Zachyceno z médií v roce 2003

Na této stránce jsou shromážděny zajímavé mediální reportáže z roku 2003, které mají nějakou souvislost s mou profesí.

• VĚDCI DOSTANOU OD KABINETU VÍCE PENĚZ NA PROJEKTY Hospodářské noviny, (4.9.2003).
• BRNĚNSKÝ TESCAN ROZŠIŘUJE VÝROBU Mladá fronta DNES, (4.9.2003).
• SPLNĚNÝ SEN RUDOLFA ZAHRADNÍKA Mladá fronta DNES, (19.08.2003).
• FIRMY STÁLE NESPOLUPRACUJÍ S VYSOKÝMI ŠKOLAMI - NEVĚDÍ, CO PO NICH CHTÍT Hospodářské noviny, (6.8.2003).
• UNIE BOJUJE O VĚDCE Mladá fronta DNES, (22.07.2003).
• ZTRATÍME MLADÉ VĚDCE? Mladá fronta DNES (9.7.2003).
• VĚDCI POZORNĚ SLEDUJÍ, KOLIK PENĚZ VLÁDA UVOLNÍ NA VĚDU A VÝZKUM iHNed.cz (8.7.2003).
• STÁT CHCE BRÁT PENÍZE VĚDCŮM A VOJÁKŮM Mladá fronta DNES (2.07.2003).
• CENY PRO ČESKÉ VĚDCE Mladá fronta DNES (28.06.2003).
• MEZINÁRODNÍ VÝZKUM? V ČESKU NE. Mladá fronta DNES (26.4.2003).
• AKADEMIE VĚD SE PŘIPRAVUJE NA ATESTACE A HODNOCENÍ Právo (25.04.2003).

Praha, 4. 9. 2003 - Bitvu o miliardy, které našlo Ministerstvo financí ve státním rozpočtu pro příští rok, vyhrají zčásti vědci, naznačila včera vláda. Na penězích pro výzkum a vývoj chce šetřit méně, než původně navrhovala. "Jednou z našich priorit je znalostní ekonomika, do které výzkum a vývoj nepochybně spadají. A priority se budeme snažit splnit," potvrdil po jednání ministrů o rozpočtu premiér Vladimír Špidla.

Definitivní verdikt padne až za čtrnáct dní. Pokud bez výrazných změn projde návrh vicepremiéra pro vědu Petra Mareše, výzkumníci na své projekty dostanou o osm set miliónů víc, než kolik původně navrhovalo kvůli úsporám v rámci reformy veřejných rozpočtů Ministerstvo financí. Na největší "balík" peněz se mohou těšit vědci na vysokých školách. Ti by měli dostat více než čtyři a půl miliardy z celkových čtrnácti a půl. Peníze chce stát nadále posílat například i na výzkum rakoviny (54 miliónů) či nemocí srdce (18,8 miliónu). Část peněz by měla skončit i v oblasti nových technologií: Odborníci Národního bezpečnostního úřadu mají dostat 19 miliónů korun na projekty, jak nejlépe zašifrovat utajované skutečnosti.

I když Marešův návrh uspěje, čeští vědci budou nadále dostávat od státu mnohem méně než jejich zahraniční kolegové. Za to republiku kritizovala i Evropská komise: "Pro další rozvoj výzkumu a vývoje je klíčové, aby rostly výdaje na tuto oblast. Současný podíl na hrubém domácím produktu je poměrně nízký," píší komisaři v hodnocení Česka. "Máme ve výzkumu o polovinu méně lidí, než je tomu v zemích unie. Proto je velmi důležité přilákat je a poté si je udržet," přidává se předseda Grantové agentury Josef Syka. Mladí vědci totiž často odcházejí za lepšími podmínkami do USA a zemí Evropské unie. Tam jde do vědy kolem jednoho procenta hrubého domácího produktu, zatímco v Česku je to 0,58 procenta. Vláda přitom slibuje výzkumníkům již devět let, že jim na projekty výrazně přidá. Již v roce 1994 se ministři usnesli, že na vědu bude stát posílat 0,7 procenta HDP. I když se ke svému návrhu ministři hlásí a v uplynulých letech ho celkem sedmkrát potvrdili vládními usneseními, přesto vědci dostávají ročně zhruba o tři miliardy korun méně, než by odpovídalo slibům.

Brno (los) - Za to, že rozšíří výrobní prostory a přijme nové zaměstnance, získá brněnská firma Tescan veřejnou státní podporu.

Producent elektronových mikroskopů chce přinést na trh modernější přístroje, proto hodlá přistavit další část závodu. „Rozhodli jsme se investovat 25 milionů korun do inovačního projektu,“ řekl ředitel firmy Josef Melkes. Mikroskopy budou podle něj na špičkové světové úrovni. Státní agenturu Czechinvest záměr zaujal, protože díky němu vzniknou pracovní příležitosti pro pětadvacet vysokoškolsky vzdělaných expertů. „Tescan je příkladem toho, že i ryze česká firma může splnit všechny podmínky pro získání investičních pobídek,“ uvedl náměstek ministra průmyslu a obchodu Václav Petříček.

Tescan tak má možnost získat příspěvek do výše osmačtyřiceti procent celkových nákladů na investici a také dotace na školení a rekvalifikace. Ministerstvo práce a sociálních věcí může firmě proplatit až třicet pět procent výloh na zvláštní školení a nejvýše šedesát procent nákladů na obecná školení.

Czechinvest si rovněž od projektu slibuje vznik nových pracovních míst v dalších tuzemských firmách, které budou s Tescanem na výrobě mikroskopů spolupracovat.

(zpracoval Karel Pacner) - Když jako vysokoškolský student čekával s kamarády na tramvaj, krátili si dlouhou chvíli vymýšlením snů. On se tehdy snažil trumfnout ostatní tím, že vyrobí molekulu zcela neobvyklé struktury a pak ji bude zkoumat nejen v laboratoři, nýbrž také matematickou cestou. Jednou se o tom zmínil svému učiteli. Profesor Eduard Hála tehdy neváhal a desítky minut dvaadvacetiletého kluka přesvědčoval, že to, co on považuje za sen, se stane skutečností. Že v druhé polovině 20. století vystřídá klasickou fyzikální chemii dílem statistická mechanika, ale hlavně kvantová mechanika, vědy, jež dokážou popsat vlastnosti jednotlivých molekul teoreticky. Tím klukem byl tehdy Rudolf Zahradník, dnes světově uznávaná kapacita v oboru kvantové chemie a držitel mnoha mezinárodních ocenění a čestných doktorátů. "Bylo to tehdy pro mě osvobozující zjištění," vzpomíná badatel, "uvědomil jsem si, že věda může naplňovat naše sny."

Skautské mravní minimum

Rudolf Zahradník pochází z rodiny italského legionáře, který po první světové válce zůstal v uniformě. Narodil se 20. října 1928 v Bratislavě. V březnu 1939, kdy nacisté rozbili Československo, se rodina musela vrátit do Čech. Usadila se v Praze a otec se stal úředníkem. Jedenáctiletý Rudolf se v létě seznámil s chlapcem od sousedů a ten ho přivedl do 7. oddílu pražského Junáka. Nacistům však skautská myšlenka vadila a Junáka o rok později rozpustili. Už v roce 1943 však mladý Rudolf narazil na tajný skautský oddíl, který měl klubovnu v bývalém mléčném kiosku na konci Letné. Pod hlavičkou Klubu českých turistů tu vedl svou proslulou Dvojku Jaroslav Foglar-Jestřáb. V létě 1944 strávili chlapci nádherný měsíc ve Sluneční zátoce u Ledče nad Sázavou. "Fantazie Jestřába byla nepopsatelná, stále vymýšlel nové a nové hry, jen aby nás zabavil. Setkával jsem se s ním také v dalších letech. A když jsem viděl, že bych jeho oddílu - který se za komunismu skrýval pod různými názvy - mohl nějak pomoci, s radostí jsem to udělal. Skauting mně dal do života hodně. Byla to radost z přírody. Radost z dobrodružství. A také jakési mravní minimum, které může dneska znít skoro směšně - krást, dělat podtrhy a lumpárny se nemá. Přikázání platná mezi kamarády působí na každého kluka přece jenom trochu líp než sebeněžnější nátlak z domova."

Aby nekazil mládež

Gymnazistu Zahradníka stále více pohlcovala chemie. Bylo proto přirozené, že po maturitě šel na Vysokou školu chemicko-technologickou. Po únoru 1948 vyhodili Zahradníkova otce jako "reakčního" prvorepublikového důstojníka z armády. Uchytil se jako úředník v podniku Pramen. Před Vánoci 1950 však přišla další pohroma: rodina nesměla bydlet v Praze a musela se vystěhovat do Čelákovic. Avšak dopravní spojení mezi Čelákovicemi a Prahou bylo mizerné a s dojížděním do školy vznikl problém. Naštěstí rodiče spolužáka Antonína Plevky, kteří bydleli na Ořechovce, udělali krásné gesto a Rudolfa ubytovali. Po absolutoriu v roce 1952 měl inženýr Zahradník na VŠCHT zůstat jako asistent. Nepovedlo se. Kazil by přece mládež. Marně profesor Otto Wichterle vysvětloval, že je to dobrý odborník. Nastoupil tedy do Ústavu hygieny práce a chorob z povolání, kde s doktorem Milošem Chvapilem studoval vztahy mezi strukturou a biologickou účinností u rozmanitých živočichů - od nítěnky, která se dává akvarijním rybám, až po laboratorní krysy. Mezitím se spolu se starším přítelem Jaroslavem Kouteckým, který pracoval v laboratoři Ústavu fyzikální chemie Akademie věd, pustil do kvantové chemie. Začal si plnit svůj někdejší sen: nezkoumal povahu a strukturu atomů v laboratoři, jak na to byli vědci odkázáni celého půldruhého století, ale ke stejným závěrům docházel s tužkou a papírem - pomocí matematických vzorců a později počítačů. Rychleji a levněji. Komunistický režim však tehdy považoval kvantovou chemii za kacířství. Přesto se českým vědcům podařilo na přelomu padesátých a šedesátých let tuto vědu do výzkumu zase vrátit a Zahradník v roce 1961 přešel za Kouteckým na Ústav fyzikální chemie, kde se stal vedoucím skupiny pro aplikovanou kvantovou chemii. Brzy ho začali zvát na přednášky západní univerzity. "Byl to paradox - začínal jsem v Německu, kde kvantová chemie ve dvacátých letech vznikla a kde ji potom Hitler zakázal. A já jsem jim pomáhal tuhle vědeckou disciplínu obnovovat." Přicházely další a další pozvánky. "Nerad cestuji, a přesto jsem nakonec objel celý svět. Většinu pozvání jsem však stejně nesměl přijmout - odhaduji, že mne estébáci pustili na každou pátou cestu. Ovšem teď si uvědomuji, že kdybych žil ve svobodné společnosti a měl možnost jezdit bez omezení, asi bych tolik času na samotnou vědu neměl, asi bych byl z toho všeho uštvaný."

Akademie věd v krizi

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se ocitla akademie věd v krizi. Mnozí ji považovali za pozůstatek komunistického systému, chtěli ji rozpustit a peníze dát raději vysokým školám, ať mohou dělat výzkum tak jako na Západě! V této situaci byl roku 1990 zvolen předsedou Akademie Rudolf Zahradník, od léta téhož roku i ředitel Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského. Co Zahradníkovi do téhle funkce pomohlo? Byl nestraník a výborný badatel, měl vynikající styky se zahraničními kolegy a dobrou mezinárodní pověst. Navíc se z něho vyklubal schopný manažer. Vždy se snažil hledat společnou řeč mezi jednotlivými obory. Jednou měsíčně například zval sociology, psychology, fyziky, chemiky, matematiky, biology, lékaře a další, aby si ozřejmovali souvislosti přírodních, technických a humanitních věd. Zpočátku si umiňoval, že dopoledne bude úřadovat v Akademii věd a odpoledne si zajede bádat do ústavu. Avšak jak přibývalo povinností, vzalo tohle předsevzetí za své. Na laboratoř si vyšetřil jen sem tam chvilku. Jediné, co si hýčkal, byly přednášky studentům prvního ročníku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Osm let - dvě funkční období - sloužil profesor Zahradník české vědě. Když na jaře 2001 odcházel, zvolili ho čestným předsedou Akademie. "Transformovali jsme Akademii věd do podoby zdravé životaschopné badatelské instituce, která má ve vyspělých laboratořích ve světě dobré jméno. Má teď podobné postavení jako třeba Institut Maxe Plancka v Německu nebo CNRS ve Francii. Původně jsme měli 80 ústavů, dnes jich zbylo 60. Dřív v Akademii pracovalo 14 tisíc lidí, nyní polovina." A co se nepodařilo? "Nikdy jsme nezveličovali požadavky na peníze od státu. Ale bohužel žádná vláda nesplnila své sliby - každá nám na počátku tvrdila, že považuje vědu a vzdělání za prioritu, že na ně musí postupně dávat tolik, co státy Evropské unie, ale nikdy k tomu nedošlo. Potrvá nějakou dobu, než se najde osvícený kabinet, který řekne: Ano, Česká republika je chudá země, nemáme přírodní bohatství, ale máme mozky, a proto musíme ledacos omezit, abychom mohli výrazně financovat školství a vědu. A nejen řekne, ale bude to i myslet vážně." Statistiky, které ukazují, jak jsou práce českých badatelů ve světě citovány, což je určité měřítko výkonnosti, však na vzestup kvality české vědy příliš neukazují. "To je pravda. Ale věda je drahá. Potřebuje zanícené mladé lidi, kteří oplývají novými myšlenkami, novými pohledy - ale my je nemáme čím zaplatit." Na jaře 2001 se Zahradník vrátil do svého rodného Ústavu fyzikální chemie. S dlouholetou spolupracovnicí Růženou Žohovou a kolegyní Libuší Šroubkovou připravuje další studie do renomovaných zahraničních časopisů. A současně se k němu přihlásil jeden vysokoškolák, který se chce zaučit do tajů kvantové chemie.

___________________________

Odkud jsem

Narozen 20. října 1928 v Bratislavě, domovská obec (dokud existovaly) Brno, žiji v Praze.

Čím vším jsem byl

Horlivým přírodovědcem, který rád vnímal osudy lidstva.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo

To se špatně říká, ale připouštím, že to, že jsem uvedl do života ve světě i doma respektovanou kvantově chemickou sestavu, je mi milé.

Můj nejbližší velký úkol

Několik rozpracovaných studií, snad malá knížka. Potíž je v tom, že nevím, jaké úmysly se mnou má ona firma nahoře.

___________________________

Tento cyklus článků je inspirován televizním pořadem filmové a televizní společnosti FEBIO, s. r. o., vzniká ve spolupráci s touto společností a s jejím souhlasem je pro cyklus užíván název GEN.

Praha, 6.8.2003 (Holecova) - Grant ve výši bezmála devíti a půl miliardy korun, který v pondělí získala od NASA Arizonská univerzita - to je něco, o čem si tuzemské vysoké školy mohou nechat jen zdát.

Existuje pár výjimek, ale jinak jsou peníze na vědecký výzkum z privátních zdrojů dosti neobvyklé. Těší se z nich soukromé vysoké školy, které jsou mnohdy zakládány přímo firmami (jako například Vysoká škola automobilní, za níž stojí mladoboleslavská "Škodovka").

Svědčí o tom třeba případ docentky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Barbary Köpplové z katedry mediálních studií. Köpplová se již přes rok snaží u českých podniků získat peníze na nový obor, který se v tuzemsku zatím nevyučuje - mediální ekonomiku. "Podařilo se mi získat od státu grant, ale jen z něj to není možné zaplatit. Obešla jsem desítky podniků - velké fabriky v Neratovicích či Kralupech, ale i různé velmi ziskové mediální agentury. Nikde neměli zájem," říká Köpplová.

Rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm míní, že české podniky mají zkrátka jinou firemní kulturu - tomu, co je v západní Evropě či Spojených státech běžné, tedy spolupráci s univerzitami, se ještě nenaučily. "Jako univerzita si dokážeme vydělat asi čtvrtinu peněz, které dostáváme od státu, tedy zhruba miliardu korun. Ale jsou to vesměs peníze od zahraničních studentů, kteří si školu platí, či za pronájem. Peněz od firem je minimum," říká. "Jistě je to i naše chyba. Spousta českých podniků na tom není dobře, můžeme se orientovat na zahraniční partnery. Ale oslovovat je zatím zkrátka neumíme."

Zjistit, jakou sumu celkově vysoké školy od firem třeba za loňský rok získaly, je prakticky nemožné. Takové údaje nemá ani vládní rada pro výzkum a vývoj, ani ministerstvo školství. "Odhaduje se, že na vědu jde zhruba stejné množství peněz od firem jako od státu. Ale dostávají je zejména technicky zaměřené vysoké školy. Jinde to prostě nefunguje," říká náměstek ministryně pro tuto oblast Petr Kolář. Firmy podle něj nevědí, co všechno jim školy mohou nabídnout, v jaké kvalitě, ani za kolik. "Komunikace mezi podniky a vysokými školami tu prakticky neexistuje," míní Kolář. Analytik Pavel Kohout to přičítá zejména nepříznivým podmínkám. "V zahraničí je běžné daňově zvýhodnit ty, kteří dávají peníze na vědu či dobročinnost. U nás nic takového prakticky neexistuje," míní.

Na Ostravsku to jde

Jedním z mála míst, kde spolupráce vysokých škol a privátních firem funguje, je Ostravsko. Tři místní univerzity, město Ostrava a Agentura pro regionální rozvoj založily před pěti lety vědeckotechnologický park. "Chceme do začátku pomáhat malým firmám zaměřujícím se na nejvyspělejší technologie. Získají u nás levnější nájem, přístup k univerzitním aparaturám," říká vládní zmocněnec Vítězslav Zamarský. "Vysoké školy je podporují svým know-how, mohou využít poradenských služeb profesorů. Ti se naopak dostanou k aplikovanému výzkumu - "spících" vědců je v zemi dost."

(sim)

MICHAL MOCEK, Brusel (Od našeho zpravodaje) - Evropa ztrácí své mozky. Děje se to v době, kdy by potřebovala získávat statisíce nových. Unie proto hledá východisko.

Kvůli problémům s vědou přichází starý kontinent o obří peníze: o investice vložené do vzdělávání i o kapitál, který kvůli odlivu talentů obchází Evropu širokým obloukem. "Je to bludný kruh. Máme mozky, část z nich však ztrácíme. Evropské firmy pak jdou a investují tam, kde (mozky) jsou - třeba v Bostonu," stěžuje si evropský komisař Busquin. "Je důležité pochopit, že Spojené státy jsou dramaticky úspěšnější než Evropa v získávání mladých talentů ze všech částí světa," varuje dopis podepsaný předsedy akademií Francie, Británie a Švédska. Statistika potvrzuje tuto obavu. Ve Spojených státech dnes působí 400 tisíc evropských vědců. Nejednou jde o "smetánku ze smetánky", tedy o ty nejlepší. A tak i když v EU získá vysokoškolské vzdělání více lidí než v USA, s vědci je na tom Evropa hůře - na tisíc obyvatel připadá sotva pět a půl vědce. V USA připadá na týž počet lidí 8,66 vědce a v Japonsku ještě více. Tato slabost má dramatický dopad na ekonomiku unie. V roce 1995 byl vývoz špičkových technických produktů ze Spojených států do Evropské unie jen o devět miliard eur vyšší než dovoz téhož zboží a služeb z unie. V roce 2000 už tento rozdíl činil 48 miliard eur ve prospěch USA. Nejnadějnější evropské talenty míří do Ameriky kvůli dokončení studií. Valná část těchto lidí však v USA zůstává. Podíl těchto lidí dramaticky narůstá. V roce 1990 se ještě vracela polovina Evropanů, kteří ve Spojených státech získali doktorský titul. V roce 1999 se vracel už jen každý čtvrtý z nich. Nejvíce na to doplácí Británie či Německo. Ušetřeny však nejsou ani země střední Evropy. Tak v roce 1999 dávalo Spojeným státům přednost 3200 polských vědců s doktorským titulem.

Evropa nesmí mozky ztrácet

Pro Evropu je malou útěchou, že Čína nebo Indie má s "únikem mozků" ještě větší problémy. Pokud se totiž unie chce do roku 2010 dostat na úroveň Spojených států, nemůže odborníky ztrácet. Naopak musí získávat nové. Aby splnila své cíle, potřebuje navíc 700 000 vědců a odborníků ze všech oblastí vědy. Ve snaze čelit odlivu mozků vyčlenila EU loni 1,6 miliardy eur na programy, jež mají podpořit navracení vědců i zpětnou integraci do vědeckého života v EU. Je to však málo - a navíc to nebrání odchodu jiných. Jak uvedl Arnoud Lagendijk z britské Celostátní platformy pro postdoktorandské studium, "dokud vědci nebudou mít konkrétní kariérní vyhlídku, příznivé klima ve Spojených státech je bude lákat i nadále". Unie se nyní pokouší řešit i tento problém. Tlačí státy, aby splnily jeden ze svých slibů pro vědu: žádá je, aby zvýšily své výdaje na vědu na tři procenta HDP své země. Peníze nejsou, a tak má být řešením odbourávání bariér mezi veřejným výzkumem a soukromou sférou. Touto cestou by se měla i evropská věda stát finančně přitažlivou. Šest prioritních cílů pro vědu, jež nyní oznámil komisař Busquin, však nekončí u peněz. Unie musí čelit i nepříznivým náladám veřejnosti, které vědce odpuzují. Na to si stěžují zejména odborníci na biochemii, jejichž výzkum je častým terčem útoků Zelených. "Se vším tím povykem okolo geneticky upravených potravin je obtížné být v Británii vědcem. Člověk už necítí hrdost na to, že je vědec. Obávám se, že to velmi odpuzuje mladé lidi (od vědecké kariéry)," upozornil před svým odchodem do Kanady Roger Gosden, špičkový expert na výzkum v oblasti lidských zárodečných buněk. Stanovení jasných podmínek pro tento výzkum je nyní mezi prioritními cíli unie - spolu s jaderným bádáním a výzkumem kosmu. Unie chce také vytvořit Chartu vědců a kodex, který umožní srovnávání kvalifikace i výsledků evropských vědců. Spolu s lepším sociálním zabezpečením to má podpořit mobilitu vědců v EU. K ní by mělo přispět i budování "center znamenitosti", špičkových pracovišť. Tím by unie měla začít lákat vědce z celé Evropy i odjinud.

Helena Illnerová (rubrika "Názory") - Evropská unie nyní dává v průměru okolo 1,9 procenta HDP na výzkum a vývoj, z toho okolo 0,8 procenta ze státního rozpočtu. Barcelonskou výzvou se však ČR přihlásila k závazku vynakládat v roce 2010 již v průměru tři procenta HDP na výzkum a vývoj, z toho jedno procento ze státního rozpočtu. Státy EU dobře vědí, že na úrovni vzdělání, výzkumu, vývoje a inovací závisí tvůrčí síla a rozvoj každé společnosti.

Přidávat se nebude

V roce 2003 bude v České republice na výzkum a vývoj vynaloženo zhruba 1,3 procenta HDP, z toho 0,57 ze státního rozpočtu. Vláda nyní připravuje scénář, podle kterého v rámci úsporných opatření nemá být výzkumu ze státních prostředků přidáno ani v roce 2004, ba dokonce ani v roce 2005 a 2006, a to v situaci, kdy úroveň státní podpory silně zaostává za cíli proklamovanými v Národní politice výzkumu a vývoje.

Původní návrh střednědobého výhledu, připravený Radou pro výzkum a vývoj po důkladných rozborech a diskusích, počítal s postupným navyšováním na 0,83 procenta HDP v roce 2006. Návrh předpokládal otevření dlouho připravovaného Národního programu výzkumu, schváleného již vládou ČR, který je zaměřen na prioritní směry aplikovaného výzkumu v naší zemi. Předpokládal též posílení výzkumu na vysokých školách i posílení resortních programů průmyslového výzkumu a vývoje. Obsahoval však i budování potřebné infrastruktury pro výzkum a vývoj, aby vědci měli dobré podmínky pro svou práci a neodcházeli je hledat do zahraničí.

Chceme-li se úspěšně účastnit výzkumných a vývojových programů unie a obstát v náročných soutěžích, musíme naše vědce pro tyto soutěže vybavit. Pouze tak mohou pracovat na vysoké úrovni, být zajímavými partnery pro zahraniční spolupracovníky a uspět v tvrdé soutěži o prostředky EU.

Skromně, ale dostatečně

Například v Praze-Krči by se mělo budovat centrum Infragen pro molekulárně-genetický výzkum na nejvyšší úrovni. Centrum počítalo s rozvojem nových, vysoce progresivních směrů molekulárně vývojové biologie, genomiky, bioinformatiky, se zapojením lékařských fakult, se vzděláváním v oblasti genového inženýrství, se získáním pracovníků z ciziny. Původní návrh střednědobého výhledu a nárůstu prostředků na výzkum a vývoj však předpokládal i nárůst platů vědců, aby mohli žít skromně, ale bez potřeby vyhledávat jiný způsob obživy.

Hazardovat s kvalifikací?

Bylo by škoda, kdyby všechny tyto střídmé, ale naprosto nezbytné plány odvál čas. Kdyby mladí lidé, kteří by se chtěli věnovat výzkumu, ať již na vysokých školách, v ústavech AV ČR, v resortních ústavech či ve vývoji, neviděli žádnou perspektivu pro zlepšení podmínek na další tři (!) roky a odcházeli jinam. Výzkum je dnes vysoce soutěživý a nikdo nemůže čekat tak dlouho a hazardovat se svou kvalifikací. Dobří pracovníci nemohou jen teoretizovat a spekulovat, ale musí pracovat experimentálně a mít k tomu všechny podmínky.

Odliv mozků

Naše země si již nemůže dovolit ztrácet dobré hlavy. Máme v této chvíli zhruba jen polovinu vědeckých pracovníků na 10 000 obyvatel ve srovnání s průměrem unie a pouhou třetinu ve srovnání se Švédskem či Finskem. Další odliv bystrých mozků by nás mohl připravit o celou jednu generaci nejvíce tvůrčích výzkumných pracovníků, a nadlouho tak poznamenat rozvoj země. To, že vědci nedemonstrují a nevyhrožují stávkami, neznamená, že se znepokojením nesledují záměry vlády nepřidat do výzkumu a vývoje žádné prostředky. Mnozí by na stagnaci reagovali odchodem - do ciziny či mimo vědu. Chceme takový vývoj dopustit? Budoucnost země spočívá ve vzdělaných, tvůrčích a pracovitých hlavách.

Autorka je předsedkyní Akademie věd ČR

PRAHA 8. července (ČTK) - Vědci pozorně sledují, kolik procent hrubého domácího produktu bude vláda ochotna v příštích letech na jejich práci věnovat. "Zarážející je, že vicepremiér Petr Mareš (US-DEU) jako jediný hlasoval pro zvýšení výdajů na vědu a výzkum," řekl místopředseda Akademie věd Jiří Velemínský. Ministři by si podle něj měli uvědomit, že odepisují jednu generaci mladých vědců.

Vláda má podle rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma právo říci ne. Měla by ale také říci, jak si s penězi, které vyčlenila, vědu představuje. "Jsem na to zvědavý," zdůraznil. Rektor připomněl kabinetu sliby, že stát dá v roce 2010 tři procenta hrubého domácího produktu na vědu a výzkum a z toho alespoň třetinu z veřejných rozpočtů.

Sekretář vládní rady pro výzkum a vývoj Marek Blažka s odvoláním na Mareše řekl, že ministři v pondělí schválili oproti původně navrženým 0,55 procentům hrubého domácího produktu na financování vědy 0,56 procent. Do 3. září, kdy bude vláda projednávat návrh rozpočtu, mají prý ministr financí i celý kabinet při pracích na finanční reformě hledat další zdroje pro zvýšení této částky.

Pokud by se žádné nenašly, znamenalo by to, že by v roce 2004 vláda ze státní kasy na vědu vydala 13,965 miliardy korun, o rok později 14,975 a v roce 2006 by to mělo být 16,286 miliardy korun. Tyto částky ale podle Blažka vycházejí z odhadů hrubého domácího produktu, které se mohou změnit. Podotkl, že podle mínění ekonomů je zejména odhad pro rok 2006 nadsazený.

Když všechno dobře dopadne, budou podle Velemínského výdaje spíš stagnovat nebo nanejvýš mírně porostou, poroste-li hrubý domácí produkt, což není jisté. "Budeme se jistě snažit to nějak překonat," uvedl místopředseda. Nepříjemné podle něj ale je, že státy Evropské unie přejí svým vědcům mnohem víc. "Doufali jsme, že se i v tomto začneme unii blížit," posteskl si.

Situaci ztíží podle Velemínského i případné zavedení šestnáctitřídného systému odměňování zaměstnanců veřejnoprávních organizací, o kterém kabinet vyjednává s odbory. Znamenal by růst platů vyšších tříd a další úbytek peněz na samotnou vědu, dodal.

"Snažíme se přesvědčovat, že tato společnost má šanci do budoucna, když bude investovat do vědy," řekl Velemínský. Podle Blažka o tom přesvědčoval své kolegy během několikahodinové pondělní debaty pří schůzi kabinetu i Mareš. Upozorňoval prý, že ubíráním peněž vědě a výzkumu se odepisuje jedna z mála oblastí, která může přispět k rozvoji země. Podle Velemínského o tom politikové sice hovoří, ale "když přijde na peníze, pak jdou ideály stranou". Vědci podle něj věří, že Mareš dělá, co může, a přejí mu štěstí.

Praha - (eko, rep) - Po seškrtání peněz na platy a důchody se ministři Špidlovy vlády pouštějí do dalších úspor. Bez nich nejsou podle svých vlastních slov schopni sestavit průchodný rozpočet a udržet se u moci déle než do Vánoc.

Podle rozpisu ministerstva financí, který získala MF DNES, se nedostává peněz na vědu a výzkum, zemědělské dotace či armádu. Tento rozpis se v pondělí probíral ve vládě a už za týden se nad něčím z toho, co dnes stát platí, definitivně zavře voda. Mluví se také o tom, že by se škrtly více než dvě miliardy schované pro odstraňování škod z loňských povodní. Skoro stoprocentně se už ví, že mladí muži budou muset v Česku chodit na vojnu ještě tři roky. Původní návrh, aby vojáci narukovali naposled v lednu příštího roku a pak se začalo s profesionální armádou, padl spolu s rezignací exministra Tvrdíka. Příští rok se z armádního rozpočtu má seškrtat kolem pěti miliard korun, což Tvrdíkův nástupce Miroslav Kostelka bral jako fakt už při nástupu do funkce. Vicepremiér Petr Mareš, odpovědný za oblast vědy a výzkumu, vyhrožuje tím, že bude Tvrdíkův vzor následovat. Vláda se zabývá návrhem, podle kterého by vědci měli být v úsporách hned druzí v pořadí za vojáky a příští rok by se měli vzdát skoro čtyř miliard korun. "Budeme ještě vyjednávat," uvedl Mareš, který minulý týden řekl, že při tak velkých škrtech "by nebyl schopen ve vládě pracovat".

Praha - (ebo) - Sedm vědců a dva výzkumné týmy převzali v tomto týdnu od předsedkyně Heleny Illnerové ceny Akademie věd ČR. Ceny nebyly dva roky udělovány, Komise pro udělování cen tedy měla těžkou práci.

Za výborné výsledky velkého vědeckého významu byl oceněn autorský tým z Fyzikálního ústavu AV ČR ve složení M. Nikl, P. Boháček, K. Nitsch, E. Mihóková, J. Rosa a J. Novák. Jejich práce je z oblasti monokrystalů jako scintilačního materiálu pro fyziku vysokých energií. Výsledky jejich práce významně přispěly k pochopení mechanismů scintilace a radiačního poškození a umožnily vylepšit průmyslové technologie.

Za teoretický popis molekulových interakcí, zejména při určení struktury a dynamiky párů a oligomerů bází DNA, dostal cenu Pavel Hobza z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR. Cenu dostal též autorský tým historiků ve složení Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička, Pavel Soukup, Robert Novotný, František Grunt, Milena Bravermanová a Jiří Militký za koncepci a realizaci výstavního projektu Střed Evropy okolo roku 1000 a řešení badatelského projektu zaměřeného na koncepci českého vidění zrodu středoevropských států.

Cenu Akademie věd pro mladé vědecké pracovníky za vynikající výsledky vědecké práce dostal Vojtěch Šimon (1968) z Astronomického ústavu AV ČR za práci na parametrech vybraných astrofyzikálních zdrojů vysokoenergetických částic a studium gama záblesků. Dalším oceněným v této kategorii byl třicetiletý Radim Osička (1973) z Mikrobiologického ústavu AV ČR, jehož výzkum směřuje k přípravě nových očkovacích látek pro prevenci infekčních onemocnění, a Jaroslav Cuhra (1972) z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR za studii shrnující pohled na tzv. vatikánskou východní politiku v letech 1968-89.

Petr Heinzel z Astronomického ústavu AV ČR dostal cenu v kategorii Zvláště úspěšné řešení programových a grantových projektů. Podílel se významnou měrou na získání řady dat z pozorování v povrchových vrstvách Slunce pomocí sondy SOHO a na jejich teoretické analýze. Vladimír Křen z Mikrobiologického ústavu AV ČR byl oceněn za práci v oboru enzymových syntéz sacharidů. Jindřichu Dejmkovi z Historického ústavu byla udělena cena za práci Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století.

Eva Bobůrková - Než cizí vědec začne pracovat v české laboratoři, musí zlomit byrokratický odpor

Pod každým vědeckým objevem, který se dnes dostane do prestižních vědeckých časopisů, jsou podepsáni autoři exotických jmen. Nejčastějši třeba Xu či Wang. Věda je dnes vysoce mezinárodní záležitostí.

Mladí čínští či indičtí vědci jsou nejen chytří, ale i nanejvýš motivovaní; právě se rozhoduje o tom, zda zůstanou za dobrý plat ve vědě, či se vrátí domů. A tak mnozí pracují dvanáct hodin denně. A stávají se tahouny molekulární biologie. všichni naši špičkoví vědci mají v životopise řadu i dlouhodobých pobytů na zahraničních univerzitách a ústavech. Získají odborné zkušenosti, okoukají, jak se dělá špičková věda, a také si dost vydělají. Ve Spojených státech vědí, jaký přínos mezinárodní rozměr vědě dává. Chápou to i naši vědci. Také molekulární parazitolog Julius Lukeš z Parazitologického ústavu Akademie věd ČR: "Osloví-li mne někdo třeba z Indie, asi si přečetl můj článek a chtěl by pracovat na projektu a spojit to s doktorandským studiem. Profitují obě strany - on má naději se dost naučit a otevřít si cestu na Západ, my získáme motivovaného kolegu, který v pátek nemyslí na odjezd na chatu. Navíc mluví anglicky, takže komunikace s ním bude mým studentům suplovat pobyt v USA."

A co české laboratoře?

USA pro cizí vědce už zjednodušily imigrační podmínky tak, že si dnes vědecký ústav či univerzita vybere zájemce, ten vyplní jeden formulář a požádá o vízum. Věta "o tohoto člověka stojíme, bude dělat na našem projektu" stačí, aby mu kterákoli americká ambasáda skoro obratem udělila vízum na tři roky. S téměř automatickou možností prodloužení. V Česku je to úplně jinak. "Získání víza představuje minimálně rok papírování. Až příliš často se stává, že ve chvíli, kdy je konečně všechno vyřízeno, je to už bezpředmětné. Schopní zájemci obvykle zažádají na více místech a jiná země je přijme dřív," konstatuje docent Michal Žurovec z Entomologického ústavu a dodává: "Na tomto rovnoprávném přístupu stát a společnost krutě prohrává, neboť to znamená, že přijede jen ukrajinský dělník. Obehnali jsme se čínskou zdí české byrokracie a myslíme, že pokrok k nám přijde sám od sebe."

Historie jednoho vědce

"Hodně stojím o to, mít v týmu vědce ze zahraničí. Jen proto se ještě snažím," vysvětluje docent Lukeš. Naposled si připadal jako v Kocourkově, když zájem o pobyt v jeho laboratoři projevil třicetiletý Nepálec Sandesh Regmi. "Začala tím neuvěřitelná anabáze. Patří k ní mnohé absurdity - třeba že součástí žádosti o vízum musí být potvrzení, že zahraničnímu vědci nebo doktorandovi zajistíme ubytování. Musí je podepsat ředitel ústavu a my doložit výpisem z katastru, že si ředitel nevymýšlí. A k tomu zakládací listinu ústavu, notářsky ověřenou, výpis z rejstříku trestů, a to vše dvakrát, neboť žádáme o studijní i pracovní vízum," líčí docent Lukeš. A dál se vyjadřuje pracovní úřad. "Úředník nemá tušení, co je třeba katenace DNA. Jak má vědět, zda na to místo nečeká nějaký Čech? Šéf americké laboratoře se o tom s nikým bavit nemusí," zlobí se Lukeš. Ale zpět k příběhu Sandeshe, který chce studovat parazity leishmaniózy, původce vážných nemocí v jeho vlasti, a oslovil proto Biologickou fakultu Jihočeské univerzity a Parazitologický ústav AV ČR. Anabáze jako z pohádky O kohoutkovi a slepičce.

Byrokracie má hody

Když dali budějovičtí dohromady všechny papíry (ještě superapostylované diplomy - tedy speciálně potvrzené nikterak nechvátajícími překladateli ministerstva zahraničí, pár slov za 2000 Kč), byl Sandesh v nepřítomnosti na základě doporučujícího dopisu od anglického profesora přijat do doktorandského studia. Se všemi dokumenty navštívil Sandesh českou ambasádu v Káthmándú. Ta však tato víza neuděluje a poslala vše do Dillí v Indii. Odtud naše ambasáda požádala českou cizineckou policii o vystavení víza. Za čtyři měsíce Nepálec vízum dostal - ale pouze studijní, na pracovní chyběly některé originály. "Za špatnou informaci od zaměstnankyně vyslanectví, která to způsobila, samozřejmě nikdo potrestán nebude," dodává Lukeš. "Ale i bez tohoto omylu by všechno trvalo díky královským lhůtám úřadů téměř rok." Malá odbočka: naše úřady znají dva druhy víz pro doktorandy - studijní a pracovní. Nedávno česká vědecká obec dosáhla aspoň toho, že lze získat obě víza najednou. Tak může dotyčný kromě podpory od státu (5000 Kč měsíčně) dostat i malý úvazek na ústavu či odměnu z grantu. S tím už může přežít.

Konečně vízum!

Ještě však nebylo vyhráno. Před udělením studijního víza volali z cizinecké policie, zda je Sandesh již zapsán v denním studiu. "Vysvětloval jsem: Vždyť máte děkanem podepsané, že je přijat. Do semestru ho však nemůžeme zapsat, když nevíme, kdy vízum dostane! A oni zase: Dokud nebude zapsaný, vízum nedáme[8230]" líčí Lukeš nekonečný příběh. Nakonec bylo "velkoryse" uděleno studijní vízum a Sandesh přijel. A pracovní vízum? Podle našich zákonů o něj lze žádat jen mimo území republiky a pouze osobně na jakékoli české ambasádě. Volba padla na Bratislavu. K její návštěvě je však třeba slovenské vízum. Díky spolupráci ústavu s Komenského univerzitou je nakonec dostal. Trvalo to však dalších pár měsíců a opět - pouze osobně! Téměř po roce Sandesh konečně dostal i pracovní vízum," uzavírá dobrým koncem Lukeš. Už asi čtenáře nepřekvapí, že vízum se u nás dává cizincům na jeden rok a prodloužení znamená další sérii administrativních úkonů.

A tak nejezdí

Výsledek je jasný: cizinci k nám nejezdí. "Nebo maximálně vědci třetí kategorie, protože ta první pojede raději do Německa nebo do Kanady," stěžuje si Libor Grubhoffer, prorektor Jihočeské univerzity. "Pravda, v Rusku je to ještě horší, tam musí vědecký pracovník třeba z Turkmenistánu platit zvláštní (jinými slovy likvidační) poplatky. Také je tam věda na kolenou." Ubližuje tento stav i české vědě? Praha vědecky táhne, konají se tu zahraniční konference, je zajímavým místem. Nebýt byrokratických překážek, jezdila by sem zcela jistě i druhá kategorie. "Víme o amerických kolezích, kteří chtěli, ale nakonec to vzdali," vzpomíná profesor Grubhoffer, "osobní podání a vyzvednutí zabilo už hodně šancí na mezinárodní spolupráci na české půdě."

Nemá cizince, nemá problémy

"Laboratoř, která nemá ve svém týmu nikoho ze zahraničí, nemá ani problémy. Chci dělat dobrou vědu, chci, aby měla mezinárodní rozměr - ostatně i v zahraničí se cení, když je tým mezinárodní - a tak problémy máme," zlobí se Lukeš a dodává: "Přitom se snažíme do země natáhnout inteligenci - a co jiného než příliv mozků pozvedá celou společnost? A my tady bojujeme proti molochu, kterému je jedno, jestli sem pašuješ Ukrajince na poločernou práci nebo amerického profesora na špičkovou vědu!"

Jak k nám dostat zahraničního vědce?

Nedostatek zahraničních vědců se opakovaně řeší v Akademii věd České republiky. Helena Illnerová, předsedkyně Akademie věd ČR, o těchto problémech ví: "V mezích našich možností se je pokoušíme řešit a odstranit," říká. Například v jednání s cizineckou policií o pobytu zahraničních vědců se již podařilo dosáhnout toho, že místo čtyř dokumentů ověřovaných notářem bude stačit jen jeden, potvrzený ředitelem pracoviště. Chystá se i změna zákona o zaměstnanosti: na přípravách novely, která řeší i zaměstnávání cizinců, spolupracuje Akademie s vládou ČR. "Snad se podaří, aby úřad práce vydával povolení k zaměstnání zahraničních vědců na základě žádosti ústavu Akademie věd bez ohledu na situaci na trhu práce. A doufejme, že toto povolení bude i na dobu delší než jeden rok." Podle docentky Illnerové se stále jedná o tom, aby při vyřizování žádostí o dlouhodobé pobyty byli zvýhodňováni žadatelé, na jejichž pobytu má Česká republika zvláštní zájem - tedy třeba právě vědci ze světa. "Tato praxe přitom platí v mnoha zemích," dodává Illnerová.

(cho) - Pro pracovníky ústavů Akademie věd ČR má být zavedeno nových 16 platových tříd. Pro jejich zařazení se má rozběhnout další kolo atestací, jejichž výsledky budou mít značný vliv na rozdělování prostředků v Akademii..

Úspěšná atestace bude podmínkou i pokračování pracovního poměru v AV ČR, kde v minulém roce již 80 procent jejích pracovníků mělo smlouvu na dobu určitou. Uvedla to Helena Illnerová, předsedkyně AV ČR na XXII. zasedání Akademického sněmu, který se konal ve čtvrtek v Praze. Akademická rada chystá také směrnici přinášející podklady pro nové hodnocení ústavů a pracovišť, na které se mají vždy podílet také tři zahraniční oponenti. Vysokou úroveň výsledků práce vědců by mělo potvrdit mj. i jejich zařazení na "web of science". Úspěch v hodnocení ústavů se promítne také v přidělování prostředků v příštích pěti letech. Nejen ČR, ale i celá Evropa bojuje s "odlivem mozků" do USA. Až 75 % mladých absolventů evropských univerzit chce odjet do USA a tam budovat svoji profesionální kariéru, dvě třetiny z nich má již od amerických firem pevné nabídky. Výdaje na vědu, výzkum a výchovu vědců jsou ve srovnání s USA a Japonskem v EU nízké a měly by se zvýšit na tři procenta HPD, dvě třetiny z toho ze soukromých zdrojů, hlavně z průmyslu. České vědě navíc chybějí specializované ústavy a instituce pro aplikaci vědeckých poznatků v praxi po jejich masívním rušení začátkem 90. let. Potíže jsou však i na straně příjemců vědeckých poznatků, neboť průmysl, který je založen jen na levné montáži dovážených prvků a který lze kdykoli snadno přemístit jinam, nemůže být pro vědce dlouhodobým stabilním partnerem.

Stránka aktualizována: 28. 02. 2005, 12:55
Tuto stránku zpracoval: Petr Schauer, Petr@ISIBrno.Cz