Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2006:11 Věda jako věc veřejná: vědní politiky a média

Karel Čada, Alice Červinková, Marcela Linková, Dana Řeháčková, Tereza Stöckelová

Na základě expertních rozhovorů provedených na podzim roku 2005 v této publikaci představujeme procesy, které vědu a výzkum v současné společnosti ovlivňují – důraz na ekonomické aspekty vytváření znalosti a komerční využití výsledků, snaha o zachování tradičního vnímání vědy jako oddělené sféry, kterou kontrolují pouze výzkumné komunity, fungování novinářů jako překladatelů vědy společnosti, nikoli kritického hlasu, který by naopak vědě překládal či předkládal různorodé veřejné zájmy a konfrontoval ji s nimi. Jde nám o kritické zhodnocení těchto procesů a jejich zasazení do širších evropských a globálních trendů. Poukazem na tyto širší kontexty nenabádáme ale k dohánění (catching-up) Evropy či světa. Tento diskurs považujeme naopak za nebezpečný, protože nás staví před hotové, před-určené cíle, o kterých nelze vést veřejnou a otevřeně politickou debatu, ke kterým nelze stavět alternativy. Chceme naopak poukázat na to, že změny v oblasti VaV probíhají v ČR a v Evropě současně, jsou předmětem sporů a vyjednávání a nemají „tady“ ani „tam“ předem rozhodnutý výsledek. Pokud bychom snad v něčem byli na straně „dohánění“, pak právě jen v rozvoji veřejné debaty, akademické kritiky a občanské angažovanosti ve vědě a výzkumu.

Klíčová slova

média, občanská společnost, věda, vědní politiky, vykazatelnost, výzkum

Shrnutí

Publikace Věda jako věc veřejná: vědní politiky a média představuje – na základě expertních rozhovorů provedených na podzim roku 2005 – procesy, které vědu a výzkum v současné společnosti ovlivňují – důraz na ekonomické aspekty vytváření znalosti a komerční využití výsledků, snaha o zachování tradičního vnímání vědy jako oddělené sféry, kterou kontrolují pouze výzkumné komunity, fungování novinářů jako překladatelů vědy společnosti, nikoli kritického hlasu, který by naopak vědě překládal či předkládal různorodé veřejné zájmy a konfrontoval ji s nimi. Autorovi a autorkám publikace jde o kritické zhodnocení těchto procesů a jejich zasazení do širších evropských a globálních trendů.

Kapitola Věda jako kolektivní experiment se zabývá současným směřováním vědy a výzkumu v rámci vědních politik a ve veřejném prostoru v České republice. V první části kapitoly uvádíme a diskutujeme základní směry ve vývoji vědy a výzkumu v západních společnostech a v České republice, tak jak jsou popsány v akademické literatuře z oblasti studií vědy a technologií. K tomuto vývoji nepřistupujeme jako k něčemu danému a bezrozpornému, ale snažíme se naopak ukázat, že konkrétní podoby směřování a jeho význam jsou často předmětem vyjednávání a sporů – mezi výzkumníky, vědními politiky, občanskými aktivisty a organizacemi, novináři a v neposlední řadě i sociálními vědci, kteří se zabývají právě vědou, výzkumem a technologiemi.

V kapitole podrobněji diskutujeme tři jevy. Za prvé vykazatelnost vědy, za druhé spolupráci a propojování výzkumu s průmyslovým a/nebo naopak neziskovým sektorem a konečně pojem znalostní společnosti. Ve všech případech poukazujeme na skutečnost, že porozumění těmto jevům – převládající a nejsilněji podporované ve vědních politikách jak v členských státech EU, tak přímo v unijní vědní politice – je na mnoha místech zpochybňováno, a to především iniciativami nevládních organizací v oblasti vytváření a užívání znalosti. V druhé části kapitoly vycházíme z rozhovorů uskutečněných s představiteli a představitelkami české vědy z řad funkcionářů českých výzkumných institucí (AV ČR, univerzity), s některými členy Rady pro vědu a výzkum a s vědními politiky a političkami a úředníky jejich úřadů. V rozhovorech s představiteli vědy jsme rekonstruovali dvě základní rámování diskursu o vědě, výzkumu a vědní politice. První nazýváme věda jako poznávání. Toto rámování představuje „klasické“ pojetí vědy ztotožňující vědu s metodou a racionalitou, zdůrazňuje disciplinaritu bádání, epistemickou autonomii vědy a její politickou nezaujatost. Druhé rámování nazýváme věda jako podnikání. To zachycuje vysoce kompetitivní charakter současného výzkumu, který se promítá do epistemických praktik vytváření a oběhu znalosti, zdůrazňuje ekonomickou vykazatelnost vědy uskutečňovanou prostřednictvím patentování a publikování v impaktovaných časopisech. V části třetí analyzujeme rozhovory provedené s vědními politiky a političkami a vysoce postavenými státními úředníky a úřednicemi v oblasti VaV. V těchto rozhovorech je výzkum rámován striktně v intencích vědy jako podnikání. Témata, která zaznívají nejčastěji, jsou důraz na ekonomické aspekty a konkurenceschopnost české ekonomiky, důraz na komercionalizaci výzkumných výsledků a vykazatelnost výzkumu. V závěru kapitoly otevíráme otázku, zda rámování vědy jako poznávání a vědy jako podnikání, která jsme rekonstruovali v provedených rozhovorech, představují jediné dvě alternativy chápání a přístupu ke vědě v současných společnostech. S odkazem na úvodní část a zkušenosti z ostatních evropských zemí se hlásíme k další jiné možnosti – k té, která otevírá vědu jako poznávání (v rámci moderní doktríny epistemicky uzavřenou ve vztahu ke společnosti) nejen ekonomickým vlivům a zájmům, ale daleko širší společenské diskusi a praktikám, jež umožňují účastnit se vytváření a aktivního užívání znalosti široké škále společenských aktérů.

V druhé kapitole se zabýváme komunikací vědy v různých médiích. Vycházíme z rozhovorů s 16 novináři a novinářkami. Jedním z důležitých prostředků komunikace a zároveň i místem, kde je věda utvářena, jsou masová média. V textu jsme se zabývali tím, jak utvářejí vědu, respektive jakou vědu utvářejí. Všechny vědecké přílohy v denním tisku začínaly zhruba v jednom období, kdy se obecně rozšiřovaly přílohy ve většině českých deníků. Na rozdíl od politického či ekonomického zpravodajství, jejichž místo je v jednotlivých novinách zhruba stejné, pozice rubriky „Věda“ se v nich liší. Média vědu spíše situují do oblasti doplňkového zpravodajství, pro něž je důležité získat čtenáře především zábavností a zajímavostí. Slovo zajímavost či zajímat figuruje takřka ve všech rozhovorech. Tradiční chápání vědy ji akcentuje spíše jako seriózní, intelektuálně náročnou činnost. V těchto dvou protipólech se pohybují někteří naši respondenti. Zatímco o práci vědců stereotypně referují jako o monotónním a rutinním opakování pokusů, zajímavé jsou jejich výsledky. Tento přístup by mohl být jedním z klíčů k vysvětlení, proč se média převážně věnují výsledkům vědy a nikoliv vědě v akci. V dominantním pohledu na popularizaci vědy, který je navázaný na koncept čisté, akademické vědy, se pracuje s předpokladem, že lze jasným a neproblematickým způsobem rozlišit „přiměřené“ zjednodušení od překroucení vědecké znalosti (Hilgartner 1990). O této „demarkační linii“ se mezi vědci a novináři neustále vyjednává. Novináři často popisují práci na vyznění článku, respektive komentáře jako boj o srozumitelnost. Překlad z jazyka vědy do jazyka laické veřejnosti prezentují jako jednu z určujících dovedností novinářské práce. Bezrozpornost vědy v objektivistickém pojetí souvisí s tím, že vědci mohou být chápáni jako paradigmaticky homogenní skupina. Na rozdíl od politiky, kde vykazování její činnosti veřejnosti tvoří nezbytnou součást výkonu veřejné funkce, není věda chápána jako něco, co by měl občan vědět, ale jako něco, co by ho mohlo zajímat. V tomto směru je skutečnost, že obdobně jako politici i vědci nakládají do značné míry s veřejnými zdroji a jejich rozhodnutí mají na společnost významný vliv, tematizována pouze v ekonomické rovině.