Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2006:10 Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci a Romové)

Yana Leontiyeva (ed.), Petra Ezzeddine-Lukšíková, Tomáš Hirt, Marek Jakoubek, Jiří Kocourek, Lucia Pažejová

Čtyři kapitoly následujícího textu byly vypracovány jako podkladové studie věnované národnostem a populacím, jejichž přítomnosti v ČR si nelze nevšimnout. Jedná se o Slováky, Ukrajince, Vietnamce a Romy. Hlavním cílem těchto poněkud pestrých studií je zmapovat situaci vybrané komunity nebo populace v ČR. Kapitoly o Slovácích, Ukrajincích a Vietnamcích jsou zaměřené především na studium současného komunitního života a různých aktivit uvnitř jednotlivých skupin, sdružování se v národnostních a krajanských organizacích a zájmových spolcích, které deklarují reprezentaci zájmů určité části menšinové nebo migrační komunity. Texty jsou založené na analýze dostupných výsledků kvalitativních a kvantitativních výzkumů a relevantních odborných studií, na textové obsahové analýze menšinového tisku a na kvalitativním výzkumu strategií menšinových organizací. Autoři poslední kapitoly reflektují specifičnost „romské problematiky“ a nabízejí pohled na Romy z poněkud jiného úhlu. Jejich kritika současné konceptualizace kategorie Romů a také fenoménu umělého vytváření romských elit vybízí k zamyšlení nad budoucím rozvojem menšinového diskurzu. Tyto sociologické studie spojené do jednoho celku nejsou pokusem o komparaci situace sledovaných skupin, avšak při pohledu do hloubky čtenáři určitě najdou paralely a podobné problémy, se kterými se potkávají příslušníci ať už etablovaných národnostních menšin nebo cizineckých či migračních komunit, eventuálně sociálně vyloučených populací. Záměrem těchto informačně obsažných textů je přiblížit situaci vybraných menšin a migrantů v ČR jak odborné, tak i laické veřejnosti. Nabízená publikace může posloužit jako východisko a inspirace pro komplexnější analýzu problematiky reprezentací zájmu menšin a migrantů v ČR.

Klíčová slova

menšiny, migranti, Slováci, Ukrajinci,Vietnamci, Romové, etnicita, pracovní migrace, občanská participace, reprezentace zájmů

Shrnutí

První kapitola Slovenská menšina a migranti v ČR analyzuje historický vývoj slovenské menšiny a migrace v ČR na základě relevantních odborných studií z oboru historie, demografie, etnologie a slovakistiky, textové obsahové analýzy menšinového tisku a kvalitativního výzkumu strategií menšinových organizací. Většina zkoumaných organizací má právní subjektivitu, která zaručuje nejen značnou samostatnost, ale především také možnost čerpání z grantových projektů. Členství ve zmíněných spolcích není přísně vázáno na deklarování příslušnosti jednotlivců ke slovenské národnosti, naopak, v mnohých organizacích je podíl hlásících se k české národnosti častý a běžný. Prozatím je patrný jen velmi malý zájem mladých lidí účastnit se spolkové činnosti založené na principu hlášení se k slovenské národnosti nebo slovenským kořenům. Vzhledem ke společné historii Slováků a Čechů lze právě v prostředí krajanských sdružení sledovat dichotomii propojování slovenské a české kultury na straně jedné, a udržování „slovenskosti“ na straně druhé. Studie ukázala, že společnou platformou pro fungování slovenských krajanských sdružení paradoxně není vždy etnicita, a to i navzdory menšinové politice ČR a jejímu směřování k jednotné identitě komunitních organizací.

Druhá kapitola Ukrajinská menšina a migranti v ČR začíná stručným popisem historického vývoje působení ukrajinské menšiny v ČR. Studium současného komunitního života Ukrajinců v ČR se opírá o relevantní odborné studie, textovou obsahovou analýzu menšinového tisku a vlastní kvalitativní výzkum strategií menšinových organizací, provedený na základě řízených interview s vybranými zástupci občanských sdružení. Ukrajinská migrace do ČR má v současné době stoupající trend. Z velké části se jedná o tzv. cirkulační pracovní migraci, která obsahuje významnou nelegální složku. Ukrajinská národnostní menšina je zastoupena v Radě pro národnostní menšiny, ve výborech a poradních grémiích resortů kultury a školství, mládeže a tělovýchovy. Analýza aktivit a projektů jednotlivých sdružení Ukrajinců v ČR ukázala, že zájmy většiny pracovních migrantů nejsou téměř vůbec zastoupeny v krajanských spolcích. Ukrajinští pracovní migranti v ČR se prozatím příliš nesdružují a nežijí kulturním životem komunity. Problémy novodobé ukrajinské migrace v ČR jsou z větší části sociálně-právní. Existuje určitá sociální distance mezi starší a novou generací ukrajinské migrace, avšak v posledních letech lze pozorovat snahy tradičních sdružení vyhovět i mladé „poněkud problémovější“ části ukrajinské komunity. Toto zjištění naznačuje, že využití krajanských spolků pro prosazování zájmů pracovních migrantů není úplně beznadějná záležitost.

Třetí kapitola Vietnamci v ČR z důvodů nedostatku ucelených pramenů a literatury na dané téma vychází také z osobních zkušeností expertů, výsledků různých pilotních i běžných kvalitativních i kvantitativních výzkumů, ze závěrů různých debat a konferencí. Motivace Vietnamců k migraci se po roce 1989 rozšířila z ekonomických a vzdělávacích důvodů na doprovázení rodinných členů. Namísto politických bariér začínají působit bariéry interkulturní, ovšem vzájemná interakce majority a minority postupně překonává interkulturní překážky. V ČR působí velké množství organizací, které zabezpečují život Vietnamců v ČR a přispívají k jejich integraci v ČR. O občanské participaci Vietnamců v ČR se prozatím dá hovořit ze dvou hledisek: interní komunitní participace a participace v rámci majoritní společnosti. Na první pohled se vietnamská komunita jeví jako uzavřená, pokud se však podaří Čechům a českým organizacím rozplést provázanost hierarchických vztahů v rámci komunity, může se tato struktura ukázat jako velmi efektivní, dokonce otevřená novým myšlenkám, postupům a projektům ze strany majoritní společnosti, směřující ke vzájemné spolupráci. Vietnamské organizace dnes již spolupracují i s mezivládními organizacemi, některými občanskými sdruženími apod. V současné době jsou již vytvořeny také formy přímé participace Vietnamců v ČR, avšak tato participace prozatím není transparentní, ani není dostatečně prozkoumána, a proto se jakékoliv závěry zdají předčasné. Nyní nelze než vyčkat, jakým způsobem bude integrace dále postupovat. Rozhodně jí však současné podmínky jen a jen nahrávají.

Čtvrtá kapitola Situace „romských“ populací v ČR se výrazně vymyká z poněkud faktografického charakteru předchozích částí textu. Její autoři jsou si vědomi relativní oblíbenosti tohoto tématu, a proto se snaží posunout vědeckou debatu o Romech a zaměřují větší pozornost na to, jakým způsobem dotyčná „menšina“ vůbec může být definována. Namísto rozboru aktivit a potenciálu skutečně velkého množství spolků, které se v ČR prohlašují za romské, autoři analyzují úskalí současné konceptualizace tzv. „romské problematiky“. V kontextu integračních aktivit v ČR se stalo běžným chápat Romy paušálně jako etnickou skupinu či komunitu, přičemž členství v těchto kolektivních kategoriích je obvykle určováno na základě vzhledu. Takto zvolená definice však na úrovni politické a sociální praxe neumožňuje efektivně rozlišovat různé kulturní a socioekonomické podmínky života lidí, kteří tomuto vymezení odpovídají. Stereotypní chápání nedovoluje rozpoznat, zda se jedná o osoby, které chtějí být považovány za Romy a dobrovolně se hlásí k romské národnosti, o osoby, které odvíjejí svůj život podle specifických kulturních vzorců typických pro sociálně vyloučené lokality obývané převážně romskou populací, a nebo o osoby, které prostě z různých důvodů za Romy být považovány nechtějí. Kromě ostré kritiky etnické definice situace, která podle autorů slouží jako nástroj stigmatizace, diskriminace, segregace a exkluze romské populace, předložený text nabízí vlastní analytický model, jehož cílem je kromě jiného naznačit možnosti uvažování o „romské“ populaci z hlediska praktické politiky, jak na lokální, tak i na státní úrovni. Je to svého druhu návod na to, jak v rámci populace paušálně označované jako „Romové“ smysluplně diferencovat z hlediska sociální a kulturní situovanosti jednotlivých osob a rodin, a poukázat na možnosti analytického uchopení symbolických segregačních faktorů, které přispívají k tomu, že lidé považovaní za „Romy“ jsou znevýhodněni v přístupu k ekonomickým a politickým zdrojům.