Klepítko

[Drobnosti]

(K. S.) je zdrobnělina podst. jména klepeto, tedy pův. klepétko (odtud os. jméno Klepétko, na př. v Raisově Káče). Dlouhé é se úží v češtině v í, je tedy třeba psáti klepítko, nikoli klepýtko. Píšeme-li přadýnko (z přadénko), plátýnko (z platénko), má to příčinu jinou; toto í vzniklé úžením z é nemá už měkčícího vlivu na předcházející hlásku, protože doba, kdy i ji měkčilo, už prošla a vzorů starých pro měkčení v takovýchto případech není. Aby tedy psaní přadínko, plátínko nesvádělo k výslovnosti ďi, ťi, píšeme raději přadýnko, ačkoli tu litera y historicky odůvodněna není. — Příd. jméno maličký má v množ. čísle maličcí (nikoli maličtí), tak jako má babička dat. babičce, kočka — kočce a p. V slově plačtivý je čť z pův. čč (plačky — plaččivý). V plur. řečtí vedle řecký je případ jiný; příd. jm. řecký je ze staršího tvaru řěčský a koncovka -ský se mění v plur. náležitě ve -ščí (jako vojska — ve vojště); plur. řečtí je tedy ze staršího tvaru řěčští. — Výraz přes to se nepíše podle Pravidel jako jedno slovo; proto také nebudeme psáti přestože, nýbrž přes to že. Proto a protože se píší tak odedávna a píšeme je tedy tak i v dnešním pravopise. Rozšiřovat některý způsob psaní přes meze zvyklostí ustálené nepokládáme za správné. O tom v. NŘ. 11, 120. — Skloňují-li se výrazy jako »Tělocvičná jednota Sokol, časopis Naše řeč« a p., může jméno vlastní (Sokol, Naše řeč) zůstati neskloňováno. O tom Gebauer-Ertl, II, str. 164. — Slovo sokolovna není třeba psáti s velkým začátečním písmenem (NŘ. 7, 255). — O skloňování výrazu tisíc korun a p. v. Gebauer-Ertl, II, str. 156. — Lyžař je, kdo jezdí na lyžích; tvar lyžec je utvořen nesprávně (NŘ. 2, 95). —

Naše řeč 1, ročník 13/1929

Předchozí Aby

Následující Loutkář