vystudoval gymnázium v Jablonci nad Nisou, pokračoval elektrotechnickou fakultou ČVUT Praha. Tam získal doktorát v oboru řídící technika, řízení složitých systémů. V roce 1991 spoluzaložil akciovou společnost Abegu Tanvald, kde byl od roku 1996 až do roku 2002 ředitelem. Členem Hospodářské komory je od jejího založení v roce 1993. Od června 2002 je jejím prezidentem.

* Jak se v Česku změnilo podnikání za posledních patnáct let?

V roce 1990 jsme začínali úplně od nuly. Zkušenosti měli pouze manažeři státních podniků, z nichž se postupně stávali šéfové privátních firem. Všichni ostatní se učili - podnikatelé i ti, kdo pracovali ve státní správě. Podnikání se velmi rychle srovnalo se standardem v jiných zemích s tržní ekonomikou. Trvalo to nějakou dobu, ale myslím, že dnes, po patnácti letech, se už nemůžeme vymlouvat na to, že nemáme dostatek zkušeností nebo potřebnou legislativu.

* Jaké byly hlavní mezníky ve vývoji podnikání?

Přelomový byl rok 1993, kdy byla přijata nová daňová soustava a změnily se základní podmínky pro podnikání. A potom jednoznačně vstup do Evropské unie, který se dotýká všech podnikatelů. Velká část z nich byla schopna připravit se tak, že dnes nemají problémy. Dokonce si troufám říci, že připravenost v podnikatelské sféře byla lepší a mnohem intenzivněji se na ní pracovalo než v řadě státních úřadů.

* Ale jednotný trh přináší i rizika. Hlavně pro menší firmy.

Když se podíváme na Rakousko, které přistupovalo v devadesátých letech, nebo Portugalsko a Španělsko v letech osmdesátých, vždy nastal zásadní zlom. Přibližně 30 procent malých a středních firem se tam muselo restrukturalizovat nebo ukončit svou činnost. Tomu jsme chtěli předejít.

* Čemu konkrétně?

Základní problém v Česku je složité právní prostředí. Máme sice dobrý systém dotací pro malé a střední podniky, ten se ale týká tří procent podnikatelských subjektů. Je to doplňková záležitost. Rozumím jí tam, kde jsou postižené regiony nebo obory. Podnikatelé budou mít raději nižší daně, než aby museli vypracovat projekt a vyhovět podmínkám pro dotaci.

* Co se dá udělat, aby procento menších firem, které tu skončí, bylo nižší?

Riziko je s podnikáním spojené. Je však třeba dát našim firmám přiměřeně stejné podmínky, jaké mají podniky v ostatních zemích. Když si bude konkurovat česká a německá firma, bude záležet na tom, jakou podporu má ve vlastní zemi. Drobná německá firma má doma v rámci legislativy úlevy. V České republice se k malé firmě přistupuje stejně jako k velké. Živnostník se dvěma zaměstnanci podléhá naprosto stejným byrokratickým předpisům jako firma s pěti tisíci zaměstnanci.

* Nejsou to jen výmluvy?

Vymlouváme se na harmonizaci, ale často chodíme nad rámec požadavků Evropské unie. My proti tomu bojujeme. Zatím se podařilo zjednodušit přístup do obchodního rejstříku, připravuje se jednotné registrační místo. Základní problém je v tom, že rozvoj podnikání není věcně politickou prioritou, i když je v programových prohlášeních všech vlád.

* Proč myslíte, že tomu tak je? Není to dostatečně líbivé téma?

Souvisí to se všeobecným pohledem na podnikatele jako na podvodníky. Další věc je, že i mediálně jsou přitažlivější taková témata jako zdravotnictví a školství.

* Tedy oblasti, které se týkají na první pohled každého...

Podnikání se také týká každého, protože důchody budou jen takové, na jaké si vyděláme. Zdravotnictví či školství budou mít také jen takovou úroveň, kolik daní se vybere.

* Opravdu jejich úroveň odpovídá prostředkům, které do nich tečou?

Mám se k tomu vůbec vyjadřovat? My jako podnikatelé máme předepsaný nějaký odvod na zdravotnictví. Takže nás zajímá, jak se s těmi prostředky nakládá. Vidíme, že neefektivně. V podnikatelském prostředí bychom si něco takového nemohli dovolit. Za posledních pět let se nejméně dvakrát nebo třikrát zjistilo, že zdravotnictví je v propadu. Tak se tam prostě nasypou tu dvě miliardy, tu čtyři. Teď se mluví o deseti miliardách, které se budou muset na podzim do zdravotnictví nalít. Mimo vybrané prostředky - to znamená z daní.

* A školství?

Nelíbilo se, když jsem kritizoval náš výzkum. Myslím, že paralelní výzkum na vysokých školách a v Akademii věd je neefektivní. Základní výzkum by se měl dělat na jedněch pracovištích. Jsem zastáncem toho, že Akademie věd dnes nemá opodstatnění.

* Takže byste akademii zrušil?

Ano, zrušil, protože tuto funkci mohou plnit vysoké školy.

* Jak se vyvíjela role Hospodářské komory?

Komora byla založena v roce 1993 ze zákona, který byl koncipován podle německého modelu. Ten počítá s povinným členstvím a poměrně širokými kompetencemi podnikatelské samosprávy. Už v roce 1993, asi po třech měsících platnosti, přišla novela, která povinné členství mění na dobrovolné. Problém je v tom, že celý zákon nebyl přeformulován na podmínky dobrovolného členství.

* Není třeba rakouské podnikatelské prostředí přehlednější než naše? Co by tam vašich deset lidí mapovalo?

Do určité míry je, ale zase taková sláva to není. Rakousko není ten správný příklad jednoduchosti podnikatelského prostředí. Máme s ním hodně společného. I v přístupu k legislativě a práci soudů v tom smyslu, že se věnují jednotlivým slovíčkům, místo aby přistupovali jako v anglosaských zemích k principu a duchu zákona.

* Nezdá se vám, že institucí, co zastupují podnikatele, je v tak malé zemi jako Česko až příliš?

Tady trochu vzniká chaos v tom, kdo je kdo. Chtěl jsem, abychom nastoupili cestu k modelu, který je standardní v evropských zemích. Ve většině z nich působí obchodní komora, která se stará o všeobecné podnikatelské záležitosti. Na druhé straně jsou zaměstnavatelské svazy, jež se zabývají kolektivními smlouvami, vyjednáváním pracovních podmínek a dialogem s odbory. U nás se bohužel velmi silně tříští skupina podnikatelských zastoupení. Uvnitř těchto střešních subjektů jsou silné svazy, které se snažíme integrovat a zapojit do úsilí Hospodářské komory. Za poslední tři roky se nám podařilo v tomto směru postoupit.

* Nemluvím o jednotlivých svazech, které jsou vašimi členy. Nedávno se část členů Svazu podnikatelů ve stavebnictví rozhodla, že si založí vlastní svaz. Existují i další sdružení či asociace, které si dávají do znaku boj za malé a střední podnikatele. Jeden z nich si založil po odchodu z funkce i váš předchůdce Zdeněk Somr.

Sdružení střední stav (Zdeňka Somra -pozn. red.) ponechám stranou. To je záležitost určité skupiny podnikatelů, kteří měli pocit, že je potřeba uchopit vymezení středních podniků. Rozumím tomu, protože skutečně v řadě případů, kdy se hovoří o takzvaných malých a středních podnicích, se to týká jen malých podnikatelů. Pokud jde o stavebnictví, už můj předchůdce se snažil o integraci stavebnictví do Hospodářské komory. Se Svazem podnikatelů ve stavebnictví jsme se dohodli na spolupráci s tím, že přeroste v plné začlenění svazu v komoře. Zatím se to nepovedlo. Situace vyústila v to, že řada menších firem ve stavebnictví cítila, že nemá platformu, která by hájila jejich zájmy a spíše ji vidí uvnitř Hospodářské komory.

* Vám taková situace připadá normální, že se podnikatelé drobí na další a další sdružení?

Vždy jsem byl pro to, abychom zvažovali, jaká míra roztříštěnosti nebo možnosti uplatňovat své oborové či regionální zájmy v nějakém úzkém okruhu, je efektivní. Rozhodně si ale nemyslím, že je to věc, která jde nadirigovat shora. Je třeba vytvářet podmínky k tomu, aby bylo efektivnější slučovat se do větších celků, ale rozhodnutí musíme nechat na lidech, kterých se to týká.

* Jenomže pak může mít každý obor tři zastoupení: jedno pro velké, druhé pro střední a třetí pro malé podnikatele. Každé z nich bude mít jednoho prezidenta, ale neprolobbují si nikde nic.

Já bych tu nadsázku nepřijímal. V některých oborech už integrace proběhla a tato situace se týká velmi malého počtu oborů. V krátkém období se situace konsoliduje.

* V jak krátkém?

Myslím, že je to otázka roku nebo dvou.

* Co je hlavní brzda většího vlivu Hospodářské komory?

Jde o to, nakolik mají mít výlučnou moc jen politické strany a nakolik mají vlivovou možnost v rámci občanské společnosti také různé nestátní organizace. Zvykli jsme si na to, že velkou pravomoc mají třeba ekologické organizace nebo odbory. Nezvykli jsme si na to, že velký vliv mají mít organizace těch, kteří vytvářejí to, co potom ostatní spotřebovávají. V řadě zemí je to přitom normální. Postupně se ale situace mění. Dnes už nemáme problém vyvolat jednání. Zatím však neprosadíme, aby naše stanovisko bylo respektováno. Ještě nemáme sílu na to, abychom byli schopni koncepčně ovlivňovat tvorbu nové podnikatelské legislativy.

* Jako horký kandidát na ministra průmyslu při poslední vládní krizi jste se málem na tvorbě politiky už podílel.

Ona ta nabídka byla také formulována tak, že "když pořád říkáte, jak se to má dělat, tak ukažte". Bral jsem to jako výzvu.

* Kdybyste usedl do ministerského křesla, myslíte, že by bylo jednoduché vaše požadavky prosadit?

Rozhodně ne. Řada věcí, které je třeba prosadit, je nepolitických. Potom záleží na tom, zda člověk dokáže ostatní, kteří o tom spolurozhodují, přesvědčit. A je samozřejmě třeba vidět, jaké jsou reálné a politické možnosti té které vlády. Velmi se mi například líbí náměty místopředsedy Jahna - jsou odborně na úrovni, mají jasné argumenty, ale jejich průchodnost je velmi nízká. Plýtvat energií na to, co není reálně dosažitelné, je ztráta času.

* Letos jste obhájil post prezidenta Hospodářské komory. Za tři roky vašeho působení se však Komora hodně zadlužila, například koupí budovy vašeho ústředí. Jak to vnímá členstvo?

Nemohu souhlasit s tím, že se zadlužila. Vzala si hypotéku na budovu, ve které sídlí, protože jsme si spočítali, že nájem je pro nás méně výhodný, než když si budeme splácet vlastní majetek. Jsme tu schopni pořádat všechny naše akce a nepotřebujeme žádné další prostory. Co neobsadíme sami, pronajímáme.

* Co budete dělat, až jednou nebudete prezidentem Hospodářské komory? Založíte si také vlastní podnikatelské sdružení?

To určitě ne. Jsem zastáncem nejvýše dvou volebních období a teď jsem na začátku druhého. Potom se mám kam vrátit. Půjdu do své firmy. *

***

DVA MEZNÍKY

"Ve vývoji podnikání v Česku po roce 1989 byly přelomové dva mezníky. Rok 1993, kdy byla přijata nová daňová soustava a změnily se základní podmínky pro podnikání. A potom jednoznačně vstup do Evropské unie, který se dotýká všech podnikatelů."

 

VĚDCI POŽADUJÍ VYŠŠÍ PODPORU VÝZKUMU V EU
EU.iHNed.cz (13.7.2005).


BRUSEL 13.července (rai-iHNed, Euractiv) -

Evropské organizace reprezentující statisíce evropských výzkumníků ze všech vědních disciplín se obrátilo na ministry odpovědné v členských zemích za výzkum s výzvou, aby byla založena Evropská výzkumná rada (European Research Council, ERC), která by disponovala rozpočtem odpovídajícím ekonomickým a sociálním požadavkům doby.

Protože zvýšení výdajů EU na vědu v novém rozpočtovém výhledu není zcela jisté, Iniciativa pro vědu v Evropě (ISE), která funguje jako evropské fórum vědeckých organizací, se obrátila s výzvou k Radě a Evropskému parlamentu, aby byly pro potřeby Evropské rady pro výzkum vyčleněny ročně prostředky ve výši 1,5 - 2 miliardy eur. Tím by mělo být podpořeno plnění záměrů Lisabonské strategie.

Ve výzvě vědců se uvádí, že "Evropa trpí rozporem mezi finanční podporou výzkumné základny a financováním cíleného výzkumu, přičemž první funkce zůstává v kompetenci členských států. Potřebný je jak základní výzkum, tak i cílený výzkum, protože není možná aplikace bez objevu. Každé euro vynaložené na základní výzkum vyvolá násobek eur, které vynaloží průmysl".

Rada pro konkurenceschopnost na svém neformálním zasedání 11. července 2005 doporučila zřízení "identifikačnho výboru pro řídící orgán Evropské výzkumné rady".

 

JAHN: SVĚTOVÁ ÚROVEŇ VÝZKUMU, PŘITOM V ČESKÝCH RUKOU
Hospodářské noviny (8.7.2005).


(ph) - Spolupráce českých a amerických vědců je dnes u špičkových týmů pravidlem, své vývojové dílny do Česka už přeložily některé významné firmy, přesto vicepremiér Martin Jahn tvrdí, že spolupráce klinik Mayo a U svaté Anny je zcela výjimečná.

Důležité je, že unikátní možnost spolupracovat s klinikou Mayo ze Spojených států dostal český subjekt. Tak velké centrum zdravotnického výzkumu v Evropě ještě není a protože o něj projevily zájem zahraniční i české firmy, tak věřím, že se nám podaří vybudovat něco, co je sice v českých rukou, ale na světové úrovni. To odlišuje brněnské centrum od jiných zahraničních investic do výzkumu a do vývoje.

HN: Když vědci na vysoké úrovni spolupracují dlouho, obvykle to skončí jen společnou publikací. Mají v Brně větší plány?

Určitě. Měl by tu být silný aplikovaný výzkum. Ve chvíli, kdy se něco vymyslí, okamžitě se to promítne do léčebných metod, do vývoje nových léků a zdravotnických potřeb.

HN: Je možné, že tam budeme vyrábět originální léky?

Možné to je taky, mezinárodní farmaceutické firmy mají zájem spolupracovat. Kde se ale léky nakonec budou vyrábět, to zatím nedokážu říct. V každém případě, pokud tady bude významné centrum výzkumu, tak je zase pravděpodobnější, že velké firmy do České republiky přijdou.

HN: To znamená, že za čtyři nebo pět let budeme mít patenty ve farmacii?

Ve farmacii, zdravotnických zařízeních, léčebných postupech. Mohlo by to tak být.

HN: Půjde při zavádění nových léčebných postupů o víc, než o léčbu amerických pacientů, kterým se něco stane v Evropě?

To není cílem centra. Léčení bude pro všechny, kteří jej budou potřebovat. Důležité ale je, že se v centru bude vše testovat, i to, jak se tam budou lidé léčit.

HN: Nesnaží se američtí výzkumníci pouze vyvážet pracovní místa do země, kde je několikrát lacinější pracovní síla? Je to levnější než stěhovat české vědce do Ameriky...

To bych neřekl. Jde přece o spolupráci evropského centra s klinikou Mayo. Kdyby si tady Mayo udělala pobočku, pak by samozřejmě mohlo jít o vývoz pracovních míst. Ale je to český subjekt. My do toho dáváme lidi a budovy, Mayo dává potřebné know-how. Takže to není pouhý outsourcing.

HN: Nevadí, že s klinikou Mayo bude spolupracovat nemocnice, která se v posledních letech nejrychleji propadala do dluhů?

Nemocnice má potřebné znalosti a kontakty na kliniku. Navíc centrum sice bude řízeno nemocnicí, není ale její součástí.

 

V BRNĚ BUDE UNIKÁTNÍ CENTRUM
Hospodářské noviny (8.7.2005). ŠPIČKOVÝ ZDRAVOTNICKÝ VÝZKUM.


Brno/Praha, 8. 7. 2005 - Tomáš Fránek, Petr Holub: Centrum klinické medicíny v Brně, společný výzkumný a lékařský projekt brněnské nemocnice U svaté Anny v Brně a prestižní americké kliniky Mayo, udělalo včera důležitý krok k zahájení svého fungování.

Výstavba celého centra přijde do roku 2009 na 1,8 miliardy korun, peníze na něj chce dát stát. Vláda včera souhlasila, aby v Brně vzniklo, zatím však ministři neřekli, jak chtějí projekt financovat.

Proto má do měsíce místopředseda vlády Martin Jahn společně s Ministerstvem financí předložit plán, jak se bude výstavba centra financovat bez toho, aby to ohrozilo vývoj veřejných financí. Jahn potvrdil, že centrum chce na své náklady vybudovat Česká republika. Klinika Mayo a další zahraniční strategičtí partneři do projektu vloží know-how a vývojové projekty.

Vládní podpora

"Projekt podporuji. Vláda jej ještě posoudí kvůli otázkám jeho financování. Mám podmínku, že tyto peníze nemohou být čerpány z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. Předpokládám proto financování projektu z mimořádných prostředků," uvedla ministryně zdravotnictví Milada Emmerová.

"Chceme, aby stát financoval celý projekt především proto, že to, co se v centru podaří vyvinout a patentovat, zůstane v případě investice státu v jeho vlastnictví. Pokud by projekt hradily zahraniční firmy, by tomu tak nebylo," uvedl kardiolog Tomáš Kára, který od roku 2001 působí na Mayo klinice a který je hlavním autorem celého projektu.

"Ten projekt pomůže k tomu, co se zatím moc nedaří, a to je uvedení výsledků českého výzkumu především v oblasti kardiochirurgie do praxe. Z toho bude mít prospěch jak české zdravotnictví, tak pacienti," uvedl místopředseda České kardiologické společnosti Jaromír Hradec z interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. "Čeští vědci často spolupracují s Američany, poprvé ale bude mít spolupráce jiný výstup než společnou publikaci," dodal místopředseda vládní rady pro výzkum, mikrobiolog Vladimír Viklický.

Pomoc pacientům

V laboratořích Vysoké školy veterinární a farmacie v Brně nyní odborníci pracují na výzkumech v souvislosti s využitím kmenových buněk při léčbě akutního infarktu myokardu. A jedním z přístrojů vyvinutých v Brně ve spolupráci lékařů z nemocnice U svaté Anny s Akademií věd, jehož patentování se připravuje, je experimentální diagnostická stanice ANNAlab MI-2. Používá se jak v nemocnici U svaté Anny, tak na Mayo klinice k diagnostice kardiovaskulárních chorob. "To už jsou konkrétní projekty, na kterých se pracuje. Ty mohou pacientům a lékařům v léčbě pomoci. Výsledky výzkumů budou sloužit jak českým pacientům na základě veřejného zdravotního pojištění, tak i dalším tuzemským zdravotnickým zařízením," uvedl Kára s tím, že centrum umožní například testování českých protinádorových léků.

"V Brně se už podařilo vytvořit fungující spojení mezi lékaři, veterináři, Akademií věd a dalšími institucemi. To zatím jinde v Česku nefunguje a vznik centra spolupráci umocní," dodal Hradec, podle kterého podobné možnosti spolupráce nemůže využívat ani pražský Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), který se také zaměřuje na výzkum v oblasti kardiologie. "Projekt v Brně není s fungováním IKEM v rozporu," uvedla ministryně Emmerová.

Financování centra

Provoz centra má být hrazen jak z veřejného zdravotního pojištění za léčbu pacientů, tak z příjmů od průmyslových firem za výzkum, a z grantů jak z USA, tak EU nebo od plátců za speciální programy centra. "Jde o vícezdrojové financování," uvedl Kára s tím, že pro kliniku Mayo nejde o využití levné pracovní síly v Česku. "Odborníci i vybavení centra bude na špičkové úrovni. Klinika Mayo zvažovala projekt evropského centra, které by spolupracovalo s výzkumným střediskem v USA. Česko si vybrala pro dobrou připravenost na projekt," dodal Kára.

Centrum klinického výzkumu v Brně

Společný projekt nemocnice u svaté Anny a prestižní americké Mayo Clinic;

Náklady na výstavbu do roku 2009 dosáhnou 1,9 miliardy korun.

Centrum má zaměstnávat 250 lidí, z toho 220 lékařů a odborníků.

Na projektech centra se bude podílet Ústav přístrojové techniky Akademie věd, VŠ veterinární, Masarykova univerzita, Vysoké učení technické.

Ze zahraničí zájem o spolupráci s centrem projevily společnosti GE Healthcare Technologies, Medtronic, Pfizer.

Provoz centra bude financován jak z poskytované zdravotní péče hrazené pojišťovnami, tak z výzkumů pro potřeby průmyslu, grantů z USA, EU a Česka, z prodeje patentů a licencí a ze speciálních programů centra.

Centrum má umožnit rychlé získání mezinárodních patentů pro české zdravotnictví, snadnější nalezení renomovaného výrobce v případě vlastní výroby vyvinutého produktu a vyšší šanci prosadit se na světových trzích.

Zdroj: Projekt Centra klinického výzkumu

 

VĚDA: JE VÝZKUM A VÝVOJ SKUTEČNĚ PRIORITOU ČESKÉ VLÁDY?
Neviditelný pes (6.7.2005).


Václav Hořejší: Ještě v roce 1997 panovalo ve vládních kruzích přesvědčení, že výzkum a vývoj (VaV) je jakási šlehačka na dortu, bez které se stát v zásadě obejde a že jej má platit ten, kdo jej potřebuje. Jeden z nejvýznamnějších politických představitelů onehdy při návštěvě našeho ústavu řekl, že si musíme uvědomit, že tak dobře, jako za komunistů, se už vědci nikdy mít nebudou… To se od roku 1998 zcela změnilo – nejen že vláda začala o výzkumu mluvit pozitivně, ale začala i významně zvyšovat finanční podporu. Je však třeba připomenout, že dodneška nebyl splněn slib, že stát bude na podporu VaV věnovat 0,7% HDP.

Nicméně je třeba zdůraznit, že hlavním problémem v této oblasti asi už není zoufalý nedostatek peněz, ale spíše to, jak se ty peníze utrácejí. To úzce souvisí s celkovým managementem výzkumu a vývoje v této zemi.

V první řadě je třeba si přiznat, že úroveň českého základního i aplikovaného výzkumu je, alespoň v oborech, ke kterým mám blízko, ve světovém srovnání dosti špatná. Je zde zaplať pánbůh poměrně dost výzkumných týmů kategorie “slušný průměr”, ale v naší vědě téměř nenajdeme vědecké osobnosti a týmy opravdu světového významu, které by “sahaly po Nobelově ceně”. Není snad alarmující, že podle přehledu 250 nejcitovanějších vědců ve 22 hodnocených oborech, tedy mezi více než celkově 5000 nejvýznamnějšími vědci, není ani jeden Čech (nepočítáme-li několik emigrantů pracujících už několik desetiletí v zahraničí)? Přitom např. Holandsko má v tomto seznamu 72, Rakousko či Finsko 10, Maďarsko 4 a Polsko 2 zástupce.

Tato tristní situace bohužel není patřičně reflektována těmi, kdo stojí v čele našich vědeckých institucí – většinou si naopak namlouváme, jak jsme světoví a že jen potřebujeme více peněz, abychom si zachovali svoji báječnou úroveň.

Dalším smutným faktem je, že až příliš mnoho z omezených prostředků, které máme k dispozici, se utrácí na podřadný výzkum, ba dokonce na jakousi nedůstojnou hru na výzkum.

Čím to je? Jednak tím, že u nás zatím nefunguje žádný opravdu náročný a všeobecný systém hodnoceni kvality a produktivity vědecké práce a tak se finanční podpora dostane nejen k těm dobrým, ale velmi často i ke špatným výzkumníkům. Nezbývá pak na podporu mladých nadějných pracovníků, ale třeba ani na opravy budov našich staroslavných universit. Dalším důsledkem špatného systému je, že doktorandi dostávají stipendia ve výši životního minima - není divu, že jich potom k obhajobě disertace dospěje jen asi 10%. To je další příklad plýtvání – peníze utracené na 90% stipendií jsou v podstatě ztracené.

Daleko důležitější je, že v tomto státě, který říká, že VaV je jednou z nejvyšších priorit, není vlastně nikdo, kdo by se o tuto oblast jaksi “na plný úvazek” na vysoké vládní úrovni staral. Neexistuje nikdo, na koho můžeme ukázat jako na viníka nedostatků nebo ho pochválit za pozitivní změny. Kompetence jsou roztříštěné mezi řadu rezortů a o zásadních věcech rozhodují byrokratickým způsobem většinou subalterní úředníci. Výsledkem jsou pak selhání podobná tomu, co se stalo začátkem roku s tzv. výzkumnými záměry vysokých škol. Všichni, kteří se v této oblasti pohybují, vědí, o čem mluvím.

Teoreticky je v současné době asi nejvyšším představitelem zodpovědným za VaV místopředseda vlády ing. Jahn. Ten má však kromě toho na starosti ještě maličkost – celou ekonomiku...

Jsem hluboce přesvědčen, že je potřeba, abychom měli ministerstvo pro výzkum, vývoj a vysoké školy, které se bude skutečně naplno, vysoce profesionálně a nebyrokraticky věnovat všem problémům v této oblasti. Předpokladem ovšem je, aby takové ministerstvo bylo vedené někým, kdo se v této problematice opravdu důkladně a z vlastní úspěšné praxe vyzná, kdo se na této věci bude výrazně politicky profilovat a hlavně kdo bude mít opravdu velmi silný zájem něčeho dosáhnout. Nestačí tedy, aby to byl jeden z těch univerzálně použitelných ministrů se správnou stranickou legitimací v kapse. Bylo by ovšem přímo zhoubné, kdyby takové ministerstvo povstalo např. ze současných odborů pro VaV na MŠMT – to ať raději nadále trvá současný poněkud chaotický stav, aspoň se nepokazí všechno. Obávám se, že můj sen o takovém skvělém ministrovi a jeho ještě skvělejším ministerstvu asi ještě dlouho zůstane jen utopií…

Často slyšíme, že pořádek si musí udělat vědci sami – zbavit se všeho neproduktivního, podporovat špičky. To je sice požadavek na první pohled správný, ale skoro stejně absurdní, jako kdybychom kdysi místo razantní reformy bankovnictví nebo profesionalizace armády řekli, že se o to svépomocí musí postarat samotní pracovníci v těchto resortech.

V poslední době slyšíme, že hlavní podpora státu bude nyní směrovat do aplikovaného výzkumu a vývoje, protože je třeba zajistit rychlou návratnost vložených prostředků, a také proto, že základní výzkum je na tom relativně dobře, takže se o něj nemusíme moc starat. Myslím, že je to chybná strategie. Podpora aplikovaného výzkumu je jistě lepší než žádná podpora. Důležitou roli hraje jistě i silná lobby firem, které mají zájem o získání velkého množství státních peněz na činnosti, které lze více či méně oprávněně vykazovat jako VaV. Obávám se ale, že tlaky na rychlou návratnost vložených prostředků povedou třeba k vývoji trochu lepších šamponů, lepidel či trochu lepšího betonu. Takové produkty sice snad zaplatí to, co se do takového výzkumu vložilo, možná dokonce dvojnásobně. Ale pochybuji, že se takto dospěje k opravdovým “trhákům” s desateronásobnou návratností.

Jsem totiž přesvědčen, že stát se má hlavně starat o to, aby alespoň vybrané výzkumné vysoké školy byly na opravdu špičkové úrovni, aby se na nich i na spolupracujících akademických ústavech dělal výzkum skutečně nejvyšších světových parametrů (nezapomeňme, že skutečně zcela bytostnou součástí vysokoškolského a navazujícího doktorského studia je výzkum!), aby tyto instituce byly tak kvalitní, že na ně budou rádi přicházet i vynikající zahraniční odborníci a studenti. Pokud budeme mít vynikající univerzitní výzkum, ať již přírodovědný nebo technický, podle zaměření té které školy, budeme mít i stále více mladých vynikajících odborníků. Ti budou, jako všude jinde v nejvyspělejších zemích nejen dále teoreticky bádat, ale také uplatňovat své prakticky využitelné nápady, u kterých je aspoň občas šance na ty „trháky“ s velkým ekonomickým efektem. Zásadním předpokladem ale je, aby kvalita alespoň některých vysokých škol a jejich výzkumu byla opravdu objektivně světová extratřída. Budeme-li to dělat jako dosud, spokojovat se s nemastným neslaným průměrem nebo něčím ještě horším, a jaksi “hrát při zdi”, budeme nanejvýš vychovávat pro jiné země, hlavně Ameriku, talenty, které pak odejdou tam, kde se opravdu naplno uplatní jejich schopnosti.

Této zemi by enormně pomohlo, kdyby dokázala velkoryse vybudovat alespoň několik fakult či výzkumných ústavů (samozřejmě úzce spojených s univerzitami) prostě “oxfordské” či “harvardské” úrovně, se vším všudy – vybavením, platy, a hlavně výsledky. Taková pracoviště by pak přitahovala skvělé badatele a studenty z celého světa, přinejmenším ty s českými kořeny. To ostatní by pak už přišlo jaksi samo. Pro uskutečnění takového velkorysého “programu kvality”, bychom nemuseli nic vymýšlet – stačí se podívat, jak to před nějakými 10-15 lety začali dělat třeba na Tchajwanu nebo v Jižní Koreji. Tam si politici uvědomili, že nejdůležitější jsou kvalitní lidé – a tak přilákali zpět zástupy svých mladých krajanů, kteří strávili roky na studiích či postdoktorálních pobytech v USA. Přilákali je tak, že jim prostě nabídli na univerzitách a výzkumných ústavech podmínky, včetně platu, lepší než v Americe. To se teď jeví jako neuskutečnitelná fantazie – ale myslím, že jen zdánlivě. Zkuste si spočítat, kolik takových špičkových lidí by se dalo přilákat za těch nejméně 5 miliard utracených u nás každoročně na podřadný výzkum. Proč nevytvořit takový speciální velkorysý státní prgram?

A pokud jde o efektivní státní podporu aplikací, inovačního podnikání, atd. – jsem hluboce přesvědčen, že nejúčinnější by bylo nepřímými nástroji stimulovat firmy, aby samy do VaV dávaly vlastní peníze, všemožně usnadňovat vznik malých spin-off firem, stimulovat spolupráci univerzit a firem. Není asi žádným tajemstvím, že většina firem úplně jinak hospodaří se svými vlastními penězi vloženými do výzkumu a vývoje, než s těmi, které dostane jako dotaci od státu. Největší prospěch by ovšem měly ty firmy z toho, že jim stát bude financovat “výrobu” dostatečného množství vysoce kvalifikovaných lidí na vysokých školách.

Jsem si dobře vědom, že to, co říkám, je zjevně “politicky neprůchodné”. Ale je snad dobré podívat se občas i za ten pragmaticky čtyřletý politický horizont…

Takže abych shrnul své podstatné teze:

Jsem přesvědčen, že podpora vysoce kvalitního (a tato dvě slova znovu zdůrazňuji!) výzkumu a vývoje má pro budoucnost tohoto státu naprosto klíčový význam. V zájmu této priority by bylo potřeba udělat následující:

1) Zřídit vysoce kvalitní ministerstvo pro výzkum, vývoj a vysoké školy, které se bude v součinnosti s vědeckou a vysokoškolskou komunitou energicky starat o tuto oblast. V čele takového ministerstva musí být vysoce kompetentní, energická a motivovaná osobnost.

2) Zavést přísný a všeobecný systém evaluace produktivity a kvality VaV a vyvozovat z něj důsledky – zabránit rozsáhlému plýtvání na podřadný výzkum.

3) Minimalizovat byrokracii spojenou s výzkumnými projekty a programy.

4) Státní podporu orientovat především na masivní podporu kvality univerzit s cílem povznést alespoň některé z nich na nejvyšší světovou úroveň, a to včetně úrovně výzkumu na nich provozovaného.

5) Pokud jde o podporu aplikovaného výzkumu, průmyslového vývoje a inovačního podnikání, měl by stát především nepřímými nástroji stimulovat firmy, aby samy do VaV vkládaly vlastní prostředky, všemožně usnadňovat vznik malých spin-off firem, a vytvářet optimální legislativní prostředí pro spolupráci univerzit a firem.

 

VÍCE PENĚZ NA VÝZKUM A VÝVOJ
Lidové noviny, finance, (1.7.2005).


ČTK - PRAHA

Vláda rozhodla, že v nadcházejících třech letech mají postupně a přitom poměrně výrazně růst výdaje na výzkum a vývoj. Příští rok mají vědci získat od státu téměř 18,2 miliardy korun, následující rok 22,5 miliardy a v roce 2007 to má být 25,8 miliardy korun. Do roku 2008 má tedy podle návrhu směřovat do výzkumu a vývoje o takřka deset miliard korun více než letos. "Na druhou stranu budou od vědců vyžadovány výsledky. Důraz je kladen na zvýšení efektivity systému financování vědy a výzkumu," uvedl místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn. Vicepremiér uvedl, že vláda si od vyšších výdajů na vědu slibuje vyšší hospodářský růst. Peníze mají přednostně jít do projektů vznikajících za spolupráce vědců s podniky. Materiál vychází z lisabonské strategie EU.

 

Z VÝZKUMNÝCH ÚSTAVŮ SE STANOU VEŘEJNÉ INSTITUCE
Lidové noviny, (30.6.2005).


ČTK - PRAHA České výzkumné ústavy budou moci zřejmě mít právní subjektivitu. Z dosavadních příspěvkových organizací se tak brzy stanou takzvané veřejné výzkumné instituce. Ústavům to má pomoci k lepší spolupráci mezi výzkumnými institucemi, akademickou sférou a soukromým sektorem.

Předlohu musí ještě projednat Senát a podepsat prezident republiky.

Transformace se týká asi šedesáti výzkumných ústavů akademie věd, dvaceti, jejichž zřizovatelem jsou ministerstva, a dvou krajských výzkumných ústavů. Veřejné výzkumné instituce by měly mít obdobné postavení jako veřejné vysoké školy nebo jiné veřejnoprávní subjekty, například muzea a galerie. Byly by také osvobozeny od některých daní. Předloha neupravuje způsob financování výzkumu, neboť to řeší samostatný zákon o podpoře výzkumu.

Místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn již v rámci druhého čtení uvedl, že veřejné výzkumné instituce budou moci efektivněji využívat finanční prostředky a majetek. Zlepší se podle něj také podmínky pro převod výsledků výzkumu a vývoje do praxe.

Vládní zákon o veřejných výzkumných institucích by zároveň měl napomoci k naplňování lisabonské strategie, jejímž cílem je dostat ekonomiku Evropské unie na úroveň Spojených států a Japonska. Poslanci považují za největší přínos schváleného zákona to, že vědeckovýzkumná instituce může založit jinou právnickou osobu pouze za tím účelem, aby využívala výsledky výzkumu, které je možno aplikovat v praxi. Původní účinnost zákona byla navržena na 1. července 2005. Poslanci ale účinnost změnili na den vyhlášení ve Sbírce zákonů.

 

VÝDAJE NA VĚDU A VÝVOJ ZNAČNĚ VZROSTOU
Hospodářské noviny (30.6.2005).


PRAHA 29. června (ČTK) - Do roku 2008 má podle návrhu směřovat do výzkumu a vývoje o takřka deset miliard korun více než letos. "Na druhou stranu budou od vědců vyžadovány výsledky. Důraz je kladen na zvýšení efektivity systému financování vědy a výzkumu," uvedl místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn.

Vláda dnes rozhodla o tom, že v nadcházejících třech letech mají postupně, přitom poměrně výrazně, růst výdaje na výzkum a vývoj. Příští rok mají vědci získat od státu téměř 18,2 miliardy korun, následující rok 22,5 miliardy a v roce 2007 to má být 25,8 miliardy korun.

Vicepremiér Martin Jahn novinářům řekl, že vláda si od vyšších výdajů na vědu slibuje vyšší hospodářský růst. Peníze mají přednostně jít do projektů vznikajících za spolupráce vědců s podniky. Materiál vychází z lisabonské strategie, která má EU zajistit vyšší ekonomickou prosperitu při současném zachování sociálního státu.

 

DEN D PRO ČESKOU VĚDU
BusinessInfo (29.6.2005).


Zřízení České styčné kanceláře pro výzkum a vývoj je významným krokem, který usiluje o další zapojení české vědy, výzkumu a vývoje do evropských programů a projektů.

Obsah:
* Zákon o veřejných výzkumných institucích
* Výdaje státního rozpočtu na výzkum a vývoj
* Česká styčná kancelář pro výzkum a vývoj

1. Na dnešním zasedání Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení zákon o veřejných výzkumných institucích

Do českého právního rádu bude zavedena nová forma právnické osoby veřejnoprávního charakteru.

"Zákon přispěje k lepší spolupráci mezi výzkumnými institucemi, akademickou sférou a soukromým sektorem," uvedl místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn.

Cílem návrhu je transformovat existující příspěvkové organizace v oblasti výzkumu a vývoje na subjekty s plnou právní subjektivitou, včetně vlastnictví majetku, se samosprávným způsobem řízení (obdobné veřejným vysokým školám).

Zřizovateli veřejné výzkumné instituce budou ministerstva, Akademie věd ČR nebo územní samosprávné celky. Transformace se týká cca 60 výzkumných ústavů Akademie věd České republiky, cca 20 výzkumných ústavů zřízených ministerstvy a 2 výzkumných ústavů zřízených kraji. Zejména převedení pracovišť AV ČR na veřejné výzkumné instituce znamená další etapu jejich výrazné restrukturalizace.

"Cílem zákona je nahrazení nevyhovujícího režimu příspěvkové organizace, který konzervuje počet a zaměření výzkumných institucí v ČR," řekl Martin Jahn. "Přijetí zákona umožní spolupráci výzkumných institucí s podniky, zakládání spin-off firem a další kroky vedoucí k transferu výsledku a zlepšení konkurenceschopnosti ekonomiky," dodal.

Dalším významným cílem je usnadnit spolupráci výzkumných institucí s veřejnými vysokými školami a spolupráci v rámci konsorciálních projektů Evropské unie v oblasti výzkumu a vývoje.

2. Na jednání vlády dnes večer dále bude Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj na rok 2006 s výhledem na roky 2007 a 2008

Do roku 2008 má podle návrhu směřovat do výzkumu a vývoje (VaV) o takřka 10 miliard korun více než letos.

"Na druhou stranu budou od vědců vyžadovány výsledky - důraz je tedy kladen na zvýšení efektivity systému financování vědy a výzkumu," prohlásil místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn.

"Nárůst finančních prostředků bude směřovat přednostně do programů výzkumu a vývoje s výrazným podílovým financováním a na projekty vznikající za spolupráce vědců s podniky," říká Martin Jahn. A to vzhledem k tomu, že poměr institucionálních a účelových výdajů na výzkum a vývoj je v České republice opačný (60:40) než v zemích Evropské unie (40:60).

Například v roce 2007 (a návazně v roce 2008) by měl poměr z nárůstu institucionálních prostředků k nárůstu účelových být 2:8 – tím v roce 2008 dosáhne Česká republika poměru 43:57 a přiblíží se k stavu v zemích Evropské unie.

Na základě těchto východisek by podle návrhu měly výdaje státního rozpočtu na výzkum a vývoj na rok 2006 být ve výši 0,58 % HDP (18 165 686 tis. Kč), na rok 2007 ve výši 0,66 % HDP (22 439 568 tis. Kč) a v roce 2008 by mělo přijít další navýšení.

"Materiál směřuje ČR v souladu s novou koncepcí Lisabonské strategie k cíli dosáhnout do roku 2010 výše výdajů na VaV 1 % HDP z veřejných prostředků," dodal Martin Jahn.

3. V pondělí byla v Bruselu slavnostně otevřena Česká styčná kancelář pro výzkum a vývoj (Czech Liaison Office for Research and Development - CZELO)

Hlavním cílem kanceláře je podpořit úspěšné zapojení českého výzkumu do evropské výzkumné spolupráce, zejména prostřednictvím Rámcových programů pro výzkum a vývoj.

Otevření kanceláře se zúčastnil mimo jiné i místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn. Česká styčná kancelář pro výzkum a vývoj byla založena Technologickým centrem Akademie věd ČR a její činnost bude po dobu 2 let podporována grantem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Koncem roku 2006 budou aktivity kanceláře vyhodnoceny a bude rozhodnuto o dalším způsobu jejího financování. V této souvislosti se předpokládá, že bude otevřena možnost do ní vyslat své zástupce i pro významné české výzkumné instituce a university, které by se pak podle míry svého zastoupení na jejím financování podílely.

Zřízení České styčné kanceláře pro výzkum a vývoj je významným krokem, který usiluje o další zapojení české vědy, výzkumu a vývoje do evropských programů a projektů, tedy do tzv. Evropského výzkumného prostoru (ERA). „Vytvoření této kanceláře zlepší přístup českých vědců k fondům EU a rozšíří jejich informovanost o podpoře vědy a výzkumu v unii,“ říká místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn.

Více informací na www.czelo.cz

 

VÝZKUMNÉ ÚSTAVY BUDOU MOCI ZŘEJMĚ MÍT PRÁVNÍ SUBJEKTIVITU
České Noviny (29.6.2005).


ČTK - PRAHA - České výzkumné ústavy budou moci zřejmě mít právní subjektivitu. Z dosavadních příspěvkových organizací se tak brzy stanou takzvané veřejné výzkumné instituce. Ústavům to má pomoci k lepší spolupráci mezi výzkumnými institucemi, akademickou sférou a soukromým sektorem. Předlohu musí ještě projednat Senát a podepsat prezident republiky.

Transformace se týká asi šedesáti výzkumných ústavů akademie věd, dvaceti, jejichž zřizovatelem jsou ministerstva, a dvou krajských výzkumných ústavů. Veřejné výzkumné instituce by měly mít obdobné postavení jako veřejné vysoké školy nebo jiné veřejnoprávní subjekty, například muzea a galerie. Byly by také osvobozeny od některých daní. Předloha neupravuje způsob financování výzkumu, neboť to řeší samostatný zákon o podpoře výzkumu.

Místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn již v rámci druhého čtení uvedl, že veřejné výzkumné instituce budou moci efektivněji využívat finanční prostředky a majetek. Zlepší se podle něj také podmínky pro převod výsledků výzkumu a vývoje do praxe.

Vládní zákon o veřejných výzkumných institucích by zároveň měl napomoci k naplňování lisabonské strategie, jejímž cílem je dostat ekonomiku Evropské unie na úroveň Spojených států a Japonska.

 

NEJSME ŽÁDNÍ ŠÍLENCI, ŘÍKÁ MLADÝ VĚDEC
Mladá fronta DNES - Brno (25.6.2005). Vladimír Romanovský září v oboru mikroskopie s pomalými elektrony. Je držitelem Ceny Josefa Hlávky


Jihlava - Roman Streichsbier: VLADIMÍR ROMANOVSKÝ. Vědec, ale také zlatník se narodil 12. dubna 1971 v Jihlavě. Je zaměstnán v brněnském Ústavu přístrojové techniky Akademie věd České republiky. Patří do týmu mikroskopie s pomalými elektrony. Přednáší, publikuje. V roce 2000 získal Cenu Josefa Hlávky, udělovanou každoročně nejlepšímu vědci do 33 let. Čtyři roky pracoval na univerzitě v Yorku. Mluví anglicky a rusky, částečně italsky. Je rozvedený, má dceru.

Jihlava - Brno - Praha - York - Brno. Taková je cesta mladého vědce Vladimíra Romanovského, který patří mezi esa v oboru mikroskopie s pomalými elektrony a získal české prestižní vědecké ocenění.

Byla to spíš nehoda. Tak charakterizuje začátek své vědecké kariéry Vladimír Romanovský. Uznávaná kapacita v oboru mikroskopie s pomalými elektrony rozhodně nesplňuje představu suchopárného vědátora. Kromě vysokoškolského vzdělání má i výuční list v oboru zlatník. „Můj děda byl zlatník a matka zlatnice, a tak jsem dělal zlatnické opravy, neměl jsem ale papíry. V Praze však otevřeli učební obor, který člověk mohl dělat i dálkově, a tak jsem v pátém ročníku 'vejšky', kdy jsem dělal diplomku, v září taky nastoupil na tuhle školu,“ vzpomíná držitel Ceny Josefa Hlávky pro nejlepší českého vědce mladšího 33 let.

Dnes Vladimír Romanovský působí v brněnském Ústavu přístrojové techniky Akademie věd České republiky.

* Čím jste tedy chtěl být jako kluk?

Na základní škole chemikem. Ale propálil jsem v bytě koberec, začaly hořet záclony, a tak maminka všechno moje chemické nádobíčko vzala a vyhodila.

* Jste členem týmu, jenž se zabývá rastrovací elektronovou mikroskopií s pomalými a velmi pomalými elektrony a jejími aplikacemi, stavíte přístrojové prvky pro dosahování vysokého rozlišení obrazu... Dá se tomu z laického pohledu nějak porozumět?

Já se věnoval dlouho environmentální mikroskopii: to se do biologického vzorku s vysokým obsahem vody připouští pára a plyn. Vzorek je v mikroskopu v téměř přirozeném stavu vlhkosti a tlaku, tedy s prakticky nezměněnou strukturou. Nyní hlavně pracuji s vysokým vakuem.

* Byl jste dlouho na univerzitě v anglickém Yorku. Srovnejte vaši tehdejší práci tam s tou nynější?

Rozdíl je především v principu mikroskopů, s nimiž jsme pracovali tam, a se kterými děláme teď tady. V Yorku, kde jsem byl jediným Čechem, jsme vlastně stavěli kompletně celý mikroskop. V Brně jsou od loňska nové laboratoře, postupně k nám stěhujeme výkonné mikroskopy, které mají rozlišení i nějaké dva nanometry, což je půlmilionové zvětšení vzorku.

* Jak jste se vlastně dostal k vašemu oboru?

Na průmyslovce mě dost chytla elektronika. Třeba jsem sám postavil elektronické varhany. Pak jsem si udělal i elektronického bubeníka. To bylo pochopitelně ještě za komunistů. V té době byla možnost podat si přihlášku jen na jednu vysokou školu, a tak jsem zvolil elektrotechnologii. Tenkrát mě to bavilo: člověk spojil pár drátů, připojil baterku a ono to něco dělalo, blikalo to...

* Takže spojení Vladimír Romanovský a mikroskop se objevilo kdy?

Ona to vážně byla spíš náhoda, že jsem skončil na akademii. Dostal jsem se prostě na vysokou školu, potom přišla revoluce... Ale zpátky: když se naskytla možnost dělat od čtvrťáku na „vejšce“ pomvěda (pomocnou vědeckou sílu), tak jsem pracoval na diplomce o mikroskopech. Tak to začalo.

* Kde je optické pronikání do hmoty skrz mikroskop nejvíce využívané?

To je ohromné spektrum oblastí. Environmentální mikroskopy se dají používat v biologii, lékařství, bez klasických mikroskopů by se vůbec neobešel polovodičový průmysl, dnes už je všechno tak malé, že se to přes optický mikroskop nevidí...

* Obnáší to, co děláte, jenom mentální práci, nebo je v tom i nezanedbatelná fyzická složka?

Pracuji tak i tak. Mně pomohlo a prospělo, že jsem si udělal ten zlatnický učňák. Pak hned živnostenský list a výrobní značku... Píšu taky hodně vědecké publikace.

* Na internetu figurujete i jako člen redakční rady Essentie - „časopisu o cestě za poznáním“...

Ano, jsem tam ve vědecké redakci. Měl bych dělat recenze, ale zatím jsem se k tomu moc nedostal.

* Jak zdatně a často píšete?

Skoro neustále. Psát je nutnost. Dnes, kdy jsou ve hře granty, je člověk vědecky posuzován podle počtu publikací. To je jediná možnost, jak změřit, jak je kdo vědecký. Jistě, není to úplně nejlepší měřítko, ale když se něco vybádá a na něco se přijde, tak je potřeba to také sdělit.

* V roce 2000 jste získal Cenu Josefa Hlávky pro nejlepšího vědce mladšího 33 let. Jak moc si toho vážíte?

Je to hezké. Ale někdo vás musí navrhnout - váš školitel, vedoucí. Byl jsem údajně nejlepší z navržených, ale třeba byl i někdo lepší - z těch, kteří navrženi nebyli. Já asi nejsem nejlepší... (usmívá se) Pro mě osobně bylo hodně důležité, že jsem se dostal do Yorku. Tehdy jsme ještě nebyli v EU, ale sehnal jsem pracovní povolení.

* Co vás z toho, co děláte, těší nejvíce?

Na vědecké práci je hezké to, že člověk nedělá žádnou monotónní činnost. Zhotovím si výkresy, namaluji si díly, odnesu je do dílny. Přednáším. Dělám s počítačovým programem, píšu článek, jezdím na konference. Je to pořád něco jiného.

* Jak je tohle namáhavé? Nestýskáte si někdy nad svým intelektem, když se vám třeba zrovna nedaří něco vyřešit?

Já nevím, jestli vůbec nějaký intelekt mám (smích). Ale znovu opakuji: pomáhá mi moc zlatnictví. Pracuji hlavou, ale i rukama. Někdy třeba píšu článek - a nic, pořád je přede mnou prázdná stránka. Ale najednou to zapálí. Nebo sedím v autobusu - a naskočí myšlenka. Není to tak, že by člověk jen seděl u stolu a nonstop něco vymýšlel. Nejsme žádní šílenci, neustále horečně bádající a pohybující se v nějakém jiném světě. Pravda, na konferencích je spousta lidí, kteří tak vypadají: ani kravatu nemají pořádně uvázanou, ztrácejí za sebou papíry, neznají své telefonní číslo. To je extrém...

* Přiblížil se už člověk při „zvětšování“ atomu k hranici, která je mezní? Nic přece nelze zaostřovat do nekonečna.

Všude jsou fyzikální hranice. Vlnová délka elektronu, tam je konec. Ale je tu ještě velký boj mezi komercí, tedy tím, co je výhodné komerčně, a tím, co by si člověk rád vyzkoumal a na co by ještě rád přišel...

 

ROMANOVSKÝ. TO JE NEJEN VĚDEC, ALE I ZLATNÍK
Mladá fronta DNES - Jihlava (25.6.2005). VLADIMÍR ROMANOVSKÝ. Muž, který získal prestižní Cenu Josefa Hlávky, žil čtyři roky v anglickém Yorku.


Jihlava - Roman Streichsbier: VLADIMÍR ROMANOVSKÝ - vědec, ale také zlatník, který je doma v Jihlavě, se narodil 12. dubna 1971. Je zaměstnán v brněnském Ústavu přístrojové techniky Akademie věd České republiky. Patří do týmu mikroskopie s pomalými elektrony. Přednáší, publikuje. Získal Cenu Josefa Hlávky, udělovanou každoročně nejlepšímu vědci do 33 let. Čtyři roky pracoval na univerzitě v Yorku. Mluví anglicky a rusky, částečně italsky - má italskou přítelkyni. Je rozvedený, má dceru.

Do anglického Yorku odcestoval před pěti lety volhou s rokem výroby 1971, tedy vozem stejně starým jako on sám. Kvůli postdoktorandskému grantu od Královské společnosti, jež mu umožnila práci na tamější prestižní univerzitě, si pak ani nemohl v Praze vyzvednout cenu Josefa Hlávky pro nejlepšího českého vědce mladšího 33 let. Nemusel toho ale litovat, dorazila k němu se zpožděním.

Vladimír Romanovský z brněnského Ústavu přístrojové techniky Akademie věd České republiky, kde je členem týmu mikroskopie s pomalými elektrony, úspěšně uniká profesionální deformaci - aspoň to na něm nepoznáte. I z "mikroúrovně", do níž denně noří svou mysl, snadno dohlédne k oné "realitě konsensu", tedy lidského "světa, na němž jsme se dohodli".

"Já vím, obecně panuje taková představa, že člověk, který má pár titulů, musí být nutně vyšinutý nebo jinak nenormální," směje se kapacita přes mikroskopy.

Jako mladík se věnoval latinskoamerickým a standardním tancům. Během rozhovoru při odbočkách hýří vtipy. A při pohledu na s čtvrtečním večerem ještě horké jihlavské náměstí, po kterém korzují náctileté dívky, živě prohodí: "Léto, krásné léto. Všiml jsem si."

V historickém Yorku, kde strávil dohromady čtyři roky, se rozvedený "šťastný otec šťastné dcery", jak tvrdí, seznámil se svou současnou přítelkyní, Italkou Caterinou De Lucia. Krásná černovlasá doktorka z přístavu Bari, za ním byla nedávno v Jihlavě, kde je Romanovský doma. Teď o víkendu muž, jenž se současně s dokončením vysoké školy vyučil zlatníkem, přednáší na konferenci ve slovinské Portoroži. "Já jsem ale nikdy o tom, že se stanu vědcem, neuvažoval. To byla taková nehoda."

* Čím jste tedy chtěl být jako kluk?

Na základní škole chemikem. Ale propálil jsem v bytě koberec, začaly hořet záclony, a tak maminka všechno moje chemické nádobíčko vzala a vyhodila. Začal jsem proto hledat nějaký nový druh zábavy, méně nebezpečný... (úsměv)

* Jste členem týmu, jenž se zabývá rastrovací elektronovou mikroskopií s pomalými a velmi pomalými elektrony a jejími aplikacemi, stavíte přístrojové prvky pro dosahování vysokého rozlišení obrazu... Dá se tomu z laického pohledu nějak porozumět?

Já se věnoval dlouho environmentální mikroskopii: to se do biologického vzorku s vysokým obsahem vody připouští pára a plyn. Vzorek je v mikroskopu v téměř přirozeném stavu vlhkosti a tlaku, tedy s prakticky nezměněnou strukturou. Nyní hlavně pracuji s vysokým vakueem -ultra-high-vacuum. Jinak na akademii, která je vlastně výzkumným centrem, školíme doktory. Ti však dělají zkoušky na vysoké škole, ne u nás. Spolupracujeme i s různými firmami, které také něco zaplatí.

* Byl jste dlouho na univerzitě v anglickém Yorku. Srovnejte vaši tehdejší práci tam s tou nynější?

Rozdíl je především v principu mikroskopů, s nimiž jsme pracovali tam, a se kterými děláme teď tady. V Yorku, kde jsem byl jediným Čechem, jsme vlastně stavěli kompletně celý mikroskop. V Brně jsou od loňska nové laboratoře, postupně k nám stěhujeme výkonné mikroskopy, které mají rozlišení i nějaké dva nanometry, což je půlmilionové zvětšení vzorku.

* Jakým způsobem jste vlastně do Yorku "nominoval"?

Na různých konferencích se navazují různé kontakty a domlouvají spolupráce. V Yorku se pracovalo na zdrojích pro mikroskopy, v Brně byl zase dobrý nápad, jak dělat detektory. V roce 2000 jsem dělal doktorát a napsal jsem si žádost o grant. Byl jsem tam s roční přestávkou, čtyři roky. Nové milénium jsem vítal v Yorku. Vzpomínám si, že jsem vyrazil do nočního klubu, ale dovnitř mě nechtěli pustit v riflích, a tak jsem se tam hodlal svéct (smích). Po roce jsem jel zpátky do Česka a musel žádat o další grant, potom jsem se zase do Anglie vrátil.

* Musel jste si tam hodně zvykat? Jiná země, jiný jazyk... Mohl jste se vůbec zkraje svého pobytu pořádně soustředit na práci?

Na škole jsme měli za komunistů hlavně ruštinu, takže zpočátku bylo nutné naučit se pořádně a dobře jazyk. Slang a to, jak se v které zemi mluví, se naučíte vždycky nejlíp až na místě. V Anglii je samozřejmě jiný životní styl. Češi si spolu víc povídají, Angličané to stáčejí spíš na počasí, tím začínají. Řeknou how do you do? nebo how are you? - I´m fine, thank you, and you? To je běžná konverzace - jak z kazeťáku...

* Byla to v Yorku vaše první řekněme intenzivnější vědecká práce?

Já jsem pracoval už na škole -a myslím, že dost tvrdě. Ve čtvrtém ročníku jsem byl pomocnou vědeckou sílou, v pátém jsem dělal detektor, pracoval jsem na environmentálních mikroskopech pro biologii. Před těmi deseti lety to byl velký boom. Pak jsem získal doktorát a na chvíli jsem zmizel na vojnu. Musel jsem tam aspoň na pět měsíců, nebylo vyhnutí.

* Kdy jste se vůbec vydal tímhle směrem, kterým teď jdete? Od kdy jste věděl, že se budete věnovat vědě -a konkrétně mikroskopům?

Já jsem ale nikdy vědcem být nechtěl, to byla jen taková nehoda... (úsměv)

* Tak jak to bylo?

Na průmyslovce mě dost chytla elektronika. Třeba jsem sám postavil elektronické varhany. Pak jsem si udělal i elektronického bubeníka... To bylo pochopitelně ještě za komunistů. V té době byla možnost, podat si přihlášku jen na jednu vysokou školu, a tak jsem zvolil elektrotechnologii. Tenkrát mě to bavilo: člověk spojil pár drátů, připojil baterku a ono to něco dělalo, blikalo to...

* Takže spojení Vladimír Romanovský a mikroskop se objevilo kdy?

Ona to vážně byla spíš náhoda, že jsem skončil na akademii. Dostal jsem se prostě na vysokou školu, potom přišla revoluce... Jestli můžu, ještě trochu odbočím: můj děda byl zlatník a matka zlatnice, a tak jsem dělal zlatnické opravy - neměl jsem na to ale papíry... V Praze však otevřeli učební obor, který člověk mohl dělat i dálkově, tak jsem v pátém ročníku ,vejšky', kdy jsem dělal diplomku, v září nastoupil taky na tuhle zlatnickou školu. Tam do mě bušili gotiku, stavitelství, výtvarnou výchovu, ale především materiály a kameny. V Brně jsem dělal vysokou školu, do Prahy jsem jezdil na učňák, to byla zajímavá kombinace. Z prostředí, kde se mluví ,pane kolego' a vyká se, jsem byl najednou mezi pankáči, kteří hovořili úplně jinak... Ale zpátky: když se naskytla možnost, dělat od čtvrtáku na ,vejšce' pomvěda (pomocnou vědeckou sílu), tak jsem pracoval na diplomce o mikroskopech. Tak to začalo.

* Kde je optické pronikání do hmoty a zvětšování materiálů skrz mikroskop nejvíc využívané?

To je ohromné spektrum oblastí, kde všude se to dá využít. Enviromentální mikroskopy se dají používat v biologii, lékařství, bez klasických mikroskopů by se vůbec neobešel polovodičový průmysl, dnes už je všechno tak malé, že se to přes optický mikroskop nevidí...

* Obnáší to, co děláte, jenom mentální práci, nebo je v tom i nezanedbatelná fyzická složka?

Pracuji tak i tak. Mně pomohlo a prospělo, že jsem si udělal ten zlatnický učňák. Pak hned živnostenský list a výrobní značku... Píšu taky hodně vědecké publikace.

* Na internetu figurujete i jako člen redakční rady Essentie - "časopisu o cestě za poznáním"...

Ano, jsem tam ve vědecké redakci. Měl bych dělat recenze, ale zatím jsem se k tomu moc nedostal.

* Jak zdatně a často píšete?

Skoro neustále. Psát je nutnost. Dnes, kdy jsou ve hře granty, je člověk vědecky posuzován podle počtu publikací, každý je bodovaný podle toho, kolik věcí napíše. To je jediná možnost, jak změřit, jak je kdo vědecký. Jistě, není to úplně nejlepší měřítko, ale když se něco vybádá a na něco se přijde, tak je potřeba to také sdělit. Ovšem je v tom i část politiky: když se řekne všechno, tak to taky není dobré, někdo si to může vzít, přivlastnit... Takže se publikuje víceméně obecně, neuvádějí se detaily. Důležité je, že pracemi a publikacemi se dá navázat spolupráce, člověk vždy někoho najde...

* Jak moc komunikujete se vzdálenějšími kolegy přes internet?

Často, hodně často. Přes mejl nebo přes ICQ. Dnes už jde klidně udělat vědeckou konferenci na dálku, když se to připraví. Ale už i vysoce kvalitní mikroskopy se dají na vysoce kvalitních počítačích řídit a ovládat přes internet.

* V roce 2000 jste získal Cenu Josefa Hlávky pro nejlepšího vědce mladšího 33 let. Jak moc si toho vážíte?

Je to hezké. Ale někdo vás musí navrhnout - váš školitel, váš vedoucí... Byl jsem údajně nejlepší z těch navržených, ale třeba byl i někdo lepší - z těch, kdo navržený nebyl. Já asi nejsem nejlepší... (usmívá se) Pro mě osobně bylo hodně důležité, že jsem se dostal do Yorku. Tehdy jsme ještě nebyli v EU, ale sehnal jsem pracovní povolení, vyšlo to, povedlo se...

* A z toho, co jste udělal, vás těší nejvíc co?

Na vědecké práci je hezké to, že člověk nedělá žádnou monotónní činnost. Zhotovím si výkresy, namaluji si díly, odnesu je do dílny... Přednáším. Dělám s počítačovým programem, píšu článek, jezdím na konference. Je to pořád něco jiného...

* A jak je tohle namáhavé? Povězte, nestýskáte si někdy nad svým intelektem? Když se vám třeba zrovna uspokojivě nedaří něco vyřešit...

Já nevím, jestli vůbec nějaký intelekt mám (smích). Ale znovu opakuji: pomáhá mi moc zlatnictví. Pracuji hlavou, ale i rukama. Někdy třeba píšu článek - a nic, pořád je přede mnou prázdná stránka. Ale najednou to zapálí... Nebo sedím v autobusu -a naskočí myšlenka. Není to tak, že by člověk jen seděl u stolu a nonstop něco vymýšlel. Nejsme žádní šílenci, neustále horečně bádající a pohybující se v nějakém jiném světě. Pravda, na konferencích je spousta lidí, kteří tak vypadají: ani kravatu nemají pořádně uvázanou, ztrácejí za sebou papíry, neznají své telefonní číslo. To je extrém...

* Jste maximálně racionální člověk, nebo je ve vás také kus čehosi, co vnímá realitu i jaksi spirituálně?

Já v sobě absenci něčeho náboženského nepociťuji. Ale je faktem, že například dvě skupiny pracují na stejném výzkumu, naměří stejné hodnoty - ovšem interpretace každé té skupiny je jiná. Nevede se tedy spor o to, že se to a to chová takhle, v tom panuje shoda. Rozdílné jsou interpretace. A když si do toho někdo vrazí nějaké mystérium, tak je tam má.... Já osobně se bez nějakého nadpřirozena obejdu. Mám spíš strach o budoucnost. Jsou tu vyspělé technologie, vše se řítí hrozně rychle dopředu - ale čím dál méně lidí o tom či onom ví. My jsme uživatelé: máme ty naše mobilky a auta s elektronikou, jenže už nevidíme, co je za tím... Používáme cédéčka, ale kdo z nás ví, jak něco takového vyrobit? Nedejbože, kdyby došlo k nějaké jaderné katastrofě: magnetický puls zlikviduje všechna elektronická zařízení, všechny tranzistory, mobily, disky, ale i auta... Co by potom bez toho všeho lidé dělali? Vrátili by se na stromy?

* Přiblížil se už člověk při "zvětšování" atomu k hranici, která je mezní v tom smyslu, že jít dále prostě nepůjde? Nic přece nelze zaostřovat do nekonečna.

Všude jsou fyzikální hranice. Vlnová délka elektronu, tam je konec. Ale je tu ještě velký boj mezi komercí, tedy tím, co je výhodné komerčně, a tím, co by si člověk rád vyzkoumal a na co by ještě rád přišel...

 

CENY VĚDCŮM DO 40 LET
Mladá fronta DNES (25.6.2005).


(frk) - Jedenadvacet českých vědců do 40 let dostalo ve středu Prémii Otto Wichterleho. Nejmladšímu laureátovi je sedmadvacet let (matematik), dvěma nejstarším sedmatřicet (fyzik a chemik). Ženy jsou mezi nimi čtyři (astronomka, fyzička, bioložka a filozofka, fyzička je Španělka působící ve Fyzikálním ústavu Akademie věd). A co hlavní - drtivá většina oceněných se výrazně prosadila i v zahraničí.

Počátkem 90. let se i českým vědcům otevřely hranice. Kdo chtěl a uměl, mohl odejít do světa se učit a sbírat zkušenosti. Jenže se stalo to, co se dalo čekat: mnozí z nejlepších venku zůstali, prostě se jim nechtělo vracet do horšího. Nic nového pod sluncem - s únikem mozků se koneckonců potýkají snad všechny země světa kromě USA... Co s tím?

Jedním z můstků přes propast mezi postavením vědy a vědců u nás a ve vyspělém světě mohou být ceny. Pravda, ty jistě nejsou cílem vědeckého usilování (tím je - alespoň teoreticky - především intelektuální rozkoš z přicházení věcem na kloub), nicméně oficiálně vyjádřené uznání od nejvyšších vědeckých autorit potěší i povzbudí. A taky materiálně pomůže, tedy pokud je cena spojena s finanční odměnou. To má význam hlavně u mladých vědců, kteří si teprve zařizují život.

Vedení Akademie věd tohle samozřejmě ví, a proto ustavilo Prémii Otto Wichterleho mladým badatelům, spojenou s odměnou 180 000 korun (před zdaněním). Tato částka jim bude vyplacena ve třech letech po 60 000 korun ročně.

„Hlavním kritériem je kvalita,“ říká předseda Akademie věd Václav Pačes a dodává. „Pokud o té nebudeme přesvědčeni, klidně neudělíme cenu žádnou...“ Letos tak přišlo osmadvacet návrhů z osmnácti akademických ústavů, uspělo jich jedenadvacet. Spektrum oborů je široké: od řešení diferenciálních rovnic přes výzkum mezihvězdné hmoty či studium párovacích systémů živočichů až třeba k teorii literárního vyprávění.

V oblasti exaktních a biologických věd padlo sedmnáct prémií, v oblasti humanitních a společenských nauk čtyři (dvě z filozofie, po jedné z psychologie a literární teorie).

 

JAN MACHÁČEK: PREZIDENT A VĚDCI ANEB O CHUDOBĚ
Hospodářské noviny, (24.6.2005).


Jan Macháček: Na středečním setkání s vědci z Mikrobiologického ústavu citoval Václav Klaus filozofa a sociologa Karla Poppera, který rád říkával, že pro vědu "je lepší chudoba než opulentní život, který ubíjí myšlení". Vědcům, kteří si stále stěžují na nízké platy a nedostatek prostředků na bádání, prezident sdělil, že se mu tento citát líbí.

Hlava státu ráda provokuje a dalším památným výrokem proneseným v pravou chvíli na pravém místě opět dozajista dosáhne toho, že se o jeho osobě a myšlenkách bude diskutovat. Cíl je vlastně už splněn, obhájci a odpůrci prezidenta žhaví pera (pokud už dokonce nedopsali). Ostatně, vyjádří se i autor diáře.

Sama Popperova myšlenka je dozajista skvělá, lze ji ovšem snadno rozšířit. Nevztahuje se pouze na vědu a vědce, ale prakticky na cokoli. Opulentní život není dobrý nikdy a pro nikoho, a příjemné není ani ubité myšlení, což ví každý, kdo se myšlením živí. A to už dávno nejsou jenom vědci, platí to dnes pro valnou část populace každé vyspělé země. Pro novináře, manažery i prezidenty.

Václav Klaus zhusta vychází z nevyřčeného předpokladu, že to, co si prožil on (případně to, co napadlo jeho), je skvělé i pro ostatní. Za komunismu Klaus opulentním způsobem opravdu nežil. Bydlel skromně s rodinou v paneláku, dojížděl v trabantu na chalupu. Neodradilo ho to od zájmu o ekonomickou vědu, pořádal bytové semináře. Klaus se o vědu zajímal a slouží mu ke cti, že tak činil, aniž mohl tušit, že mu to bude někdy v životě z finančního hlediska k něčemu dobré. Vždy si přál být vědcem, jenže: byl jím někdy doopravdy? A pokud snad ano, dosáhl vyšší než provinční úrovně? Čestné doktoráty a přednášky ve světě po roce 1990 se nepočítají, na ty byl prezident zván coby ministr financí, předseda vlády, šéf opozice nebo hlava státu. S vědou ani pseudovědou to vůbec nesouvisí; s jeho provokativními názory ano.

A jsme u toho: česká věda potřebuje dosáhnout světové úrovně anebo k ní alespoň mířit. Lze spolehlivě doložit, že země, které do vědy hodně investují (a to nejen do přístrojů, ale především do lidí), dosahují nesrovnatelně lepších výsledků než země, kde odkazují vědce do patřičných mezí s poukazem na asketickou chudobu, která přece šlechtí zvídavého ducha.

Rusové rádi říkávají, že mají hlubokou zadumanou duši. To prý činí celou jejich civilizaci a kulturu hodnotnější, než je ta povrchní, materiální, západní. Jenže ta povrchní civilizace, kde se z pohledu Orientu příliš poměřuje penězi (a to - Bůh nás chraň - i ve vědě!), dosahuje daleko lepších výsledků než civilizace rádoby asketické či hlubokodušné: od dětské úmrtnosti až třeba po léčbu rakoviny.

Prezident chtěl možná pouze naznačit něco ve smyslu, že "peníze nejsou v životě všechno", trochu zkrátka popíchnout. Estetický dojem by byl asi o dost lepší, kdyby o tom řečnil třeba mezi bankéři než mezi shromážděnými biology s dvaceti či třiceti tisíci hrubého.

 

VÝSLEDKY LEPŠÍ NEŽ PODMÍNKY?
Ekonom, (23.6.2005).


ALEŠ BLUMA: Ve vědě a výzkumu u nás pracuje 51 lidí na 10 tisíc obyvatel, zatímco třeba ve Finsku je to 229. To ale není jediný ukazatel, v němž ČR zaostává. Slavné to není ani s celkovými výdaji na terciární vzdělání.

Kdo se minulý pátek a sobotu procházel Prahou, zíral. V rámci Evropského fóra byla Praha městem vědy a techniky. Doslova. V hlavním městě bylo možné narazit na počítač ovládaný očima, na obrazovku, kde se daly sledovat unikátní operace, na simulátor srážky aut, unikátní parovůz. U příležitosti pražské konference, kterou organizovala Česká hlava v rámci programu EU Researchers in Europe jako Evropské fórum vědy a techniky, chtěli čeští vědci ukázat, že si nestojíme ve výzkumu tak špatně. Upřímně řečeno, jestliže se podíváme, jak se u nás s vědou zachází, zdá se, že výsledky jsou skutečně lepší než podmínky.

Na zmíněné konferenci se místopředseda vlády Martin Jahn dušoval, že prostředky na vědu se najdou i v seškrtaném rozpočtu. Ministryně Petra Buzková přesvědčovala, jak se vláda snaží už nyní vědu podporovat. A předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, rektor UK Ivan Wilhelm a prorektor ČVUT Ladislav Musílek naopak ukazovali, kde českou vědu bota tlačí.

CELKOVÉ VÝDAJE na vzdělání v ČR jsou 5,2 % HDP. Do terciárního vzdělání, tj. vzdělání, které vychovává vysokoškolské odborníky, šlo u nás v roce 2004 ovšem pouze 0,9 %, zatímco celkový průměr EU bez nových členů je 1,2 %. Podíváme-li se na země, se kterými bychom se velikostí mohli srovnávat, pak sousední Rakousko vydávalo celkem 6,5 % HDP a na terciární vzdělávání šlo 1,8 %. Švédsko na tom bylo s výdaji na vzdělání ještě lépe (celkem 6,9 %) a jen o trochu méně než v Rakousku z toho šlo na vzdělávání terciární (1,7 %). Přitom v tomto směru máme co dohánět. Ve vědě a výzkumu u nás pracuje 51 lidí na 10 000 obyvatel, z toho 31 jsou vědečtí pracovníci. Rakušané mají na stejný počet obyvatel 83 pracovníků, z toho ale 49 jsou vědci. A kam se hrabeme na Finsko, kde pracuje ve výzkumu a vývoji 229 lidí z 10 000, z toho 147 vědců.

Vláda se sice snaží na vědecký výzkum částky zvyšovat, ale jde to pomalu. Už premiér Miloš Zeman před 6 lety sliboval, že aspoň na těch 0,7 % HDP se zcela jistě ve výdajích na vědu a výzkum dostaneme. Jaksi zapomněl říci kdy. Zatím i k tomu máme daleko. Státní výdaje se prakticky za posledních 5 let neměnily. Martin Jahn, který za vědu ve vládě odpovídá, by byl rád, kdybychom za dalších pět let, jak to vyžaduje Lisabonský protokol, vydávali 1 % HDP. To by prakticky znamenalo zdvojnásobit státní podporu vědy. V době, kdy se ministr Bohuslav Sobotka snaží aspoň trochu snížit hrozivý deficit veřejných financí, nebude to mít horlivý místopředseda Jahn snadné. Je sice pravda, že se mu podařilo prosadit zvýšení prostředků na vědu v současném státním rozpočtu, k cíli se ale stále "řítíme" rychlostí lokálky, třebaže bychom potřebovali, aby to bylo spíše Pendolino.

KDE NESTAČÍ STÁT, měla by nastoupit soukromá sféra. Privátní investice mohou mít dvě formy. Jednak je to sponzoring, který by měl jít především do základního výzkumu, jednak přímo investice do aplikovaného výzkumu. Už dnes je pravdou, že do vědy a výzkumu privátní sféra investuje víc než vláda. Odpovídá to trendům v Evropské unii, o USA ani nemluvě. Ze 190 miliard eur, které dává Evropa na vědu a výzkum, 55 % zajišťuje soukromý průmysl. Jedním procentem se na financování podílí rizikový kapitál.

Je také pravdou, že věda je považována bankéři za vysoce rizikové podnikání a do jejího financování se moc nehrnou. Evropská investiční banka tlačená Lisabonskou strategií chce jít příkladem a vypracovala Iniciativu 2010, která by měla pomoci rozvoji dlužního financování vědy a výzkumu. "Rizikovému kapitálu na to poskytneme 380 milionů eur," říká Joachim Link, jeden z ředitelů EIB. Je málo pravděpodobné, že by se z této sumy dostalo i na české vědce. Přitom v české kotlině se privátního kapitálu zoufale nedostává. Existují samozřejmě světlé výjimky, jako např. společnost IQA (viz Ekonom č. 10), většina vědců ale na podporu českého rizikového kapitálu nedosáhne.

"Podniky, které by měly zájem, ale také prostředky a sílu nejen podporovat, ale hlavně využívat výzkum a vývoj, jsou u nás stále vzácnou a plachou zvěří," řekla na konferenci ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková. Jedním dechem ale dodala, že daňové zákony, které budou podporovat vynakládání soukromých prostředků na vývoj a výzkum, jsou na stole vlády. Problémem ovšem je struktura a situace české ekonomiky. Kruh se uzavírá.

ČESKÁ VLÁDA se rozhodla, že těch málo peněz, co lze ze státního rozpočtu na vědu věnovat, může směrovat pouze do několika oblastí. Vytyčila si jich celkem šest: jedná se o biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje; molekulární biologii, biomedicínu a biotechnologie; materiálový výzkum; výzkum pro konkurenceschopné strojírenství; informační společnost a bezpečnostní výzkum. Ve všech těchto oblastech je náš výzkum na vysoké úrovni a snese srovnání se světem. Vládní rozhodnutí má ale jednu drobnou vadu na kráse. Ve velké většině se jedná o aplikovaný výzkum. Toto rozhodnutí jistě může pomoci urychlit výzkum, který následně přinese výhody české ekonomice. Aplikovaný výzkum jsou ochotny podporovat i některé české podniky. Rolí vlády by mělo ovšem být podporovat především základní výzkum, který není schopen se financovat z externích zdrojů.

Do financování základního výzkumu se moc nehrne žádná vláda. Francouzští vědci si dokonce v poslední době zastávkovali a hlavním důvodem bylo nízké státní financování vědy a výzkumu. Samozřejmě, se základním výzkumem je problém. Často uplyne několik desítek let, než se podaří uvést výsledky základního výzkumu do aplikované podoby a z aplikované podoby k tržní realizaci. Nikdo neví, k čemu celá řada výstupů základního výzkumu bude sloužit. "My nemůžeme naplánovat předem, jaká bude aplikace základního výzkumu, bez něho by ale nebyl pokrok vědy ani technologie," říká nositel Nobelovy ceny Claude Cohen-Tannoudji, který se na pražské konferenci za lepší financování základního výzkumu tvrdě bil. Na vlastním příkladě ukázal, že jeho výzkum, který byl vysoce teoretický, nakonec praktické aplikace má a dokonce se nacházejí stále nové možnosti jeho uplatnění.

JEDNÍM Z PROBLÉMŮ je hodnocení výzkumu. U aplikovaného výzkumu je to snadné, tam je ohodnocena tržní realizace. U základního výzkumu se používá nejčastěji počet citací. Jak uvedl prof. Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, mezi 5000 nejčastěji citovanými světovými vědci není ani jeden český vědec, nepočítáme-li našince, dlouhodobě pracující v zahraničí. Maďaři jsou citováni 4, Poláci 2.

Eurokomisař Vladimír Špidla se na konferenci pozastavil nad faktem, že Maďaři v úhrnu vydávají na vědu méně než Česká republika, ale mají daleko více přihlášek patentů. S Maďary se nemůžeme měřit ani v počtu nositelů Nobelovy ceny. Je to tedy s naší vědou skutečně tak špatné? "Ve všem nemůžeme být excelentní," říká rektor UK Wilhelm, "samozřejmě je třeba periodicky objektivně přísně hodnotit výsledky, ale špičkový výzkum vyžaduje především špičkové podmínky!" A ty zatím má minimum našich pracovišť.

Kromě špičkových podmínek je zapotřebí zavést do české vědy i konkurenci. Je s podivem, že všichni uznávají prospěšnost konkurence v průmyslu a obchodě, ve vědě se ale konkurence považuje za slovo takřka nepatřičné. Nejdiskutovanější a nejspornější oblastí současné státní politiky ve vědě a výzkumu je tlak na rozvoj a zkvalitnění výzkumu na vysokých školách. Je zajímavé, že řada pracovníků AV ČR to vidí jako neloajální konkurenci, třebaže mnozí z nich jsou zároveň vysokoškolskými pedagogy. Přitom třeba v USA obrovským motorem výzkumu jsou právě doktorandi. Po získání titulu 80 procent z nich odchází do praxe, a pouze menšina pokračuje ve vědecké práci na univerzitě. Vědecká práce je ovšem vychovala ke kreativitě a tu pak uplatňují i ti, kteří odešli mimo akademickou sféru.

Česká věda má řadu problémů - finančních, organizačních, personálních. Nelze je řešit odděleně. Řešit je musí nejen vláda, ale i vedoucí pracovníci AV ČR a univerzit, pomoci musí i soukromý sektor a veřejnost.

 

VĚDA SE UŽIVÍ, NE VŠAK BEZ POMOCI
Hospodářské noviny (23.6.2005).


Jaroslav Drobník: Je správné, že se vláda snaží, aby věda vedle dotací z rozpočtu získávala finance od soukromého kapitálu a dovedla si na sebe vydělat.

Vyskytuje se falešný názor - a projevuje se i v úvahách o státní vědní politice -, že takové možnosti má jen tzv. aplikovaný výzkum. Ve skutečnosti se řada výsledků základního výzkumu uplatnila jako zboží. Příkladem ze světové vědy je tranzistor a laser, z české - poly(hydroxyethymethakrylát) zvaný Hydron, v celém světě proslavený měkkými kontaktními čočkami. Háček je jinde.

Patent a jak ho prodat

Aby se objev stal ekonomicky úspěšným, musí být patentově chráněn, průkazně užitečný a výhodně prodán. Zdá se to samozřejmé: aby někdo mohl nabídnout cokoli jako zboží, musí k tomu mít vlastnická práva. Mnohý vědec si však neuvědomuje, že vědecký výsledek musí být chráněn jako intelektuální vlastnictví dříve, než je zveřejněn.

K uplatnění na trhu je nutné prokázat užitnou cenu zboží. Jen ve výjimečných případech k tomu stačí pouhý laboratorní publikovatelný výsledek: akcie Genentech raketově stouply díky několika nanogramům lidského inzulínu, jejž Dennis Kleid a David Goeddel získali v srpnu 1978 z bakterie Escherichia coli. Hydron však získal svou tržní cenu až tím, že profesor Wichterle na stavebnici Merkur vyrobil měkké kontaktní čočky a prokázaly se jejich výborné aplikační vlastnosti.

Bohužel, k ekonomické úspěšnosti základního výzkumu nejsou dnes u nás ani objektivní, ani subjektivní předpoklady. Vědec je v patentování amatér, potřebuje pomoc specialisty. Kolik institucí základního výzkumu má ale odborníky na patentování? Ve svém okolí nevím o žádném. Ústav makromolekulární chemie měl v patentové kanceláři tři zaměstnance a devizový přínos je mnohonásobně zaplatil.

Vědec sice může pomoci při průkazu tržní hodnoty svého výsledku, ale není každý technický talent jako profesor Wichterle a dnes už by i on těžko vystačil s dětskou stavebnicí. K dotažení laboratorního výsledku do tržně zajímavé podoby chybí zázemí. Technologické inkubátory v zahraničí (nejblíže ve Vídni) už mnoho let fungují, u nás se teprve budují, leckde stále jen "plánují". V Brně funguje technologický park, avšak pouze pro technické vědy. Kde si může třeba biolog ověřit postup v poloprovozním měřítku? Bez toho těžko nalezne firmu nebo rizikový kapitál, který by podpořil nákladné patentování v zahraničí. I prodej zboží je práce pro profesionály. V kterých grantech jsou na ně peníze?

Co má udělat stát

Subjektivně však chybí motivace vědců. Heslo "vtlačit do praxe" (vnědrjať v praktiku) nefungovalo ani v době kádrových posudků. Dnes platí jen počet publikací a citační ohlas. Takto nastavená kriteria hodnocení vědců a institucí vedou k chorobě zvané "publikační diarrhoea". Přitom výsledek, který je publikován dřív, než ho chrání patent, je ekonomicky k ničemu.

Experimentální obory přírodních věd jsou dnes velmi nákladné. Stačí si otevřít ceník biochemikálií, o přístrojích nemluvě. Pokud tedy pohlížíme na vědu ekonomicky, musíme vzít na vědomí, že i zde je tvrdá konkurence. Proto výrok prezidenta, že pro vědu je lepší chudoba, snad může platit tam, kde k světovému výsledku stačí přečíst čtyři knihy a napsat pátou, nikoli u přírodních věd, jež skrývají největší ekonomický potenciál.

Podpora základního výzkumu se státu vyplatí, ale jsou k tomu nutné některé kroky - například dát větší podnikatelskou volnost výzkumným pracovištím a vysokým školám, upravit metodiku vyhodnocování jejich činnosti, liberalizovat podmínky pro zahraniční studenty a vědce a samozřejmě financování vědy uvést na úroveň EU.

Příspěvek vědecké komunity je také nutný: již pohled na výsledek vlastního bádání jako na zboží je pro mnohé těžko stravitelný. Počkat s publikací na přihlášku vynálezu považují za zásah do akademické svobody. A což teprve podnikatelské riziko, které by větší hospodářská volnost přinesla.

Ale jen společná akce státní exekutivy a vědecké komunity může dnešní stav zlepšit.

Autor je emeritním profesorem Přírodovědecké fakulty UK

 

KLAUS VĚDCŮM: OPULENTNÍ ŽIVOT UBÍJÍ MYŠLENÍ
Mladá fronta DNES (22.6.2005).


Praha - (ČTK) - O tom, že chudoba cti netratí, přesvědčoval včera prezident Václav Klaus české vědce. Do pražské Krče si přišel na pozvání předsedy Akademie věd Václava Pačese prohlédnout špičková pracoviště Ústavu experimentální medicíny a Mikrobiologického ústavu.

V debatě s vědci, kteří poukazovali na svou špatnou ekonomickou situaci, prezident Klaus prohlásil, že pro vědu je lepší chudoba než opulentní život, který ubíjí myšlení.

Několikrát připomněl, že i on v minulosti v Akademii věd pracoval a že byl také postaven před rozhodnutí, zda má zůstat ve Spojených státech v lepších podmínkách, nebo se vrátit do tehdejšího komunistického Československa. „O tom, že ve Spojených státech se vědcům daří lépe, už se hovořilo před sto lety, dosud ale ,mozky vysáty nebyly‘,“ řekl prezident. Prezident včera vysvětloval, že finanční situaci vědy a výzkumu může zlepšit rychlejší přidávání peněz. Ale nemělo by jít o jednorázové navýšení financí.

Průměrný měsíční výdělek na vědeckých pracovištích akademie byl loni 23 308 korun.

 

KLAUS NAVŠTÍVIL VĚDCE
CTK.IHNED.CZ, (21.6.2005). Podle prezidenta je pro vědu lepší chudoba než opulentní život, který ubíjí myšlení.


ČTK - PRAHA 21. června 2005 - O tom, že chudoba cti netratí, přesvědčoval vědce prezident Václav Klaus. Do pražské Krče si přišel na pozvání předsedy Akademie věd Václava Pačese prohlédnout špičková pracoviště Ústavu experimentální medicíny a Mikrobiologického ústavu. V debatě s vědci, kteří léta poukazují na špatnou ekonomickou situaci začínajících badatelů, použil argument, že pro vědu je lepší chudoba než opulentní život, který ubíjí myšlení.

Klaus několikrát připomněl, že i on v Akademii věd pracoval a že byl také postaven před rozhodnutí, zda má zůstat ve Spojených státech v lepších podmínkách, nebo se vrátit do tehdejšího komunistického Československa.

Mladým vědcům, kteří poukazovali na to, že jejich kolegové mají v Americe lepší podmínky pro práci, dal za pravdu. Současně však dodal, že je pouze na nich, jak se rozhodnou. Věda se podle něj nemění. O tom, že ve Spojených státech se vědcům daří lépe, už se hovořilo před sto lety, dosud ale "mozky vysáty nebyly", prohlásil prezident.

Slova profesora Václava Hořejšího z Ústavu molekulární genetiky o rozdílu mezi "opulencí" a slušným životním standardem, který by měli mladí vědci mít, označil prezident za odborářský postoj. Mladí vědci nyní začínají s platem kolem 20.000, Pačes již dříve uvedl, že by měli mít dvojnásobek tak, aby to stačilo na založení rodiny a pořízení bytu.

Šéfka Mikrobiologického ústavu Blanka Říhová poznamenala, že ústavy dostávají peníze na platy a přístrojové vybavení, na výzkum ale musí sehnat peníze prostřednictvím grantů. Pro své zaměstnance tak ze základních peněz nemá ani "na tužku a papír, nemluvě o chemikáliích".

Prezident soudí, že finanční situaci vědy a výzkumu může zlepšit pouze trvání na tom, aby stát přidával na vědu v rychlejším tempu, než roste hrubý národní produkt (HDP). Lékem podle něj ale nemůže být jednorázové navýšení financí pro vědu a výzkum. V poměru k HDP loni financování vědy pokleslo na 0,54 procenta, a vrátilo se tak na úroveň roku 2001. Cílem, o kterém hovoří politici i vědci již několik let, je 0,7 procenta HDP. Podle Klause tento podíl však nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Soudí, že věda závisí hlavně na individualitách.

Průměrný měsíční výdělek na vědeckých pracovištích akademie byl loni 23.308 korun, a meziročně tak stoupl díky změně počtu platových tříd téměř o 14 procent. Vědecký pracovník s atestací si loni vydělával víc než 33.000 korun měsíčně, odborný pracovník vědy a výzkumu s vysokou školou měl o 11.000 nižší plat. Vysokoškolák zaměstnaný na některém z pracovišť akademie jako odborný pracovník měl zhruba 20.000 korun. Průměrný plat v zemi činí nyní 17.700 korun.

Debatu s akademiky, kterou místy doprovázely salvy smíchu, uzavřel Klaus hledáním bodu, ve kterém se česká věda nachází. Zda má málo peněz a její kvalita stoupá, nebo zda už žije v nadbytku a její úroveň klesá. O nadbytku se mluvit nedá, shodli se vědci.

 

KLAUS VĚDCŮM: CHUDOBA CTI NETRATÍ
Právo, (21.6.2005).


PRAHA - ČTK - O tom, že chudoba cti netratí, přesvědčoval v úterý vědce prezident Václav Klaus. Do pražské Krče si přišel na pozvání předsedy Akademie věd Václava Pačese prohlédnout špičková pracoviště Ústavu experimentální medicíny a Mikrobiologického ústavu.

V debatě s vědci, kteří léta poukazují na špatnou ekonomickou situaci začínajících badatelů, použil argument, že pro vědu je lepší chudoba než opulentní život, který ubíjí myšlení.

Klaus několikrát připomněl, že i on v Akademii věd pracoval a že byl také postaven před rozhodnutí, zda má zůstat ve Spojených státech v lepších podmínkách, nebo se vrátit do tehdejšího komunistického Československa. Mladým vědcům, kteří poukazovali na to, že jejich kolegové mají v Americe lepší podmínky pro práci, dal za pravdu. Současně však uvedl, že je pouze na nich, jak se rozhodnou. Věda se podle něj nemění. O tom, že ve Spojených státech se vědcům daří lépe, už se hovořilo před sto lety, dosud ale "mozky vysáty nebyly", řekl prezident.

Nezbývá na tužku a papír

Slova profesora Václava Hořejšího z Ústavu molekulární genetiky o rozdílu mezi "opulencí" a slušným životním standardem, který by měli mladí vědci mít, označil prezident za odborářský postoj. Mladí vědci nyní začínají s platem kolem 20 000, Pačes již dříve uvedl, že by měli mít dvojnásobek tak, aby to stačilo na založení rodiny a pořízení bytu.

Šéfka Mikrobiologického ústavu Blanka Říhová poznamenala, že ústavy dostávají peníze na platy a přístrojové vybavení, na výzkum ale musí sehnat peníze prostřednictvím grantů. Pro své zaměstnance tak ze základních peněz nemá ani "na tužku a papír, nemluvě o chemikáliích".

Prezident soudí, že finanční situaci vědy a výzkumu může zlepšit pouze trvání na tom, aby stát přidával na vědu v rychlejším tempu, než roste hrubý národní produkt (HDP). Lékem podle něj ale nemůže být jednorázové navýšení financí pro vědu a výzkum. V poměru k HDP loni financování vědy pokleslo na 0,54 procenta, a vrátilo se tak na úroveň roku 2001. Cílem, o kterém hovoří politici i vědci již několik let, je 0,7 procenta HDP. Podle Klause tento podíl však nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Soudí, že věda závisí hlavně na individualitách.

Průměrný plat stoupl o 14%

Průměrný měsíční výdělek na vědeckých pracovištích akademie byl loni 23 308 korun, a meziročně tak stoupl díky změně počtu platových tříd téměř o 14 procent. Vědecký pracovník s atestací si loni vydělával víc než 33 000 korun měsíčně, odborný pracovník vědy a výzkumu s vysokou školou měl o 11 000 nižší plat. Vysokoškolák zaměstnaný na některém z pracovišť akademie jako odborný pracovník měl zhruba 20 000 korun. Průměrný plat v zemi činí nyní 17 700 korun.

Debatu s akademiky, kterou místy doprovázely salvy smíchu, uzavřel Klaus hledáním bodu, ve kterém se česká věda nachází. Zda má málo peněz a její kvalita stoupá, nebo zda už žije v nadbytku a její úroveň klesá. O nadbytku se mluvit nedá, shodli se vědci.

 

DEJTE VĚDĚ PENÍZE, ŽÁDALI VĚDCI ZNOVU
Hospodářské noviny (17.6.2005). KONFERENCE O VÝZKUMU


PRAHA, 17. 6. 2005 - Josef Tuček - Ačkoli vláda mírně zvyšuje částky pro vědecký výzkum, Česko ve vědě stále výrazně zaostává za "starými" zeměmi Evropské unie. V Česku je stále mnohem méně vědců než v zemích EU, a také méně vysokoškolsky vzdělaných lidí.

"Snižujeme schodek veřejných financí, ale na vědu prostředky přidáváme," zdůraznil místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn na včerejší konferenci s názvem Evropské fórum vědy a techniky, pořádané v Praze.

Čísla však ukazují, že podpora zatím nestačí k tomu, aby Česko dohonilo zpoždění. Dnes dosahují celkové české investice do vědy, ze státních i soukromých prostředků 1,3 procenta hrubého domácího produktu. Státní výdaje na vědecký výzkum činí 16,5 miliardy korun, tedy necelých 0,6 procenta HDP. Oproti tomu evropská patnáctka, neboli původní země unie, už nyní vynakládá na vědecký výzkum v průměru celkem dvě procenta svého HDP.

Sliboval už Zeman

Strategie hospodářského růstu, připravovaná týmem vicepremiéra Jahna, navrhuje, aby do roku 2010 vzrostly státní prostředky pro vědu na jedno procento HDP. Nejisté však je, zda se to opravdu podaří. Už v roce 1999 sliboval kabinet Miloše Zemana, že do roku 2002 zvedne státní investice do vědy na 0,7 procenta HDP. Nestalo se.

Problémem však nejsou jenom státní peníze, ale i investice soukromých firem. Ty v Česku směřují do vědy zhruba stejnou částku jako vláda. Oproti tomu v původních zemích EU činí soukromé investice do vědeckého výzkumu dvojnásobek státního vkladu.

"Na výzkum bohužel není v naší zemi dostatek privátního kapitálu," konstatoval na včerejší konferenci předseda Akademie věd Václav Pačes. Doložil to příkladem biotechnologických firem, kterým by k rozvoji jejich bádání, vedoucímu zejména k novým léčebným preparátům, stačily částky v řádu statisíců korun. Ty se ovšem nedaří od soukromých investorů získat.

"Je tragické, že v Česku připadá na deset tisíc zaměstnaných osob jen 31 vědců. V původních patnácti zemích EU jich mají téměř dvojnásobek," uvedl rektor Karlovy univerzity v Praze Ivan Wilhelm.

I v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí Česká republika zaostává. Rektor Wilhelm připomněl, že vysokoškolský diplom má 11 procent obyvatel, zatímco v evropské patnáctce 22 procent.

Priority už tu jsou

Před dvěma týdny schválila česká vláda priority vědeckého výzkumu. Podle nich půjde čtvrtina peněz z veřejných zdrojů určených pro podporu vědy do sedmi oblastí. Jsou jimi výzkum udržitelného rozvoje, molekulární biologie, energetických zdrojů, materiálů, na zvýšení konkurenceschopnosti strojírenství, informačních technologií a také bezpečnosti.

"Česká věda je schopna být na špičkové úrovni jen v několika oborech, a proto je nezbytné, že jsme určili priority," uvedla včera ministryně školství Petra Buzková, jejíž resort se na financování vědy významně podílí.

Vědci jsou obvykle skeptičtí, když jim někdo zvenčí říká, nad čím by měli bádat. Vlády i průmyslové podniky chtějí podporovat především takzvaný aplikovaný výzkum, jehož výsledky směřují bezprostředně do praktického využití. To platí v Česku i ve světě.

"Nejdůležitější aplikace však vůbec nejde naplánovat předem. Ty vycházejí z pokroku základního výzkumu," zdůraznil Claude Cohen-Tannoudji, francouzský fyzik a nositel Nobelovy ceny. "Technologie, které se budou používat za deset let, nebudou výsledkem vylepšení technologií současných, ale budou vycházet ze zcela nových myšlenek inspirovaných dnešním základním výzkumem."

Předseda Akademie věd Pačes to doložil prací chemika Antonína Holého. Ten od šedesátých let zkoumal vlastnosti jedné kategorie chemických látek, z nichž se nyní vyrábějí tři zastavující množení virů HIV.

Věda v číslech

Česká republika celkově vynakládá na vědu a výzkum 1,28 procenta hrubého domácího produktu, Evropská unie (15 původních zemí) 1,99 procenta HDP. (Pro srovnání: v USA je to 2,8 procenta a v Japonsku 3,1 procenta.)

Výdaje na výzkum a vývoj v přepočtu HDP na obyvatele činí v Česku 212,8 amerického dolaru, v Evropské unii 502,2 dolaru. (V USA 954 dolarů a v Japonsku 898 dolarů.)

Podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním dosahuje v Česku 11,1 procenta, v Evropské unii 22 procent. (V USA 37 procent a v Japonsku 33,6 procenta.)

Mezi 10 000 zaměstnanci je v Česku 31 vědeckých pracovníků, v Evropské unii je to 57 vědců. (V USA 91 a v Japonsku 98.)

Z peněz investovaných do vědeckého výzkumu připadá v Česku 54 procent na soukromý sektor, v Evropské unii je to 68 procent. (V USA 69 procent a v Japonsku 74 procenta.)

 

STRATEGIE ABSOLUTNÍCH PRIORIT
Svět vědy, 6/2005, (15.6.2005).


Pavel Skramlík: Vládnoucí politikové si obvykle zvou představitele vědy – pokud tak zřídka učiní – k sobě. Ti opoziční se s vědci obvykle stýkají ještě méně. Předseda opoziční ODS Mirek Topolánek však vědecké lídry vyhledává sám, protože myslí na budoucnost. Ve čtvrtek 19. května navštívil předsedu Akademie věd ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., v jeho pracovně na Národní třídě. Bylo to velmi oduševnělé setkání a Svět vědy byl při tom.

Čtyři otázky pro předsedu ODS

Pane předsedo, jakou roli hraje ve vašem volebním programu pro volby v roce 2006 vzdělání, věda a výzkum?

„Každá strana vám řekne, že velkou. Pro ODS a pro mne osobně má věda, výzkum a vzdělání prioritu absolutní. Snažíme se, aby to nebyly jen plané řeči a sliby a abychom především vytvořili určité nástroje, jak tuto prioritu realizovat. Jestli existují nějaká úzká hrdla ve vývoji České republiky nebo ve vývoji naší země v rámci Evropské unie, tak těch faktorů je sice několik, ale na jednom z těch prvních třech míst je právě vzdělání, věda a výzkum. Ať už to vezmeme z jakéhokoli konce. A to bude akcentováno ve volebním programu.“

Máte připravenu jasnou koncepci podpory vzdělání, vědy a výzkumu pro případ, že by ODS vyhrála příští volby a tato koncepce by se stala součástí programu vlády?

„Samozřejmě. Máme v našich tezích, které jsou k diskusi a jsou soustředěny v Modré knize, naznačeny minimálně směry uvažování. A to jak ve smyslu vzdělání terciárního, čili vysokoškolského a následného, tak samozřejmě i v podpoře vědy a výzkumu. Máme naznačeny některé nové, zdůrazňuji nové, přístupy ve financování a státní podpoře. Ty teze jsou neustále konzultovány v týmech lidí, kteří mají průřezově znalosti této problematiky – a nejsou to jen odborníci z ODS. Snažíme se navrhnout takové systémy, které především začnou rychle účinkovat. Studují se samozřejmě modely z Irska, Finska a Španělska a chceme z nich převzít všechno, co funguje.“

Ideálem evropských vědců jsou z hlediska státní podpory efektivní modely např. Finska a Irska. Jsou tyto modely aplikovatelné a reálné i v České republice?

„Aplikovatelná je především ta základní myšlenka, že věda, výzkum a vzdělání patří mezi absolutní priority. Přitom nejde jen o státní podporu. Ten jejich systém by nebyl možný bez koexistence státního a privátního sektoru. Jen státní podpora by nestačila. Ve Finsku padlo rozhodnutí o prioritách dávno dřív před krachem RVHP a země se dostala do tíživé situace. V té době už se investovalo do výzkumných základen v Oulu. Efekty z takových kroků však nejsou okamžité. Irský příklad znám snad nejlépe, tam nejdřív došlo k celospolečenské shodě v daňové oblasti a na hospodářské politice. To je to, co nám tady chybí. Španělský model je trochu jiný. Tam nejdřív José María Aznar nastartoval ekonomický růst, který mu umožnil vkládat větší prostředky do vzdělání a vědy. Všechno to spolu souvisí. Snažím se jezdit po celé republice a vysvětlovat studentům, že náš systém financování školství – školné, studijní spoření, odklad plateb atd. – je motivační a nikoho nepoškozuje, naopak. Snažím se vysvětlovat ve firmách, že nestačí jen daňové úlevy pro podnikatele, když podpoří výzkum. Ale že je lepší ty prostředky rovnou do výzkumu vložit. Když dá podnikatel korunu a já dám dvě do priority, na které se shodneme, tak jsme zase dál. To všechno má mou absolutní podporu a jasnou prioritu, všechny tyhle myšlenky rozpracováváme, abychom je mohli aplikovat v případě vítězství ve volbách.“

Jaký byl smysl schůzky s novým předsedou AV ČR a co vám toto setkání přineslo?

„Pro mě je komunikace s akademickou obcí a odborníky v daných oblastech standardní metodou práce. Měl jsem velmi dobré vztahy i s předchůdkyní pana prof. Pačese paní prof. Illnerovou. Potkávám se odborníky a žádám je, aby naše koncepty připomínkovali. Mě jen mrzí, že jsem se k setkání s novým předsedou Akademie věd dostal až nyní, měl jsem to udělat mnohem dříve.“

Čtyři otázky pro předsedu AV ČR

Pane profesore, jste spokojen se současnou úrovní podpory vědy, výzkumu a vzdělávání ze strany státu a jaké vidíte hlavní klady a zápory?

„Nebylo by férové tvrdit, že dosavadní vlády vědu nepodporovaly. Ale peněz je stále málo. Podpora ve výši 0,57 % HDP je nízká, i když objem těch financí se zvyšujícím se HDP narůstá. Nejsme však tam, co se slibovalo, že podpora půjde nad 1 % nebo dokonce na 1,5 % HDP. Je třeba si uvědomit, že velký grant je u nás za milion korun. To je 30 000 eur. A tak malé granty snad v zemích EU ani nejsou. My máme výhodu, že máme české platy a nízké nákladové položky, ale to ostatní ve vědě jsou jen eura a dolary. Je i vinou nás vědců, že ty naše peníze nejsou efektivně využívány. Nelze se také jen soustředit na obory, v nichž jsme nejlepší. Protože jsou obory, které za nás nikdo neudělá. Třeba bohemistika nebo dějiny střední Evropy, naše historie. Priority by samozřejmě měly mířit tam, kde jsme nejlepší. Ale jak to udělat? Nejefektivnější je podporovat ty nejlepší lidi a těm svěřit peníze. Bohužel v této společnosti je velká nedůvěra. Tunelovalo se a kradlo, takže kvůli tomu jsou naše zákony děsně byrokratické a brzdí rozvoj vědy. Ale my máme potenciál se velmi zlepšovat, i když se těžko v krátké době vyšvihneme tak, abychom hned sbírali Nobelovy ceny. Když vezmu jen standardní kritéria, tak od roku 1990 došlo k výraznému zlepšení. Já cítím jako svůj největší úkol akcelerovat takové zvyšování úrovně. Ale i stát by měl reflektovat pozitivní změny.“

Kdybyste byl současně premiérem, šéfem parlamentu i parlamentního výboru pro vědu a výzkum s velkými pravomocemi – jaké byste nastavil parametry z hlediska nástrojů podpory státu a financí?

Co může dát Akademie této společnosti? Nic víc než iniciativu a invenci vědců. Nemůžeme však chtít od společnosti, aby financovala každý bláznivý nápad. Ale nelze zase dělat výzkum jen proto, aby se z toho mohlo hned něco vyrábět. Je však propracován celkem fungující systém, jak zjistit, jaký nápad má skutečný reálný potenciál novosti. První, co bych zajistil, jsou podmínky pro základní vyhledávací výzkum. Nařídil bych přesné zjištění, jak se dělala evaluace a jak se implementovala, abychom přesně věděli, co jsme dělali dobře. Týmům, které pracovaly dobře, bych dal peníze, aby mohly dělat práci na vysoké úrovni. Podporoval bych spíše týmy než ústavy. Druhá věc – zabýval bych se daňovými úlevami. Prostě aby firmy, které dávají peníze do vědy a výzkumu, byly daňově zvýhodněny. Je fakt, že pan Jahn se tím velmi zabývá. Za třetí bych dal velkorysé investice do vybudování vědecko-výzkumných a technických center, parků a inkubátorů propojených s infrastrukturou campusů univerzit. Samozřejmě že tenhle úmysl by musel být pečlivě naplánovaný, propracovaný, s využitím zahraničních zkušeností z center, kde to funguje. My tady nějaké ty parky už máme, ale jsou většinou virtuální. To vlastně nefunguje. Je to jen chytání dechu, nejsou na to peníze.

Když to shrnu: získám vyšší objem financí díky daňovým úlevám na kvalitní základní výzkum pro špičkové týmy, zajistím aplikovaný výzkum a transfery technologií přes parky a inkubátory do průmyslové sféry a nikde nepřeruším kontinuitu.“

Má česká věda a výzkum potenciál z hlediska úrovně vzdělání a kreativních vědeckých kapacit, aby se dostala na úroveň evropské špičky?

„Lze jednoduše prokázat, že ten potenciál tady je. Všichni čeští vědci, kteří odešli do ciziny, se výborně uplatnili. V lepších podmínkách vynikli. V našich horších podmínkách by jim bránila legislativa a nedostatek financí, neflexibilní prostředí. Pro nás je důležité – dejte nám důvěru, peníze a dočkáte se výsledků. Ty peníze se vám však nevrátí příští rok ani v roce 2007. Ale vrátí se určitě.“

Jak zatím vláda, parlament a politická scéna vůbec vnímá, že česká věda má nového lídra, který by měl přinést nové impulsy?

„Musím říct, že jsem byl překvapen vstřícností, s níž jsem byl přijímán na vládní i parlamentní úrovni, byl jsem přijat i panem prezidentem Klausem na Hradě. Pan Topolánek byl však prvním politikem, který mne navštívil v Akademii věd.“

 

HÝČKEJME ŠPIČKOVÉ VĚDCE
Mladá fronta DNES (11.6.2005). Přední chemik Pavel Hobza: Peněz je dost, jen je dát těm pravým.


EVA BOBŮRKOVÁ: Více peněz pro vědu, podporu perspektivním oborům - tyto požadavky předložila nedávno vládě komise Rady pro výzkum a vývoj. Pavel Hobza, náš přední chemik z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a profesor Univerzity Karlovy, však poněkud provokativně tvrdí: Peněz na vědu je dost. Jen je nutné přestat živit špatné týmy a špičkovým týmům dát takovou podporu, až budou trnout zuby.

Profesor Pavel Hobza - jeden z našich nejvýznamnějších teoretických chemiků a nejcitovanějších vědců. Působí na Ústavu organické chemie Akademie věd a jako profesor chemie na UK: Milujeme průměr. Nedáme-li však ve vědě zelenou nejlepším, nedopadne to dobře. Kdybych byl kouzelný dědeček, zavřu ke konci roku všechny akademické ústavy a univerzity

* Jaká je tedy úroveň české vědy?

Zdaleka nejsme tak skvělí, jak se občas vykládá. Naše věda není světová - to není skepse, ale zdravý pohled na věc. Když se podíváme na tisícovku ve světě nejvíce citovaných vědců, není mezi nimi jediný Čech. Nejsme na nejvýznamnějších konferencích, nemáme nositele Nobelovy ceny - a nedosahujeme ani úrovně stejně malých států, jako je Dánsko, Holandsko, ale ani úrovně Maďarska.

* To vás vedlo k tak příkrému hodnocení?

Teď se omezím na přírodovědu a na výzkum základní. Zde existují zcela jasná kritéria: cenu má jen ta vědecká práce, kterou publikuje časopis jistého významu (tzv. impaktovaný) a kterou někdo čte a navazuje na ni. Proto v USA od roku 1980 Institut for Scientific Information (ISI) sleduje tzv. citační index. Nedávno zde uspořádali vědu do dvaceti oblastí - sociální vědy, vesmír,matematika, chemie, neurovědy atd. -a v každém vybrali tři sta badatelů, nejcitovanějších za dvacet let existence ISI. A v této tabulce, bohužel, není jediný Čech, v uvedené čtyřicítce zemí Česko vůbec nefiguruje.

* To tam není ani slavný chemik Antonín Holý?

Profesor Holý je skvělý, ale je to málo. Já mám z českých vědců nejvíc citací - a ač mě to mrzí a byl bych tam rád, ani to nestačí.

* Neveselé výsledky umocňuje vědomí, že jiné malé země tam figurují.

Na USA připadá sedmdesát procent. Celá Evropa, která má daleko víc obyvatel a dává na vědu spoustu peněz, má jen třetinu. Z toho vidíme, že nezáleží jen na penězích, ale také na organizaci vědy. A věda v USA se odehrává především na univerzitách, vědci tu mají úvazky třeba jen dvě hodiny týdně atd. Nicméně srovnávejme se se stejně velkým Holandskem - je deváté, má 70 nejcitovanějších vědců. Maďarsko je šestadvacáté...

* Pochopitelně se zeptám, v čem vidíte příčinu.

Jen v penězích to rozhodně není. U nás je nutná reorganizace vědy. Ať se to slovo líbí, nebo ne, těch 5000 nejcitovanějších vědců jsou géniové. A géniům se zkrátka musí vytvořit podmínky. Peněz na českou vědu není málo. Rozumnou kontrolou by se dosáhlo toho, že by mohly stačit.

* Co myslíte rozumnou kontrolou?

Z práce v radě vlády vím, že ministerstvo průmyslu a ministerstvo obchodu mají velké položky na vědu -mluvím o miliardách - a na konci není žádné vyhodnocení, někdy ani zpráva o výzkumném úkolu, neřkuli publikace. To je jeden z příkladů mrhání peněz daňových poplatníků a toho, co ujídá peníze z koláče věda.

* A ty byste dal oněm géniům...

Jistě. Bohužel, my tady milujeme průměr a nesnášíme, co přečnívá. Pokud se však ve vědě nedá jasná zelená nadprůměru, nemůže to dopadnout dobře. Jenomže ta zelená to musí být se vším všudy. Něco se zlepšilo, jsou tu ceny Wichterleho, Purkyně, ale jestli chceme mluvit o světové kategorii, musíme dát nejlepším podmínky, které většina lidí tady bude těžko překousávat. Nemyslím deset dvacet procent navíc, myslím desetkrát víc. Plus vybavení.

* Působíte na Akademii. Dát nejlepším týmům znamená také ubrat těm horším, nebo je dokonce vyhodit?

Správná cesta je ta druhá. Zní to hrozně, ale takový problém by to nebyl. Některé ústavy mají věkový průměr 65 let, v mnoha případech postačí graduálně přejít do penze. Nicméně jsem si opravdu jist: kdyby se ústavy zmenšily na polovinu a té úspěšnější polovině by se daly velké peníze, úroveň vědy velmi rychle vzroste. A pravidelné hodnocení, které na našem ústavu děláme, jasně ukazuje, jak jednotlivé skupiny přispívají k celkovým výsledkům ústavu.

* Můžeme se spálit.

Taková podpora se samozřejmě nemůže dávat starším vědcům, jako jsem i já, a za celoživotní zásluhy, ale lidem ve věku mezi 30-40. Je to zčásti riskantní, jistě, ale určitě méně než stávající situace.

* Jaká je tedy vaše vize?

Naše země se musí na vědu a vzdělání spolehnout. Nemáme ropu ani uhlí, vědí to všechny vlády a také to skloňují. Kdybych byl kouzelný dědeček, zavřu k 31. prosinci současně všechny akademické ústavy a všechny univerzity. 1. ledna vypíšu konkurzy. Univerzity obsadím nejlepšími lidmi z Akademie i z vysokých škol, tedy pedagogy a vědci (nemůžete učit, když neděláte vědu), snížím vražedně vysoké úvazky. Kdyby se to podařilo udělat, tak možná můžeme zrušit Akademii úplně. Stačilo by otevřít několik špičkových ústavů otevřených pro Čechy stejně jako pro cizince.

* To vás teď asi na Akademii nebudou mít rádi...

Ale ručím vám za to, že během dvou tří let by se stal zázrak a v tabulce nejcitovanějších vědců by Česko za pět let bylo tam, kde je dnes Dánsko a Holandsko. Přesně takhle to udělali v Maďarsku, dali podmínky elitě a v příští tabulce nejcitovanějších vědců vylétne Maďarsko raketově nahoru.

* Kdo by toto vše měl prosadit?

Osvícený monarcha typu Karla IV. Ale vážně, opravdu to není neproveditelné.

* Vy byste byl ochoten být osvíceným monarchou?

Za mnou přišli v poslední době několikrát, protože můj kritický hlas je často slyšet, jestli bych nechtěl být také konstruktivní. Vzal jsem proto funkci v akreditační komisi, v komisi rady vlády, a už jsou vidět výsledky. Náš návrh na hodnocení vědy už přijala rada vlády, a jestli to vláda v červenci schválí, tak se na podzim začne věda hodnotit. Náš ústav je na tom mimořádně dobře, já si nemohu stěžovat. Ale na vaši otázku musím odpovědět ano, i já jsem připraven. Máme však i jiná jména.

 

CENY ZA VÝZKUM
Mladá fronta DNES (11.6.2005).


(ebo)

Cenu předsedy GA ČR pro rok 2005 dostali včera tři řešitelé vynikajících vědeckovýzkumných projektů na slavnostním zasedání předsednictva agentury v sídle Akademie věd. Grantová agentura ČR se tak již třetím rokem rozhodla ocenit tři vědecké týmy, které dosáhly při řešení grantových projektů podporovaných GA ČR výjimečných výsledků. S oceněním je spojena finanční odměna ve výši sto tisíc korun. Ceny dostaly skupiny Viktora Brabce za výzkum léčiv rakoviny využívajících atomy platiny, Josefa Fulky, který dokončil výzkum zaměřený na meiotické a mitotické dělení pohlavních buněk, a Pavla Svobody za projekt zkoumající monokrystaly sloučenin kovů. Zvláštní uznání předsedy agentury získala Lenka Řezníková za výzkum proměn historického myšlení v literatuře na prahu 20. století.

Letos Grantová agentura podpoří téměř půl miliardou korun 715 nových výzkumných projektů.

 

KOLIK MÁ ZA MĚSÍC PRACOVNÍK VÝZKUMNÉHO ÚSTAVU
Mladá fronta DNES (9.6.2005).


Pramen: Trexima Zlín.

Hrubá mzda v Kč:

Praha 53 071
Středočeský 50 652
Liberecký 46 050
Ústecký 45 589
Pardubický 43 257
Plzeňský 41 109
Moravskoslezský 40 307
Karlovarský 38 628
Zlínský 38 438
Jihočeský 37 973
Vysočina 37 584
Jihomoravský 37 004
Olomoucký 31 722
Královéhradecký 29 503

 

VĚDCI ČASTO PODVÁDĚJÍ
Lidové noviny, (9.6.2005).


NEW YORK - Těžké zločiny páchají američtí badatelé zřídka, ale běžné klamy a podvody jsou mezi nimi rozšířené, tvrdí studie společnosti HealthPartners Research Foundation z amerického Minneapolisu. Výzkumníci falšují data na nátlak sponzorů, kradou si navzájem nové poznatky, úmyslně neupozorňují kolegy, že používají nesprávné údaje. Vědci také obcházejí pravidla pro hospodaření s penězi na výzkum.

Jak uvádí studie v dnešním vydání časopisu Nature, zúčastnilo se ankety 3247 vědců. Šlo o badatele usazené v USA, kteří přijali peníze od Národního úřadu zdraví a působili na poli biologie, lékařství, společenských věd a v menší míře v oblasti chemie, matematiky a fyziky.

Dvě procenta vědců se přiznala k falšování dat, plagiátorství a opomíjení důležitých pravidel spojených s výzkumem. Některá méně důležitá pravidla obešlo podle vlastního mínění asi osm procent badatelů. Téměř třináct procent expertů přiznalo, že úmyslně přehlédli, jak jejich kolegové používají pochybné údaje, nebo je neupozornili, že špatně interpretují údaje správné. Asi šestnáct procent amerických učenců připustilo, že pozměnili konečnou podobu, metodu, nebo dokonce výsledky studie, aby "vyhověli tlaku peněžních dárců", uvádí nová studie.

 

NEJLEPŠÍ INVESTICÍ JE VZDĚLÁNÍ
Lidové noviny, (6.6.2005). Profesor Václav Pačes uvažuje racionálně nejen ve svém oboru, jímž je genetika, ale i při zacházení s penězi.


PETR VAVRIK - Příliš neutrácí, nekupuje si výstřední věci. Peníze jsou podle něj důležité, jen aby člověk mohl bez finančních problémů slušně žít.

Otázka financí a získávání peněžních prostředků na vědecký výzkum byla mimochodem jednou z prvních, které se Václav Pačes začal věnovat záhy po svém jmenování do funkce předsedy Akademie věd České republiky. Už v kandidátském projevu uvedl, že nesouhlasí s tendencemi protěžovat pouze aplikovaný výzkum vedoucí k ekonomicky využitelným poznatkům, a zdůraznil, že praktické využití může mít i takzvaný základní nebo vyhledávací výzkum. Vznik samostatných veřejných výzkumných institucí podle Pačesova názoru příliš nezlepší podmínky pro vědeckou práci, jedinou výhodu spatřuje v tom, že si ústavy budou moci ponechat vydělané peníze, které nyní odvádějí státu. Na otázku, kolik by si měl v Čechách vydělat mladý vědec, po svém jmenování odpověděl: "Tolik, aby mohl po škole založit rodinu, pořídit si bydlení, možná auto a pracovat bez starostí. Kolik to je? Pětatřicet, čtyřicet tisíc?

Asi tak. Myslím, že nástupní plat mladého vědce by měl dělat asi čtyřicet tisíc, jenže zatím je to asi tak polovina.

Ti úspěšní si pak mohou přilepšit dlouhodobými stážemi v cizině."

Chybějící peníze a byrokracie jsou podle něj také jednou z hlavních překážek rozvoje české vědy. "Česká věda je podfinancovaná. Byl by úspěch, kdyby se její finanční zajištění zvedlo z nynějšího půl procenta hrubého domácího produktu aspoň na jedno procento. Věřím, že se časem dostaneme na úroveň dvou procent, která odpovídají průměru zemí Evropské unie. Vědec by měl také věnovat čas a úsilí badatelské činnosti a ne papírování, Vláda a parlament samozřejmě mají právo či spíše povinnost zjišťovat, jestli jsou prostředky využívány optimálně. Ale já jsem přesvědčen, že když vláda vědcům svěří peníze, dokážeme je rozdělit lépe než úředníci," uvedl.

LN Víte, kolik teď máte v peněžence?

Jen zhruba. Ale nerad chodím zcela bez hotovosti, zpravidla ve výši mezi 500 a 1000 Kč.

LN Kdy jste si vydělal první peníze?

Pokud si vzpomínám, tak to bylo na chmelové brigádě na gymnáziu, tedy když mi bylo kolem šestnácti let. Ale vydělal jsem málo, protože jsme se při sběru chmelu dost flákali.

LN Používáte kreditní kartu?

Používám a považuji to za velmi dobrý prostředek placení. Zatím jsem s tím neměl potíže a ve skutečnosti se v USA a dnes i leckde jinde bez kreditní karty mnohdy nelze ani ubytovat v hotelu.

LN Vlastníte nějaké nemovitosti?

Chatu.

LN Jaká byla vaše nejlepší investice?

Do vzdělání (zejména soukromé hodiny jazyků) a cestování.

LN Jaká byla vaše nejhorší investice?

Do rekonstrukce chaty. Firma zkrachovala, takže záruky už neexistují. Loupe se omítka a podobně.

LN Jste spíš spořivý typ, nebo rád utrácíte?

Neutrácím, jednak proto, že jsem docela skromný a nemám nároky na luxusní věci, a ani na velké utrácení nemám čas.

LN Máte - co se týče peněz - nějakou slabost?

Nemám.

LN Jakou nejvýstřednější věc jste si v životě pořídil?

Já jsem konzervativní člověk, a pokud si pamatuji, tak jsem si nic výstředního nepořizoval.

LN Koupil jste si někdy akcie?

Ne, ale v kuponové privatizaci jsem nějaké získal a ty ztratily na ceně.

LN Staráte se o peníze sám?

Ano.

LN Co byste změnil na financování vědy v České republice?

Dal bych do ní podstatně víc peněz, ale ne plošně - pouze těm nejlepším vědeckým osobnostem a vědeckým týmům.

LN Co nejdůležitějšího jste se v životě o penězích naučil?

Že jsou sice důležité, ale jen po tu hranici, aby člověk mohl bez finančních problémů slušně a důstojně žít.

***

LIDÉ & ÚSPĚCH

Profesor Václav Pačes (63) je předsedou České akademie věd. Oborem absolventa Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je genomika a genetika; zabývá se výzkumem dědičných vlastností rostlin a živočichů. Jeho tým v osmdesátých letech jako jeden z prvních přečetl úplné DNA bakteriálního viru. Václav Pačes působil na Yaleově univerzitě a dalších vysokých školách v USA. Na VŠCHT přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Od roku 1977 pracoval v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, v roce 1999 se stal ředitelem tohoto ústavu. V letech 1993 až 1997 byl místopředsedou Akademie věd. Od roku 1990 je předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii a členem různých institucí a jejich komisí, např. v Evropské molekulárně biologické organizaci, ve vědeckém programu NATO, v European Science Foundation atd.

Letos v březnu se stal po profesorce Heleně Illnerové novým předsedou Akademie věd.

Také v této pozici se zabývá penězi: Akademie by si podle něj měla "pohlídat" přípravu nové metodiky hodnocení výsledků vědeckého výzkumu, protože bude mít přímý vliv na financování pracovišť.

Financování podle Pačese nemůže být vázáno na spolupráci s průmyslem, protože hlavním úkolem akademie je zajistit základní výzkum.

 

PAČES: VLÁDNÍ PRIORITY SE AKADEMIE NEDOTKNOU
Lidové noviny, (4.6.2005).


ČTK - Vláda tento týden schválila dlouhodobé základní směry vědeckého výzkumu. Vytyčila sedm klíčových oblastí, které chce podporovat.

Prioritami, na něž chtějí ministři dát čtvrtinu peněz z veřejných prostředků na výzkum a vývoj, jsou: udržitelný rozvoj, molekulární biologie, energetické zdroje, materiály, konkurenceschopnost strojírenství, informační společnost a bezpečnost.

Akademie věd ČR se tento vládní dokument podle jejího předsedy Václava Pačese příliš nedotkne. "Akademie se toho nebojí, protože více než čtvrtinu peněz věnuje na vědecký výzkum už nyní," řekl Pačes.

Vadí mu ale, že mezi vládními prioritami chybí společenské vědy. Akademie na tuto skutečnost poukazovala, ale její připomínky nevzal nikdo v úvahu. "Pohled Martina Jahna je příliš technokratický. Říká, že budeme podporovat jen to, co nás bude živit. Nechápe, že živení není jenom jídlo a ozubená kolečka," podotkl Václav Pačes. Společenské vědy, které spotřebují kolem 15 procent rozpočtu akademie, ale podle jejího šéfa kráceny nebudou.

Jak uvedl Pačes, akademie bude dál rozdělovat peníze ústavům podle výsledku hodnocení. Každý ústav musí počítat s tím, že jich dostane méně a bude muset také snížit počet zaměstnanců, pokud bude dlouhodobě zaostávat a nebude předkládat úspěšné projekty. Nepůjde o útlum podle oborů, ale na základě výkonnosti. Právě tento přístup chce prý Jahn posílit a Pačes s ním souhlasí.

Obavy humanitních vědců Vicepremiér Martin Jahn tvrdí, že omezené prostředky, které stát na vědu má a které jsou menší než doporučuje Evropská unie, je třeba více směrovat do oborů důležitých pro rozvoj konkurenceschopnosti ekonomiky. "Neumím dnes říct, zda to bude znamenat konec nebo útlum některých ústavů. Záleží, jak se který ústav vyrovná s případným snížením prostředků," řekl Jahn.

Právě tato jeho vyjádření vyvolávají obavy mezi humanitními vědci. Podle nich totiž stále přežívá názor, že společenským vědám lze vždy ubrat peníze. Nelíbí se jim, že Jahn při hodnocení zdůrazňuje počet patentů a uplatnění výsledků vědecké práce ve výrobě, což ve společenských vědách není možné. S tímto přístupem počítá i strategie hospodářského růstu, kterou vypracoval tým odborníků pod Jahnovým vedením.

Stát by podle tohoto dokumentu již neměl tolik financovat odborné články a vědecké zprávy, ale spíše výzkum, který přinese nové patenty a technologie a vyřeší konkrétní problémy firem. Výdaje z veřejných rozpočtů na vědu by měly do roku 2010 stoupnout z nynějších 16,5 miliardy na 35 miliard korun, tedy z necelých 0,6 procenta HDP na jedno procento, které doporučuje Evropská unie. Vědci ale politikům příliš nevěří, protože růst slibovaly i předchozí vlády.

Nesmíme zapomínat, že nás neživí jen jídlo a ozubená kolečka

 

VLÁDA RADÍ VĚDCŮM, CO ZKOUMAT
Lidové noviny, (2.6.2005).


dom, ČTK - PRAHA - Čeští vědci dostali včera od vlády doporučení, čím se zabývat, aby do vědy plynulo víc peněz než dosud.

Ministři navrhli, aby se vědci specializovali na výzkum udržitelného rozvoje, molekulární biologie, hledání nových zdrojů energie a na vývoj nových materiálů. Také by se měli více zaměřit na strojírenství, informační technologie a bezpečnost. Na tyto priority chce vláda dát čtvrtinu peněz z veřejných prostředků na výzkum a vývoj,

S návrhem přišel na vládu vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Ten se od počátku snaží více propojit teoretická vědecká pracoviště s průmyslem a se vzdělávacím systémem. Tomu zatím nebyli čeští vědci příliš nakloněni.

"Je také třeba více motivovat podniky, aby se podílely na financování výzkumu a vývoje, a posílit roli regionů s vědeckými centry," řekl včera Jahnův mluvčí Aleš Michl. Česká věda by měla letos dostat od státu zhruba 16,5 miliardy korun. Výdaje by se měly postupně zvyšovat a v roce 2007 by měly činit kolem 22 miliard korun.

Jahn prosazuje, aby stát více financoval aplikovaný výzkum, který má přímé uplatnění ve výrobě, na úkor základního. Průmysl se na financování vědy v Česku podílí ve srovnání se zeměmi Evropské unie poměrně málo.

 

VĚDEC: BÁDÁM, PENÍZE NEJSOU VŠE
Mladá fronta DNES (28.5.2005). „Zasloužilý“ badatel žije v Česku, není zámožný a ničí ho byrokrati.


JAN GAZDÍK - Praha - Jak se žije českým vědcům? Jde o askety, kteří odmítají nabídky v zahraničí a nereptají proti nízkým platům. Tím ostřeji však kritizují byrokracii, která je přivádí na pokraj infarktu. Prestižní ocenění „zasloužilý“ udílela nedávno Česká učená společnost. Mimo jiné i následujícím badatelům.

CO MU VADÍ? „Ministerští úředníci si lejster cení víc než vývoje život zachraňujících léků,“ říká vědec Antonín Holý.

Své vědí české vědecké špičky o blahobytu. Při pobytech ve světových výzkumných centrech se s ním setkali. Skutečným bohatstvím je však pro ně výzkum. Přináší jim prý nevídaná dobrodružství. „Není nic vzrušivějšího,“ říká Antonín Holý. A dodává: „Je to stejné, jako když na dostizích vsadíte na koně vše, co máte, a s napětím čekáte, jestli ten risk vyjde.“

Při otázce na bohatství se Holý naježí: „Proč vás to zajímá? Snažím se žít bohatým životem. Není to věc peněz, ale uspokojení z práce.“

Na životní úroveň si nestěžuje ani expředseda Akademie věd Rudolf Zahradník. I když, jak říká, může pohled na jeho konto vehnat slzy do očí: „Bádám si a nic mi nechybí. Vždycky jsme měli na jídlo, koncerty i oblečení - víc nežádám.“

O zámožnosti má jasno i Vladimír Vonka z Ústavu hematologie a krevní transfuze, jenž ji vidí v zavedení nového diagnostika proti chřipce, které zachrání tisíce životů.

A proč „zasloužilí“ vědci z Česka už dávno neodešli za lepším?

„Za totality jsem sloužil mučené zemi a dnes už je i pro mne pozdě. Tento důležitý krok musí podniknout mladí vědci bez závazků,“ vysvětluje Zahradník.

Endokrinolog Vratislav Schreiber, jemuž za totality unikla o vlásek Nobelova cena, zůstal i proto, že mu vadí až paranoidní konkurence mezi západními vědci. „Jeden o druhém tvrdí, že jsou blázni. Říkáte to třetímu a dozvíte se, že blázni jsou oba.“

Co však badatele deptá spolehlivě, je řehtání úředního šimla.

Pavel Klener, přední český onkolog, vždy zakleje, když musí vyplňovat dotazníky o míře zaměstnanosti žen na jeho klinice a zapomínat tak na pacienty. „Už mám těch nesmyslů plné zuby, ale ministerstva statistiku tvrdě vyžadují. Proto tak často papíruji, místo abych léčil.“

To Antonín Holý, jenž dal světu unikátní léky proti chorobě AIDS či zhoubné hepatitidě B, si nebere servítky: „Je to hnus! Ministerští úředníci, kteří nás nutí sledovat zaměstnanost žen v laboratořích, nemají všech pět pohromadě. Lejster si cení víc než vývoje život zachraňujících léků.“

Poněkud optimističtější je předseda Učené společnosti Jiří Grygar, který věří, že si i Česko začne konečně vážit zejména mladých vědců, nabídne jim slušné platy a přestane je ničit hloupou byrokracií.

 

AKADEMIE STOKRÁT JINAK
Respekt č. 19/2005 (9.5.2005).


Václav Pačes, předseda AV ČR: V reakci na dopis Jana Krejčího (Respekt č. 17/2005) chci uvést, že se autor mýlí, když tvrdí, že instituce typu naší Akademie věd nejsou ve světě běžné. Možná ho zmátl název. Sám jsem v roce 1992, kdy docházelo v Akademii k velkým změnám, navrhoval změnit i jméno, například na Národní centrum výzkumu. Pan Krejčí má totiž pravdu v tom, že titul Akademie patří spíš instituci sdružující sbor vědeckých individualit (učenců) volených zpravidla tajnou volbou vědeckou komunitou.

To však nic nemění na tom, že instituce neuniverzitního výzkumu existují prakticky ve všech rozvinutých státech. V Evropě to je například CNRS ve Francii, CNR v Itálii, CONSEJO ve Španělsku, Akademie v Nizozemí a ve Švédsku, také v Rakousku, J. Stefan institut ve Slovinsku atd. Sám pan Krejčí se zmiňuje o ústavech Společnosti Maxe Plancka v Německu.

Pan Krejčí nemá také pravdu v tom, že by se stavy Akademie redukovaly „odúmrtí“. Některé ústavy sice mají problémy s věkovou strukturou, ale celkově Akademie mládne. Problémy s odchodem mladých kolegů do zahraničí nicméně máme, to je třeba přiznat, a pokud jim nebudeme moci zajistit takové příjmy, aby mohli v klidu pracovat a přitom získat byt a založit rodinu, budou tyto problémy přetrvávat.

Pan Krejčí chce vysvětlit, proč jsou v Akademii některé ústavy. To souvisí se samotnou podstatou existence institucí typu Akademie. Je to prostě potřeba neuniverzitního výzkumu. Když se zeptáte některých našich úspěšných vědců, zhusta potvrdí, že by svých úspěchů nedosáhli, kdyby se nemohli na práci plně soustředit. Proto vedle vysokých škol, kde se přece jen hodně času věnuje výuce, byly zakládány instituce typu Akademie věd. Ale že by v Akademii existovaly dva ústavy pro jazyk český, jak uvádí pan Krejčí, prostě není pravda. Je to jeden malý ústav, jehož jedna část sídlí v Praze a druhá v Brně.

 

ŠPIČKY ČESKÉ VĚDY ODCHÁZEJÍ DO ZAHRANIČÍ
Mladá fronta DNES (28.4.2005). Nemůže konkurovat zahraničí, říká šéf Akademie věd.


MAFA - Václav Pancer, Jan Gazdík, Eva Borůvková: Biolog Petr Novák se z USA vrátil bádat do Česka. Plat má nesrovnatelně nižší, ale přilákal ho špičkový přístroj (iontový cyklotron, na snímku) na výzkum léčby rakoviny, který neměl ani ve Spojených státech. (27. dubna 2005).

Čeští vědci dosáhli v poslední době řady významných objevů. Má to však háček: až na výjimky mají adresu v USA, Austrálii, Velké Británii, Rakousku či Dánsku. České výzkumné ústavy nemohou nabídnout stejné podmínky jako špičková zahraniční centra. Najdou se však i výjimky.

Jiří Bartek a Jiří Lukáš se tento měsíc ocitli v hlavních zprávách světových agentur.

Díky jejich unikátnímu objevu lékaři v budoucnu rozpoznají mnohem dříve rané stadium rakoviny. Úspěch jim umožnily bezkonkurenční podmínky k práci v dánském Centru pro výzkum rakoviny.

Bartek s Lukášem patří k desítkám krajanů, které proslavilo zahraničí.

Důvod "emigrace" českých mozků na cizí univerzity a do vědeckých center je prostý: špičkové podmínky k bádání a mnohonásobně vyšší platy než v Česku. To může zatím tuzemská věda nabídnout badatelům jen ojediněle.

Návrat domů? Zatím ne

"Už jsme o návratu domů vícekrát vážně diskutovali a nevylučujeme to, ale ten čas ještě nenastal," říká Bartek. Odmítl i výhodnější nabídky z Cambridge, USA i ze Švédska.

"Stěhování by bylo pro naši skupinu katastrofa, investovali jsme deset let, abychom vytvořili metody a přístupy, které nemá nikdo jiný," vysvětluje Bartek.

A pak jsou tu děti: jeho dcera Simona je ve druhém ročníku gymnázia a zrovna vstoupila do dánské reprezentace v basketbalu. Syn Jiří začal studovat medicínu. I tyto podmínky drží vědce, které odborníci řadí do třídy Nobelovy ceny, v dánské Kodani.

I šéf české Akademie věd Václav Pačes přiznává, že nemůže v nabídce konkurovat zahraničním vědeckým centrům. "Bartek s Lukášem mají v Dánsku stejně jako jiní naši vědci v USA či Austrálii ohromné pracovní podmínky, na které je zatím nemohu nalákat.

A to nemluvím o platech. Jsou nejlépe honorovanou skupinou biologů v Dánsku," říká Pačes, jehož nabídky oba čeští vědci v dánských službách již několikrát odmítli.

I Jágr by v Kladně zakrněl

"Vždyť co by bylo z Jardy Jágra, kdyby zůstal v Kladně?" srovnává vědce se slavným hokejistou ředitelka Mikrobiologického ústavu Blanka Říhová. Své naděje proto posílá – jak jen je to trochu možné – do světa. Prý aby se v něm vědci otrkali a vrátili se vyučení. Profesorka nicméně přiznává, že čeští vědci se ne vždy vracejí. "Ale i tak nám pomáhají. Už jen tím, že k sobě zvou a zaučují nadějné české vědce," dodává Říhová.

Přesto se jí povedlo odlákat z USA špičkového vědce Petra Nováka. Nemohla mu sice nabídnout ani srovnatelný plat, ale světově vybavené pracoviště ano. "Tak výkonný iontový cyklotron, s jehož pomocí lze výrazně pokročit například v léčbě rakoviny, jsem neobsluhoval ani ve Spojených státech," přiznává Novák. Plat v USA a v Česku komentovat nechce. Říká jen: "Jsou nesrovnatelné."

A proč se po pětiletém pobytu v americkém Národním ústavu zdraví vrátil biochemik Leoš Valášek? "Asi jsem naivní, ale když se do Česka nebudou vědci vracet, nedopadne to s vědou nejlépe." Valáškovi se však často zasteskne po prostředí, v němž za oceánem pracoval. "Dohody tam platí. Neexistují výmluvy, že něco nejde. Peníze na výzkum se investují velmi efektivně. Tohle mi tu velmi chybí."

Na vědě šetřit nelze

Profesor Jiří Bičák tvrdí, že v teoretické fyzice, v níž Češi vynikají, není důležité, zda vědci působí doma, či v zahraničí. Například zakladatel české školy teoretické fyziky Ivo Babuška působí již od roku 1968 v USA. "Babuška je srovnatelný s Jiřím Bartkem," tvrdí Bičák. I on podporuje mladé české vědce a zve je do USA.

Na obětavost a vlastenectví špičkových vědců však nelze podle Pačesa spoléhat věčně. "Pokud budeme i dál dávat na vědu jen patnáct miliard ročně, vědci se vracet nebudou a ze země vymizí i špičková věda. Dříve zaostávající Finsko to pochopilo a dnes patří k nejlépe prosperujícím zemím v Unii."

 

AKADEMIE VĚD NEJSOU VE SVĚTĚ BĚŽNÉ
Respekt č. 17/2005 (25.04.05).


Autor: Jan Krejčí, Brno:

Rád bych ještě reagoval na rozhovor s profesorem Pačesem (Respekt č. 15/2005), předsedou Akademie věd ČR. Pan předseda například říká: „Těžko najdete civilizovanou zemi, kde by něco podobného akademii neexistovalo.“ Pan předseda se mýlí. Těžko najdete civilizovanou zemí, kromě pozůstalých po sovětském bloku, kde by něco podobného existovalo. Většinou tyto civilizované země mají učené společnosti, které vědu ani neřídí, ani neplánují, ani nepřerozdělují peníze. Pokud by chtěl argumentovat například Společností Maxe Plancka v Německu, pak té „patří“ 35 ústavů výhradně přírodovědeckých nebo technických a peníze jim nepřerozděluje. Pokud by chtěl uvést National Laboratories v anglosaských zemích, pak bych ho rád upozornil, že ty patří ministerstvům (v USA ministerstvu energetiky) a opět jde výhradně o přírodovědecká nebo technická pracoviště.

Pan předseda dále tvrdí, že akademie zrušila 22 ústavů, redukovala stavy atd. Zapomíná uvést, kolik ústavů nově zřídila a kolika pracovníků se zbavila odumřením. Tedy tím, že mladé adepty vědy nepřijme a příroda sníží stavy přestárlých „vědeckých“ pracovníku jaksi sama. A zda ten snížený stav také nesouvisí s tím, že se všeho schopní pracovníci Prognostického ústavu ČSAV odebrali do politiky. Nicméně zůstává skutečností, že naše Akademie věd obhospodařuje (řídí a přerozděluje peníze) 61 ústavů (pardon, jedno pracoviště se jmenuje archiv, ne ústav), z toho jich 16 patří do sekcí 7, 8 a 9, tedy pod tzv. společenské vědy. Mohl by pan předseda prostému daňovému poplatníkovi vysvětlit, proč akademie provozuje dva Ústavy pro jazyk český, Ústav státu a práva atd.? Nechci vyjmenovávat všechny, které patří na vysoké školy, do muzeí nebo pod ministerstva, nebo by měly přímo odejít do výrobních podniků. Abych někoho neurazil.

 

PODEZŘELÉ GRANTY ANEB VĚDCI, TÁHNĚTE!
Týden 17/2005, (25.4.2005). Předsedala komisi, která hodnotila její projekt. Zvítězila.


Krystyna Wanatowiczová: Špičkoví čeští vědci jsou rozhořčeni. Ministerstvo školství nepřidělilo některým projektům peníze na výzkum. Rozhodnutí provázejí podezření ze střetu zájmů a čachry s oponentskými posudky.

Konec výzkumu v Česku? Tak se jmenoval článek, který vyšel začátkem ledna v MF Dnes. Napsali jej renomovaní čeští vědci. Imunolog Václav Hořejší, astrofyzik Jiří Grygar a biochemici Antonín Holý a Jan Konvalinka v něm tehdy ostře kritizovali ministerstvo školství. Resort Petry Buzkové totiž nepřidělil peníze na výzkum nejlepším českým týmům, byť původně sliboval opak; tedy že podporu ve výši osmnácti miliard korun na příštích sedm let přerozdělí právě těm nejlepším.

Nyní se ukazuje, že realita je možná ještě horší. TÝDEN zjistil, že posuzování některých neoceněných výzkumných záměrů probíhalo přinejmenším podivně.

Výzkumné záměry hodnotili tři oponenti. Nikoli tak, jak je zvykem v zahraničí, kde oponenti dostanou všechny projekty z téhož oboru, porovnávají je mezi sebou a pak určí pořadí. U nás posuzoval každý oponent pouze jeden projekt, aniž by jej mohl srovnat s úrovní ostatních. Hodnocení oponentů pak ještě vyhodnocovali ministerští úředníci vlastní metodou; schválilo ji vedení ministerstva a rozumějí jí jen úředníci. Vše potom posuzovaly meziresortní komise; přinejmenším v jedné seděl člověk, který se na přípravě posuzovaného projektu podílel.

Neexistující činnost

Fakulta dopravní pražského ČVUT podala výzkumný záměr s názvem Inteligentní dopravní systémy. Od dvou oponentů získala kladné hodnocení, od třetího horší. Peníze proto nakonec od ministerstva nedostala.

Zdánlivě to vypadá jako běžný postup. Jenže: oponenti musejí podle zákona zůstat v anonymitě, znění jejich posudků však získat lze. Vedení fakulty si je vyžádalo a nestačilo se divit. "Do hodnocení meziresortní komise byl zařazen posudek oponenta, který evidentně patří ke zcela jinému výzkumnému záměru a představuje jediné horší ohodnocení mezi jinak vynikajícími posudky," řekl proděkan dopravní fakulty Petr Moos. Třetí oponent totiž v posudku několikrát zmínil spolupráci fakulty s firmami Český Mobil a Ericsson. A uvedl, že i když je Ericsson považován za mezinárodního partnera, předložený záměr se mu jeví pouze jako projekt národního významu; dal mu proto nízké hodnocení. Takové hodnocení má však zásadní slabinu: Moosova fakulta ani její projekt nemají s žádnou z firem nic společného.

Začátkem března proto Moos napsal náměstkovi Buzkové Petru Kolářovi: "S Ericssonem ani s Českým Mobilem (nyní Oskar Mobil, pozn. red.) vůbec nespolupracujeme. Jsme zapojeni v mnoha mezinárodních projektech a koordinujeme síť Eurnex, jež sdružuje 64 univerzit. Je možné, že měl oponent na mysli katedru telekomunikací z fakulty elektrotechnické. Sdělte nám, jakou nápravu hodláte učinit." Odpovědi se dodnes nedočkal.

Proč konečné hodnocení ovlivnil posudek, jenž se zjevně netýkal výzkumného záměru fakulty dopravní? Proč nebyl vypracován nový? "Na to vám těžko můžeme odpovědět. Komise nedospěla k závěru, že se oponent spletl. Je to jen domněnka pana Moose," odvětil Václav Hanke, ředitel odboru programů výzkumu a vývoje z ministerstva školství, který má rozdělování peněz na starosti.

Standardní střet zájmů

Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické v Praze podala výzkumný záměr s názvem Manažerské rozhodování ve znalostní společnosti. Od dvou oponentů dostala výborné hodnocení, od třetího nejhorší možné; to se používá, jen když má projekt minimální šance na úspěch a jeho řešitelé nemají žádné mezinárodní renomé. Dosavadní výsledky autorů projektu v čele s děkanem Pavlem Pudilem jsou přitom popisovány v desítkách zahraničních odborných časopisů a Pudil je mezinárodně uznávaný odborník, jenž učil na univerzitě v Cambridgi.

Tematicky obdobný záměr jako Pudilova fakulta předložila také Provozně-ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze. Jmenoval se Informační a znalostní podpora strategického řízení. Autoři se však na rozdíl od výše zmíněného projektu nemohou pochlubit srovnatelnými výsledky ve výzkumu. Právě tento projekt ovšem peníze dostal.

Meziresortní komisi, jež do výběru projektů a oponentů mluvila, předsedala Ivana Tichá; současně členka řešitelského týmu projektu z Provozně-ekonomické fakulty České zemědělské univerzity, jenž uspěl. Komise tedy přidělila peníze projektu své předsedkyně. Předkladatel konkurenční žádosti, děkan Pudil, si několikrát stěžoval na střet zájmů a na fakt, že jeden z oponentních posudků byl podle jeho slov záměrně likvidační: ignoroval prý vše, co jeho pracoviště dokázalo.

Ministerstvo však nikde problém nevidí. "Pokud komise projednávala projekt člena nebo předsedy komise, nesměl se hodnocení účastnit a podepsal čestné prohlášení, že nebude svůj projekt zvýhodňovat. To je standardní způsob a ke střetu zájmů nedocházelo," uvedl Hanke.

Manipulace?

Katedra kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT podala výzkumný záměr s názvem Rozhodování a řízení pro průmyslovou výrobu II. Od tří oponentů dostala kladné hodnocení, také meziresortní komisi se záměr líbil. Přesto po celkovém hodnocení, jež prováděli ministerští úředníci, skončil projekt kybernetiků silně "pod čarou". Šéfem katedry je světově uznávaný vědec Vladimír Mařík; tým spolupracuje s americkou NASA (Národní úřad pro letectví a vesmír) a společnostmi jako Boeing či Samsung. Mařík proto zaslal podobně jako Moos stížnost náměstku Kolářovi.

"Slovní komentář k posouzení návrhu meziresortní komisí neodpovídá vysokému bodovému hodnocení, které komise našemu návrhu přisoudila, a není tím komentářem, který komise odsouhlasila. Z hlediska dosavadních výsledků našeho týmu je tento komentář naprosto nepravdivý." Mařík se odpovědi stejně jako kolega Moos nedočkal, nyní neváhá používat výrazy jako "podvržené slovní hodnocení a zmanipulovaný průběh výběrového řízení".

Zvláštní myšlení

Ministerští úředníci si stojí za tím, že výběr byl v pořádku a ohrožení výzkumu v Česku nehrozí. "Uvidíte, že pracoviště, která peníze nezískala, neskončí. Třeba na ČVUT si mohou sehnat účelovou podporu od zahraničních firem," vzkázal Hanke.

Všechny tři zmíněné týmy mají dobrou pověst a podporu z jiných zdrojů si již skutečně zajistily. Nechtějí totiž přerušit dlouholetý výzkum, jenž stál spoustu peněz a energie. Moos, Pudil a Mařík však shodně uvádějí: Kdybychom peníze nedostali z prokazatelných důvodů, nebyl by problém, ministerstvo však hospodaří s penězi daňových poplatníků neprůhledně. Vědci také poukazují na to, že o členy jejich výzkumných týmů má zájem cizina, a resort školství jim fakticky svým přístupem vzkázal: Klidně odejděte, nemáme o vás zájem.

 

VĚDCI BYLI V UNII DŘÍVE NEŽ OSTATNÍ
iHNed.cz, (25.4.2005).


PRAHA, Josef Tuček: Prvními Čechy, kteří fakticky vstoupili do Evropské unie, byli vědci. Na výzkumných projektech placených unií se podílejí jako plnoprávní partneři od roku 1999. "Takže po loňském vstupu do unie se toho pro nás příliš nezměnilo," říká Vladimír Albrecht, zástupce ředitele Technologického centra Akademie věd, které spolupráci s unií koordinuje.

Do evropských projektů se v letech 1999 až 2002 zapojilo osm set českých týmů. A zhruba stejné množství vědeckých skupin se podílí na unijních projektech i od roku 2003, kdy podle bruselského kalendáře začal 6. rámcový program evropského výzkumu.

"Unie financuje pouze takové projekty, na nichž spolupracují ústavy alespoň ze tří zemí. Díky tomu vznikají velké mezinárodní skupiny a mohou si dovolit výzkum, který by se jinak dal připravit jen obtížně," oceňuje Albrecht. "Za úspěch se přitom nepovažuje publikování výsledků v odborném časopise, ale jejich předání do praxe," dodává.

Obtížná domluva

Méně optimistická je Zuzana Boukalová, hydrogeoložka z firmy Geo Group. Společnost se podílí na evropských výzkumech vhodného využívání krajiny a ochrany životního prostředí. "Některé mezinárodní projekty mají tolik účastníků, že se obtížně řídí a je problém, aby se partneři dokázali mezi sebou rozumně domluvit, kdo a co bude přesně dělat," říká.

I tak se však čeští vědci dokázali prosadit a získat nejprestižnější vědecké ocenění Evropské unie - Descartovu cenu. V roce 2001 si ji odnesl tým, v němž působili čeští vědci, za vývoj léku brzdícího rozmnožování viru HIV.

V roce 2003 obdržela cenu vědecká skupina s účastí českých astronomů za měření potřebná pro přesnou družicovou navigaci.

A loni se až do finále soutěže dostali čeští fyzikové, kteří se zabývají výpočty vlastností magnetických materiálů.

Vědci si obvykle stěžují, že získání evropských peněz vyžaduje velké papírování. "Pro zkušenějšího člověka je to jen o něco těžší než napsat žádost o grant doma," říká Vladimír Albrecht, který ovšem má s orientací v bruselském labyrintu směrnic bohaté zkušenosti.

Větší problém on sám vidí v zadrhávání českých a unijních pravidel. Evropská unie totiž dává vědcům peníze s tím, že je musí použít jen na výzkum, ale ne na placení souvisejících daní. "Je to nakonec docela logické. Unie rozděluje peníze, které získala z příspěvků členských zemí. Takže když je národní vláda jednou dá, neměla by si z nich zase kus brát zpátky jako daň," vysvětluje Albrecht.

Do loňska proto české finanční úřady vracely vědeckým ústavům daň z přidané hodnoty, kterou zaplatily za nákup přístrojů, materiálů a dalších věcí potřebných pro výzkum financovaný Bruselem.

"Pak se ovšem české předpisy změnily, takže dnes vědecké instituce nemohou přijít na to, z čeho zaplatí daň z přidané hodnoty, když to nesmějí udělat z peněz, které dostaly z Bruselu, ale vlastně ani z dalších prostředků na provoz. Snažíme se o tom jednat s Ministerstvem financí, ale zatím marně," krčí rameny Albrecht.

Tříprocentní sen

Z jedné věci by se však mohli vědci po vstupu republiky do unie radovat. Alespoň teoreticky. Unie si klade za cíl dosáhnout do roku 2010 stavu, kdy tři procenta hrubého domácího produktu členských zemí budou investovány do vědy a výzkumu. Třetina má jít přímo z veřejných peněz a dvě třetiny ze soukromého sektoru povzbuzeného různými úlevami.

Česká republika má výjimku, stačí jí investovat jen dvě procenta. I to by však bylo výrazné zvýšení oproti současnému stavu.

Ve skutečnosti však Evropská unie dává nyní na vědu dvě procenta, a Česko zhruba 1,3 procenta HDP. Evropský komisař pro výzkum Janez Potočnik sice na vlády členských zemí apeluje při každé příležitosti, ale i bruselští úředníci přiznávají, že tříprocentního či dvouprocentního cíle se za pět let zřejmě dosáhnout nepodaří.

 

ČESKÁ HLAVA: MILION VĚDĚ
Mladá fronta DNES (23.4.2005).


(ebo) - Milion korun čeká na českého vědce, který letos zvítězí v soutěži o cenu vlády Česká hlava. Finanční ocenění za mimořádný výsledek dosažený v oblasti výzkumu a vývoje přislíbil místopředseda vlády Martin Jahn, a národní cena Česká hlava tak bude od letošního roku poprvé udělována jako oficiální cena české vlády. Jejího laureáta bude vláda jmenovat na základě doporučení Rady pro výzkum a vývoj.

Zájemci, kteří se chtějí ucházet o národní cenu, musí odeslat své práce do 30. června, pro dalších sedm kategorií -Invence, Patria, Industrie, Doctorandus, Gaudeamus, Naděje a Media - platí termín do 5. září.

Projekt Česká hlava, který si předsevzal popularizovat českou vědu a vědce, vznikl v roce 2002. Vědci, technici i vysokoškolští a středoškolští studenti tak mají letos již počtvrté možnost přihlásit se se svými vědeckými projekty do soutěže.

Věda v ulicích

Poprvé rovněž letos proběhne v Praze ve dnech 16.-18. června Evropské fórum vědy a techniky. Odborná mezinárodní konference bude spojena s doprovodným programem pro širokou veřejnost v ulicích centra města.

Novinky vědy a techniky, ale i historické objekty se objeví přímo v ulicích města. Unikátní operace mozku na obří obrazovce, obsluhující roboti, větrná elektrárna, letecká modelová show, fyzikální show i studentský happening, to jsou některé příklady připravovaného programu.

Pro veřejnost kromě toho budou zdarma přístupná muzea, technické památky a objekty veřejnosti běžně nepřístupné.

***************************************

Další informace na www.ceskahlava.cz

 

VEDLE JÁGRA BODUJÍ VE SVĚTĚ I ČEŠTÍ VĚDCI
Mladá fronta DNES (16.4.2005). Mozky je třeba lovit, nikoli vyvážet. Potřebujeme maličkost: prozíravé politiky. Nevyrábějí je už nějaké laboratoře v zahraničí?


JANA BENDOVÁ: Excelentní objev českých vědců týkající se rakoviny se teď bude popisovat mnoha světovými jazyky v superlativech.

Ale kdo jsou ti lidé, kteří v dánské laboratoři přišli na mimořádnou věc? Pánové Bartek a Lukáš, paní Bartková a Hořejší. Pro představu, jsou jako ve sportu Jágr, Čech, Nedvěd.

Talentovaní, pilní, schopní... a pracující v cizině.

Proč nebádají tady? Z podobných důvodů, jako Nedvěd kope v Juventusu a Čech chytá góly v Chelsea. Lepší podmínky. Nesrovnatelné podmínky.

Chytré mozky jsou dnes nejfajnovějším ekonomickým kapitálem. Vyvažují se zlatem. Velké a bohaté země je přetahují zemím menším a chudším. Často i „hloupějším“ - to jsou ty, které si vědce nehýčkají a dávají na vědu a výzkum málo peněz. Mezi ně patříme dosud: vylepšování pozice vědy se odbývá po krocích, nikoli po mílových skocích, jak by bylo třeba. A zatímco stěhování špičkových sportsmenů na druhý konec zeměkoule společnosti neublíží, bez špičkových vědců, ztracených talentů, v pravém slova smyslu elit, se žádná země neobejde - pokud nechce zůstat chudou, nekonkurenceschopnou popelkou na periferii světa.

Důkazem zdejší pomalé léčby ze slepoty jsou stručná data: na vědu nejde ani 0,6 procenta národního bohatství, něco přes dvě stovky dolarů na obyvatele. To je méně než polovina průměru starých zemí EU a pětina sumy, již dávají USA. Zaostáváme v počtu vědců i mezinárodních patentů.

Co si myslet o prozíravosti politických vůdců, dají-li letos vědě ze státní kasičky jen 16,5 miliardy (stejnou částku vloží jako příspěvek ke stavebnímu spoření)? Že investice do budoucnosti jim připadají méně důležité než momentální sociální komfort.

Mozky přitom potřebujeme lovit, ne vyvážet. Potřebujeme více vysokých škol, ty zase potřebují více peněz, a nejen od státu. Potřebujeme školy, které talenty objeví a vypiplají...

K tomu všemu potřebujeme maličkost: moudré, vzdělané, prozíravé politiky. Nevyrábějí je už nějaké laboratoře v zahraničí?

 

PŘIBLÍŽÍ SE VĚDA LIDEM?
National Geographic Česká republika, (13.4.2005).


Martin Frouz: Profesor Václav Pačes se 24. března 2005 stal novým předsedou AV ČR. Jelikož se National Geographic zabývá popularizací vědy, zeptali jsme se ho na pár otázek.

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. Narodil se 2. února 1942. V roce 1965 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK, o tři roky později obhájil kandidátskou práci. Od roku 1977 působí v Ústavu molekulární genetiky, v roce 1986 se stal vedoucím laboratoře, od roku 1999 je ředitelem ústavu. V roce 1992 se stal docentem, v roce 1995 byl jmenován profesorem. V letech 1993 až 1997 byl místopředsedou akademie.

Ve své vědecké kariéře se specializuje na genetiku, jeho tým byl v polovině 80. let jedním z prvních, které přečetly úplné DNA bakteriálního viru.

Působil na Yaleské univerzitě či na vysokých školách v Chicagu, Seville a v Bristolu, pracoval i v Japonsku. Publikoval přes 100 prací a je spoluautorem, editorem a překladatelem pěti knih.

Pane profesore, dovolte abych vám nejprve pogratuloval ke zvolení do nové funkce. V poslední době jste absolvoval mnoho rozhovorů a diskusí, jak se svými kolegy, tak se zástupci médií. Mohl byste definovat tři pojmy, které s tím úzce souvisí: věda, obraz vědy a mediální obraz vědy?

Pojem věda je široký a každý si pod ním představí něco jiného. Já osobně za vědu považuji hledání pravdy. Toto hledání se ve vědě provádí experimentálními, pozorovacími nebo i jinými metodami. Považuji vědu v tomto smyslu za součást kultury, není to součást jen jakéhosi ekonomického procesu. Domnívám se, že jakýkoli civilizovaný stát má povinnost přispívat k vědě, a to ve smyslu světového poznání. Tedy přispívat k celosvětové globální poznatkové základně.

Obraz vědy je z mého pohledu v české společnosti pozitivní. Vědci mají u veřejnosti celkem dobré jméno - alespoň na to ukazují občasné ankety. Věda je snad považována za něco prestižního. Jinak je to ovšem u politiků. Ti sice neustále deklarují nutnost podpory vědy, ale jejich skutky tomu příliš nenasvědčují.

V tomto smyslu mediální obraz vědy není od společenského názoru příliš odlišný. Samozřejmě z pohledu médií jsou mnohdy zajímavější, tedy prodejnější, témata v oblasti politiky a osobních kauz různých mediálních hvězd. Mnohá média se ale vždy k vědě vracejí a mají i své stálé rubriky zabývající se vědeckou problematikou.

Jaký je váš pohled na vědu v rámci AV ČR i mimo ni?

Domnívám se, že otevřenost AV dovnitř i navenek je v současnosti velmi dobrá. Věda je samozřejmě pouze jedna. Já osobně nerozděluji vědu podle toho, na jakém pracovišti se výzkum provádí. Dnes běžně existují interdisciplinární mezinárodní vědecké týmy bez ohledu na to, zda jde o pracovníky AV, univerzit či jiných subjektů.

To nejcennější, co může věda nabídnout, je invence a iniciativa jednotlivce. Čím víc se věda omezuje tím, že výzkum musí být vázán na konkrétní pracoviště nebo spolufinancování a podobně, tím více omezujete to nejdůležitější, a to jsou nápady.

Kde vidíte pozici a smysl AV v současné vědě?

Akademie úzce spolupracuje s vysokými školami. Dokonce se mnohdy hovoří o tom, zda má smysl, aby tedy vůbec existovala. Uvědomme si ale, že není znám civilizovaný stát, který by neměl instituci podobnou akademii, což má velmi dobrý důvod. Vzpomeňme zde články J.E. Purkyně v časopise Živa někdy okolo roku 1875. Navrhoval existenci vědecké neuniverzitní instituce, kde by se vědci soustředili jen a pouze na výzkum. Zeptáte-li se mnohých kolegů, kteří učinili i světové objevy, řeknou vám, že by nikdy nemohli tuto práci udělat, pokud by se nemohli na své výzkumy plně soustředit. Musíte se koncentrovat na "více než sto procent" a dělat takříkajíc "24 hodin denně".

Je samozřejmé, že překryv činností na vysokých školách a v Akademii je velký. Jsou zde společné granty, společná pracoviště. Mnoho vědců z AV přednáší na vysokých školách, já sám jsem hodně odpřednášel. Někdy vzniká tření ve vedení škol a Akademie, které se zpravidla týká financování a rozpočtových kapitol. Je zde samozřejmě konkurence, podobně jako mezi univerzitami samými. Nemyslím si však, že je to něco špatného; jsme v situaci, kdy peněz není dost, a konkurence či soutěžení může přinést i mnoho pozitivního. Samozřejmě, pokud nebude v celém systému vědy dost peněz, povede to k odchodu odborníků na zahraniční, lépe financovaná pracoviště, a to následně přinese i morální a ekonomické škody pro celou společnost.

Hovoříme zde o změnách a přístupech ve vědě. Co nového je v publikování vědeckých informací?

V systému zveřejňování vědeckých výsledků nastává revoluce. Mnoho odborných časopisů již přechází na elektronickou podobu s placeným přístupem. Některé z nich dokonce v tištěné podobě ani neexistují. Nejde samozřejmě jen o publikace klasického typu, jako jsou knihy a vědecké časopisy. Důležitější jsou dnes v mnoha oblastech vědy databáze. Například v genomice je dat již tolik, že nastává problém orientovat se v tomto informačním toku. V ostatních oborech to bude obdobné. Slyšel jsem, že teprve nyní se analyzují data z vesmírných sond k Venuši či Marsu, která byla pořízena před deseti lety. To nesnižuje význam těchto dat, spíše to ilustruje jejich množství.

Vrátím li se k článku J.E. Purkyně, on navrhoval, aby kolem celého Karlova náměstí v Praze stály vědecké ústavy, a uprostřed měla být zřízena knihovna, jinými slovy informační centrum. Je ale možné, že časem takové klasické knihovny zaniknou a místo nich budou jen ohromné databáze s různými přístupovými právy.

Často se setkávám s tím, že za "pořádnou" publikaci je považována jen několikakilogramová kniha, a web, CD či DVD nepřináší - na rozdíl od publikace - dostatečné uspokojení.

Já patřím ke generaci, která počítač používá jako nástroj. Pokud si však chci v klidu sednout a číst si, mám rád klasickou knihu. Kniha je i estetická záležitost. Je pro mne větší potěšení držet v ruce pevné desky a číst si než koukat na monitor. Rozlišuji tedy rychlé získávání odborných informací pro denní práci a čtení pro potěšení či studium. Mladá generace to ale možná již takto nerozlišuje.

Nedomnívám se, že by kniha jako tištěné médium někdy zcela vymizela. To je podobné jako s divadlem, které neskončilo s filmem, a malířství nebylo nahrazeno fotografií. Ukazuje se, že mnoho těchto oborů existuje vedle sebe a má specifické vlastnosti, které nelze nahradit. Pro odbornou práci a výuku bude ale elektronizace a rychlé hledání v databázích stále důležitější.

Jakým způsobem vy sám určujete věrohodnost informace na internetu, který bezesporu obsahuje mnoho neseriózního?

Zkreslené informace a podvrhy nejsou nic neobvyklého a vyskytují se i v tištěných podobách. Čas od času propukne skandál, že někdo falšoval výsledky své práce a publikoval je. Totéž se asi děje i na webu. To ale nemluvím o sňatkových podvodnících, kteří byli před internetem a dnes jej používají jako nástroj.

Podíváme-li se na seriózní databáze, údajů je tolik, že ani není možné zkoumat jejich přesnost a bezchybnost. Jsem přesvědčen o tom, že postupným zpřesňováním výsledků vědeckého bádání pravda časem vždy vyjde najevo. V tom jsem optimista - naprostá většina informací ve vědeckých pramenech je pravdivá. Někdy jsou chyby neúmyslné, někdy se objeví podvod, ale to je jen mizivé procento.

Třídění informací mimo vědeckou oblast je mnohem složitější. Mně samému se někdy stane, že při likvidaci spamu vymažu pro mne důležitou informaci. Je pravda, že spam a podobné projevy internetu obtěžují, zdržují od práce a stávají se skutečným problémem. Jsem sám zvědav, jak se to bude dále vyvíjet.

Získal jste cenu za popularizaci vědy. Za co přesně ta cena byla?

Je to již nějaký čas, ale myslím, že to bylo v souvislosti se spoluprací s pořadem Meteor v Českém rozhlase.

Jaký je váš názor na zkreslení informace při její popularizaci?

To je problém. Sám se setkávám s mnohým zkreslením mého oboru - například s výroky typu "gen tloušťky" atp. Na jedné straně novináře chápu, že nemohou rozumět všem oblastem vědy a musí používat zkratky, ale vždy je zde možnost informace včas ověřit u odborníků.

Uznáváte nutnost popularizace i za cenu velkého zjednodušení, které někdy až zkresluje věc samu?

Ano, je to daň za informování veřejnosti, která nepotřebuje a ani nemůže mít v mnoha oborech patřičné znalosti. Neměli bychom ale zkreslení a priori připouštět s představou, že to jinak nejde. Ono popularizovat vědu není jednoduché, a lidí, kteří to umějí, je opravdu málo. Dokonce byla doba, že popularizující vědec měl ve svém okolí problémy s tím, že dělá něco téměř nepatřičného. Zeptejte se například Jiřího Grygara, jaké mu to přineslo kdysi problémy. Při tom by mu všichni vědci měli být vděční za to, co pro vědu dělá.

Jaký mají podle vašeho názoru význam články popularizující vědu, které vycházejí například i v našem časopise, pro vědu samu?

Význam těchto článků je velký, i když někdy nemusí být vše dokonalé, protože "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Já vidím význam v tom, informovat veřejnost, ale zejména zaujmout mládež. Pokud to osloví nějakého mladého studenta a přivede ho to k vědě, pak to nejsou ztracené peníze, čas a energie.

Jste členem Evropské akademie věd a umění. Jaký je podle vás vztah umění a vědy?

Jak jsem již říkal, považuji vědu za součást kultury stejně jako umění. Osobně si nemyslím, že je dobré jen pracovat v laboratoři a nezajímat se o dění kolem sebe. K tomu, aby člověk mohl přijít s novými nápady, dokonce snad i udělat objev, musí mít podněty. Za objevem není jen dokonalá znalost oboru. Musíte především podněcovat fantazii. Je to něco, co se špatně popisuje, ale když se podíváte na významné vědecké autority, tak to zpravidla byly komplexní osobnosti. A kultura, sport, zábava k takové komplexní osobnosti patří. Kultura dává relaxaci i inspiraci. On i jen obyčejný "pokec" v hospodě může člověka obohatit.

Jaké jsou vaše vlastní umělecké zájmy?

Rád chodím na výstavy a na koncerty. A velice mne mrzí každá výstava, kterých je nyní mnoho, a skvělých, kterou propásnu, protože jsem si neudělal čas.

Prosazujete školu AV doktorských studií - jaké je vaše představa o této škole?

To, o čem hovoříte, již v podstatě funguje. U nás máme mnoho doktorandů, kteří studují vysokou školu, a je smluvně zajištěno jejich působení v ústavech Akademie. Přijdete-li na jakoukoli konferenci AV, zjistíte, že tam bude mnoho doktorandů. Je ale pravda, že AV nemá své vlastní doktorandy, protože jsou to stále studenti vysoké školy. Student doktorandského studia má možnost vybrat si svého školitele, což bývají kolegové z AV, a tento návrh by v podstatě umožňoval některým doktorandům studovat přímo v rámci AV. Dosavadní systém spolupráce AV a vysokých škol ale dobře funguje, a není zde proto třeba vyvíjet enormní tlak na změnu tohoto systému. Šlo by spíš o možnost rozšířit nabídku doktorandského studia tam, kde vysoké školy tuto oblast nepokryjí. Jde v podstatě o to, plně vytěžit potenciál Akademie a předat maximum dalším generacím. To je naše odpovědnost vůči společnosti.

Na čem právě pracujete ve svém vědeckém oboru?

Nemohu říci že já osobně, ale v rámci týmu se podílím na výzkumu genomiky. Studujeme několik virů. Zabýváme se také lidským genomem, utvořili jsme největší databázi genů, které nám nepatří. Představte si, že asi osm procent našich genů je virového původu. To jsou informace, které se do naší DNA dostaly za poslední miliony let. Tyto databáze nyní srovnáváme s geny našeho nejbližšího příbuzného - šimpanze. Také jsme začli studovat některé geny medúzy a myši, například geny zapojené do vývoje oka. Ukazuje se, že oko se snad nevyvinulo pouze jedno, ale že jich bylo několik, a postupně se vyvíjelo a snad i zanikalo. Jisté světločivé orgány má právě i medúza.

Myslíte si, že nyní po zvolení předsedou ještě budete mít čas na vědeckou činnost?

Dosud jsem vykonával funkci ředitele Ústavu molekulární genetiky a to znamená mnoho administrativy. Teď to vyměním za administrativu celé Akademie. Já jsem se nikdy nebál obklopit se lidmi chytřejšími než jsem já sám a myslím, že moje skupina bude dobře fungovat i s mou omezenou účastí.

Co si představit pod pojmem "vyhledávací výzkum"? Jak to vyjádřit co nejjednodušeji?

Vyhledávací neboli základní výzkum je výzkum, který navrhují bez vnějšího zadání sami vědci. V tomto výzkumu by nemělo docházet k jakémukoli omezování. Tím se liší od strategického nebo aplikovaného výzkumu, který se dělá v rámci nějakého konkrétního programu, a očekávají se proto konkrétní výsledky. Například ministerstvo zdravotnictví vypíše program na pandemický výzkum chřipky a tam se do výběru hlásí již jen lidé, kteří chtějí provést tuto konkrétní studii.

Takové zadání u vyhledávacího výzkumu není, nebo přesněji řečeno toto zadání si dává vědec sám. Tato činnost je podporována granty po posouzení kolegy, tedy jinými odborníky (tzv. peer review systém). Tím se zabrání plýtvání financí na projekty nedomyšlené nebo dokonce špatné.

Můj školitel mi kdysi říkal, že jakýkoli výsledek, který je ve vědě publikován, se nesmí podceňovat. Já sám na základě svých životních zkušeností nepodceňuji žádný výsledek, který vede třeba jen k popisu nějakého jevu. V dnešní informační době je samozřejmě nutno veškeré tyto výsledky správně popsat, katalogizovat a uchovat, aby byly vyhledatelné. Základem mnoha nejvýznamnějších objevů jsou i zdánlivě banální informace, bez nichž by ale tento objev nevznikl.

Vysvětlete prosím našim čtenářům, proč je důležité podporovat základní výzkum, když není dopředu záruka, co vlastně přinese.

Základní výzkum ve své nesvázanosti má obrovský význam. Právě jen v tomto výzkumu může dojít k novým objevům. Objev jen těžko učiníte, když vám někdo bude diktovat, co máte dělat. Zprostředkovaně to bývá zpravidla ten nejefektivnější výzkum. Připomeňme si třeba Wichterleho kontaktní čočky, ty také vznikly z vyhledávacího výzkumu. Je třeba si uvědomit, že ze sta projektů jen jeden má později ekonomický dopad, ale ten zaplatí těch ostatních devadesát devět. Klasickým příkladem je penicilin. To je výsledek základního výzkumu - a podle odhadů tento objev zaplatil veškerý biologický výzkum své doby ve Velké Británii.

Hovořil jste také o získávání odborníků z jiných zemí - proč je to důležité?

Věda je mezinárodní. Význam mezinárodní spolupráce je obrovský, o tom není třeba pochybovat. Tato spolupráce funguje samozřejmě i na dálku. Ale jsou zde zkušenosti, které na dálku nepředáte. To, že můžete přijet do cizí laboratoře nebo naopak přijede někdo ze zahraničí k vám, umožňuje ohromnou výměnu zkušeností. Šířit informace neznamená jen přečíst si článek nebo e-mail. Šíření informací a kupříkladu laboratorní zkušenosti se nedají v podstatě zprostředkovat.

Co pro příliv nových vědců ze zahraničí chcete udělat vy osobně?

K nám se asi v současnosti nepohrnou Američané a Němci. Ale můžeme být atraktivní například pro kolegy z bývalého Sovětského svazu. V mé laboratoři pracovalo v minulosti několik Rusů, Ukrajinců, Bulharů a Rumunů a všichni to byli kvalitní odborníci. Je třeba jim dát najevo, že o ně stojíme. Například tím, že nebudou muset stát v nedůstojných podmínkách frontu na pracovní víza. Proč by nemohl, stejně jako v USA, platit dopis ředitele ústavu Akademie nebo děkana fakulty jako garance, která by umožnila snazší pobyt kolegů ze zahraničí u nás?

 

NA NĚCO STAČÍ ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM
Respekt, RUBRIKA: Rozhovor - 15/2005 (11.4.2005), rubrika: Rozhovor. S novým předsedou Akademie věd o vědě, morálce, sci-fi a druhu myšlení.


Josef Greš: Profesor Václav Pačes se narodil v roce 1942 v Praze. Po studiu na Přírodovědecké fakultě UK pracoval v Ústavu molekulární genetiky (od roku 1999 je tu ředitelem). Specializoval se na genetiku a genomiku, v 80. letech vedl tým, který jako jeden z prvních přečetl úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru, je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Přednáší na pražské Vysoké škole chemicko-technologické molekulární genetiku a genové inženýrství, působil na Yaleově univerzitě a na univerzitách v Chicagu, Seville, v Bristolu aj. Je autorem víc než sta původních prací. V letech 1993–1997 byl místopředsedou Akademie věd, před dvěma týdny byl zvolen jejím předsedou. Václav Pačes je ženatý a má dva syny.

Stěží si lze představit živější vědní obor než ten váš. Prudce se rozvíjí, vzbuzuje naděje nemocných, vyvolává obavy. Které objevy ve vašem oboru patřily v uplynulém roce k nejvýznamnějším?

Jednoznačně je to přečtení dědičné informace našeho nejbližšího příbuzného – šimpanze. Stojí za to připomenout, že rozdíl v dědičné informaci člověka a šimpanze je tak nepatrný, že vyvolává otázku, zda by neměli být zařazeni do jednoho rodu. V případě jakýchkoli jiných živočichů by takové sloučení myslím nikdo nezpochybňoval.

V čem je ten objev důležitý?

Otevírá možnost srovnat šimpanzí dědičnou informaci s dědičnou informací člověka a laicky řečeno tak dává naději na poznání toho, co nás vlastně z biologického hlediska dělá lidmi. Kromě toho přečtení šimpanzího genomu hraje důležitou roli při studiu vývoje a vzájemné souhry jednotlivých genů. Můžeme díky němu sledovat, jak se některé geny chovají u bakterií, jak u myší, jak u našich nejbližších příbuzných – lidoopů, jak u nás samotných, a rekonstruovat tak historii a hledat příčiny vývojových skoků. Raketové tempo, jímž se vyvíjejí počítačové technologie, nám umožňuje něco, o čem se generacím vědců před námi ani nezdálo.

Jak biologii proměnil fakt, že přírodu a život dnes studuje spíše prostřednictvím počítačů? Nepodílí se tak na odcizení člověka a prostředí, v němž žije?

Je pravda, že dnes narazíte na řadu genetiků, kteří do nejmenšího detailu znají geny nejrůznějších organismů, vědí o nich tolik, co nikdo jiný, a přitom nevědí, jak vlastně ty organismy vypadají. Tendenci studovat přírodu výhradně prostřednictvím počítačové obrazovky pozoruji i u studentů. Snažím se je přesvědčovat, aby nezapomínali na reálný svět za okny laboratoří a na to, jak důležitý je experiment. Nějakého odosobnění nebo ztráty kontaktu biologické vědy s přírodou bych se nebál. Biologie jako vědní obor se vyvíjí a nabaluje na sebe nové způsoby studia, předchozí biologické obory však existují dál a věnují se jim tisíce vědců.Genomika v tom ostatně není sama: moderní fyzikové i astronomové dnes také pracují s jevy a věcmi, které nikdy na vlastní oči neuvidí.

Lze to srovnávat? Biologické obory jsou přece daleko těsněji spojeny s nejrůznějšími etickými otázkami.

Morální dilemata nejsou vlastní jen biologii. Stejně naléhavé etické otázky najdete i v jiných oborech. Vezměte si třeba atomovou bombu...

Nestojíme nad společností

Brzy nebude problémem přečíst dědičnou informaci každého člověka. Prakticky o komkoli bychom se mohli dozvědět, jaké mu hrozí choroby a další velmi intimní věci. To vzbuzuje řadu otázek. Například: komu takové informace patří do ruky?

Podle mne neexistuje důvod, aby třeba životní partneři vzájemně neznali své dědičné informace. Už dnes platí, že nastávající manželé se mají informovat o zdravotním stavu a vědět o případných dědičných chorobách. Existuje taková vize: až budou maminky někdy za padesát let odcházet z porodnice, ponesou si kromě miminka čip s jeho dědičnou informací a upozorněním typu: pozor, vaše dcerka má díky své genové výbavě křehké kosti, a je proto náchylná ke zlomeninám, berte to na vědomí. Lze něco proti tomu namítat ?

Jsou tady ale jiné otázky: Neboří se letitá instituce lékařského tajemství? A měl by ty informace mít k dispozici zaměstnavatel? Nebo zdravotní pojišťovna?

Ale to se přece dnes už v jisté formě děje. Každý, kdo jde na umělecké školy, je podroben talentovým zkouškám. A co je talentová zkouška jiného než diskriminace, nebo řekněme selekce podle genové výbavy? Podobně se vybírají například kandidáti na piloty nebo jiná zdravotně či psychicky exponovaná povolání. Není to tedy věc, kterou by s sebou přinášela až moderní genetika.

Existuje tu samozřejmě naléhavá otázka, kde začíná soukromí, kde jsou hranice, jež by tenhle trend už neměl překročit. Mně samotnému například neimponuje představa odstupňovaného zdravotního pojištění podle míry rizika. Genetici ovšem nejsou odborníky na etiku, mohou poskytnout nejrůznější podklady, ale konečné rozhodnutí v těchto věcech patří jedině společnosti jako celku.

Neměla by se dnes stát etika nedílnou součástí studia genetiků?

Řekl bych, že nejdůležitější je prostý zdravý selský rozum a většina etických otázek ohledně klonování či genetických manipulací se dá vyřešit s jeho pomocí. Zbytek je na expertech a také na společnosti a jejích reprezentantech, tedy politicích. Určitě by ale nebylo na škodu, kdyby se lidé v mém oboru studiem etiky systematičtěji zabývali. Bohužel u nás k tomu stále existuje odpor. Lidé mají ještě v živé paměti přednášky z marxistické dialektiky a podobných předmětů a cítí nechuť věnovat úsilí studiu věcí, které přímo nesouvisejí s jejich oborem. Zdá se mi ale, že čas na změnu už nazrál.

Velmi zřetelně se snaží genetice vykolíkovat hranice George Bush. Souhlasíte s výtkami svých kolegů, podle nichž škodí vědě a brání jejímu rozvoji?

Tak ostře bych si to netroufl formulovat. Nemusíte jako vědec s jeho rozhodnutími souhlasit, ale byl řádně zvolen, a pokud v demokratické společnosti dokáže demokratickým způsobem prosadit své představy, musí je vědci přijmout, jsou přece součástí společnosti, nestojí nad ní nebo mimo její kontrolu. A pokud si většina lidí bude přát moratorium na různé genetické experimenty, má platit.

Co od bioinformatiky a genetiky můžeme očekávat v příštích letech?

Bude se například ještě zdokonalovat produkce přesných léčiv, která mají díky zacílení na jednotlivé geny způsobující nemoci vysokou účinnost a výrazně menší či prakticky nulové množství nežádoucích efektů. Je také známo, že nejrůznější geneticky modifikované bakterie už dnes umějí výborně pomáhat třeba při čištění kontaminovaných půd... Hovoří se samozřejmě ale také o věcech, které se týkají spíše vzdálené budoucnosti a patří do kategorie sci-fi.

Tak třeba astrofyzik Stephen Hawking před časem konstatoval, že lidstvo nevyhnutelně míří ke kolapsu – planeta je dlouhodobě přetěžována a naděje, že by se ten trend podařilo zvrátit, není podle Hawkinga prakticky žádná. Cesty, jak tomu čelit, jsou podle jeho mínění dvě. Buď osídlení sousedních planet, nebo něco na způsob genetického dopingu: posilování nejrůznějších geneticky podmíněných talentů, kde by u lidí byla umocňována invence, vynalézavost a schopnost řešit problémy, které se před nimi hromadí.

Do oblasti sci-fi zatím spadají i další nebezpečí a hrozby, o nichž se hovoří. Pokud dnes někdo varuje před možným novým typem rasismu a fatálním rozdělením lidstva na část s vylepšeným genomem a na část „geneticky méněcennou“, upozorňuje sice na rizika, o nichž stojí za to už dnes velice vážně diskutovat, zároveň jsou to ale rizika velmi vzdálená.

Jakým rizikům musíme čelit už teď?

Je třeba brát vážně dopad geneticky modifikovaných plodin na životní prostředí. Je třeba studovat jejich případné nekontrolované či nekontrolovatelné šíření a vytlačování původních druhů. Bez hysterie, ale vědecky opravdu důkladně a poctivě. Další oblastí je genová terapie a genová léčba. Dodnes přesně nevíme, jak se geny organismem šíří, kde se cizorodé geny usídlují a co všechno mohou způsobit. Na místě je proto opatrnost. A třeba genová manipulace s lidskými embryi je proto z mého pohledu nepřijatelná.

Stavíte se proti využívání embryí k výzkumu?

V tomto ohledu jsou pro mě embryonální buňky jako každé jiné. Nevím přesně, kdy začíná život nového člověka, ale rozhodně za ten moment nepovažuji splynutí vajíčka se spermií. Základní embryo je pro mě shlukem buněk a jejich využívání pro výzkumné a léčebné účely považuji za rozumné.

Řeknu vám to takhle

Jakou roli má věda, speciálně Akademie věd, podle vás hrát ve společnosti?

Vědu obecně je třeba chápat především jako součást kultury, která by měla přinášet společnosti podstatně více, než jen chrlit vynálezy. Akademie je místem, kde vzniká a shromažďuje se to, čemu se říká světové vědění. Těžko najdete civilizovanou zemi, kde by něco podobného akademii neexistovalo. Většina vědců, kteří těmito institucemi projdou, v nich nestráví celý život. Mnoho jich po čase zakládá vlastní firmy nebo odchází do státní správy a s sebou tam přináší i určitý specifický, vědou pěstovaný druh myšlení.

Jaký je to druh myšlení?

Je odolný vůči emocionální manipulaci a založený na kritickém úsudku a samostatném racionálním uvažování. A to je také něco podstatného, možná to nejpodstatnější, čím věda obohacuje společnost.

Jak je na tom v tomto ohledu akademie?

Nepochybně v tom má stále ještě rezervy. Pořád se musíme vyrovnávat se čtyřicetiletou izolací, během níž jsme ztratili kontakt s okolním světem. To není malý handicap a nelze ho jen tak rychle odstranit. Konkrétně v mém oboru měla izolace od světového dění na zdejší vědce zcela fatální dopad, protože obor molekulární genetiky vznikl až po válce.

A pak je tu také otázka peněz. Od akademie se očekávají výsledky světového formátu. Oprávněně, společnost má být na akademiky náročná. Trochu se ale zapomíná na to, že moderní věda, pokud má dosahovat špičkových výsledků, musí nakupovat přístroje a technologie za dolary, granty však dostává v korunách.

Takže pokulhávání české vědy za okolním světem je způsobeno nedostatečnou štědrostí zdejší vlády?

Řeknu vám to takhle: akademie je bezpochyby nejvíc zreformovanou českou vědeckou institucí. Od počátku 90. let zredukovala počet zaměstnanců na polovinu, zrušila 22 ústavů, zavedla pravidelné hodnocení svých výsledků a také grantový systém. Pro to, aby dohnala úroveň srovnatelných institucí na Západě, tedy už ledacos udělala a je nezbytné to ocenit. Byl to ale jen první krok a je třeba pokračovat dále: těm, kteří mají skvělé výsledky, bychom měli být schopni a ochotni dávat bez obav i několikanásobně více peněz než dosud, třeba i na úkor ostatních. Ti nejtalentovanější musí dostat tolik prostředků, kolik jsou jich schopni rozumně utratit a kolik potřebují k tomu, aby mohli v práci nerušeně pokračovat. A to i tehdy, pokud by nezbývalo nic jiného a bylo by kvůli tomu nutné jinde tít hodně do živého.

Jak se takové talenty poznají? Kdo o nich rozhodne?

Otto Wichterle říkával, že k tomu není třeba velké byrokracie. Když oslovíte dvacet uznávaných vědců z nějakého oboru a poprosíte je, aby vám napsali jména lidí, kterým podle jejich uvážení stojí za to dát peníze na výzkum, vždycky vykrystalizuje skupina jmen, která se budou opakovat u každého. To budou ti, které hledáte a kteří si zaslouží velkorysou podporu. Zavedení podobného systému by nám ušetřilo mnoho papírování a sil. Ale chápu, že to dnes není reálné.

Kritici akademikům vyčítají, že zdejší ústavy málo spolupracují s univerzitami a že je u nás velmi slabé propojení vědců se studenty. Cítíte to jako problém?

Není to vůbec problém, protože to není pravda. Jak důležité je být obklopen studenty, jsem si uvědomil, když mi došlo, že bez jejich pomoci bych se dnes jen stěží orientoval ve stále nových možnostech, které přinášejí například počítačové technologie. Ty jsou v mém oboru motorem vývoje. Kdo jim nerozumí a nenaučí se je využívat, začne velice rychle zaostávat. Vědci, kteří by se odřízli od studentů, by si tedy logicky řezali větev sami pod sebou.

Na druhou stranu je velmi důležité, že existuje prostředí, v němž nejste zavalen povinnostmi od rána do večera učit. V přírodních vědách platí, že v laboratoři musíte být tehdy, když to váš experiment vyžaduje. Něčemu takovému se nelze věnovat, máte-li den nabitý přednáškami. Proto je tak důležité mít instituci neuniverzitního výzkumu.

Špičky táhnou

Co byste rád v akademii prosadil?

Mým snem je vybudovat alespoň jedno pracoviště, které by dosahovalo opravdu světové úrovně a nabízelo špičkovým pracovníkům špičkové podmínky. Materiální i finanční. Takové pracoviště, kde by se hovořilo více anglicky než česky, protože by svými podmínkami dokázalo přilákat i špičkové zahraniční kolegy. Pokud by se něco takového podařilo, jsem přesvědčen, že by to obrovsky vytáhlo nahoru celou zdejší vědu. Praxe totiž ukazuje, že platí rčení „špičky táhnou“. Že nejde o utopii, dokazuje příklad z Rakouska, kde se něco takového podařilo. Udělám všechno pro to, aby to za čas bylo možné říkat i o nás.

 

EVROPSKÝ VÝZKUM: SPOLUPRÁCE, MYŠLENKY, LIDÉ A KAPACITY
Virtuální inovační park, (10.4.2005).


Komentáře, Vlastimil Veselý: 6. dubna zveřejnila Evropská komise návrh 7. rámcového programu (FP7) – hlavního nástroje EU pro financování výzkumu a vývoje. Koncem léta bude předložen ke schválení Evropské radě a parlamentu a poprvé budou moci finální podobu ovlivnit i čeští zákonodárci. Návrh je tentokrát sedmiletý (2007-2013, dříve býval pětiletý) a předkládá novou strukturu založenou na programech Cooperation (Spolupráce), Ideas (Myšlenky, nápady), People (Lidé) a Capacities (Kapacity) s celkovým rozpočtem 73 mld EUR.

V rámci těchto čtyř programů se Cooperation zaměřuje na mezinárodní aplikovaný výzkum; Ideas pokrývá základní výzkum implementovaný prostřednictvím European Research Council (ERC); People zahrnuje profesionální rozvoj a mobilitu výzkumných pracovníků; Capacities pak podporu pro výzkumné infrastrukturu, tzv. znalostní regiony a oblast malých a středních firem.

Informační a komunikační technologie jsou jednou z devíti tématických oblastí výzkumné spolupráce v rámci Cooperation s největším rozpočtem (skoro 13 mld EUR). Další tvoří zdraví; potraviny, zemědělství a biotechnologie (v FP6 tvořily společnou prioritu s genomikou a zdravím); nanotechnologie a nové materiály; energie; životní prostředí; doprava; socio-ekonomické a humanitní vědy; bezpečnost a výzkum vesmíru.

Typy projektů se nebudou příliš lišit od těch v FP6, avšak návrh zmiňuje významné zjednodušení administrativních a finančních pravidel a postupů - jednodušší finanční nástroje, méně byrokratický jazyk, snížení počtu a velikosti dokumentů a předběžných kontrol (před tím, než je projekt schválen). Pokud se toto podaří opravdu naplnit v praxi, FP7 bude znamenat kvalitativně novou éru pro financování mezinárodního výzkumu vývoje, především u malých a středních firem, které současné podmínky FP6 tvrdě kritizují.

 

ČEŠTÍ VĚDCI ŽIVOŘÍ ZAVALENÍ PAPÍROVÁNÍM
Zlínské noviny, (6.4.2005).


Praha - Kateřina Volná:

Čeští vědci nemají na růžích ustláno. Sice dosahují špičkových výsledků, ale o těch se lidé leckdy ani nedozví. Navíc se jejich dílo musí rodit v hodně obtížných podmínkách: české vědce totiž trápí živoření. Peněz dostávají výrazně méně, než by se slušelo. "Ankety ukazují, že vědecká práce je považovaná za prestižní povolání. Ale příjmy vědců jsou žalostné,"upozorňuje předseda Akademie věd Václav Pačes. "I ve světě je to tak, že vědou nevyděláte, ale tohle je příliš,"potvrzuje těžkou situaci českých vědců Václav Hampl z druhé lékařské fakulty. A pokud se nemají jak uživit, buď vědeckou kariéru opustí, nebo zmizí za hranicemi, kde je ocení lépe. V každém případě tím tuzemská věda ztrácí. "Pokud nedostaneme peníze na úpravu platů zejména mladých vědců, tak nám budou stále odcházet do zahraničí,"rýsuje neveselou budoucnost české vědy Pačes. Biolog Jiří Neustupa z Karlovy univerzity tvrdí, že vědci jsou navíc zavaleni byrokracií, která je ve velké míře zbytečná. "Chtějí po nás výkazy, samé výkazy. Pod hromadou papírů se náplň vědy ztrácí a vědce tento přístup vysiluje, ne- li likviduje,"líčí Neustupa. Podle něj by se výkaznictví mělo tak desetkrát zmenšit. Český vědec je tedy zavalený papírováním a za svou práci dostává "pár šupů". Je taková realita uspokojivá pro naše zákonodárce? "Neznám nikoho, kdo by si v této zemi připadal dobře finančně ohodnocen,"zažertoval místopředseda parlamentního výboru pro vědu Petr Pleva (ODS). Ale odliv mozků z republiky ho také straší. Naději ovšem vidí v připravovaném zákonu, který by Akademii věd a vysokým školám umožnil financování z více zdrojů. Vědci sami ovšem mají jasno: stát by měl vědu dotovat víc. "Stát dává do vědy méně, než co se zavázal dávat,"poukázal Hampl na rozpor vládních prohlášení a konkrétních čísel. Pleva připustil, že má pravdu. Ale to české vědce nespasí.

 

EVROPSKÁ KOMISE SPUSTILA PROGRAM NA PROPOJENÍ VĚDY A POLITIKY
iPravnik.cz, Aktuality, (31.03.2005).


- red - Evropská komise v minulých dnech spustila novou internetovou platformu, která má zprostředkovat politikům doporučení vědců.

Spuštěný program,SINAPSE (Scientific Information for Policy Support in Europe – Vědecké informace pro politické využití v Evropě) je nástrojem, prostřednictvím kterého si mohou politici vyměňovat informace s vědeckou komunitou. Součástí je interaktivní knihovna vědeckých názorů a doporučení a systém včasného upozornění, kterým lze snadněji odhalit možné krize a rozšířit povědomí o důležitých tématech vědy.

Spuštění SINAPSE bylo ohlášeno v první den třídenního fora Věda a společnost, která se konala ve dnech 9.-11. března v Bruselu.

Janez Potocnik, komisař pro vědu a výzkum, řekl: „Jsem odhodlaný zprostředkovat nejlepši a nejnovější poznatky vědy politickým činitelům, jak na evropské, tak na národní úrovni“.

 

VĚDECKÁ PRESTIŽ STÁTU SE VŽDYCKY VYPLATÍ
iHNed.cz, (31.3.2005). Nový předseda Akademie věd České republiky Václav Pačes považuje vědu za součást národní kultury.


Josef Tuček - Václav Pačes (narozen v roce 1942) je někdy označován za otce české genomiky. Jeho skupina byla jednou z prvních na světě, která v roce 1986 dokončila genomový projekt - přečtení úplné dědiční informace bakteriálního viru. Pracoval a přednášel v USA, Británii, Španělsku a Japonsku. V letech 1993 až 1997 byl místopředsedou Akademie věd, pak se stal ředitelem Ústavu molekulární genetiky. Minulý čtvrtek jej Akademický sněm zvolil novým předsedou Akademie věd.

Ačkoli Václav Pačes po svém zvolení zdůraznil, že Akademii věd přebírá v dobrém stavu a nehodlá v ní dělat žádnou revoluci, říká, že chce od české vědy lepší výsledky.

HN: Pane profesore je česká věda dobrá věda?

Myslím, že v zásadě dobrá je. Zvláště když uvážíme podmínky, v jakých čtyřicet let fungovala, a její tehdejší izolaci od světa. Ale rozhodně se nedá říci, že by česká věda byla na takové úrovni, jak by společnost potřebovala. Ani Akademie věd stále není elitní vědeckou institucí alespoň evropského významu. Posláním Akademie musí být, aby na tuto úroveň českou vědu dostávala.

HN: Jak toho chcete dosáhnout?

Mou vizí je, aby na Akademii, ale třeba i na vysokých školách, to je jedno, vznikly směry výzkumu, kterým by se dalo říkat české školy. Něco takového, jako byla elektrochemie či polarografie Jaroslava Heyrovského nebo polymerní chemie, kterou založil Otto Wichterle. Tedy věda nobelovské úrovně. Tu u nás prakticky nemáme.

HN: Ve kterých oborech by se to mohlo podařit?

Víte, vůbec si nemyslím, že je možné předem naplánovat, co se ve vědě podaří a co ne. A proto nemá ani smysl seshora nařizovat, které obory musí být nejlepší. Nejpodstatnější je podporovat excelentní vědu, ať už vede k základním poznatkům, nebo k výsledkům, které se dají okamžitě aplikovat v praxi. Naše země nemůže rozvíjet úplně všechny vědní obory. Můžeme však podporovat ty disciplíny, v nichž máme schopné lidi. Takové, kteří jsou schopni dosáhnout špičkových výsledků. A pak už není podstatné, jestli to zrovna bude ten nebo onen obor. Těm, kdo umějí, publikují ve špičkových zahraničních odborných žurnálech, kam se dostane jen ta nejlepší věda, těm prostě musíme vytvořit mimořádné podmínky. Třeba i tím, že méně schopným ubereme. To se nedá nic dělat. A když mluvím o podpoře, nemám na mysli jenom už osvědčené výzkumníky, ale i nadějné mladé vědce.

HN: Tím myslíte plat?

Myslím pracovní podmínky, jako je prostor v dobře vybavených laboratořích, možnost samostatného bádání, ale i plat. Nedělám si iluze, my nikdy nebudeme schopni nabídnout totéž jako třeba Harvardova nebo Yaleova univerzita ve Spojených státech. Ale aspoň rozumný plat bychom nabídnout měli.

HN: Kolik je rozumný plat pro mladého vědce?

Tolik, aby mohl normálně žít, pořídit si byt, založit rodinu. Dejme tomu čtyřicet tisíc měsíčně. To mu zatím nedáme. Ale aspoň se k tomu musíme blížit. Ostatně čeští vědci, kteří něco umějí a jezdí pracovat i do zahraničních vědeckých institucí, si dnes mohou přilepšit aspoň tam. Pak jde o to, aby se k nám zase vrátili, protože se jim bude doma dobře pracovat.

HN: Stejně se to bude točit pořád kolem peněz. A česká věda si stěžuje, že jich nemá dost. Může se to změnit?

Věřím, že se to změní. Česká republika je členem Evropské unie, která jako jeden ze svých hlavních cílů prosazuje podporu vědy a výzkumu, protože jenom díky nim může dosáhnout dlouhodobé ekonomické prosperity. Není možné, abychom se flákali někde vzadu. Věřím, že i naše vláda a parlament to takto budou chápat.

HN: Vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn tvrdí, že republika by měla dávat víc peněz do aplikovaného výzkumu, který má přímé uplatnění ve výrobě. Možná jej nenadchne váš názor, že Akademie věd je především institucí základního výzkumu, ne továrnou, z níž se sypou ozubená kolečka.

Nedomnívám se, že bychom byli až v tak zásadním rozporu. Určitě je správné, aby aplikovaný výzkum dostal víc peněz, a to z prostředků, které vláda bude na vědu přidávat. Ale věřím, že se tak nestane na úkor výzkumu základního, neboli, jak raději říkám, výzkumu vyhledávacího, který objevuje principiální poznatky. Na nich teprve může aplikovaný výzkum stavět. Z dlouhodobějšího pohledu se pak nakonec vyhledávací výzkum v ekonomice zhodnotí daleko lépe. Už jsem zmiňoval Ottu Wichterleho. Jeho kontaktní čočky měly svůj počátek ve vyhledávacím výzkumu.

Vůbec beru vědu ne pouze jako součást ekonomiky, ale jako součást celé národní kultury. Vezměte si třeba naši astronomii, která se dělá v Akademii věd, nebo egyptologii, té se věnují na Univerzitě Karlově. Jsou to špičkové obory, které naši zemi proslavily ve světě, zvedly prestiž našeho státu. A to se vždycky vyplatí, i když jejich přínos nemůžete bezprostředně přepočítat na peníze.

HN: Jak byste přesvědčoval nadaného studenta aby se rozhodl pro vědeckou dráhu?

Řekl bych mu, že věda je především dobrodružství. Dobrodružství poznání. Někdo vylézá na Mount Everest, někdo se potápí, někdo hledá něco nového v pralese. Pro mě bylo dobrodružstvím pracovat v laboratoři. Není lepší pocit než úspěšný experiment, při němž poznáváte, že jste narazili na něco nového, zatím neznámého. Takovému pocitu se nic nevyrovná. Snad jen sex, a možná ani ten ne.

HN: Takže to bylo dobrodružné poznávání v laboratoři teré vás osobně přivedlo k vědě?

Ano. Jako malý kluk jsem od rodičů dostal chemickou soupravu pro děti. Dřevěnou krabici, kde bylo pár zkumavek, nějaké chemikálie a návody na několik experimentů. Moc mě to bavilo. Nakonec jsem vystudoval biochemii a od ní jsem se dostal k molekulární genetice. Ostatně i tatínek dělal lékařskou vědu, moji dva synové jsou chemici. Takže, abych se držel svého genetického oboru, možná to všichni máme v genech.

 

NOVÝ PŘEDSEDA AKADEMIE VĚD POČÍTÁ S ODBORNÍKY Z VÝCHODU
Lidové noviny, (26.3.2005). Chci přilákat do České republiky více zahraničních vědců, říká v rozhovoru LN nový předseda Akademie věd ČR profesor Václav Pačes.


PRAHA 26. března 2005, Josef Matyáš.

LN: V souvislosti s nedostatkem peněz pro vědecký výzkum se hovoří o odlivu mladých vědců do zahraničí. Jak chcete tento problém řešit?

Odliv není zase tak dramatický, jak se to někdy líčí. Ale tento jev nepodceňuji. Věřím, že se nám mladé vědce, kteří absolvovali dlouhodobý pobyt na zahraničním pracovišti, podaří přimět k návratu zejména vytvořením dobrých pracovních podmínek. Samozřejmě nikdy nebudou tak dobré jako na Harvardu. Ale uvědomte si, že se vracejí domů, do známého prostředí.

LN: Jaký plat by měl mladý nadějný vědec dostávat?

Představuji si, že by měl mít tolik peněz, aby si mohl vzít hypotéku na koupi bytu a mohl založit rodinu. Jeho plat by se tedy měl pohybovat okolo 40 tisíc korun. Budu usilovat o to, aby to nezůstalo jenom přáním.

LN: Máte vizi otevřít akademii většímu počtu zahraničních vědců. Jak si to představujete?

Američtí a angličtí vědci se k nám samozřejmě masově nepohrnou, ale stále jsme dost atraktivní pro odborníky ze zemí bývalého Sovětského svazu. Mám osobní zkušenosti z kolegy z Ruska, Ukrajiny, Bulharska. Všichni byli vynikající.

Proto počítám s tím, že by odborníci z Východu mohli posílit vědecké týmy v našich ústavech ve větším počtu. Opět jsme ale u podmínek. Často je pro zahraniční kolegy až ponižující jednání na cizinecké policii. Přitom by podle mého názoru měl stačit dopis ředitele ústavu, aby byrokrati nedělali zbytečné potíže. Proč například pracovní vízum musí Ukrajinci vyřizovat až v Kyjevě. Budu se proto snažit tyto podmínky zlepšit.

LN: Vědcům se často vytýká, že málo spolupracují s firmami. Uvádí to i studie Jak jsme na tom? A co dál? Strategický audit ČR. Jaký je váš názor?

Vědecké ústavy se nemohou stát pobočkami výrobních závodů. Naším hlavním úkolem je základní neboli vyhledávací výzkum, při němž se nejlépe uplatní invence a iniciativa vědců. Doufám, že se nám podaří o tom přesvědčit veřejnost a zodpovědné politiky.

LN: Máte představu o propojení vědeckých ústavů s praxí?

Zapojení akademie do praktických projektů by mělo být organizováno jinak. Měli bychom se snažit o budování vědecko-technologických parků a firemních inkubátorů. Vědci by se měli stát konzultanty firem, případně jejich zakladateli, ale měli bychom mít současně možnosti získávat prostředky na výzkum bez firemní účasti. Upřednostňování státní podpory aplikovaného výzkumu na úkor základního se nikde ve světě neosvědčilo a nevedlo k výraznému zlepšení ekonomiky. Naopak velkorysá a dlouhodobá podpora vzdělávání a vědy, jako například ve Finsku nebo Irsku, významně přispěla k ekonomické excelenci těchto zemí.

LN: Jaká je vaše vize akademie?

Musíme vytvořit platformu pro vzájemné ovlivňování, dokonce bych řekl oplodňování nepříbuzných vědeckých oborů. Rovněž si představuji, že naše ústavy se stanou mezinárodními pracovišti, kde se na některých mluví víc anglicky než česky, kde vedoucí skupin jsou vybíráni konkursy, kam se hlásí i vědci ze zahraničí, kde sami vyhledáváme vynikající mladé vědce a přetahujeme je k nám.

LN: Kde ale na tuto vizi chcete získat peníze?

Budu tak dlouho přesvědčovat politiky, poslance i veřejnost, až pochopí, že bez navýšení financí pro vědu a výzkum začneme v evropském měřítku zaostávat.

LN: Jak poznáme, že jste peníze dobře využili?

Věda je o hledání a poznávání. Když vědec něco objeví, tak většinou napíše článek do vědeckého časopisu. Význam objevu se pak posuzuje podle počtu citací z jeho článku. Ale pokaždé to také neplatí. Například v bohemistice nebo v regionální historii. Potom je efektivnější postupovat podle rady profesora Wichterleho. Vybrat několik odborníků, svěřit jim peníze a pak už jen kontrolovat, jak je používají.

*************************************************

Václav Pačes se narodil 2. února 1942, jeho otec patřil k zakladatelům české urologie, bratr Tomáš je známý geochemik a hydrogeolog. V roce 1965 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK, o tři roky později obhájil kandidátskou práci. Od roku 1977 působí v Ústavu molekulární genetiky, v roce 1986 se stal vedoucím laboratoře, od roku 1999 je ředitelem ústavu. V roce 1992 se stal docentem, v roce 1995 byl jmenován profesorem. V letech 1993 až 1997 byl Pačes místopředsedou akademie. Pačes se ve své vědecké kariéře specializoval na genetiku, jeho tým byl v polovině 80. let jedním z prvních, které přečetly úplné DNA bakteriálního viru. Působil na Yaleově univerzitě či na vysokých školách v Chicagu, Seville a v Bristolu, pracoval i v Japonsku. Publikoval přes 100 prací a je spoluautorem, editorem a překladatelem pěti knih.

 

ČEŠTÍ VĚDCI MÁLO KOMUNIKUJÍ S PRAXÍ
Lidové noviny, (26.3.2005). Nová studie ekonomů a sociologů upozorňuje mimo jiné také na slabiny české vědy.


Zdroj: Rada pro výzkum a vývoj, European Patent Office - Mladí badatelé přinášejí neotřelé nápady. Přilákat zpět do vlasti Čechy studující nebo pracující v zahraničí se však zatím moc nedaří.

Mění se podmínky v naší zemi k lepšímu? Jak vypadají slabá místa České republiky? O co bychom měli usilovat? Dovedeme pozitivně ovlivnit život budoucích generací? Na tyto a další otázky hledali odpovědi odborníci z Centra pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy v Praze. Začátkem března své poznatky zveřejnili v publikaci nazvané Jak jsme na tom? A co dál? Strategický audit České republiky.

"Pokusili jsem se stručně charakterizovat českou společnost. Vyjmenovali jsme její silné i slabé stránky a naznačili možná řešení některých problémů," řekl u příležitosti představení publikace profesor Martin Potůček, který stál v čele autorského týmu. Mezi největší problémy současné České republiky podle něj patří vysoká nezaměstnanost, chyby při správě věcí veřejných a nedostatečná podpora vzdělanosti a výzkumu.

Právě vědění se v minulosti stalo významným motorem rychlého ekonomického růstu Irska nebo Finska. V Česku však podle odborníků zatím nic podobného nehrozí. Za zeměmi Evropské unie pokulháváme ve všech předpokladech nutných pro vytvoření společnosti založené na vědění. Chybí nám dostatek vzdělaných lidí, především vysokoškoláků (podrobněji text Otrocké biflování na straně 18). Vázne šíření nových poznatků. A to mimo jiné kvůli drahému vysokorychlostnímu internetu (podrobněji text Na prahu informační revoluce na straně 18).

Přispějeme všem stejně

"Jednoznačně nejhorších výsledků jsme však dosáhli v oblasti výzkumu a následné praktické aplikace získaných poznatků. Téměř ve všech sledovaných indikátorech nás předstihly nejen vyspělé evropské země, ale třeba i Maďarsko nebo Estonsko," upozorňuje Arnošt Veselý z Centra pro sociální a ekonomické strategie UK.

Celkové výdaje na výzkum a vývoj jsou v Česku o něco vyšší než ve většině nových členských zemí EU. Na druhou stranu však výrazně zaostáváme za státy, které můžeme označit jako společnosti vědění. Nejde jen o samotný objem prostředků, ale i o jejich rozdělní. "V Čechách zatím stále platí: přispějeme pokud možno všem stejně. První pokusy o zohlednění kvality výzkumné práce vyvolaly velkou nelibost," podotýká Arnošt Veselý.

Finanční prostředky se také mnohdy zbytečně rozdrobují do menších projektů. Různé skupiny dostávají peníze na téměř stejné výzkumy.

"Přidělování řady drobných grantů v českých poměrech nevytváří zdravé konkurenční prostředí, dochází spíše ke tříštění sil," říká doktor Veselý. Mnoho prostředků se tak zbytečně vynakládá na "vymýšlení již vymyšleného".

Dostáváme se tedy do začarovaného kruhu: Česká věda trpí nedostatkem peněz, zároveň však neumí získané prostředky vždy efektivně využít. Popsané situaci odpovídají i výsledky. Ve většině oborů základního výzkumu nepatří Češi ani ke světovému průměru, ještě o něco hůře dopadá výzkum aplikovaný.

Jako měřítko kvality vědecké práce zpravidla slouží počet článků v renomovaných časopisech s oponentním řízením, případně množství citací těchto článků. "Uvedená kritéria nemusí být vždy zcela objektivní, ale lepší způsob hodnocení vědecké práce zatím neznáme," podotýká Arnošt Veselý. V některých oborech leccos o kvalitě výzkumu napoví také počet udělených patentů. V roce 2003 jich ve Finsku na milion obyvatel připadalo téměř 100, v ČR zhruba jeden. Naši zemi však v tomto ohledu nepředstihly jen vyspělé evropské země. Větším množstvím patentů od Evropského patentového úřadu se může pochlubit třeba i Maďarsko nebo Slovinsko.

Spolupráce českých vědců s praxí zatím spíše pokulhává. Mnozí badatelé nepovažují získání patentu nebo sestrojení prototypu určitého zařízení za žádoucí výsledek. Při hodnocení výzkumů se zpravidla klade důraz spíše na publikační činnost. Ani stát vědce usilující o získání patentu nijak výrazně nepodporuje. V Česku chybí fondy rizikového kapitálu, které by financovaly zajímavé vědecké projekty. V případě úspěchu vznikající firma peníze do fondu po čase vrátí, náklady na nevydařený projekt nese fond.

Jak můžeme českou vědu "uzdravit"? "Nestačí, aby stát badatelům poskytl více peněz. Musí hlavně motivovat soukromý sektor k výraznějším investicím do výzkumu," navrhuje Arnošt Veselý. Hlavním kritériem pro přidělení finančních prostředků by se podle něj měla stát kvalita vědecké práce.

Nová šance pro knihovny

Česko nemá dostatek programů, které by přilákaly mladé nadějné odborníky studující nebo pracující v zahraničí. "Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho badatelů pomýšlí na návrat domů. Při rozhodování zvažují řadu okolností," upozorňuje Veselý. Nejde jen o odpovídající finanční ohodnocení, výraznou roli může hrát třeba i možnost vybudovat vlastní vědecký tým. To je však v českých poměrech mnohdy obtížné. Ze statistik například vyplývá, že nejvíce hlavních řešitelů výzkumných a vývojových projektů dosáhlo věku 55 až 60 let. Některé studie také naznačují, že výkonnost výzkumného týmu obvykle klesá asi po pěti letech od jeho utvoření. Vědci totiž často omezí komunikaci s lidmi mimo tým. Právě mladí vědci by mohli přinést neotřelé nápady.

"Vědecké instituce by se měly více otevřít veřejnosti," navrhuje Arnošt Veselý. Pokud je výzkum financován z veřejných prostředků, má mít alespoň k základním výsledkům přístup každý, kdo projeví zájem. "Zveřejňování hlavních tezí diplomových nebo disertačních prací na internetu by také do určité míry umožnilo porovnat kvalitu vědeckých institucí," dodává Veselý.

Přístup k novým poznatkům by mohly ve větší míře zprostředkovat knihovny. Jejich poměrně hustou sít navštěvuje velké procento lidí. Tato skutečnost představuje velmi cenný potenciál do budoucna. "České knihovny se možná jednou promění v informační centra umožňující přístup do nejrůznějších databází," odhaduje Arnošt Veselý.

Slabiny české vědy

Nová studie ekonomů a sociologů stručně charakterizuje českou společnost. Vyjmenovává její silné i slabé stránky a naznačuje možná řešení některých problémů. Odborníci se zaměřili také na vědu a výzkum.

Mladí badatelé nemají dostatek prostoru

2 25-30
6 31-35
5 36-40
23 41-45
53 45-50
82 51-55
114 56-60
98 61-65
52 66-70
25 71-75
5 nad 75

Graf znázorňuje rozdělení výzkumných záměrů podle věku hlavních řešitelů v roce 2003. Nejpočetnější skupina dosáhla věku 55 až 60 let.

Patenty chybí

Jako měřítko kvality vědecké práce zpravidla slouží počet článků v renomovaných časopisech s oponentním řízením, případně množství citací těchto článků. V některých oborech leccos o kvalitě výzkumu napoví také počet patentů.

Finsko 99,1
Německo 77,9
Rakousko 35,1
Slovinsko 7,5
Maďarsko 5,5
Slovensko 1,3
Česko 1,1

graf ukazuje patenty udělené v roce 2003 Evropským patentovým úřadem přepočtené na milion obyvatel

Peníze pro vědu

Výdaje na výzkum a vývoj jsou v Česku o něco vyšší než ve většině nových členských zemí EU. Na druhou stranu však výrazně zaostáváme za státy, které můžeme označit jako společnosti vědění.

graf udává celkové výdaje na výzkum a vývoj v procentech HDP za rok 2001

Kdo obstojí ve světové konkurenci?

Graf porovnává kvalitu českých publikací v jednotlivých vědních oborech. Jako měřítko slouží počet citací článku v odborném časopise, celosvětový průměr má hodnotu jedna. Nadprůměrných výsledků Češi v roce 2000 dosáhli například v matematice nebo klinické medicíně.

matematika 1,22
inženýrství 1,14
klinická medicína 1,11
materiálové vědy 1,05
počítačová věda 0,97
farmakologie 0,92
ekologie, životní prostředí 0,92
chemie 0,88
fyzika 0,81
vědy o rostlinách a zvířatech 0,69
imunologie 0,57
zemědělské vědy 0,56
neurovědy 0,52
molekulární biologie a genetika 0,44
mikrobiologie 0,40
biologie a biochemie 0,39
sociální vědy obecné 0,38
ekonomie a podnikání 0,1

*********************************************************

Poznámka webmastera: v dohledné době nahradím tabulky tohoto článku grafy.

 

AKADEMIE NEMŮŽE BÝT POBOČKOU FIREM
Lidové noviny, (26.3.2005).


Josef Matyáš; REDAKTOR LN: Musíme vytvářet prostředí pro vzájemné ovlivňování oborů, řekl LN nový předseda Akademie věd ČR profesor Václav Pačes.

LN: Vědcům se často vytýká, že málo spolupracují s firmami. Uvádí to i studie Jak jsme na tom? A co dál? Strategický audit ČR. Jaký je váš názor?

Vědecké ústavy se nemohou stát pobočkami výrobních závodů. Naším hlavním úkolem je základní neboli vyhledávací výzkum, při němž se nejlépe uplatní invence a iniciativa vědců. Doufám, že se nám podaří o tom přesvědčit veřejnost a zodpovědné politiky.

LN: Máte představu o propojení vědeckých ústavů s praxí?

Zapojení akademie do praktických projektů by mělo být organizováno jinak. Měli bychom se snažit o budování vědecko-technologických parků a firemních inkubátorů. Vědci by se měli stát konzultanty firem, případně jejich zakladateli, ale měli bychom mít současně možnosti získávat prostředky na výzkum bez firemní účasti. Upřednostňování státní podpory aplikovaného výzkumu na úkor základního se nikde ve světě neosvědčilo a nevedlo k výraznému zlepšení ekonomiky. Naopak velkorysá a dlouhodobá podpora vzdělávání a vědy, jako například ve Finsku nebo Irsku, významně přispěla k ekonomické excelenci těchto zemí.

LN: Jaká je vaše vize akademie?

Musíme vytvořit platformu pro vzájemné ovlivňování, dokonce bych řekl oplodňování nepříbuzných vědeckých oborů. Rovněž si představuji, že naše ústavy se stanou mezinárodními pracovišti, kde se na některých mluví víc anglicky než česky, kde vedoucí skupin jsou vybíráni konkursy, kam se hlásí i vědci ze zahraničí, kde sami vyhledáváme vynikající mladé vědce a přetahujeme je k nám.

LN: Kde ale na tuto vizi chcete získat peníze?

Budu tak dlouho přesvědčovat politiky, poslance i veřejnost, až pochopí, že bez navýšení financí pro vědu a výzkum začneme v evropském měřítku zaostávat.

LN: Jak poznáme, že jste peníze dobře využili?

Věda je o hledání a poznávání. Když vědec něco objeví, tak většinou napíše článek do vědeckého časopisu. Význam objevu se pak posuzuje podle počtu citací z jeho článku. Ale pokaždé to také neplatí. Například v bohemistice nebo v regionální historii. Potom je efektivnější postupovat podle rady profesora Wichterleho. Vybrat několik odborníků, svěřit jim peníze a pak už jen kontrolovat, jak je používají.

 

OBR S VELKOU SETRVAČNOSTÍ
Lidové noviny, glosa, (25.3.2005).


Jan Novák: Z duelu o post předsedy Akademie věd ČR mezi dosavadním místopředsedou fyzikem Vladimírem Nekvasilem a genetikem Václavem Pačesem vyšel vítězně druhý. Zatímco Nekvasil (zkráceně řečeno) prosazoval sepětí vědy s praxí a vytvoření tzv. veřejných výzkumných institucí, Pačes klade důraz na základní výzkum a soudí, že Akademie věd se nemá stát pobočkou výrobních závodů. Jinými slovy vlastně říká, že není třeba nic podstatného měnit.

Možná právě to rozhodlo v jeho prospěch. Příznačné je, že žádný z kandidátů se moc nedotkl opravdu ožehavých témat, jimiž je třeba masivnější návrat výzkumné činnosti na vysoké školy, nebo podmínek (zdaleka ne jen finančních), které nutí mnohé tvůrčí a talentované vědce odcházet pryč. Václav Pačes dokonce chce přitáhnout vědce odjinud, především ze zemí bývalého SSSR.

Zkrátka, akademie opět ukázala, že je svérázným kolosem s velkou setrvačností, který bude sám od sebe jen těžko měnit směr k něčemu efektivnějšímu. Vlastně je to jedno, protože o jejím osudu nakonec stejně rozhodnou především politici. Jedno s druhým to znamená, že exodus ambiciózních talentů nejspíš hned tak neskončí.

 

AKADEMII VĚD POVEDE VÁCLAV PAČES
Lidové noviny, (25.3.2005). Nový předseda slibuje, že bude podporovat špičkové vědce.


PRAHA, Josef Matyáš - Česká akademie věd má nového předsedu. Akademický sněm včera do této funkce zvolil profesora Václava Pačese.

Pro dosavadního ředitele Ústavu molekulární genetiky hlasovalo 114 delegátů sněmu. Jeho protikandidát Vladimír Nekvasil získal od kolegů 91 hlasů.

Nový předseda včera prohlásil, že převzal Akademii věd v tak dobrém "morálním i organizačním stavu", že nechystá žádné revoluční změny. Za nejdůležitější úkol Václav Pačes považuje vytváření podmínek pro špičkovou vědu v České republice. "Nemůžeme si dovolit bádat ve všech oborech, na to jsme příliš malá země," říká nový předseda AV. Jeho vizí je mít v České republice podobné vědecké "školy", jaké kdysi existovaly například okolo prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského nebo v okruhu slavného vynálezce kontaktních čoček profesora Otty Wichterleho.

Nový předseda akademie chce podpořit zejména mladé vědce a odborníky střední generace. Profesor Pačes doufá, že z nich pak vyrostou špičkoví experti, kteří "vytáhnou" průměrně dobré kolegy nahoru.

"Odmítám dělit vědní obory na útlumové a prioritní, podporovány budou jen ty nejlepší," shrnul svůj prioritní cíl předseda AV ČR.

Lepší podmínky ovšem předpokládají, že z veřejných zdrojů poplyne do vědy a výzkumu více financí. Václav Pačes doufá ve velkorysost vlády a parlamentu. Zároveň věří, že naše politická reprezentace si uvědomí, že naše země jako nový člen Evropské unie nemůže ve vědeckém výzkumu zaostávat.

Akademie by proto měla v nejbližší době věnovat pozornost přípravě metodiky, podle které se hodnotí výsledky vědeckých výzkumů. Kritéria budou mít významný vliv na financování jednotlivých ústavů.

Kromě tohoto "ohlídání" metodiky je předseda odhodlán výrazně lobovat u poslanců a politiků za navýšení financích částek plynoucích z veřejných zdrojů.

Zároveň chce od politických reprezentantů získat větší důvěru ve schopnosti vědců efektivně peníze využívat. Proto se bude snažit omezit na co nejmenší možnou míru neustálé vypisování výkazů a hlášení o použití financí. "Není přece možné, aby vědci místo bádání v laboratořích po týdny a měsíce vyplňovali formuláře," zdůraznil profesor Václav Pačes. Zdá se tedy, že Akademii věd ČR čekají v dalším období rušné chvíle.

 

I VĚDA MÁ MEZE, KAM NESMÍME
Mladá fronta DNES, (25.3.2005). Genetik Václav Pačes se stal novým šéfem Akademie věd.


Praha - EVA BOBŮRKOVÁ - „Mladý člověk ve vědě musí vidět i dobrodružství. Tak to aspoň bylo u mne,“ říká profesor Václav Pačes, který byl včera zvolen novým předsedou Akademie věd České republiky. Hlasovalo pro něj 114 delegátů sněmu. Jeho soupeř, dosavadní místopředseda Akademie Vladimír Nekvasil, získal 91 hlasů.

Co profesora Pačesa nejvíc uspokojuje? „Když člověk přijde na něco nového. Stačí třeba malý objev. To je ohromný pocit - jako když se hladový nají.“

Vědu má rodina nového šéfa českých akademiků v krvi. Pačesův otec patřil k zakladatelům české urologie, bratr Tomáš je známý geochemik a hydrogeolog a na dráhu genetika se již vydal i jeho syn Jan, který pracuje rovněž v Ústavu molekulární genetiky, jehož je Václav Pačes od roku 1999 ředitelem.

K přírodním vědám však Pačes přišel zásahem zvenčí. Původně chtěl být lékařem jako jeho otec, ale ten byl v roce 1948 z politických důvodů odsunut na obvod a synovi režim studia nedovolil. Musel pracovat jako lisař a svářeč, až v roce 1958 byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1965 absolvoval biochemii. Vědecká dráha začala. A vlastně hned úspěchem - v letech 1968-70 pracoval v amerických a kanadských laboratořích a odtud pochází jeho první objev dosud neznámého enzymu.

Podstatnou část života spojil s Ústavem molekulární genetiky. Pracuje v něm totiž od jeho vzniku v roce 1976 až dosud. A místo enzymy se Václav Pačes začal zabývat genetikou. Stal se „čtenářem“ genetické informace DNA. Tedy informace, která dokáže člověku prozradit mnoho věcí o dědičnosti. Mimo jiné i to, jaké nemoci mu hrozí a v budoucnu třeba, na co má talent.

Do poznání genů vkládá lidstvo mnohé naděje, ale i obavy. „Jsme součástí přírody a ta nám dala schopnosti dělat to, co děláme. Bylo by rouhání nevyužít našich schopností ve prospěch přírody, a tedy i nás samých. Ale existují kontroverzní hranice a je třeba hlídat, aby nedošlo ke zneužití genetiky,“ vysvětluje vědec, který působil po roce 1989 i na prestižních amerických univerzitách.

A jeho první cíl v nové roli: „Začínající vědec by měl brát 40 tisíc korun, aby mohl založit rodinu,“ řekl včera po zvolení.

 

HELENA ILLNEROVÁ VYZVALA K VĚTŠÍ PODPOŘE MLADÝCH VĚDCŮ
iHNed.cz, (24.3.2005). Akademie by měla vytvořit fórum mladých vědců oceněných prémií Otto Wichterleho, které by se mělo vyjadřovat k problémům vědy.


PRAHA 24. března (ČTK) - Končící šéfka Akademie věd Helena Illnerová v dnešním zamyšlení nad uplynulým čtyřletým funkčním obdobím vyzvala k větší podpoře a stimulaci mladých vědců. Akademie by měla vytvořit fórum mladých vědců oceněných prémií Otto Wichterleho, které by se mělo vyjadřovat k problémům vědy, řekla.

Novému vedení popřála, aby se mu podařilo transformovat pracoviště akademie podle nového zákona ve vědecké výzkumné instituce, které mají ústavům usnadnit spolupráci s průmyslem a účast na mezinárodních vědeckých výzkumech. Návrh zákona nyní projednává sněmovna. Transformace má začít od 1. ledna 2006.

Dalším přáním odcházející předsedkyně je, aby pracoviště akademie dále působila jako stmelující prvek českého vědeckého výzkumu, který je podle ní stále ještě roztříštěný.

Illnerovou dnes nahradil nově zvolený předseda, ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes. Druhým kandidátem byl nynější místopředseda Vladimír Nekvasil. Ředitelka už kandidovat nechtěla prý proto, že chce dát příležitost mladším kolegům. Nyní se chce vrátit k laboratorní práci a více se věnovat rodině.

Sněm je nejvyšším orgánem Akademie věd. Má 244 členů. Akademická pracoviště zastupuje 175 z nich. Jsou to ředitelé ústavů a volení zástupci. Zbylých 69 členů je externích. Mezi nimi jsou představitelé vysokých škol, podnikatelských a bankovních kruhů, významní čeští i zahraniční vědci a členové jmenovaní českou vládou.

Pozváni na dnešní jednání byli premiér Stanislav Gross, vicepremiér Martin Jahn, který je rovněž předsedou vládní Rady pro výzkum a vývoj, ministryně školství Petra Buzková a předseda sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Walter Bartoš, který jako jediný na sněm přišel.

 

PAČES: VYŠŠÍ PLAT PRO ČESKÉ VĚDCE
iHNed.cz, (24.3.2005).


PRAHA 24. března (ČTK) - Nový předseda Akademie věd je rozhodně pro lepší ohodnocení české vědy - nástupní plat alespoň 40.000 korun. Zatím se neobává odlivu pracovníků do zahraničí.

Nový předseda Akademie věd, genetik Václav Pačes si myslí, že mladý vědec by měl začínat s platem kolem 40.000 korun, tedy dvojnásobkem toho, co má nyní. Takový příjem by mu měl umožnit založení rodiny a pořízení bytu. Úspěšní čeští vědci si podle něj také mohou přilepšit dlouhodobými stážemi v cizině, řekl Pačes novinářům na dnešním zasedání akademického sněmu.

Odlivu "mozků" do zahraničí se nový šéf akademie nebojí. Přesvědčil se o tom, že i po letech se stážisté vracejí. Srovnatelné platy jim sice akademie nabídnout nemůže, ale výhodné pracovní podmínky ano. Významná je podle něj i skutečnost, že se vracejí domů.

Cestu k povznesení české vědy vidí Václav Pačes také v tom, že v ústavech budou působit zahraniční vědci. Mělo by se v nich rovněž více hovořit anglicky. Nový předseda Akademie věd neočekává, že by se do Čech hrnuli angličtí nebo američtí vědci. Česko je však atraktivní pro badatele ze zemí bývalého Sovětského svazu, uvedl. Cizinecká policie by je podle něj neměla ponižovat a umožnit jim práci třeba jen na základě dopisu ředitele akademie nebo děkana fakulty.

Pačes je přesvědčen, že k povznesení české vědy by přispělo vyčlenění nejlepších vědců, jimž by akademie mohla poskytnout nadstandardní prostředky. Jeho snem je vznik podobných "českých vědeckých škol", jakou byla podle Pačese v minulosti například polarografie Jaroslava Heyrovského nebo polymerní chemie Otty Wichterleho. "Bylo by výborné, kdyby nějaké vědecké špičky tady takovou školu založily," dodal.

Tyto velkorysé plány ale předpokládají více peněz na vědu. Pačes by byl spokojen, kdyby se dotace pro začátek zvýšila z nynější zhruba poloviny procenta na jedno procento hrubého domácího produktu. Věří, že bude možné se postupně dostat na dvouprocentní průměr Evropské unie. Česká politická reprezentace k tomu bude podle jeho přesvědčení tlačena Bruselem.

Je také nutné omezovat byrokracii, řekl Pačes. Česká společnost je podle něj vinou tunelování nakažena nedůvěrou. Výsledkem je, že vědečtí pracovníci tráví místo práce v laboratoři týdny či měsíce "papírováním". "Svěřte nám peníze, já jsem si jist, že je dokážeme líp rozdělit, než by to udělal jakýkoliv úředník," řekl. Vláda a parlament má právo, a dokonce povinnost zjišťovat, zda byly optimálně využívány. "Ale neříkejte nám, co máme dělat a jak to máme dělat. My to víme líp a myslím si, že s tím nakonec bude společnost spokojena," uzavřel.

Pačes považuje vědu a poznávání za dobrodružství. Právě to ho prý k vědě přivedlo. Není podle něj lepší pocit než úspěšný experiment. Tomu se nevyrovná ani výborné jídlo, srovnat ho je snad možné jen se sexem, dodal.

 

NOVÝM ŠÉFEM AKADEMIE VĚD JE PAČES
iHNed.cz, (24.3.2005).


PRAHA 24. února (iHNed, ČTK) - Financování vědy nemůže být vázáno na spolupráci s průmyslem, protože hlavním úkolem akademie je zajistit základní výzkum, řekl předseda AV.

Novým předsedou Akademie věd se stal po přímém souboji s místopředsedou Vladimírem Nekvasilem ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes. Akademici mu udělili 114 hlasů, pro jeho "soupeře" hlasovalo 91.

Václav Pačes je jeden z odpůrců připravované reformy největší české badatelské instituce. V letošním funkčním období vystřídal svou předchůdkyni Illnerovou, které po svém zvolení poděkoval za vykonanou práci v čele Akademie věd. Illnerová odmítla kandidovat ještě v druhém funkčním období, protože je toho názoru, že by měla vedoucí funkci přenechat mladším kolegům. Navíc se chce věnovat laboratorní práci a rodině.

Pačes se přiklání k názoru, že by měla akademie vytvářet takové prostředí, aby pracovníci dosahovali vynikajících výsledků ve svých oblastech. Oproti tomu se staví proti protěžování projektů s ekonomickou prioritou. Takovými výzkumy se může zabývat i takzvaný základní nebo vyhledávací výzkum.

Akademie by si podle něj měla "pohlídat" přípravu nové metodiky hodnocení výsledků vědeckého výzkumu, protože bude mít přímý vliv na financování pracovišť. Financování podle Pačese nemůže být vázáno na spolupráci s průmyslem, protože hlavním úkolem akademie je zajistit základní výzkum.

Pačes, který nebyl nakloněn restrukturalizaci pracovišť na veřejné výzkumné instituce, varoval před nebezpečím, které může být spojeno s rozdělováním majetku. Vedení musí zajistit rovnoprávnost ústavů. Věří prý ale, že to akademie zvládne.

Za hlavní prioritu považuje preferování těch nejlepších vědců, které akademie má, protože oni "táhnou průměr nahoru".

Pačes se narodil 2. února 1942, jeho otec patřil k zakladatelům české urologie, bratr Tomáš je známý geochemik a hydrogeolog. V roce 1965 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK, o tři roky později obhájil kandidátskou práci. Od roku 1977 působí v Ústavu molekulární genetiky, ředitelem ústavu je od roku 1999. V roce 1992 se stal docentem a o tři roky později byl jmenován profesorem. V letech 1993 až 1997 byl místopředsedou akademie.

Pačes se ve své vědecké kariéře specializoval na genetiku, jeho tým byl v polovině 80. let jedním z prvních, které přečetly úplné DNA bakteriálního viru. Působil na Yaleově univerzitě či na vysokých školách v Chicagu, Seville a v Bristolu, pracoval i v Japonsku. Publikoval přes 100 prací a je spoluautorem, editorem a překladatelem pěti knih.

 

VÁLKA O HOBITA
Respekt - 12/2005 (21.3.2005), rubrika: Civilizace. Proč věhlasní badatelé vedou nesmiřitelné sektářské boje.


Jan Zrzavý (autor je evoluční biolog): Akademické prostředí skýtá útočiště i osobnostem, jež by v normálním světě přežívaly s obtížemi. A kdoví, zda různé úchylky svých obyvatel samo aktivně nevytváří.

Lid vyznává bludnou představu vědců jako lidí vysoce inteligentních, snad lehce nepraktických ve stylu profesora Matulky z Cesty do hlubin študákovy duše, tu a tam frankensteinovsky ďábelských (to jsou ti, co klonují Hitlera). Lidé se skutečnou vědou do kontaktu přišlí vědí, že běžný vědec není v průměru o nic chytřejší než běžný úředník a že místo roztomilých popletů potkáte na chodbách univerzit zvláštní kombinaci amúzických rutinérů, dravých mladíků amerikánského střihu a lidí, u nichž není jasno, zda dokážou pochopit novinový článek.

Akademické prostředí navíc nesporně skýtá útočiště i osobnostem, jež by v normálním světě přežívaly s obtížemi, a kdoví, zda různé úchylky svých obyvatel samo aktivně negeneruje. Jedinci bytostně přesvědčení, že objekt jejich práce je výhradně jejich a nikdo se ho nesmí ani dotknout, jsou tu celkem běžně k potkání a najdou se i tací, kdo věří, že jim jejich nápady nepřátelé kradou, nebo se k tomu aspoň chystají.

Homo floresiensis

Naivně upřímná víra většiny přírodovědců, že svou činností odhalují objektivní pravdu, vede nutně k sektářství. Na objektivní pravdu nelze mít dva odlišné názory, takže zastánci odlišného názoru objektivní pravdu neznají, či v horším případě falšují. Na rozdíl od různých frakcí husitů se sice vědci obvykle nevraždí, ale to je spíš důsledkem mnohaletého obrušování jejich mentality školní docházkou. Nebažíte-li ale zrovna po krvi, může být sledování vědců v akci zajímavější než sledování objektů jejich úsilí. V některých oborech je prostor k projevům sektářského násilí zvláště veliký.

Říjnový objev nového druhu fosilního člověka (Homo floresiensis neboli „hobit“) na indonéském ostrově Flores vyvolal zájem z několika důvodů. Jde o druhotně miniaturizovanou ostrovní verzi lidí a zároveň o zbytky neuvěřitelně mladé, pocházející z dob, kdy v této oblasti dávno žili i lidé dnešního typu.

Miniaturizace hobitů je vskutku zvláštní: byli vysocí asi metr a objem jejich lebky dosahoval 380 cm3, což je mozek mezi hominidy extrémně malý, odpovídající spíše mozku šimpanzů. Není divu, že se ihned objevili kverulanti tvrdící, že jde jen o příslušníka druhu Homo sapiens stiženého vývojovou poruchou (mikrocefalií), jež působí zakrnělý růst s nápadně malým mozkem a mentální retardaci.

Dodejme, že mikrocefalická teorie je nepravděpodobná, neboť na Floresu byly objeveny ostatky nejméně sedmi hobitů (byť dosud byly publikovány pouze výsledky studia jediného jedince) a počítačová rekonstrukce mozku hobita možnost, že by patřil náhodně nalezenému mikrocefalovi, zřejmě vyvrací.

Král indonéské paleoantropologie

Mezi zastánce patologické povahy hobitů se však postavil i bezmála osmdesátiletý profesor Teuku Jacob z yogyakartské univerzity, údajně přezdívaný „král indonéské paleoantropologie“. Výzkum hobitů ovšem zpestřil i jinak. Na floreském nalezišti se kope po několik desetiletí a bylo zvykem, že tamní nálezy rutinně přebírá král Jacob. Výzkumy hobitů ovšem vedl indonésko-australský tým, který nalezené ostatky uložil v Archeologickém centru v Jakartě a domníval se, že tam bude moci svou práci dodělat.

Chyba lávky. Ačkoli neměl s floreskými výzkumy nic společného, dorazil v listopadu do Jakarty Jacob s hnědým koženým kufříkem a nedbaje protestů většiny členů týmu, přinutil silou své královské autority jakartského šéfa, aby mu hobití ostatky vydal. Následoval výbuch všemožných vzájemných urážek, tiskových prohlášení, protestů a jiných mediálních násilnosti, v čemž zvenčí těžko dělat soudce.

Jisté je, že Jacob zadržený materiál jen tak neuschoval pod polštář, ale začal jej rozesílat ke studiu těm ze svých kolegů, kdo sdílejí jeho „multiregionální“ pohled na evoluci moderního člověka. I když dnes prakticky všichni biologové věří, že lidé dnešního typu vznikli v Africe a ostatní kontinenty osídlili dodatečně, přičemž potlačili místní populace pralidí, dosud přežívají zbytky antropologů věřících, že dnešní lidé vznikli paralelně na různých kontinentech z místních zdrojů.

Obdarovaní multiregionalisté – a to především australští – na oplátku podpořili Jacobovu mikrocefalickou teorii. Spor o hobita tak splynul s mnohem hlubším sporem o původ dnešního člověka se všemi jeho ideologickými konsekvencemi. Zákopy se prohloubily.

Střet civilizací

Není zcela nepřípadná představa, že se chudák hobit jen tak nachomýtl do ideové války mezi dvěma školami australských antropologů, která se teď zrovna vede na indonéském bojišti, a to z dobrého důvodu: Australané jsou totiž v zoufalé situaci, neboť v podstatě nemají doma kde kopat (veškeré fosilní ostatky jsou šmahem považovány za přímé předky australských domorodců, jejichž city a víru podle zákonů je třeba chránit) a jsou závislí na spolupráci s autoritami sousedních rozvojových zemí.

Což zjevně není záviděníhodný osud. Jacob se sice dodatečně začal stylizovat do úlohy bojovníka za svobodu výzkumu, ale nezní v tomto ohledu dvakrát přesvědčivě. Australany obvinil z arogantního kolonialismu. A není to poprvé, co výzkum pralidí dostává tento pěkný politický podtón. Ještě pozoruhodnější jsou totiž Jacobovy poukazy na nezbytnou východní úctu ke starým lidem (která znemožnila šéfům jakartského archeologického ústavu odkázat ho do příslušných mezí) a implicitní výtky Australanům, že se k místním patriarchům nechovají s dostatečným respektem.

Takto rozehraná partie už ovšem neumožňuje vůbec žádné racionální tahy – nejen že už nejde o poznání minulosti lidstva, ale ani o pouhou hladinu testosteronu výzkumníků, nýbrž o národní hrdost a střet civilizací, a to přestává legrace.

Tajemství vědy

Toto je věda – činnost lidí, kteří jsou plni předsudků a iluzí stejně jako všichni ostatní; lidí, kteří svým osvobozením od povinnosti dělat něco prakticky užitečného nenabyli žádných dodatečných intelektuálních ani osobnostních kvalit. Není to jen tak nějaká rovníková bizarnost: rakousko-italské tahanice o „muže z ledovce“ jsou koneckonců dosud v živé paměti a hrůza pomyslet, co by se dělo, kdyby hobita objevili řekněme na Šumavě a ke slovu se dostali domorodí vědci čeští.

Uvidíme, co bude dál. Podle posledních zpráv byl hobit nakonec navrácen do Jakarty, ovšem v poškozeném a diletantsky pospravovaném stavu. Říkají to ovšem Australané.

 

ČESKÉ HLAVY V ČESKÉ TELEVIZI
iHNed.cz, Vzdelavani, (21.3.2005).


Monika Bohatová: Unikátní vědecké projekty a zajímavé osobnosti české vědy představí nový seriál, který začíná vysílat Česká televize.

Nový seriál, který začíná Česká televize vysílat 4. dubna na ČT1, čítá téměř dvě stovky dvouminutových spotů a má v programu stálé místo na začátku hlavního vysílacího času krátce před 18 hodinou (17.50), a to od pondělí do pátku. Nový projekt veřejnoprávní televize chce představit zajímavé výsledky práce českých vědců, o kterých veřejnost třeba nemá ani tušení. Víte, že čeští programátoři naučili počítač okamžitě rozpoznat obličej, že čeští chemici umí vyrobit miniaturního robota, který cestuje krví nebo že český objev pomáhá chránit doklady proti padělkům v desítkách zemí světa? Právě, to jsou témata, o kterých bude řeč. Téměř dvě stě dílů dá prostor novým lékům, technologiím, vynálezům, ale také mladým vědcům a základnímu výzkumu. Seriálem bude provázet Vladimír Kořen. V České televizí vystupoval řadu let jako moderátor a redaktor zpravodajství. Seriál vzniká ve spolupráci s projektem na podporu vědecké a technické inteligence Česká hlava. Informace o cyklu České hlavy naleznou diváci také na stránkách České televize www.czech-tv.cz.

 

BUDE NÁS BUDOUCNOST POTŘEBOVAT?
Ekonom, (17.3.2005).


Jan Baltus (šéfredaktor Technického týdeníku) - Dokáže se Česká republika odpoutat od industriálního věku (a přímé konkurence s nastupujícími rozvojovými zeměmi) a následovat inovační trendy vyspělého světa?

Rozdíl amerického pojetí univerzitního výzkumu od toho našeho můžeme názorně ilustrovat na technologiích, o nichž se v USA hovoří ve všech pádech a na úrovni od prezidenta až po poslední vědeckou laboratoř - na nanotechnologiích. V prosinci 2003 podepsal prezident George W. Bush zákon, podle něhož byla na výzkum nanotechnologií uvolněna částka v objemu 3,7 miliardy USD na čtyři roky.

Součástí zákona je i ustanovení o odborné komisi složené napůl se zástupců akademických kruhů a napůl z podnikatelů. Osobnosti jako Michael Dell, majitel společnosti Dell Computers, Robert Herbold, výkonný viceprezident Microsoftu, Gordon Moore, bývalý spoluzakladatel společnosti Intel, a další budou společně se zástupci univerzit a bank rozhodovat o alokaci uvedených prostředků. Jednotlivé státy Unie se dnes předhánějí v nabídce podmínek pro podporu dalšího vývoje nanotechnologií. Nikdo si nechce nechat ujít příležitost podílet se na nové technické revoluci.

Ponechme stranou skutečnost, že o komercionalizaci výsledků výzkumu nanotechnologií se vedou vášnivé spory založené na bezpodmínečné nutnosti návratnosti vložených investic. (V USA dokonce zaznívají hlasy, že může přijít velké zklamání.) Podstatný je přístup k oboru, který slibuje revoluci ve výrobě mikroelektronických součástek, plastů, povrchových úprav a nových materiálů. Jde o organizovaný postup vlády, univerzit, bank, výzkumných laboratoří a výrobních podniků s jasným cílem podpořit rychlejší vývoj podporou výzkumu. Při zachování konkurenčního prostředí.

Bylo by něco takového možné v ČR v období od roku 1990 dodnes?

VE FINSKU je státní organizace TEKEZ, agentura pro využití státních a soukromých prostředků pro VaV, řízená komisí složenou z předsedy vlády, ministrů výkonných resortů (kteří se osobně účastní zasedání), akademických hodnostářů, bank a podnikatelů. Toto těleso určuje základní obory, do kterých budou přednostně vkládány státní i soukromé prostředky. Jeho strategie klastrů ( angl. cluster, svazek, seskupení) se proslavila synergickým efektem, symbolizovaným společností Nokia, a vytáhla finský export hi-tech z pouhých 8 % v roce 1994 na 21 % v roce 2001. Předmluvy k souhrnné zprávě o využití prostředků na podporu technologií píše osobně prezident Finska, v současné době paní Tarja Halonen.

Oba tyto příklady jednoznačně popírají teorii neřízeného výzkumu, kterou přijali politici ČR po roce 1990, kdy její protagonisté tvrdili, že nelze podporovat žádný technický směr, protože nelze předvídat, kam se vývoj zaměří. Hlavním argumentem proti státní politice výzkumu a vývoje a zřízení Ministerstva vědeckotechnického rozvoje pak bylo údajné nebezpečí, že státní peníze plynoucí do soukromého sektoru a laboratoří univerzit budou zneužity pro vlastní obohacení. Tento politický alibismus kombinovaný s organizační neschopností se ČR hrubě nevyplatil.

Ukazatele o kooperačních dohodách mezi inovačními firmami a univerzitami patří dnes v EU i USA mezi měřítka úspěšnosti (Japonci mají trochu jiné pojetí, univerzity dotahují výzkumy do funkčních vzorků, které jsou prodávány společnostem). Hodnotí se také spolupráce se státními výzkumnými ústavy, tedy systémem, který jsme násilně rozrušili uspěchanou privatizací výzkumných kapacit.

Je signifikantní, že v evropském měřítku vede v těchto ukazatelích Finsko, kde vzniká až 40 % úspěšně dokončených inovací ve spolupráci podniků s vysokými školami a státními výzkumnými ústavy. Následováno je Švédskem s polovičními hodnotami, zatímco v ostatních vyspělých zemích EU dosahuje tato spolupráce jen 10 %. Proto se tam teď vyžaduje větší podíl univerzit na vývoji pro průmyslové podniky, a tím i větší zapojení studentů do průmyslové praxe již v průběhu studia.

Kde vznikly rozdíly mezi Evropou a USA?

AMERICKÁ REVOLUCE. I v USA poznali období stagnace po letech oslnění vědou a osobnostmi vědeckého bádání vyvolané objevem plastů, dořešením výroby penicilinu, herbicidů, atomové bomby. Analýza prokázala, že vědecké kapacity často nacházely uspokojení jen v publikování objevů a v událostech kongresového života. Proto byl roku 1980 přijat Bayh-Doleyův zákon, který umožnil snadněji patentovat vědecké objevy i pokud byl autor zaměstnán ve státním zařízení. Byl to vlastně krok ke komercionalizaci objevů co nejrychlejším způsobem a se zajištěním finančního ocenění autora. Obsahoval také možnost poskytnutí licence či její nákup od státních zařízení a univerzit.

BAYH-DOLEYŮV ZÁKON společně se změněným patentovým zákonem otevřel cestu přímé komercionalizaci vědeckých objevů a učinil státní vědecké laboratoře zajímavými pro rizikový kapitál. V roce 1999 analýzy odhadovaly, že uvedený zákon umožnil vytvořit hodnoty v objemu 40 mld. USD. Nové technologie, které s jeho pomocí vznikly, přispěly ke vzniku 260 000 pracovních míst.

V USA a Japonsku je teď ročně uznáváno 300 patentů na milion obyvatel, v zemích EU 60 a v ČR zanedbatelných 3,9. V kategorii tzv. triadic patents, tedy patentů uznaných Evropou, USA a Japonskem, vede sice Švýcarsko a Švédsko s asi 100 patenty na milion obyvatel, následované Japonskem, Finskem a Německem (69), ale průměr zemí EU je jen 36 a ČR přispívá jedním.

V roce 2001 tvořil podíl hi-tech na celkovém objemu exportu v USA 26 %, v zemích EU 19,8 %, v ČR 9,2 %, ale v Maďarsku plných 20 %. Naše země se může pochlubit alespoň růstem tohoto exportu ve vztahu k růstu HDP v posledních letech. Je to však spíše díky zahraničním investicím než novým technologiím z dílen českých podniků.

Zatímco podíl lidí zaměstnaných v našem průmyslu ve VaV je nízký, jedno prvenství ČR nikdo nevezme. V rozšířené kategorii průmyslu střední a hi-tech úrovně zaměstnáváme téměř 10 % práceschopného obyvatelstva. Vedeme tak dokonce o 4 % nad průměrem EU. Dokládá to mimo jiné i vysokou závislost ekonomiky ČR na průmyslové výrobě. Tím více bychom se měli zasadit o vytvoření inovačního prostředí v průmyslu.

Německo je rovněž otřeseno snižujícím se počtem patentů a inovací (velké společnosti přesunují výzkum do USA) a malou podporou malých a středních firem zabývajících se hi-tech, a hledá proto nový systém výuky. Některé spolkové země vytvářejí nadace zprostředkující komunikaci mezi univerzitami a průmyslovými podniky. Takovou je například Steinbeis Foundation s centrem ve Stuttgartu. Ta si vydobyla pozici nejenom v Bádensku-Württembersku, které je proslulé množstvím vyspělých malých firem, ale šíří se i do dalších regionů.

ČESKÁ VĚDA byla v období po roce 1990 hodnocena s despektem. Dodnes, jako výsledek této arogance moci, slyšíme vzájemné a zcela zbytečné osočování mezi podniky, vědeckými ústavy a vysokými školami o podílu viny na neutěšeném stavu inovací. Zaznívají hlasy po zrušení ústavů Akademie věd, popřípadě po splynutí těchto pracovišť s katedrami vysokých škol. Kritizována je Grantová agentura, jež měla po vzoru vědeckých grantů USA zajistit světovost českého badatelství.

Současný problém s hodnocením výzkumných Záměrů vysokých škol jen dokazuje, že jsme si dodnes nedokázali odpovědět na základní otázky:

Budou vysoké školy centry výzkumu základního i aplikovaného? Kde a jak budou vychováváni budoucí vědci a vysoce vzdělaní odborníci pro moderní průmyslové provozy? Je dnes vůbec dělení na tzv. základní a aplikovaný výzkum možné a účelné, nebo se prolíná? Je volání po splynutí ústavů AV s katedrami vysokých škol tím nejlepším řešením, nebo jen otázkou vyřešení osobních komplexů některých akademicky vzdělaných jedinců?

Kde se bude nadále provádět výzkum průmyslového charakteru? Může existovat věda v malých podnicích bez součinnosti s vysokými školami? Ne? Kdo ji tedy zaplatí, aby tyto podniky přežily, ba rozvíjely se? Kdo bude platit patentová práva vzniklá z výzkumu institucionálního a jak budou ošetřena ve vztahu k průmyslu?

KAM ZMIZELI vynikající technici z bývalých oborových výzkumných ústavů? Jaký je vlastně osud těchto institucí? Víme, že je jich v současnosti dokonce více než před privatizací? Otázka je, čím se vlastně živí. Pracují na výzkumu nebo na účelových zakázkách?

Na základě jakých výsledků lze posuzovat skutečnou kvalitu české vědy a výsledky výzkumu? A v neposlední řadě, kde je podíl bank na vytváření aktivního inovačního prostředí? Vyplývá z jejich předražených analýz to, že půjčovat českým podnikům na rozvoj technologií a na inovace je vlastně hazard nad hazardy?

Proč dodnes nemáme institut tzv. tlumočníků-odborníků, kteří zprostředkovávají styk mezi vědeckými pracovišti a průmyslem? Proč v této zemi nefungují Technologické parky? Nakonec jaká je vlastně úloha státu v organizaci vědy v této zemi? Může existovat věda bez řádného řízení? Zřejmě ne!

Doposud přijaté systémy podpory vědy a výzkumu nevykazují, až na řídké výjimky, výsledky. Průmysl ČR nesplnil očekávání Evropy jako prostředí s vynikajícím inovačním potenciálem, na něž si budou muset dávat pozor nejbližší sousedé. Český průmysl neustál vpád zahraničních konkurentů vybavených lepšími systémy podpory inovací.

JAK ZAČÍT? Příklady jsou. Máme úspěšné vědecké týmy, které navzdory úkladům politiků budí zahraniční pozornost. Z některých nepříliš systémových kroků se v určitých případech staly velmi slibné projekty. Za takové můžeme například označit Centra výzkumu a vývoje při vysokých školách typu A a B, tedy center zaměřených na základní a aplikovaný výzkum a vývoj.

I když k nim průmyslové podniky přistupují převážně s despektem, je zde několik center, jež plní své poslání. Dokážou zorganizovat vývojové práce pro podniky, získávají a vychovávají doktorandy. Jsou odborným mostem mezi českým průmyslem a odbornými orgány EU, podílejí se na vývojových pracích a získávají dost finančních prostředků pro svoji činnost. Otázkou je, kdo jsou zákazníci těchto výzkumů, jsou to i české firmy? Začít se tázat po účelnosti vynaložených prostředků je dráždit chřestýše bosou nohou. Další otázkou je, zda české podniky nechtějí řešit spíše problémy provozního charakteru než skutečné inovace.

Česká veřejnost by byla dost překvapena přehledem pracovišť a projektů, jimiž se česká věda podílí na mezinárodní spolupráci v rámci vědeckých programů vypisovaných EU. Prokázané a doložené spolupráce je opravdu překvapivě hodně. V české vědě je stále dost vynikajících odborníků, jichž si svět všímá a projevuje o jejich práci enormní zájem.

Možnosti české vědy nespočívají v kompletním badatelském řešení problému nebo kompletním vývoji výrobku, ale v možnosti provádět na vysoké úrovni dílčí práce pro společné cíle. České ekonomické prostředí neposkytne vědě nikdy dost prostředků k mimořádným objevům, na jejichž propracování je zapotřebí rozsáhlé přístrojové vybavení. Může však poskytnout dostatek prostředků k přístrojovému vybavení pro bádání či k podílu na vývoji dílčích problémů vědy. Při vysoké specializaci vědecké a vývojové práce v týmech je to jev dávající české vědě obrovskou příležitost.

ZÁKLADNÍM KAMENEM účinnosti práce českých vědců a vývojových pracovníků je tedy vytvoření vhodného legislativního rámce, v němž budou moci pracovat, uplatňovat své myšlenky a obchodovat s nimi. Na českém trhu, bude-li existovat, nebo na trzích zahraničních, kde je o ně zájem, zvláště nejsou-li chráněny. Nesmírně důležitou otázkou je pak stanovení, které programy mají v našem prostředí velkou šanci na úspěšné rozvíjení, a které budou udržovány jen na informační a výukové úrovni. Kdo se této selekce (nutné, i když bolestivé) ujme?

Léta českým legislativcům trvalo, než vůbec připustili myšlenku podnikání výzkumných ústavů při vysokých školách. Jen pozvolna odpadají bariéry, jež brzdily nebo dokonce zabraňovaly spolupráci mezi vysokými školami a průmyslovými podniky, popřípadě ústavy AV ČR.

Dodnes například není jasné, jak smí vysokoškolský odborník rozdělit svůj pracovní čas mezi spolupráci s průmyslem a pedagogickou práci. Stále existuje investiční napětí mezi ústavy vysokých škol, které chtějí pracovat pro průmysl, a katedrami, jež se starají spíše jen o výuku.

NEJHŮŘE je na tom vývoj aplikovaný. Objem prostředků vkládaných do vývojových programů průmyslu je velmi nízký a v posledních letech de facto klesal ( i když na papíře ne) na úkor prostředků vložených do výzkumu institucionálního. Je roztříštěný a odráží spíše partikulární zájmy podniků než ucelený program podpory perspektivních oborů. Rozuměj, už nyní úspěšných oborů. Dokladem této skutečnosti je fakt, že jej vlastně částečně přibírá Ministerstvo školství, a to bez vzájemné koordinace s Ministerstvem průmyslu. Po bankách a rizikovém kapitálu zde není ani potuchy.

Logickým vyústěním situace je snaha některých velkých průmyslových společností podnítit vysoké školy technického směru k založení společného projektu Fóra průmyslu a vysokých škol pod záštitou Svazu průmyslu a dopravy ČR. Zpočátku má jít o informační platformu, později snad i o systém usnadňující komunikaci mezi vědci a výrobní sférou. Není žádným tajemstvím a není jen českou specialitou, že komunikace mezi vědeckými pracovníky a vývojovými odděleními vázne stejně, jako že banky jen velmi neochotně vstupují na neznámou půdu inovačních nápadů, zvláště pokud nemají žádné garance.

CO Z TOHO vyplývá pro krásnou budoucnost? Může nás potřebovat jako autory a spoluautory zásadních inovací jen za předpokladu, že zásadně zreorganizujeme systém vzdělávání a především systém využívání vědeckých poznatků. Čekají nás rozhodnutí, jak budeme podporovat podávání nákladných patentů a kolik na to kdo přispěje. Jak ochráníme vědecké poznatky získané ve státních či státem placených institucích, aby byly poskytnuty přednostně českému průmyslovému prostředí, a poté třeba i prodány. Ale ne jen zveřejněny, a tím vlastně ztraceny.

Stát musí najít způsoby, jak podpořit v rámci otevřeného konkurenčního prostředí vývoj průmyslového podnikání v takových hi-tech oborech, které budou slučitelné a kompatibilní s inovačním prostředím okolních zemí.

Vytvoření instituce odpovědné za shromažďování a umisťování finančních prostředků do vědy a vývojových programů je bolestný krok, který bude nutné učinit co nejdříve. Jsme jednou z posledních vyspělých zemí, které ještě nepochopily zásadní úlohu investic do vědy jako akt státotvorného významu. V této instituci musí spolupracovat skuteční podnikatelé (nikoliv státem dosazení správci majetku), vědci, bankéři, vysokoškolské kapacity a politici s odpovědností za potřebné rozpočty.

Pro tuto zemi to není nic nového, podobné systémy fungovaly již před 2. světovou válkou, kdy naši největší podnikatelé dokázali inovovat výrobky na světové úrovni a tempem, kterým poráželi konkurenci. A dosáhli toho jen ve spolupráci s vědou.

Pokud k tomu nepřikročíme, pokud se opět necháme strhnout představou, že pomoc přichází zvenčí nebo na křídlech kapitálu s neviditelnou rukou trhu, jež údajně umožňuje koupit i lidskou znalost a zkušenost, pak budeme - slovy bývalého předsedy AV ČR prof. Rudolfa Zahradníka - opravdu "v problémech, jejichž důsledky si ani nedokážeme představit".

Zdroje: Eustat Press Office; Český statistický úřad: Ukazatele vědy a technologií v ČR za období 1995 až 2002, 2004

 

ANTONÍN HOLÝ
Mladá fronta DNES, (10.3.2005). Z laboratoře mě jednou vynesou.


Tomáš Poláček: Nejslavnější český vědec dává milionům lidí naději: s nemocí AIDS se dá bojovat.

Když vyslovíte jeho jméno v zahraničí, vědí o kom je řeč. "Tony!" říkají mu důvěrně. Jeho laboratoř dala světu nápady na mnoho nadějných léků. Drobný osmašedesátiletý muž hovoří tak tiše, že se k němu musíte naklonit. Profesor Antonín Holý. "Dokud se mi nezačnou třást ruce, budu pracovat," říká.

Býval jste takový ten malý, věčně popálený chemik?

Ne. Nikdy jsem neinklinoval k pyrotechnickým hračkám, se kterými si dnes hrajou mladí. Nikdy.

To vás kamarádi neprosili, "Tondo, ty se vyznáš, vyrob bengálské ohně?"

Bylo moc brzo po válce a takové věci se dělají, až když vydrží moc dlouho klid. To, co se tu dnes vyvádí, je mimo jiné důsledkem šedesáti let míru. Nikdo nemá opravdové starosti, nikdo nemá opravdový strach, o nic nejde.

Na co narážíte?

Třeba na fotbalové fanoušky. Takové běsnění vůbec nebylo možné; za války vás někdo mohl udat, mohli vás chytit s potravinami od příbuzných z venkova, bomba vám mohla spadnout na hlavu, mohli vás zastřelit za poslouchání cizího rádia... A padesátá léta, ta taky nebyla k smíchu, víte? Lidi neměli náladu řádit na stadionech. Byli rádi, že sehnali kabát nebo boty.

Vraťme se do dětství - váš tatínek nebyl žádný vědátor, ale šikovný řemeslník. Nechtěl jste pracovat spíš v dílně, než v laboratoři?

Když jsem dospěl, tak mi bylo líto, že neumím věci jako on. Byl to mechanik, zámečník, ale udělal i elektrickou instalaci, vodovodní potrubí... Všechno. Jenže tohle jsem si uvědomil pozdě - už jsem byl chycen chemií.

Ale počkejte! Kolega vám tuhle volal a manželka prý říkala: "Moment, zrovna montuje skříň..."

To ve mně zůstalo po dědečkovi, který byl povoláním tesař. Takže nářadí trošku umím vzít do ruky a líbí se mi, když dřevo voní. Nechci vyřezávat pseudostaré židle, protože ty k ničemu nejsou, ale poličku na cédéčka si udělám rád - vždyť jsem už tu svou muziku neměl kam dávat. A když si můžu zajít do Hornbachu, tak bych tam vydržel i tři čtyři hodiny.

Které z cédéček je vaším nejmilejším?

Možná Händlova oratoria, nebo Bach.

Pláčete u hudby?

Händl tohle dokáže vyvolat. Když zazní jeho sbory ve fortissimech, ty maximální zvuky, tak se člověku derou slzy do očí.

Kde jsou pravé neštovice?

Fascinoval vás v mládí životní příběh nějakého vědce?

Za války byla chemie ve flóru, Němci byli velcí chemici, takže vycházely knížky příběhů ze světa chemie. I ten o objevu syntetického indiga.

Popravdě řečeno, nevím, co je to za příběh...

Třeba texasky jsou barveny indigem, modrým barvivem, které se původně vyrábělo z indické rostliny. Ale je to poměrně jednoduchá sloučenina, a když ji chemici udělali daleko laciněji, tak to indickou ekonomiku silně postihlo. Opravdu nechápu, proč už se takové knihy nevydávají místo toho knižního braku na pultech - to se pak divme, že o vědu mezi mládeží není zájem.

Proč jste chtěl dělat vědu? Vždyť jste mohl pracovat ve fabrice a tam vydělat mnohem víc peněz!

Víte, ve vědě má člověk fantastickou svobodu. Můžete dělat, co chcete a jak chcete, a tahle svoboda bádání se nedá nahradit. Kdybych byl zaměstnaný v chemičce, přišel bych v sedm hodin, odpíchl, dělal bych to, co bych měl předepsáno... A kromě toho, peníze nehrály žádnou roli - k čemu vám tehdy byly?

Dala se koupit chata, auto...

To sice šlo, ale taky nešlo. Auto sice stálo pětadvacet tisíc, jenže jste ho nedostal. A co s chatou? Vždyť nežiju přímo ve městě...

Neublížila ta dlouhá léta v laboratořích vašemu zdraví?

To je těžko dokazatelné. Nemáte kontrolní pokus.

Vy hlavně kvečeru hůř mluvíte, vlastně jen šeptáte - v tomhle se na vás chemie nepodepsala?

Hlas se mi zhoršil, když jsem dva roky přednášel. Abych nemusel vyučovat celý semestr, tak jsem to vzal všechno za tři dny a mluvil hlasitě dvacet hodin skoro v jednom kuse. Hlasivky už úplně nedoléhají, sliznice kolem je atrofovaná a výsledek je ten, jaký slyšíte.

Jsem laik, ale stejně si říkám - čtyřicet let mezi jedy a ve smradu, to není pro zdraví nic prospěšného.

Mé vážnější nemoci nesouvisely s prací. V jednom případě spíš s tou válkou - všichni jsme tehdy měli tuberu, takže mám zvápenatělé hroty plic, a někdy před deseti lety jsem na sardinské konferenci skočil do studeného bazénu a v noci jsem pak začal kašlat krev. Říkal jsem si, že jestli mám štěstí, tak je to zápal plic a praskla mi nějaká kapilára, a jestli smůlu, je to otevřená tubera nebo plicní nádor. Druhý den jsem si dal na letišti v Římě po čtyřiceti letech kouření poslední cigaretu a v nemocnici se naštěstí ukázalo, že to nebylo tak vážné - ale krev člověka vyděsí.

Tak naposledy - opravdu není vaše práce nebezpečná?

Že si zkazí zdraví chemik, biolog nebo lékař, to je jistě pravděpodobnější, než že si ho při práci zkazíte vy, ale přesto to není časté. Vím, že se kdosi ve špitálu omylem píchnul o jehlu s HIV, a známý je případ z Birminghamu, kde laborantka upustila kulturu s neštovicemi a zemřela. Ale je to vzácné.

Hrozí nám, že nějací teroristé zaútočí třeba právě neštovicemi nebo virem HIV?

Hivem ne, ten je málo infekční, takže by se to nevyplatilo. Ale pravé neštovice, ty by byly jistě horší. Jen nezapomeňte, že každá biologická zbraň působí i na útočníka.

A kdyby to bylo teroristům jedno?

Pořád spíš hrozí, že někdo odpálí nálož v Sazka Areně, ale jak říkám - pravé neštovice by se roznést daly.

Co by útočníci udělali, kdyby chtěli zaútočit dejme tomu na Ameriku?

Rozlili by kulturu třeba v letadle na záchodě. Tam musí během několikahodinového letu každý.

Ale kde by ten vir sehnali?

To je taková morbidní historka - po válce proběhlo celosvětové očkování a virus neštovic zmizel. Jenže aby tady zůstalo něco, z čeho se dá v případě potřeby udělat vakcína, byly zachovány tři kultury - jedna v Americe, druhá právě v Birminghamu a třetí v tajném ústavu kdesi u Novosibirsku. Přechovávaly se v kapalném dusíku, ale pak se stal v Anglii malér té laborantce a kultury zbyly jen v Americe a v Rusku. Dvě velmoci se tím držely v šachu.

Pravé neštovice jsou opravdu tak nebezpečné?

Obrovsky. Povídá se, že ruská organizace zkolabovala a jedna kultura se prý odtamtud ztratila. Je možné, že se dostala do ruky teroristům.

Takže já jsem terorista a v letadle vyliju neštovice na záchod. Co se stane?

Pak tam někdo přijde, sáhne si pro ubrousek, dotkne se pusy a má to.

Všude skvrny?

Nechtějte vidět, jak to je ošklivé. Za dva tři dny by dostal neštovice další člověk. Téměř každý, kdo s tím přijde do styku, onemocní, a ta nemoc vás minimálně poznamená na celý život. Mimochodem, tuhle biologickou zbraň prý už v historii použili vojáci, když šli proti americkým indiánům. Jako dary jim rozdávali deky, do kterých předtím byli zabaleni nemocní, a takhle ty indiány skoro vyhubili.

Na šimpanzích se netestuje

Když pomůžete na svět novému léku, ozývají se vám pacienti?

Dopisy dostávám, samozřejmě. Od lidí, kteří trpí virem HIV, od těch, co mají hepatitidu B... Lidi často prosí o pomoc, ale oni si třeba mylně představují, že má hepatitida B a C něco společného. Nemá. To je, jako byste srovnával člověka se slonem. A to se lidem těžko vysvětluje - oni si často myslí, že když máte lék proti jednomu viru, tak ho máte i proti těm ostatním. Musím jim odepsat, že lituju.

To musí být smutné dopisy.

Jsou i horší - kvůli vzteklině se mi třeba ozvali lékaři z vnitrozemské Číny. Dočetli se, že jsme kdysi objevili látky účinné proti vzteklině, a u nich prý mají spoustu případů a rádi by tu látku dostali. Vy jim musíte odepsat, že to nejde. Že předpisy nedovolují podávat člověku jako lék látku, jejíž bezpečnost nebyla prověřena.

Vzteklina je taky smrtelná?

Nedávno jsem slyšel, že ji někdo přežil, ale to byl první případ. My jsme si to představovali tak, že když někoho kousne vzteklý vlk nebo liška v tajze, tak s naší látkou může dojít do civilizace a tam se léčit. Ale firma, které jsme to nabídli, odmítla. Na tomhle nevydělá. Nejde o nějaké dobrodiní lidstvu, ale o peníze.

Takže lovec v tajze nemá šanci, protože se nevyplatí vyrábět lék?

Vždycky jde o zisk. Totéž je třeba v automobilovém průmyslu - největším dobrodiním by byla nezničitelná automobilová pneumatika, protože smrtelných úrazů způsobených prasklou pneumatikou je mnohem víc než úmrtí lidí na vzteklinu. Podle mě by se nezničitelná pneumatika vyrobit dala, ale nikdo nemá zájem ji vyrábět. Dneska je to takhle všude.

Je tu vůbec zájem zničit třeba vir HIV?

Nejjednodušší způsob, jak ho zničit, je nenakazit se. Za blbost se vždycky platilo a platit bude. Hloupost vám nikdy nemůže projít.

Dobře, ale stejně se nemocným musí pomáhat.

O nemocného už tu ani moc nejde. Spíš o ty další lidi, které může nakazit. Ti, kteří nemoc vědomě rozšiřují, by měli být tvrdě trestáni, protože páchají obrovský zločin.

Vy byste tvrdě trestal nemocné?

Ano - když má někdo HIV, tak už mu sice nikdo moc nepomůže, ale období vzniku AIDS můžete oddálit skoro neomezeně. Budete plnohodnotně žít ještě desítky let a přitom vesele infikovat dál.

Mají čeští pacienti s HIV nějaké výhody, když jejich léky pomohl vymyslet Čech? Mají je za nižší cenu?

To určitě ne, ale oni stejně dostanou léky zadarmo. Slevu by mohla chtít maximálně pojišťovna, ale ta si vyhazuje za paláce, tak ať platí.

Když se takové léky testují, tak ochránci zvířat neřvou?

V Praze zvířata nemáme, všechno se testuje v Belgii nebo v Americe. Tam se pokusy s HIV dělají na opicích. Zpočátku to byli šimpanzi, ale už je to zakázané, protože šimpanz je zřejmě cennější než člověk. Naštěstí se dá využít i makak, opička méně vážící a méně vážená. Proti tomu snad nikdo neprotestuje, ale jednou jsem zažil, jak byla firma terčem útoku za to, že nechce dát nový lék hned k dispozici nemocným. Tihle aktivisti, většinou sami pacienti, ale nemají pravdu - tady nikdo nic nezdržuje. Jednoduše nebyly hotové všechny zkoušky, tak se lék nemohl nikomu dát.

Vynesou mě odsud mrtvého

Když jste s manželkou třeba na dovolené, tak dokážete vypnout a nemyslet na práci?

Jistě.

Několikrát jste takhle cestovali po amerických národních parcích - co vás na nich tolik fascinuje?

Na cokoli z přírodních krás si vzpomenete, to tam je. A taky si plním klukovské sny. Projížděl jsem třeba Llanem Estacadem, které Karel May popisuje jako poušť, v níž zločinci vytyčovali falešné cesty, aby tam všichni poutníci zahynuli, a přitom to je nádherně zelená zemědělská krajina... To mě trošku zklamalo.

Pokud vím, hodně jste cestoval i za minulého režimu. Jakou měli vědci pozici?

Na vědě, stejně jako na sportu, komunistům záleželo. Brali ji jako svou výkladní skříň. Museli jsme být aktivní v odborářských organizacích, schůzovat a být hodní, ale když jsme dostali dobrý posudek a nechali tu rodiny, mohli jsme jezdit ven. A tak jsem zcestoval půl světa.

Měli komunističtí politici k vaší práci úctu?

U nich to byl farizejský vztah. Předstírali, že mají zájem, ale byli jsme jim jedno. Takže jsme neměli moc peněz, zato bylo daleko víc času na práci - nikdy bych neudělal, co jsem nakonec zvládl, kdybych byl musel papírovat jako dneska.

Co dnešní politici - cítíte jejich podporu?

Ti nás úmyslně ignorují, protože jim nejspíš věda nic neříká. Vždyť jeden z našich nejvyšších politiků řekl, že vědu nepotřebujeme: "Vždyť si to můžeme všechno koupit, když na to budeme mít." To mu nikdy neodpustím. Ale tím nechci říct, že se mi stýská po komunistech - kdyby byla svoboda, dokázal bych tehdy využít svůj život jinak.

Jak to myslíte?

Mnohem víc bych cestoval s rodinou, protože třeba v Japonsku jsem byl třikrát, ale vždycky sám. A to mě mrzí. Můžete o tom vyprávět, jak chcete, ale když lidi nemají ten zážitek s vámi, tak to není ono. A ještě něco bych udělal - nejspíš bych z téhle země odešel pracovat jinam.

Přijal byste práci v zahraničním ústavu?

Za podmínek, které tu dneska jsou, bohužel ano. Zdejší byrokracie mě už znechutila. Například v neděli jsem psal od pěti hodin ráno do deseti večer zprávu, a i když jsem byl s výsledkem spokojený, bylo mi jasné, že to je zbytečná věc - nikdy to nikdo nebude číst. Proč to proboha chtějí? Já bych přece měl dělat něco úplně jiného!

Počítám, že i finančně byste si na Západě polepšil...

Asi by se mi vedlo lépe, ale já velké nároky nikdy neměl. Člověk přijde ráno do práce, pak si dá oběd, doma lehkou večeři, a zase znovu. Co ještě potřebuju? Jezdit někam do Thajska, kde mě spláchne tsunami? To je zbytečné, ne?

Ale klidné cestování v národních parcích, to by přece nebyla špatná penze.

Já téhle práce nenechám, to si nemyslete. Dokud se mi nezačnou třást ruce, tak budu dělat, a doufám, že mě odsud vynesou nohama napřed. V důchodu bych asi zašel velmi rychle - člověk musí mít nějaké tempo a jede. Manželka se s tím smířila už dávno.

Jako vynálezce máte nárok na provizi z léků, které se prodávají po celém světě - se závistí se setkáváte?

Jsme v Česku, tak co byste si tipnul? Náš ústav je díky patentům bohatý, a tak je středem značné profesní závisti - pevně doufám, že ne nebezpečné. A mně taky občas přijde nějaký anonym. Že prý jsem nic nevynalezl, že ty látky byly známé už před pětadvaceti lety, a podobné kraviny. Podle dikce to píše člověk zralý pro psychiatra.

Teď odpusťte: jste díky své práci bohatý?

Nemůžete čekat, že na tak impertinentní otázku odpovím. To už začíná hraničit se snahou vládních míst kontrolovat lidem konta. Takže takhle - daně platím řádně a gorily k ochraně nějakého supermajetku nepotřebuju.

K čemu by mi byla sláva?

Říkal jste, že v laboratoři zůstanete do smrti. Ale co když se vám opravdu začnou třást ruce?

Pořád mám studenty a těm se můžu věnovat. Mimochodem, chodí mi sem kluci a holky z průmyslovky a chtěli by pomáhat, ale já je nesmím vzít, dokud jim nebude osmnáct.

Hodili by se vám?

O to nejde. Ale jestli mám nějaké krédo, tak podporovat, aby se mladí dostali do vědy. Vždyť to je zoufalé - tady vedle stojí Vysoká škola chemicko-technologická, kde byly vždycky velké přebytky zájemců o studium, ale dnes slyším, že v ní je nedostatek studentů.

Vím, že považujete dnešní mladou generaci za nevzdělanou. Za vašich mladých let bývalo lepší školství?

Kolik školských reforem a ministrů školství já jen zažil! A každý si zřejmě myslel, že školství rozumí... Ale je to stále horší - to, čemu se říká všeobecné vzdělání, už dnes sotva vidíte. Měli jsme sraz po padesáti letech od maturity a spolužačka vytáhla deník, který si v těch dobách psala. Kolik jen my jsme strávili týdnů na brigádách na řepě nebo na chmelu! Snad čtyřicet procent času. Ale zároveň bylo třeba šestnáct školních hodin dějepisu věnováno řecké antice a to je na gymnázium hodně.

Co konkrétně vám na dnešním školství vadí?

Obrovskou chybou je podceňování matematiky. Chápu, že není důležitá pro baletku, a ani výtvarník nemusí znát pro svou práci integrální počet, ale jedině matematika odhalí, kdo je schopný myslet. Maturita ze zpěvu neukáže, jestli náhodou nejste pitomý.

Jinými slovy, jste pro povinnou maturitu z matematiky.

Samozřejmě. Ale to není všechno - mladí lidé dneska ani nečtou.

Proč myslíte?

Vidím to kolem sebe a je to hrozná daň, kterou platíme za existenci televize. Mladí se neumějí vyjadřovat, nemluvě o schopnosti správně psát. Často vidím, jak čtou komiksy, ale z těch se toho mnoho nenaučí. A hlavně mají v uších sluchátka, v očích nepřítomný výraz a nahlas poslouchají - v uvozovkách - muziku. My číst museli, protože žádná televize nebyla.

Pane profesore, přemýšlíte někdy o Nobelově ceně?

Ne. Ta je pro mne dost zdiskreditovaná, protože ceny za mír a literaturu jsou vysloveně politické. Zaprvé si myslím, že chemik v téhle branži cenu nedostane, a zadruhé bych o ni opravdu nijak zvlášť nestál. Co s tím? Peníze nepotřebuju. A slávu? K čemu je sláva... Já už jsem se uznání dočkal, podívejte se tady na stěnu.

Nějaký diplom?

Americká firma, která vyrábí naše léky, mi napsala uznání, že jen díky naší spolupráci s nimi vznikly ty - dnes už čtyři - léky. Před lety začínali s patnácti zaměstnanci a dneska jich mají patnáct set. Jsou, jak se říká, v balíku.

Nezlobte se za poslední dvě otázky. První - věříte jako vědec na zázraky?

Nikdo nemůže jednoduše říct, že na ně nevěří, vždyť zdaleka všemu ještě nerozumíme. Kdybyste mezi nás přivedl člověka ze středověku, tak bude považovat za zázrak všechno, co je pro nás samozřejmé. Ale myslím, že se jednou všechny záhady buď vysvětlí, nebo to jsou podvody. Na skutečné zázraky ex machina nevěřím.

A druhá - co je podle vás po smrti?

Co by mělo být? Je konec. Konec všeho. Je to škoda, ale je to tak. Zůstane vzpomínka, a to je důležité. Ta může vydržet desítky let, i víc. Ale aby po něm zbyla, to si člověk musí dopředu zajistit...

****************************************************

Pracovat do smrti

Antonín Holý je skromný muž. "Co důležitého jsem dokázal? Celý život soustavně pracovat. A jaký je můj nejbližší velký úkol? Stále stejný: co nejlépe a co nejvíc pracovat. Těší mě, že něco, na čem pracuji, pomáhá lidem".

Chemie nestačí

Na konci 60. Let začal s výzkumem a vývojem protinádorových látek, což znamená rozšířit si vzdělání v biologii a medicíně. Podílel se na vývoji nového léku proto leukémii.

Čeko-belgický tandem

Důležitý byl rok 1976, kdy se setkal s profesorem de Clerqcem z belgické univerzity v Lovani, mladým lékařem, virologem, který rozuměl i chemii. "A jemu jsem poslal látku, kterou jsme vyvinuli, aby ji otestoval - nejdříve na buňkách a potom na myších. Ukázalo se, že je účinná. To byla ale už druhá serie pokusů. První jsme realizovali v Čechách a z toho vznikl Duvira gel, který je určen proti oparům".

Světové objevy

Z třetí série pokusů, prováděných kolem roku 1985 vznikly nakonec tři látky: Vistide proti planým neštovicím a dalším virům (počítá se s ním i jako možným lékem proti pravým neštovicím), Viread proti AIDS a Hepsera proti hepatitidě typu B.

***************************************************

Antonín Holý

Narodil se 1. Září 1936 v Praze, a jejímž okraji dnes žije. Roku 1959 vystudoval na matematicko-fyzikální fakultě obor organická chemie. Je to badatel světového významu, který dokázal dotáhnout své přírodovědné myšlení po praktické realizace: jeho léky pomáhají stovkám milionů lidí na celém světě. Téměř čtyřicet let se už zabývá chemií složek nukleových kyselin, zejména syntézou antimetabolitů jao léčiv proti leukemii, rakovině a virovým onemocněním včetně hepatitidy a AIDS. Je autorem neo spoluautorem více než 420 publikací a 60 patentů. Je ženatý, má dvě dcery.

 

STÁT POŠLE VÍC PENĚZ DO VĚDY A ZVÝŠÍ NÁROKY
Hospodářské noviny, (10.3.2005).


Praha, (ph, teč) - Českou vědu čeká změna. Stát do ní hodlá investovat víc peněz, ale zároveň bude klást na vědce výrazně vyšší nároky. Vědci už nebudou dostávat peníze od státu automaticky a plošně jako dosud, ale budou o stále větší část peněz soutěžit granty a výzkumnými záměry.

Plán vicepremiéra Martina Jahna včera schválila vláda. Podle něj se bude při hodnocení dávat větší důraz na výsledky na světové úrovni. Důležitým měřítkem bude i to, jak univerzity a vědecké instituce spolupracují s firmami. Podle Jahna je potřeba, aby z vědeckých výsledků měla zisky ekonomika, což se nyní neděje.

Proto je jedním z důležitých kroků jeho reformy prolomení bariéry mezi vědci a podnikateli. Ti k sobě v Česku na rozdíl od úspěšných evropských zemí, jako jsou Finsko či Irsko, zatím nenašli cestu.

Podporu stát zaměří na šest hlavních oborů: biotechnologii, energetiku, materiálový výzkum, strojírenství, informační technologie a bezpečnostní výzkum.

Návrh počítá s tím, že stát zlepší podmínky začínajícím výzkumným firmám. "Měli bychom postupovat stejně jako jinde ve světě. Vědec dostane nápad, jde za vedením univerzity, že by ho chtěl realizovat. Pak může rok dělat na svém, má zadarmo materiál i přístup do laboratoří, ale nebere plat," říká místopředseda Rady pro vědu a výzkum Vladimír Viklický. Vědec pak podle něho dostane šanci založit si firmu, na niž mu přispěje stát z peněz na podporu znalostí. Když se podnik rozjede, nemá už většinou problém najít soukromého investora především z řad fondů rizikového kapitálu. V Česku granty na rozjezd výzkumných firem neexistují.

 

STÁT BUDE ROZDĚLOVAT DALŠÍ PENÍZE NA VÝZKUM
Hospodářské noviny, (8.3.2005).


(ČTK) Vysoké školy, výzkumné instituce i podnikatelé se budou moci v nadcházejících pěti letech ucházet o peníze z Národního programu výzkumu II. Jedná se o část peněz ze státního rozpočtu, které jsou určeny na vědu a výzkum. Počítá se s tím, že první rok se rozdělí téměř miliarda korun, a pak 1,2 až 1,5 miliardy ročně. Další peníze chce stát získat ze strukturálních fondů EU. Národní program vypracovalo ministerstvo školství.

Aktuální informace ze strukturálních fondů EU nabízí zdarma portál www.eDotace.cz.

 

FINANCOVÁNÍ VĚDY: MINISTERSTVO ZAMOTALO VĚDCŮM HLAVU
iList.Cz, Zpravodajství, (7.3.2005).


Rudolf Dymák: Reforma dotací na vědu letos připravila polovinu žadatelů o podporu. Proti novému rozdělování peněz se sice zvedla vlna odporu, ale o revizi soutěže ministerstvo školství neuvažuje.

Věda a výzkum na veřejných vysokých školách jsou financovány z několika zdrojů. Část podpory poskytuje stát jako prostředky na specifický výzkum a výzkumné záměry. Koncem minulého roku však ministerstvo školství rozdělilo peníze na výzkumné záměry poprvé ve veřejné soutěži.

Narozdíl od praxe minulých let, kdy každá škola nějakou část z peněz na výzkum dostala, odešly teď některé školy nebo jejich fakulty s prázdnou. Soutěž měla podle plánů ministerstva zajistit, že prostředky dostanou jen kvalitní vědci. Jednotlivé záměry individuálně posuzovali tři oponenti, mezi nimiž byl zpravidla jeden zahraniční odborník. Následně je hodnotila mezirezortní komise, tedy i lidé z jiných oborů.

Projekty byly zařazeny do kategorií A až D, přičemž nejlepší projekty označené písmenem A získaly všechny požadované prostředky, skupina B devadesát procent a zbylé dvě skupiny nebyly financovány vůbec, protože na jejich podporu podle vyjádření na svém webu ministerstvo nemá. Z 270 záměrů tak dostala institucionální podporu zhruba polovina.

Nový způsob financování se vědcům nelíbí

Proti hodnocení a výsledkům soutěže se zvedla vlna nevole jak mezi neúspěšnými žadateli, tak i mezi některými, jejichž výzkumné záměry peníze dostaly. Protestovaly také všechny fakulty VŠE. Kritici hodnotí záporně zejména velmi strmé rozdělení prostředků. Některé týmy zůstaly úplně bez peněz, přitom rozdíly v kvalitě záměrů v kategoriích A až D podle kritků nejsou velké.

Úředníci prý podhodnotili dosavadní vědecké výsledky týmů a větší význam přisoudili formulaci výhledů do budoucna. Objevily se i připomínky k možné podjatosti oponentů, kteří mohli znát předkladatele, ačkoliv jsou sami pro veřejnost anonymní.

Mezi neprávem odmítnutými špičkovými vědci byli nejčastěji zmiňováni kybernetici z ČVUT, mikrobiologové z Přírodovědecké fakulty UK a tým děkana Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci profesora Pavla Pudila. Předseda Rady vlády pro vědu a výzkum Martin Jahn v článku Josefa Greše v Reflexu z 10. ledna možné chyby připouští. „Pokud jeden dva týmy s dlouhodobě vynikajícími výsledky, řadou patentů a publikací zůstaly proti všem očekáváním bez prostředků, bude se vládní rada jejich stížností zabývat. Prokáže-li se, že o státní peníze byly připraveny opravdu neprávem, budou jim přiznány,“ slibuje Jahn a zmiňuje se právě o prvních dvou týmech. Zároveň však dodává, že si nikdo nemá dělat plané naděje, protože přezkoumání budou přísná. „V žádném případě nepůjde o nějakou samoúčelnou revizi výsledků,“ upozorňuje Jahn.

Některé vědecké týmy se rozpadly

Další výtkou je, že týmy, kterým nebyly přiděleny peníze, se rozpadají a mladší vědci z nich odcházejí na lépe placená místa v praxi. Dokládají to slova docentky Evy Klvačové z katedry mezinárodního obchodu VŠE: „Naprosté většině členů našeho řešitelského týmu byl zrušen pracovní poměr – zachován byl pouze mně a sekretářce.“ Klvačová podotýká, že je to zcela paradoxní. „Moje pracoviště je sice nositelem mezinárodního projektu OSN a dalších čtyř domácích grantů, ale nemá prostředky na základní platy řešitelského týmu,“ říká Klvačová.

Náměstek ministryně školství pro vědu a vysoké školy doc. Petr Kolář ve svém článku v Respektu ze 17. ledna uvádí, že se ve více případech stalo, že školy jako celek uspěly, ovšem některé jejich týmy vůbec. Podle Koláře je pak na samotných školách, aby tyto pracovníky podržely z jiných zdrojů. Jako příklad uvádí prostředky na vzdělávací činnost nebo specifický výzkum, rozvojové programy ministerstva nebo granty. Ministryně školství Petra Buzková ve svém stanovisku k problému podtrhuje fakt, že výzkumné záměry představují pouze desetinu rozpočtu vysokých škol, a výsledky soutěže proto činnost vysokých škol ohrozit nemohou.

VŠE nedopadla nejhůř

Ministerstvo na výzkumné záměry letos rozdělovalo celkem 2,4 miliardy korun, tedy téměř o miliardu víc než loni. Nejlépe uspěla Vysoká škola chemicko-technologická – získala celkem 89 % z toho, o co žádala. Naopak žádnou institucionální podporu nezískala Janáčkova akademie múzických umění, Univerzita Hradec Králové a Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.

Vysoká škola ekonomická si se svými dvěma oceněnými záměry ze třinácti přišla na 16 %. Proti loňsku to ale znamená pokles jen o čtvrtinu – ze 27 na 20 milionů korun. Školy totiž letos chtěly mnohonásobně víc než v minulých letech, celkem žádaly o 4,8 miliardy korun.

Jedním z důvodů bylo zřejmě i to, že každý záměr měl podle propozic ministerstva zaměstnat vědecké pracovníky odpovídající 10 plným přepočteným pracovním úvazkům. Tak se například kvůli mzdám vyšplhaly očekávané náklady na výzkumný záměr profesora Jana Pelikána z katedry ekonometrie VŠE z 1,5 milionu v roce 2004 na 6,6 milionu.

Nejvíc v absolutním vyjádření, téměř 800 milionů korun, si v soutěži výzkumných záměrů zajistila Univerzita Karlova (UK). VŠE je se svými 20 miliony mezi ostatními školami až na 15. místě. Statistika Rady vysokých škol nicméně uvádí, že pokud se ale započítají všechny prostředky na vědu (tedy na základní, specifický výzkum, granty a výzkumné záměry), dostanou letos obě dvě školy v přepočtu na akademického pracovníka přibližně stejně.

Vyhlídky pro vědu nejsou růžové

Ministerstvo sice letos navýšilo prostředky na výzkumné záměry o miliardu, ale jak vyplývá z vyjádření Lubomíry Černé z tiskového odboru ministerstva, na příští rok výběrové řízení z důvodu nedostatku finančních prostředků vypisovat nebude. „V dubnu 2006 se dozvíme, zda budou peníze na rok 2007,“ přibližuje Černá, jak to s penězi na vědu vypadá do budoucna. A stejně jako náměstek Petr Kolář tlumočí stanovisko ministersva, že o revidování letošních výsledků nepřichází v úvahu.

 

ZDROJE FINANCOVÁNÍ VĚDY
iList.Cz, Zpravodajství, (7.3.2005).


(mák) - Věda a výzkum na veřejných vysokých školách v České republice jsou financovány z několika zdrojů.

Dotace se dělí na účelové a institucionální. Institucionální podporu poskytuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR jako prostředky na specifický výzkum a prostředky na výzkumné záměry.

Účelovými prostředky jsou granty Grantové agentury České republiky, která má ve státním rozpočtu vlastní kapitolu, granty ministerstev, Grantové agentury Akademie věd ČR a dalších. Narozdíl od institucionálních dotací, které podporují výzkum v obecnější rovině, jsou účelové určeny na jednotlivé drobnější projekty s dobou řešení do 3 let. Peníze do české vědy plynou i ze zahraničí, např. z 6. rámcového programu EU.

Na specifický výzkum dává letos stejně jako loni ministerstvo jednu miliardu korun. Peníze jsou školám přidělovány podle složitého vzorce, který zohledňuje finanční objem získaných grantů, strukturu akademických pracovníků, počet absolventů magisterského studia a počet doktorandů Podle zákona se jedná o tu část výzkumu, která je bezprostředně spojena se vzděláváním, a na níž se podílejí studenti.

Výzkumné záměry jsou plány bádání jednotlivých vědeckých týmů vysokých škol na 5 až 7 let.

 

EVROPSKÁ VĚDA MÁ CO DOHÁNĚT
Svět hospodářství, (6.3.2005).


ČZB - V mnoha směrech se zatím marně snaží starý kontinent dohnat Spojené státy americké. Jedním z evropských bolavých míst zůstává i nadále rozvoj vědy a výzkumu. Potvrzují to také nejnovější údaje Eurostatu, které tentokrát zahrnují i data z některých zemí, jež nejsou členy Unie.

V rámci lisabonské strategie z roku 2000 si Evropská unie uložila jako jeden z nejvýznamnějších cílů dosáhnout výdajů na vědu a výzkum ve výši minimálně 3 % HDP v jednotlivých členských státech. Poslední statistické údaje z roku 2003 však vypovídají spíše o tom, že většina členských zemí bude mít s naplněním tohoto předsevzetí velké potíže, jež zdaleka nemusejí být korunovány úspěchem.

Představujeme slušný průměr

Splněno mají v podstatě jen ve Švédsku s necelými 4,3 % HDP v roce 2003, ve Finsku s 3,51 % a na Islandu s 3,09 procenty. Velmi blízko jsou vysněnému cíli v Dánsku (2,6 %) a v Německu s 2,5 procenty. Česká republika s 1,35 % na tom není zdaleka nejhůře, za ní skončilo třeba Irsko s 1,12 % nebo Španělsko s 1,11 %, o většině nových členských zemích ani nemluvě.

Nejnižší čísla pocházejí z Lotyšska (0,39 %) a z Kypru (0,33 %). Pro srovnání uveďme, že v roce 2003 připadlo na investice do vědy a výzkumu 3,12 % japonského HDP a 2,76 % HDP ve Spojených státech amerických.

Štědrá podnikatelská sféra

V roce 2003 investovalo všech 25 členských zemí Unie do sledovaného sektoru dohromady více než 186,03 mld. EUR (5,5 bil. Kč). Nejvyšší byla tato částka v Německu (53,2 mld. EUR) a ve Velké Británii (31,1 mld. EUR). Česká republika se svými 1,02 mld. EUR se řadí k horšímu průměru. Nejnižší finanční výdaje vykázalo opět Lotyšsko (39 mil. EUR) a Kypr (38 mil. EUR). Japonsko věnovalo ve stejném roce na vědu a výzkum 131,7 mld. EUR a Američané 268,5 miliardy eur.

Velkou snahou Unie je přenést značnou část výdajů na soukromý sektor. To se daří například v Lucembursku, kde podnikatelská sféra poskytuje přes 90 % výdajů do sledovaného segmentu. Ve Švédsku činí tento podíl 72 % a ve Finsku 70 procent. Necelá 54 % v České republice představují velmi slušný průměr. I do třetice se na opačné straně žebříčku ocitají Lotyšsko s 21,7 % a Kypr dokonce se 17,4 procenty. V USA investuje soukromý sektor do vědy a výzkumu přes 67 % celkových nákladů a v Japonsku pak téměř 74 procenta.

 

VĚTŠINA OBORŮ ZÁKLADNÍHO VÝZKUMU V ČR NEMÁ SVĚTOVOU ÚROVEŇ
Vzdelavani.iHNed.cz., (2.3.2005). Produkce patentů a vynálezů v Česku je ve srovnání s ostatními zeměmi velice nízká.


PRAHA 2. března (ČTK) - Většina oborů základního výzkumu, jimž se věnují čeští vědci, nedosahuje světového průměru. Ještě hůř je na tom aplikovaný výzkum. Produkce patentů a vynálezů v Česku je ve srovnání s ostatními zeměmi na velmi nízké úrovni, uvádí publikace Jak jsme na tom A co dál?, kterou dnes představili její autoři z Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jedním z důvodů, proč Česko v těchto oblastech zaostává, jsou nedostatečné investice do výzkumu, vývoje a inovací. "Celkové výdaje na výzkum a vývoj jsou vyšší než ve většině nových členů Evropské unie, avšak stále násobně menší než v zemích, které lze nejspíše označit za společnosti vědění," uvádí se v publikaci.

Celková podpora výzkumu a vývoje rostla do poloviny 90. let, pak se výdaje z veřejných prostředků zastavily. V roce 1996 činily veřejné výdaje na tuto oblast 0,4 procenta hrubého domácího produktu (HDP), potom pozvolna stoupaly na 0,6 procenta HDP v roce 2000. Cíl 0,7 procenta HDP se stal pouhou proklamací a nesplněným vládním slibem, píše se v publikaci.

Zaostávání země v oblasti výzkumu a vývoje podle autorů způsobila také nevhodná struktura a neefektivnost vložených zdrojů. Chybí například investice ze soukromé sféry, nevhodná je také podpora ze státního rozpočtu, která je rozdrobena do velkého počtu malých projektů.

Špatná je také orientace výzkumu a vývoje. "Převládá tendence podporovat neorientovaný základní výzkum na úkor výzkumu aplikovaného a orientovaného," uvádí studie. Ideální není ani struktura pracovníků. Chybí absolventi přírodovědných a technických oborů a celkově mladí výzkumníci. Nejvíce řešitelů výzkumných projektů je ve věkové kategorii 56 až 60 let.

Mladí lidé nemají podle autorů studie dostatečnou motivaci pro setrvání v této oblasti. Zástupci vysokých škol už řadu let upozorňují, že mladí vědci odcházejí do zahraničí, kde mají mnohem lepší podmínky pro svou práci než na mateřské škole, finanční i materiální. Většině z nich se pak nechce vrátit zpět.

Autoři publikace doporučují výrazný růst a diferenciaci finančních prostředků pro tuto oblast, vyšší podporu výzkumu na vysokých školách. Je také třeba podporovat české týmy, které se hlásí do mezinárodních výzkumných projektů, a popularizovat vědu.

 

ČĚŠI NEVYUŽÍVAJÍ PENÍZE Z MALÝCH PROGRAMŮ EU
FinančníNoviny.cz, Ekonomický server ČTK, (25.2.2005).


ČTK - PRAHA - Česká republika málo využívá peníze z malých a méně známých programů Evropské unie, tvrdí experti oslovení ČTK. Brusel nabízí miliardy eur v desítkách různých grantů podporujících především výzkumné a vědecké projekty, ale i malé podnikatele, univerzity nebo spotřebitele. Češi však o těchto programech často nemají ani tušení.

Lidé, obce i firmy většinou žádají o peníze ze strukturálních fondů, zatímco řada ostatních možností zůstává bez povšimnutí, řekl odborník na Evropskou unii z České spořitelny Petr Zahradník. Ti, kteří o méně známých projektech vědí a úspěšně z nich čerpají, pak nemají žádný důvod k chlubení, protože by si tím pouze zvýšili konkurenci.

Výjimkou zůstávají populární vzdělávací programy Leonardo da Vinci a Socrates. Čeští studenti s jejich pomocí jezdí studovat do škol po celé Evropské unii a využívají tyto programy dokonce více než činí průměr starých zemí Evropské unie, řekla expertka na evropské fondy z ministerstva financí Kateřina Mrázková.

Podle Zahradníka se začíná dařit využívat i některé programy na podporu vědy a výzkumu. Brusel na tuto oblast v letech 2002 až 2006 vyčlenil v tzv. Šestém rámcovém programu přes 16 miliard eur a české subjekty tyto prostředky zkraje téměř nečerpaly.

EU však nabízí mnoho dalších programů a grantů v různých oblastech lidské činnosti. Známé jsou energetické granty Altener a Save nebo program podpory životního prostředí Life. Menší podnikatele a výzkum podporuje Evropský investiční fond, na informační společnost zase EU myslí ve víceletém programu E- Content.

Zájemci o různé granty EU podle Zahradníka neuspějí u českých ministerstev, ale musejí se obracet přímo na instituce Evropské unie a komunikovat s nimi v angličtině nebo francouzštině. "Granty se vypisují průběžně. Po rozdání peněz grant zanikne a vznikne zase jiný," popsal celý mechanismus.

Výhodou však je, že peníze nejsou předem přiděleny mezi členské země, ale uchazeči se mohou poprat o libovolně velkou část z celkového balíku určeného pro celou pětadvacítku.

 

ŠPIČKOVÁ VÝZKUMNÁ PRACOVIŠTĚ NA NAŠICH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH
Hospodářské noviny, (24.2.2005).


(pv) - Na třech českých technických vysokých školách jsou špičková pracoviště, která se zabývají vědeckovýzkumnými problémy.

Pro výuku studentů bakalářského i magisterského studia všechny tyto vysoké školy zajišťují výuku podle více méně standardních učebních plánů. Kromě toho však mají své vědeckovýzkumné speciality, které jsou pro to které pracoviště typické a v nichž daný ústav vyniká.

ZČU Plzeň

Naše snažení směřuje k jedinému cíli - nalézt spolehlivé algoritmy a jejich implementace pro automatické řízení strojů a procesů. V důsledku obrovského pokroku v mikroelektronice v posledních dvaceti letech přitom již nejsme příliš omezeni technickými prostředky, ale především svojí schopností tvořit nové, důmyslnější a efektivnější algoritmy. Pro větší konkrétnost uveďme typický příklad z praxe, při jehož řešení dosáhlo naše pracoviště významných úspěchů. Každý rok se ve světě vyrobí miliony kompaktních procesních regulátorů, které pak v průmyslu řídí nejrůznější technologické veličiny jako je teplota, tlak, koncentrace atd. Řádné zprovoznění regulátorů v průmyslových podmínkách však není jednoduché a vyžaduje účast zkušeného experta a navíc je časově velmi náročné. Současné regulátory však mají dostatek paměti i výpočetního výkonu k tomu, aby do nich byla kromě vlastního algoritmu řízení zabudována též procedura automatického seřízení parametrů - tedy postup pro automatické zprovoznění regulátoru na daném procesu. Celá instalace regulátoru potom, zjednodušeně řečeno, spočívá v připojení vstupů a výstupů regulátoru k procesu a stisknutí příslušného tlačítka "nastav se", po němž zařízení samočinně nastaví svoje parametry tak, aby daný proces byl řízen optimálně. Tato metoda byla implementována v nedávné době do tuzemských řídicích systémů ZAT 2000 MP vyráběných ZAT a.s. Příbram, do systému Tecomat, Teco a.s. Kolín, a do kompaktních regulátorů vyráběných německou firmou PMA GmbH.

Plzeňské pracoviště je velmi známé, pokud jde o výzkum v oblasti řečových technologií, tedy počítačové syntézy řeči, rozpoznávání řeči a vývoj hlasových dialogových systémů. V národním kontextu je toto pracoviště asi jediné, které řeší problematiku řečových technologií komplexně a prakticky v plné šíři záběru. Pracuje se samozřejmě hlavně na zpracování mluvené češtiny, nicméně významné výsledky jsou dosahovány i při zpracování dalších slovanských jazyků. Tyto aktivity jsou podporovány např. rozsáhlým projektem MALACH (Multilingual Access to Large Spoken Archives), financovaným prestižní americkou grantovou agenturou NSF. V něm se naše pracoviště stalo garantem přípravy systémů automatického rozpoznávání spontánních výpovědí svědků holocaustu, a to hned pro několik slovanských jazyků (v americkém Shoah Visual History Foundation je v těchto jazycích totiž archivováno více než 20 tisíc hodin výpovědí). Na ZČU v Plzni je již čtvrtým rokem provozován hlasový dialogový systém, který zpřístupňuje po telefonu informace o výsledcích přijímacích zkoušek. Technologiemi počítačového rozpoznávání a syntézy řeči jsou zájemcům automaticky hlasovou formou zprostředkovány informace uložené na webových stránkách univerzity. Během čtyřletého provozu měl tento systém již více než 13 tisíc uživatelů. Jinou aplikací je automatický převod SMS zpráv posílaných po telefonní síti na pevnou linku (provozovatel a uživatel je Fincom Communication, a.s., a Český Telecom, a.s).

ČVUT Praha

V Trnkově laboratoři na ČVUT byly vyvinuty algoritmy pro řízení a optimalizaci účinnosti spalování a obsahu škodlivin v emisích v kotlích tepelných elektráren. Ve spolupráci s pražskou laboratoří firmy Honeywell HPL je již instalováno pět úspěšných aplikací, z toho tři v ČR a a dvě v Koreji.

Gerstnerova laboratoř na ČVUT vyvinula technologii agentového řízení a plánování, kterou lze považovat za skutečnou špičku v mezinárodním měřítku - tuto technologii dále rozvíjí firma Rockwell Automation ve svém pražském výzkumném středisku a za podpory Gerstnerovy laboratoře připravuje její první pilotní aplikace, např. pro řízení a diagnostiku subsystémů lodí či pro řízení transportu tekutého kyslíku v zařízeních NASA. Obdobná technologie posloužila např. i k návrhu systému pro plánování výroby v motorárně Škoda Auto a byla implementována českou pobočkou firmy Gedas za pomoci firmy CertiCon.

Metodika inteligentního testování softwaru našla mimo jiné uplatnění u holandské firmy Vitatron Medcial, která pokrývá významný segment světového trhu kardiostimulátorů. Za podpory ČVUT se Česká republika stala za pět let z nuly "světovou velmocí" v oblasti vývoje a testování softwaru pro kardiostimulátory a jsou zde nyní zaměstnávány desítky vysoce kvalifikovaných odborníků. Vývojem expertního systému pro neinvazivní diagnostiku kardiostimulátorů jsme dokonce začali určovat trend softwarových aplikací pro kardiostimulátory v celosvětovém měřítku.

Pro inteligentní roboty je nezbytné vnímat okolí. Nejpřirozenější se jeví zpracovávat informace o okolním světě získané kamerou. Centrum strojového vnímání na ČVUT, vedené prof. V. Hlaváčem, patří k nejpřednějším evropským laboratořím počítačového vidění. Řeší např. složité úlohy automatizovaného zpracování snímků z kamer v automobilu (čtení ukazatelů, SPZ vozů atp.), rozpoznávání obličejů, ale i chování a pohybů osob např. pro bezpečnostní systémy, synchronizuje i neúplné obrazy získané z několika kamer, zpracovává snímky z kamer všesměrového vidění, tedy kamer schopných najednou zachytit celé naše okolí. Významnými partnery centra jsou např. japonská automobilka Toyota či korejský Samsung.

VUT Brno

Brněnské pracoviště se soustřeďuje v prvé řadě na vývoj a výzkum mobilních skupin robotů. Jako příklad takové spolupráce uveďme známý robotický fotbal, kdy proti sobě hrají tří až sedmičlenná družstva robotků. Tyto jednotky jsou plně řízeny počítačem a v průběhu hry do procesu nesmí zasáhnout člověk. Brněnské družstvo ROBOHEMIA bylo dvakrát mistrem Evropy a několikrát se umístilo na medailových místech. Brněnské pracoviště se také věnuje výzkumu mobilních robotů spadajících do kategorie tzv. field robots (vhodný český termín se zatím neobjevil).

Tyto roboty jsou určeny pro práci v těžkém, nestrukturovaném prostředí, na rozdíl od zatím běžně známých robotů, které se pohybují v laboratorním prostředí, v knihovnách, muzeích apod. Robot vyvinutý v Brně je vyvíjen jako záchranářský robot např. pro průzkum budov hrozících zřícením. Mezinárodní organizace RoboCup pořádá každoročně soutěž takových robotů s cílem přinést nové podněty a urychlit vývoj robotiky. Roboty pracují na testovacích polygonech a jejich cílem je např. nalezení a identifikování stavu lidských obětí uvězněných v sutinách zřícených budov.

Soutěž je monitorována National Institute of Technology (NIST) USA. Brněnský robot ORPHEUS v této mimořádně prestižní soutěži získal v roce 2003 první místo(o brněnském vítězství byla dokonce zpráva v hlavním zpravodajství CNN). Doprovodné obrázky dokumentují obtížnost problému.

Kromě mobilních robotů je brněnské pracoviště známé průmyslovými a dopravními aplikacemi počítačového vidění. V Česku jsou již v provozu stovky kamer, které sledují nedisciplinované řidiče a přímo tisknou pokutové poukázky, které doručuje pošta. Z průmyslové oblasti máme vynikající výsledky v použití ultrazvukové emise k diagnostice zařízení a prevenci poruch. S motoráři spolupracujeme na vývoji řídicích systémů elektrických motorů bez použití snímačů polohy a rychlosti.

 

JIHOČESKÁ UNIVERZITA DOSTALA 115 MILIONŮ KORUN NA VÝZKUM
Vzdelavani.iHNed.cz., (23.2.2005).


ČESKÉ BUDĚJOVICE 22. února (ČTK) - Z devíti projektů, jež předložila ministerstvu školství, získalo státní podporu šest z nich. Jeden získal stoprocentní dotaci, dalších pět projektů dotaci devadesátiprocentní.

Na třetí místo mezi vysokými školami se z hlediska úspěšnosti výzkumných záměrů letos zařadila Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Z devíti projektů, jež předložila ministerstvu školství, získalo státní podporu šest z nich. "Úspěšnějšími byly jen Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a Masarykova univerzita v Brně," řekl dnes ČTK rektor Jihočeské univerzity Václav Bůžek.

Podle něj to znamená, že stát škole dal zakázku, aby za peníze daňových poplatníků za pět až sedm let vyřešila určitý záměr, výzkum či projekt.

Vláda poprvé v historii přidělovala peníze na výzkumnou a vědeckou činnost vysokých škol podle kvality předložených projektů. Zatímco dosud měl nárok na státní dotaci prakticky každý, kdo si podal i jakkoli formální návrh výzkumu, nyní odborníci výzkumné záměry vysokých škol hodnotili a známkovali.

Jeden z projektů Jihočeské univerzity získal stoprocentní dotaci, dalších pět devadesátiprocentní. Mezi záměry, které uspěly, jsou například výzkum života lidí v českých zemích v raném novověku, způsoby zemědělského hospodaření v podhorských a horských oblastech či dějiny české literatury v 19. a 20. století.

Podle rektora je to signál, že určité obory Jihočeské univerzity jsou na vysoké úrovni. "Jedná se zejména o přírodní vědy, historii, bohemistiku, zemědělské vědy, rybářství a fyzikální biologii," vyjmenoval. Právě v těchto oborech lze podle něj usilovat o to, aby Jihočeská univerzita byla považována za instituci, která nejen vzdělává, ale zároveň i dělá i výzkum a jeho výsledky pak přenáší do vysokoškolské výuky.

Na výzkum v roce 2005 získaly vysoké školy 2,4 miliardy korun, což je o 55 procent víc než v roce předchozím. Jihočeská univerzita z toho dostala zhruba 115 milionů korun, tedy přibližně o polovinu více než loni.

 

VÝDAJE NA VĚDU V UNII ZVOLNA ROSTOU
Hospodářské noviny, (22.2.2005).


Milan Fridrich - Brusel, 22. 2. 2005 (Od našeho zpravodaje) - "Evropská unie srovnala krok se Spojenými státy hlavně v investicích do biotechnologií, jinde není změna tak výrazná," uvedl komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik.

Zpomalení růstu ekonomiky v letech 2000 až 2002 a opatrnost investorů z oblasti technologických firem zapříčinily, že investice do vědy ve Spojených státech se snížily. V Evropské unii výdaje v této oblasti zvolna rostou. Výsledkem je snížení propastného rozdílu v investicích do vědy mezi Evropou a Spojenými státy z devadesátých let minulého století.

Zatímco v roce 2000 byl rozdíl ve výdajích na vědu 117,1 miliardy eur ve prospěch Spojených států, o dva roky později to bylo jen 110,7 miliardy. Uvedla to Evropská komise s tím, že Evropská unie to nesmí brát jako výsledek aktivní politiky, ale jako zakolísání americké ekonomiky.

"V letech 1995 až 2000 vzrostl rozdíl ve výdajích na vědu mezi Evropskou unií a Spojenými státy o čtyřicet procent. To bylo varovné číslo. Americká ekonomika nabírá dech a pokud unie nebude rychle reagovat, propast ve výdajích může do deseti let dosáhnout dvou set miliard eur," říká David Wilkinson ze Společného výzkumného střediska.

Spojené státy dávají na vědu 2,8 procenta hrubého domácího produktu, Evropská unie 1,9. Unie chtěla tento nepoměr zlomit do roku 2010, kdy se měla její ekonomika stát nejvýkonnější na světě, a investovat do výzkumu tři procenta HDP.

Revize tzv. lisabonské agendy, z níž cíl vyplýval, ale ukázala, že jen dvě země v současnosti dávají na vědu přes tři procenta hrubého domácího produktu - Finsko (3,49) a Švédsko (4,27).

"Evropská unie srovnala krok se Spojenými státy hlavně v investicích do biotechnologií, jinde není změna tak výrazná," uvedl komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik. Investice do biotechnologií dosáhly na obou stranách Atlantiku dvou miliard eur v roce 2003. Loňská čísla ještě nejsou známa.

Ačkoliv se čekalo, že Spojené státy unii předčí, na stagnaci na americké straně se podepsala politika Bushovy administrativy.

Bílý dům nemá například zájem na výzkumu týkajícím se zárodečných buněk. Evropská komise naopak program podporuje.

"Osobně věřím, že nelze zastavit programy, které by mohly zlepšit zdraví tisíců dětí i dospělých a významně změnit moderní zdravotnictví. Nejde jen o ekonomický pohled," poznamenal komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik.

Evropská komise uvedla, že unie může očekávat výrazné snížení propasti vůči Spojeným státům ve výdajích na nanotechnologie. Zatím co před třemi lety americké firmy i vláda věnovaly dvojnásobek částky na výzkum v této oblasti, v roce 2003 se suma vyrovnala. Spojené státy, Evropská unie a Japonsko dávaly po miliardě eur na vývoj nanotechnologií.

"Nejdůležitější pro rozvoj evropské vědy je větší motivace podniků, aby investovaly do vědy. Tu věc nejde řídit shora. Firmy potřebují podporu a jistotu, že se jim investice vyplatí. K tomu je potřeba jasná legislativa, která v mnoha směrech v unii chybí," zdůraznil Harris Miller, prezident Americké asociace technologických firem.

 

NOVÝ VĚDECKO-TECHNICKÝ PARK VZNIKNE V PLZNI
RegionPlzen.Cz, (22.2.2005).


Jana Kutláková: Udržení talentovaných výzkumných pracovníků v Plzni by mohl přinést nový vědecko-technický park. Většina místních studentů musí totiž z nedostatku pracovních míst odcházet do jiných měst nebo dokonce států. Jeho vznik odsouhlasilo v úterý zastupitelstvo plzeňského kraje.

Nový vědecko-technický park by měl vzniknout na Borských polích na místě bývalého letiště v blízkosti univerzity.

Výzkumní pracovníci společně s malými a středními firmami zde budou vyvíjet nové výrobky ale např. i zkoumat, jak ušetřit energii v domácnosti i ve výrobě. V plánu jsou i nové technologie jako biotechnika a mikrotechnologie.

Park bude mít tzv. tři základní sloupy. Prvním je centrum, které bude sloužit k přípravě nových principů.

Druhým sloupem je vědecko-technický park, který zajišťuje kombinaci vědeckých a technických inženýrských poznatků a zároveň připravuje nové výrobky.Třetí je určen k přenosu poznatků a technologií, např. z univerzity do praxe nebo z podniku do podniku, ze zahraničí sem a naopak.

Se stavbou parku se začne po přijetí projektu, který se právě zpracovává pro Evropskou unii. Podle předběžných odhadů to bude v srpnu nebo září tohoto roku. Začít fungovat by měl do roka od začátku výstavby.

 

VE VÁLCE O PENÍZE JE MNOHO PORAŽENÝCH
Svět vědy, 2/2005, (19.2.2005).


Pavel Skramlík: Česká věda zažila dost vzrušené zemětřesení v oblasti financování ze státního rozpočtu pro rok 2005. Zřetelně největší otřes zažily vysoké školy, protože ministerstvo školství radikálně změnilo systém přidělování peněz na výzkum. Poprvé v historii se prostředky přidělovaly podle kvality předložených projektů. Ozývaly se hlasy jásající jak v prvomájovém průvodu, avšak mnoho reakcí vzbuzuje pocit, že v praxi je něco špatně. Pokusíme se z množství polemik abstrahovat hlavní názorové směry.

Je fakt, že navýšení finančních prostředků na vědu a výzkum je rekordní. Vláda letos vynaloží asi 16,46 mld. Kč ze státního rozpočtu. Z toho asi 5,48 mld. přijde do resortu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, z jehož prostředků budou financovány věda a výzkum na vysokých školách ve výši 2,4 mld. (vloni to bylo jen 1,6 mld.). Akademie věd ČR bude hospodařit se 4,4 mld., Grantová agentura s 1,33 mld. Kč.

Ostatní prostředky na vědu a výzkum byly přiděleny dalším resortům, přes miliardu získalo jen Ministerstvo průmyslu a obchodu (1,85 mld.).

Souhlas s tím, že rozdělování prostředků potřebuje reformu a nelze je přidělovat plošně, byl celkem všeobecný. Ale konkrétní kritéria se setkala s nepříznivou reakcí škol a také Akademie věd, která zvolila jiný přístup a dala do najevo.

Bouře na vysokých školách

Největší bouře vznikla po oznámení přidělení finančních prostředků na vysokých školách. Nejdříve kvůli kritériím. Peníze se přidělovaly podle kvality předložených výzkumných záměrů a byly bodovány obvykle třemi domácími a zahraničními oponenty. Podle bodů byly zařazeny do kategorií A, B, C a D, přičemž „áčkaři“ získali 100 % požadovaných financí, „béčkaři“ 90 % a ostatní už ani korunu, byly ze hry. Představitelé vysokých škol to označili za chybu, neboť takový způsob hodnocení přísluší především individuálním grantovým projektům (v řádů stovek tisíc korun) než oborovému výzkum škol, v němž jde o miliony. Navíc oponenti neměli možnost posoudit rozdíly mezi výzkumnými záměry. Nebyl vzat v úvahu faktor dlouhodobosti výzkumných záměrů, jejichž realizace většinou přesahuje jeden rok práce. Podivení vyjádřili někteří zahraniční oponenti nad tím, že se při rozdělování financí nebere v úvahu evaluace minulé produktivity vědeckých pracovišť, ale rozhoduje se na základě slibů budoucích výstupů. Výsledek je považován za nekvalifikované úřednické rozhodnutí, jemuž navíc předcházela spousta únavné byrokracie.

Velké prohry

Nakonec byly přiděleny vysokým školám na rok 2005 prostředky na vědu a výzkum takto (za jménem školy je pod sloupcem A uveden nárůst či úbytek financí proti roku 2004 v %, pod sloupcem B je vyjádřena v % částka, kterou škola získala z požadovaného objemu na rok 2005):

ŠkolaAB
Akademie výtvarných umění Praha-18 % 31 %
ČVUT Praha+22 %47 %
Česká zemědělská univerzita Praha +68 % 22 %
Janáčkova AMU Brno -100 % 0 %
Jihočeská univerzita Č. Budějovice +91 %73 %
Masarykova univerzita Brno +140 % 64 %
Mendelova ZLU Brno -34 % 36 %
Ostravská univerzita Ostrava -2 % 14 %
Slezská univerzita Opava +87 % 39 %
Technická univerzita Liberec -17 % 24 %
Univerzita Hradec Králové -100 % 0 %
Univerzita J. E. Purkyně Ústí n. L. -100 % 0 %
Univerzita Karlova Praha +81 % 63 %
Univerzita Palackého Olomouc +136 % 47 %
Univerzita Pardubice +109 % 57 %
Univerzita Tomáše Bati Zlín +82 % 68 %
Veterinární a farmaceut. univerzita Brno +160 % 39 %
Vysoká škola báňská – TU Ostrava -15 % 21 %
Vysoká škola ekonomická Praha -26 % 16 %
VŠCHT Praha +15 % 89 %
Vysoké učení technické Brno +8 % 39 %
Západočeská univerzita Plzeň +56 % 32 %

Některá úspěšná vědecká pracoviště dopadla po tomto rozdělení katastrofálně. Největší část přidělených financí skončí v oblasti průmyslu, informatiky a vojenství (638 mil.), přičemž výzkumné záměry pro armádu jsou víceméně utajeny. Logicky jsou spokojeni ti, kteří vydělali, nespokojeni ti, co nedostali dost. Medicínské obory získaly více než 60 % navíc (např. Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně má na vědu o 160 % peněz více než vloni), technické a společenské o 30 %, jako sedláci u Chlumce naopak dopadli dlouhodobě úspěšní chemici a kybernetici z ČVUT. Na VŠE v Praze se budou propouštět desítky vědců. Totéž se zřejmě odehraje na Přírodovědecké fakultě UK (vloni 96 milionů, letos jen 40), kteří skončí buď v zahraničí, nebo v soukromé sféře. Přitom UK v Praze celkově získala o 80 % financí více (zejména díky medicíně, fyzice a molekulární biologii, Filozofická fakulta UK dokonce získala 100 % požadovaných prostředků), ale na Přírodovědecké fakultě se dostane do velkých potíží úspěšný tým experimentálních biologů. Jiné školy propadly úplně (viz tabulka). Byli dost „biti“ technici, což například udivuje v případě TU Liberec, jejíž výsledky (např. světové unikáty v nanovlákenných technologiích) i velkolepý program mají vysoké ambice.

Bouří se ředitelé, AV má vlastní cestu

Velmi nespokojeni jsou ředitelé výzkumných ústavů, zejména těch společensko-vědních, s novou vládní metodikou hodnocení, která podle nich nerespektuje světové standardy. Označují ji za „paskvil“. Akademie věd, která poskytuje institucionální prostředky, šla jinou cestou. Při rozdělování financí zohlednila hodnocení dosavadních výsledků pracovišť, nové vědecké záměry dala posoudit vždy čtyřem oponentům (z toho třem zahraničním) a brala v úvahu střednědobý výhled výdajů státu na vědu a výzkum. Vyplývá z toho větší snaha o stabilitu úspěšných pracovišť a perspektivu. Předsedkyně AV ČR prof. Helena Illnerová jasně deklarovala: „Podporuji dobře promyšlené úsilí o diferencované financování výzkumu a tím i o efektivní využití zdrojů. Diferenciace však musí být založena na spolehlivém hodnocení výkonnosti a potenciálu pracovišť spojeném s kritickým posouzením přiměřenosti nákladů.“ První „reformní“ rozpočet pro vědu a výzkum na rok 2005 však skončil hořkým úsudkem, že kdo lépe a více sliboval, ten víc dostal.

 

AKADEMIE VĚD JE DNES JINÁ
Hospodářské noviny, (17.2.2005). Helena Ilnerová, předsedkyně Akademie věd České republiky.


V článku Státní dotace (HN 17. prosince 2004) napsal prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek: "Dodnes u nás funguje model východního bloku, kdy se vědou a výzkumem zabývá paralelně Akademie věd České republiky a zároveň vysoké školy, aniž by mezi nimi fungovala standardní provázanost." Jde skutečně o dědictví východního bloku? A je pravda, že nefunguje provázanost?

Akademie věd České republiky vznikla zákonem z roku 1992. Ač navázala na svou předchůdkyni, Československou akademii věd, zásadně se od ní odlišila a stala se zcela jiným tělesem. Je především soustavou výzkumných pracovišť, která mají svou vlastní právní subjektivitu. Hlavním posláním pracovišť Akademie věd je kvalitní základní vyhledávací výzkum užitelný pro potřeby společnosti.

A jak je to s provázaností Akademie věd s vysokými školami? Akademie má uzavřené a fungující smlouvy o spolupráci téměř se všemi veřejnými vysokými školami v České republice. Téměř všechna její pracoviště jsou akreditována spolu s vysokými školami pro doktorské studijní programy. Většina vědeckých pracovníků Akademie vyučuje v magisterských, ba i v bakalářských programech, vede doktorské a často i diplomové práce. V současné době ústavy Akademie spolupracují s vysokými školami na více než 600 společných výzkumných projektech a ve více než 60 společných pracovištích. O oddělení Akademie a vysokých škol lze tedy sotva hovořit.

 

SLOVENSKO: SÁZÍME NA VĚDU A VÝZKUM
Mladá fronta DNES, Události, (17.2.2005).


(ČTK):

Bratislava - Slovensko v příštích letech ztratí výhodu levné pracovní síly a musí se začít orientovat na obory, které vyžadují vysoké vzdělání. Uvádí to Strategie konkurenceschopnosti Slovenska do roku 2010, kterou včera schválila vláda Mikuláše Dzurindy. Strategie vychází z předpokladu, že reformy nynější vlády se dokončí a nebudou se v budoucnu zásadně měnit. Plán stanovil čtyři oblasti, ke kterým má kabinet vypracovat podrobnější vize. Kromě vzdělání, vědy, výzkumu a inovací se má Slovensko v budoucnu zaměřit na rozvoj informační společnosti.

 

LABORATOŘ V BRNĚ BUDE HLEDAT LÉKY NA AIDS
Mladá fronta DNES, (17.2.2005).


Brno - (kar) - Špičkové talenty z chemie, farmacie a medicíny hledá v Brně společnost IQA, která chce v jihomoravské metropoli otevřít laboratoř. Mladí vědci tu dostanou příležitost podílet se na vývoji léků pro boj s rakovinou a AIDS.

"Zaměřili jsme se na oblast, která pro člověka zůstává výzvou. Naší vizí je zlepšit kvalitu života lidí, kteří bojují s těmito nejtěžšími nemocemi. Na rakovinu bude stěží existovat nějaký univerzální medikament. My pracujeme na takových lécích, které šetří organismus a zmírňují bolest nemocných," vysvětlila předsedkyně představenstva Xenia Svobodová.

Jedním ze směrů výzkumu IQA je například vývoj látek, které posilují účinky ozařování, a tím umožní snížit jeho dávkování. Vědci chtějí rovněž docílit toho, aby léky, které byly až dosud podávány v infuzích, existovaly v tabletách a pacient je mohl brát doma. "Snažíme se přispět k výrobě takových léků, které nemají drastické vedlejší účinky. Takové, které cíleně zasáhnou poškozenou tkáň. Zjednodušeně řečeno, nebude se pak muset brát dělo na komára a léčba se obejde bez spálené země," uvedl mluvčí společnosti Roman Pařík.

Biotechnologická společnost vyčlenila na zřízení laboratoře v Brně patnáct milionů, z nichž zhruba polovinu pokryje ze státního grantu.

Po Praze a Olomouci tak rozšíří síť svých pracovišť. "Olomouckým se už podařilo prodat do zahraničí patenty na dva léky, které prodlužují život onkologicky nemocným. V brněnské laboratoři počítáme se sedmnácti pracovníky a věříme, že i tady objevíme ambiciózní talentované lidi. Výběrové řízení právě probíhá," doplnila Xenia Svobodová.

Nové pracoviště má být zřízeno ještě letos, jedním z možných míst jeho sídla je i univerzitní městečko v Bohunicích.

 

KONKURENCE A ELITNÍ VÝZKUMNÉ UNIVERZITY
Hospodářské noviny, (15.2.2005).


Lenka Zlámalová, Vendula Křížová, Petr Holub: Opoziční ODS by na univerzity ráda přinesla to, čím ve vyspělém světě vynikají a co v Česku naopak postrádají: podnikatelského ducha a konkurenci.

Modrá šance pro vědu a výzkum se v mnohém podobá krokům, které se nyní snaží prosadit vicepremiér Jahn. I ODS chce přimět univerzity, výzkumné instituty a firmy, aby více spolupracovaly. Motivovat je k tomu bude razantní změnou financování.

Ke slovu by se dostala "tvrdá" měřítka: světové citační indexy, mezinárodní patenty, důkazy využití vědeckých objevů v reálné ekonomice. Čím více bodů v těchto žebříčcích, tím více peněz od státu. "Zatím je více času věnováno administrativnímu posuzování přihlášek o peníze než hodnocení skutečných výsledků," píše v Modré šanci stínový ministr školství Walter Bartoš.

S vicepremiérem Martinem Jahnem se nejsilnější opoziční strana shodne i na tom, že vědě neprospívá rozmělňování peněz do rozpočtů jednotlivých ministerstev. "Tuto roli v evropských zemích zastávají samostatná ministerstva pro vzdělávání, vědy a technologie," míní Bartoš.

ODS by zároveň chtěla zvýšit rozdíly mezi nynějšími vysokými školami. Ty, které mají nejlepší výsledky ve vědě, by se staly "výzkumnými univerzitami". Sloučily by se s ústavy Akademie věd. Právě tato instituce by tak přišla o velkou část své autonomie: dnes má například samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu.

Šest hlavních směrů

  1. MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE, BIOMEDICÍNA A BIOTECHNOLOGIE
    Výzkum buněk a organismů pro pochopení příčin onemocnění a biologických procesů.
  2. DLOUHODOBÉ ZAJIŠTĚNÍ ENERGETICKÝCH ZDROJŮ
    Výzkum jaderné fúze, využití biomasy a vodíkového hospodářství.
  3. MATERIÁLOVÝ VÝZKUM
    Vývoj nových materiálů pro informační technologie a pro pokrok v biologických a lékařských vědách.
  4. STROJÍRENSKÝ VÝZKUM
    Zvýšení výkonu strojírenství, technické chemie a elektrotechniky.
  5. INFORMAČNÍ SPOLEČNOST
    Vývoj informačních technologií a podpora znalostní ekonomiky.
  6. BEZPEČNOSTNÍ VÝZKUM
    Vytvořit model bezpečnosti země.

 

JAHN MÁ PLÁN, JAK ZAPLATIT VĚDU
Hospodářské noviny, (15.2.2005). Vicepremiér chce investovat více státních peněz, ale zároveň také výrazně zvýšit nároky na vědce.


Praha, 15. 2. 2005, Petr Holub, Lenka Zlámalová: Martin Jahn chce změnit českou vědu. Je to úkol, který se od roku 1989 nikomu nepodařil.

Podle Jahnova materiálu, který by měla během března schválit vláda, už vědci například nebudou dostávat peníze od státu automaticky a plošně jako dosud, ale budou o stále větší část peněz soutěžit granty a výzkumnými záměry. "Při hodnocení se bude dávat větší důraz na výsledky na světové úrovni. Důležitým měřítkem bude, jak dalece univerzity a vědecké instituce spolupracují s firmami. Je potřeba, aby z vědeckých výsledků měla zisky ekonomika," říká Jahn.

Se svými plány přichází necelé dva týdny poté, co šéf Evropské komise José Manuel Barroso označil ve strategii na příštích pět let investice do znalostí za nejdůležitější krok, který může přinést do Evropy vyšší růst ekonomiky i životní úrovně. Brusel po všech členských zemích žádá, aby do roku 2010 zvýšily veřejné investice do vědy na jedno procento HDP. Česko letos investuje 16,5 miliardy korun - 0,57 procenta HDP. Aby za pět let země splnila nárok Bruselu, musela by na nové objevy dát kolem 40 miliard korun.

Cesta k podnikatelům

Jedním z důležitých kroků Jahnovy reformy je prolomení bariéry mezi vědci a podnikateli. Ti k sobě v Česku na rozdíl od úspěšných evropských zemí, jako jsou Finsko či Irsko, zatím nenašli cestu. Výsledky z laboratoří tak nenesou zisky ekonomice.

"Příkladem může být Švédsko, které upravilo vysokoškolský zákon. Hlavním cílem podle něho je vedle pedagogiky a výzkumu také transfer technologií. Státní příspěvek dostávají školy také podle toho, co dělají pro inovace," říká místopředseda Rady pro vědu a výzkum Vladimír Viklický.

V úspěšných ekonomikách také hrají důležitou roli vědecké inkubátory, kde začínající firmy rozvíjejí nové technologie. V Česku se jim zatím nedaří, proto chce Jahn začínajícím výzkumným firmám zlepšit podmínky.

"Měli bychom postupovat stejně jako jinde ve světě. Vědec dostane nápad, jde za vedením univerzity, že by ho chtěl realizovat. Pak může rok dělat na svém, má zadarmo materiál i přístup do laboratoří, ale nebere plat," říká Viklický. Vědec pak podle něho dostane šanci založit si firmu, na niž mu přispěje stát z peněz na podporu znalostí. Když se podnik rozjede, nemá už většinou problém najít soukromého investora především z řad fondů rizikového kapitálu.

V Česku granty na rozjezd výzkumných firem neexistují. "Nejde přitom o velké peníze, daly by se získat z úspor při zjednodušení vědecké byrokracie," míní Viklický.

Administrativa je zbytečně drahá i proto, že nové objevy se dnes platí z 22 různých kapitol rozpočtu. "Budeme se snažit ty peníze soustředit na co nejméně míst. Bude to ale velmi obtížné prosadit, ministerstva nebudou mít chuť se vzdát části svých rozpočtů," připouští Jahn.

Úspěšné země průhledné financování vědy prosadily už dříve. Ve Finsku se všechny veřejné peníze soustřeďují ve fondu TEKES. Vypisuje řadu programů, kde se o finance mohou ucházet univerzity i firmy.

Přesvědčit akcionáře

S podporou vědy váhají i české podniky. "Všude vznikají nějaká technologická centra. Ale když se zeptáte na jejich záměr, odpovědí, že napřed se tam musí dát peníze," vysvětluje svou skepsi generální ředitel farmaceutické firmy Zentiva Jiří Michal. "Jsme schopni jít cestou inovací, ale musím před akcionáři obhájit, že jde o snesitelné riziko," dodává.

Jahn se snaží prosadit, aby si firmy mohly peníze, které investují do vědy v technologických centrech či na univerzitách, odečíst z daní. Proti se však postavil ministr financí Bohuslav Sobotka, který se obává nižších příjmů z daní.

Biotechnologie na prvním místě, str. 2 Komentář, str. 8

Základní body plánu

Nepřispívat všem jako dnes, ale rozdělovat co nejvíce státních peněz na projektech v soutěžích. Mnohem významnější roli budou přitom hrát světově uznávané patenty a publikace.

Veřejné peníze na vědu by měly být soustředěny do jednoho fondu. Dnes se rozdělují ve 22 kapitolách státního rozpočtu: v každé podle jiných pravidel.

Stát by měl finančně motivovat vědce, aby spolupracovali s firmami.

Daňové odpisy pro firmy, jež budou přispívat univerzitám a vědeckým ústavům.

Podporu zaměřit na šest hlavních oborů: biotechnologii, energetiku, materiálový výzkum, strojírenství, informační technologie a bezpečnostní výzkum.

Umožnit vědeckým ústavům podnikání.

 

PŘIDAT PENÍZE NESTAČÍ
Hospodářské noviny, (15.2.2005).


Martin Denemark:

Dvě a půl miliardy korun, které na podporu vědy loni rozdělovalo ministerstvo školství, vyvolaly na vysokých školách a ve vědeckých ústavech malou bouři. Ještě nikdy jsem se nesetkal s tolika vědci, rektory a profesory, kteří si přáli napsat do novin svůj názor. A většinou značně kritický, což je v této komunitě neobvyklé. Co by se tedy asi dělo, kdyby se v příštích letech podařilo prosadit, aby se pomocí přísnějších a na skutečné priority zaměřených metod rozdělovaly v podstatě všechny peníze, které stát na rozvoj vědy přiděluje?

Jako hlavní motto v debatách o financování vědy zní, že peněz je málo. Bezpochyby je to pravda. Řada českých pracovišť v kvalitě přístrojového vybavení a celkového zázemí zaostává za zahraniční konkurencí. Mzdy vědců jsou nízké, u mladých se blíží almužně. Jaká je však záruka, že v případě, když by se příděl peněz například zdvojnásobil, by také výrazně vzrostl i celkový výkon ústavů a univerzit? Rozhodně nefunguje přímá úměra mezi financemi a výsledky, ať už vyjádřenými v patentech či článcích.

Česká věda totiž netrpí jen nedostatkem peněz. Má problémy i sama se sebou. I s vědomím toho, že pro to nejsou dobré legislativní podmínky, není možné nevidět, že má potíže "prodat" své výsledky průmyslu. Stejně tak školy jen pomalu zavádějí metody, které jsou ve světě už běžné, například inkubátory, v nichž by pomáhaly studentům či doktorandům prosadit nápady do života.

Způsob, jímž ministerstvo školství rozdělovalo peníze na granty, nebyl ideální. Přesto reakce, které vyvolal, naznačují, že si některé školy a ústavy nezvykly na riziko a narůstající konkurenci. Přitom právě tu bude nutné zapojit, aby se v budoucnu peníze prioritně přidělovaly těm pracovištím, která je dokážou lépe využít.

Je správné od vlády soustavně požadovat, aby vědu víc podporovala. Zároveň však musí zpřísnit pravidla a kritéria, podle nichž je rozděluje. martin.denemark@economia.cz

 

BIOTECHNOLOGIE BUDOU NA PRVNÍM MÍSTĚ
Hospodářské noviny, (15.2.2005).


Praha, 15. 2. 2005, Petr Holub,Lenka Zlámalová,Vendula Kříž: Biotechnologie - takový byl nejčastěji skloňovaný termín při prezentaci nového plánu na podporu vědy. Na prvním místě mezi šesti prioritami ho jmenoval vicepremiér Martin Jahn a ještě dodal: "Musíme rozhodnout, co je pro nás nejdůležitější. Nemůžeme dělat úplně všechno." Dodal sice, že se neruší podpora ostatních oborů, navrhované dotace biotechnologií přesto překračují dosavadní představy.

Dvaapůlkrát víc

Obor, který produkuje nové léky, zdravotnické materiály, jemné diagnostické a měřící přístroje využitelné nejen v medicíně, má podle Jahnova návrhu zdvojnásobit svou výzkumnou kapacitu. Nepůjde to pouze přerozdělením stávajících peněz kvalitnějším týmům.

"Je nutno otevřít nové příležitosti pro mladou generaci. Náklady lze přibližně odhadnout na 300 - 500 miliónů ročně," píše se v dokumentu, který zároveň žádá dalších 300 - 400 miliónů ročně pro nové ústavy zaměřené na aplikovaný výzkum. Doplňuje: "Zřízení nového relativně malého mezinárodní ústavu špičkové světové úrovně přijde na 700 miliónů korun, zhruba 400 miliónů korun stojí roční provoz." Celkové výdaje veřejných rozpočtů by měly dosáhnout pěti miliard korun, dvouapůlnásobek současné dotace.

Tato prognóza nestřílí příliš vysoko, pokud Česko bere vážně svůj podpis Lisabonské strategie, podle níž mají veřejné výdaje na výzkum do roku 2010 dosáhnout jednoho procenta ekonomického výkonu země - tedy částce dvakrát vyšší proti letošním 16 miliardám.

Autoři návrhu na podporu biotechnologií tvrdí, že Česko má řadu kvalitních vědců, značná část přitom pracuje na zahraničních univerzitách. Dohnat světové lídry ze západní Evropy, Ameriky a jihovýchodní Asie, ale také třeba Maďary a Estonce však nebude snadné. Zatím chybí dostatečný počet malých biotechnologických firem, které podle místopředsedy vládní rady pro výzkum Vladimíra Viklického mohou produkovat výrobky na nejvyšší technologické úrovni.

Právě malé spin-off firmy, které budou vznikat vedle univerzit a využívat jejich intelektuální možnosti, mají být hlavním výsledkem nové vládní politiky.

Stížnost z mikrobiologie

O biotechnologiích se však na vládní radě mluvilo i v jiné souvislosti. Z českých vědců patří v oboru k nejznámějším mikrobiolog Václav Hořejší z Akademie věd, který počátkem roku přerušil spolupráci s vládními experty. "Pochybuji, že ti, kteří o novém plánu rozhodují, jsou dostatečně kompetentní," vysvětluje svůj odchod z Jahnova týmu Hořejší.

Věcnou příčinou byl jeden z prvních kroků nové strategie. Univerzitním vědeckým týmům se přidělovaly finance na příštích pět let podle nové metody. Hořejší přitom postup ministerstva školství veřejně odsoudil: "Je to největší selhání vědní politiky za posledních deset let," tvrdí slavný mikrobiolog, podle kterého byl systém výběru spíše náhodný. Peníze nedostali vědci, kteří nebyli o nic horší než ti, kteří dotace obdrželi.

Vládní rada chybu nepřiznala, i když se ji fakticky pokusila napravit. Ministerstvo školství slíbilo překlenovací dotaci třem vědeckým týmům, které se nejvíc ozývaly, a vládní rada oznámila, že vyhlásí soutěž o další záměry ještě letos a neúspěšní dostanou novou šanci.

"Pokud chyby vidí, měli by je ukázat ostatním," potvrzuje Hořejší, že takovým postupem vládní úředníci důvěru nemohou obnovit.

Léky na vzácné nemoci

Jedním z týmů, které mají slíbenou podporu ministerstva, jsou mikrobiologové z pražské přírodovědecké fakulty. Svou stížnost před veřejností obhájili připomínkou pravidelných publikací v jednom z nejslavnějších časopisů světové vědy Nature.

"Zatím nevíme, co bude dál, žádné peníze jsme nedostali," říká Jan Tachezy, který v týmu mikrobiologů vede výzkum parazitů. S kolegy sepsali nový výzkumný záměr a pokračují ve výzkumu, i když se pomalu propadají do dluhů.

Přitom práce jejich oddělení, které zkoumá některé tzv. vzácné nemoci, může přispět k tomu, že zdravotnické rozpočty v příštích letech uspoří miliardy.

Česko loni dovezlo léky za 46 miliard korun, podle údajů VZP nejrychleji rostou výdaje za léky na vzácné nemoci, způsobené především poruchami metabolismu. Předloni stály 2,2 miliardy. "Za dalších 10 let to bude desetinásobek," odhaduje Antonín Pečenka z VZP. Na trh přijdou další léky, které budou zachraňovat život dosud nevyléčitelným pacientům.

Experti připomínají, že účastí na výzkumu těchto léků je možné snížit cenu za jejich nákup. Výzkum je jednou z mála možností, jak udržet solidární zdravotnický rozpočet.

 

PŘES DEN V ÚSTAVU, VEČER VE SVÉ FIRMĚ
Hospodářské noviny, (15.2.2005).


Praha, 15. 2. 2005, Lenka Zlámalová, Vendula Křížová, Petr Holub - Tři vědci z Ústavu molekulární genetiky zjistili, že své nápady mohou vedle Akademie věd uplatnit také ve vlastním podniku. "Ve firmě pracujeme pro sebe, na půdě akademie pro akademii. Mentálně se to ale samozřejmě oddělit nedá, protože i ve státní laboratoři člověk najednou vnímá ten komerční potenciál," říkají shodně majitelé firmy Apronex Ladislav Anděra, Vladimír Kořínek, a Jiří Špička.

Věnují se výzkumu apotózy, neboli "řízené buněčné smrti". Smrt buňky v těle může být náhodná, například po popálenině, nebo řízená, kdy organismus buňce nakáže: "Umři!" Okolní buňky apotózu poznají a buňku pohltí.

Vědci se nejprve zaměřili na vývoj proteinu, který apotózu řídí. Nese název TRIAL a získá se vložením lidského genu do bakterií E.coli, které se rychle množí a jejichž produkce je relativně levná.

Proces by mohl pomoci při léčbě rakoviny chemoterapií, když by omezil její nežádoucí účinky.

Apronex vznikl před rokem po nabídce švýcarské firmy Alexis, distributora produktů biomedicínských laboratoří. Švýcarům se líbil výzkum, který prezentoval Anděra na sympóziu. "Středně velké firmě se nevyplatí mít vlastní výzkum a vývoj. Proto mají skauty, kteří tipují zajímavé produkty na sympoziích," vysvětluje dohodu Kořínek.

Alexis nabídl pražským vědcům grant za právo prodávat protein TRIAL a za exkluzivitu na prodej dalších produktů. Vědci si pro firmu najali dvě místnosti na pražské periférii, přitom zůstali zaměstnanci akademie. Za protein, který vymysleli na akademické půdě, museli státu zaplatit.

V akademii začínal i zakladatel firmy AppGenics, molekulární biolog Petr Malý. Firma vznikla v rámci pětiletého projektu státního Centra pro molekulární a biologickou technologii

Malý a jeho kolegové se věnovali výzkumu zvířat, do kterých byl za dodržení etických a legislativních podmínek vsunut lidský gen. Organismus zvířete pak produkuje látky, které je možné využít k diagnostice či léčbě. "Léčiva získáváme z tělních tekutin zvířat," shrnuje Malý. Některé z nich se snaží prodat do zahraničí.

Pro Appgenics letos začíná převratný rok. Grantová podpora skončila a firma nemá peníze na další cílený výzkum. I když je se svou specializací v zemi jediná, místo vývoje dnes obchoduje s produkty z minulých let.

Biologové tvrdí, že tuzemští zájemci o komerční výzkumné záměry neexistují.

"V zahraničí velmi rychle vznikají biotechnologické parky vedle univerzit. Nápady mohou rovnou odcházet do firem, které je rozvíjejí a uvádějí do praxe," říká Anděra. Podobnou infrastrukturu by vítal i v Česku. "Prostorové sblížení akademie, vysokých škol a výrobních subjektů je nejlepší cesta k rozvoji a popularizaci vědy."

Společný areál vědců a podnikatelů by měl například dobrý kontakt na vědecké databáze, protože platit časopisy je pro malou firmu obrovská zátěž. K dispozici by byla také potřebná administrativa

Zaměstnávání úředníků je pro nové firmy velký problém: "Pracovník musí být proškolen v bezpečnosti práce, musí se mu přes mzdovou účetní vypočítat plat a tak dále," dodává Anděra.

 

VÝVOJOVÉ CENTRUM DÁ PRÁCI STOVCE VĚDCŮ
Mladá fronta DNES, (12.2.2005). V Pardubicích budou vznikat počítačové programy.


Pardubice - Pavel Dosoudil: Z města montáží a chemie by se Pardubice mohly s nadsázkou změnit v Sillicon Valley východních Čech. V nových halách by měly už v příštím roce stovky vědců, konstruktérů a programátorů vymýšlet počítačové programy, navrhovat nové automobilové díly či chemikálie.

Vědecké centrum má obsadit šest hektarů v průmyslové zóně. Těžit by z toho mohli hlavně odborníci z pardubické univerzity.

Firmy si budou najímat odborníky z univerzity

„Předběžně máme dohody s několika zájemci a kapacita technoparku je zhruba z poloviny zamluvená. Jde o firmy zabývající se vývojem automobilových dílů a softwaru. Jedna z nich bude potřebovat přes sto padesát programátorů,“ uvedl předseda představenstva společnosti TechnoPark Management Tomáš Hruška.

Podle něj si budou firmy v technoparku z velké části najímat jako externí pracovníky zaměstnance pardubické univerzity.

„Zčásti jen na konkrétní projekt, ale někteří klienti budou v Pardubicích působit dlouhodobě a zřídí si zde své pobočky. Ti využijí vědecký potenciál vysoké školy i jejích studentů, manažersky budou řídit činnost odjinud,“ vysvětluje Hruška.

Specialisté by se měli v technoparku věnovat hlavně konstrukčním pracím na vývoji plechových dílců automobilů, vývoji počítačových aplikací nebo výzkumu z oblasti chemie a hardwaru. Kromě toho by měla být v areálu zkušebna vybavená například stavem na testování exhalací motorů.

„Mnoho našich pracovníků řeší při výzkumu a vývoji i praktické problémy. Z nich by se rekrutovali zájemci o spolupráci s technoparkem. Součástí týmů bývají i studenti,“ říká prorektor pro výzkum a vnější vztahy univerzity Jiří Málek. Podle něj musí firma pouze nabídnout zajímavé projekty. „Příklady ze světa hovoří o tom, že tato cesta je správná,“ dodává Málek.

Stavbu nových hal má platit Evropská unie

Pro zájemce vyrostou v areálu technoparku nové nájemní haly. Jejich stavbu chce vedení společnosti zaplatit až ze tří čtvrtin z dotačního programu Prosperita Evropské unie, na zbytek si vezme úvěr. „Stavět se bude po etapách, vždy to, co bude nasmlouvané. V první fázi tedy asi polovina, první klienti by se do technoparku měli stěhovat v roce 2006,“ odhaduje Hruška.

Celkem by mělo pro technopark pracovat několik stovek lidí, většinou vysokoškoláků. „Věřím, že to bude mít perspektivu. Určitě zde najde zajímavou práci sto až dvě stě odborníků mimo univerzitu,“ míní krajská radní pro rozvoj lidských zdrojů, celoživotní vzdělávání a zaměstnanost Jana Smetanová.

Výstavba technologického centra si podle odhadů vyžádá až 600 milionů korun. Kromě Pardubic existují již obdobné technoparky v Brně, Plzni či Ostravě.

Společnost TechnoPark založil vloni na podzim Pardubický kraj spolu s univerzitou a firmou Free Zone, která disponuje potřebnými šesti hektary pozemků v místní průmyslové zóně, jako centrum pro výzkum, vývoj a rozvoj podnikání.

***

Má vývojové centrum šanci?

* Věříte, že se mohou Pardubice stát novým centrem, kde se budou odborníci věnovat vývoji?

* Pište na adresu: Regionální redakce MF DNES, nám. Republiky 56, 530 02, Pardubice či posílejte na e-mail: redpa@mafra.cz. Zajímavé příspěvky zveřejníme

 

KDY VÝDAJE SNÍŽÍ ZÁKLAD DANĚ DVAKRÁT
FinWeb.cz, DANĚ A ÚČETNICTVÍ, (14.2.2005).


Daniel Szmaragowski, Eugen Oehm (Autoři působí ve společnosti KPMG Česká republika) - Výdaje na výzkum a vývoj jsou nejen daňově uznatelným nákladem. Lze na ně uplatnit i odčitatelnou položku ve výši sta procent, která sníží základ daně.

Na konci loňského roku vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 669 rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů. Jedná se o jedenáctou novelu provedenou v roce 2004, jež byla celkově v daném období novelou předposlední. Některá ustanovení byla přijímána s cílem podpořit aktivitu podnikatelů.

Novela přináší u hmotného majetku zkrácení doby odpisování v prvních třech odpisových skupinách a současně zavádí novou odpisovou skupinu 1a pro osobní automobily. Zkrácená doba odpisování a tím i nově stanovené roční odpisové sazby a odpisové koeficienty se poprvé použijí ve zdaňovacím období, které započalo v roce 2005, a to i pro majetek uvedený do užívání v předchozích zdaňovacích obdobích.

Novela rovněž řeší otázku uplatnění šesté odpisové skupiny zavedené v roce 2004 mimo jiné pro administrativní budovy, hotely a obchodní domy. Novela stanoví, že 50 let budou daňově odpisovány dotčené nemovitosti pořízené nejdříve ve zdaňovacím období započatém v roce 2004. Dříve pořízené nemovitosti budou doodepsány v rámci páté odpisové skupiny (tedy 30 let). Stále však zůstávají nejasnosti v případech, kdy byl daňový poplatník nucen připravit daňové přiznání za období započaté v roce 2004 již v průběhu tohoto roku (například při změně účetního období) a nemohl se v době přípravy tohoto přiznání odkázat na dosud neexistující novelu.

Zavedení zkrácené doby odpisování je částečně kompenzováno zrušením takzvaného desetiprocentního (ve vybraných případech patnáctiprocentního nebo dvacetiprocentního) reinvestičního odpočtu. Naproti tomu firmy dostaly možnost zvýšit si v prvním roce odpisování roční odpis o deset procent (ve vybraných případech o 15 nebo 20 procent) pořizovací ceny vybraného majetku.

Pro uplatnění nároků reinvestičního odpočtu za zdaňovací období započatá před 1. lednem 2005 se použije zákon o daních z příjmů v dosavadním znění.

Nová odčitatelná položka

Za zdaňovací období započaté v roce 2005 bude možné poprvé uplatnit novou odpočitatelnou položku od základu daně ve výši sta procent výdajů (nákladů) na výzkum a vývoj. Tím bude de facto umožněno dvojí uplatnění těchto výdajů, a to jednou ve formě daňově uznatelných nákladů a jednou ve formě odpočitatelné položky. To ale bude možné jen za splnění zákonných podmínek.

Náklady musí odpovídat definici výzkumu a vývoje ve smyslu zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Z toho mimo jiné vyplývá, že se musí jednat o systematickou činnost. Z odpočtu jsou tak vyloučeny náklady, které se vztahují jen k nahodilé aktivitě. Dále se může jednat o náklady vynaložené za účelem certifikace výsledků výzkumu a vývoje.

V rámci odčitatelné položky je možné uplatnit jen daňově uznatelné náklady. To například znamená, že v případě strojů používaných pro účely výzkumu a vývoje lze v daném roce v rámci položky uplatnit pouze roční odpis nebo jeho část.

Poplatník je povinen si vést výdaje zahrnované do odčitatelné položky odděleně od ostatních nákladů. Tím by mělo být zajištěno uplatnění pouze nákladů opravdu vztahujících se k realizaci projektu výzkumu a vývoje.

Odpočet není možné uplatnit na služby a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje pořízené od jiných osob. Tím má být zajištěna podpora primárního výzkumu a vývoje prováděná v České republice a vyloučení dvojího uplatnění odčitatelné položky (jednou subjektem provádějícím výzkum a podruhé firmou odebírající výsledky). Zároveň to však znamená, že z odčitatelné položky bude třeba vyloučit vstupy ve formě nákupu služeb či nehmotných výsledků výzkumu a vývoje (například nakoupený software) využitých při vlastním projektu poplatníka. Do odčitatelné položky bude možné zahrnout ostatní nákladové položky jako například mzdy, materiál, odpisy a další, vztahující se k danému projektu. Výjimkou z tohoto omezení jsou náklady na certifikaci, jež jsou zpravidla zajišťovány právě prostřednictvím třetích osob (specializovaných firem) ve formě nakoupené služby.

Jednou podpořené náklady

Odpočet není možné také uplatnit k nákladům, na které již byla i jen z části poskytnuta podpora z veřejných zdrojů. Zde však bude muset praxe dořešit, zdali částečné poskytnutí podpory povede k diskvalifikaci celého nákladu, respektive daného druhu nákladu, či zda bude možné pro účely výpočtu odčitatelné položky v rámci dané kategorie nákladů (například mzdové náklady) oddělit náklady vylučované z odčitatelné položky, od nákladů nepodpořených. Při konečném rozhodování tak bude důležité, jak budou definovány náklady, na které byla poskytnuta veřejná podpora, a jak bude vedena evidence obsahující náklady zahrnované do odčitatelné položky.

Položka by měla být uplatnitelná i v případě, kdy bude produkt výzkumu a vývoje po zkouškách zlikvidován, nebo kdy výsledkem bude zjištění, že dosažené řešení není využitelné.

Novela pamatuje i na situaci, kdy poplatník vykáže daňovou ztrátu a nebude si moci odpočitatelnou položku uplatnit. V takovém případě je možné položku přenášet po dobu tří let.

Částečně nejasná je otázka možnosti přenosu zatím nevyužité položky při přeměnách společností na právního nástupce. Zákon o daních z příjmů na možnost převzetí položek odpočitatelných od základu daně pamatuje v ustanoveních § 23a a § 23c. Tato ustanovení však odkazují na paragraf 34 odst. 3 a následující, který před novelou upravoval reinvestiční odpočet. Je otázkou, zda-li zachování současného znění dostatečně pokrývá nově zavedenou odpočitatelnou položku, či zda tímto vzniká "díra" v zákoně.

Domníváme se, že současné znění dává dostatek prostoru pro překlenutí těchto pochybností výkladem ve prospěch poplatníka.

Odpočet výdajů na výzkum a vývoj

Za zdaňovací období započaté v roce 2005 bude možné prvně uplatnit jako odčitatelnou položku sto procent výdajů (nákladů) na výzkum a vývoj. Tyto výdaje tak sníží firmě základ daně dvakrát.

Ze zákona jde o výdaje vzniklé při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtů, návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části a výdaje na certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje.

Vybrané POdmínky pro uplatnění odčitatelné položky

Náklady musí odpovídat definici výzkumu a vývoje ve smyslu zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Z odpočtu jsou tak vyloučeny náklady, které se vztahují k nahodilé aktivitě.

Je možné uplatnit jen daňově uznatelné náklady.

Lze uplatnit pouze náklady, které se skutečně vztahují k realizaci projektu výzkumu a vývoje. Je tedy nutná oddělená evidence.

Nesmí se jednat o služby a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje pořízené od jiných osob. Výjimkou jsou náklady na certifikaci.

Nesmí se jednat o náklady, na které již byla i jen zčásti poskytnuta podpora z veřejných zdrojů.

 

KOMU DÁT PENÍZE NA VĚDU?
Mladá fronta DNES, (12.2.2005). Odpovídají náměstek ministryně školství Petr Kolář a profesor Pavel Hobza.


Eva Bobůrková, František Houdek: Komu peníze, komu nic? Peníze na výzkumné záměry vysokých škol byly letos poprvé rozděleny podle nového systému. Ten však vyvolal velkou kritiku.

V uplynulých týdnech jsme zveřejnili názory našich předních vědců na reformu financování vysokých škol - program takzvaných Výzkumných záměrů. Dnes polemiku uzavíráme - na naše otázky odpovídají náměstek ministerstva školství Petr Kolář a přední chemik z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a profesor Univerzity Karlovy Pavel Hobza.

K nejkritizovanějším bodům reformy patřilo to, že hodnotitelé z různých zemí nepoužívali jednotná kritéria, že větší váha byla dána záměrům před výsledky minulých období, a proto mimo jiné prostředky na výzkum nedostala i některá dlouhodobě nejlepší pracoviště v zemi.

Vyšli jsme z víceméně přijímané skutečnosti, že reforma financování výzkumu na vysokých školách je v principu správná, avšak že je nutné vypilovat postup jejího uplatňování. Především ve dvou směrech: jednak odstranit váhu slibů (výzkumných záměrů) na úkor práce vykonané v poslední době (publikace, citace, patenty), jednak sjednotit měřítka pro hodnocení a hodnotitele záměrů.

Jak a dokdy budou jednorázově kompenzovány propady evidentně úspěšných pracovišť?

P Kolář: Návrhy výzkumných záměrů byly hodnoceny nejen z hlediska dosažených výsledků, ale také z hlediska kvality předloženého strategického plánu výzkumu. Termín „záměr“ není v zákoně použit pouhou náhodou.

Ministerstvo bude podporovat vysoké školy v tom, aby udržely především mladé vědecké pracovníky, jejichž působení na škole by bylo ohroženo v souvislosti s nepřiznáním výzkumného záměru a jejichž práce prokazatelně přinesla zmíněné „výsledky na světové úrovni“. Existuje více možností, jak je udržet: školy mohou využít masivního navýšení prostředků pro vzdělávací (a s ní spojenou tvůrčí) činnost v roce 2005 nebo prostředků na tzv. specifický výzkum nebo grantů či nových výzkumných programů vyhlašovaných v roce 2006. V ojedinělých případech může ministryně školství zvážit poskytnutí jednorázové dotace pro vysokou školu pouze v roce 2005. Předpokládám, že forma, výše a případní adresáti dotace budou známi v březnu tohoto roku.

P. Hobza: Finanční propad je na některých pracovištích značný a není možné čekat na rok 2006. Pracovištím, která jsou „evidentně úspěšná“, je třeba neprodleně poskytnout „překlenovací dotaci“, aby nedošlo k odchodu mladých pracovníků. Vím, že toto už skutečně hrozí a je třeba jednat urychleně. Nemusím samozřejmě říkat, že by to mělo být skutečně jen pro ta nejlepší pracoviště, a také nemusím říkat, že některá skutečně špičková pracoviště záměr nedostala.

Jak a dokdy budou provedeny takové systémové změny v pravidlech hodnocení, aby se podobné propady minimalizovaly?

P.Kolář: Tvrdím, že použitý systém je principiálně správný, i když je vždy co zdokonalovat. Budoucí změny by měly směřovat k objektivizaci hledisek, která jsou při hodnocení využívána, a omezení subjektivních názorů těch, kteří se na hodnocení podílejí. Při hodnocení návrhů výzkumných záměrů se podle zákona uplatňují dvě základní hlediska: dosažené výsledky za období předcházejících pěti let a kvalita předloženého výzkumného záměru, předpoklady k jeho realizaci a dosažení deklarovaných cílů a výsledků.

Není pravda, že při hodnocení návrhů výzkumných záměrů nebylo uplatněno první z uvedených hledisek. Stačí nahlédnout do postupu hodnocení, které ministerstvo zveřejnilo na internetu, a každý, kdo shledat chce, shledá, že posouzení dosavadních výsledků hrálo významnou roli.

Neúspěšní uchazeči o podporu výzkumného záměru argumentují právě dosud dosaženými výsledky a druhé výše uvedené hledisko hodnocení opomíjejí. Ale i to musí hrát při hodnocení významnou roli, neboť podpora není poskytována za minulé zásluhy, ale na výzkumný záměr, tedy do budoucnosti, na očekávané výsledky.

P. Hobza: Princip záměrů je správný, systém rozdělení již méně. Stručně: vědecká minulost musí mít rozhodující váhu (80-90 %) a budoucnost jen mnohem menší. Jestliže někdo za posledních 5-10 let nic nevymyslel a nic řádného neudělal, tak samozřejmě také nic neudělá v budoucnu. Není možné použít řady oponentů pro řadu záměrů, musí být jeden orgán, který posoudí všechny záměry z jednoho oboru, aby bylo měřeno stejným metrem. Komise toto absolutně nesplnily a ani podle zadání splnit nemohly.

Ministerstvo by mělo tyto principy akceptovat a budoucí projekty takto posuzovat. Nevymýšlejme nové postupy a převezměme fungující. V minulých týdnech se často mluvilo o britském systému. To je přesně ono! A je absolutně nemyslitelné, že by mohlo v Británii dojít k něčemu podobnému jako u nás (objektivně nejúspěšnější pracoviště nedostane záměr).

Proč je výzkum na vysokých školách, kde se má především učit, tak potřebný (nepostradatelný)?

P. Kolář: Představa, že „na vysokých školách se má především učit“, je pozůstatkem násilného oddělení vědy od vysokoškolského vzdělávání, což bylo typické pro totalitní režim. Je zřejmé, že kvalitní vysokoškolské vzdělávání není možné bez pěstování vědy. Platí též obrácená teze: kvalitní výzkum nelze provozovat bez výuky studentů.

P. Hobza: Plně souhlasím, ale potom musí ministerstvo školství neprodleně (dnes nebo raději včera) korigovat nejkřiklavější nedostatky. Není možné, aby fakulta, která dosahuje v české kotlině nejlepších vědeckých výsledků, srovnatelných, nebo dokonce lepších než pracoviště akademie věd, nedostala záměr. Ještě jednou, je třeba jednat velmi rychle a neodkládat nápravu ani měsíc.

Připouštíte vůbec, že první hodnocení výzkumných záměrů odhalilo nějaké slabiny, nebo jste s jeho výsledky bezvýhradně spokojen?

P. Kolář: Odborné diskuse nejčastěji narážely na dvě kritická místa: poměr vlivu oponentů oproti vlivu odborných komisí na výsledné hodnocení a poměr vlivu badatelské historie („co bylo dosud vykonáno“) oproti vlivu plánu do dalšího období („co má býti vykonáno“). Napříště lze snížit vliv oponentů a posílit vliv meziresortních komisí (což povede k nařčení komisí ze subjektivismu a zaujatosti).

Co se týče váhy dosažených výsledků, z důvodů již uvedených nepředpokládám, že by se v budoucnu mělo něco měnit. Pro celkové posílení objektivity hodnocení budeme moci využít i oficiální metodiku hodnocení výzkumu a vývoje, kterou přijala vláda v loňském roce.

P. Hobza: Je mi líto, ale tento systém je třeba modifikovat. Podívejme se, jak se to dělá jinde, a nechme rozhodnout vědce (myslím aktivní vědce, kteří vědí, co to věda vlastně je, a ne takové, kteří poslední publikaci sepsali před mnoha lety). Proč se ministerstvo školství nezeptá třeba odborných komisí při Radě pro výzkum a vývoj? Závěry naší komise (živá příroda) byly naprosto jednoznačné a stávající systém udělování záměrů jsme označili jako nevhodný. Je třeba všechny organizace účastnící se jakékoliv soutěže jednotně porovnat. (Samozřejmě nebudeme srovnávat filozofii a chemii!) Záměr (nebo grant) pak dát jen těm, kteří prokázali, že v minulém období (obvykle 5-7 let) dosáhli významných výsledků. Ještě jednou, tak se to dělá v celém světě!

Kolář: Podpora není poskytována za minulé zásluhy, ale na výzkumný záměr, tedy do budoucnosti. Hobza: Jestliže někdo za poslední léta nic nevymyslel a neudělal, tak samozřejmě také nic neudělá v budoucnu.

 

VÝDAJE NA VĚDU STOUPNOU PODLE VICEPREMIÉRA JAHNA NA 22 MILIARD
Lidové noviny, (12.2.2005), ČTK.


PRAHA - Výdaje na výzkum a vývoj stoupnou do roku 2007 na 22 miliard korun ročně. Prohlásil to po zasedání vládní Rady pro výzkum a vývoj její předseda a vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Rozpočet na letošní rok přitom vyčleňuje na vědu 16,5 miliardy korun.

"Cílem této rady je nejenom navyšovat prostředky na výzkum a vývoj, ale také zkvalitňovat a zefektivňovat jejich vynakládání," zdůraznil vicepremiér. Rada se proto zabývá změnou jejich rozdělování. Chce vydávat více peněz na aplikovaný výzkum, který má přímé uplatnění ve výrobě, na úkor základního, aby se poměr více přiblížil praxi v Evropské unii, uvedl vicepremiér.

Právě to ale kritizují představitelé společenskovědních výzkumných pracovišť a brání se tím, že jejich práci nelze posuzovat například počtem patentů. Myslí si to i kandidát na předsedu Akademie věd, šéf Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes. Zvýhodňování aplikovaného výzkumu se podle něj nikde na světě neosvědčilo a nevedlo k výraznému zlepšení ekonomiky.

Rada včera také rozhodla, kterým směrem by se tuzemská věda měla ubírat. Jde o základní výzkum v oblasti molekulární biologie, biomedicíny a biotechnologie, o podporu dlouhodobě udržitelného zajištění energetických zdrojů, výzkum pro konkurenceschopné strojírenství, materiálový výzkum, výzkum informační společnosti a výzkum bezpečnostní. Doporučila také, aby byl obranný výzkum propojen s českým průmyslem. Jeho výsledky by se pak měly projevovat i v objemu výroby českých firem.

Podle vicepremiéra Jahna rovněž na radě rozhodli o sankcích pro jednotlivé resorty za nedodané výsledky výzkumných projektů v celkové částce 180 milionů korun. Je to zhruba setina prostředků vynakládaných státem na vědu. Nejvíc budou postiženy resorty školství a zdravotnictví.

 

VÝDAJE NA VĚDU STOUPNOU
Haló noviny, Zpravodajství, (12.2.2005). Bude za více peněz i více objevů?


PRAHA, 12. února 2005, (mr, čtk) - Výdaje na výzkum a vývoj stoupnou do roku 2007 na 22 miliard korun ročně, řekl na tiskové konferenci po zasedání vládní Rady pro výzkum a vývoj její předseda a vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Schválený rozpočet na letošní rok vyčleňuje na vědu 16,5 miliardy korun.

Cílem této rady je nejenom navyšovat prostředky na výzkum a vývoj, ale také zkvalitňovat a zefektivňovat jejich vynakládání, zdůraznil vicepremiér. Rada se proto zabývá změnou jejich rozdělování. Chce vydávat více peněz na aplikovaný výzkum, který má přímé uplatnění ve výrobě, na úkor základního, aby se poměr více přiblížil praxi v Evropské unii, uvedl vicepremiér.

Právě to ale kritizují představitelé společenskovědních výzkumných pracovišť a brání se tomu, že jejich práci nelze posuzovat například počtem patentů. Myslí si to i kandidát na předsedu Akademie věd, šéf Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes. Zvýhodňování aplikovaného výzkumu se podle něj nikde na světě neosvědčilo a nevedlo k výraznému zlepšení ekonomiky.

Rada rovněž schválila dlouhodobé směry základního výzkumu, které ještě projedná vláda. Jsou to molekulární biologie, biomedicína a biotechnologie, podpora dlouhodobě udržitelného zajištění energetických zdrojů, výzkum pro konkurenceschopné strojírenství, materiálový výzkum, výzkum informační společnosti a výzkum bezpečnostní. Tyto směry mají určovat, kterým směrem by se měla česká věda ubírat.

Hodnocení výzkumných záměrů, které byly v poslední době terčem kritiky, vědecká rada potvrdila. Do roku 2007 by ale měly být vyhlášeny nové programy s novými dotacemi. V příštím roce na ně bude podle Jahna vyčleněno 130 milionů korun.

Rada také doporučila, aby byl obranný výzkum propojen s českým průmyslem. Jeho výsledky by se měly podle Jahna projevovat i v objemu výroby českých firem.

Rada rovněž rozhodla o sankcích pro jednotlivé resorty za nedodané výsledky výzkumných projektů v celkové částce 180 milionů korun. Je to zhruba setina prostředků vynakládaných státem na vědu. Nejvíc budou postiženy resorty školství a zdravotnictví, uvedl vicepremiér bez dalšího upřesnění.

 

NA VĚDU A VÝZKUM DÁME OPĚT VÍCE PENĚZ, SLIBUJE JAHN
iHNed.cz, (11.2.2005).


Praha 11. února (iHNed), Jan Klička,Klára Vitvarová:

V horizontu let 2007 až 2008 půjde do tohoto sektoru ročně až 22 miliard korun. Vědecké instituce se ale mohou "těšit" i na finanční sankce, pokud nedodrží termíny výsledků výzkumu.

Částečné zjednodušení administrativy, více peněz na vědu, ale zároveň větší odpovědnost vědeckých institucí za dodržování termínů výsledků jejich bádání, tak by se ve zkratce daly popsat některé z nejdůležitějších priorit vládní Rady pro výzkum a vývoj (RVV) na rok 2005, které novinářům představil její předseda a vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn.

V roce 2005 by RVV ráda prosadila do nového státního rozpočtu opětovné navýšení výdajů na výzkum a vývoj, které by v horizontu nejbližších dvou až tří let mělo dosáhnout až 22 miliard korun. Vicepremiér Jahn dodává, že současně s tímto krokem bude samozřejmě nezbytné zajistit jejich účelné využití. Uvedl, že v letošním roce bude některým institucím odebráno kolem 180 milionů korun, jako sankce za nedodržení termínů dokončení výzkumné práce. O nejvíce peněz přijdou Ministerstvo školství, resort zdravotnictví a Akademie věd ČR.

Rada hodlá mnohem důrazněji než doposud podporovat spolupráci výzkumných ústavů, vysokých škol a podniků. K tomu by měla přispět i další výrazná změna, kterou je transformování státních výzkumných ústavů na veřejnoprávní instituce. Nutným předpokladem je ale schválení Zákona o veřejných výzkumných institucích, který je nyní v Poslanecké sněmovně. "Mělo by se jednat o zvláštní organizační formu, podobnou například veřejným vysokým školám,"uvedl Martin Jahn. Taková změna by měla ulehčit vzniku nových výzkumných pracovišť. Rada si rovněž dala za cíl zjednodušit složitou administrativu při žádostech o granty, jak přesně to ale hodlá udělat, řečeno nebylo.

Posledním cílem RVV je připravit společně s Ministerstvem školství souhrnný Národní program výzkumu a vývoje II. V něm by se mělo částečně vyřešit i tolik kritizované "rozdrobené" financování, které se nyní uskutečňuje z 22 rozpočtových kapitol. Jahn počítá do budoucna s financováním ze dvou rozpočtových kapitol, přičemž první by spadala pod Ministerstvo školství a financovala by základní výzkum. Druhá kapitola by potom fungovala v rámci Ministerstva průmyslu a zaměřila by se na aplikovaný výzkum.

V nejbližší době se ovšem nepřipravují daňové úlevy firmám, které by podporovaly výzkum, ačkoliv to již dříve sliboval ministr financí Sobotka (ČSSD).

Rada také rozhodla, že se hlavní důraz v dlouhodobém časovém úseku bude klást na výzkum v oborech biotechnologie, energetika, materiálový výzkum, strojírenství, informační technologie a bezpečnostní výzkum.

Tiskové konference po jubilejním dvoustém zasedání RVV se překvapivě nezúčastnila původně ohlášená ministryně školství Petra Buzková (ČSSD). Novináři tak neměli možnost položit jí otázky týkající se sporného financování výzkumných projektů na vysokých školách. Způsob výběru projektů, který ostře kritizovala akademická obec i někteří zástupci Akademie věd, se podle Martina Jahna nelíbí ani RVV. Proto požádala ministryni, aby jej přehodnotila. Některé neúspěšné univerzity tak podle vicepremiéra nejspíše ještě dostanou šanci.

 

JAHN: CHCEME KONKRÉTNÍ VÝSLEDKY
iHNed.cz, (11.2.2005). Rozhovor s vicepremiérem pro ekonomiku Martinem Jahnem o programu financování výzkumu a vědy v České republice.


Jan Klička:

iHNed: Při seznamování novinářů s tzv. Národním programem výzkumu II. nebylo zmíněno, zda se počítá se změnami ve složité administrativní struktuře, kterou vědci musí projít, chtějí-li zažádat o grant. Dojte v této oblasti k nějakému posunu?

Na minulém zasedání Rady pro výzkum a vývoj (RVV) jsme požádali Grantovou agenturu České republiky o předložení zjednodušeného návrhu žádostí o granty na další období. Návrh jsme obdrželi, ale podobně jako v zemích EU, které se potýkají se stejným problémem, je byrokracie většinou se žádostmi propojena. Vždy jsem byl zastáncem co nejnižší byrokracie, ale i ve spojení se snahou efektivně kontrolovat využití prostředků je byrokracie přítomna.

iHNed: Co obnáší Národní program výzkumu II.?

Hlavní myšlenkou je sdružit prostředky, které stát vydává na výzkum a vývoj. Pokud jsou roztroušeny do mnoha subjektů, dají se jen těžko efektivně využít. Podle nového programu se z celkových 16 miliard, které dnes stát na výzkum uvolňuje, dvě miliardy sdružují do dvou podprogramů, které si rozdělí Ministerstvo školství a Ministerstvo průmyslu. Tyto prostředky by měly být využívány již příští rok.

iHNed: Podle některých zahraničních modelů jsou granty přidělovány nejen institucím, ale také vybraným jedincům. Počítá se s podobným systémem i u nás?

Takový program je u nás jen těžko akceptovatelný a v následujících deseti letech fungovat nebude. Prvním důležitým krokem by byla účast hodnotitelů ze zahraničí, kteří jsou nezaujatí a nežádají o jiný grant na stejném pracovišti. Dát peníze jednotlivci by v současnosti český národ "nepřenesl přes srdce".

iHNed: Na tiskové konferenci jste uvedl, že přeskupíte poměr finančních prostředků mezi základním a aplikovaným výzkumem.

Všude ve světě je procento financování aplikovaného výzkumu vyšší než výzkumu primárního, tedy 60 na 40, u nás je tomu přesně naopak. K obecně platnému standardu se chceme přiblížit navyšováním prostředků směrem k účelovému financování.Výsledek by mohl přijít během tří až pěti let.

iHNed: V jakém poměru jsou nyní v Radě zastoupeni teoretici a praktikové?

Doposud převažovali lidé z akademické sféry, tudíž více peněz plynulo do základního výzkumu. V současnosti je poměr vyrovnaný. Vláda musí usilovat o to, aby se jí navyšování finančních prostředků na výzkum a vědu vrátilo v podobě konkrétních výsledků v hospodářské sféře.

 

PRIORITY RADY PRO VÝZKUM A VÝVOJ PRO ROK 2005
Zpravodaj.cz - internetový ekonomický deník, (11.2.2005). Josef Bič, oddělení externí komunikace úřadu vlády.


Autor: Vladimír Urbánek (AliaWeb)

Rada pro výzkum a vývoj má za sebou téměř patnáct let činnosti. Dnes se již konalo její dvousté zasedání. I v letošním roce bude řešit závažné úkoly. Mezi její hlavní priority letos patří:

  • zvýšit výdaje na výzkum a vývoj prostřednictvím návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj na rok 2006 s výhledem na roky 2007 a 2008.

„Vedle nárůstu výdajů je však ale také nezbytné zajistit jejich účelné využití a podpořit účelově financovanou spolupráci výzkumných ústavů, vysokých škol a podniků,“ říká předseda Rady pro výzkum a vývoj a místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn.

  • zapracovat do Strategie hospodářského růstu taková opatření, která v České republice změní výzkum a vývoj na zdroj inovací. Tvorbu strategie je možné sledovat a připomínkovat prostřednictvím webu www.hospodarskastrategie.org.

„Věda a výzkum je jedna z oblastí, kde hodláme posílit partnerství veřejného a soukromého sektoru,“ říká Martin Jahn.

  • je nezbytné po schválení vládního návrhu Zákona o veřejných výzkumných institucích, který je nyní v poslanecké sněmovně, transformovat státní výzkumné ústavy na veřejnoprávní instituce. Současný nevyhovující režim příspěvkových organizací konzervuje počet a zaměření výzkumných institucí.

„Díky této přeměně se ulehčí vznik nových výzkumných institucí a zvýší se jejich spolupráce s vysokými školami, podniky i zahraničními institucemi,“ dodává k novému zákonu Martin Jahn.

  • zkvalitnit výzkum a vývoj dalším rozvojem informačního systému - například lepším hodnocením nákladů a výsledků výzkumu a vývoje. Rada hodlá lépe zpřístupnit informace o výzkumu a vývoji uživatelům informačního systému a veřejnosti.
  • zjednodušit a zprůhlednit administrativu výzkumu a vývoje – je nutné sjednotit a minimalizovat administrativu na nezbytně potřebné údaje požadované orgány státní správy.
  • společně s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy připravit Národní program výzkumu a vývoje II. Program bude založen na progresivních technologiích orientovaných na využití výsledků v průmyslu a v dalších odvětvích.

Rada významně ovlivňuje strukturu výdajů na výzkum a vývoj. Navrhuje vládě rozdělení celkových výdajů do jednotlivých rozpočtových kapitol. Ve schváleném státním rozpočtu na rok 2005 jsou na výzkum a vývoj určeny výdaje v celkovém objemu 16,5 miliardy korun, což proti roku 2004 představuje zvýšení výdajů přibližně o 1,75 miliardy korun. Podíl těchto výdajů na HDP v běžných cenách tak dosáhne 0,57 procenta. Objem peněz do výzkumu a vývoje významně narostl od roku 1993 z cca 1,5 miliardy na současných 16,5 miliardy korun.

Hlavní priority Rady pro výzkum a vývoj při přípravě rozpočtu na rok 2006:

  • zvýšení výdajů na výzkum a vývoj v souladu s potřebami České republiky a cíli Lisabonské strategie
  • zvýšení podílu tzv. účelových prostředků určených na spolupráci výzkumných ústavů, vysokých škol a podniků. V současnosti je tímto způsobem rozděleno z nárůstu výdajů 90 procent objemu prostředků.
  • podpora programů financovaných společně veřejným a soukromým sektorem
  • v rámci hodnocení výzkumu a vývoje a jeho výsledků, dávat více prostředků těm, kteří dosahují kvalitních výsledků na světové úrovni, a méně prostředků těm podprůměrným.

 

JAHN: VÝDAJE NA VĚDU STOUPNOU DO ROKU 2005 NA 22 MILIARD
Patria Online (11.2.2005).


PRAHA 11. února (ČTK) - Výdaje na výzkum a vývoj stoupnou do roku 2007 na 22 miliard korun ročně, řekl na tiskové konferenci po dnešním zasedání vládní Rady pro výzkum a vývoj její předseda a vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Schválený rozpočet na letošní rok vyčleňuje na vědu 16,5 miliardy korun.

"Cílem této rady je nejenom navyšovat prostředky na výzkum a vývoj, ale také zkvalitňovat a zefektivňovat jejich vynakládání," zdůraznil vicepremiér. Rada se proto zabývá změnou jejich rozdělování. Chce vydávat více peněz na aplikovaný výzkum, který má přímé uplatnění ve výrobě, na úkor základního, aby se poměr více přiblížil praxi v Evropské unii, uvedl vicepremiér.

Právě to ale kritizují představitelé společenskovědních výzkumných pracovišť a brání se tomu, že jejich práci nelze posuzovat například počtem patentů. Myslí si to i kandidát na předsedu Akademie věd, šéf Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes. Zvýhodňování aplikovaného výzkumu se podle něj nikde na světě neosvědčilo a nevedlo k výraznému zlepšení ekonomiky.

Rada dnes rovněž schválila dlouhodobé směry základního výzkumu, které ještě projedná vláda. Jsou to molekulární biologie, biomedicína a biotechnologie, podpora dlouhodobě udržitelného zajištění energetických zdrojů, výzkum pro konkurenceschopné strojírenství, materiálový výzkum, výzkum informační společnosti a výzkum bezpečnostní. Tyto směry mají určovat, kterým směrem by se měla česká věda ubírat.

Hodnocení výzkumných záměrů, které byly v poslední době terčem kritiky, vědecká rada potvrdila. Do roku 2007 by ale měly být vyhlášeny nové programy s novými dotacemi. V příštím roce na ně bude podle Jahna vyčleněno 130 milionů korun.

Dnes rada také doporučila, aby byl obranný výzkum propojen s českým průmyslem. Jeho výsledky by se měly podle Jahna projevovat i v objemu výroby českých firem.

Rada dnes rovněž rozhodla o sankcích pro jednotlivé resorty za nedodané výsledky výzkumných projektů v celkové částce 180 milionů korun. Je to zhruba setina prostředků vynakládaných státem na vědu. Nejvíc budou postiženy resorty školství a zdravotnictví, uvedl vicepremiér bez dalšího upřesnění.

 

ČESKÁ VĚDA JE V ZAJETÍ BYROKRACIE
Cesko.iHNed.cz, (9.2.2005). Rozhovor s astrofyzikem Jiřím Grygarem o financování výzkumu, nekompetentnosti vládní rady pro vědu a zvláštních praktikách úředníků ministerstva školství.


Praha 9. února (iHNed) - Jan Klička,Klára Vitvarová: Jiří Grygar se narodil 17. března 1936 v Dziewietlicích, dnešní Polsko. Vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Veřejnosti je znám jako neúnavný popularizátor vědy a bojovník proti "bludům" v rámci klubu skeptiků Sisyfos, mezi jeho nejznámější počiny patří například televizní seriál Okna vesmíru dokořán. Je držitelem mnoha tuzemských i zahraničních ocenění. V současnosti je zaměstnancem Fyzikálního ústavu Akademie Věd ČR.

iHNed: Mohl byste přiblížit způsob, jakým se u nás financuje věda a výzkum?

Pro hlavní vědecký výzkum jsou rozhodující grantové agentury. Existují Grantová agentura ČR, Grantová agentura Akademie Věd, Grantová agentura ministerstva zdravotnictví apod. To jsou národní agentury. Dále existuje možnost získávat peníze z EU. Je to však cesta velmi administrativně náročná a naši vědci si stěžují, že je to ještě větší byrokracie než u nás.

Stále existuje i tzv. institucionální financování, což je i příklad Akademie věd České republiky (AV ČR), která má určenou vlastní rozpočtovou kapitolu a z té se financují jednotlivé ústavy podle rozhodnutí Akademické rady. Z těchto peněz se živí základní provoz budov a částečně mzdy pracovníků. Některé obory mohou rovněž provádět praktické expertizy, z nichž také plyne doplňkové financování.

Dalšími možnostmi financování jsou dvoustranné smlouvy mezi vědeckými institucemi u nás i ve světě a jednou z nejdůležitějších forem je také účast na mezinárodních laboratořích a výzkumných ústavech.

iHNed: Možností je poměrně dost. Který způsob financování je nejlepší?

V tuto chvíli považuji za nejlepší systém grantový, ovšem za předpokladu, že je agentur více. Z vlastních zkušeností předsedy Grantové agentury AV ČR vím, že se do rozhodování promítají i osobní tlaky a výběr není vždy objektivní. To se dá vyrovnat právě větším počtem agentur. Ale dovedl bych si představit i jiné způsoby financování, které se u nás zatím moc neujaly. Například, když země dokáže vytipovat své vynikající vědce, kterým svěří určité peníze. Ve světě se takový systém osvědčuje, typické je to u zemí, které mají hodně nositelů Nobelových cen.

iHNed: Kdo by ale prováděl "selekci"?

To je samozřejmě problém! U nás na to zatím nemáme vytvořený mechanismus. Ve vyspělých zemích existuje při úřadech premiéra či prezidenta funkce tzv. vědeckého poradce. Jde o velmi vysokou hodnost a například v USA je to člověk, který společně s poradcem pro národní bezpečnost je jediný, který má kdykoliv přímý přístup k prezidentovi. Podobně to platí i ve Velké Británii. Tito špičkoví odborníci jsou vybíráni parlamenty a jsou plně respektováni a jejich slovo platí. Na této úrovni se pak dá "selektovat" a určitým vědcům nabídnout možnost vybrat si své spolupracovníky.

iHNed: Myslíte, že Česko bude takový systém jednou aplikovat v praxi?

O tom nepochybuji. Je to otázka času. Je absurdní, aby kvalifikovaní lidé, kteří mají velmi dobré světové renomé, místo bádání sháněli peníze. Paradoxně, čím jste úspěšnější, tím více vyplňujete dotazníků. Zacházet takto s lidmi je téměř zločin.

Například se mi zdá, že všechny grantové agentury po určité době propadnou "byrokratickému šílenství" a snaží se proces udělování grantů objektivizovat tím, že vymýšlejí stále složitější dotazníky. Bruselská administrativa je v tom velmi svérázná a naše domácí se snaží s ní držet krok. Rok od roku se dotazníky komplikují.

iHNed: Peníze na vědu u nás slibují téměř všechny politické subjekty. Ve vládě Vladimíra Špidly byl dokonce zřízen post vicepremiéra pro vědu a výzkum. Jak byste zhodnotil působení Petra Mareše v jeho čele?

S Petrem Marešem jsem se několikrát sešel a můj dojem byl dobrý. Měl upřímnou snahu něco zlepšit, nicméně i on narážel na politické a finanční mantinely. Dá se to dokumentovat na konkrétních číslech. Za pravicových vlád byla podpora na vědu kolem 0,45 procenta HDP a měla tendenci klesat až na 0,42 HDP. Je pravda, že od nástupu levicových vlád se podpora pomalu zvedá a dnes se pohybuje okolo 0,56 procenta HDP. Velká priorita vlády to ale není. V porovnání s průměrem Evropské unie, kde se udává číslo 1,2 procenta HDP, je to stále velmi málo. EU navíc deklaruje snahu o zvýšení čísla až na 2 procenta HDP, plus peníze ze soukromého sektoru. U nás soukromý sektor na vědu a výzkum téměř nepřispívá.

iHNed: Vidíte jako závažnější problém to, že současná vláda post vicepremiéra pro vědu zrušila?

Dá se říci, že je to jen odraz toho, jak to bylo doopravdy. Jestliže při rekonstrukci vlády tento post změnili, tak tím pouze vyjádřili jeho "ornamentální" funkci a potvrdili skutečnost, že faktická moc Petra Mareše nebyla velká. Takže je jedno, jestli taková pozice existuje či nikoliv. Nicméně v Česku stále přes působení všech vlád funguje Rada vlády pro výzkum a vývoj (předsedou je nyní Martin Jahn - pozn.red). Takový orgán je možná lepší než vicepremiér pro vědu, až na to, že když se podíváte na složení rady, je tam na můj vkus příliš mnoho praktiků. Ti rozhodně základní výzkum podporovat nebudou, protože jsou spíše pro výzkum aplikovaný. Rada prodělala po pádu Špidlova kabinetu částečnou obměnu, a myslím, že k horšímu.

iHNed: Jaký je váš názor na současné financování vědy na vysokých školách a systému "sedmi privilegovaných škol", které jediné dostanou peníze na výzkum?

Mám dobrý pocit z toho, že ministerstvo školství sehnalo více peněz pro univerzity. Samotný systém "sedmi privilegovaných" neuznávám. Ale v zásadě jsem samozřejmě proto, aby lepší dostávali více, a ti horší méně. Problém je ale v tom, jak se celý záměr ministerstva školství realizoval.

Ministerstvo mlží, jak vybralo jednotlivé projekty, těch byly stovky. Financovány byly jen dvě kategorie, přičemž dělení probíhalo do čtyř částí. To je samo o sobě nelogické,.

iHNed: Co byste navrhoval?

Stačily by pouze tři kategorie. Především byl ale vadný systém bodování, bodů mohlo být nejvíce pět set. Rozdělovat něco do pěti set bodů je alibismus. Nikdo na světě přece nedokáže, pokud má posoudit několik stovek projektů, rozdělit je tak jemně. Člověk je schopen dělit tak na pět až deset dílů maximálně. Byl jsem upřímně šokován, když jsem viděl výsledky z ministerstva, kde body jsou počítány jako průměr a je tam výsledek např. 320,764 bodu. Co tohle má za smysl? Na tom je vidět, že ten, kdo to dělal, vůbec nechápe, jak se provádí hodnocení vědecké práce. To se nedá dělat na šest platných cifer. Zvolila se naprosto nesmyslná byrokratická kritéria a mezi tzv. "neúspěšnými" zůstalo mnoho lidí, kteří bodují na mezinárodní scéně. Naopak do ministerského výběru se dostalo mnoho lidí, o kterých jsem nikdy v životě neslyšel. Nevím, jestli to bylo nějak úmyslně zmanipulované, možná to bylo jen udělané hloupě. Ministerstvo se velmi zaštiťovalo zahraničními oponenty, jejich hodnocení ale bylo zkreslené. Byla jim například položena otázka: "Je tento projekt, který posuzujete, přiměřeně financován?" Zahraniční oponent poctivě řekl, že neví, protože nezná hodnotu našich peněz apod. Úředníci pak do dotazníku dali jeho odpověď jako "E", tj. nevyhovující (nejhorší možné hodnocení - pozn. red.) a tím pádem posuzovaný subjekt spadl o úroveň níž... O nějakém systémovém řešení tedy nemůže být řeč.

iHNed: Jaká je v této souvislosti vaše zkušenost s nynější šéfkou resortu školství Petrou Buzkovou? Jak ministryně školství komunikuje se zástupci vědecké obce?

Moje osobní zkušenost je jenom jedna a čerstvého data. Když jsme se v polovině prosince dozvěděli o záměru jak financovat výzkumná centra, měli jsme shodou okolností plenární schůzi Učené společnosti ČR, kde byla přítomna celá řada lidí z vysokých škol. Přímo na zasedání jsme se tedy dohodli na usnesení k této věci a byl jsem pověřen, abych jej zaslal paní ministryni. Učinil jsem tak 21. prosince a usnesení osobně doručila do podatelny ministerstva naše tajemnice. Nechtěl jsem, aby dopis byl nejdříve zveřejněn v médiích. Nemyslím si, že by Učená společnost ČR byla tak bezvýznamná, nicméně do dneška paní ministryně na výzvu nezareagovala. Připadá mi to přinejmenším dosti zvláštní...

iHNed: Kdybyste mohl mávnutím kouzelného proutku něco změnit v české vědě, pomoci jí, co by to bylo?

Mávnutím kouzelného proutku bych si určitě přál, aby se v rozpočtu České republiky na vědu objevily ty peníze, které jsou o jednu desetinu procenta pod průměrem Evropské unie...

Děkujeme za rozhovor.

 

TOMÁŠ ČERMÁK, REKTOR VYSOKÉ ŠKOLY BÁŇSKÉ - TECHNICKÉ UNIVERZITY V OSTRAVĚ: ŠKOLÁM CHYBÍ PENÍZE, NEMOHOU KONKUROVAT
Hospodářské noviny, (7.2.2005).


Ostrava - Simona Holecová: Za osm deset let bude v zemi zhruba tolik maturantů, jako je počet míst na vysokých školách. Jejich představitelé už si připravují dlouhodobé programy, v nichž se s úbytkem tak kvalitních zájemců, jaké mají dnes, musí vyrovnat.

Tomáš Čermák, rektor Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě, vidí budoucnost své školy jednak ve výzkumu, jednak v poskytování kursů dospělým.

HN: Proč se chcete zaměřit na dospělé?

Počítám s rostoucí rolí celoživotního vzdělávání, neboť řada mladých lidí se ocitne v situaci, kdy pozná, že podlehli falešným slibům a zvolili si ve svém vzdělání cestu nejmenšího odporu. A v ruce drží bezcenný papír, který je neuživí. Musíme pak usilovat o to, předat jim takovou kvalifikaci, po které je poptávka ze strany průmyslu. Víte - průmysl je zdrojem bohatství Evropy a tím spíše musí být i zdrojem bohatství Česka.

HN: V západní Evropě, kde si podobný významný demografický pokles "odbyli" už před pár lety, se mnohde stalo, že elitní vysoké školy prakticky přestaly vzdělávat bakaláře, zato si pro sebe stahují ty nejlepší studenty z jiných univerzit k navazujícímu vzdělání. Čeká podobný scénář Česko?

Diferenciace vysokých škol je nezpochybnitelný proces, musí však být proveden kvalifikovaně.

Myslím si, že technická škola našeho typu v průmyslovém regionu má a bude mít své pevné místo ve výzkumu a inovacích.

Doufám, že se podaří motivovat privátní sektor, firmy - a ty razantně vstoupí do inovačních procesů, čímž také školám umožní udržet si talenty pro realizaci projektů. Protože pochopitelně trh práce působí a bude působit, takže kromě zajímavé práce musí být takový talentovaný výzkumník, vývojář nebo technik slušně zaplacen, nemá-li o něj vysoká škola přijít.

HN: Nejde jen o trh práce, ale i o zázemí zahraničních univerzit. Jak obstojí české školy v jejich konkurenci?

Do standardu elitních vysokých škol mají naše technické školy - hlavně z hlediska vybavení - dosti daleko. Přitom je jasné, že zejména v oblasti základního výzkumu přitahují špičkově vybavené školy.

V Česku je to těžké. Musíme si uvědomit, že rozpočet elitní zahraniční školy naší velikosti - což je například švýcarská ETH Zurich - je téměř dvacetinásobkem našeho rozpočtu. A rozpočet americké výzkumné univerzity naší velikosti jen na výzkum byl srovnatelný s rozpočtem všech českých veřejných vysokých škol na vzdělání i na výzkum.

HN: Proč říkáte - byl? Situace se zlepšila?

Já jsem tyto údaje srovnával před dvěma lety a od té doby přece jen udělaly české vysoké školy krok vpřed a na druhé straně dolar výrazně poklesl.

HN: I tak - dá se v konkurenci zahraničních elitních univerzit zabránit odlivu mozků?

Nedávná evropská konference rektorů v Maastrichtu při debatě, jak zabránit úniku mozků, konstatovala, že od doby, kdy byly vynalezeny peníze, už tomu zabránit nelze. Já na to říkám, že přece je spousta důvodů, pro které chce talentovaný člověk žít v Česku.

HN: Pomohla by změna systému, kterým dnes stát školy financuje?

Myslím, že ano. Dosavadní dělení financí je přežitkem, který má svůj začátek v minulém režimu. Jsou zde logicky nezdůvodnitelné rozdíly - například proč dostáváme mnohem víc peněz na přípravu chemického inženýra než na budoucího kybernetika? Před deseti lety mně to bylo zdůvodněno odpovědí, že sklo je drahé. Na první pohled k zasmání, ale přetrvává to dodnes. Potřebnou změnu vidím v přechodu k vícezdrojovému financování. A v členění státních peněz podle skupin oborů, nikoli na jednotlivé obory.

 

ZÁMĚR DOBRÝ – ALE REALIZACE?
Učitelské listy, (4.2.2005).


Jana Hrubá: Takový nával na jednání školského výboru Sněmovny parlamentu jako 26. ledna nepamatuji. Rektoři, prorektoři, děkani, pracovníci Akademie věd a dalších institucí. Téměř tříhodinová debata o financování výzkumu a vývoje.

Pozvaní zástupci akademické obce dostali možnost před poslanci vyslovit své názory na rozdělení dotací na výzkumné záměry (VZ), které v závěru loňského roku tak rozbouřilo vlny na vysokých školách.

S celou baterií otázek na ministryni školství vyrukoval zpravodaj, předseda výboru Walter Bartoš (ODS). Byly rozděleny do několika okruhů:

  • Hodnocení výzkumných záměrů
  • Posudky
  • Rozdílné hodnocení záměrů vysokých škol, Akademie věd a dalších resortů
  • Informace o výsledcích tři týdny před koncem roku
  • Malé bodové rozdíly
  • Proč se zásadní reforma financování spouští před institucionální reformou?

Ministryně Buzková přečetla monotónním hlasem připravené zdůvodnění. Řekla, že ministerstvo postupovalo striktně v souladu s legislativou a řídilo se koncepčním rámcem z roku 2004, který vymezil mechanismy blízké soutěži. Kvalita každého návrhu byla posuzována individuálně, přihlíželo se i k dosavadním výsledkům týmů. K případné podjatosti oponentů a komisí nebyly v průběhu hodnocení vzneseny žádné námitky. Na dotace není právní nárok. Nešlo o žádné systémové pochybení. Dotace na výzkum nemohou ohrozit činnost vysokých škol, protože představují pouze 10% jejich rozpočtu. MŠMT nebude výsledky přehodnocovat a podléhat zájmovým tlakům. Postup ministerstva potvrdila i Rada pro výzkum a vývoj. Tam, kde by rozhodnutí vedlo ke zrušení oboru, doporučila případ řešit.

Zástupce Rady pro výzkum a vývoj M. Blažka zhodnotil MŠMT jako jediný resort, který udělal zásadní změnu. Od zveřejnění se v médiích řeší asi 10 záměrů = 3% - nejde tedy o systémové selhání.

Řekl, že v letech 1999-2004 se vynaložilo na výzkum 25 mld, ale výsledky jsou podprůměrné – ani v jediném oboru nedosahujeme evropské úrovně. Systém stagnuje, a proto je nutná systémová změna. Úkolem Rady je do r. 2006 předložit meziresortní srovnání. Klíčové je, aby vědci měli stejné podmínky v Akademii věd, na vysokých školách i v ostatních resortech.

Pak se rozproudila diskuse. Diskutujících bylo opravdu hodně, takže se uchýlíme pouze k přehledu připomínek.

Kritické názory:

  • Bylo oceněno, že se dává více peněz do vědy. Použitý postup je však naprosto špatný. Šlo o soutěž se silnými loterijními prvky.
  • Princip by byl vhodný pro menší grantové soutěže, ale ne pro rozhodování o výzkumných záměrech na 7 let.
  • Byl použit systém účelového financování, ale nebyla dodržena pravidla (konflikt zájmů institucí).
  • K systémovému selhání prokazatelně došlo – návrh forhenzního auditu.
  • Kritéria byla nejasná – proč nebyla dosud zveřejněna?
  • Hodnocení bylo problematické – jen 3 oponenti, což je opravdu málo.
  • Podjatost některých oponentů, nepravdivá tvrzení v hodnocení VZ.
  • Rozhodovaly 1-3 body. Penalizace projektu i za to, že posuzovatel nevyplnil kolonku.
  • V komisi, která posuzovala užitečnost VZ pro průmysl, neseděl jediný zástupce průmyslu.
  • Chybí evidence – nevíme, co se odehrálo mezi posudkem a hodnocením, jak s ním resorty naložily. Proces byl systémově špatně nastaven – různý postup v různých resortech.
  • Návrh zveřejnit posudky bez jmen hodnotitelů, body a hodnocení A-E. Až spočítáme diskriminační schopnost, můžeme systém posoudit.
  • Proč nebyly nejdříve vyhodnoceny minulé výzkumné záměry?
  • Proč byla podpořena slohová cvičení na 7 let a nepřihlíželo se k renomé instituce?
  • Nepřidělení finančních prostředků může znamenat likvidaci celých výzkumných odvětví.
  • Nejde jen o prostředky, ale i o prestiž týmů, které dostaly nálepku neúspěšnosti.
  • Pohled rektorů a děkanů fakult se liší. Mladí půjdou za penězi.
  • Udržet lidi nebude snadné, pokud metodika zůstane stejná.
  • K čemu dlouhodobé záměry VŠ, když peníze na 7 let jsou rozděleny už teď?
  • Co brání MŠMT v prošetření excesů? Měl by se najít nástroj k řešení.
  • Zamyslet se nad vícekolejností při řízení a financování české vědy.
  • Příčinou není dvojkolejnost systému – je třeba dohodnout se na pravidlech předem!
  • Nediskutuje se rozdíl mezi účelovým a institucionálním financováním.
  • Na odborném semináři by se měl vyhodnotit první rok, vylepšit systém a snížit vliv lidského faktoru.
  • Diferenciace ve vědě a výzkumu je nezbytná. Proč není vysokým školám současně umožněno dostávat diferencovaně prostředky za vynikající učení?
  • Není možné konkurovat evropským univerzitám a získávat zahraniční odborníky bez provádění výzkumu na vysokých školách. Vysoké školy dostávají 80% prostředků na vzdělávání a pouze doplněk na výzkum – to je špatně.
  • VŠ sice mají jiné zdroje, ale na jiné činnosti – na pedagogické výkony. Pokud je dávají na výzkum, chybí pak jinde.
  • I bohatší státy integrují zdroje na náročné výzkumné programy.
  • Podle zákona lze o prostředky na výzkumné záměry žádat každý rok, ne až za 7 let. VZ by měly být každý rok vyhodnocovány a upravovány.
  • Situaci je třeba uzavřít – VŠ nevědí, s jakými prostředky mohou počítat do rozpočtu.

Souhlasné názory:

  • Změna nastala v pravý čas – nelze nadále rozdělovat všem stejně.
  • Je potřeba diferencovat – nelze nadále prostředky rozdělovat plošně bez ohledu na kvalitu instituce. Teď k diferenciaci dochází – jde ale o větší zásah, než jsme čekali.
  • Ocenění ministerstva, že rozdělilo výzkumné záměry do skupin podle kvality (A-E).
  • Existují i jiné možnosti, jak mohou VŠ získat prostředky.
  • Nepřidělené prostředky na VZ nejsou likvidační.
  • Nešlo o systémové selhání – lze se bavit o korekturách.
  • Pan Blažka nastínil černý obraz české vědy – trend jde ale nahoru, citovanost vzrostla dvakrát.
  • Přechod od výkonového hodnocení ke kvalitativnímu nelze vyřešit jednorázově – je to proces. Vykročili jsme správným směrem – nevracejme se zpět!

A výsledek?

V závěru náměstek ministryně Petr Kolář znovu zdůraznil, že ministerstvo nebude nic přehodnocovat, protože hodnocení je výsledkem práce 120 expertů. Emoce se podle něho opírají o falešný pocit, že je rozhodnuto na 7 let. Lze předkládat i další výzkumné záměry, existují ale finanční omezení.

Poslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) konstatovala, že vidí diferenciaci názorů akademické obce, a na svou otázku, zda jde o systémové pochybení, jednoznačnou odpověď evidentně nedostala. Také předseda výboru Walter Bartoš prohlásil, že nedostal odpověď na všechny svoje otázky a bude o to žádat v písemné interpelaci.

Výbor z rozsáhlého návrhu usnesení W. Bartoše schválil pouze to, že pracoviště byla informována 3 týdny před koncem roku a nebyl čas na řešení sporných případů a že výbor žádá, aby všichni poskytovatelé neprodleně zveřejnili všechny podklady pro hodnocení.

Po analýze všech podkladů se snad i veřejnost doví, zda šlo o systémové selhání, nebo je všechno v pořádku, jak tvrdí ministerstvo.

 

UNIVERZITA MÁ VÍCE PENĚZ NA VĚDU
Mladá fronta DNES, (4.2.2005). Škola uspěla s projekty dvou výzkumných center, letos na ně dostane 60 milionů korun


Jan Sůra - Liberec - Čím dál více peněz na vědu získává liberecká Technická univerzita.

Větší orientace na výzkum má škole přinést větší prestiž i více peněz do univerzitní kasy. „Nemůžeme spoléhat už jen na dotaci od státu na studenty. Ta by nám zaplatila jen mzdy a topení,“ říká rektor Vojtěch Konopa.

Na univerzitě tak vznikají i unikátní vynálezy: například na Fakultě textilní vyvinuli jako první na světě stroj na průmyslovou výrobu nanovláken.

Výzkum loni univerzitě přinesl zhruba 80 milionů korun, přibližně pětinu celého rozpočtu. Peníze získala především na dotacích od státu či grantových agentur. Ještě více peněz vydělala škola na spolupráci s průmyslem.

Podle prorektora pro vědu a výzkum Oldřicha Jirsáka bude částka na vědu letos prudce růst. „Získali jsme dvě výzkumná centra, na která ročně dostaneme 60 milionů korun,“ vysvětlil Jirsák. Jedno centrum se bude zabývat textilem a souvisejícími technologiemi, druhé odstraňováním škod po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem nebo napravováním ekologických škod.

Více peněz na vědu podle rektora škole jen prospěje. Může například nakoupit lepší vybavení do svých laboratoří. „Je to i velmi motivační. Pokud se naši zaměstnanci zapojí do výzkumu, mohou si vydělat podstatně více, než když jen učí. Takhle učí i to, co sami vybádali,“ dodal Konopa. Výzkumná centra navíc zaměstnávají značnou část mladých vědců, kteří dávali dosud přednost odchodu do soukromé sféry.

Zatímco s projekty dvou výzkumných center škola uspěla, dostala na letošek od ministerstva školství peníze na jediný výzkumný záměr, tedy dlouhodobé bádání. Sedm let budou na univerzitě zkoumat, jak nově například vyvíjet stroje. Ostatní tři projekty u komise neuspěly.

Nový systém rozdělování státních peněz na vědu vzbudil na řadě škol velkou kritiku. Univerzita se k protestům nepřipojila. „Postihlo nás to, ale nebrečíme. Volné kapacity pokryjeme zčásti výzkumnými centry,“ vysvětlil rektor. Další peníze chce univerzita hledat ve fondech Evropské unie. Výsledky bádání se navíc projevují na čím dál větší spolupráci s průmyslem. Tak by to podle rektora mělo být. „Firmy dosud dávaly na výzkum málo peněz, to se začíná pomalu měnit,“ podotkl. Podle něho to byla částečně i chyba akademiků.

„Akademický svět býval vždy skleníkovým a do sebe uzavřeným, nyní se ale stále více otevírá spolupráci s hospodářskou sférou,“ řekl rektor.

Úzce podle něho škola spolupracuje například s automobilkou Škoda Auto Mladá Boleslav. S ní se bude například liberecká vysoká škola podílet na vzniku univerzitního centra, které má v Mladé Boleslavi vyrůst.

Velmi silná je spolupráce s největším výrobcem plastů pro automobilový průmysl v Libereckém kraji, firmou Peguform. „Nemáme kapacitu, abychom mohli nápady u nás vzniklé dál rozvíjet, proto je dobré, když je převezmou firmy a my z toho pak máme zisk. To je příklad například nového stroje na výrobu nanovláken,“ dodal Konopa.

 

KDE JSOU TI CHUDÍ STUDENTI?
Lidové noviny, (4.2.2005). Čeští vysokoškoláci vydělávají jako o život. Těch, kteří pět let opravdu jen studují, je čím dál tím méně.


Ivo Dostál: Co se v mládí naučíš, ve stáří nepřestaneš kupovat. Kopy reklamních letáků a studentských slev loví vysokoškoláky, kde se dá.

Mobil už má každý, notetebook každý druhý. Kolejní pokoj s méně než třemi dálkovými ovladači nenajdete. Není tedy načase ukončit platnost klišé o chudých studentech?

Vdevatenácti letech, kdy většina středoškoláků skládá přijímačky na vysoké školy, je už člověk vytvarovaným konzumentem. "Značky začínají lovit ve chvíli, kdy máte poprvé k dispozici svoje vlastní peníze, třeba i kapesné," popisuje konzultant v oblasti public relations Pavel Hacker. "Už na střední škole se u lidí vytváří systém oblíbených a neoblíbených značek a nákupních návyků," pokračuje. Vysokoškolští studenti jsou podle něj zvláštní skupinou spotřebitelů. "Kromě stylu výrobku jim jde také o to, aby nebyl testovaný na zvířatech a neškodil životnímu prostředí," vypočítává Pavel Hacker.

Budoucí pracháči

V České republice studuje vysokou školu jen malé procento lidí. Právě tato malá skupina má však nadějné vyhlídky zařadit se po škole do té nejvyšší platové kategorie. "Atraktivními zákazníky mohou studenti být hlavně pro bankovní domy nebo pro výrobce nábytku," soudí Hacker.

Už během studia jsou ale studentské peněženky šťavnatým cílem mnoha firem. "Vysokoškoláci mají dost financí k volnému utrácení, a celkem shodně je používají na návštěvu kulturních podniků, hospod, diskoték a hlavně k cestování," říká Martin Mladenov, bývalý člen Studentské komory Rady vysokých škol a spoluzakladatel studentské agentury Karlos. "Rozdíl by mohl být mezi studenty z Prahy a jiných měst.V Praze mají studenti víc než dost volných peněz. Není problém najít atraktivní brigádu (třeba i za 110 korun na hodinu). Náklady tu jsou přitom jen o málo vyšší než jinde. Většina z vydělaných peněz je tedy kapesné," popisuje Mladenov, jak se Praha odlišuje od jiných univerzitních měst, kde podle něj brigády chybějí a hodinová mzda jen málokdy přeskočí hranici 50 korun na hodinu.

Chudý student? Passé jako silon

"Doba, kdy platilo, že jsou studenti chudí, už je dávno pryč," říká Tomáš, pětadvacetiletý student Fakulty sociálních věd UK. "Je spousta studentů, kteří si při škole velice slušně vydělávají," pokračuje vysokoškolák, který na částečný úvazek pracuje jako internetový sportovní redaktor. "Nikdy ale nejde stíhat všechno na 100 %. Člověk si většinou musí vybrat ze tři možností (partner, škola, práce) jenom dvě. Všechny tři zvládne jen pár odolných jedinců s chápajícím (nebo chamtivým) partnerem," vysvětluje Tomáš.

"Myslím, že čeští studenti nejsou většinou ani moc chudí, ani moc bohatí. Jsou ale vynalézaví, šikovní a trpěliví. Umějí využít příležitost, ať už se jedná o výhodnou slevu, nebo možnost získat něco velmi levně díky známostem a kamarádům," vysvětluje Veronika, doktorandka na stavební fakultě VUT v Brně. Nedostatek možností vydělat si peníze ji netrápí. "Zdá se mi, že studenti prostě umějí najít způsob, jak si dovolit, co chtějí, ale jen ti šikovnější umějí najít ty možnosti, které jim přinesou i dost peněz," říká třiadvacetiletá Veronika.

Jak se dostat studentům do peněženky?

Na nedostatek příležitostí k výdělku si studenti rozhodně nestěžují. Kudy tedy vede nejsnazší cesta do jejich otevřených peněženek? "Reklamy zaměřené na studenty zpravidla pracují s emocemi. Tzv. mluvící hlavy, které přesvědčují, že po natření krémem neměly ani trochu pocit mastnoty, na studenty nezabírají," míní PR konzultant Pavel Hacker.

Moc dobře podle Martina Mladenova, který dlouhá léta vedl studentský časopis Hlava, nefunguje ani přímá tištěná inzerce. "Přežívá proti ní jakýsi intelektuální odpor," tvrdí Mladenov. Podle něho jsou mnohem účinnější třeba zábavné akce zaměřené na studenty, kde se produkt prosazuje přímo. "Studenti se dají nachytat především na nízkou cenu služby. Existuje neuvěřitelná rychlost šíření informací - na kolejích, na fakultě, po internetu. Zajímavá nabídka se rozšíří celkem rychle. Studenti přemýšlejí a umějí si spočítat výhody a nevýhody," popisuje studentské nakupovací manýry Mladenov.

Kromě většiny českých bank lákají na špek studentských tarifů i všichni mobilní operátoři. "Naše komunikační aktivity jsou celkově zaměřeny na aktivní mladé lidi a jistě tak oslovujeme i studenty," říká mluvčí Oskaru Petr Šindler.

Zvláštním druhem lovců studentských úspor jsou cestovní kanceláře. "K oslovení studentů využíváme klasický marketingový mix. Kromě toho sponzorujeme vybrané vysokoškolské plesy, srazy a nejrůznější studentské akce," říká Tomáš Jára ze Student Agency, která studentům nabízí pracovní programy Work and Travel a studijní pobyty. "Z našeho nedávného výzkumu vyplynulo, že studenti si v našich reklamách cení zejména přehlednost, srozumitelnost a nápaditost," vypočítává Jára.

 

CO JSOU TO VÝZKUMNÉ ZÁMĚRY
Lidové noviny, (1.2.2005)


Tereza Nosálková: Současná vláda ráda mluví o rozvoji vědy jako o své prioritě. Tyto řeči mají i svou skutečnou hodnotu - necelé jedné miliardy, o kterou letos navýšilo ministerstvo školství financování vědy na vysokých školách. Nový systém kvalitativního rozdělování těchto prostředků, plynoucí ze dva roky starého zákona o podpoře výzkumu a vývoje, je ale pro velkou část vědecké obce promarněnou příležitostí a selháním ministerstva.

Vysoké školy dříve získávaly peníze na výzkum plošně, tedy téměř bez ohledu na kvalitu svých projektů. Nové "soutěžní" pojetí si klade za cíl zajistit, že finance dostanou jen skutečně kvalitní projekty - prostřednictvím tzv. výzkumným záměrů na období pěti až sedmi let. Tyto administrativně prezentované vize jednotlivých vědeckých týmů hodnotili domácí i zahraniční oponenti. Na základě jejich posudků pak oborově zaměřené komise expertů rozdělily projekty do čtyř skupin A - D. Projekty ve skupině A získaly stoprocentní podporu, hodnocení B přikleplo vědcům financování do výše 90 procent. Projekty s abecedně nižší známkou vyšly naprázdno. Takových byla více než polovina.

 

BRUSEL CHCE OŽIVIT EKONOMIKU
Hospodářské noviny, (1.2.2005).


Praha (zdroj: Evropská komise), Lenka Zlámalová: Předseda Evropské komise José Manuel Barroso chce vrátit do Evropy rychlý růst ekonomiky a životní úrovně.

Zítra komise představí detailní plány, jak tohoto cíle dosáhnout. Program pro příštích pět let by měl nahradit Lisabonskou agendu, v níž si členové unie dali závazek, že udělají vše pro to, aby EU byla do roku 2010 v mezinárodní konkurenci úspěšnější než Spojené státy, které jí už léta ukazují záda.

Barrosův plán by měl být výrazně stručnější, s pouhými dvěma hlavními cíly: hospodářský růst a zaměstnanost. "V posledním desetiletí růst ekonomiky i produktivity práce v Evropě výrazně zaostává za největšími obchodními partnery," řekl Barroso minulý týden v Evropském parlamentu.

Cesta ze stagnace by měla podle představ Evropské komise vést přes vyšší investice do vzdělání, vědy a výzkumu, rychlejší start podnikání, uvolnění regulace a liberalizaci služeb.

Tyto priority by měl odrážet i evropský rozpočet na léta 2007 až 2013, o němž se začíná vyjednávat.

Studie Světové banky i samotné Evropské komise ukazují, že Barroso míří na slabá místa, která brání Evropě v rychlejším vzestupu.

V Německu trvá založení firmy 45 dní a podnikatel přitom musí navštívit deset úřadů. Jen nepatrně lepší je to v Česku, kde se na registraci čeká 40 dní; i zde je nezbytná návštěva deseti úřadů. Ve Spojených státech je naopak možné začít podnikat již za šest dní.

Podobně nepříznivě vychází Evropa i ze srovnání investic do vědy a výzkumu. "Tyto jsou dnes přitom pro udržení rychlého ekonomického růstu a kvalitních pracovních příležitostí klíčové," říká Alasdair Murray z londýnského Centra pro evropskou reformu.

Zatímco země unie investují z veřejných zdrojů do nových znalostí v průměru 0,67 procenta HDP a ze soukromých 1,27 procenta, americké firmy dávají do vědy 1,9 procenta HDP a z veřejných rozpočtů míří na objevy 0,86 procenta.

Německý kancléř Gerhard Schröder se nutnost investic do vědy snaží využít i při vyjednávání o změkčení Paktu stability a růstu. Navrhuje, aby se částka, kterou vlády dávají na vzdělání a vědu, nezapočítávala do povoleného schodku veřejných financí. Pro svůj plán však zatím v ostatních zemích nezískal výraznější podporu.

Původní Lisabonská agenda považovala za významnou prioritu i podporu evropského sociálního modelu. Barroso ji do nového plánu nezařadil. Tvrdí, že Evropa si nejdřív na štědrý sociální systém musí vydělat a dodává, že právě ekonomický růst zajistí vysoké sociální i ekologické standardy.

Za tento postoj už bývalý portugalský premiér, který si vysloužil renomé úspěšnými ekonomickými reformami, sklízí kritiku evropských socialistů. "Program Barrosovy komise nenabízí o mnoho víc než skrytý neokonzervativní program," prohlásil šéf Strany evropských socialistů Poul Nyrup Rasmussen pro Financial Times. "Toto není evropská cesta," dodal.

Barrosovy plány poznamená evropský rozpočet. Až do roku 2006 platí všichni členové do společné pokladny 1,24 procenta svého HDP. Šestka - Francie, Německo, Británie, Švédsko, Nizozemsko a Rakousko - chce ale příspěvky stlačit na jedno procento HDP.

Další významný souboj se odehraje o nasměrování evropských dotací. Především ze Skandinávie a Británie znějí hlasy, že Evropa by ze společného rozpočtu měla investovat spíše do vzdělání. Ostrým oponentem ale bude Francie, která se peněz pro farmáře odmítá vzdát.

Jak chce komise oživit ekonomiku

  • vyšší investice do vzdělání, vědy a výzkumu
  • liberalizace služeb
  • snadnější start podnikání
  • zmírnění regulace
  • nová pravidla ochraňující práva akcionářů ve všech členských zemích
  • nová podoba Paktu stability a růstu
  • pružnější pravidla pro ochranu duševního vlastnictví

 

REKTOR ČVUT: VYSOKÉ ŠKOLY POTŘEBUJÍ POSÍLIT VÝZKUM
Mladá fronta DNES, (31.1.2005). Rektor ČVUT Jiří Witzany.


Stanislav Kněnický: Rektor Českého vysokého učení technického Jiří Witzany říká, že bez posílení výzkumu na našich vysokých školách se do nich zahraniční odborníci příliš nepohrnou. Přitom právě počet zahraničních odborníků a mezinárodních projektů je ve světě měřítkem kvality školy.

* Rostoucí zájem zahraničních studentů o studium na vysoké škole je považován za trend svědčící o její rostoucí kvalitě. Jak je na tom v tomto ohledu ČVUT?

Nám se podařilo za posledních pět let tento počet zvýšit na čtyř až pětinásobek, v současnosti u nás studuje asi pět procent zahraničních studentů z celkového počtu. Cílem naší univerzity je patnáct procent. Před námi je proto proces vyhledávání zahraničních odborníků. Faktem totiž je, že kamkoli dnes přijdete, tak se vás ptají, kolik máte odborníků na škole, kolik je u vás doktorandů a kolik máte výzkumných projektů se zahraniční účastí. A jestliže nemáte špičkový výzkum, tak žádného odborníka nezískáte.

* Co by tedy vaše škola potřebovala, aby na ní probíhal výzkum srovnatelný se světem?

Naše univerzita je rozptýlena v několika lokalitách Prahy, největší část je však v Dejvicích, kde je soustředěno asi šestnáct tisíc studentů. Pro naši školu by bylo dobré, kdyby tento nedokončený dejvický „kampus“, do kterého již bylo investováno okolo dvaceti miliard, byl dostavěn v severozápadním segmentu Vítězného náměstí. Součástí dostavby by měl být tzv. technologický park, kde by mohli pracovat a rozvíjet svou kreativitu studenti a doktorandi školy. Podobné parky nebo také inkubátory, jsou běžné v USA, Švédsku, Finsku a dalších evropských zemích, kde se dokonce v těchto podmínkách rodí nové a špičkové technologie a vznikají zárodky úspěšných firem.

* Souhlasíte tedy s projekty, které se objevily v souvislosti s dostavbou Vítězného náměstí?

V žádném případě bychom nemohli souhlasit s takovým řešením, aby se nové budovy naší školy ztrácely někde na okraji rozsáhlého komerčního centra. Nemyslím si, že by bylo pro jednu z nejstarších technických univerzit v Evropě důstojné, aby se její návštěvníci například ze zahraničí museli prodírat davem nakupujících lidí.

* Co říkáte tomu, že se objevily úvahy o možném využití lokality v Letňanech k výstavbě univerzitního kampusu?

S námi o této věci nikdo nemluvil. Případné přemístění našich kolejí ze Strahova bych považoval za záminku, jak získat zdejší lukrativní pozemky.

Pokud jde o současné strahovské koleje, měli jsme jednání s předsedou Českého olympijského výboru a shodli jsme se na tom, že zde na Strahově by mohlo vzniknout vzorové sportovní zařízení. Připravujeme výstavbu několika hřišť, z nichž jedno bude univerzální. Na Strahově chceme na těchto hřištích již v září uspořádat setkání studentů z univerzit zemí Evropské unie. Bude to první setkání tohoto druhu.

Dokončujeme také sportovní centrum v Praze na Julisce, které bude jedno z největších sportovních zařízení v Praze a mělo by samozřejmě sloužit i veřejnosti. Musím říci, že při této akci jsme velice úzce spolupracovali s Městskou částí Prahy 6 a jejím starostou.

* Kdybyste mohl hovořit za všechny vysoké školy v Praze, co by teď potřebovaly pro svůj rozvoj?

Myslím si, že by komunikace magistrátu a vysokých škol měla být bezprostřednější a intenzivnější. Pak by Praha byla opravdu tím univerzitním městem.

 

ČESKÁ VĚDA NEUMÍRÁ, BUDE VŠAK I NADÁLE NEEFEKTIVNÍ
Hospodářské noviny, (26.1.2005).


Václav Roubíček: Investice do vzdělávání a výzkumu nesmí zůstat povrchním a módním zaklínadlem vlád, ale musí se promítnout do hospodářské úrovně a kvality života. Potenciál české invence a schopnosti improvizace sice umožnily špičkovým vědeckým týmům přežít za všech režimů, dnes však musíme požadovat zcela jiné podmínky vědecké práce, její dostatečné a rychle dostupné zdroje financování.

Tento problém bohužel neřeší ani nová koncepce financování vědeckých institucí, zejména vysokých škol, kterou předložilo ministerstvo školství. Institucionální financování prostřednictvím tzv. výzkumných záměrů uplatňuje stejný přístup jako metodika získávání grantových (účelových) prostředků, a tudíž nezaručuje stabilní úroveň financování vědních oborů.

To je ale základní podmínka interdisciplinárního přístupu a přilákání zdrojů ze soukromého sektoru. Paradoxně koncepce výzkumných projektů nejvíce postihuje technické a přírodovědné obory. Sebelepší zákon ještě nezaručí kvalitu, ale špatný zákon způsobí velmi rychle zaostávání v příslušné oblasti.

Úskalí vědy a výzkumu v ČR je však mnohem více. Mezi nejzávažnější patří přetrvávání sovětského modelu, kdy "vysoké školy učí, ústavy Akademie věd bádají". Jejich komplikované institucionální vztahy jsou důvodem nízké efektivity vědecké práce.

Problémy naší vědy a výzkumu však začínají již u nedostatečné podpory analytického a kritického myšlení na školách, kde je stále popelkou. Uplatněním filosofie nenáročnosti (nepovinná maturitní zkouška z matematiky) znevýhodňujeme mládež ve světové konkurenci.

I přes nesporné výsledky v celém spektru oborů, od egyptologie, vývoj léků proti civilizačním chorobám až po softwarové produkty světové úrovně, se nám celosvětový trend efektivního výzkumu s dopady na ekonomiku a konkurenceschopnost nepodařilo z výše uvedených důvodů zachytit. Autor je senátorem za ODS

 

STUDENTI I UČITELÉ MOHOU VYUŽÍT STIPENDIÍ
Mladá fronta DNES, (26.1.2005).


(ver) - Zlín - Francouzská vláda nabízí českým studentům stipendia na stáž. Jsou určena držitelům magisterského nebo bakalářského diplomu a posluchačům posledního ročníku, kteří by rádi pokračovali ve svých studiích ve Francii.

V březnu minulého roku obdrželo stipendium francouzské vlády šedesát studentů z různých českých vysokých škol. Celkově se za minulý kalendářní rok dostalo na některý ze studijních pobytů ve Francii díky finančním prostředkům francouzského velvyslanectví v Praze sto devět českých vysokoškoláků.

„Letos bude této příležitosti moci využít stejný počet lidí,“ řekla Jana Brázdilová z rektorátu Univerzity Tomáše Bati. Student, který má o pobyt zájem, si musí podat žádost na Francouzském velvyslanectví v České republice do konce března. „Bude rovněž muset uspět při ústní prezentaci projektů,“ dodala Brázdilová.

Stipendium však mohou získat také vědečtí pracovníci vysokých škol v oblasti humanitních a společenských věd. Tato stipendia nabízí Americké centrum pro orientální výzkum v jordánském Ammánu. Učitelé by měli stihnout podat své přihlášky ještě do konce ledna.

 

DISKRIMINACE UMĚLECKÝCH ŠKOL
Hospodářské noviny, (25.1.2005).


Josef Chybík, děkan Fakulty architektury VUT v Brně

Na konci loňského roku došlo ke zveřejnění výsledků veřejné soutěže vypsané ministerstvem školství, jež diferencovaným způsobem zhodnotilo míru úspěšnosti ve vědeckém bádání ústavů, fakult a posléze celých vysokých škol. Měřítkem se staly výzkumné záměry, které úspěšným týmům poskytly finanční podporu, vytvářející předpoklady pro jejich další rozvoj. Může takto vypsaná soutěž myslet na všechny? Kromě akademických pracovišť s profilem přírodovědným, společenskovědním a technickým je zde také nezanedbatelná skupina škol uměleckých. Nebyly právě pro ně připraveny poněkud diskriminační podmínky? Jen naprosté minimum z nich totiž na výzkumný záměr dosáhlo. Podobně jako jiné, tak i brněnská a pražská fakulta architektury se do klání o institucionální finance pustily. Leč neúspěšně. Byly záměry tak špatné, a nebo je tento výsledek pouze logickým završením neochoty společnosti podporovat výzkum a vědu v této oblasti?

Přesto, že nelze pochybovat o tom, že architektura je také vědou, nebylo by vhodné nasměrovat úsilí škol vzdělávajících budoucí architekty i do jiné tvůrčí sféry? Domnívám se, že od nich musíme očekávat výsledky a jejich zveřejnění v ověřovacích studiích a projektech, příspěvky k alternativním návrhům aktuálních a problematických architektonických a urbanistických úloh, podporu pro vytváření názorů o architektuře jako významném prvku vytváření životního prostředí, prezentace prací plynoucí ze spolupráce s průmyslem. Nebyly v soutěži, kterou jsme při získávání výzkumného záměru absolvovali, školy, které již svou podstatou mají charakter výzkumných pracovišť, přece jen jistým způsobem zvýhodněny? Zajímá se někdo o to, jak je myšleno na rozvoj škol s uměleckým profilem?

Proč vedle výzkumného záměru například analogicky neexistuje alternativa, kterou bychom mohli nazvat tvůrčí záměr? Právě o jeho projekty by se umělecké školy a fakulty architektury mohly ucházet. Nezůstávají právě ony v současném systému odstrčenými "popelkami", které sice vytvářejí velké množství nadmíru zajímavé a hodnotné práce, leč bez nezbytně potřebné ministerské podpory a náležitého uznání a ocenění?

 

ZAHRANIČNÍ FIRMY INVESTUJÍ DO VÝZKUMU
Hospodářské noviny, (24.1.2005). Příliv investic.


Praha - Vladimír Kaláb: Více než dvojnásobný počet investorů ve srovnání s rokem 2003 přilákala loni do republiky agentura CzechInvest. Z celkem 145 projektů třetina směřovala do výzkumu, vývoje a služeb.

"Investoři v Česku nehledají jen levnou pracovní sílu. Naprosto klíčová je dnes nabídka kvalifikovaných, vzdělaných pracovníků," řekl náměstek ministra průmyslu a obchodu Václav Petříček. Suma investic zprostředkovaných CzechInvestem loni vzrostla na padesát miliard korun, o pětinu více než předloni. Není to však částka, kterou firmy skutečně investovaly.

CzechInvest počítá se sliby

"Jde o závazně přislíbený objem investic," řekla mluvčí CzechInvestu Jana Víšková. Investiční přísliby vykazuje CzechInvest ve statistikách od počátku své existence. V některých případech tak dochází ke značným rozdílům proti skutečným sumám investic, evidovaným Českou národní bankou (ČNB). Nejvýraznější je rozdíl v případě Japonska. Zatímco CzechInvest udává hodnotu 76,5 miliardy korun, ČNB eviduje za celou dobu existence samostatné České republiky investice japonských firem ve výši 26,5 miliardy korun, tedy téměř třikrát méně. Kanadské a mexické firmy v Česku dosud proinvestovaly podle agentury CzechInvest 13,6 miliardy korun, avšak podle statistik ČNB jen 5,8 miliardy. "Jde jen o časový posun. Firmy se smluvně zavázaly, že slíbené částky proinvestují," tvrdí Karolína Bočková, náměstkyně generálního ředitele CzechInvestu pro operativní řízení.

Vede automobilový sektor

Dlouhodobě směřuje největší objem zahraničních investic do automobilového průmyslu. Impulsem bylo rozhodnutí konsorcia Toyota/PSA Peugeot Citroen postavit továrnu na montáž malých vozů v průmyslové zóně Ovčáry u Kolína. Tato investice spolu s tradicí automobilové výroby v českých zemích, pocházející z počátku dvacátého století, přilákala do republiky celkem 135 zahraničních společností, které se zde zavázaly proinvestovat více než 174 miliardy korun. To je 47 procent všech investic, zprostředkovaných vládní agenturou CzechInvest.

Druhým pro zahraničí nejpřitažlivějším sektorem v Česku je elektronický a elektrotechnický průmysl. Největší investory zde představují nizozemská společnost LG. Philips Displays, která v Hranicích na Moravě postavila závod na výrobu televizních obrazovek, a hlavně japonské společnosti, z nichž největším investorem je Matsushita se závody v Plzni a v Pardubicích. Celkem šedesát pět firem v tomto sektoru proinvestovalo téměř 66 miliard korun. Česko láká také investory do chemického, plastikářského a biotechnologického průmyslu, kteří dosud přinesli 35,6 miliardy korun, což je devět procent všech investic. Šesti procenty se na investicích podílejí firmy ze strojírenského, kovozpracujícího a leteckého průmyslu, pěti procenty pak firmy tiskařské, papírenské a zpracovávající dřevo. Nově se loni zvýšil počet podniků, které investovaly do výzkumu a služeb. Z patnácti projektů v roce 2003 tento sektor vzrostl na jednačtyřicet akcí.

Investice? Jen zlomek daní

Zahraniční investice nejsou všelékem, domnívá se Milan Zelený, profesor Fordhamovy univerzity v New Yorku a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. "Zahraničně vlastněné podniky mohou prosperovat, ale nejsou a nebudou naše, a tedy ani jejich zisky. Nám přinesou jen zlomek daní, příslib omezené námezdní zaměstnanosti a utržené peníze, ne kapitál. Získané peníze zůstanou ležet v našich devizových rezervách, tedy v zahraničních bankách, od nichž si zahraniční investoři vypůjčují. Pak my vlastně financujeme naše zahraniční partnery a ne oni nás," soudí Zelený. Vláda je však přesvědčena, že růst ekonomiky zajistí pouze zahraniční investice a bude v jejich lákání pokračovat, zvlášť poté, co minulý týden byla Praha britským institutem CEBR vyhodnocena jako investičně nejpřitažlivější region v Evropské unii.

 

ZPACKANÝ POKUS O REFORMU
Mladá fronta DNES, (22.1.2005). O penězích na vědu rozhodlo ministerstvo špatně, tvrdí přední vědci. Atmosféru pro vědeckou práci postupně ničí stále silnější administrativní tlak. Byrokracie je stále otravnější, nejrůznější dotazníky stále delší a podrobnější.


Václav Hořejší, Jan Konvalinka (autoři jsou vědeckými pracovníky Akademie věd ČR, vysokoškolskými učiteli a členy Učené společnosti ČR): Čeští vědci už jsou zvyklí na nekvalifikovaná rozhodnutí nejrůznějších úředníků. Že by však zpackaný verdikt ministerstva školství byl chválen jako odvážný reformní čin, jako nyní při příležitosti hodnocení Výzkumných záměrů vysokých škol, to je něco nového a velmi nebezpečného. K tomu nemůžeme mlčet.

O co jde: čtrnáct dní před koncem loňského roku vyhlásilo ministerstvo školství (MŠMT) na svých webových stránkách stručně výsledky soutěže českých vysokých škol o mnoho miliard korun na vědecký výzkum pro příštích pět až sedm let. Co bylo na tomto hodnocení špatně? Skoro všechno. Zaprvé: kritéria hodnocení byla chybně nastavena, protože dávají příliš malou váhu dosavadním výsledkům hodnocených týmů a příliš velkou váhu vizím a plánům do budoucna. Naopak takřka absolutní váhu měly anonymní oponentské posudky; posuzovatelé přitom měli k prostudování vždy jen jediný projekt, takže je nemohli navzájem srovnat. Jako by soutěž v krasobruslení byla hodnocena tak, že každý rozhodčí vidí jen jediného závodníka, přičemž nesoudí ani tak jeho výkon, jako spíš jeho esej o tom, jak bude skákat trojitého rittbergra napřesrok.

Podle tohoto absurdního postupu byly jednotlivé projekty (často vědeckých týmů celých fakult) rozděleny do skupin A až D podle "kvality". Ačkoli reálné rozdíly mezi záměry hodnocenými A až C byly mikroskopické (a jejich financování komise doporučily), dostaly skupiny, které se v této ruské ruletě ocitly v kategorii A, plné financování, projekty B 90 % požadovaných prostředků, ostatní nic.

Požár požehnáním?

Ministerstvo školství navíc nesplnilo svou povinnost, aby jako zodpovědný správce peněz daňových poplatníků provedlo předběžné vnitřní hodnocení (jako to udělala ve shodě se zákonem pro své ústavy Akademie věd). Ekonomičtí experti MŠMTměli důkladně posoudit, jestli některé finanční požadavky nejsou předimenzované, a tak zajistit, aby se přiměřeně dostalo na co nejvíce projektů doporučených odbornými komisemi. Však se tyto náklady v projektech oficiálně nazývají UZNANÉ. Nechávat toto posouzení finanční stránky na zahraničních vědeckých oponentech je holý alibismus, a podle toho to také dopadlo.

Že takovou parodii na hodnocení hájí ministerský úředník, který ho prosadil a organizoval, je smutné, ale nakonec logické. Kupodivu se však objevil hlas hájící postup MŠMT i mezi vědci (článek J. Zrzavého v MFDnes 17.1.) Náš přední evoluční biolog (ale také prorektor univerzity, která v oné loterii dopadla docela dobře) tu s vtipem sobě vlastním argumentuje, že je celá věc vlastně přínosem, neboť konečně rozpoutá diskusi o kritériích hodnocení vědecké práce. Podle této logiky byl požár Národního divadla vlastně požehnáním, protože poukázal na nedokonalou připravenost našich hasičských sborů.

Šroub se utahuje

Kauza Výzkumných záměrů (dále VZ) je však jen jedním z řady selhání institucí řídících a financujících českou vědu. V posledních letech cítíme, jak se utahuje šroub. Stále silnější administrativní tlak postupně ničí atmosféru pro vědeckou práci. Byrokracie je stále otravnější, nejrůznější dotazníky stále delší a podrobnější, jejich vyplňování stále komplikovanější, lhůty stále kratší. Podepsaní se veřejně přiznávají, že velkou část loňského roku nestrávili vědeckým bádáním, ale vyplňováním obludných a zjevně nadbytečně složitých formulářů. Laskavou péčí příslušných orgánů byly totiž všechny programy financování české vědy (Výzkumné záměry, Centra aplikovaného výzkumu, standardní granty od různých agentur, Centra základního výzkumu) loni zkoordinovány tak mistrně, že jsme všichni museli žádat o všechny, a to takřka současně, abychom zvýšili šanci, že někde uspějeme. Mnohé týmy navíc skutečně v několika či dokonce ve všech těchto soutěžích uspěly, takže řadu grantů budou muset zase vracet stovky hodin strávené při psaní projektů, zasedání oborových rad, psaní posudků atd. tak přijdou úplně vniveč.

Můžeme si však za to nejspíš sami. Při každé další bezkoncepčně vyhlášené a špatně zorganizované grantové soutěži jen tak zabrbláme, usedneme k počítačům a vyplňujeme kolonky. Jde přeci o peníze pro naše milované laboratoře. Stěžovat si budeme až potom... Teprve tehdy, když zpackané hodnocení způsobí opravdovou krizi, začneme ohledávat rány.

Vraťme se zase k VZ. Autoři místopřísežně prohlašují, že nepotkali jediného českého vědce, který by VZ nepovažoval za alibistický byrokratický nesmysl vymyšlený nudícími se úředníky. Absurdně komplikovaná struktura žádosti o VZ spolehlivě zaměstnala desítky vědců z každé instituce na mnoho týdnů. Mnozí zahraniční posuzovatelé si stěžovali na to, že struktura VZ takřka znemožňuje řádné hodnocení, podává spoustu zbytečných informací a ty podstatné zamlžuje. Nechali jsme si to líbit, přistoupili jsme na hru s absurdními pravidly a teď se divíme absurdním výsledkům.

Ministerské kutilství

Ne, nechceme se vracet k plošnému rozdělování peněz každému, kdo si řekne. Naopak, jsme pro velmi přísný metr. Jen by příslušné úřady měly přestat vynalézat kolo: stejně jim z toho vždycky znovu vyjde trojúhelník. Existují desetiletí používané a dávno prověřené metody hodnocení výsledků vědecké práce, stačí je použít. V přírodních vědách o kvalitě svědčí jednoznačně publikace ve špičkových mezinárodních časopisech, využité patenty a licence, ohlasy v zahraničních časopisech. To vše je měřitelné a hodnotitelné.

Při důkladném hodnocení institucí k tomu musí přistoupit zkoumání pracoviště týmem nezávislých, zpravidla zahraničních odborníků, kteří situaci na místě prověří a ručí za hodnocení svou pověstí. Takhle se hodnotí vědecké instituce a jejich plány do budoucnosti v Anglii, Francii nebo Německu. Ano, takový postup by byl drahý. Byl by však jistě levnější než dobře míněné kutilství ministerských úředníků. Pokud bychom měli pro změnu hodnotit výsledky jejich práce my, bylo by to s bídou na C minus.

 

O PODPORU PŘIŠLI I ŠPIČKOVÍ VĚDCI
Hospodářské noviny, (20.1.2005). Peníze na výzkum.


Praha, Petr Holub: Převrat ve financování vědy, který prosazuje ministryně školství Petra Buzková, sice vládní rada pro výzkum schválila, část jejích členů však dnes nový systém důrazně odsuzuje. "Je to naprosto špatně, o penězích rozhoduje náhoda," tvrdí místopředseda rady, biolog Vladimír Viklický.

Ministerstvo školství rozdělilo peníze ve veřejné soutěži, která má zajistit, aby peníze dostali jen kvalitní vědci. Šlo o částku čtyř miliard, která se v letech 2005 - 2011 bude každým rokem rozdělovat úspěšným vědeckým záměrům. Podle náměstka ministryně Petra Koláře soutěž splnila účel: "Postup je správný, jakkoli byl tvrdý," připomíná náměstek. Úřad polovinu žádostí odmítl.

Dnes se ukazuje, že v některých případech přicházejí o podporu špičkoví vědci. Patří k nim třeba mikrobiologové z pražské Přírodovědecké fakulty.

Podle vědců je důvodem neúspěchu systémová chyba. Ministerstvo požadovalo co nejširší výzkumné záměry, a tak se v týmu pod vedením Jitky Forstové sešli experti na viry, parazity, rostlinné buňky a molekulární fyziologii.

O jejich kvalitách svědčí, že v posledních sedmi letech mají desítky publikací v předních vědeckých časopisech, včetně poloviny všech citací, která v slavném časopise Nature mají všichni čeští mikrobiologové dohromady.

Jejich projekt požadoval dotaci 60 miliónů korun ročně a hodnotili ho tři oponenti, dva ze zahraničí. Nejvíc uškodilo, že cizinci záměr posuzovali jako obyčejný grant a vytýkali, že má příliš široký záběr. Všechny čtyři katedry dnes stojí před hrozbou, že budou muset svůj výzkum ukončit.

"Zdiskreditovala se dobrá myšlenka," kritizuje postup ministerstva parazitolog Jan Tachezy. "Hodnocení podle výzkumných záměrů navíc univerzitám umožnilo, aby se vyhnuly skutečně důkladné kontrole kvality."

Mezi neprávem odmítnutými se nejvíc zmiňuje tým kybernetiků Vladimíra Maříka z ČVUT a ekonomové z Jindřichova Hradce. "Mikrobiologové mají smůlu. Ještě horší je, že náhodou dostali peníze ti, kteří je neumějí využít," upozorňuje radní Viklický.

Komise na ministerstvu školství hodnotila i výzkumné závěry vědců z jiných resortů. Akademie věd však zároveň připravila vlastní hodnocení. "Udělali jsme to důkladněji," vysvětluje místopředseda akademie Vladimír Nekvasil. Vedle oponentních zpráv navštívila pracoviště komise, která konzultovala s výzkumníky slabá místa a sepsala konečnou zprávu.

Hodnocení akademiků se často shodovalo s ministerským, někdy ale dostali od ministerstva dobrou známku ti, kteří v hodnocení akademie propadli. "Jde o některé menší ústavy, které budeme slučovat s většími," říká Nekvasil.

Bylo to i naopak. Akademie si cení olomoucký tým Fyzikálního ústavu, který se v rámci mezinárodních projektů zabývá vývojem astronomických zrcadel. Ministerstvo fakticky doporučilo ústav zrušit, protože překročil byrokratické pravidlo - mezi padesáti pracovníky uvedl dva vědce na menší než poloviční úvazek.

Akademie věd nakonec rozdělila peníze podle svého hodnocení.

Hodnocení vědy

Hodnocení institucí

Rozhodují dosavadní výsledky, především vědecké publikace v důležitých časopisech a zapsané patenty. Podle opakovaných hodnocení se zvyšují nebo snižují průběžné dotace na základní provoz vědeckého pracoviště.

Soutěž o Granty

Rozhoduje kvalita výzkumného záměru a jeho význam pro rozvoj vědy. Kdo má v soutěži úspěch, dostává jednorázový příspěvek pro konkrétní výzkumný záměr.

Výzkumné záměry v České republice

Rozhoduje kvalita výzkumného záměru a jeho význam pro rozvoj vědy. Kdo má v soutěži úspěch, získá na příštích sedm let průběžné dotace na základní provoz vědeckého pracoviště.

 

PŘÍZNIVCŮ SYSTÉMU JE VÍCE NEŽ KRITIKŮ
Hospodářské noviny, (20.1.2005).


Praha/Liberec, (ph) - Většinu peněz na výzkumné záměry rozdělovalo ministerstvo školství. Letošní 2,4 miliardy jsou téměř o miliardu víc, než se vyplácelo dříve. Klíč výběru proto má vedle kritiků více příznivců.

Patří k nim Stanislav Pospíšil, který před čtyřmi lety založil na pražském ČVUT Ústav technické a experimentální fyziky. "Chtěli jsme dokázat, že také u nás je možné dělat špičkový jaderný výzkum," vysvětluje zkušený vědec. Svůj tým zapojil do práce Evropského centra pro jaderný výzkum (CERN). V rámci přípravy dosud největšího urychlovače protonů se podílí na konstrukci detektoru ATLAS, kde například navrhl zařízení, které by stínilo neutrony. Do výroby se podařilo zapojit tři české podniky.

Převrat ve financování vědy považuje fyzik za správný krok nejen z toho důvodu, že získal desetimiliónovou dotaci. Nový systém umožní, aby vysokoškolské ústavy přestaly být závislé na dotacích, o kterých rozhoduje vedení univerzit. "Samozřejmě jsou lidé, kteří říkají: Na nic nesahejte, musíme udržet dosaženou úroveň," odmítá kritiky profesor Pospíšil.

Některé školy neuspěly při výzkumných záměrech, mohly však nahradit výpadek díky kapitole "výzkumná centra". Od letošního roku z ní ovšem dotaci dostanou jen ti vědci, kteří získají další finance od soukromých firem.

Podařilo se to týmu Aleše Richtera z Technické univerzity Liberec a Výzkumného ústavu textilních strojů. Pro vývoj nových druhů textilií a strojů na jejich výrobu mají liberečtí výzkumníci od státu roční podporu 40 miliónů, další peníze přijdou od strojírenských podniků. Podporu mají i od Evropské unie, která je pověřila řízením svého centra excelence.

Docent Richter považuje zavedení spoluúčasti soukromých firem na výzkumu za rozumný krok, přesto varuje před byrokracií: "Místo aby ministerští úředníci hlídali, jestli plníme úkol, neustále jen vyžadují, abychom vyplňovali zbytečné tabulky.

 

TECHNOLOGICKÉ CENTRUM BYLO ZALOŽENO
Mladá fronta DNES (20.1.2005).


Napříč krajem DNES - Zlín

Ve Zlíně vznikne centrum, které pomůže začínajícím podnikatelům a zároveň umožní vědcům uvést výsledky svých výzkumů do praxe. Smlouvu o založení Technologického inovačního centra včera podepsali hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš a rektor Univerzity Tomáše Bati Petr Sáha. Nové centrum bude sídlit v ulici Růmy.

 

POVYK KVŮLI VÝZKUMU JE PLNĚ NA MÍSTĚ
Hospodářské noviny, (18.1.2005).


Fischer, Pokorná - autoři jsou studenty postgraduálního studia Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Snaha senátora Jiřího Zlatušky zmírnit až ututlat povyk týkající se institucionálního financování výzkumu (HN 5. ledna) vzbuzuje údiv a rozhořčení u každého, kdo jen trochu blíže nahlédl do průběhu a hodnocení soutěže o přidělení prostředků na výzkumné záměry vysokých škol.

Oč vlastně jde? Věda a výzkum na vysokých školách jsou financovány mj. systémem dlouhodobé institucionální podpory. Přidělení nemalých částek by mělo odrážet nejen úroveň projektů, jimiž se instituce chce zabývat, ale zvláště dosažené výsledky. Protože se jedná o významné sumy, měly by prostředky být rozděleny co nejefektivněji mezi nejlepší pracoviště.

Letošní systém hodnocení nově navržených projektů byl ve své absurditě bezesporu nový a reformující (lze-li jako reformující označit i to, co v důsledku povede spíš k destrukci než ke zkvalitnění). Rozhodně však nesměřuje k účelnému diferencování peněz mezi jednotlivá pracoviště. Tvrdá diferenciace podpory by byla na místě, kdyby se opírala (jako tomu bylo na uváděném příkladu z Velké Británie) o objektivní zhodnocení dosažených výsledků.

V českém podání mají být pracovištím přiděleny deseti- a stomiliónové částky jen na základě toho, co a jakou formou byli jejich představitelé schopni naslibovat, možná i v závislosti na tom, zda předem věděli, jak bude hodnocení probíhat. Návrhy výzkumných záměrů byly subjektivně ohodnoceny třemi oponenty a poté exaktně matematicky, i když ne zcela logicky, zpracovány za spoluúčasti komise odborníků, jejichž vlastní názor však nemohl výsledek hodnocení téměř ovlivnit. Takto pojaté hodnocení rozhodlo, zda pracoviště obdrží všechno, nebo nic.

Tolik deklarovaná "reforma rušící rovnostářství" bude mít za následek další mrhání penězi daňového poplatníka (v případě nadhodnocené podpory úspěšných projektů) provázené znehodnocením dosavadních miliard (v případě těch "neúspěšných").

Rada vlády pro výzkum a vývoj, Rada vysokých škol a Kolegium rektorů jsou zděšeny právem. Není to ale tím, jak uvádí senátor Zlatuška, že by se bránily progresívním změnám, ale protože si aspoň dodatečně uvědomují reálné důsledky akce. Bude poučné vidět, jak se orgány státní správy postaví k nastalé situaci.

Věříme, že se nenechají jen mlčky napadat ze zpátečnictví, ale ve spolupráci s ministerstvem školství prosadí objektivní posouzení systému hodnocení. Vyvodí z něj důsledky pro okamžité financování výzkumu na školách v roce 2005 a prosadí provedení nového kola hodnocení na základě skutečné kvality a dosažených výsledků, a ne pouze "předvolebních slibů".

Ujištění Jiřího Zlatušky, že vlastně téměř o nic nejde, když částka představuje jen desetinu celkových prostředků na školy, opět neodpovídá skutečnosti ani v souhrnu, natož na výzkumně orientovaných pracovištích, kde dosahuje několika desítek procent celkového rozpočtu. Také prohlášení, že kvalitní týmy lze financovat i z jiných zdrojů, v kontextu výroků, že právě kvalita by se měla novým systémem náležitě podpořit, vyznívá poněkud mimoběžně.

Každý sám nechť posoudí na podkladě předložených argumentů, zda je "nový systém" tím, zač je vydáván. Až bude z prostředků určených na výzkum možné na VŠ financovat pouze výzkum, a ne i výuku a provoz, bude jistě velmi žádoucí, aby byli představitelé ministerstva školství při diferencování finanční podpory skutečně tvrdí. Nezbytnou podmínkou však bude, aby výkonný aparát ministerstva při přípravě celého systému hodnocení neselhal jako tentokrát. Volby se blíží a s nimi přichází i potřeba všímat si názorů a postojů jednotlivých politiků, kterým dáme svou důvěru v novém kole.

 

KLADIVEM NA VÝZKUMNÉ ZÁMĚRY
Respekt - 03/2005 (17.1.2005), rubrika: Polemika. Chceme vytvořit stabilní prostředí k pěstování špičkového výzkumu.


Petr Kolář: Poté co v polovině prosince zveřejnilo ministerstvo školství výsledky hodnocení návrhů výzkumných záměrů vysokých škol a rezortních výzkumných ústavů, se spustila nezvykle živá mediální odezva. I v tomto listě byla publikována série článků (H. Čápová: Útok na Dvojčata české vědy, Respekt č. 52/2004, V. Cílek: Reforma vysokých škol je špatná, č. 1/2005, J. Greš: Proč se vědci bouří a J. Zlatuška: Školství jde dobrým směrem, č. 2/2005). Neobvyklou četnost i vášnivost reakcí lze připsat následujícím okolnostem. Ve hře je vysoká částka 2,4 miliardy korun ročně, která nicméně představuje slabých 10 procent rozpočtu vysokých škol, systém hodnocení popřel zavedené praktiky v podpoře výzkumu u nás, neuspěla více než polovina předložených návrhů, v některých případech se výsledky hodnocení zcela minuly s očekáváním vědecké obce a navržený model financování dělí návrhy v podstatě do dvou skupin: ty, které financovány budou, a ty, které financovány nebudou.

Kdo a proč to způsobil?

Neobvyklost popsaného přístupu vynikne, když jej srovnáme s dosavadním stavem ve státní podpoře výzkumu. Výzkumné záměry představují jeden ze způsobů tzv. institucionální podpory výzkumu a jsou nástrojem dlouhodobějšího koncepčního rozvoje vědy v institucích, v našem případě na jednotlivých vysokých školách. To však vůbec neznamená, že institucionálně musí být podporována každá škola, každá fakulta, katedra nebo každý existující výzkumný tým.

Do letošního roku byla tato podpora výzkumu podstatně nižší (1,3 mld. Kč) a peníze se na školy přidělovaly zvykově a plošně. Část peněz na podporu vědy na vysokých školách (jiné výzkumné instituce ponechávám stranou, i když se jich tato problematika týká ve stejné míře) tedy byla rovnoměrně rozprostřena tak, aby všechny školy, ale taky všechny fakulty či dokonce katedry nebo týmy byly alespoň trochu uspokojeny. Od roku 2005 má být všechno jinak.

Zásadní změnu dosavadního zvykového způsobu přiznávání výzkumných záměrů přinesl zákon o podpoře výzkumu z roku 2002, jímž se poprvé v historii řídil běh nového kola předkládání záměrů vysokých škol v minulém roce. Další prohloubení této změny je zakotveno ve vládní koncepci reformy vysokého školství z roku 2004.

Nový zákon zavedl do poskytování prostředků na výzkumné záměry mechanismy, které jsou blízké opravdové soutěži. Stanoví proceduru odborného posuzování prostřednictvím hodnotících komisí (složených z vědců, nikoli úředníků) a nezávislých oponentů, hovoří o financování na základě výsledného hodnocení, nikoli o přídělovém automatismu.

Přijatá koncepce reformy vysokého školství zase doslova uvádí, že kvalita každého návrhu bude posuzována individuálně podle přijatých kritérií a že záměry na školách budou financovány důsledně na základě hodnocení, což výrazně prohloubí diferenciaci škol podle vědeckého výstupu. Přitom se má vytvořit stabilní prostředí k pěstování špičkového výzkumu na úspěšných školách.

Vysoké školy prostřednictvím svých rektorů s takovým postupem předem souhlasily a byly si vědomy případných důsledků. Již na jaře minulého roku všichni věděli, že finanční požadavky škol dvojnásobně převyšují zdroje ministerstva, které vláda výrazně posílila právě na základě slibu, že budou užity na plánovanou reformu.

Rektoři o všem věděli

V ostré mediální diskusi se objevuje několik opakujících se výtek vůči postupu ministerstva. Jedna námitka zcela zpochybňuje uplatněný soutěžní přístup k poskytování výzkumných záměrů a lepší řešení vidí v dosavadní praxi. Návrat zpět však není možný ani z hlediska zákona, ani z pohledu reformy vysokých škol, s níž školy samy souhlasily a na niž se podařilo získat spoustu peněz nejen pro výzkum, ale též pro vzdělávací činnost.

Druhá výtka zmiňuje údajně katastrofální strukturální a personální dopady nového systému: zánik vědních oborů, rozehnání týmů, propouštění mladých vědců. Princip, podle něhož institucionální podpora směřuje na školy, nikoli na jednotlivé fakulty či týmy, vysvětluje, že se skutečně může stát (a taky se ve více případech stalo), že škola jako celek výtečně uspěje, ačkoli některá fakulta či tým nemusí uspět vůbec. Pak je ovšem v možnostech školy, aby členy takových týmů „podržela“ třeba z jiných zdrojů. Příkladem je zmíněná vzdělávací činnost, rozvojové programy ministerstva školství, tzv. specifický výzkum nebo granty. Víme též o některých strukturálních dopadech, které se značně vymykají původním předpokladům a kterými se v souvislosti s reformou vysokých škol budeme ještě zabývat.

Třetí proud kritiky se týká zvoleného modelu financování. Proč má být menší část záměrů financována plně a zbytek vůbec? Vždyť podle zažité tradice se dotovaly všechny záměry, jen v různé míře. Nový model však vyplývá ze zákona. Návrhy záměrů se buď přijmou, anebo odmítnou (včetně nároků na peníze) a případné snížení státní podpory musí škola vždy doplnit z vlastních zdrojů, které obvykle bývají velmi omezené.

Poslední skupina námitek směřuje k detailům použité metodiky. Tady je třeba připomenout, že principy hodnocení včetně diskutované míry vlivu oponentních posudků na konečný výsledek byly předem projednávány s reprezentací vysokých škol, Radou pro výzkum a vývoj, zástupci Akademie věd ČR i odbornými hodnotícími komisemi a také v úplnosti zveřejněny.

Výzkum nezaniká

Nový způsob nakládání s výzkumnými záměry může pro mnohé zainteresované představovat šokující rozchod s dosavadními stereotypy ve státní podpoře vědy. Jeho přijetí však bylo otázkou legislativní i věcné nutnosti a prvním vážným krokem k uvedení našich univerzit do tvrdého domácího i mezinárodního konkurenčního prostředí. Výzkum nikde nezaniká, pouze se vytváří prostředí pro jeho koncentraci a restrukturalizaci. Pravdou zůstává, že nebudou financovány i dobré záměry, neboť domácí podpora výzkumu – navzdory poměrně velkorysému navyšování v posledních letech – stále ještě nedosahuje úrovně běžné ve vyspělých evropských zemích.

Autor je náměstek ministryně školství pro vědu a vysoké školy.

 

V RÁJI SPOLEČENSKÝCH VĚDCŮ
Respekt - 03/2005 (17.1.2005), rubrika: Ekonomika. Čeští výzkumníci musí přesvědčit, na co potřebují peníze


Marek Pokorný: Celou českou vědu možná čeká podobný třesk, jako zažily koncem minulého roku české vysoké školy: na Radě vlády pro výzkum a vývoj vzniká dokument, který se snaží zachytit efektivitu vynaložených peněz, a podle něj se změní přerozdělování financí na vědu.

Pane kolego, za dveře

Koncem roku 2003 česká vláda po kritice Evropské komise, že stát dává málo peněz na vědu a výzkum, přihodila českým výzkumníkům zhruba miliardu korun. Například ministerstvo práce a sociálních věcí tak mohlo loni mezi vědce ve dvou výběrových řízeních rozdělit úctyhodných téměř 200 milionů korun. Nejúspěšnějším žadatelem o tyto peníze byl bezkonkurenčně Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, který sám uspěl s projekty za 17 milionů korun a na dalších v celkové hodnotě 55 milionů korun se bude podílet. Zkrátka nepřišly ani Sociologický ústav Akademie věd s 65 miliony či Vysoká škola ekonomická s 12 miliony. Všechny tyto instituce měly společnou ještě jednu věc: své zástupce ve výběrových komisích, které tyto peníze rozdělovaly.

„Je to procedurálně ošetřeno. Při každém hlasování, které se nás týká, musíme za dveře,“ brání se podezření ze střetu zájmů člen komise a zástupce ředitele Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Aleš Kroupa. Za dveřmi například byl, když komise přiklepla 2,6 milionu jeho vlastnímu projektu „Měření kvality pracovního života“ či stejnou sumu jeho kolegyni z ústavu na projekt „Gender management“. Jak se komise rozhodovala, je ovšem záhadou: přesto, že projektu Gender management, který má popsat postavení žen ve vedení firem a zjistit příčinu jejich nižších mezd, podle zápisu z jednání komise „chybí nové myšlenky a nové moderní metody, je rozporuplný a plný pojmů, které nelze převést do normálního slovního vyjádření“, byl schválen. „Je dobré dát mu šanci. Není vyloučeno, že z něj mohou být zajímavé výsledky,“ obhajuje to členka hodnotící komise Eva Klvačová z VŠE.

„Když píšete posudek či schvalujete nějaký grant, nevíte, k čemu se ti lidé za pět let dostanou,“ připouští sociolog Fedor Gál. „Ale mnohdy větší roli v přidělování grantů má to, že nevíte, kdy ten člověk bude psát posudek na vás,“ dodává Gál, podle něhož je právě uvedená situace, kdy velkou část členů komise tvoří lidé, kteří od téže komise získávají granty, takovým ukázkovým příkladem. „To, že někdo na pět minut odejde, je směšné. Vždyť ti lidé spolu desítky hodin předtím debatovali, už k sobě mají jakési pouto,“ dodává.

212 dolarů na hlavu

Na první pohled na tom česká věda není v porovnání se srovnatelnými státy špatně: jde na ni 1,3 procenta hrubého domácího produktu – víc než u ostatních zemí visegrádské čtyřky (Maďarsko dává 1 procento a Polsko se Slovenskem po 0,6 % HDP) – a jen zhruba o šest desetin procentního bodu méně než ve „starých“ 15 zemích Evropské unie. Podíl investic do vědy a výzkumu se navíc stále zvyšuje: zatímco z erární kasy šlo v roce 2003 na podporu vědy a výzkumu 13,9 miliardy korun, loni to bylo již 14,6 a na letošní rok 16,4 miliardy korun.

Když se ale podíváme podrobněji, zjistíme, že tu něco nehraje – investice do vědy a výzkumu se neodrážejí v její efektivitě. Příklad? V přepočtu na hlavu dáme do vědy a výzkumu 212 dolarů ročně na jednoho obyvatele – třetinu toho co Německo. Na jeden milion obyvatel ovšem Německo u Evropského patentového úřadu v roce 2003 přihlásilo 122 patentů – tedy padesátkrát více než Česko s 2,6 patenty.

Jedno z vysvětlení nabízí pohled na strukturu oborů, které v Česku podporujeme. Zdaleka největší díl z koláče peněz na vědu – zhruba 15 procent – ukousne společenskovědní výzkum. Přitom podle statistik Eurostatu dávají okolní země na tento typ výzkumu mnohem méně – například sousední Německo necelých pět procent.

Astronomické tuzemské výdaje na společenské vědy ovšem nejsou vidět v porovnání se světem. Podle nejužívanějšího měřítka efektivity vědy – citačního indexu – jsou Češi nad světovým průměrem pouze v matematice. Dobré jméno mají ještě v inženýrství či klinické medicíně. Naopak společenské vědy jsou na úplném chvostu.

„Za vědu a výzkum se u nás vydává i to, co jimi ve skutečnosti není,“ vysvětluje tajemník Rady vlády pro výzkum a vývoj Marek Blažka. Příkladem může být právě Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, který na zakázku stejnojmenného ministerstva vyrábí studie trhu práce, nezaměstnanosti či analýzy, jak podobné problémy řeší jinde ve světě. „Většinou je to rutinní práce, projekce časových řad či rešeršní činnost,“ říká Gál. „Takové věci by měly hradit úřady ze svých provozních výdajů a ne z peněz na výzkum,“ říká Blažka, podle něhož může jít až o polovinu z dvou miliard, které jdou z rozpočtu na společenskovědní výzkum.

Do šuplíku už ne

Nízká efektivita vynaložených peněz na vědu přiměla Radu vlády pro výzkum loni na jaře k revolučnímu kroku: začala sestavovat žebříček institucí, které v letech 1999 až 2003 dostaly peníze na výzkum, a snaží se porovnat, jaký byl jejich přínos. „Nejen kolik měly citací, ale zda bylo pro ně i využití například v právních normách, nebo z nich vzešly patenty či technologická vylepšení,“ říká Blažka.

Rada seřadila instituce, firmy a výzkumné týmy do pěti skupin – a podle toho, v jaké skupině se kdo ocitl, bude dostávat v budoucnu peníze. Damoklův meč visí například nad ministerstvem práce a sociálních věcí a jeho výzkumným ústavem. „Dostali 112 milionů a vyprodukovali 99 výzkumných zpráv, ale co jejich výzkum přinesl a zda ty zprávy neleží v šuplíku, nebyli schopni ani po urgenci říct,“ říká Blažka.

Rada vlády samozřejmě nebude rozhodovat o jednotlivých projektech, ale o tom, kolik dostanou jednotlivé rezorty k přerozdělení. „Zatím to nebude systém palec nahoru nebo dolů, ale zkrácení současných prostředků například o deset či dvacet procent,“ říká Blažka. O tom, do jaké skupiny která organizace spadne, chce rada rozhodnout do poloviny roku.

 

NÁVRH PRO PETRU BUZKOVOU
Respekt - 03/2005 (17.1.2005), rubrika: Komentáře. Reforma výzkumu byla polovičatá, na řadu teď musí přijít Akademie věd.


Petr Matějů: Už dlouho nebyla k vidění taková bouře odporu mezi vědci – navíc taková, že může zajímat i daňové poplatníky. Zapojují se do ní nejznámější jména, včetně genetika a imunologa Václava Hořejšího, chemika Antonína Holého nebo astronoma Jiřího Grygara. Vždyť také jde o navýsost důležitou věc: podle čeho má stát financovat výzkum? Jak poznáme, že erární miliardy v kolonce se vznešeným názvem „věda a výzkum“ ve skutečnosti neplynou na projekty chabé, plýtvavé či prostě zbytečné?

Badatelé měli být vystaveni veřejné zkoušce kvality. Řekněme rovnou, že napoprvé se to zrovna nepovedlo. A to především proto, že se hrálo na více hřištích za různých podmínek. Zatímco vysoké školy byly postiženy tvrdou selekcí, v Akademii věd se rozdělily peníze víceméně rovnoměrně, o ostatních rezortech ani nemluvě. V tom je dnes podstata věci a tady je třeba začít s reformou.

Jste pod čarou, kolego

Pro pořádek shrňme, oč jde. V polovině prosince ministerstvo školství vyhlásilo, jak dopadlo hodnocení výzkumných záměrů vysokých škol. Na základě této „soutěže“ na tom bude v dalších sedmi letech několik univerzit finančně o mnoho lépe než dosud (například Jihočeská univerzita či Masarykova univerzita), jinde pro změnu výzkum kvůli nedostatku peněz zřejmě skončí (například Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí na Labem). Kritériem měla být v prvé řadě kvalita předloženého výzkumného záměru.

Senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška v minulém Respektu chválí ministryni školství za „nekompromisní zohlednění výsledků hodnocení“, prorektor Jihočeské univerzity Jan Zrzavý v MF Dnes oceňuje její „bezprecedentní odvahu“. Tak pozitivní hodnocení mezi akademiky zaznívají spíše výjimečně, přesto jim v řadě ohledů nelze upřít logiku. Předně vychází z toho, že na vědu bude peněz vždy méně, než by si badatelé přáli, a proto je správné konečně oddělit zrno od plev. Když se seriózně zhodnotí kvalita a přínos vědy pro společnost, bude jasné, které školy se postupně dostanou do elitní kategorie „výzkumných univerzit“ a který výzkum je hoden zvláštní podpory. Ani mnohem bohatší země než Česká republika si totiž nemohou dovolit financovat výzkum v celé jeho šíři a podporovat týmy, které nevykazují v mezinárodním měřítku žádné zřetelné výsledky. Ostrý řez, jímž se má rozdělit omezená suma státních peněz, tedy přišel pět minut po dvanácté. V tom lze s obhájci ministerstva souhlasit. A že někdo zůstal „pod čarou“ úspěšnosti? S jistou dávkou zlomyslnosti lze opáčit: Kdo jiný by tomu měl lépe rozumět než univerzity, před jejichž branami každoročně končí tisíce odmítnutých žadatelů?

Čtyři vážné námitky

Podle kritiků, k nimž patří například geolog Václav Cílek v Respektu či jedni z našich nejlepších vědců Václav Hořejší a Antonín Holý v MF Dnes, se v zásadě správný záměr jako obvykle proměnil v rukou ministerských úředníků v paskvil, který může mít pro budoucnost české vědy „katastrofální následky“. Jednak se hodnotila „slohová cvičení“, tedy schopnost napsat srozumitelný a přitažlivý projekt. Dosavadní vědecká produkce – patenty, publikace, citace atd. – měla jen minimální váhu. Dále: vzájemné porovnávání záměrů bylo v konečné fázi málo průhledné, neboť poslední slovo měly mezirezortní komise, které těžko mohly porovnávat samotné návrhy; posudky a bodování, ze kterých vycházely, nebyly zveřejněny. Neviditelná ruka úředníka tedy mohla hrát poměrně velkou roli. Pokud ke zveřejnění všech posudků dojde (což se má stát toto pondělí), bude už stejně pozdě: i kdyby se někdo odvolal proti eventuálně chybnému hodnocení, víc peněz tím nezíská, rozděleno totiž bylo vše.

Za třetí se namítá, že výsledky poměrně drastického přerozdělení peněz byly vyhlášeny necelé tři týdny před koncem roku, což postiženým týmům a pracovištím nedalo šanci se na novou situaci adaptovat. Podle Jana Zrzavého z Jihočeské univerzity věděla konference rektorů o všem už od června, a školy se tedy mohly na změnu připravit. Problém je ale v tom, že peníze nedostaly také týmy, které jinak vykazovaly vysoký stupeň vědecké výkonnosti. Proč by jim měl rektor nebo děkan předem krátit mzdy? Na takový manévr mělo být dost času po zveřejnění výsledků.

Vášním se nelze divit, jde přece o peníze. Až dosud se však kritici i obhájci postupu vyhýbali hlubšímu problému kolem tohoto jinak potřebného manévru. Lze ho vyjádřit třemi čísly. Zatímco vysoké školy takto tvrdě a selektivně bojovaly o necelé 2,3 miliardy korun, v Akademii věd se 3,5 miliardy rozdělily téměř na všechny ústavy a další rezorty si zatím bez větší pozornosti rozdělily 3,6 miliardy korun. Tady je hlavní systémová námitka.

Tiché veto z Akademie věd

Výzkum a vývoj se u nás platí z 22 (!) rozpočtových kapitol. Takto roztříštěnou a nepřehlednou strukturu financování ovšem nemají nikde v Evropě. Proč je to špatně? Například proto, že posuzování výzkumných záměrů se odehrávalo na příliš mnoha hřištích, s odlišně nastavenými pravidly a s odlišnými důsledky. V takovém případě nelze zajistit srovnatelnost podmínek.

Nejprve je třeba změnit zastaralý, dávno přežilý stav, kdy se v Akademii věd provozuje výzkum bez povinnosti učit a být za výuku hodnocen (učí se jen na základě dohod s vysokými školami), zatímco vysoké školy musí především učit, ale výzkum se čím dál tím více stává kritériem jejich hodnocení, a tudíž i financování. Navíc vysoké školy, o nichž je známo, že jsou atraktivní pro studenty a dobře je připravují na trh práce, nemohou své rozpočty zvyšovat ze školného, protože ministerstvo se jeho zavedení urputně brání. Těžko zavádět moderní systém financování vysokého školství a vědy do systému, ve kterém ještě řádí duch socialismu.

Pokud dnes ministerstvo školství krčí rameny, že hodnocení nemohlo překročit daná pravidla hry, je to vrchol pokrytectví. Za politiku pro oblast výzkumu a vývoje totiž odpovídá právě tento úřad, už od roku 1998 spravovaný ČSSD. Hlavní vládní strana měla dávno možnost udělat pořádnou reformu vysokého školství i výzkumu. V posledních letech se objevilo několik pokusů o změnu pravidel, naposledy v roce 2002, kdy měl být současně se zákonem o financování výzkumu schválen i zákon, který by koncentroval většinu peněz na výzkum a vývoj pod jednu střechu (uvažovalo se o ministerstvu pro vysoké školství, vědu a technologie) a hlavně měl z rozpočtového a právního hlediska postavit na roveň vysoké školy a ústavy Akademie věd. Tento zákon ale nakonec nebyl do parlamentu vůbec předložen, podle kuloárových zpráv hlavně kvůli odporu Akademie věd, která se obávala, že přijde o vlastní rozpočtovou kapitolu. Totéž se stalo již v roce 1995, kdy vláda odmítla návrh transformace Akademie spočívající v její větší integraci do celého systému výzkumu a vývoje. A totéž se stalo na sklonku 1999 na jednání Rady vlády pro výzkum a vývoj, kdy funkcionáři Akademie zablokovali jednání o novém zákonu, který měl dát vysokým školám a ústavům Akademie věd zhruba stejný právní a rozpočtový status.

Více odvahy

Možná bude lepší šetřit jak pochvalami za „bezprecedentní odvahu“, tak výroky o katastrofě. Čeho jsme svědky, je spíše zoufalá bezkoncepčnost vládní politiky v oblasti výzkumu a vývoje, do níž teď náhle přišlo jedno říznutí. Odvážné by bylo co nejrychleji vyřešit roztříštěnost výzkumu a vývoje, peníze na vědu soustředit do menšího počtu rozpočtových kapitol, z ústavů Akademie udělat veřejné výzkumné instituce připravené na hlubší integraci do systému vysokého školství, a pak teprve navrhnout financování, v němž by na stejném hřišti platily stejné podmínky.

Jenže zákon o veřejných výzkumných institucích, který transformuje většinu výzkumných institucí, včetně ústavů Akademie věd, do právní podoby shodné s vysokými školami, a který tudíž mohl významně ovlivnit systém, průběh i výsledek hodnocení výzkumných záměrů, byl parlamentu předložen až po oznámení výsledků hodnocení výzkumných záměrů… Po více než patnácti letech jsme v reformování výzkumu a vývoje i vysokého školství stále teprve na začátku. Výzkumné záměry daly tvrdou lekci všem: vysokým školám, ministerstvu i zákonodárcům. Jako generálka to nebylo špatné. Do premiéry je třeba hodně věcí domyslet a dodělat. A možná s ještě větší odvahou.

Autor: Petr Matějů
Autor je předsedou Institutu pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA).

 

JAK (NE)FINANCOVAT VĚDU A VÝZKUM
Hospodářské noviny, (13.1.2005).


Helena Illnerová: Na stránkách novin se objevují vzrušené debaty o hodnocení výzkumných záměrů a o jeho dopadu na vysoké školy a jejich výzkumné týmy. Na výzkumné záměry škol půjde letos výrazně více prostředků než loni a některé školy si viditelně polepší. Přesto některé dobré vědecké týmy jsou zklamané, že jejich záměr nemá být financován.

V této situaci se 5. ledna v HN objevil názor Jiřího Zlatušky, že Akademie věd se chystá financovat všechny ústavy bez ohledu na kategorii, ve které skončily, a požadavek sjednocení standardů hodnocení v různých resortech. Jak je to tedy s hodnocením a financováním výzkumných záměrů?

Pečlivě jsme se připravili

V ČR existuje dvojí systém financování výzkumu a vývoje z veřejných prostředků - institucionální a účelové. Institucionální financování má zajišťovat stabilitu výzkumných týmů, kontinuitu a rozvoj jejich činnosti. Tuto podporu poskytuje poskytovatel na výzkumné záměry po jejich zhodnocení a podle předchozích výsledků instituce na pět až sedm let.

Další institucionální podpora směřuje na výzkum na vysokých školách. Účelové financování je zaměřeno na podporu projektů podávaných ke grantovým agenturám či v rámci vypsaných programů a probíhá formou veřejné soutěže.

Pracoviště AV ČR, na rozdíl od škol, dostávají jedinou institucionální podporu: na svůj výzkumný záměr. Její nepřidělení znamená zrušení pracoviště. Podpora pracovištím zpravidla zajistí jejich základní chod a pokrytí nárokových platů (zhruba tři čtvrtiny výdělku zaměstnanců). Prostředky na osobní ohodnocení a odměny, stejně jako na velkou část potřeb pro výzkum, musí pracoviště hledat převážně v domácích i zahraničních účelových prostředcích a v mimorozpočtových zdrojích.

Předchozí víceleté výzkumné záměry byly ukončeny k 31. prosinci 2004. Akademie věd jako poskytovatel institucionálních prostředků přistoupila vysoce zodpovědně ke zhodnocení výsledků výzkumu svých pracovišť i jejich nových záměrů, zahajovaných od 1. ledna 2005. Hodnotící komise tvořili nejméně ze dvou třetin mimoakademičtí pracovníci. Akademie vyžadovala minimálně čtyři oponentské posudky na každý záměr (nejméně tři zahraniční) a také prezenční hodnocení na pracovištích předkladatelů záměrů za osobní účasti členů hodnotících komisí a oponentů.

Při přípravě návrhů výzkumných záměrů jsme důsledně respektovali střednědobý výhled výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj. I tak jsme byli nuceni krátit požadavky pracovišť, abychom mohli alespoň v minimální míře financovat všechny záměry doporučené komisemi k přijetí. Krácení bylo diferencované a respektovalo závěry hodnocení. U pracovišť s relativně nejnižším hodnocením už toto diferencované financování vede k reorganizacím a restrukturalizacím a další se připravují.

Dva rozdílné přístupy

Výzkumné záměry AV ČR byly hodnoceny ještě jednou v meziresortním hodnocení provedeném ministerstvem školství, ve kterém byly hodnoceny i další záměry, zejména vysokých škol. Porovnám-li hodnocení v rámci AV s meziresortním, vidím podstatné rozdíly.

Ne ve všech resortech byl jasně definován finanční rámec záměrů, který by vycházel z reálných možností rozpočtu. Požadavky některých záměrů mohly být nadhodnoceny a mohl tak vzniknout velký převis ve výši požadovaných prostředků vedoucí k posunu pojetí záměrů jako podkladu pro institucionální financování na formu projektové soutěže.

V meziresortním hodnocení byla dána nepřiměřená váha číselnému (bodovému) vyhodnocení tří oponentských posudků, byť sofistikovanému. Ty mohly být rozdílné v závislosti na úhlu pohledu a zkušenosti oponenta. Chyběla interakce s oponenty, možnost porovnat jejich škály hodnocení i ohledání situace na vlastním pracovišti.

Zejména se mi však zdá, že v meziresortním hodnocení a hlavně při přidělování institucionálních prostředků tam, kde je poskytovatelem ministerstvo školství, byl užit přístup vhodný spíše pro podporu projektů z účelových prostředků ve veřejné soutěži. Malý rozdíl v počtu bodů nemusí vyjadřovat velký rozdíl ve výkonu a nevím, zda poskytovatele opravňuje, aby jeden záměr financoval téměř v plné požadované výši a druhý, který se octne pod pomyslnou čarou, již vůbec ne - a s platností na řadu let! AV se proto při rozhodování o institucionální podpoře pracovišť a její výši řídila závěry vlastního, zdůvodněnějšího hodnocení, které též spíše odpovídá zásadám pro institucionální financování.

Podporuji dobře promyšlené úsilí o diferencované financování výzkumu, a tím i o efektivní využití zdrojů. Diferenciace však musí být založena na spolehlivém hodnocení výkonnosti a potenciálu pracovišť, spojeném s kritickým posouzením přiměřenosti nákladů.

Autorka je předsedkyní Akademie věd ČR

 

KRIZE KOLEM PENĚZ JE ŠANCÍ PRO ČESKOU VĚDU
Mladá fronta DNES (15.1.2005). Neznalost se tu snoubí s paranoidní potřebou hledat za vším čísi špinavé manipulace.


Jan Zrzavý: Prosincové rozhodnutí ministerstva školství o financování výzkumných záměrů, mnohamilionových několikaletých dotacích pro velké výzkumné kolektivy často na úrovni celých fakult, rozbouřilo poklidně živořící českou vědu.

V rozporu se zažitou tradicí a v rozporu se způsoby, jak se s touto problematikou vyrovnaly jiné resorty (včetně Akademie věd), totiž na vysokých školách nedostal peníze každý, kdo o ně požádal, ani nebyly neúspěšné výzkumné záměry perzekvovány nepatrnou redukcí rozpočtu, ani nebyla pro výstrahu vyčleněna skupina několika málo odmítnutých páriů. Místo toho ministerstvo rozhodlo, že z přibližně 270 výzkumných záměrů podaných vysokými školami budou plně financovány kategorie A (16 %), částečně kategorie B (30 %), ale ostatní nedostanou nic.

Revolučně nová situace

Kritika tohoto rozhodnutí je bohužel až překvapivě naivní, emotivní a nesystémová a omezuje se vlastně pouze na zpochybňování sice absurdních, ale vcelku druhořadých detailů evaluačního procesu a především na nářek nad jednotlivými údajnými přehmaty. Neznalost reálných mechanismů hodnocení a platné legislativy se tu snoubí s paranoidní potřebou hledat za vším čísi špinavé manipulace a především s totální neschopností vidět věci z nadhledu. Nezvládnuté trauma, které je na vystupování postižených vědců a univerzitních činovníků patrné, je především důsledkem jejich předchozí sebejistoty. Že jsou peníze ani ne na polovinu předložených VZ, se vědělo už o půl roku dřív.

Vůbec si nedokážeme uvědomit, v jak revolučně nové situaci se náš vysokoškolský výzkum ocitl a jaké šance mu to přináší. Kdyby ministerstvo nerozdělilo peníze takto nesentimentálně, neměli bychom žádnou motivaci usilovat o změny systému hodnocení kvality výsledků výzkumu a vývoje a jejich následného financování. Teprve teď přestalo být prosazování hodnotících kritérií nutkavou potřebou jedinců obzvláště "prudivých" a stalo se konečně otázkou přežití. Nikdo už si nemůže myslet, že rozdělení výzkumných týmů na dobré a špatné vlastně nepotřebujeme, protože ono to s těmi penězi nějak dopadne. Všichni vidíme, že nebude-li o našem osudu rozhodovat ohodnocení tvrdé, objektivní a systematické, bude o něm rozhodovat evaluace sice neméně tvrdá, ale méně objektivní a náhodnější.

Odvážné ministerstvo

Především je tedy třeba vysoce ocenit zcela bezprecedentně odvážné rozhodnutí ministerstva - a pak začít ohledávat eventuální škody. Celkové rozdělení projektů vlastně nedopadlo nejhůř: veškeré konflikty se týkají neudělení VZ 3-4 týmům s tradičně silnou mediální sebeprezentací (na konkrétní případy, kdy VZ uděleny být neměly, ale byly, kupodivu nikdo nepoukazuje, ačkoli musí být nejmíň stejně časté). Každé pořadí, kterým je veden řez, musí nutně způsobit jednotlivé drobné tragédie; právě pracovníci vysokých škol, odpovědní za přijímací zkoušky, by o tom měli něco vědět.

Větší přesnost takto obřího programu prostě nemůžeme realisticky předpokládat a mírným anomáliím se nelze divit. Návrhy zastavit celý program kvůli tomu jednomu procentu "chyb", peníze zase přerozdělit všem a kvalitativní diferenciaci výzkumu odložit do neurčitého budoucna, jsou zřetelně vymknuté z proporcí. Rozumnější je nějak začít a podle poznatků z prvního kola pak modifikovat další kroky.

I když program VZ napodobuje pravidla grantových soutěží, fakticky z něj vzešel pokus o jednorázové hodnocení kvality celých výzkumných institucí v situaci, kdy nic lepšího v rukou nemáme. Nemá smysl vymýšlet dokonalejší způsoby hodnocení pro příští kola, protože náhodný prvek z takto pojaté "soutěže" eliminovat nelze a vždycky někdo skončí těsně pod čarou. To, čeho se českému výzkumu dlouhodobě fatálně nedostává, je jednotný, tedy nadresortní systém hodnocení kvality výsledků, pravidelné zveřejňování výsledků tohoto hodnocení a jednotná, pro všechny resorty závazná pravidla, jak tyto výsledky "přeložit" do rozdělení dotací z veřejných prostředků. Budeme-li mít tohle všechno k dispozici, můžeme si příště celou "hru na VZ" odpustit. To by se ovšem musela začít měnit celá souvisící legislativa; je příznačné, že ač je několik let stará, nikdo z nás se o ni nikdy nestaral, dokud na nás její ostří nedopadlo. Osobně se domnívám, že právě sociálně-politická ignorance, kterou tak sugestivně ukázala kauza VZ, škodí českému výzkumu víc než občasné lokální finanční deficity.

Autor je prorektorem pro vědu a výzkum Jihočeské univerzity

 

O DOTACÍCH NA VĚDU A VÝZKUM V KRAJI
Mladá fronta DNES (14.1.2005).


Václav Roubíček, senátor zvolený za ODS: .

Jak to vidí

Vláda tvrdí, že chce pomáhat strukturálně postiženým regionům. Pak ale nepochopím, proč nevyužívá aktivitu, která se přímo nabízí - posilovat vědu, výzkum a vzdělanost v těchto oblastech. Hrozivá čísla o podpoře výzkumných center a výzkumných záměrů jasně dokumentují, že vláda vůbec nemá zájem, aby se v těchto regionech věda pěstovala. Stát přitom není schopen výzkum efektivně řídit, nikdo nehlídá, jaká je návratnost prostředků, do něj vložených. Pak se stane, že výzkumné projekty jsou zamítnuty, aniž by se k nim dělala seriozní oponentura. Kraj utrpěl debakl - a to říkám i přesto, že zrovna já jsem peníze na vlastní výzkumný záměr od státu dostal.

 

UNIVERZITA ZÍSKALA MILIONY NA VÝZKUM
Mladá fronta DNES (12.1.2005), Krátce DNES.


(ill) - Zlín - Rektor UTB Petr Sáha

Padesát milionů korun získá na své výzkumy Univerzita T o m á š e Bati ve Zlíně z ministerstva školství. Škola z těchto peněz zaplatí dva projekty v oblasti polymerů, které zahájí příští rok. Zvýšení dotací o více než osmdesát procent umožní téměř zdvojnásobit výzkumné kapacity univerzity. „Předpokládáme, že do sedmi let přijmeme 30 až 40 výzkumných pracovníků,“ uvedl rektor univerzity Petr Sáha.

 

UNIVERZITA NEDOSTANE NA VÝZKUM
Mladá fronta DNES (12.1.2005).


(čtk, lek) Hradec Králové - Hradecká univerzita letos nedostane od ministerstva školství žádné peníze na výzkum. Ministerští úředníci k tomu uvedli, že státní peníze obdrží jen nejkvalitnější záměry.

Pro rektorku hradecké univerzity Jaroslavu Mikuleckou bylo rozhodnutí hodnotící komise obrovským zklamáním. Myslí si, že škola doplatila na zaměření svých výzkumných prací. Ministerstvo totiž podpořilo jen minimum výzkumů z oblasti pedagogiky, ekonomie a managementu, na něž se škola soustředí. „Kdyby předem řekli, že nemají zájem o ekonomicko-manažerský a pedagogický výzkum, mohli jsme si ušetřit spoustu práce,“ uvedla. Myslí si, že měla být stanovena jasná kritéria, aby žadatelé věděli, zda mají šanci uspět.

Ministerstvu školství přišlo přes 270 výzkumných záměrů. Hodnotící komise je podle kvality rozdělila do čtyř kategorií. V nejvyšší kategorii je 44 záměrů, které ministerstvo podpoří. V druhé kategorii je 83 projektů, z nichž 90 procent peníze dostane. Na projekty ministerstvo letos dá 2,4 miliardy korun, což je zhruba o 800 milionů korun víc než loni. Nejvíce peněz dostane Univerzita Karlova.

Žádné peníze kromě hradecké univerzity nezískaly Janáčkova akademie múzických umění v Brně a Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

 

UNIVERZITA MÁ DOTACI
Právo, (12.01.2005).


(mar) - ZLÍN - Významného úspěchu dosáhla zlínská Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně při rozdělování dotací na vědu a výzkum ministerstvem školství. „Výzkumné prostředky pro univerzitu byly proti loňskému roku navýšeny o 82 procent. Tím jsme se zařadili mezi čtyři nejúspěšnější regionální univerzity v tuzemsku vedle Pardubické, Jihočeské a Slezské,“ informovala Jana Brázdilová z rektorátu školy.

„Ministerstvo letos změnilo princip rozdělování dotací. Zatímco dříve byly peníze rozděleny prakticky všem, kdo o ně požádali, nyní bylo rozhodnuto, že budou podpořeny pouze kvalitní projekty,“ doplnil rektor univerzity Petr Sáha. Na dva výzkumné projekty z oblasti polymerů, připravované pro období let 2005 až 2011, univerzita získala od ministerstva celkem 50 miliónů korun. Výrazný nárůst prostředků na výzkum umožní podle rektora téměř zdvojnásobit výzkumné kapacity univerzity.

 

KRAJI HROZÍ ODLIV MOZKŮ DO PRAHY
Právo, (12.1.2005). Centrální instituce na nás kašlou, říká hejtman Tošenovský.


Radim Kijonka - Velmi nízkou finanční částku pro vědecký výzkum v Ostravě schválilo ministerstvo školství. Tento fakt kritizuje jak hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský (ODS), tak rektor Vysoké školy báňské-Technické univerzity Tomáš Čermák. Podle nich velmi vážně hrozí, že vědecké kapacity začnou masově odcházet do Prahy.

Ostravské vysoké školy mají dostat na výzkumné projekty pro příštích pět až sedm let ze státní poklady z celkové sumy 2,4 miliardy korun pouze 64 miliónů korun. Tedy přibližně dvě a půl procenta. Převážná část peněz směřuje do Prahy a malá část do Brna.

„To je nepřijatelné. Je vidět, jak centrální instituce na tento kraj kašlou,“ prohlásil rozhořčeně hejtman. Podle něj proto vážně hrozí, že badatelé v Ostravě nenajdou uplatnění. „Potom dochází k odchodu vědeckých kapacit, protože jim nemáme co nabídnout,“ podotkl.

Jeho slova potvrdil rektor Vysoké školy báňské. „Je jasně vidět, že v chystané reformě vysokých škol se nepočítá, že by se výzkum dělal v Ostravě,“ poznamenal. „Samozřejmě že proto hrozí masový odchod špičkových vědců do Prahy,“ dodal. Podle něj se tak bude v Praze naplňovat Akademie věd, místo toho, aby vědci přispěli k přeměně moravskoslezského regionu. Těžký průmysl zde potřebuje neustále vymýšlet nové technologie, aby mohl konkurovat světu. Ostrava může zaostávat za progresívními obory.

Podle Tošenovského je takový postoj centrálních institucí nemyslitelný. „Je to z jejich strany arogance nebývalých rozměrů. Musíme proti tomu tvrdě bojovat,“ vyzval hejtman.

Ředitelka tiskového odboru ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Lubomíra Černá uvedla, že výzkumné záměry vysokých škol vyhodnocovaly odborné komise. „Neposuzovali je přímo úředníci našeho ministerstva. O rozdělení peněz jsme rozhodli na základě posudků vycházejících od tří odborných komisí,“ vysvětlila s tím, že rozdělení financí je konečné.

 

UNIVERZITA ZÍSKÁ VÍC PENĚZ NA VÝZKUM
Právo, (11.1.2005). Polovina prostředků jde na projekty přírodovědecké fakulty.


Bedřich Novotný: Celkem 174 miliónů korun obdrží v letošním roce na financování jedenácti výzkumných projektů Univerzita Palackého (UP) v Olomouci.

Oproti loňskému roku bude státní podpora vědeckého výzkumu na olomoucké univerzitě skoro dvojnásobná.

Z celkové sumy přidělené v závěru loňského roku UP dostane přibližně polovinu přírodovědecká fakulta, která na svých šest projektů obdrží příspěvek ve výši téměř sto miliónů korun. Děkan fakulty Lubomír Dvořák vidí za úspěšností projektů to, že mezi jejich řešiteli jsou špičkoví odborníci se zkušenostmi ze zahraničí.

K významným výzkumným aktivitám přírodovědecké fakulty patří podle něj společný mezifakultní projekt biologů, chemiků a vědců z lékařské fakulty, který se týká látek ovlivňujících tvorbu živých buněk. Ty by mohly v budoucnu sloužit k léčbě některých nádorových onemocnění. Na tento projekt obdrží přírodovědecká fakulta třicet miliónů a lékařská fakulta může počítat s dvaceti milióny korun.

Lékařská fakulta získá v letošním roce na výzkum celkem 48 miliónů korun, fakulta tělesné kultury obdrží přes jedenáct miliónů, teologická fakulta devět miliónů a filozofická fakulta dostane šest miliónů korun. Na podporu vlastního výzkumu nedosáhly fakulty pedagogická ani právnická.

„Z pohledu celé univerzity se to dá hodnotit jako úspěch. Ve srovnání s předcházejícími lety půjde letos na výzkum více než dvojnásobek prostředků. Na druhé straně se projevila určitá disproporce mezi jednotlivými fakultami. Při hodnocení každého projektu byl kritériem už existující výzkumný tým s mezinárodním renomé,“ uvedl prorektor UP pro vědu a výzkum Miroslav Mašláň.

Z celkem 24 projektů podaných olomouckou univerzitou zařadilo ministerstvo školství do nejvyšší kategorie A tři projekty, jež budou financovány v plné výši. V kategorii B bylo vyhodnoceno dalších osm jejích projektů, u nichž bude financování o něco kráceno.

Všechny vysoké školy v České republice dostanou v příštím roce na výzkum celkem 2,4 miliardy korun, tedy o miliardu korun více než loni. Třetinu z celkové sumy přitom získala Karlova univerzita, zatímco brněnská Masarykova univerzita a ČVUT Praha dohromady obdrží čtvrtinu.

 

PROČ SE VĚDCI BOUŘÍ
Respekt - 02/2005 (10.1.2005), rubrika: Domov. Laboratoře zaskočila přísnost výzvy – kvalitu, nebo život.


Josef Greš: Základy mrakodrapu české vědy se otřásají pod atentátem připomínajícím americké 11. září. Alespoň podle Rady vysokých škol. Její členové tímto příměrem zareagovali na prosincovou zprávu ministryně Buzkové, že ústavům, které neprošly dohodnutým testem kvality, letos její úřad nedá peníze na výzkum. Zatímco ale kritici mluví o likvidaci zdejší vědy, jiné hlasy naopak volají bravo: konečně máme měřítko, jak zjistit, kdo tady v branži za něco stojí, a koho se tudíž vyplatí podporovat. Otázka zní, na čí straně je pravda.

Pozor, bude to bolet

Když úřad Petry Buzkové loni vyzval vysoké školy, aby si připravily výzkumné záměry na příští roky, přistoupili k tomu vědci tak, jak byli po léta zvyklí: sepsali projekty, odeslali je a čekali na požadované peníze. Takový totiž byl až dosud zaběhaný scénář: bez ohledu na výsledky dával stát nějaké peníze „na vědu“ všem školám.

Tentokrát však nastala změna. Ministerstvo naplnilo dva roky starý zákon, podrobilo záměry analýze domácích i zahraničních oponentů a jejími závěry se pak i řídilo při porcování peněz. Díky tomu, že kabinet dal vysokým školám letos na vědeckou práci o miliardu více než loni (celkem skoro 2 a půl miliardy korun), mohou se žadatelé v nejlépe hodnocených kategoriích A a B těšit zprávou, že dostanou výrazně více peněz než dříve, ti s hodnocením C a D – což je zhruba polovina z celkových 270 žadatelů – však nedostanou nic.

Tak nekompromisní řez vyvolal okamžitě vlnu protestů. „Může to způsobit nejen odliv mozků, ale i zbrzdit celkový rozvoj naší země,“ říká děkan pražské přírodovědecké fakulty Pavel Kovář, jehož ústavu neprošly čtyři z celkem šesti podaných záměrů, a přišel tak o desítky milionů korun. Podle svých slov sice přidělování peněz jen těm nejlepším jednoznačně podporuje, ministerskému hodnocení ovšem vytýká, že „připomínalo spíše náhodný výběr než spravedlivou soutěž“ a připravilo tak vedle neschopných o peníze i týmy, které patří ve svém oboru k světově uznávaným kapacitám. „Ukázkovým příkladem mohou být naši chemici, kteří v posledních třech letech publikovali 395 vědeckých článků v renomovaných světových časopisech, v očích ministerstva však neuspěli,“ stěžuje si děkan Kovář. A řada zdejších uznávaných profesionálů s ním souhlasí. „Je to fušeřina. Každá trojice oponentů posuzovala vždy pouze jeden návrh, takže neměli možnost seřadit záměry podle kvality a říct, kdo by si peníze zasloužil nejvíc,“ říká například uznávaný imunolog a jeden z nejvýznamnějších českých vědců Václav Hořejší. „Oborové komise, které takovou možnost měly, pak zase rozhodovaly už jen o malém počtu z celkového množství přidělovaných bodů, takže nemohly tenhle handicap, tuhle loterii odpovídajícím způsobem korigovat.“

Chtěli, ale netušili

Náměstek ministryně školství Petr Kolář, který měl spolu s ředitelem Odboru programů výzkumu a vývoje Václavem Hankem celou akci na starosti, se však brání. Přiznávají sice, že prvek náhody skutečně mohl hrát roli a v jednotlivých případech pomoci horšímu, nebo naopak ublížit lepšímu projektu. „Ale pravidla, která to umožňují a na která teď univerzity tak hlasitě žehrají, si prosadila právě Konference rektorů ve spolupráci s Radou vysokých škol a akademií věd,“ říká Václav Hanke.

To je sice pravda, odpovídají na to protestující zástupci univerzit, netušili prý ale, že úředníci budou na základě hodnocení postupovat tak tvrdě. „Věřili jsme,“ říká již citovaný děkan Kovář, „že vznikne přiměřeně strmá přímka, na níž ti nejlepší dostanou peněz hodně, zatímco těm nejhorším se příspěvek seškrtá. Nikdo netušil, že některé týmy budou prakticky ze dne na den bez možnosti nápravy od peněz úplně odříznuty, a tím prakticky odsouzeny k likvidaci.“

Ministerský náměstek Kolář však kroutí hlavou: „Žádné tajnůstkaření jsme nedělali.“ Konference rektorů byla podle jeho slov nejméně od poloviny roku informována o tom, že značná část žadatelů může odejít s prázdnou. Překvapení tak prý mohlo nastat leda kvůli tomu, že ohlašovaný ozdravný řez byl nakonec opravdu bez jakýchkoli úlev nebo zákulisních dohod vykonán. To potvrzuje i prorektor Jihočeské univerzity, biolog Jan Zrzavý. „Vedení univerzit o tom opravdu vědělo. I my jsme počítali s tím, že nemusíme v tvrdé soutěži úplně ve všem obstát, a už během podzimu jsme proto zredukovali počet úvazků o více než čtvrtinu.“

Také vicepremiér a šéf Rady vlády pro vědu a výzkum Martin Jahn odmítá zpochybňování akce, jež podle jeho slov konečně začala úspěšně vnášet jasno do otázky kvality zdejších vysokoškolských institucí. Připouští ovšem, že pokud jeden dva týmy s dlouhodobě vynikajícími výsledky, řadou patentů a publikací zůstaly proti všem očekáváním bez prostředků, bude se vládní Rada jejich stížností zabývat, a prokáže-li se, že o státní peníze byly připraveny opravdu neprávem, budou jim přiznány. „Nechť si ale nikdo nedělá plané naděje, přezkoumání budou přísná, v žádném případě nepůjde o nějakou samoúčelnou revizi výsledků,“ říká Jahn s tím, že opravdovým překvapením byl jen propad chemiků z přírodovědy a kybernetiků z ČVUT.

Koláč v hrsti

A konečně – co se zmíněné „likvidace“ tuzemské vědy týče, ani mnozí z poražených to nevidí tak tragicky jako děkan Kovář. Například senátor a děkan fakulty informatiky na Masarykově univerzitě Jiří Zlatuška se staví spíše na stranu ministerstva, i když jeho fakulta v soutěži o peníze na svůj záměr také neuspěla. „Že by to byl konec, to se nebojím. Jen musíme začít shánět peníze v dalších soutěžích,“ říká Zlatuška. A systém, který tady poprvé narýsoval čáru mezi dobrými a špatnými, odmítá napadat. „Místo nadávání prostě příště uděláme všechno pro to, abychom uspěli a byli lepší než konkurence. Když se totiž podíváte na souhrnné výsledky, je jasné, že tu a tam sice mohl někdo neuspět kvůli příliš velké přísnosti, ale celkově teď univerzity s dobrou pověstí konečně budou mít k dispozici více peněz, zatímco ty bez výsledků, které si na vědu jen hrály, konečně přestanou ujídat z koláče.“

 

ZVEŘEJNĚTE PARAMETRY HODNOCENÍ
Respekt - 02/2005 (10.1.2005), rubrika: Dopisy.


Ivan Rektor, neurolog, Brno.

Rozhodnutí ministerstva školství o udělení, resp. neudělení finanční podpory výzkumným záměrům (Útok na dvojčata české vědy, Respekt č. 52–53/2004) vzbudilo širokou diskusi. Byl kritizován způsob rozhodování, neprůhlednost rozhodovacího procesu a údajně nespravedlivé vyřazení některých projektů, které povede k zániku pracovních míst atd. Je možné, že podporu nezískaly skutečně dobré vědecké týmy, k tomu se nemohu vyjádřit, taková pracoviště se ovšem mohou ucházet o různé granty. Ve své poznámce předesílám, že pracuji na úspěšné (Masarykově) univerzitě a jsem řešitelem záměru, který uspěl. Přesto se nestavím do pozice obhájce ministerské komise, myslím, že by ministerstvo udělalo nejlépe, kdyby zveřejnilo v médiích pravidla, kterými se při výběru řídilo. Kritici výběru však často zapomínají na fakt, že výzkumné peníze nemají sloužit provozu škol, ale jen a pouze financování výzkumu. Úroveň výzkumu na českých vysokých školách, měřitelná počty publikací v uznávaných mezinárodních odborných časopisech, citovaností, počty patentů atd., je ve srovnání s vyspělejší částí Evropy nízká. Je tomu právě proto, že mnohá pracoviště necítila potřebu se porovnávat se západoevropskými vysokými školami a ti, kteří se o to snažili, byli vlastně za svoji snahu trestáni paušálním financováním, bez ohledu na vědecké výsledky. Tolik diskutovaný výběr tuto praxi narušil.

 

UNIVERZITA ZÍSKÁ PENÍZE
Mladá fronta DNES (10.1.2005).


(mib) České Budějovice - Šest z devíti výzkumných záměrů Jihočeské univerzity finančně podpoří ministerstvo školství. To letos poprvé nechalo jednotlivé projekty ohodnotit odborníky. Peníze poskytne jenom kvalitnímu výzkumu. Nadpoloviční úspěšnosti žádostí o dotace dosáhlo jen pět vysokých škol.

Podle rektora Jihočeské univerzity Václava Bůžka tento úspěch dokládá kvalitu vědecké práce na škole. „Velmi vítám, že ministerstvo řeklo dost rovnostářství. Rozdělování peněz podle kvality vede ke zdravé konkurenci ve vědě,“ uvedl.

Dosud ministerstvo totiž rozdělovalo peníze plošně podle velikosti škol, které je pak samy rozdělily mezi své výzkumníky. Univerzita tak naposledy získala asi padesát milionů korun. Teď sto patnáct.

Peníze bude používat v příštích pěti až sedmi letech na financování šesti výzkumných projektů. Jeden z nich dosáhl nejvyššího hodnocení skupiny A, a tak ho v plné výši uhradí dotace. U pěti zbývajících s hodnocením B se dotace pohybuje kolem devadesáti procent, zbytek si vědci musejí zajistit sami.

„To je trošku problém. Budeme muset přehodnotit naše investice a peníze získat z našich vedlejších činností, jako je poradenství nebo chov ryb,“ naznačil zástupce ředitele Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech Pavel Kozák. Ústav na svůj projekt Biologické, enviromentální a chovatelské aspekty v rybářství potřebuje získat z vlastních zdrojů téměř dva miliony korun.

Odsouhlasené dotace ještě musí do konce ledna oficiálně potvrdit ministryně školství.

 

ZČU: NA NEDOSTATEK PENĚZ DOPLATÍ MLADÍ VĚDCI
Mladá fronta DNES (10.1.2005).


(ČTK) Plzeň - Západočeská univerzita v Plzni dostala letos od státu na vědu a výzkum 56,5 milionu korun, což je zhruba o polovinu méně, než žádala. Univerzita bude hledat jiné zdroje, ale je možné, že zejména na technických fakultách kvůli nedostatku peněz vědci ze školy odejdou. Konstatoval to rektor univerzity Josef Průša.

Situaci způsobil nový systém rozdělování peněz. Zatímco dosud získávaly školy určitý balík peněz, který si samy přerozdělily, nyní odborné komise hodnotily žádosti na konkrétní výzkumné záměry. Západočeská univerzita žádala o peníze na 14 projektů, uspěla jen u pěti. Například Ústecká univerzita ale nedostala peníze na žádný projekt.

„Na nedostatek peněz u nás doplatí především výkonné kolektivy mladých vědců. Neradi bychom je rozpouštěli, protože když od nás ti mladí jednou odejdou, tak už se nikdy nevrátí. Uvidíme, zda se ještě najdou nějaké peníze v rozpočtu univerzity nebo zda se nám podaří získat nějaký grant,“ řekl děkan Fakulty aplikovaných věd Jiří Křen.

Fakulta aplikovaných věd předložila žádost o podporu pěti výzkumných projektů, ale dostala peníze jenom na tři. Jeden projekt představuje asi 12 až 15 milionů ročně. Podle Křena jí tak bude ročně chybět 25 až 30 milionů korun. S podobnými problémy se bude potýkat i elektrotechnická fakulta, jíž nyní chybí peníze na jeden projekt, a strojní fakulta, která nedostala podporu ani na jeden ze dvou výzkumných záměrů. Naopak pedagogická fakulta nikoho propouštět nebude. Měla připraven jeden výzkumný projekt, na nějž požadovala sedm milionů korun ročně. Počítala s tím, že přijme další pracovníky.

„Buď by se věnovali vědě nebo by vyučovali místo jiných, kteří by si tak uvolnili ruce a pracovali by na výzkumu,“ řekla proděkanka Jana Coufalová. Propouštět nebude ani filozofická fakulta. Žádala peníze na dva projekty, dostala šest až sedm milionů ročně na jeden.

 

PADESÁT MILIÓNŮ FIRMÁM A VĚDĚ
Právo, (10.1.2005). Kraj rozděluje peníze od majitelů Nové huti


Radim Kijonka: Zejména na podporu drobných a středních podnikatelů by mohl krajský úřad věnovat 50 miliónů korun. Jejich část může směřovat i na vědu a vzdělání. Finanční sumu kraj získal na konci roku od nizozemské společnosti LNM Holdings, která je vlastníkem ostravského ocelářského podniku Ispat Nová huť.

Hejtman Evžen Tošenovský (ODS) nastínil některé představy, jak s penězi kraj naloží. „Počítám, že by se finance mohly použít na půjčky pro malé a střední firmy. Měly by v nich zajistit vznik nových pracovních míst,“ uvedl.

Jde o podobný záměr, jakým naložili krajští politici s první sumou 50 miliónů korun, kterou od Nizozemců dostali před rokem. Celkem už kraj od LNM dostal 100 miliónů korun, které se firma zavázala zaplatit ve smlouvě s Fondem národního majetku při koupi ostravské huti.

Tošenovský hodlá podpořit i vědecký výzkum. „Část peněz by mohla směřovat do ostravského Vědecko-technologického parku na vědecký výzkum, který by přinesl zaměstnanost lidí,“ přiblížil. Část peněz má jít i na vzdělávání starších lidí, kteří přišli o místo. Krajští zastupitelé by měli definitivně rozhodnout o využití financí během května nebo června.

Podle agentury ČTK z prvních 50 miliónů korun kraj loni vyčlenil 45 miliónů, které pomohly vytvořit 140 nových pracovních míst ve 14 firmách. Asi 15 miliónů korun slouží jako úvěrové zdroje pro malé a střední podniky s nejvýše 50 zaměstnanci. Zbylých pět miliónů kraj rozdělil mezi projekty, které usilují o získání financí z evropských fondů.

Moravskoslezský kraj trápí po Ústeckém kraji druhá nejvyšší nezaměstnanost v zemi.

 

KONEC VÝZKUMU V ČESKU?
Mladá fronta DNES (6.1.2005), rubrika Názory.


Autoři: VÁCLAV HOŘEJŠÍ, ANTONÍN HOLÝ, JIŘÍ GRYGAR, JAN KONVALINKA. Autoři jsou vědeckými pracovníky Akademie věd a členy Učené společnosti ČR a přednášejí na vysokých školách. Jak vidí přístup ministerstva školství k vědě a jejímu rozvoji... Mnozí čeští vědci už řadu let naléhavě upozorňují na potřebu selektivní podpory toho nejlepšího v naší vědě. To se mělo stát už dávno. Přístup zvolený ministerstvem školství je příkladem promarněné příležitosti, který takové snahy diskredituje.

Vláda České republiky začala v posledních několika letech zvyšovat investice do vědy a vysokoškolského vzdělání zaplať pánbůh za to. Je také vidět určitá snaha, aby nejvíce peněz na výzkum získávaly ty nejlepší laboratoře, ústavy a fakulty.

Příkladem naprostého selhání je však to, jak se ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vypořádalo s několikamiliardovým programem takzvaných Výzkumných záměrů vysokých škol.

Výzkumné záměry jsou dlouhodobé (5-7 let) rámcové návrhy na institucionální podporu výzkumné činnosti zpravidla mnoha výzkumných týmů (typicky celých oborových sekcí jednotlivých fakult nebo celých ústavů), které poskytují hlavně mzdové prostředky badatelům. Takové projekty se zásadně liší od běžných "malých" grantových projektů, které se v naší zemi celkem úspěšně udělují již přes deset let.

13. prosince ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy oznámilo, že zhruba polovina všech žádostí o Výzkumné záměry, které vysoké školy podaly, nebude financována.

Pořádně seříznout vědu

Ministerstvo to vydává za příklad náročnosti při rozhodování, v novinách se objevují pochvalné články a někteří novináři dokonce jásají, že "se do toho konečně pořádně řízlo".

Řízlo se opravdu pořádně: na některých vysokých školách nebo jejich fakultách klesne rozpočet na vědecký výzkum o desítky procent a hrozí, že budou muset být zlikvidovány celé výzkumné obory (např. chemie, geologie a zčásti biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy). Na první pohled vše vypadá báječně - nezávislí oponenti posoudili předložené projekty; ty nejlepší byly štědře podpořeny, špatné nedostaly nic. Spolu s velkou částí české vědecké obce jsme však přesvědčeni, že došlo k něčemu velmi zlému.

Stalo se totiž několik zásadních chyb:

* Zaprvé: způsob hodnocení byl pro tento typ projektů nevhodný. Každý oponent měl jen jeden projekt bez možnosti srovnání s úrovní ostatních.

Každý posuzovatel samozřejmě používá jiný metr - americký oponent bývá přísnější než slovenský, ačkoli oba jsou formálně "zahraniční".

Role komise, která tyto rozdíly mohla eliminovat, však byla zcela minimální - v podstatě pouze sčítala body, které oponenti projektu přidělili. To pak z celé záležitosti činí do značné míry jakousi loterii.

Zdá se, že v hodnocení Výzkumných záměrů se přihlíželo hlavně ke kvalitě předložené "slohové práce" o výzkumných cílech a vizích.

Daleko podstatnější však je, jak vědecky produktivní byl příslušný ústav či část fakulty v uplynulém období. Zarážející je i to, že posudky jednotlivých projektů nebyly dosud zveřejněny. To vše je v rozporu nejen s uznávanou praxí kdekoli v rozvinutém světě, ale i se způsobem, jakým se s podobným úkolem vypořádala při svém hodnocení Akademie věd ČR.

Finanční důsledky

Zásadní věcí je i to, že nikdo navrhovatelé, oponenti, komise neznali předem pravidla toho, jaké budou finanční důsledky.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zcela bez varování postupovalo opravdu tvrdě - projekty, které byly na základě onoho velmi sporného hodnotitelského řízení zařazeny do kategorie A, dostanou 100 procent požadované částky, ty, které byly zařazeny do kategorie B, dostanou 90 procent a ty ostatní nedostanou nic.

Kvalitní univerzity celkově na této akci se silnými loterijními prvky sice vydělaly; to však nic nemění na tom, že to odnesly některé obory, které prostě měly smůlu.

Tímto způsobem bylo rozhodnuto o faktické likvidaci výzkumu na některých pracovištích, která patří dlouhodobě k nejlepším v této zemi!

* Zadruhé: klíčové rozhodnutí o osudu pracovišť a drastickém snížení rozpočtu bylo oznámeno čtrnáct dní před koncem roku. Celé výzkumné obory mají být rušeny a řada klíčových pracovníků propuštěna.

Kdyby se podobně koncepčně jednalo o rušení železničních tratí nebo válcoven železa, mělo by příslušné ministerstvo na krku (právem) generální stávku.

Od vysokoškolských učitelů se zřejmě očekává, že se nějak přizpůsobí (nebo si nechají všechno líbit).

* Zatřetí: snad nejhorší je dlouhodobý psychologický efekt zpackaného hodnocení.

Mnozí čeští vědci už řadu let naléhavě upozorňují na potřebu selektivní podpory toho nejlepšího v naší vědě. To se mělo stát už dávno. Přístup zvolený ministerstvem je příkladem promarněné příležitosti, který takové snahy diskredituje.

Na výsledky nejrůznějších veřejných soutěží si obvykle stěžují ti neúspěšní. Nuže, to není náš případ. Vedeme laboratoře velmi dobře zajištěné domácími i zahraničními granty, naše instituce koneckonců obstály i v soutěži o Výzkumná centra. Situace je však příliš vážná, než abychom k ní mohli mlčet. Pokud si čeští vědci tuto směs nekompetentnosti a arogance nechají líbit, pak si ji zaslouží.

 

UNIVERZITA NEDOSTALA NA VÝZKUM ANI KORUNU, PROFESOŘI JSOU ZKLAMÁNI
Mladá fronta DNES (6.1.2005).


(vik) - Ústí nad Labem - Ústecká Univerzita J. E. Purkyně neuspěla s žádostmi o získání peněz na své výzkumné záměry. Ministerstvo školství přitom na sklonku loňského roku rozdělilo mezi vysoké školy na vědu a výzkum rekordní částku 2,4 miliardy korun. Ústecká univerzita je spolu s královéhradeckou jedinou vysokou školou, která nedostala ani korunu.

Zpráva o zamítnutí dotací vyvolala u vedení univerzity i u profesorů zklamání. „Jsem přesvědčena, že jsme ministerstvu předložili velmi dobré projekty. Stálo nás to hodně času a práce, a pak nám nikdo ani nesdělil, jak byly hodnoceny, kdo je vlastně hodnotil,“ řekla spoluautorka jednoho z návrhů, která si nepřála být jmenována.

Ministerstvo poprvé rozdělovalo peníze na vědu podle nového klíče. Odborná komise jednotlivé projekty oznámkovala a finanční prostředky pak ministerstvo přidělilo těm nejlepším. Některé univerzity s novým systémem nesouhlasí a žádají jeho změnu.

Zpráva o špatném hodnocení výzkumných záměrů přišla na ústeckou univerzitu právě v době, kdy její vedení plánuje zásadní přeměnu univerzity. „Pedagogická fakulta by se rozdělila na jednu fakultu a dva vědecké ústavy, na kterých by převažovaly neučitelské obory,“ popsal transformaci fakulty rektor univerzity Zdeněk Havel.

Aby k této změně mohlo dojít, musí ministerstvo školství udělit akreditaci novým studijním programům. Komise se žádostí univerzity bude zabývat už za měsíc.

 

UNIVERZITA NEMÁ CO NABÍDNOUT
Mladá fronta DNES (6.1.2005). Tak tvrdě ohodnotilo ministerstvo vědu a výzkum v Ústí. Univerzita zatím neprotestuje.


ANTONÍN VIKTORA, JAN VESELÝ - Ústí nad Labem - České univerzity, včetně všech regionálních, nemají být jen domy plné studoven, kam chodí tisíce žáků poslouchat poznatky profesorů, ale plnohodnotná vědecká pracoviště, kde se pracuje na náročných výzkumných projektech. A podle kvality projektů, na nichž hodlají v tomto roce pracovat, dostanou na provoz i část peněz. Ministerstvo školství chce na vědu v roce 2005 rozdělit celkem 2,4 miliardy. Odborníci předložené projekty posuzovali na sklonku roku. Ani jeden z projektů ústecké univerzity neuspěl. Z tohoto pohledu patří Univerzita Jana Evangelisty Purkyně k nejhorším v zemi.

Univerzita předložila čtyři návrhy výzkumných záměrů. Ani jeden komisí neprošel. „Hodnocení bylo možná přísnější, ale spravedlivé. Ústecká univerzita v podstatě nemá co nabídnout,“ zhodnotil tvrdě kvalitu ústecké školy vedoucí odboru programů výzkumu a vývoje na ministerstvu školství Václav Hanke. Vedle Ústí neuspěla s jedinou žádostí ani hradecká vysoká škola.

Naopak největší balík - rovnou třetinu - utrhla z peněz na výzkum Karlova univerzita, Masarykova univerzita v Brně pak získala čtvrtinu. Odborníci nejlépe ohodnotili výzkumy v oblasti zdravotnictví, naopak méně peněz poslali na podle nich slabší projekty technické a společenskovědní. Ústecká škola stojí přitom převážně na pedagogické fakultě. Transformace, která by to měla změnit, byla odložena na jaro.

Některé univerzity se proti novému systému rozdělování peněz na výzkum bouří. Rada vysokých škol dokonce vyzvala ministryni školství Petru Buzkovou, aby pravidla změnila. Ústecká univerzita se zatím k protestům nepřipojila.

„K hodnocení námi předložených výzkumných záměrů se zatím nechceme vyjadřovat. Požádali jsme ministerstvo o jejich podrobné posudky, zatím je nemáme k dispozici,“ uvedla prorektorka pro vědu a zahraniční vztahy na ústecké univerzitě Iva Ritschelová. Největší vysoká škola v kraji dostala za posledních pět let od ministerstva na výzkum šest a půl milionu korun, což je ve srovnání s rozdělovanými miliardami minimální částka. „Samozřejmě že nás velmi mrzí, že jsme žádný výzkumný záměr nezískali. Nepřijetí našich návrhů ale nebude mít přímý dopad na řešení ostatních projektů a grantů,“ tvrdí Ritschelová.

Podle ní se nyní univerzita bude muset více zaměřit na získávání peněz na konkrétní výzkumné projekty z jiných zdrojů. „Již rok 2004 byl v porovnání s rokem předchozím pro univerzitu úspěšný, neboť se nám podařilo získané finanční prostředky na vědu a výzkum výrazně navýšit,“ říká Ritschelová. Má na mysli peníze, které putují z jiných zdrojů než ministerstva školství, tedy od sponzorů a z grantů, které získávají jednotliví pedagogové.

Univerzita loni pro všechny typy výzkumných a rozvojových programů získala zhruba 35 milionů korun a tuto částku by vedení ještě chtělo letos navýšit.

 

ZBYTEČNÝ POVYK KVŮLI VÝZKUMU
Hospodářské noviny, (5.1.2005).


Jiří Zlatuška: Výzkumné záměry představují pouze deset procent z celkové sumy, která na vysoké školy od státu přichází, a kvalitní výzkumné týmy je možné financovat i z dalších zdrojů..

Oborové komise, které pod gescí ministerstva školství hodnotily projekty institucionálního financování výzkumu (tzv. výzkumné záměry), ukončily v prosinci činnost. Výsledky předaly resortům, souhrnné údaje bude mít k dispozici Rada vlády pro výzkum a vývoj. Již dnes je však možné pochválit ministryni školství, že si udržela odvahu dostát slibům o podstatné diferenciaci financí podle výsledků hodnocení.

Skutečná reforma vysokoškolského systému se za dosavadního rovnostářství nemůže odehrát. Rozdělení financí podle výsledků - v oblasti studijní se to týká jednak zájmu uchazečů o studium a v oblasti výzkumné nezávislého hodnocení kvality výzkumných záměrů - je nutnou podmínkou pro skutečnou kvalitativní změnu.

Výsledek překvapí ty, kdo čekali, že se hodnocení překroutí tak, aby se finance rozdělily podobně jako před šesti lety. Takto přece v Čechách končily všechny řeči o kvalitativních hodnoceních.

Kdykoli hrozilo, že by se prostředky výrazněji diferencovaly, tak se slovy deklarovala potřeba hodnocení brát vážně, ale současně se řeklo, že na tvrdé dopady hodnocení je příliš brzo, že se tedy ještě chvíli pojede postaru. Koza neměnných zvyků zůstávala celá, ale vlk kvality založené na tvrdém hodnocení dál zmíral hlady.

Z hlediska celkového dopadu je celý rozruch kolem hodnocení výzkumných záměrů vysokých škol spíše jen mnoho povyku pro (téměř) nic. Vždyť výzkumné záměry představují pouze deset procent z celkové sumy, která na vysoké školy od státu přichází, a kvalitní výzkumné týmy je možné financovat i z dalších finančních zdrojů.

Výsledky v resortu ministerstva školství ukazují, že se musíme zbavit stereotypu rovnostářství jako žádoucí kvality.

Zažitý mýtus

Boří také zažitý mýtus o tom, že kvalitní výzkum se neslučuje s velkým zájmem uchazečů o studium a s odpovídajícími nárůsty počtu studentů. Kdyby to byla pravda, techniky by byly spolehlivě převálcovaly tradiční univerzity. Výsledky ukazují opak.

Plošné navyšování prostředků, kde se podprůměrní svezou s průměrnými i dobrými, neodpovídá obrazu, který vyplývá z hodnocení. Je tristní, že s tímto výsledkem musí přijít ministerstvo jako orgán státní správy, zatímco zájmová sdružení vystupující jako "reprezentace" vysokých škol vydávají prohlášení znějící jako křik potrefených husí a nikoli jako kvalifikované soudy sboru znalých.

Česká konference rektorů se opakovaně usnáší na požadavku desetiprocentního zvýšení financí na studenta, protože na podstatnějších změnách se potřebná většina neusnese (pokud se vůbec sejde v usnášeníschopném počtu). Předsednictvo Rady vysokých škol místo adresné kritiky praxe v resortu Akademie věd, kde se chystá financování všech ústavů bez ohledu na kategorii, ve které skončily, přijalo 15. prosince usnesení kritizující údajnou likvidaci špičkových vědních oborů ve stylu "dostat mají ti, co si peníze vyseděli, nikoli ti, kteří si to zaslouží".

Zástupci Rady vlády pro výzkum a vývoj hovoří o průšvihu, přitom by neměli dovolit, aby se standardy financování v různých resortech lišily, nikoli kritizovat konkrétní výsledky.

Užitečná diferenciace

Dělení vysokých škol do kategorií je ve světě běžné. Ve Velké Británii Rada pro financování vysokého školství od roku 1992 pravidelně hodnotí kvalitu výzkumu a stanoví různé úrovně financování pro univerzitní departmenty.

Poslední hodnocení z prosince 2001 skončilo podobně jako u nás: na pracovištích kategorie 5 a 5+ skončila zhruba polovina hodnocených výzkumníků, plně se financovala jen prestižní skupina 5+ a ze 136 hodnocených vysokých škol mělo celkové skóre vyšší než 5 jen 54 z nich.

Britská Rada (s pravomocí ekvivalentní našemu ministerstvu) se na jaře 2003 rozhodla dále zvýšit výběrovost hodnocení zavedením kategorie 6*, vyhrazené pro ty, kteří získali hodnocení 5+ v obou hodnoceních z let 1996 a 2001. Celkem to bylo sto departmentů na pouhých 33 školách.

Ministerstvo školství činí rozhodnutím o financování výzkumných záměrů podloženém jen kvalitou a výsledkem odborného hodnocení významný krok v zájmu kvality výzkumu na vysokých školách. Příznivce na "postižených" pracovištích nezíská, je to však principiální rozhodnutí se strategickým dopadem, které by "samosprávné" mechanismy nechaly rozplynout v nicotě.

Bude poučné vidět, jak Rada vlády pro výzkum a vývoj dohlédne, aby stejný standard náročnosti platil i pro další resorty z hlediska budoucnosti "výzkumných univerzit", deklarovaných v abstraktní rovině ve vládní strategii výzkumu a vývoje, a v kontextu debaty o oprávněnosti výzkumu bez integrálního propojení s vysokoškolskou výukou na bakalářské úrovni. Tak to jako samozřejmost berou americké výzkumné univerzity. Autor, senátor, působí na Masarykově univerzitě v Brně

 

DOBRÉ ÚMYSLY - NEDOBRÉ KONCE
Hospodářské noviny, (5.1.2005).


Ladislav Musílek: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, praví stará moudrost. To se ukazuje i při financování vědy, nebo přesněji řečeno výzkumných záměrů, na vysokých školách. V článcích uveřejněných v Hospodářských novinách 27. prosince (Ministerstvo vybralo školy, kde podpoří vědu a Peníze univerzitám: stát hledá kvalitu) se psalo, jak bude vláda přidělovat na vysokých školách peníze na výzkum podle kvality předložených projektů.

Je možné předpokládat, že to skutečně bylo úmyslem při vypracovávání poměrně složitého systému hodnocení předložených projektů výzkumu na příští pěti- až sedmileté období, vypracovaného a použitého na ministerstvu školství. Výsledek je ovšem zklamáním.

Ukazuje se, že mezi výzkumnými záměry, které nemají být financovány, je řada takových, které navazují na vysoce (i v mezinárodním měřítku) oceňované výsledky dlouhodobě budovaných vědeckých týmů a které jsou co do kvality plně srovnatelné se záměry, jimž bude financování poskytnuto. Většina předložených projektů navrhuje pokračování a další rozvoj práce vědeckých týmů konsolidovaných s nemalým úsilím v minulých letech.

K vědeckým výsledkům, mezinárodnímu ohlasu a případnému uplatnění výsledků těchto týmů v praxi však nebylo v kritériích hodnocení v dostatečné míře přihlíženo. V celém systému sehrál významnou roli subjektivní přístup jednotlivých recenzentů. Výběr projektů tak bohužel spíše než hodnocení skutečné kvality připomíná výsledky loterie.

Kvalitní vědecký tým je třeba budovat po řadu let. Skutečnost, že v příštím období má být financována jen zhruba polovina projektů a že se řada kvalitních týmů až v polovině prosince dověděla, že od 1. ledna zůstává jejich vědecká práce bez financování, není rozhodně důvodem k optimistickým tvrzením uvedeným ve zmíněných článcích.

V celosvětovém měřítku je hlad po kvalitních odbornících. Zejména v přírodních a technických vědách. Můžeme proto očekávat, že finanční situace výzkumných týmů, které v hodnocení ministerstva školství "propadly", povede k jejich rozpadu nebo přinejmenším k podstatné redukci jejich činnosti.

Zejména po mladších odbornících z těchto týmů jistě s nadšením sáhnou vědecká pracoviště v zemích, které považují rozvoj vědy a pokročilých technologií za reálnou prioritu podpořenou odpovídajícími finančními částkami jak z rozpočtů těchto zemí, tak z jejich průmyslových firem.

Dobré úmysly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se tak v praxi ukazují jako kontraproduktivní a ohrožují řadu perspektivních směrů výzkumu na vysokých školách kvůli problematicky nastavenému systému kritérií a nedostatku finančních prostředků na to, aby mohly být podpořeny všechny kvalitní výzkumné záměry. Autor působí na Českém vysokém učení technickém v Praze

 

REFORMA VYSOKÝCH ŠKOL JE ŠPATNÁ
Respekt - 01/2005 (3.1.2005), rubrika: Polemika. Financování by se mělo zrušit a nastavit úplně znovu.


Václav Cílek: Pedagogové vysokých škol dostali před Vánocemi nadílku v podobě schválených či neschválených výzkumných záměrů. Pro některé z nich to bude znamenat starost, jak v příštích letech utratit získané prostředky, pro jiné z nich to může znamenat vyhazov z práce. Abychom porozuměli tomu, co se právě na vysokých školách odehrává, je nutné říct něco o jejich financování. Zhruba řečeno vysoké školy mají k dispozici dvojí druh peněz – ten první je na výzkum, platy a opravu střechy, zatímco ten druhý se přiděluje podle počtu studentů. Problém je právě v penězích přidělených na výzkum. Dřív je vysoké školy dostávaly jakýmsi samospádem, dnes o ně musí tvrdě bojovat. Tento problém nyní zasáhl i Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, jak popsal poslední loňský Respekt.

Rozpoutaná holoseč

Pes je zakopaný v tom, že v penězích na výzkum se ve skutečnosti skrývají prostředky na provoz a důležitá část mezd, takže ty vysoké školy, které neuspěly se svými výzkumnými záměry, budou nuceny propustit dejme tomu až třetinu pracovníků. Kdo to bude? Pravděpodobně se nejčastěji bude jednat o dva typy lidí – o ty hloupé, jichž je zapotřebí se zbavit, a o ty chytré, kteří si najdou zajímavější práci jinde. Představme si situaci např. na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity, která získala z šesti záměrů jen dva, takže dnes začíná uvažovat o hromadném propouštění. Další varianty jsou snížení platu na 10 000 Kč měsíčně či dokonce stávka. Jaký může být další vývoj na takto postižené fakultě?

Hodnocení platí na dalších zhruba pět či sedm let. Za tu dobu odejde část neschopných a část schopných pedagogů. Zbývající budou muset učit o dost víc, a tím budou mít méně času na výzkum. Ti nejlepší to nevydrží a v průběhu příštích let budou hledat lepší zaměstnání. Bude jim rovněž jasné, že nezískají ani další výzkumný záměr, protože na kvalitní výzkum nebudou mít prostředky ani energii. Na školu s touto pověstí se nebudou hlásit ti dobří studenti, kterým o něco jde, zavřou se některé laboratoře, nebude mít kdo učit a fakulta bude dále upadat.

Reforma vysokých škol měla proběhnout již dávno. Veřejnost si obvykle pod reformou představuje to, že na školách nebudou učit ti pedagogové, kteří se příliš angažovali v minulém režimu. Hlavní problém se pravděpodobně skrývá jinde – v administrativě. Mnohé vysoké školy fungují na úrovni sekretariátů a studijních oddělení stejně těžkopádně jako za minulého režimu. Řada univerzit se nedokázala zbavit „zasloužilých“ pedagogů, kteří si své místo vyseděli a dnes chod školy spíš brzdí. V závětří téměř automaticky přidělovaných peněz bylo možné na těchto pozicích roky bezpečně zahnívat.

Přidělením či odmítnutím výzkumných záměrů se situace dramaticky mění. Na neúspěšných fakultách připomíná holoseč. Pro srovnání – reforma v Akademii věd probíhala systémem, který spíš připomíná probírku lesa a jeho postupné ozdravování. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že méně úspěšná pracoviště v akademii získávají o 5–10 % méně prostředků než ti nejlepší. V akademickém ústavu střední velikosti znamená těch pět procent zhruba takový objem financí, který odpovídá mzdovým nárokům na měsíc provozu. Středně úspěšný ústav tak má na mzdy, osobní ohodnocení, ale už nemá na prémie. Je to nepříjemné, ale nic hrozného se neděje a pracovníci jsou – v tom lepším případě – stimulováni k vyšším výkonům.

Poškozeni jsou všichni

Hodnotící komise vysokých škol vybíraly ze záměrů, jejichž finanční požadavky asi třikrát převyšovaly peníze přidělené na výzkum. Řada výzkumných záměrů byla nadhodnocena podle strategie: když budeme žádat dvakrát víc a oni nám z toho třetinu seberou, tak na tom stále ještě vyděláme. Ani vítězové nejsou ve skvělé situaci, protože musí počítat s tím, že je ti méně úspěšní budou přísně kontrolovat – teď ukažte, co jste za ty peníze vymysleli převratného!

Jaké chyby se staly při přidělování výzkumných záměrů, tedy jinými slovy při prvním pokusu o skutečnou reformu vysokého školství? Především vysoké školy se dobrovolně v minulých letech příliš nereformovaly a teď jsou, alespoň ty neúspěšné (a za pár let některé z těch úspěšných) postaveny před náhlé, radikální zásahy, které ohrožují integritu fakult i výuky studentů. Proces podávání výzkumných záměrů byl nejasný a informace často protichůdné. Záměr tak nezískaly nejenom ty nejhorší týmy, ale také ti dobří, kteří měli smůlu anebo v houští protichůdných rad přicházejících z vyšších orgánů nedokázali odhadnout skutečnou situaci.

Další chybou byl příliš radikální zásah do financování, který připomíná takovou obnovu lesa, kdy nejprve vytvoříme paseku a pak čekáme, jak za padesát let zaroste. Ke skutečnému hodnocení výzkumných záměrů mělo dojít již dávno a v několika evolučních stupních, při kterých by horší týmy získávaly o něco méně financí a byly nuceny spíš k postupné probírce. Současná situace na vysokých školách je nepříjemná pro vítěze i poražené a nemá žádné dobré řešení. Pro nejbližší dobu by možná bylo nejlepší znovu revidovat finance, které získaly ty lepší týmy, a z jasně nadhodnocených záměrů převést část financí na kvalitní, ale méně úspěšné týmy. Znamenalo by to říct, že reforma byla připravena úředníky ministerstva školství špatně. O celkovém výsledku hodnocení nerozhodovaly hodnotící komise – ty se octly víceméně v pozici sčítačů bodů, ale konečné pořadí bylo stanoveno podle nejednoznačných kritérií na ministerstvu školství. Revize výsledků by byla nepříjemná. Vítězné týmy se budou cítit okradeny méně úspěšnými kolegy. Oprava výsledků by představovala podivný precedens, který by se mohl v dalším kole vrátit.

Začněme znovu

Průhlednější a spravedlivější by bylo pro rok 2005 anulovat výsledek evaluace, pokračovat ve stávajícím financování, vypsat jednoznačné zadání a pravidla pro hodnocení a celou proceduru – i za cenu další otravné administrativy – o rok později opakovat.

Autor: Václav Cílek, autor je geolog.

 

HLAVNÍM VINÍKEM JE MINISTERSTVO
Respekt - 01/2005 (3.1.2005), rubrika: Dopisy.


Viktor Žárský:

Moje poznámka o vylepšování naší práce na Přírodovědecké fakultě UK byla vytržena z kontextu (Respekt č. 52–53/2004). V přítomnosti paní redaktorky jsem nedvojsmyslně a obsáhle vyjádřil svůj názor, že hlavním viníkem krizové finanční situace na fakultě je dlouhodobě nekompetentní postup MŠMT (zvl. Odboru programů výzkumu a vývoje) ve věci podpory vědy a výzkumu na vysokých školách. Proto se zcela jednoznačně stavím do řady kritiků ministerského verdiktu! Již v roce 1999 jsem se aktivně účastnil jako pracovník Ústavu experimentální botaniky AV ČR přípravy protestního dopisu proti způsobu zadání a hodnocení programu výzkumných center, který v té době MŠMT zahajovalo. Šlo nám o to, aby přihlášky v řádném oponent-ním řízení posuzovala v mezinárodním kontextu Grantová agentura ČR, a ne v polovičatém řízení odborná rada zřízená MŠMT, která po přípravě podkladů ponechá konečné rozhodnutí na ministerských úřednících. Přes neoficiálně vyjadřovanou podporu akademické obce zůstal náš hlas osamělý. Pravidla zadávání vědeckých programů řízených MŠMT, hodnocení přihlášek a rozhodovacích procedur se od té doby příliš nezměnila. Akademický senát PřF UK zve zájemce z řad badatelů univerzit i AV ČR k vytvoření pracovní skupiny, která by kriticky vyhodnotila dosavadní praxi rozhodování o vědě na MŠMT a navrhla reformu celé této oblasti řízení vysokého školství (doporučuji také navštívit www.natur.cuni.cz).

 

PENÍZE NEJDOU TĚM NEJLEPŠÍM
Respekt - 01/2005 (3.1.2005), rubrika: Dopisy.


Jan Kolář, Ph.D., Ústav experimentální botaniky AV ČR

Ocenil jsem, že jste se v čísle 52–53/2004 rozhodli referovat o přidělování financí vysokým školám formou výzkumných záměrů, protože toto téma v posledních dnech výrazně hýbe vědeckou a vysokoškolskou komunitou. Neuškodilo by ovšem, kdyby se vaši redaktoři podívali na problém více zblízka. Článek J. Neumannové (Co vám to kvasí…) je celkem objektivní analýzou současné situace na Přírodovědecké fakultě UK, H. Čápové (Útok na Dvojčata…) ale bohužel unikla pointa celého toho rozruchu kolem výzkumných záměrů. Hlavním motivem jejího příspěvku je tvrzení, že peníze na vysokoškolský výzkum byly ve spravedlivé soutěži přiděleny těm nejlepším. Takový postup by byl samozřejmě správný a nezbylo by, než s ním souhlasit. Kdyby tomu ovšem tak bylo. Předesílám, že nejsem „potrefená husa“ z neúspěšné univerzity; pracuji v AV ČR, nicméně s kolegy z vysokých škol udržuji čilé kontakty. Takže vím, že jejich protesty nejsou skuhráním neschopných budižkničemů, kteří jsou překvapeni, že letos nedosáhli na státní dotace, jak se snaží paní Čápové namluvit náměstek ministryně školství Kolář. Naopak, jsou pobouřeni, že pravidla výběrového řízení byla nastavena naprosto nevhodně, takže nemůže být ani řeči o objektivním posouzení kvality pracovišť. Prosakují i neurčité zprávy, že výsledky už beztak diletantsky koncipované soutěže o záměry byly navíc v závěrečné fázi možná svévolně zmanipulovány odpovědnými úředníky. Nic z toho samozřejmě nebude náměstek Kolář rozebírat pro Respekt.

Vinou ministerstva se může snadno stát, že bez peněz z výzkumných záměrů budou odsouzeny k živoření i některé vynikající výzkumné týmy na vysokých školách. Je to o to horší, že kvalitní týmy se vytvářejí dlouhá léta a bez odpovídajícího financování (které skončí ze dne na den!) z nich odejdou hlavně ti nejschopnější lidé, kteří dokážou bez problémů sehnat práci jinde, nejlépe v zahraničí. Toto má být vládou deklarovaná snaha o podporu vědy a výzkumu?

 

NOVOROČNÍ VZKAZY PROF. HELENY ILLNEROVÉ
Svět vědy č.1, 2005.


Pavel Skramlík: Předsedkyně Akademie věd České republiky prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., poskytla našemu časopisu Svět vědy exkluzivní interview. Nepřišlo nám ani na mysl, že by českou vědu měl na prahu nového roku oslovit někdo jiný než právě tato první dáma, prosvětlující český vědecký „vesmír“.

Paní předsedkyně, co vám osobně v roce 2004 udělalo největší profesní radost?

Možná skutečnost, že jsme byli požádáni, abychom v Praze zorganizovali předání cen René Descartesa, nejvyššího ocenění EU za vynikající výsledky ve vědě. Úkolu jsme se snad zhostili dobře, na EuroNews běžely zprávy o předání cen na Pražském hradě po více dnů. Určitě mě také potěšilo, že mezi finální skupiny soutěžící o cenu se dostal i tým, v němž byli pracovníci Fyzikálního ústavu a Ústavu fyziky materiálu AV ČR. A k soukromé radosti patřilo, že jsem se v Německu zúčastnila přípravy návrhu integrovaného projektu výzkumu EU o biologických hodinách, tzv. EUROCLOCK. I když nevím, zda projekt bude úspěšný, mohla jsem se po celé dva dny nepřetržitě bavit o své vědě – to bylo báječné.

A z čeho jste měla největší soukromou „civilní“ radost?

Těch civilních radostí je mnoho: když se sejdeme jako celá rodina; když se vidím s kamarády a jsem s nimi na výletě či na horách; když jedu na kole do práce Prokopským údolím. Ale skutečně hezké bylo, když jsme se se čtyřmi vnoučaty plavili na lodi podél ostrovů v Dalmácii.

Řekla jste během posledního Akademického sněmu, že nebudete kandidovat na funkci předsedkyně na další období. Řeknete nám důvod?

Ten důvod je prostý – věk. Bylo mi 67 let. Kdybych šla znovu do funkce, přetáhla bych při čtyřletém funkčním období již sedmdesátku. To by myslím nebylo dobře. Jmenujeme-li ředitele pracovišť AV ČR, sledujeme také, jsou-li mladší než 65 let.

Měla jste či máte raději oslovení „paní předsedkyně“ nebo „paní profesorko“?

Paní předsedkyně mi snad nikdo ani neříkal, snad jen pan prezident Klaus. Pro většinu kolegů jsem byla paní docentkou, až v poslední době paní profesorkou či jen prostě Helenou.

Vaším vědeckým oborem je vývojová biologie a srovnávací fyziologie a věnujete se především cirkadiánním rytmům. Kolik hodin – týdně či měsíčně – jste věnovala vlastní výzkumné práci během výkonu funkce předsedkyně AV ČR?

Psávala jsem články a recenze o sobotách a nedělích, četla novou literaturu a připravovala přednášky, ale k laboratornímu stolu jsem se již nedostala. To jsem i trochu obrečela. Ale když chodím do své bývalé laboratoře, vždy se zaraduji, jaké máme schopné pracovníky a studenty a jaké pěkné nové metody dokázali zavést.

Které české výsledky výzkumu jste považovala v roce 2004 za nejkvalitnější a s největším ohlasem v Evropě či světě?

Těch výsledků je více – a kdybych vyjmenovala jen některé, určitě bych mnoho vědců urazila. Navíc říci, které české výsledky za rok 2004 měly největší ohlas ve světě je obtížné – ohlas se může objevit až po více letech. Ale o jednom výsledku se přece jenom zmíním, protože v prestižním časopise Science byl označen jako jeden z deseti průlomových výsledků roku 2004. Je to objev z oblasti výzkumu struktury vody, na němž se v mezinárodním týmu podílel i Pavel Jungwirth, mladý český teoretický chemický fyzik z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Tým zjistil, že ionty chloridové v ovzduší u oceánu jsou přítomny ve velké míře na povrchu aerosolových částic; doposud se věřilo, že jsou přítomny pouze uvnitř vodní vrstvy.

Když nebudete „předsedovat“, budete častěji v laboratoři, nebo už se obrátíte více směrem k rodině?

Myslím, že se obrátím více k rodině, dosud jsem na ni měla málo času. Ale chtěla bych dále diskutovat projekty a psát články v mateřském Fyziologickém ústavu a přednášet na Univerzitě Karlově. Určitě si však budu hledat nějakou veřejně prospěšnou práci, kterou budu považovat za smysluplnou – ráda se totiž o někoho či o něco starám.

Jak byste sama sebe ohodnotila jako předsedkyni Akademie – co ve vás při této práci vzbudilo pocit úspěchu a co nezdaru?

Snažila jsem se spolu s Akademickou radou starat zodpovědně o chod Akademie, o přidělování prostředků pracovištím dle kvality jejich výzkumu, o dobrou reprezentaci Akademie i české vědy na poli domácím i zahraničním a o přátelské slušné vztahy uvnitř Akademie i navenek. Snad se nám podařilo rozvinout skutečně dobrou spolupráci s vysokými školami ve výzkumu i výchově založenou na vzájemné důvěře a možná se i podařilo podpořit začínající mladé vědce nově vyhlášeným juniorským programem Akademie. Stále však cítím určitou rezervu v přenosu aplikovatelných výsledků našeho výzkumu do uživatelské sféry; o překonání této rezervy se však musí rukou společnou postarat nejen výzkumníci, ale hlavně i možní uživatelé.

Jaký máte pocit ze čtyřleté spolupráce s vládou, ministerstvy a parlamentem?

Nyní bych asi měla říci, že špatný, protože kdekdo na vládu a parlament nadává. Já to však říci nemohu. Pokud jsem něco potřebovala od některého z ministrů, měla jsme dveře otevřené a vždy mě pozorně vyslechli a leckdy i pomohli. Někdy také ne. Ale to je samozřejmě i otázka ministerských aparátů, zda a jak jsou funkční. A rozhodně jsme nacházeli pochopení pro naše těžkosti ve Výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu i v Rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Říkám-li pochopení, neříkám tím, že jsme byli zrovna rozmazlováni. Myslím, že v naší zemi máme ještě daleko k tomu, abychom nejen slovem, ale i skutkem učinili z výzkumu a vzdělání naši prioritu.

Co říkáte novému zákonu o veřejných výzkumných institucích?

Zákon by mohl napomoci lepší spolupráci výzkumných ústavů s uživatelskou sférou a vysokými školami i lepšímu vstupu ústavů do různých smluvních vztahů v rámci Evropské unie. Na druhé straně zákon nevyřeší podfinancování české vědy ani nárůst byrokracie v koordinaci a řízení výzkumu. V boji proti byrokratickým přístupům a za větší podporu výzkumu se bude muset spojit obec badatelská s osvícenými politiky a koordinátory výzkumu.

Jaké byste v roce 2005 určila české vědě priority?

Prioritu bych určila jen jednu: podporovat kvalitu, kvalitu, kvalitu. V tom jsem jako Lenin, který řekl, jak ví již jen starší generace, „učit se, učit se, učit se“. Jen z kvalitního výzkumu mohou vzniknout kvalitní inovace. Jen u kvalitního výzkumu mohou být vychováni budoucí kvalitní vědci, průkopníci nových tvůrčích přístupů a budoucí vysokoškolští učitelé.

Máte blízko především k přírodním vědám. Jaký je váš vztah ke společensko-vědním oborům?

Ke společensko-vědním i humanitním oborům mám vztah příkladně kladný. K pochopení společnosti, jejího vývoje a možných vizí tohoto vývoje je nutné studovat tyto obory a snažit se jim porozumět. Já sama se těším, co všechno budu dělat, až ze mne přestane být úplný soumar a táhnoucí kobyla: budu si číst historické knihy, rozmluvím se francouzsky, naučím se německy a večer budu chodit na přednášky moudrých lidí z oblasti filozofie či dějin umění. Ale možná, že vše již nestihnu.

Jakým koníčkům, které jste asi při sezeních „na třech židlích“ v AV ČR, ve Fyziologickém ústavu ČSAV a na Přírodovědecké fakultě UK coby pedagožka musela trochu zanedbávat, chcete dát v roce 2005 trochu víc prostoru?

Půjdu se projít do lesa, když ho prosvítí slunce. Vezmu jedno nebo více vnoučat, půjdu s nimi do divadla a budu se radovat z jejich radosti. A hlavně snad si budu trochu číst i něco jiného než jen odbornou literaturu a úřední spisy, pokud jsem ještě nezapomněla, co to vlastně je a jak se to dělá. A snad se také vynasnažím napsat populární knihu o časovém systému v živých organismech, abych všem ukázala, jak je krásně a důmyslně přírodou vymyšlen a vystavěn a jak nám jeho znalost může pomoci v obyčejném životě.

Jaké máte přání pro českou vědu v roce 2005 a jaké byste jí vyslovila poselství?

Těch přání je více: aby byla skutečně dobrá; aby již byla v převážné většině srovnatelná se světem a v některých oblastech aby světový průměr přerůstala; aby byla přínosná pro ekonomický rozvoj naší společnosti, pro poznávání světa kolem nás i našich tradic a kulturního dědictví; aby zajímala nejen vědeckou, ale i laickou veřejnost; a aby ji spravovali muži a ženy moudří, vynikající svým rozhledem, ku prospěchu české vědy i celé společnosti České republiky.

 

Články z r. 2004 jsou na jiné stránce.

 

Stránka aktualizována: 1. 11. 2006, 15:30
Tuto stránku zpracoval: Petr Schauer, Petr@ISIBrno.Cz

[ TISK STRÁNKY ]

Portal Superhome
VÝCHOZÍCO JE NOVÉ?O MÉ OSOBĚAKTIVITYMIKROSKOPIEPARTNEŘIODKAZY V ÚPT
DISKUZNÍ FÓRAWEB MAILARCHÍVINTERNETNÁPOVĚDAVYHLEDÁVÁNÍAUDIT
Ostatní:    ÚPT | CSMS | EUREM | WWW2 | Trends | ÚPT(starý) | InfoSys.(starý) | Mé staré str. |   je 19. 05. 2009, 12:44  
  Copyright © PetrSoft, Petr@ISIBrno.Cz
Kopírování nebo dokonce publikování obsahu této prezentace bez souhlasu webmastera není dovoleno.
Dodávejte, prosím, podklady podle POKYNŮ PRO AUTORY PŘÍSPĚVKŮ.