Několik slov z historie

Kancelář slovníku jazyka českého

Roku 1891 byla založena Česká akademie věd a umění (ČAVU), jež si hned od samého počátku stanovila jako jeden z hlavních úkolů přípravu velkého výkladového slovníku národního jazyka. Návrh na zahájení přípravných prací na slovníku byl však podán k posouzení až 27. října roku 1905 přičiněním tří členů lexikografické a dialektologické komise ČAVU: univerzitního profesora Františka Pastrneka, předního českého lexikografa Františka Štěpána Kotta (tehdy předsedy dané komise) a univerzitního profesora Josefa Zubatého. Za tímto účelem byla vytvořena komise III. třídy Akademie, jíž byl 6. února 1906 předložen podrobný nárys vypracování nového slovníku českého jazyka a na základě jejíhož rozhodnutí bylo v květnu roku 1911 založeno jedno z nejstarších českých akademických pracovišť - Kancelář Slovníku jazyka českého.¹
     Původní koncepce slovníku počítala s vytvořením tezauru, nicméně postupem času došlo k jejímu přehodnocení. Sběr materiálu pro budoucí slovník se uskutečňoval prostřednictvím lístkových výpisků z české prózy, básnických sbírek, odborné literatury, novin a časopisů vydaných od roku 1770.
     Sbor lexikografů, členů lexikografické a dialektologické komise, který se scházel jednou měsíčně, práci na slovníku nejen řídil, ale ji i sám realizoval. Skládal se z Františka Pastrnka, Josefa Zubatého, Františka Bílého, Václava Flajšhanse, Josefa Havlíka, Josefa Janka, Jiřího Polívky a Emila Smetánky. Od roku 1915 se ke komisi připojil také Oldřich Hujer a od roku 1917 Václav Ertl. Jediným interním členem byl sekretář Kanceláře; prvním se stal František Trávníček (v té době v posledním ročníku studia). Externě s Kanceláří spolupracovalo ještě na 83 středoškolských profesorů a vysokoškolských studentů českého jazyka, jejichž počet i v následujících letech kolísal mezi 80-100.
     První světová válka sice v roce 1916 dočasně slovníkářské práce zcela zastavila, avšak takřka bezprostředně po skončení války byly excerpční, koncepční, terminologické a další přípravné práce obnoveny.
     V roce 1919 byl uveden do funkce vůbec první ředitel Kanceláře, jímž se stal Václav Ertl (do té doby byla obsazována pouze pozice předsedy dialektologické a lexikografické komise). Pro první poválečné roky na pracovišti byly příznačné především sílící snahy o schválení a uskutečnění transformace Kanceláře na jazykovědný ústav, k čemuž ovšem došlo až teprve po druhé světové válce, stejně tak jako přechod tohoto pracoviště pod plnou státní správu.
     V meziválečném období (v některých případech dokonce i dříve) se čeští lexikografové vypravili na řadu studijních cest, aby se inspirovali u zahraničních slovníkářů pracujících na obdobných projektech. Tak např. prof. Josef Zubatý čerpal nové poznatky a zkušenosti v Mnichově, kde se intenzivně pracovalo na vytvoření Thesauru linguae latinae², v Krakově, kde se zpracovával slovník polský, či prof. Josef Janko, který se seznámil se slovníkem švédským.³
     Na přelomu dvacátých a třicátých let došlo v Kanceláři k významnějším personálním změnám: v roce 1929 zemřel Václav Ertl, jehož ve funkci ředitele nahradil Kvido Hodura. Na druhou stranu ministerstvo školství poskytlo placenou dovolenou pro práci v Kanceláři V. Machkovi, J. Hallerovi, F. Oberpfalcerovi, P. Hájkovi, J. M. Kořínkovi, L. Janskému, J. Kurzovi, V. Kubištovi, V. Polákovi a K. Sochorovi, a tak se díky akci na podporu nezaměstnané inteligence podařilo na tomto pracovišti vytvořit kolektiv interních zaměstnanců.⁴
     U příležitosti stého výročí započetí vydávání Jungmannova překladového slovníku⁵ začal v roce 1935 vycházet Příruční slovník jazyka českého (PSJČ), plně v součinnosti s nově stanovenou koncepcí: „Příruční slovník chce především předvésti v plné úplnosti nynější slovní zásobu jazyka“, avšak vzhledem k obrovskému množství nashromážděného materiálu se zvětšeným rozsahem (zpracovatelé měli k dispozici přibližně pět milionů a pět set tisíc excerpčních lístečků). Proto nakonec během 22 let vzniklo celkem devět dílů a ještě tzv. Dodatky, které však nakonec nebyly vydány.
     Velmi důležitým meziválečným počinem bylo formulování první české a slovenské lexikografické teorie, již v roce 1938 publikoval ve Slově a slovesnosti Alois Získal.
     Za druhé světové války byly práce na novém slovníku nejen výrazně zpomaleny, ale prakticky po celou dobu nacistické okupace hrozila možnost naprostého zamezení pokračování a dokonce i zničení již vytištěných svazků. Někteří pracovníci byli „totálně nasazeni“ (Polák, Pešek, Nosek) či vězněni (Kálalová, Vacková). Německá cenzura také důsledně zasahovala zejména vůči dokladům slovníkových hesel (tj. vůči jejich příkladové části).
     V roce 1939, po odchodu Kvida Hodury do penze, zaujal místo ředitele Kanceláře Alois Získal, což však nebyla jediná personální změna této doby. Pracovníky Kanceláře se za války po zavření českých vysokých škol stala řada vysokoškolských studentů (a to nejen lingvistů) a vysokoškolských asistentů (např. Karel Horálek, Alois Jedlička, Rudolf Havel). Také někteří význační jazykovědci, zejména František Ryšánek, Bohuslav Havránek, Václav Machek a Vladimír Šmilauer, se za války nově či opětovně zapojili do prací na slovníku.
     V roce 1944 byl z důvodu nebezpečí leteckých útoků na Prahu přestěhován celý lexikální archiv do Mníšku pod Brdy. Po smrti prof. Miloše Weingarta v roce 1938 a prof. Oldřicha Hujera v roce 1942 byla tříčlenná hlavní redakce slovníku doplněna Bohuslavem Havránkem a Vladimírem Šmilauerem, kteří po smrti prof. Smetánky v roce 1949 společně s Aloisem Získalem dovedli PSJČ až k úspěšnému zakončení.

ÚJČ ČAVU

30. června 1945 se uskutečnila 98. schůze lexikografické komise III. třídy České akademie věd a umění, kde zaznělo: „Kancelář Slovníku jazyka českého je typem ústavu, jaké zřizovati při Akademii pokládá se nyní za účelné“, aby tato kancelář „ve vhodnou dobu byla přeměněna v ústav“, jehož úkoly by byly rozšířeny „o zkoumání dialektů místních i sociálních a o všechny otázky týkající se spisovného jazyka“.⁶ Ke schválení tohoto návrhu došlo nejprve 25. července 1945 v plénu III. třídy ČAVU a poté 6. února 1946 správní komisí Akademie. Ještě předtím věnovala po válce československá vláda budoucímu ústavu a Kruhu přátel českého jazyka milion korun na povzbuzení činnosti.
     Došlo tak k naplnění předválečné snahy o vytvoření pracoviště, jehož činnost by zahrnovala všestranný vědecký výzkum současného spisovného jazyka ve všech jeho rovinách. Stejně tak náležitá pozornost byla věnována i rozvíjení a propracovávání jazykovědné teorie a metodologie v součinnosti s vývojem ve světové lingvistice.
     Ředitelem nově vzniklého Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) se stal dosavadní ředitel Kanceláře Alois Získal a jeho akademickým referentem byl jmenován Bohuslav Havránek. K nejvýznamnějším poválečným posilám patří František Daneš, Josef Filipec (přišli v roce 1947), Miloš Dokulil (přišel v roce 1948), Karel Hausenblas (přišel v roce 1949), Slavomír Utěšený a Jaroslav Kuchař (přišli v roce 1950).
     Kancelář Slovníku jazyka českého byla do Ústavu začleněna jako lexikografické oddělení, které i nadále plynule pokračovalo ve zpracovávání PSJČ. V této době se slovníkem zabývali A. Získal, L. Janský, K. Sochor, R. Havel, M. Helcl a M. Šterbová. V roce 1950 vznikl v rámci tohoto oddělení menší úsek mající za úkol přípravu „normativního dvoudílného nebo trojdílného slovníku“ pod vedením Miloše Helcla.

ÚJČ ČSAV

Věda a výzkum v Ústavu pro jazyk český ČSAV byly co do kvality i kvantity na velmi vysoké úrovni, což je možné zčásti osvětlit mj. i dvěma objektivními skutečnostmi: Za prvé, vzhledem ke zrušení ostatních vědeckých institucí, byla většina vynikajících českých lingvistů soustředěna právě v ÚJČ ČSAV; a za druhé, ačkoli byla činnost ÚJČ zcela pod kontrolou státních orgánů a řada úkolů mu byla diktována „shora“, dá se říci, že na rozdíl od řady jiných vědeckých pracovišť v Československu ve druhé polovině dvacátého století byla ÚJČ ponechána značná volnost při stanovování většiny pracovních úkolů i při jejich realizaci. K zostření situace došlo pod vlivem dobové atmosféry až na konci šedesátých let, kdy se v rámci pracovních povinností zaměstnanců ÚJČ začal klást přehnaně velký důraz na ideologickou složku jazykovědy s akcentem na kritiku nemarxistických směrů jejího vývoje.

     V roce 1957 bylo dovršeno vydávání Příručního slovníku jazyka českého (PSJČ), prvního slovanského slovníku akademického typu⁷, který má dohromady 10 827 stran a na nich cca čtvrt milionu hesel (9 objemných svazků zachycuje slovní zásobu češtiny, vědecky zpracovanou, všestranně popsanou a bohatě dokumentovanou citáty z krásné i odborné literatury a z tisku). Slovník, jehož vydávání předcházely mnohaleté přípravy, byl postupně publikován od roku 1935. V roce 1958 byla autorskému kolektivu PSJČ udělena státní cena Klementa Gottwalda.

     Již od poloviny padesátých let se na úseku lexikografie začalo pracovat na čtyřdílném Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), jehož první sešity spatřily světlo světa v roce 1958. Vznik SSJČ, coby slovníku středního rozsahového typu, byl dán rostoucí potřebou popsat aktuální změny českého lexika v souvislosti s rychlým rozvojem vědy a techniky a společenskými proměnami vůbec. Na jeho koncepci začal pracovat již po roce 1950 Miloš Helcl. Celý slovník, který zachytil změny v soudobé slovní zásobě se zvláštním zřetelem k nové terminologii a frazeologii společenské, technické a vědecké, pak vycházel za redakce právě Miloše Helcla a Bohuslava Havránka.
     V roce 1970 byl SSJČ kompletně dokončen. V roce 1971 pak došlo k úplnému vydání tohoto čtyřsvazkového díla, obsahujícího ve své finální podobě 4640 stran a 192 908 hesel. SSJČ byl vědeckým kolegiem jazykovědy i prezidiem ČSAV navržen na státní cenu Klementa Gottwalda⁸, která mu také na počátku sedmdesátých let byla udělena.
      Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl ještě chystán Slovník lexikálního standardu, který však narozdíl od taktéž připravovaného praktického Slovníku spisovné češtiny zůstal pouze ve fázi přípravných prací. V první polovině sedmdesátých let kolektiv pod vedením Josefa Filipce pracoval na Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), který byl dokončen v roce 1976 (včetně čtyř příloh - Slovotvorný přehled, Zkratky a značky, Rodná a zeměpisná jména). V roce 1978 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost vyšel tiskem. Jeho heslář byl poskytnut SPN pro využití při práci na česko-jinojazyčných slovnících.

Poznámky:
¹ Archiv AV ČR, Fond Ústavu pro jazyk český ČAVU. II. Spisy, Inv.č. 3, karton 1.
² Archiv AV ČR, Fond Ústavu pro jazyk český ČAVU. II. Spisy, inv. č. 140, karton 7.
³ Archiv AV ČR, Fond Ústavu pro jazyk český ČAVU. II. Spisy, inv. č. 141, karton 7.
⁴ Archiv AV ČR, Fond Ústavu pro jazyk český ČAVU. II. Spisy, inv. č. 41, karton 2.
⁵ Jungmann, J.: Slovník česko-německý. Praha 1835-1851.
⁶ 98. schůze lexikografické komise III. třídy ČAVU. Archiv AV ČR, Praha 1945.
⁷ Filipec, J.: Akademický Příruční slovník jazyka českého dokončen. In: Slovo a slovesnost 19, 1958, str. 218.
⁸ Archiv AV ČR. Fond ÚJČ ČSAV. Neuspořádáno.

PRAMENY A LITERATURA:
Archiv AV ČR, Fond Prezidia ČSAV.
Archiv AV ČR, Fond ÚJČ ČAVU, 1905 – 1952.
Archiv AV ČR, Fond ÚJČ ČSAV, 1952 – 1992, NEUSPOŘÁDÁNO.

25 let Ústavu pro jazyk český. Praha 1971.

Červená, V.: O lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 64, č. 1, 1981, s. 14–22.
Daneš, Fr. – Dokulil, M.: Čtvrt století Ústavu pro jazyk český. Naše řeč 54, č. 4, 1971, s. 201–212.
Ertl, V.: Ústav pro jazyk československý. Naše řeč 6, Praha 1922, s. 97–112.
Filipec, J.: Akademický Příruční slovník jazyka českého dokončen. Slovo a slovesnost 19, 1958, s. 211-224.
Filipec, J.: Z prehistorie a historie Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 64, č. 5, 1981, s. 225–232.
Havránek, B.: Dvojí jubileum Ústavu pro jazyk český – pětadvacetileté a šedesátileté. Věstník ČSAV 80, 1971, s. 311–324.
Havránek, B.: Vybudování nové československé akademie věd a Ústav pro jazyk český. Naše řeč 36, 1953, s. 19–27.
Helcl, M.: Nový slovník spisovné češtiny. Naše řeč 41, 1958, str. 45–48.
Helcl, M.: O novém slovníku spisovné češtiny. Slovo a slovesnost 15, 1954, s. 161–165.
Helcl, M.: Příprava nového slovníku současného spisovného jazyka. Naše řeč 36, 1953, s. 309–311.
Holubová, V.: Bohemistika v Ústavu pro jazyk český v období 1946–1953. Věda v Československu 1945–1953. Sborník z konference 18.–19. 11. 1998, s. 167–175.
Koukal, M.: 25 let Ústavu pro jazyk český ČSAV. Svět v obrazech č. 31, 1971, str. 14–15.
Machač, J.: Vznik a vývoj prvního českého jazykovědného pracoviště. In: Naše řeč 54, č. 4, 1971, s. 190–200.
Petr, J.: 70 let trvání akademického bohemistického pracoviště. In: Zprávy ČSAV č. 5–6, 1981, s. 9–16.
Petr, J.: Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 64, č. 1, 1981, s. 1–14.
Poldauf, I.: K dokončení Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971). Slovo a slovesnost 32, 1971, s. 258–267.
Poldauf, I.: Slovník spisovného jazyka českého. Slovo a slovesnost 20, 1959, s. 210–216.
Roudný, M.: K výročí akademického bohemistického pracoviště. Slovo a slovesnost 42, 1981, s. 252–253.
Rubín, A.: K dvěma výročím Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 64, 1981, s. 192–194.
Šmilauer, V.: Příruční slovník jazyka českého. Věstník ČSAV 67, 1958, s. 565–570.