Polská propaganda v zábavné češtině

Otto Rádl

[Články]

Nerozhodl jsem se jeti do Polska po přečtení propagační brožury vydané nákladem ministerstva železnic ve Varšavě roku 1931, ale najisto jsem se tou brožurou pobavil. Dověděl jsem se tu v podivném jazyce, který se místy značně podobá češtině, ale jinde více němčině a polštině, že Polsko stojí za návštěvu.

Že prý Polsko »jako kraj turistický representuje velké, přímo prvotřídní ceny«, poněvadž je »bohato na památky mající cenu hmotní i duchovní kultury« a poněvadž má »výhled kraje přírodního, jaký ve zbytku Evropy jest již vzácností«. Polsko je země uměleckých reminiscencí na samé »periferi« západní Evropy a má mnoho památek »ve zmíněných jak i do dnes stávajících opatstvích a kolegiátech« a také »spanilé, zachráněné z mnoha válečných pohrom paláce«, spolu s mnoha městy »opřenými na šlechetné minulosti kultury duchové v oboru věd exaktních«. Dále přicházejí »polské, plné divoké romantiky Tatry«, potom »Beskidy, země snivých horalů, plných artistických schopností« (v německém textu: kunstsinnige Bevölkerung), a Polesie, které poskytuje turistovi své dva krásné dary: lovectví všeho druhu od zajíce počínaje a konče na divokém rysu«. V naftových krajích je tisíce »větrných, nocí přímo pohádkově osvětlených věží« (Tausende von Bohrtürmen, die nachts weit dahin leuchten) a Gdynia se změnila »v novodobý, výřící ruchem a životem přístav evropský«. Cestování je tu »snadným« »díky« »dalekoběžným rychlovlakům« a »vagonům přechodním, majícím 4 elegantní vystlávaná místa v jednom coupé« a »vykonávajícím co největší rychlost«; zavazadla se dopravují ve vagonech nákladních »při tom samém vlaku«. Jezdí se na »cestovní« lístek a u cíle vám odnesou zavazadla »zvláštní sluhové, opatření na čepicích a bluze plechovými tabulkami a jich číslem«. Taxametry mají »patřičná« čísla, která jsou prosta všeho nepatřičného, a můžete spolehnouti i na nádražní restaurace, které »pod ohledem ustanovení cen podléhají správě železniční«. Cestovní pas může míti i »několikaletní platnost« »závisle od účelu cesty« a tento pas musí každý cizinec »buď sám aneb prostřednictvím správce domu, ve kterém se ubytuje, předložiti za účelem potvrzení patřičným úřadům administračním«, kdežto prolongaci visa obstará »patřičný« úřad okresní.

O přechod polských hranic není třeba se starati. »Jestliže chodí o informace, týkající se celní prohlídky na hranicích polských, třeba uvésti, že polské úřady konají tyto způsobem velmi taktním a věcným«. (»Was die üblichen Zoll- und Passrevisionen anbelangt..., die hiezu berufenen Organe gehen hiebei sehr rücksichtsvoll vor.«) »V případě, že turista veze sebou nějaké, oclení podléhající předměty«, které vzbuzují pochybnost, »či budou sloužiti pro vlastní užitek«, musí zaplatiti kauci »odpovídající výšce cla«. Kauce mu bude při zpáteční cestě z Polska, poveze-li tytéž předměty zpět, vrácena, což obstará místní celní úřad, »jestli-že se tam nachází«. Celní úřad »přikládá na zavazadlo svoji pečeť, následkem čehož takové zavazadlo nepodléhá již celní prohlídce«. Telegramy v Polsku docházejí »přesně a punktuálně«.

Stojí tedy Polsko za návštěvu, neboť »patří k větším a lidnatějším státům evropským« a »hustota zalidnění vynáší průměrně 70 lidí na 1 klm čtver.«. Také o vzdělání je postaráno, jsou tu »2 politechniky« nehledíc k jiným školám. O hlavním městě je tu výrok urážlivý, neboť se tvrdí, že »stolicí« státu jest Varšava. »Formou vlády jest republika«.

Střední Polsko je »písčitá« rovina, Varšava je plna »starodávných zákoutků« s náměstím »obklíčeným dokola polichromovanými domy s gothickou katedrálou«. K cennějším památkám patří palác Łazenki z 18. stol. »s zařízením z téhož věku«, dále mnoho pomníků, »z nich dva dláta Thorwaldsena«, a také vilové čtvrti postavené »kolo města«. Město Lowicz leží »v okolí, proslulém svými pestrými lidovými kroji, zvláště u žen«, a město Łodž se »doporučuje osobám majícím zájem o průmysl«. Město Poznaň má mnoho památek »dokumentujících významnou roli, jakou odehrávalo v dějinách Polska«, z těch památek je zajímavá zejména »radnice, renesanční to stavba« »povstalá asi v 10. stol.«. Střed města Toruně je »ohražený hradbami a bránami z dob středověku« a je v něm »rodinný dům hvězdáře Mikolaja Kopernika«. Je to ve skutečnosti jeho dům rodný. Polsko má pevnosti »z dob válek Napoleona« a také město Gdynia, »plné rozpočatých staveb, představuje se velmi zajímavě«, za jeden rok přistaly tu parníky o »pojemnosti« dvou milionů tun. Krakov pak »vzhledem na množství památek nemá města sobě rovného«. »Wawel nalézá se nyní v stadiu rekonstrukce« ale stojí za shlédnutí, neboť »kryje neocenitelnou kolekci nizozemských Arrasů, z nichž každý je oceněn na milion dolarů« (»Enthält eine Sammlung unschätzbarer holländischer gobelins, deren jeder einzelne auf ungefähr eine Million Dollars geschätzt wird«.). Na jeho nádvoří se konaly rytířské »turneje«. Atd., atd.

Tohle je malý výběr z prvních šesti stránek brožury. Nevím, jakou měrou splní ta brožura své poslání. Myslím, že propagace v tak nesprávné formě je s to spíše uraziti, pohoršiti, odraditi. Konce jsem nedočetl. Rozjel jsem se však bez ohledu na to do této veliké sousední země, kterou neznáme a jež je přece plna nádherných kontrastů krajinných a plna historických pokladů. Poláci se k nám chovají v své zemi s upřímnou srdečností, dorozumíváme se spolu každý vlastním jazykem, jsouce plni dobré vůle, česky mluvené filmy tu sklízejí obrovské úspěchy a slyšel jsem v Krakově, ve Vilně a ve Gdyni, že české písničky v rozhlase patří k nejoblíbenějším. Snad by si zasloužila tedy trochu bratrské pozornosti i čeština propagačních brožur polské vlády, alespoň v takové míře, aby nebylo třeba sahati k německému textu, chceme-li jim porozuměti.

Naše řeč 7, ročník 16/1932

Předchozí Karel Erban: O dobrý sloh

Následující Jiří Haller: Objednávání a dodávání tiskových prací