Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2007:10 Participace a partnerství v místní veřejné správě

Pavel Nejdl, Daniel Čermák (eds.)

Cílem předkládaných Sociologických studií je deskripce základního diskurzu spolupráce, participace a partnerství, jak je pojímán v rámci demokratického spravování společnosti na území České republiky a v jejích regionech. Tento diskurz definují z legislativního hlediska právní normy platné pro území České republiky, dále jej utvářejí výsledky současného výzkumu v českých sociálních a správních vědách, ale také je ovlivněn mediálním prostorem. Základní diskurz se dále utváří v politických programech jednotlivých stran, v prohlášení vlády a v textech rozvojových dokumentů. Adresáty principů a zároveň i tvůrci diskurzu, jsou samotní aktéři vstupující do procesu demokratického spravování společnosti. V tomto bodě jsme se prozatím zaměřili na to, jak jsou občané, jako specifický případ aktéra, informováni o veřejném dění, jak jsou spokojeni s výkonem lokálních institucí a jak jsou ochotni participovat na veřejných záležitostech. Postoje občanů jsou demonstrovány na případech měst Blatná, Český Krumlov a Velké Meziříčí. Všechny texty byly zpracovány v rámci projektu „Partnerství a participace v místní veřejné správě: význam, praxe, příslib“.

Klíčová slova

spolupráce, partnerství, participace, veřejná správa, strategické dokumenty, obsahová analýza

Shrnutí

Cílem předkládaných Sociologických studií je vymezení a deskripce základního diskurzu spolupráce, participace a partnerství, jak je definován v rámci demokratického spravování společnosti na území České republiky. Jednotliví autoři se ve svých příspěvcích zabývají klíčovými oblastmi, které formují tento diskurz.
První analyzovanou oblastí jsou legislativní normy platné pro území České republiky. Český právní řád v tomto směru poskytuje dosti široký rámec jak pro různé formy partnerství obcí, tak pro politickou participaci občanů v obcích. Tento prostor by ale bylo možné dále rozšiřovat, hlavně pokud jde o právní zakotvení dalších způsobů politické participace občanů na obecní úrovni (právně upraveny nejsou např. různé formy konzultací s občany při rozhodování o závažných záležitostech v obci, či participace kolektivit občanů – obojí se ve vyspělých zemích uplatňuje v souvislosti s prosazováním interaktivního modelu veřejné správy – democratic governance).
Co se současného výzkumu na poli českých sociálních a správních věd týče, celkový počet studií týkající se tématu participace a partnerství je poměrně značný. Na druhou stranu je třeba uvést, že jen malá část z nich je věnována explicitně procesům na lokální úrovni. K nejzákladnějším zjištěním patří skutečnost, že procesy participace a partnerství se v České republice uplatňují. Je na ně kladen důraz ze strany Evropské unie, mají do jisté míry oporu v legislativě a existuje řada občanských sdružení, která si kladou za cíl podporu participačních a komunitních aktivit. Na druhou stranu však existují bariéry rozvoje participace, a to jednak na straně angažovanosti občanů, jednak ze strany představitelů obecních samospráv, jednak na straně organizací neziskového sektoru a jejich připravenosti participovat. Rovněž formální úprava participačních procedur ze strany místní veřejné správy je velmi málo rozvinutá – rozvoj možností participace tak závisí především na neformálních osobních vazbách.
Obsahová analýza médií ukázala, že zatímco termíny spolupráce a partnerství jsou v tištěných médiích poměrně často používány, termíny jako participace, sociální soudržnost, sociální koheze a sociální kapitál, které taktéž definují námi zkoumaný základní diskurz, jsou v tisku používány spíše okrajově až ojediněle. Pojem partnerství a spolupráce je v tištěných médiích běžně používán v širokém spektru významů a lze se tedy domnívat, že je podobně vnímán a používán i širokou veřejností (i když zatím nelze předpokládat běžnou znalost všech uvedených kontextů partnerství, jakým je například Public Private Partnership). Naopak pojem participace se v analyzovaných periodikách vyskytl pouze v minimální míře. Používání pojmu participace ve smyslu zapojení se do rozhodování není doposud zcela obvyklé a lze vyslovit domněnku, že ani široká veřejnost výraz participace příliš nespojuje s tímto obsahem.
Další analýza se zabývala volebními programy politických stran, které jsou v současné době v Poslanecké sněmovně Parlamentu a prohlášením vlády z roku 2006. Tyto politické strany počítají, i když některé více a některé méně, s účastí a spoluprací jednotlivců i organizovaných subjektů při spravování společnosti. V souvislosti s „dobrým spravováním“ je občanská společnost zmiňována jako významný partner vlády. Tyto zmínky lze obecně považovat za indikátory otevřenosti politických stran vůči veřejnosti. Co se týče zmínek o partnerství (a také Public Private Partnership) týče, vyskytují se pouze v programech ČSSD a KDU-ČSL. Obě strany také považují mikroregiony za příležitost pro místní partnerství mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem. Sociální soudržnost je ve volebním programu ČSSD považována za klíčový faktor rozvoje společnosti a jejím předpokladem je možnost nalézt odpovídající zaměstnání. Strana zelených považuje za zdroj sociální soudržnosti vzdělání, přičemž obě strany, ČSSD i Strana zelených považují za záruku soudržnosti společnosti Evropskou unii. KDU-ČSL pak považuje vlastní programová východiska za zdroj soudržné společnosti.
Poslední obsahová analýza se zabývala vybranými rozvojovými dokumenty, které se vztahují k územnímu celku České republiky a k jejím regionům. Analýza demonstruje, že z hlediska obsažených výzev ke spolupráci, participaci a partnerství, existují rozdíly mezi jednotlivými dokumenty. Nejvíce jsou principy vedoucí k demokratickému spravování společnosti reflektovány v textech Programu rozvoje kraje Vysočina, Národního rozvojového plánu pro roky 2004-2006 a Národního rozvojového plánu pro roky 2007-2013. Z devíti analyzovaných rozvojových dokumentů se naopak nejméně tématikou spolupráce, participace a partnerství zabýval Regionální operační program Jihozápad.
Sociologické studie uzavírá text shrnující kontinuální výzkum postojů občanů a představitelů místní veřejné správy k participaci obyvatel na veřejném dění v obcích Blatná, Český Krumlov a Velké Meziříčí. Autoři studie na základě dat docházejí k názoru, že přestože se ve sledovaných městech významná část obyvatel necítí být dostatečně informována a ani není spokojena s výkonem místních zastupitelských orgánů a představitelé místní správy rovněž hodnotí občanskou participaci jako nedostatečnou, lidé se zejména prostřednictvím neformálních kanálů důležité informace o dění ve městě dozvídají a občanská participace v těchto městech do jisté míry existuje. Jak ale nasvědčují rozhovory se zástupci místní veřejné správy, jde o stálou úzkou skupinu obyvatel, která aktivně participuje při různých příležitostech na veřejném dění. Širší skupina obyvatel je ochotná participovat na veřejných záležitostech pouze pokud se jich osobně dotýkají. Jak dále ukazují data z výzkumu tří měst, existuje jistá distance mezi veřejným a soukromým, nedůvěra projevující se vůči politikům, i těm na místní úrovni, ale také nízká ochota občanů aktivně se zapojit do politického života prostřednictvím kandidatury do zastupitelských orgánů.
Z výše uvedeného vyplývá, a tímto konstatováním můžeme Sociologické studie také uzavřít, že ač jsou informační kanály vedoucí ke spolupráci, participaci a partnerství na lokální úrovni do značné míry otevřené, jejich využívání není zdaleka jevem zažitým a bezproblémovým. Systém kanálů komunikace mezi lokálními aktéry ve veřejné sféře, a na něm budované principy spolupráce, participace a partnerství se v České republice stále utváří. To je podnětem a zároveň výzvou k dalšímu výzkumu, ale i k opatřením směřujícím k prohlubování demokratického spravování společnosti.