Poskonný

[Drobnosti]

(J. O.) je slovo, kterým se již v staré češtině rozeznávala samčí rostlina konopná od samičí (‚hlavaté‘). Snad již Klaretovými slovy (14. st.) posknicě a hlavaticě se míní obojí konopí; nepochybný doklad, v němž se poddaným přikazuje, že »mají konopí poskonných i hlavatých 15 záhonův vytrhati« čteme na př. v Arch. č. 5, 555 (1495). Konopí se u národů evropských již od dob Herodotových (a bezpochyby již před ním) jmenovalo slovy patrně příbuznými (řec. lat. kannabis, stnor. hamp-r, stněm. hanaf, csl. konoplja, stč. konopě ž. r., později hromadným tvarem konopie stř. r., atd.); byla vyslovena i domněnka, že také slov. sloveso kąpati (koupati) souvisí se jménem konopí (to by znamenalo, že šlo pův. o koupání v teplé koupeli konopné s jejími omamnými parami). Konopí roste posud divoce okolo Černého moře, v krajích od něho na východ a v Egyptě; někde v těchto končinách se patrně stalo rostlinou pro užitečnost svých vláken i semen pěstovanou a šířilo se i se svým jménem dále. Podrobností toho všeho ovšem neznáme. Snad měli staří Slované pro konopí jména dvě: konop’a (csl. konoplja, stč. konopě atd.) a poskon’, obě r. ž. (poskoň na př. v ruštině znamená konopí vůbec); není nemožné, že je poznali z různých krajů a že teprv později dvojího jména z části užili na rozlišení rostlin samčích a samičích. Jisté je, že slova poskon’, poskon’nyj nalézáme ve všech slovanských jazycích, někdy s obměnami, jež chápeme u slova stojícího v nich bez příbuzenstva a bezpochyby cizího; tak v češtině vedle tvaru poskonný (a odvozeniny poskonnice) nalézáme také na př. posklonný Arch. č. 17, 408 (snad z 16. st.), poskorný Hist. arch. 174, 439 (1634), poskovný Pekař, Kost 2, 157, sloven. paskonný, pol. płoskoň, płoskuň, płoskuna, płoskonny (o samičím konopí), hluž. paskonny, paskorny, mrus. poskiň, ploskiň, brus. ploskani mn. č. ž. r. a j. Baltská slova, jež uvádí Miklosich v svém etymol. slovníku, jsou přejata z ruštiny.

Naše řeč 5, ročník 13/1929

Předchozí Namítati

Následující Vyčiněná kůže