 |
| |
 |
 Denní péče o předškolní děti v kontextu aktuálních politických reforem |
| autor> Hana Hašková
(Hana.Haskova@soc.cas.cz) |
| datum> 1.11.2008 |
| kategorie> genderová studia |
 |
Socioweb 11/2008, rubrika Témata
Klíčová slova: gender, rodičovství, demografie
Růst porodnosti v České republice, kterého jsme svědky v posledních letech a který následoval hluboký propad porodnosti v 90. letech 20. století, je v současné době stále častěji skloňován v souvislosti s nedostatkem zařízení péče o předškolní děti [1]. Pokles porodnosti byl totiž po celá 90. léta doprovázen poklesem počtu jeslí a mateřských škol, který, na rozdíl od poklesu počtu narozených, ve 21. století neustal, ale naopak stále pokračoval [2].
Firemní jesle a školky, které tvořily zhruba čtvrtinu jeslí a školek v 80. letech 20. století (Bulíř 1990), krátce po roce 1989 zanikly. V současné době, kdy na jejich obnovu vláda opět apeluje, aniž by však firmám jejich výstavbu jakkoliv finančně kompenzovala, se nová firemní zařízení péče o předškolní děti zavádějí obtížně. Vedení některých firem pochopilo, že pokud nechtějí o své kvalifikované zaměstnankyně přicházet, kombinování práce a péče nemohou chápat jako čistě soukromou záležitostí rodin a v rámci kulturně a institucionálně nastavených genderových rolí zejména žen. Vzhledem k stávajícím legislativním a finančním bariérám však i tyto firmy volí, spíše než cestu výstavby vlastních jeslí a školek, finanční podporu školkám ještě existujícím, a to výměnou za místa pro děti svých zaměstnanců, nebo finanční podporu zaměstnancům na zaplacení péče o jejich děti v době výkonu zaměstnání [3].
Změny rodičovského příspěvku od 90. let 20. století
Devadesátá léta je možné charakterizovat odklonem od státní podpory veřejných zařízení péče o děti směrem k individuální domácí péči. V roce 1995 byla délka vyplácení rodičovského příspěvku prodloužena pro rodiče, pečujícího o dítě řádně a celodenně, na 4 roky. Od roku 1998, kdy již bylo zřejmé, že se matky s malými dětmi staly jednou ze skupin nejvíce ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností, mohl rodič pobírat rodičovský příspěvek i za podmínky, že jeho dítě navštěvovalo tři dny v měsíci předškolní zařízení. Také vzhledem k tomu, že tři dny v měsíci se ukázaly jako nedostatečné pro hledání práce a účast na rekvalifikačním kurzu, byla od října roku 2001 tato doba prodloužena na pět dní v měsíci. Až do 1.1.2004 však nebyl umožněn souběh neomezeného příjmu z výdělečné činnosti a pobírání rodičovského příspěvku rodičem, což vylučovalo možnost o dítě pečovat a pobírat rodičovský příspěvek na straně jedné a zároveň si efektivně přivydělávat a kombinovat vlastní péči o dítě s péčí placenou nebo poskytovanou jiným členem rodiny na straně druhé [4]. Nemožnost neomezeného přivýdělku během pobírání rodičovského příspěvku bránila matkám v udržování pracovních kontaktů s jejich zaměstnavatelem. Přitom právě udržování pracovních kontaktů během rodičovské dovolené je jednou z účinných strategií přispívajících k vyššímu podílu matek, které se po rodičovské dovolené navrací ke svému původnímu zaměstnavateli (Hašková 2007). Celkově však platí, že je právě v ČR návratnost matek po rodičovské dovolené k jejich původnímu zaměstnavateli v Evropě jedna z nejnižších (Riedman 2006) [5], a tudíž legislativní ochrana proti ztrátě zaměstnání během rodičovské dovolené není v ČR efektivně využívána.
Od roku 2004 již nelze rodičovský příspěvek považovat jen za dílčí náhradu ušlé mzdy, ale může být chápán i jako příspěvek na chůvu či na jiného člena rodiny, který o dítě pečuje. A po zvýšení rodičovského příspěvku v roce 2007 na 40% průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře již není tato finanční pomoc pro většinu rodin marginální. I po zavedení tzv. třírychlostní rodičovské dovolené od 1.1.2008 byl však zachován princip, že rodičovský příspěvek nenáleží tomu rodiči, jehož dítě navštěvuje kolektivní zařízení péče o předškolní děti – jesle a školky [6].
Kam tyto aktuální sociálně-politické reformy směřují? Jaké formy péče o předškolní děti definují jako žádoucí?
Jesle a péče o předškolní děti mladší tří let
Jako nejvhodnější je současnou vládou definována zejména péče soukromá a individuální. Zbývajících zhruba pět desítek jeslí (zpravidla soukromých) nemá u současné vlády podporu. Podle vládních představitelů dítě do tří let do kolektivních zařízení nepatří. I samoživitelky a další nízkopříjmové rodiny by si tak měly zajistit soukromou individuální péči o své dítě, vystačit po několik let s rodičovským příspěvkem nebo se pokusit přihlásit své dítě mladší tří let rovnou do mateřské školy.
Všechny tři alternativy mají svá úskalí. I když podíl dětí mladších tří let v mateřských školách výrazně narostl, zřejmě i v důsledku rychlejšího propadu počtu jeslí než mateřských škol, kompenzování nedostatku míst v jeslích místy v mateřských školách dospělo ke svému konci. V současné době již totiž nemají mateřské školy stále častěji místa ani pro děti starší tří let (Kuchařová a kol. 2006), které mají před těmi mladšími zpravidla přednost. Kromě toho, ne každé dítě mladší tří let má již osvojeny návyky, které jsou po dětech při vstupu do mateřské školy požadovány.
Soukromá individuální péče je pro většinu rodin finančně nedostupná a často je provozována neoficiálně, tudíž může být pečující osoba poškozena v rámci systému sociálního zabezpečení.
Podíl matek, které zůstávají s dítětem v domácnosti po dobu delší než tři roky, v průběhu 90. let vzrostl, přičemž pro mnohé z nich byla důvodem nemožnost nalézt práci nebo místo v mateřské škole (Kuchařová a kol 2006).
Mateřské školy a péče o předškolní děti ve věku tří a více let
Mateřské školy se těší u rodičů široké oblibě. I v jejich případě lze však ve vládních prohlášeních číst apel na „privatizování“ a „marketizaci“ péče. Klesající počet obecních mateřských škol, jejichž nedostatek je zaznamenáván i v nově vznikajících bytových zónách, kde s touto infrastrukturou nebylo počítáno, by měl být totiž kompenzován mateřskými školami, provozovanými jednotlivými firmami. Jaká jsou tedy pro a proti firemním zařízením péče o předškolní děti?
Firemní zařízení mohou být kapacitně, časově i organizačně flexibilnější k požadavkům rodičů dětí a rodiče mohou mít pocit větší kontroly nad zařízením, které podléhá vedení jejich firmy nebo její odborové organizace, než nad zařízením, které je spravováno obcí, zejména v případě, že v ní rodič nebydlí. Provozování zařízení péče o děti znamená také dlouhodobé přihlášení se firmy a její firemní kultury k uznání péče a kombinování práce a péče jako veřejné, nikoliv čistě soukromé zodpovědnosti.
Na straně druhé, pokud státní aparát přenechává zodpovědnost za výstavbu a provoz zařízení péče o děti na soukromých subjektech, roste i znevýhodnění některých skupin rodičů, a to na základě toho, u jakého zaměstnavatele pracují, nebo toho, zda-li pracují u zaměstnavatele či jako drobní podnikatelé. Pracující navíc do práce nezřídka dojíždí, a tak vzniká otázka, nakolik je pro předškolní dítě vhodnější do své mateřské školy dojíždět nebo docházet v místě svého bydliště, kde jej navíc mohou vyzvedávat podle dohody oba rodiče, zatímco v případě firemní mateřské školy by byla pravděpodobně běžná praxe přenechání zodpovědnosti za odvádění a vyzvedávání dítěte do mateřské školy zcela na jednom rodiči.
Závěrem
Jaké jsou tedy vyhlídky do budoucna? Mateřských škol i jeslí ubývá, zatímco počet narozených dětí se zvyšuje a ke zvyšování počtu narozených dětí bude pravděpodobně docházet ještě několik let vzhledem k rození dětí mladým lidem babyboomové generace 70. let. Mateřské školy řeší situaci rok od roku narůstajícího počtu odmítnutých žádostí o přijetí dítěte z kapacitních důvodů tím, že navyšují počet dětí ve třídách, což zamezuje přijímání dětí mladších tří let a může vést ke zhoršování kvality poskytované péče. Vláda se chystá řešit problém nedostatku zařízení péče o předškolní děti úpravou předpisů týkajících se soukromého poskytování péče o děti za odměnu a apeluje jednak na „sousedskou výpomoc“ a jednak na firmy, aby vytvářely firemní zařízení péče o děti. Ačkoliv firemní zařízení mohou mít bezpochyby své výhody, v obou případech přesouvá vláda odpovědnost za péči ze státní správy na soukromé subjekty, a zejména v případě podpory sousedské výpomoci přesouvá důraz z výkonu péče vyškolenými pečovatelkami na nekvalifikované chůvy ze sousedství. Zvýšenou podporu obecních mateřských škol a jeslí vláda nechystá a do budoucna tak nelze očekávat jejich početní navýšení, spíše naopak. To bude mít negativní dopady zejména pro neúplné rodiny a další nízkopříjmové rodiny s malými dětmi [7], které nebudou mít k dispozici levná a kvalitní zařízení péče o předškolní děti, ačkoli právě v těchto skupinách je finanční nutnost výdělečné činnosti matek vysoká.
Literatura:
Bulíř, M. 1990. Zařízení předškolní péče a výchovy v ČSR: retrospektiva let 1881–1988 a 1921–1988. Praha: ČSÚ.
Dudová, R. 2008. „Promarněná šance na změnu: zhodnocení reformy rodičovského příspěvku.“ Pp. 29-50 in Křížková, A.; Dudová, R.; Hašková, H.; Maříková, H.; Uhde, Z. (eds.) Práce a péče: Proměny „rodičovské“ v České republice a kontext rodinné politiky Evropské Unie. Praha: SLON.
Hašková, H. 2007 „Doma, v jeslích nebo ve školce? Rodinná a institucionální péče o předškolní děti v české společnosti v kontextu změn na trhu práce, sociálních politik a veřejných diskurzů mezi lety 1945-2006.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 8: 2: 15-26.
Kuchařová, V., Ettlerová, S., Nešporová, O., Svobodová, K. 2006. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. Praha: VÚPSV.
Riedmann, A. 2006. Working time and work-life balance in European companies. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities.
[1] Článek vznikl v rámci projektu „Gendered Citizenship in Multicultural Europe: The Impact of Contemporary Women’s Movement“, 6. RP EU, č. grantu 028746-2.
[2] Více viz Hašková (2007).
[3] Viz záznam z konference Rodičovská práce nebo rodičovská dovolená?, která se konala 15.10.2007 v Akademii věd ČR, dostupný v oddělení Gender a sociologie, SOÚ AV ČR, v.v.i.
[4] Více viz Hašková (2007).
[5] Ke svému zaměstnavateli se vrací zhruba jen polovina matek, které odešly na rodičovskou dovolenou (Hašková 2007; Kuchařová a kol. 2006).
[6] V praxi však některá soukromá zařízení, která poskytují celodenní péči o předškolní děti, nemají „nahlašovaní povinnost“, a tak deklarují, že rodič, jehož dítě jejich zařízení navštěvuje, o rodičovský příspěvek nepřijde.
[7] Viz také Dudová (2008).
|
| |
|
|
 |
|
 |
