Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2001:03 Adresný příspěvek na nájemné v prostředí České republiky: komparace vybraných modelů

Petr Sunega

Jádrem tohoto textu je komparace dvou vybraných modelů adresného příspěvku na nájemné v českém prostředí, jejíž závěry mohou být podkladem při konstrukci budoucí podoby tohoto příspěvku v ČR.
V první části práce čtenář nalezne teoretický popis systémů ve vybraných zemích EU včetně situace v ČR, následuje pasáž věnovaná metodologii testování a srovnávání daných modelů.
Druhá část je zaměřena empiricky. Podařilo se vytvořit mikrosimulační model, který je natolik flexibilní, že umožňuje velmi snadno měnit celý algoritmus výpočtu příspěvku. S jeho pomocí a využitím dat Souborů rodinných účtů Českého statistického úřadu bylo testováno a analyzováno fungování zjednodušeného německého vzorce a návrhu konceptu nového příspěvku na nájemné, který vznikl v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí v průběhu roku 1999. Další dvě referenční varianty vznikly modifikací uvedených předloh. Testování probíhalo při stanovení tří různě vysokých hladin nájemného. Těmi byly simulované tržní nájmy, orientační místní nájmy vypočtené podle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj a nájmy na úrovni roku 1997. Studie ukazuje, že faktory jako regionální diferenciace maximálního nájemného, respektování principu marginálních nákladů nebo podpora domácností s menším počtem členů, jsou v českém prostředí významné a měly by proto být budoucí podobou příspěvku zohledněny.

Shrnutí

Tato publikace se zabývá problematikou adresného příspěvku na bydlení, resp. adresného příspěvku na nájemné, s důrazem na konkrétní situaci v této oblasti v České republice. S blížící se deregulací nájemného, která přinese větší zatížení domácností výdaji na bydlení a větší diferenciaci v cenách na trhu s byty, je důležité vytvořit opravdu fungující nástroj, jenž by domácnostem, které by bez pomoci státu nebyly schopny dosáhnout alespoň na přiměřené bydlení, pomohl tuto situaci řešit. Autor se domnívá, že současná podoba příspěvku na bydlení v ČR do budoucna tyto požadavky nesplňuje.
Samotný příspěvek na nájemné je pouze jedním, ačkoliv velmi důležitým, z celé škály instrumentů, které jsou v oblasti sociální politiky využívány. Jako takový má své výhody, musí však nutně fungovat v souladu s ostatními prvky systému státního sociálního zabezpečení a dlouhodobými cíli bytové politiky.
Cílem této práce bylo na základě porovnání simulovaného fungování dvou vybraných modelů adresného příspěvku na nájemné (německého a pracovního návrhu českého) při různých hladinách nájemného odhalit faktory, které se v prostředí ČR jeví jako významné, a na základě toho vytvořit doporučení pro budoucí podobu příspěvku v ČR.
Studie potvrzuje fakt, že nejohroženější sociální skupinu, která již dnes vykazuje nejvyšší skutečnou míru zatížení bazickými výdaji na bydlení, tvoří jednočlenné domácnosti, zejména domácnosti důchodců. S rostoucím počtem osob v domácnosti se tato míra zatížení poměrně výrazně snižuje. Z tohoto důvodu byla za optimálnější považována taková nastavení obou modelů, při kterých se vlivem příspěvku nejvíce snižovala skutečná míra zatížení jednočlenných domácností, zatímco míra zatížení domácností s větším počtem členů klesala méně. Současně se tak zužovalo i rozpětí mezi hodnotami skutečné míry zatížení výdaji na nájemné obou uvedených skupin domácností. Lepších výsledků bylo v tomto ohledu dosaženo tehdy, když minimální částka, kterou je domácnost podle vzorce pro výpočet příspěvku nucena vynaložit ze svých příjmů na úhradu nájemného, s výší nájemného rostla (tedy u modelů s normativní mírou zatížení rostoucí s výdaji na nájemné).
Z porovnání modelu s rostoucí normativní mírou zatížení (NMZ) a modelu, kde se NMZ s rostoucími výdaji na nájemné nemění (je tedy konstantní) vyplynulo, že ve druhém případě, tj. u modelu s konstantní NMZ, jsou zvýhodněny domácnosti s vyššími příjmy a naopak znevýhodněny domácnosti s příjmy nepřesahujícími určitou hranici. Oba modely přitom byly nastaveny tak, že hodnoty průměrných normativních měr zatížení domácností byly na stejné úrovni. Nastavení s konstantní NMZ logicky více pomáhá domácnostem s nejvyššími výdaji na nájemné, zatímco domácnosti platící nejnižší nájmy jsou za těchto podmínek znevýhodněny.
Z provedených komparací dále vyplynula významnost stanovení maximálního nájemného, tedy nejvyšší hodnoty nájemného, která ještě vstupuje do výpočtu příspěvku, s ohledem na regionální rozdíly v průměrné výši nájemného. Je-li naším záměrem snížit rozdíly mezi výší průměrné skutečné míry zatížení domácností žijících v oblastech s pod- a nadprůměrnou hladinou nájemného a nechceme-li tak domácnosti ve zvýšené míře nutit, aby se stěhovaly do oblastí, kde za bydlení zaplatí v průměru méně, mělo by maximální nájemné tyto regionální diferenciace zohledňovat.
Dále se ukázalo, že ta nastavení modelu, při kterých NMZ v závislosti na výši výdajů na nájemné roste, jsou efektivnější ve vztahu k nárokům na příslušné rozpočty. Opět byly porovnávány oba modely s rozdílným průběhem křivek NMZ v závislosti na výdajích, přičemž průměrné NMZ u obou byly přibližně stejné.
Toto je jen několik nejdůležitějších závěrů, kterých bylo dosaženo testováním zmíněných modelů a jejich variací. S dalšími má čtenář možnost seznámit se ve vlastním textu. Na jejich základě pak byla vytvořena doporučení, která by měla být vzata v úvahu při konstrukci nové podoby adresného příspěvku na nájemné (či bydlení) v České republice. Samotná studie takový model vycházející z testovaných předloh nabízí, nicméně jeho nastavení je záležitostí celé řady doposud neznámých faktorů, jejichž stanovení by mělo být předmětem širší diskuse a v konečném důsledku politického schválení.

Klíčová slova

adresný příspěvek na bydlení, adresný příspěvek na nájemné, bydlení, mikrosimulační model, optimalizace modelu