Aby

[Drobnosti]

(V. T.) Věty, které mají tvar »odešel, aby se nevrátil« (na př.: tanec zahájili při jazzbandu mladí manželé, aby pak v zápětí se vytratili Nár. pol. 4. VIII, Koželuh s Macenaurem vyhráli s převahou prvý set (v tenisu), aby po tuhém boji druhý ztratili), nejsou české. Vznikly napodobením analogických německých vět s um nebo francouzských vět s pour, které se vyvinuly tím způsobem, že účelový poměr, jejž vyjadřovaly původně věty takto uvedené, byl pojat v některých případech prostě jen jako časová následnost dvou dějů a forma takových vět přenesena pak i na jiné výrazy, kde šlo právě jen o takovou následnost. Tedy jinými slovy: podle tvaru »il est venu pour me dire« (= přišel za tím účelem, aby mi řekl), který v mnohých případech zahrnuje ovšem implicite i širší smysl »on přišel a pak mi řekl«, měněny byly věty, které mají jen tento smysl, na př. odešel a nikdy se nevrátil, v tvar »il est parti pour ne revenir jamais« (= doslova česky »odešel, aby se nikdy nevrátil«). Že nepokládáme takové věty za správně české, vyložili jsme v NŘ. 5, 154 a j. při rozličných příležitostech; poučení o tom bylo pojato také do posledního (9.) vydání mluvnice Gebaurovy-Ertlovy (§ 630, b). Je arci možné (v teorii), že by se byla tato změna v pojetí vět účelných mohla vykonati i v češtině samostatné (tak jako se vyvinula ve franštině), ale dějiny nč. jazyka ukazují, že se touto cestou nevyvinuly, nýbrž že vznikaly jen doslovným překládáním vět německých a francouzských takto tvořených. Proto je pokládáme za cizí prvek v řeči a bráníme jazyk před nimi z toho důvodu, že výhodou a předností řeči není, má-li pro dva různé typy myšlenek formu jednu společnou, nýbrž má-li pro každý typ formu zvláštní. To je žádoucí se stanoviska zřetelnosti.

Naše řeč 1, ročník 13/1929

Předchozí Z kanceláře Slovníku jazyka českého

Následující Klepítko