Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2008:5 Vnímání a utváření sociálních distancí a třídních nerovností v české společnosti

Marta Kolářová, Kateřina Vojtíšková

Text se zabývá tím, jak lidé v rozhovorech re-konstruují nerovnosti mezi sociálními kategoriemi v české společnosti a jak vymezují hranice mezi nimi. Jak běžní lidé rozumí nerovnostem, jaké přisuzují charakteristiky, nároky, oprávnění, ocenění členům různých sociálních kategorií, jak se proti nim vymezují-distancují anebo identifikují. Empirickým základem analýzy jsou přepisy hloubkových rozhovorů s celkem 30 muži a ženami různého vzdělání a sociálního postavení pracujícími v Praze či Liberci. V textu se zaměřujeme na kategorie, které byly identifikované jako „ti dole“, „ti nahoře“ a „normální“. Součástí je i analýza toho, zda lidé ve společnosti identifikují konkrétní sociální třídy. Zkoumáme, které kategorie a uskupení jsou považovány za uznání-hodné, které jsou zneuznávané a jak toto hodnocení vypravěči vysvětlují, legitimují. Interpretace je zaměřena na symbolickou diskurzivní konstrukci daných kategorií, způsoby jakými kategorie reprezentují, a jakou vlastní identitu tím konstituují. Výsledná sociální identita vypravěčů je charakterizována do velké míry morálně. Analýza kvalitativních rozhovorů je doplněna o zkoumání pojmu sociální třída a jejích souvislostí v současných českých mediálních diskurzech.

Klíčová slova

nerovnosti, sociální struktura, sociální distance, kategorizace, sociální třída, média, elity, symbolické hranice, sociální kategorie, sociální identita, kvalitativní výzkum

Shrnutí

Text se zabývá tím, jak lidé v rozhovorech re-konstruují nerovnosti mezi sociálními kategoriemi v české společnosti a jak vymezují hranice mezi nimi. Jak běžní lidé rozumí nerovnostem, jaké přisuzují charakteristiky, nároky, oprávnění, ocenění členům několika sociálních kategorií, jak se proti nim vymezují-distancují anebo identifikují.

Cílem kvalitativního výzkumu je především:
Zmapovat pohledy laiků a médií na sociálně-stratifikační prostor naší společnosti, včetně sociálních kategorií nezařazených v pracovním procesu, a to bez apriorních klasifikací (typu status či třída),
popsat vytváření vztahů mezi určitými sociálními skupinami, konstruování „my“ a „oni“,
zodpovědět otázku, jaké lidé v rozhovorech utvářejí sociální kolektivity (skupiny, kategorie, třídy), kde vidí a vedou hranice mezi nimi, s jakými charakteristikami pracují jako s konstitutivními.

Při vytváření dat a jejich analýze jsme sledovali zejména tyto výzkumné otázky a témata:
V jakých kategoriích lidé rozumí strukturovanosti a diferenciaci společnosti?
Vidí lidé sociální strukturu jako pozvolně hierarchickou nebo spíše jako složenou z uzavřených kategorií?
Lze hovořit podle vypravěčů o tom, že v současné české společnosti existují sociální třídy s jasně vymezenými hranicemi?
Jak muži a ženy chápou odlišnosti sociálních kategorií a jak se zařazovali do sociálních tříd?
Které sociální kategorie lidé umisťují ve společnosti „nahoru“, a které „dolů“ a podle jakých kritérií?
Kdo si své postavení zaslouží, a u koho by se mělo změnit, aby byla společnost spravedlivější?

Empirickým základem analýzy jsou přepisy hloubkových rozhovorů s celkem 30 muži a ženami různého vzdělání a sociálního postavení pracujícími v Praze či Liberci.
Analýza sledovala distancování vypravěčů od určitých skupin (out-group, „oni“) a budování vlastní sociální identity prostřednictvím budování symbolických hranic a sebeidentifikace (in-group, „my“). Předmětem se stala diskursivní reprezentace krajních skupin umisťovaných v české společnosti „dole“ a „nahoře“.
Sociální kategorie byly sledovány jako budované pomocí kritérii definujících členství, charakteristik připisované příslušníkům kategorií, jejich nároků a oprávnění. Skupiny či kategorie (např. bezdomovci, nezaměstnaní, dělnická třída, politici) sice nemají jednoznačné hranice a jsou konstruovány v interakci, ale za využití sdílených kulturních zdrojů umožňujích intersubjektivní porozumění. Pro každou kategorii existuje určitý stereotyp - reprezentace, kterou vypravěči vnímají jako ve společnosti převládající, a k níž se vztahují (potvrzují ji či zpochybňují, vyvrací).
Při otázce společenských hierarchií, vztahů podřízenosti a nadřízenosti, lidé využívají především dvou dimenzí - postavení odvozené z materiálních a mocenských nerovností ve společnosti (třídní dimenze) a symbolické postavení ve společnosti (uznání). Vnímaná výrazná nekorespondence postavení v těchto dimenzích je otevřeně napadána jako špatná, nelegitimní.
Účastníci sdílí to, že jsou občany ČR s její historií a kulturou, vydělávají si poctivou prací, jsou schopní postarat se o sebe a rodinu a přispívají do společné státní pokladny. Většina vypravěčů přitom sdílí pocit, že se jim za to nedostává adekvátní odměny symbolické, ani materiální v případě nouze. Negativně se vymezují vůči kategoriím jako: Romové, bezdomovci, lidé zneužívající sociální dávky, ale také politici, bohatí, vyšší třídy či celebrity.
Budovaná pozitivní identita poctivého člověka umožňuje klást morální nároky, kritizovat a distancovat se od těch, kteří normám „normálních“ neodpovídají. S tím souvisí otázka sociální solidarity a přerozdělování, tedy komu a za jakých podmínek by se mělo pomáhat. Podle vypravěčů by solidarita měla být omezena na ty, kteří za svou situaci nemohou, mají snahu a chuť pracovat, znovu se zapojit, přijímají hodnoty a normy dané společnosti. Kdo nechce pracovat a podílet se na rozvoji bohatství společnosti by neměl mít nárok z něj čerpat, měl by být vyloučen. Politici, kteří o těchto otázkách rozhodují, jsou popisováni jako zajímající se pouze o vlastní blaha a nikoli spravedlnost.

Součástí analýzy vnímání a konstruování nerovností je i zkoumání toho, zda lidé ve společnosti identifikují určité sociální třídy. Konkrétně jsme zkoumali, co si pod třídou představují, na základě čeho ji ve společnosti poznají, kolik tříd ve společnosti vidí a do které se sami zařadí. Výsledky analýzy lze shrnout do těchto tvrzení,: 1. To, jestli lidé uvažují o třídách a vrstvách, záleží na tom, jaký je podle nich princip rozvrstvení. 2. Lidé nevidí většinou třídy, spíše graduálně vrstvy. Za uzavřené, specifické třídy považují maximálně dělnickou, ale i to je nejednoznačné. 3. Pojetí třídního rozvrstvení souvisí také s tím, co v lidem vyvolává pojem třída. Tento termín není v naší současné společnosti neproblematický, neboť odkazuje k oficiální doktríně za minulého režimu.
Pokud mají lidé k pojmu třída nějaký vztah, tak je spíše negativní, minimálně neutrální. Ve výpovědích se nevyskytla pozitivní identifikace (třídní hrdost) a to ani u dělníků, kteří akceptují zařazení do dělnické třídy, protože vykonávají manuální zaměstnání, ale zároveň ukazují na stigmatizaci s touto kategorií spojenou. Lidé rozumí strukturovanosti, diferenciaci společnosti, ale ne nutně v kategorii „třída“. Také vnímají, že nerovnosti, ač patrné i v minulém režimu, mají spíše tendenci narůstat.
Celkově je zařazování lidí do třídy a stratifikační prostor vnímáno jako multidimenzionální jev. Vliv zaměstnání samotného se chápe pro určení třídní pozice jako nízký, významné je i společenské chování, ale z ekonomických faktorů je vnímán jako důležitý příjem a i s ním spojená spotřeba. Ve vnímání principů rozvrstvení se projevují odlišnosti jak podle pohlaví, tak podle společenského statusu samotných respondentů. Zejména oblast spotřeby jako stratifikační rys společnosti je vnímána odlišně muži a ženami.

Analýza kvalitativních rozhovorů je doplněna o zkoumání pojmu sociální třída a jejích souvislostí v současných českých mediálních diskurzech. Analyzovány byly články z databáze Anopressu v letech 2005-2008 pomocí metody etnografické obsahové analýzy.
O třídě se celkově v českých médiích píše relativně málo, za posledních tři a půl roku se vyskytla zhruba ve sto článcích. V daných jednotkách analýzy jsem vysledovala především dva hlavní rámce, v nichž se třída interpretuje a nabývá určitých (pod)kategorií.
Ideologický rámec, často spojený s marxistickou rétorikou, je typický zejména pro nemainstremová, menšinová média, zatímco popisný rámec, který však také není prostý normativních aspektů, se spíše vyskytuje v mainstreamových médiích.
Pro první rámec je charakteristické úzké spojení třídy se zájmy, konflikty a vědomím, což se v popisném rámci takto silně neobjevuje. Například téma dělnické třídy se vyskytuje v obou rámcích, ale kontexty a interpretace jsou odlišné. V ideologickém rámci představuje jednoho z typických aktérů, vyskytuje se v konfliktním vztahu s buržoazií, kapitalisty atd., má kladné hodnocení, zatímco v popisném se objevuje nepřímo ve spojení s typem profese (manuální práce), velikostí příjmu a majetku (chudoba) nebo s dehonestujícími výrazy.
Narozdíl od ideologického rámce, který v jednotkách analýzy používá třídu zhusta, v popisném najdeme jen krátké zmínky, často jen jednu v celé jednotce zkoumání (článku) a obvykle bez dalších vysvětlení. Pojem se tu vyskytuje jakoby mimochodem, nebývá hlavním tématem článků. Velká část mediálních sdělení používá termín sociální třída automaticky, bez vysvětlení a diskuse, neboť jej převzala ze západních médií a kontextů (hlavně britských či amerických).