Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2003:6 Proměny českých socioekonomických hodnot na přelomu století

Zdeněk R. Nešpor (ed.)

Výrazná převaha "mainstreamové" neoklasické ekonomie a absence mimoekonomických analýz hospodářského rozměru české transformace po roce 1989 prakticky znemožnila vznik adekvátních domácích socioekonomických studií na dané téma. Úvod tohoto sborníku proto analyzuje hlavně zahraniční literaturu na dané téma, nabízí teoretická a metodická východiska ekonomické sociologie a navrhuje jejich aplikaci při studiu dosavadní hospodářské transformace a jejích výsledků, zejména v souvislosti s integrací České republiky do Evropské unie.
Z. R. Nešpor a P. Holub svou studii věnovali komparaci současných českých a západních kognitivních a mentálních kategorií ovlivňujících socioekonomické chování. Podtrhli zejména silnou historickou a sociokulturní zakotvenost těchto kategorií a z nich vyplývajících strategií jednání, pramenících v období vlády komunistického režimu, ale v řadě ohledů i ještě starších. Sociální a symbolický kapitál z období před rokem 1989 se však zároveň propojuje s dosaženými výsledky transformace a se vstupy z vyspělého světa, přičemž dochází k četným multidimenzionálním syntézám, ovlivňujícím řadu institučních sfér a jejich významnou provázanost. Největší rozdíly mezi ČR a vyspělým světem přitom jsou hodnotově založené v postojích ke kategorii času (orientace na budoucnost respektive minulost), ve vztahu jedince a nadindividuálních entit včetně postoje ke státu a funkce neformálních sociálních sítí, ve vztahu k majetku, řízení a pracovní činnosti vůbec.
Zatímco se autoři první studie zaměřili na fungování podnikatelského prostředí, M. Skovajsa se ve své studii věnoval vývoji jeho institucionálního rámce, vytvářeného státními úřady. Zdůraznil přitom výraznou míru institucionální nezralosti českého prostředí a problematické okruhy informality a korupce.

Shrnutí

S výjimkou teoretických a kvantitativních studií J. Večerníka a kvalitativních prací J. Kabeleho čeští vědci až doposavad většinou přehlíželi otázku dynamiky socioekonomických hodnot a behaviorálních praktik v polistopadovém transformačním procesu v České republice. Ekonomicko-sociologické myšlení proto nemohlo ovlivnit ani veřejnou diskusi o podobě transformace. Důvodem byla na jednu stranu výrazná převaha "mainstreamové" neoklasické ekonomie a zároveň absence mimoekonomických analýz hospodářského rozměru české transformace po roce 1989 prakticky znemožnila vznik adekvátních domácích socioekonomických studií na dané téma. Právě sociokulturní zakotvenost českých institucí a mentálních schémat však naopak zaujala řadu západních vědeckých pracovníků, inspirovaných recentním vývojem ekonomické sociologie a příbuzných disciplín, především L. Holého, M. A. Orensteina a M. R. Myanta. V přítomném sborníku jsme se snažili o těchto externích analýzách české transformace a její výrazné path dependency, o analýzách zdůrazňujících historismus a ekonomický nacionalismus českého prostředí, široce informovat. Zároveň jsme věnovali pozornost teoreticko-metodologickým konceptům moderní ekonomické sociologie a způsobu jejich aplikace při studiu socioekonomického vývoje současné české společnosti, zejména v souvislosti s integrací České republiky do Evropské unie. Sborník zároveň přinesl výsledky dvou kvalitativních pilotních šetření v rámci výzkumného projektu Proměny socio-ekonomických hodnot v procesu přibližování ČR k EU, od roku 2003 realizovaného v Oddělení ekonomické sociologie Sociologického ústavu AV ČR v Praze.
Z. R. Nešpor a P. Holub svou studii věnovali komparaci současných českých a západních kognitivních a mentálních kategorií ovlivňujících socioekonomické chování podnikatelů a zaměstnanců ve firemní sféře. Zdůraznili přitom zejména silnou historickou a sociokulturní zakotvenost těchto kategorií a z nich vyplývajících strategií jednání. Tato podmíněnost přitom v České republice nezahrnuje jen trvající provázanost s obdobím vlády komunistického režimu, ale v řadě ohledů i dobu ještě starší. Především se jedná o návaznost na období První republiky (1918-1938), která však naopak je v řadě případů spíše deklarativní. Sociální a symbolický kapitál z období před rokem 1989 se ovšem zároveň nejrůznějším způsobem propojuje s dosaženými výsledky transformace a se vstupy z vyspělého světa, přičemž dochází k četným multidimenzionálním syntézám, projevujícím se v celé řadě institučních sfér a v jejich významné provázanosti. Především se jedná o vztahy mezi politickou a ekonomickou oblastí, částečně vyvolané dědictvím plánovaného hospodářství, ale výrazně rozšířené a posílené v prvních letech transformace; řada těchto socioekonomických vazeb přitom stojí na hranici zákona nebo i za ní.
Na základě provedeného kvalitativního šetření mezi českými podnikateli, kteří jsou v obchodních stycích se západní Evropou a západními podnikateli v České republice, přitom lze zdůraznit především jejich trvající fundamentálně odlišnou hodnotovou i behaviorální orientaci. Jinak řečeno, dosavadní neukončenost české transformace, respektive jejích deklarovaných cílů, jimiž je adaptace socioekonomických norem a behaviorálních modelů běžných ve vyspělých zemích. Největší rozdíly byly přitom nalezeny v případě postoje ke kategorii času, kdy české orientace na minulost a již dosažené výsledky stojí v příkrém protikladu k západoevropské orientaci na budoucnost. Ve vztahu jedince a nadindividuálních entit se projevuje český spotřební individualismus, dědictví komunistické minulosti, zatímco adopce liberálních norem je spíše jen deklarativní, nebere v potaz pozitivní působení větších sociálních celků a organizací a ani k němu nepřispívá. Příklade může být postoj ke státu, nejdůležitější transindividuální entitě, který je v českém podnikatelském prostředí vnímán negativně, jako "stát který bere" a proto je zároveň implicitně sankcionována možnost zneužívání státem poskytovaných výhod a zdrojů. "Stát který bere" je zároveň státem, "jemuž je možno vzít" kdykoli je to možné, aniž by byly tyto zdroje adekvátně opláceny. V některých regionech a odvětvích se přitom tato praxe široce rozšířila, zatímco západní podnikatelé v České republice se jí většinou vyhýbají nebo k ní nemají přístup. To souvisí s fungováním neformálních sociálních sítí a dalších mimolegálních praktik, včetně korupce, jež se především pro malé firmy stala existenční nezbytností; naopak velké zahraniční firmy jsou v některých případech s to svému okolí vnutit vlastní firemní kulturu. Odlišnosti mezi českými a západními podnikatelskými strategiemi se projevují také ve vztahu k majetku, k řízení a managerské organizaci a v pracovní činnosti vůbec (intenzita a způsob práce, různé typy flexibility atd.).
Platí přitom, že všechny tyto oblasti výraznou měrou ovlivňují výši transakčních nákladů a tím i ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost. To však neznamená absolutní (socio)ekonomickou superioritu západních podnikatelských zvyklostí, norem a strategií nad českými, tím méně v samotném českém prostředí. Na jednu stranu se zde totiž uplatňuje silné kontextuální ovlivnění, takže západní podnikatelé a firmy se v České republice adaptují, často sice nuceně a ne vždy v pozitivním smyslu, nicméně tato adaptace je nezbytná pro jejich fungování v daném prostředí. Navíc české prostředí v některých aspektech ovlivňuje i evropský hospodářský prostor jako celek. Nejdůležitější pozitivní odlišností českého socioekonomického jednání vůči západnímu, vyváženou ovšem řadou jiných negativních aspektů, je specifická funkční flexibilita, inovativnost a punktuální angažovanost. Přestože ne všichni západní podnikatelé a manageři v České republice v těchto vlastnostech a schopnostech spatřují výrazný podnikatelský přínos, jsou hojně využívány (a někdy i zneužívány) jak domácími tak i zahraničními firmami. Zároveň však dochází k jisté konvergenci českých socioekonomických norem a praktik k těm známým z vyspělého světa, což můžeme chápat jako neformální sbližování podnikatelských institucí. Prvořadou úlohu v něm hrají zahraniční podnikatelé a firmy působící v České republice, zatímco adaptivní schopnost českých podnikatelů, kteří jsou v obchodních vztazích s vyspělým světem, příliš značná není.
Zatímco autoři první studie se zaměřili na fungování současného českého podnikatelského prostředí, M. Skovajsa se ve své studii věnoval vývoji jeho vnějšího institucionálního rámce, zejména ve spojitosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Provedl kvalitativní výzkum mezi úředníky na různých stupních státní správy, kteří mají českou integraci do tohoto společenství na starosti a jejich zkušenosti a postoje srovnal s hostujícími západními administrátory (tzv. twinners). Zdůraznil přitom minimální vědomí kulturního šoku při setkání českého státního aparátu s ekonomickou, politickou a právní kulturou vyspělého světa, které je zdůvodňováno kontinuací prvorepublikových hospodářských a sociálních tradic. Negativní aspekty fungování samotného státního aparátu, na prvním místě korupce a informalita, přitom nejsou přehlíženy ani popírány, jejich zdroj však není spatřován v kulturních rozdílech, ale spíše v jiných faktorech, například nízkých mzdách a absenci dalších motivačních faktorů. Tento názor přitom vyniká především v percepci schopností a činnosti evropských úředníků z úhlu pohledu jejich českých kolegů. Prakticky jedinými pozitivními aspekty, jimiž česká státní správa překonávala evropskou, přitom jsou v oblasti pracovní flexibility a schopnosti improvizace; jenže i v těchto sférách je sporné, nejde-li toliko o výsledek nedostatečně fungujícího institucionálního prostředí. Autor zároveň upozornil na relativně malé znalosti domácích administrátorů v oblasti praktického fungování integračních procesů a s nimi spojených mechanismů správních institucí. Češí úředníci si přitom tyto rozdíly neuvědomují a nejsou s to připustit, stejně jako vysokou míru korupce a informality, rozhodně převyšující evropské standardy. Tím spíše to platí v oblasti, kterou sice ovlivňují, avšak do které sami nevstupují, tedy v oblasti institučního rámce podnikatelského prostředí. Většina integračních rozhodnutí v této sféře je zaměřena výhradně na oblast legislativního sbližování a makroekonomického působení, aniž by se hlouběji zabývala jejich praktickým dopadem nebo širšími zájmy českých podnikatelů. Nadto jde o rozhodnutí spíše krátkodobé a střednědobé povahy, za kterými nestojí hlubší ekonomicko-sociální vize budoucnosti, jejichž zájem je namnoze stroze utilitaristický.
Závěry dosažené dosavadním výzkumem a prezentované na stránkách tohoto sborníku budou v příštích letech dále prověřovány, korigovány a specifikovány v dalším průběhu výzkumu. Budou přitom použity jak kvalitativní tak i kvantitativní metody ekonomické sociologie. Výzkumné pole bude mimo jiné rozšířeno o analýzu široké sociální, politické i expertní recepce dosavadních výsledků české transformace prostřednictvím analýzy médií, sekundární literatury, focus groups i dalších interview. Dokončení výzkumu a souhrnná prezentace jeho výsledků odborné i laické veřejnosti je plánováno v roce 2005.

Klíčová slova

Česká republika - dějiny 1992; Evropská unie - rozšiřování; transformace; ekonomická sociologie; soudobé dějiny; kulturní hodnoty