[Drobnosti]
Výklad o slově příští 12, 71 n. jsme ukončili otázkou, žije-li někde složené příd. jm. přespříští (přespříští neděli = od nejblíže příští neděli za týden). Odpovědi jsme nedostali, ale zato jsme toto slovo čtli 27. list. 1928 v Č. slově. Vyčítá se tam komusi, že nevykonal, co vykonati měl: »…Odpověděl jste, že tak jistě uděláte… přespříští týden. Ten přespříští týden právě minul…« Je patrně řeč o třech týdnech, z nichž v prvním (4.—10. list.) se stala přípověď, jež v třetím (18.—24. list.) nebyla splněna; druhý (11.—17. list.) by byl příští, třetí pak přespříští. Významné je mlčení našich čtenářů, z nichž žádný se nepřihlásil, že by slovo, o něž nám jde, znal z živé mluvy, a stejně významné je i mlčení našich slovníků, z nichž žádný je nezná. My neznáme ani jiného slova podobně tvořeného, totiž příd. jména, které by se bylo spojilo na vyjádření žádaného významu s předl. přes; známe jen přídavná jména odvozená od příslovečných výrazů s předl. přes. Nejznámější je příd. jm. přespolní (z výrazu přes pole), mimo to známe ze staré doby přespotočný (povědě to Abramovi židovi nebo přespotočnému, tak řečenému, neb přěs Eufraten bieše přešel, Comest. 63 vyd. Nov.), popruhy přessedlní Arch. č. 14, 473 (přes sedla, r. 1457), řetěz přesvozní t. 19, 89, r. 1512 (přes vůz), z nové doby na př. přespočetný, přespolední čas, přespřílišný (přes počet, přes poledne, přespříliš); mor. přesdenka Kott 2, 974 (střídavá zimnice vracející se třetího dne) předpokládá příd. jm. přesdenní (přes den = ob den). Z toho usuzujeme, že přespříští ani není slovo české ani není tvořeno způsobem v češtině obvyklým. Nezbude, než pomáhati si bez něho, jako si pomáhá bez něho náš lid i naši sousedé (či řekl kdy na př. nějaký Němec die überkünftige Woche?). Máme příští týden (s příslovečným výrazem s neděle); snad by nám každý rozuměl stejně dobře, ne-li lépe, kdybychom řekli na př. ‚hned po příštím týdnu, až druhý týden, s neděle druhý týden, někdy za čtrnáct dní‘ a p.
Předchozí Přesluhovati
Následující Příměnek, příminek