Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2007:7 Otcové, matky a porozvodová péče o děti

Radka Dudová, Šárka Hastrmanová

Realita porozchodového rodičovství se skládá se střípků mnoha subjektivních realit, z nichž každá je vlastní různému typu aktérů. Tato publikace má za cíl položit vedle sebe různé verze vidění reality rodičovství a péče o děti po rozchodu či rozvodu rodičovského páru a ukázat tak mnohavrstevnou povahu tohoto významného společenského fenoménu. Nejprve uvádí čtenáře do problematiky porozvodového mateřství a otcovství, nastiňuje hlavní problémy, se kterými se muži a ženy jako rodiče po rozchodu či rozvodu potýkají, a představuje polohy, v jakých se o rozvodu, rodičovství po rozvodu a o neúplných rodinách hovoří ve veřejném diskurzu. Dále jsou představeny výsledky dvou kvalitativních výzkumů, z nichž první se týká otcovství a druhý mateřství po partnerském rozchodu. V problematice porozvodového otcovství je pozornost zaměřena na tři důležité repertoáry či rozměry otcovské role: repertoár otce jako živitele, repertoár otce jako pečovatele a repertoár otce jako blízkého dítěte; a na otázku ztráty mocenské kontroly muže nad bývalou rodinou. Kapitola věnovaná mateřství analyzuje hlavní problémy, se kterými se matky po rozvodu setkávají: konstrukci své rodiny jako rodiny „neúplné“, ekonomické zajištění a výdělečnou práci, mateřství a výchovu a konečně podíl bývalých partnerů na rodičovské zodpovědnosti. V další části je představen legislativní rámec rozhodování o porozvodové výchově a úpravě poměrů rodičů k nezletilým dětem. Jsou zde popsána jednotlivá právní ustanovení a diskutovány hlavní problematické stránky těchto úprav. Poté jsou shrnuty výsledky kvalitativní sondy mezi experty, zabývajícími se rozhodováním v případech týkajících se porozvodového uspořádání výchovy. Jejich výpovědi potvrzují, že největší podíl porozvodových uspořádání výchovy je vlastně prodloužením stavu, který existoval již před rozvodem, kdy o děti osobně pečovala převážně matka. Závěrem jsou problematizovány některé běžně sdílené mýty, které porozvodové rodičovství provázejí.

Klíčová slova

rodičovství po rozvodu, rozvod, mateřství, otcovství, porozvodová úprava poměrů rodičů k dětem, neúplná rodina, svěřování do výchovy, výživné

Shrnutí

Tyto Sociologické studie kladou vedle sebe různé verze subjektivních sociálních realit porozvodového rodičovství a ukazují tak mnohavrstevnou povahu tohoto společenského fenoménu, který nabývá na důležitosti se zvyšujícím se počtem rozvodů a narození dětí mimo manželství.

V první a druhé kapitole autorka Radka Dudová uvádí čtenáře do problematiky porozvodového mateřství a otcovství a nastiňuje hlavní problémy, se kterými se muži a ženy jako rodiče po rozchodu či rozvodu potýkají. Představuje polohy, v jakých se o rozvodu, rodičovství po rozvodu a o neúplných rodinách hovoří ve veřejném diskurzu. Vychází z hypotézy, podle které má rozvod diametrálně odlišné dopady na matky a na otce: zatímco muži po rozvodu nejvíce trpí ztrátou společných každodenních kontaktů se svými dětmi, ženy musí čelit razantnímu snížení životní úrovně a přijmout roli hlavy neúplné rodiny. Pro muže i pro ženy tak rozvod znamená nutnost přeformulování rodičovské a celkově i osobní identity.

Ve třetí kapitole jsou představeny některé výsledky kvalitativního výzkumu otcovství po partnerském rozchodu, provedeného v letech 2005-2006. Pozornost je zaměřena na tři důležité repertoáry či rozměry otcovské role: repertoár otce jako živitele, repertoár otce jako pečovatele a repertoár otce jako blízkého dítěte. Ukázalo se, že otcové po rozvodu již nejsou živiteli rodiny jako celku, ale začínají se vnímat jako přispěvatelé do rozpočtu rodiny své bývalé partnerky. Jen někteří chápou svůj příspěvek jako peníze pro děti; většina mužů nemá adekvátní představu o finančních nárocích a potřebách svých dětí a navíc očekává, že matka bude nadále zajišťovat alespoň polovinu nákladů na děti svou vlastní pracovní aktivitou, ačkoli na ní spočívá celá odpovědnost za péči o děti. Pro repertoár otce jako pečovatele rozchod znamená ztrátu všednodenních příležitostí ke kontaktům a péči o děti. Přicházejí zejména o určité ritualizované momenty, kdy se o děti osobně starali. Po rozvodu pro mnoho z nich představuje celodenní péče o děti bez asistence jejich matky značný problém a může vést k omezení kontaktů, někteří muži ovšem dokáží využít této výhradní zodpovědnosti k vybudování nové blízkosti. Závěr této kapitoly je věnován problematice ztráty moci a kontroly, tak jak ji pociťují někteří muži po rozvodu.

Čtvrtá kapitola předkládá výsledky kvalitativního výzkumu mateřství po partnerském rozchodu, realizovaného v roce 2006-2007. Nejprve se věnuje konstrukci „neúplné rodiny“ ve výpovědích rozvedených matek. Následně analyzuje jejich ekonomickou situaci a strategie, které ženy hledají k vyřešení materiálních problémů. Matky po rozvodu se zpravidla ocitají v situaci hlavy rodiny s jedním příjmem, takže se stávají primárními živitelkami a nadále zůstávají primárními pečovatelkami. V době trvání manželství v drtivé většině podřizovaly svou pracovní dráhu a kariérní ambice zájmům své rodiny a po narození dětí nadlouho opouštěly pracovní trh. Po rozchodu buďto hledají novou práci (pokud předtím nepracovaly) a musí se při tom vyrovnávat s projevy genderové diskriminace ze strany zaměstnavatelů, kteří je vnímají jako méně kvalitní pracovní sílu proto, že jsou ženy, matky a navrch osamělé matky; případně hledají další dílčí zdroje příjmu ve formě brigád a práce doma, tak, aby byly schopné pokrýt finanční potřeby své domácnosti. Kapitola se zabývá také problematikou mateřství a výchovy v jednorodičovské rodině, pohledem rozvedených matek na rodičovskou participaci jejich bývalých partnerů a jejich celkovým osobním hodnocením porozvodové situace.

V páté kapitole, vypracované Radkou Dudovou a Terezou Dudovou, je představen legislativní rámec rozhodování o porozvodové výchově a úpravě poměrů rodičů k nezletilým dětem. Jsou zde
představena jednotlivá právní ustanovení týkající se rozhodování o svěřování do výchovy, různé možnosti uspořádání porozvodové výchovy, úprava styku dítěte s rodičem, který je nemá svěřeno do své výchovy, a instituce výživného. Zároveň jsou diskutovány hlavní problematické stránky těchto úprav a na příkladech ukázána některá úskalí rozvodových soudních případů.

Šestá kapitola, jejíž spoluautorkou je Šárka Hastrmanová, shrnuje výsledky kvalitativní sondy mezi experty, zabývajícími se rozhodováním v případech týkajících se porozvodového uspořádání výchovy. Experti se shodují v tom, že zatímco pro ženy představuje rozvod zejména riziko významného poklesu životní úrovně, pro muže představuje problém náhlá samota a ztráta každodenních kontaktů s dětmi. Poukazují na to, že většina párů přichází s dohodou, která stanovuje, že děti či dítě budou svěřeny do výhradní výchovy matce. Porozvodové uspořádání péče o děti je tak vlastně nejčastěji prodloužením stavu, který existoval již před rozvodem, kdy o děti osobně pečovala převážně matka. Podle výpovědí expertů a expertek většina mužů neprojevuje zájem o svěření dítěte či dětí do vlastní výchovy, a právě to je hlavní příčinou toho, že v 90 % případů jsou děti v ČR svěřovány do výchovy matek. Pokud ovšem o to zájem mají, musí prokázat, že budou „kvalitnějšími“ rodiči než matka, což se ukazuje jako problematické v situaci, kdy v minulosti většina péče a praktických záležitostí s ní spojených spočívala na matce.

V závěru autorka mimo jiné uvádí na pravou míru některé mýty obklopující v českém prostředí rodičovství a výchovu dětí po partnerském rozchodu. Příkladem je přesvědčení o tom, že soudy jednoznačně a automaticky zvýhodňují ve sporech o svěření do výchovy matky; dále představa, že všichni muži po rozvodu ztrácí o své děti jakýkoli zájem; přesvědčení mnoha mužů, že matky obecně brání otcům po rozvodu v přístupu ke společným dětem, aby je tím potrestaly za domnělé křivdy; či přesvědčení o tom, že rozvod je pro ženy ekonomicky výhodný. Tyto (a další) stereotypní předpoklady se totiž ve světle výsledků výzkumů ukazují jako neopodstatněné.