Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2003:5 Objektivní a subjektivní hodnocení finanční dostupnosti bydlení v ČR v průběhu 90. let

Petr Sunega

Náplní této studie je hodnocení finanční dostupnosti bydlení v ČR v průběhu 90. let ze dvou vzájemně se doplňujících hledisek. Jednak na základě ověřených dat vypovídajících o výši příjmů a výdajů domácností a jejich vývoji ve sledovaném období (objektivní hledisko), jednak na základě subjektivních výpovědí respondentů o tom, jak hodnotí výdaje na bydlení a jejich výši v poměru k příjmům své domácnosti (subjektivní hledisko). Účelem je ověřit, zda domácnosti považované z objektivního hlediska za nejvíce ohrožené výdaji na bydlení skutečně samy sebe také tak identifikují a zkoumat, jaké faktory ovlivňují subjektivní vnímání výše výdajů na bydlení z pohledu respondentů. K tomuto účelu byla využita data z šetření Statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu, omnibusových šetření CVVM z let 1995 – 2001 a data z výzkumu Postoje k bydlení v ČR 2001 realizovaného týmem Socioekonomie bydlení Sociologického ústavu AV ČR v roce 2001.

Shrnutí

Náplní této studie je hodnocení finanční dostupnosti bydlení v ČR v průběhu 90. let ze dvou vzájemně se doplňujících hledisek. Jednak na základě ověřených dat vypovídajících o výši příjmů a výdajů domácností a jejich vývoji ve sledovaném období (objektivní hledisko), jednak na základě subjektivních výpovědí respondentů o tom, jak hodnotí výdaje na bydlení a jejich výši v poměru k příjmům své domácnosti (subjektivní hledisko).

Při analýzách finanční dostupnosti bydlení v průběhu 90. let na datech Českého statistického úřadu byla využita metodika tzv. indikátorového a reziduálního přístupu v případě nájemního sektoru bydlení a tři různé přístupy při hodnocení finanční dostupnosti vlastnického bydlení: 1. poměr ceny nového vlastnického bydlení k příjmům domácnosti, 2. koncept lending multiplier a 3. zatížení celkovými splátkami úvěrů na pořízení vlastnického bydlení. Zejména při hodnocení finanční dostupnosti nájemního bydlení byly datové soubory upravovány s cílem odstranit některé jejich známé nedostatky (např. zahrnutí výdajů na sekundární bydlení do celkových výdajů domácností na bydlení, nezohlednění výše příspěvku na bydlení, nezohlednění nadspotřeby bydlení, příjmů ze sektoru šedé ekonomiky a především nepřesné údaje o výši nájemného uváděné domácnosti žijícími v nájemních bytech), které by mohly významným způsobem zkreslovat dosažené výsledky. Z dosažených výsledků vyplývá, že domácnosti nájemního sektoru bydlení dosahovaly v průběhu 90. let signifikantně vyšších hodnot míry zatížení výdaji na bydlení v porovnání s domácnostmi z vlastnického sektoru bydlení. Mezi výdaji na bydlení nejvíce ohrožené skupiny patří zejména domácnosti důchodců (především jednočlenné), domácnosti jednotlivců (zejména žen), neúplné rodiny a rodiny bez ekonomicky aktivního přednosty, domácnosti s jedním ekonomicko-aktivním členem.

Subjektivní výpovědi respondentů a jejich hodnocení zátěže, kterou pro ně představují výdaje na bydlení potvrdily, že domácnosti klasifikované na základě objektivních dat jako nejvíce ohrožené výdaji na bydlení samy sebe skutečně také tak identifikují. Jinými slovy, mezi důchodci a dělníky se našel největší podíl respondentů, kteří hodnotili výdaje na bydlení ve vztahu k příjmům své domácnosti jako vysoké, resp. kteří měli problém s jejich výší. Z hlediska právního vztahu k užívanému domu/bytu se k výši výdajů na bydlení vyjadřovali nejkritičtěji nájemníci a osoby s ostatním právním důvodem užívání (podnájemníci, osoby ubytované v penzionech, ubytovnách apod.). Individuální charakteristiky respondentů hrají při hodnocení výše výdajů na bydlení vzhledem k výši příjmů jejich domácnosti podružnou roli v porovnání se samotnou výší příjmů a výdajů na bydlení (resp. souvisejících faktorů). Nejčastější způsoby, kterými lidé řeší problém s vysokými výdaji na bydlení představuje omezení spotřeby energií a omezení spotřeby v jiných oblastech, než je bydlení. Obyvatelé nájemních bytů ve vlastnictví soukromých pronajímatelů jsou překvapivě méně kritičtí při hodnocení výše výdajů na nájemné v poměru k příjmům své domácnosti než obyvatelé obecních nájemních bytů, přičemž tuto skutečnost nelze vysvětlit rozdílnou výší příjmů ani výdajů na bydlení. Jedním z možných vysvětlení jsou lepší zkušenosti s jednáním s majitelem domu v případě nájemníků v bytech soukromých pronajímatelů. Nájemníci v obecních bytech rovněž výrazně častěji, v porovnání s nájemníky v bytech se soukromým majitelem, považují současnou výši nájemného za dostačující k pokrytí nákladů spojených s běžným provozem a údržbou domu a nákladů na modernizaci a rekonstrukci domu. Výši nájemného hodnotí s ohledem na kvalitu a polohu svého bytu pozitivně zejména osoby s vyšším vzděláním, vyšších příjmových kategorií, spokojení s relativní velikostí bytu, dominantním materiálem použitým při výstavbě, kvalitou oken a izolace a spokojení také s dosažitelností zelených ploch v okolí domu.

Klíčová slova

finanční dostupnost bydlení, nadspotřeba bydlení, postoje občanů, výdaje na bydlení, percepce výdajů na bydlení