Příruční slovník jazyka českého

1935–1957

Ve dvacátých letech 20. století přestala být práce Kanceláře Slovníku jazyka českéhozaměřena pouze na sběr materiálu a byly započaty přípravné lexikografické práce. Bohatství a hustota dosud získaného materiálu byly ověřovány srovnáváním se staršími slovníky (např. se slovníkem Josefa Jungmanna, Františka Š. Kotta).
     Po přípravných pracích byla v roce 1932 zahájena vlastní práce lexikografická. Došlo k zásadní změně v koncepci díla – před zpracováním původně zamýšleného rozsáhlého lexikografického díla, které mělo zahrnovat 150 let vývoje českého jazyka, mělo dojít ke zpracování slovníku příručního o rozsahu cca 5–6 tisíc stran, orientovaného na současný spisovný jazyk.
     Přípravné práce k tomuto slovníku byly skončeny v roce 1934. První sešit Příručního slovníku jazyka českéhovyšel v únoru 1935, sto let po vydání Česko-německého slovníkuJosefa Jungmanna. V témže roce vyšlo 15 sešitů, v roce následujícím 19 sešitů – celkem 1088 stran.
     Záměr „předvésti v plné úplnosti nynější slovní zásobu jazyka” a rovněž velký rozsah shromážděného lexikálního materiálu přispěl k tomu, že v průběhu prací na 2. dílu došlo k rozhodnutí zvětšit původně stanovený rozsah díla.
     Při přípravě 1. dílu Příručního slovníku jazyka českéhotvořili redakci Kvido Hodura, Alois Získal, Přemysl Hájek, Jiří Haller, Ladislav Janský, Josef M. Kořínek, Jan Kubišta, Josef Kurz a František Oberpfalcer. Konečnou redakci slovníku provedli Oldřich Hujer, Emil Smetánka a Miloš Weingart.
     Během 2. světové války byla práce na slovníku značně ztížena. Vytištěná část slovníku byla skladována ve Školním nakladatelství a hrozilo, že bude dána do stoupy. Tato hrozba byla díky porozumění českých úředníků na ministerstvu školství odvrácena, rukopis slovníku však musel procházet kontrolou tehdejšího cenzurního úřadu. Dle dobových materiálů byl tisk slovníku v době okupace zpožděn asi o 60 sešitů, což představovalo zhruba tři roky. Redakční práce však pokračovaly nezměněným tempem.

     Kartotéka excerpt pro slovník čítala v této době cca 7 milionů lístků. Z důvodu obavy o tento velmi cenný lexikální materiál byl archiv v roce 1944 přestěhován a uložen do vily v Mníšku pod Brdy. Odtud byl zpět do Prahy převezen až v roce 1946. V době války autoři slovníku pracovali s těmi částmi kartotéky, které byly pro jejich práci nezbytně nutné.
     Cenzurní zásahy se týkaly zejména příkladové části hesel. Nesměly být uveřejňovány citáty některých autorů, a to nejen pro jejich obsahovou stránku, ale i proto, že jejich autory byli „nežádoucí″ spisovatelé – mezi ně byli řazeni např. Karel Čapek, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht, Marie Majerová, Karel Poláček, František Langer, Zdeněk Nejedlý aj. Jako podezřelé se jevily nejen všechny citáty, které připomínaly československý stát, ale i citáty, v nichž se objevovala slova jako svoboda, poroba, otrok, vůdceapod. Taková slova musela být z některých citátů vyřazena.
     Případným cenzurním zásahům se autoři slovníku snažili vyhnout. Místo uvedení zkratky autora citátu se uváděly např. zkratky zdroje (novin ap.). Karel Čapek byl uváděn pod zkratkou Lid. nov.(= Lidové noviny), Vítězslav Nezval pod zdrojem Sfinx nebo F. Borový(názvy tehdejších nakladatelských domů), Vladislav Vančura byl kryt zdrojem Dr. Pr. (= nakladatelství Družstevní práce).
     Další možností bylo využití jiné podoby již užité zkratky. Tak např. pro citáty Tomáše G. Masaryka byla užita zkratka Mas., zatímco zkratka Masar.označovala citáty Edvarda Beneše.
     Autoři slovníku si občas dovolili využít neznalosti cenzorů v oblasti literatury – původní jméno Ivana Olbrachta bylo Zemana toto jméno bylo využito jako označení zdroje ve slovníku. Podobně Marie Majerová byla ve slovníkových citátech uváděna pod svým dívčím jménem Bartošová(zkratka Bart.).
     Příruční slovník jazyka českéhoje výkladovým slovníkem velkého rozsahu, čítá 8 dílů v 9 svazcích. Jeho vydávání bylo dokončeno v roce 1957.

Slovník spisovného jazyka českého

Academia – 1. vydání 1960–1971, 2. vydání 1989

Na počátku padesátých let započaly přípravné práce na novém výkladovém slovníku češtiny. Měl být rozsahem menší než Příruční slovník jazyka českého (cca 100 000 slov) a řadil se tím ke slovníkům středního typu. Na rozdíl od Příručního slovníku nedokládal významy slov v příkladové části citáty z autorů, ale typickými spojeními slov.
     Hlavním redaktorem slovníku byl Bohuslav Havránek, redakci tvořili Jaromír Bělič, Miloš Helcl, Alois Jedlička, Václav Křístek a František Trávníček, rukopis slovníku připravili členové lexikografického oddělení Ústavu pro jazyk český.
     Před samotným knižním vydáním byl v roce 1953 vydán ukázkový sešit slovníku, který obsahoval dvě souvislé ukázky slovníku, a to od hesla koupěpo hesla krakoviankaa od hesla Litvapo heslo lotyštinaa další ukázky zpracování jednotlivých slovních druhů. V některých případech byl uveden dvojí různý možný způsob podání či různé možnosti hnízdování, tj. přiřazování odvozených slov ke slovu základnímu, a též různý způsob grafické úpravy. K ukázkovému sešitu byl připojen dotazník pro budoucí uživatele slovníku, který obsahoval 14 otázek vztahujících se ke slovníkovému zpracování. Výsledky ankety o ukázkovém sešitu byly uveřejněny v časopise Naše řeč. Slovník spisovného jazyka českého byl nejprve vydáván v sešitech, poté následovalo knižní vydání.
     V roce 1989 byl Slovník spisovného jazyka českéhovydán znovu s drobnými opravami a úpravami textu. Jako samostatná abeceda do posledního svazku byly publikovány doplňky obsahující 984 nově zařazených slov.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

Academia – 1. vydání 1978, 2. vydání (opravené a doplněné) 1994, 3. vydání (opravené) 2003, 4. vydání (totožné se 3.), další vydání: 2004, 2005, 2009

Počátkem 70. let byly podniknuty přípravné kroky k vydání jednosvazkového výkladového slovníku češtiny. Hlavní redakci slovníku tvořili Josef Filipec, František Daneš, Jaroslav Machač. Slovník vyšel v r. 1978.
     2. opravené a doplněné vydání slovníku vyšlo až v roce 1994, do hlavní redakce se zapojil V. Mejstřík. O důvodech tohoto šestnáctiletého odstupu píše Josef Filipec – hlavní redaktor slovníku – v předmluvě na s. 5:
     „Příčinou tak pozdního vydání byl strohý zákaz vedoucího české lingvistiky v r. 1983, motivovaný stranickými a osobními důvody. Tím vznikla bezprecedentní, absurdní situace, kdy si Čech po léta nemohl koupit slovník vlastního jazyka. Druhé vydání, opravené a doplněné, bylo však nakonec přece jen, i když ne bez potíží, připraveno a díky porozumění ředitelství Ústavu pro jazyk český AV ČR a nakladatelství AV ČR Academia se dostává na knižní trh.“

     Slovník podává komplexní lexikografický popis téměř 50 000 slov současné češtiny, přihlíží i k polistopadovému vývoji jazyka i společnosti. Uživatel zde najde poučení o pravopisu a výslovnosti slov, o jejich skloňování a časování, u přejatých slov i o jejich původu. Slova jsou charakterizována po stylové stránce i co do frekvence a časového zařazení, podrobně jsou podány výklady slovních významů včetně terminologických a frazeologických, vše je dokumentováno typickými slovními spojeními. K slovníku jsou připojeny přílohy podávající přehled o tvoření slov v češtině, soupis rodných jmen a příjmení a nejčastěji užívaných jmen zeměpisných, jakož i běžných zkratek a značek.

     V roce 2005 byl Slovník spisovné češtiny vydán také v elektronické podobě na CD-ROMu v nakladatelství Leda.

Akademický slovník cizích slov A-Ž
I. díl, A–K, II. díl, L–Ž

Kolektiv autorů pod vedením Věry Petráčkové a Jiřího Krause
Academia, Praha 1995 (1. vydání), dotisk (A-Ž) 1997

Akademický slovník cizích slovje výsledkem práce zkušeného kolektivu lexikografů Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky a opírá se o mnohamilionový archiv lexikálních dokladů.

     Ve slovníku je lexikograficky zpracováno kolem sta tisíc významů dnes užívaných slov, citátových spojení a běžných zkratek a značek cizího původu. Živě reaguje na zásadní společenské proměny, které se odehrávají v rychle se rozvíjející domácí slovní zásobě, zvláště na ty, které se vztahují ke konkrétním vědním disciplínám, oborům, řemeslům i neprofesionálnímu styku.

     Jednotlivá hesla uživatele poučují o přejatých slovech ve spisovné češtině komplexně, to je po stránce významové, pravopisné, výslovnostní i stylistické. Zvláštní pozornost je věnována rovněž původu slov. V porovnání s dosud vyšlými slovníky podobného zaměření zachycuje předkládaný Akademický slovníkdynamiku ve vývoji a při obohacování české slovní zásoby, posuny v stylistickém hodnocení přejatých slov, jejich významové změny. Odborná obec překladatelů ocenila slovník cenou Slovník roku.

Nový akademický slovník cizích slov A-Ž

Kolektiv autorů pod vedením Jiřího Krause
Academia, Praha 2005, 2007

Nové, přepracované vydání oblíbeného a nejrozsáhlejšího slovníku cizích slov u nás přináší více než 100 tisíc výrazů, pojmů, termínů, slovních spojení cizího původu a slov přejatých ze všech oborů lidské činnosti, které se staly běžnou součástí našeho moderního jazyka. Dílo je výsledkem práce zkušeného kolektivu lexikografů Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves

Naďa Svozilová, Hana Prouzová, Anna Jirsová
Academia, Praha 1997

Slovníkové zpracování nejfrekventovanějších českých sloves netradičním způsobem: z hlediska jejich valence, tj. schopnosti vázat na sebe jiné výrazy a mj. tak zakládat větné struktury. Především tuto větotvornou (kreativní) úlohu českých sloves slovník sleduje – pro každý ze slovesných významů uvádí větný vzorec a valenční analýzu (relevantní údaje slovnědruhové, tvaroslovné, sémantické i syntaktické), a poskytuje hojné citace autentických užití.
     První valenční slovník českých sloves je adresován nejen lingvistům-specialistům, ale všem, pro něž je čeština součástí profese – pedagogům, překladatelům, redaktorům, ale i studentům a širšímu okruhu zájemců o hlubší vhled do problémů naší mateřštiny.

Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení

Naďa Svozilová, Hana Prouzová, Anna Jirsová
Academia, Praha 2005

Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojenízaplňuje mezeru v bohemistickém slovníkářství i mluvnictví: je první příručkou, která zachycuje konkrétní vazby a spojení u téměř 16 000 českých sloves, substantiv a adjektiv. Každá lexikální jednotka je ve všech svých významech doložena charakteristickými spojeními slovesa vždy celými větami. Uváděny jsou samozřejmě i vazby vícečlenné (lákat někoho na něco; říkt někomu něco o někom, o něčem). Slovník zachycuje též značný aktuální pohyb a změny vazebnosti (např. zmínit se o něčem – zmínit něco; kandidát něčeho – kandidát na něco).
     Tato příručka bude k užitku všem, kdo se chtějí dobře vyjadřovat, především však těm, kdo s češtinou pracují profesionálně.

Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1

Kolektiv autorů pod vedením Olgy Martincové
Academia, Praha 1998

Slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1 zachycuje novou slovní zásobu češtiny v časovém rozmezí r. 1985 – 1995. Drobné přesahy mimo tento časový rámec vyplývají z povahy vzniku, šíření a užívání nových lexikálních prostředků.

Slovník obsahuje na 4600 hesel z oblasti publicistické, politické, odborné, administrativní, z běžné i profesní mluvy aj. Při zpracování slovníku se vycházelo z nového materiálu, shromážděného v lexikografickém oddělení ÚJČ (zhruba 70 000 záznamů). Slovník patří ke slovníkům speciálním a nenormativním. Podává popis nových slov po stránce lexikálně-sémantické, tvaroslovné, pravopisné, ortoepické i z hlediska kontextového využití. Formou poznámky se upozorňuje na funkčně stylovou a komunikační platnost nových výrazů a na další jejich podstatné vlastnosti. Vlastní slovníková část je uvedena výkladem o charakteru nových lexikálních jednotek z hlediska kultivovaného vyjadřování, o vývojových tendencích v dnešní slovní zásobě spisovné češtiny.
     Slovník ocení každý, kdo pracuje s mluveným a psaným slovem – učitelé, novináři, překladatelé, redaktoři. Jeho vydáním se česká lexikografie přibližuje k moderní lexikografi vyspělých zemí, kde se publikování slovníků nových slov stalo již dávno samozřejmostí.

     Pokračování tohoto slovníku, Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (Academia, Praha 1998), se soustředí na slovní zásobu let 1996 – 2002.

Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2

Kolektiv autorů pod vedením Olgy Martincové
Academia, Praha 2004

Tento slovník je pokračováním slovníku Nová slova v češtině 1. První díl se soustředil na lexikální novinky v desetiletí 1985 až 1995, díl druhý zachycuje vývojové tendence a změny ve slovní zásobě češtiny v letech 1996 až 2002. Obsahuje na 7000 nově přejatých nebo utvořených slov, nových významů slov, nových slovních spojení i frazémů. Popisuje jejich rozšíření a užívání v různých komunikačních oblastech – v běžném vyjadřování, v politice a publicistice, v marketingu, reklamě či oblasti počítačové techniky a moderních komunikačních technologií.