Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2006:1 Socioekonomické hodnoty, politiky a instituce v období vstupu České republiky do Evropské unie

Zdeněk R. Nešpor – Jiří Večerník (eds.)

Sborník je věnován studiu některých ústředních dimenzí komplexních proměn české společnosti v souvislosti s transformací po roce 1989 a vstupem do Evropské unie, přičemž rozšiřuje standardní mainstreamové ekonomické, sociologické a politologické přístupy a zohledňuje také historické dimenze uvedených procesů. Metodicky je zakotven v tradici ekonomické sociologie a konceptualizace ekonomické kultury, analyzuje také rozdíly mezi objektivními sociálními skutečnostmi, jejich ideologickou, politickou a mediální prezentací včetně transformačních politik a jejich sociální recepcí. Zvláštní pozornost je věnována analýzám trhu práce, sociální a rodinné politice, penzijnímu systému, školství, zdravotnictví a problematice současných mezinárodních migrací. Z kvalitativních terénních výzkumů vycházejí kapitoly věnované srovnání podnikatelských hodnot domácích a zahraničních podnikatelů působících v České republice a ekonomické kultuře české veřejné správy, zatímco kapitoly zaměřené na pracovní a rodinné hodnoty a postoje a současnou religiozitu/spiritualitu byly vypracovány především na základě komparativní analýzy mezinárodních kvantitativních šetření. Klíčovou otázkou, o jejíž řešení se autoři snažili, je, nakolik v procesech transformace a evropské integrace dochází ke střetávání, proměnám a fúzím různých typů (ekonomických) kultur – (post)komunistické, západní/západních, případně i té předcházející nástupu socialistické diktatury? Jinak řečeno, zda a nakolik již jsme v Evropě a/nebo nakolik do ní teprve směřujeme?

Klíčová slova

ekonomická sociologie, Česká republika, 1993–, transformace, sociální politika, ekonomické hodnoty

Shrnutí

Sborník je věnován studiu některých ústředních dimenzí komplexních proměn české společnosti v souvislosti s transformací po roce 1989 a vstupem do Evropské unie, přičemž rozšiřuje standardní mainstreamové ekonomické, sociologické a politologické přístupy a zohledňuje také historické dimenze uvedených procesů. Metodicky je zakotven v tradici ekonomické sociologie a konceptualizace ekonomické kultury, analyzuje také rozdíly mezi objektivními sociálními skutečnostmi, jejich ideologickou, politickou a mediální prezentací včetně transformačních politik a různými typy jejich sociální recepce.

První část je věnována podstatnému rozšíření dosud převažující výzkumné i veřejně-diskurzivní perspektivy české transformace a integrace do EU. Proces integrace do Evropské unie není ani jednoznačným „návratem do Evropy“, bezvýhradným přijetím západních hodnot a behaviorálních strategií, ani adopcí předkomunistických, není však ani pouhým trváním mentálních vzorců a praktik z období reálného socialismu. Do jisté míry se v něm uplatňují všechny tyto zdroje, přičemž významné místo připadá také jejich ideologické, politické a mediální prezentaci, jíž je proto vyhrazena samostatná kapitola.

Postkomunistická transformace společnosti měla tři základní, i když nestejně rozvíjené pilíře: oblast politiky a vládnutí, které se věnujeme pouze zprostředkovaně, dále ekonomickou sféru včetně jejích implicitních externalit, na kterou se zaměřuje především třetí část, a posléze široce definovanou sféru sociální, jejíž některé prvky jsou předmětem výkladu v druhé části sborníku. Jedná se přitom o analýzu fungování trhu práce, tvořícího potenciál pro jakékoli další sociální politiky a současně alespoň částečně představující jejich komplement. Legislativa a pobídky ze strany státu by přitom měly vést k redukci závislosti a ke snižování, respektive vyšší adresnosti sociálních výdajů, i když z mezinárodního srovnání je zřejmé, že tomu tak není vždy. Důvodem je často historické zakotvení institucí i konkrétních skupinových zájmů jednotlivých aktérů, případně jejich aktuální krátkodobé politické zájmy, což se typicky uplatňuje i v dalších sledovaných oblastech, jako je sociální a rodinná politika, reformy penzijního systému, školství a zdravotnictví. Autoři jednotlivých kapitol se snažili zodpovědět, kdo (ve smyslu aktérů a jejich sociálního zázemí), kdy (v kalendářním i historickém čase) a proč (v termínech zájmů, postojů a hodnot) zapříčinil přijetí konkrétních politik a ovlivnil jejich sociální recepci a ne/přijetí. V oblasti jednotlivých politik přitom samozřejmě nešlo o bezvýhradné přijímání „západních vzorů“, a to ani v přímé souvislosti se vstupem ČR do EU.

Třetí část sborníku je věnována komparativnímu studiu hodnotového založení české ekonomické kultury. Prostřednictvím kvalitativních terénních výzkumů byly zkoumány dosud trvající rozdíly v podnikatelském jednání a strategiích domácích a zahraničních podnikatelů v ČR a úředníků státní správy, stejně jako jejich postupné sbližování a role jednotlivých „stran“ v tomto procesu. Dále byla věnována pozornost specifickému sektoru zemědělství, v němž se polistopadové změny projevily velmi brzy a výrazně, takže může v jistém smyslu sloužit jako příklad vývojové trajektorie socioekonomického myšlení a jednání českých podnikatelů. Rozdíly se však projevují i v případě zaměstnanců a podnikatelů (ne vždy legálních) přicházejících z Východu, aktuálně především v případě Ukrajinců, Vietnamců a Číňanů; dosavadní dílčí poznatky o jejich aktivitách přitom byly spojeny s výkladem o měnící se migrační politice a dalších institucionálních a sociokulturních souvislostech současných imigrací do ČR.

Mezinárodní komparativní výzkumy názorů a postojů, jejichž analýzám se věnuje především čtvrtá část sborníku, sice rozhodně nejsou bezproblémovým zdrojem dat, přispívají nicméně ke zjištění, jak „skutečné“ byly alespoň některé změny hodnot v posledních patnácti letech. Dynamika postojů a jejich in/konsistence s vývojem společnosti současně přispívá k hlubšímu pochopení diskutovaných procesů. Z tohoto důvodu jsme zařadili kapitoly o hodnotách práce a spokojenosti s prací a o postojích k rodině, manželství a rodičovství, které vykazují značné přiblížení západoevropským, ale někdy i výrazné odlišnosti, a tím spíše to platí pro reálné ekonomicko-pracovní případně demografické chování lidí. Jako možné explikans kulturní a institucionální podmíněnosti sledovaných procesů přitom bylo vícekrát navrženo náboženství, konfesionální různost a odlišné postoje k tradičním nebo novým náboženským směrům. Toto vysvětlení je jistě v řadě ohledů platné, nelze je však absolutizovat, pročež byla věnována pozornost české ne/religiozitě v širších evropských souvislostech. Poslední kapitola byla věnována typologii proměn a fúzí kultur v procesech postkomunistické transformace a evropské integrace, přičemž diskutuje povahu různých socioekonomických kultur komunistického období a jejich proměn po pádu tohoto režimu, včetně otázky trvání předkomunistických složek, stejně jako obousměrnému střetávání se západními, kapitalistickými kulturami. Fúze kultur přitom není ani jednosměrná ani jednodimenzionální, nýbrž probíhá prostřednictvím jedinců a institucí a v konkrétních sociálních, ekonomických, politických a dalších kontextech.