veřejná výzkumná instituce
Slovanský ústav je akademickým pracovištěm, které zkoumá slovanské jazyky a literatury v jejich vzájemných vztazích a kulturních souvislostech.
Vědecký výzkum je v dnešní době zaměřen především na oblast paleoslovenistiky, zabývající se studiem nejstarších literárních památek Slovanů, a byzantologie, která se soustřeďuje zejména na byzantsko-slovanské vztahy, lexikografie současných východoslovanských a jihoslovanských jazyků, dějin literárněvědné slavistiky a výzkum činnosti ruské a ukrajinské emigrace v ČSR.
Stejně orientována je i vydavatelská
činnost ústavu, který od r. 1998 v Nové řadě Prací Slovanského ústavu dosud publikoval dvacet tři svazky. SLÚ AV ČR také vydává s podporou Akademie věd ČR tři vědecké časopisy: Byzantinoslavica, Germanoslavica a Slavia.
(ve formátu pdf)
Výroční zpráva SLÚ AV ČR, v. v. i., za rok 2008 (29 MB)
Výroční zpráva SLÚ AV ČR, v. v. i., za rok 2007
Výroční zpráva SLÚ AV ČR, v. v. i., za rok 2007 – podpisy
Přílohy:
Rozvaha k 31. 12. 2007
Výkaz zisků a ztrát
Příloha k účetní závěrce
Přehled činnosti vedení Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i. v roce 2007
Zpráva o činnosti rady instituce v roce 2007
Zpráva o činnosti Dozorčí rady Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., za rok 2007
Zpráva auditora: str. 1, str. 2
Výroční zpráva SLÚ AV ČR za rok 2006
Přílohy: Rozvaha Výkaz zisku a ztrát Příloha k závěrce
Výroční zpráva SLÚ AV ČR za rok 2005
Přílohy: Rozvaha Výkaz zisku a ztrát Příloha k závěrce
Slovanský ústav je jedním z nejstarších ústavů tvořících dnešní Akademii věd ČR. Byl založen 25. 1. 1922 na základě rozhodnutí Parlamentu ČSR a díky osobní iniciativě a nemalé finanční podpoře prezidenta T. G. Masaryka. Skutečně pracovat začal až v r. 1928 po mnohých administrativních průtazích. Prvním předsedou Slovanského ústavu byl jmenován prof. Lubor Niederle, světově proslulý archeolog a etnograf. V době mezi světovými válkami byl SLÚ v podstatě učenou společností, jejímž cílem bylo rozvíjení mnohostranných česko-slovanských vztahů a jejímiž členy byli kromě významných českých slavistů i přední národohospodáři. Ústav vykazoval bohatou publikační i přednáškovou činnost, pořádal konference a výstavy. Za války byla činnost ústavu prakticky zastavena, k jejímu obnovení došlo až v r. 1945. Roku 1953 byl Slovanský ústav začleněn do právě vzniklé Československé akademie věd. Výzkum tehdy zahrnoval slavistická studia v plném rozsahu: slovanské jazyky a literatury, slovanskou archeologii a etnografii, dějiny slovanských národů i byzantologii.
Rok 1963 přinesl celkovou reorganizaci, která fakticky znamenala likvidaci ústavu. Filologické a literární obory byly začleněny do nově utvořeného Ústavu jazyků a literatur, historici a byzantologové byli převedeni do Ústavu dějin evropských socialistických zemí, zatímco archeologové a etnografové přešli do příslušných akademických ústavů. V následujících letech docházelo k dalším reorganizacím, které měly za následek hluboký útlum slavistických studií.
Roku 1992 byl Slovanský ústav znovu obnoven, ovšem v silně redukované podobě a bez právní subjektivity. Nejprve experimentálně sloužil jako společné akademicko-univerzitní pracoviště, od r. 1995 byl přičleněn k Archivu AV ČR. Teprve k 1. 1. 1998 získal Slovanský ústav rozhodnutím Akademické rady AV ČR právní subjektivitu a stal se samostatným pracovištěm.
Ke Slovanskému ústavu AV
ČR jsou přidruženy dva národní komitéty: Český komitét slavistů a Český národní byzantologický komitét.
