Příměnek, příminek

[Drobnosti]

(12, 149 n.) Toto slovo, jímž naši předkové vystihovali to, čemu se u nás slovem latinským (přeneseným k nám od Němců) říká deputát, čteme také v instrukci hejtmanské na panstvích komorních (vyd. Kalousek v Arch. č. 22, 358 nn.) v § 40 podle znění z let 1603, 1615, 1616 (str. 388 n.). Je řeč o sirotcích po poddaných rodičích, daných k jiným poddaným do služby: »A aby na každý čas se věděti mohlo, kde kderej sirotek zůstává a z čeho (‚wie hoch‘ v textu něm. = za jakou mzdu) slouží, protož takové přistavování a projednávání (= dávání do služby) sirotkův každého roku v obzvláštní k tomu připravené rejestra zcela a zouplna, na jakejch penězích neb jinejch příminkách (‚wi hoch… am Gelt oder andern Zugaben‘) který u koho smluven jest, specifice poznamenáno býti má.« Jinde (§ 58, § 213) se mluví v textu českém i německém přímo o deputátu.

Naše řeč 3-4, ročník 13/1929

Předchozí Přespříští

Následující Smoha