Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2008:2 Aktéři rozvoje regionu - Orlicko

Zdenka Vajdova (ed.)

Základním cílem publikace je deskripce dvou faktorů, jejichž vliv na rozvoj území je podstatný. Je to stupeň rozvoje občanské společnosti v území a podoba sociální sítě aktérů místního rozvoje. Územím, které je předmětem studia, je Orlicko v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí; přesně je vymezeno územím Sdružení obcí Orlicko na polské hranici. Na rozvoj občanské společnosti Orlicka ukazují jak indikátory politické a občanské participace, tak i indikátory partnerství mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem. Indikátory jsou zjišťovány z národních a regionálních statistik a databází a rovněž z výzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění. Sociální síť nejdůležitějších aktérů místního rozvoje je aproximována 35 institucemi veřejného, podnikatelského a neziskového sektoru. Data o síti jsou získána specializovaným dotazníkovým šetřením představitelů těchto institucí. Kvantitativní charakteristiky sítě, jako jsou hustota, centralita nebo centralizace sítě, nevykazují žádné extrémní hodnoty, které by naznačovaly mimořádné podmínky pro spolupráci tří sektorů. Veřejný sektor je však zřejmým motorem místního rozvoje. Publikace je doplněna historickým pohledem na politiku osídlování pohraničí v letech 1945–1950, který je založen na studiu dokumentů českých i zahraničních archivů. Důležitou součástí publikace je rekapitulace současných přístupů k pohraničí ve smyslu typologií, k nimž sociologické, geografické a historické výzkumy dospívají.

Klíčová slova

aktéři místního rozvoje, občanská společnost, participace, analýza sociální sítě, výzkumy českého
pohraničí, poválečná osídlovací politika, Orlicko

Shrnutí

Publikace je souborem čtyř autorských textů, které jsou součástí řešení projektu „Rozvojové zájmy pohraničí (na příkladu Orlicka)“, podpořeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Národního programu výzkumu II (evidenční číslo projektu 2D06001) na dobu 2006–2011. Orlickem rozumíme území Sdružení obcí Orlicko v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí, na hranici s Polskem. Jednotlivé texty představují různé úhly pohledu na problematiku pohraničí, ale všechny směřují k pochopení rozvojových zájmů těchto území a možností jejich realizace v rozšiřující se Evropě. Historický pohled představuje studie Heleny Noskové. Věnuje se procesům a událostem, k nimž došlo v pohraničí českých zemí v období 1945–1950. Politika osídlování a doosídlování pohraničí z těch let byla po válečných událostech dalším vážným zásahem do demografické a sociální struktury
území s řadou nezamýšlených důsledků. Ať zamýšlené, nebo nezamýšlené důsledky této politiky je nutné brát v úvahu při strategickém plánování rozvoje těchto území. Ve studii je popsána typologie pohraničních území, založená na míře kontinuity původního, v tomto případě předválečného, obyvatelstva, kterou využívá řada historických studií přesunů, odsunů a dalších migračních pohybů v pohraničí. Výsledky vlastního autorčina studia dokumentů uložených v Národním archivu a v dalších
archivech v České republice a rovněž dokumentů Russkogo Gosudarstvennogo Archiva Sociologičesskoj i Političeskoj Istorii (RGASPI) a Russkogo Gosudarstvennogo Ekonomičeskogo Archiva v Moskvě (RGEA) dokládají hlubokou souvislost poválečné migrační politiky v Československu s migrační politikou Sovětského svazu ve 30. a 40. letech. Souvislost se dá popsat jako „následování příkladu“, a to jak institucionálně – Osídlovací úřad byl zřízen podle sovětského vzoru a postupně se dostal zcela pod řízení Osídlovací komise Ústředního výboru KSČ –, tak v politice samotné. Ideologickým cílem bylo pomocí soustředěného tlaku a sociální péče vytvořit v nových obyvatelích pohraničí spolehlivé zázemí politiky komunistické strany. V krizových letech režimu (1968, 1989) se však ukázalo, že obyvatelstvo je komunistickou mocí méně zkorumpované, než by se dalo očekávat.
Vymezení pohraničních území je založeno na řadě různorodých přístupů. O jedné typologii jsme se zmínili. Některé další přístupy k vymezení pohraničních regionů jsou popsány ve studii Daniela Čermáka. Na základě studia řady současných sociologických a geografických výzkumů popsal kritéria typologií a sestavil jejich přehled, který doplnil o euroregiony. Poté se pokusil zařadit Orlicko do jednotlivých typologií. Je zřejmé, že charakteristika určitého typu pohraničního regionu v určitém výzkumu by mohla být platná i pro Orlicko k tomuto typu přiřazenému. Tento typ sekundárního výzkumu tak přinesl cenné poznatky o regionu Orlicko po roce 1993. Nejdůležitějším vkladem studie je velmi detailní prozkoumání změn počtu obyvatel v jednotlivých obcích Sdružení obcí Orlicko mezi censy 1930 a 1950. Je založeno na datech Historického lexikonu obcí České republiky 1869–2005 a na
Statistisches Gemeindelexikon des Landes Böhmen (vom Dezember 1930). Výsledek je na třetím obrázku Čermákovy studie.
Občanská společnost v regionu Orlicko je námětem studie Jany Stachové. Na rozvoj občanské společnosti Orlicka ukazují jak indikátory politické a občanské participace, tak indikátory partnerství mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem a samotný stav neziskového sektoru. Indikátorem politické participace je ve studii volební účast ve volbách 2002–2006 do všech zastupitelských sborů, a to na všech úrovních. Podle něj patří okres Ústí nad Orlicí k okresům s nejvyšší hladinou politické participace. Důvěru k politickým a veřejným institucím však bylo možné sledovat jenom na úrovni krajů. Z výzkumů CVVM vyplývá, že respondenti v Pardubickém kraji vyjadřují relativně vysokou míru důvěry v krajská a obecní zastupitelstva. Občanská participace je zprostředkována počtem nestátních neziskových organizací v Pardubickém kraji a jeho okresech. Jejich počet se v letech 2004 a 2006 zvýšil a rovněž institucionalizace sektoru se prohloubila, jak o tom svědčí existence a práce Koalice nevládek Pardubicka. Pokud jde o Orlicko samotné, zaostává oproti ostatním regionům Pardubického kraje zejména ve financování neziskového sektoru a v relativním počtu neziskových organizací. Partnerství soukromého, veřejného a neziskového sektoru na Orlicku má svůj počátek již v 1. polovině 90. let a jeho účelem byla snaha o nápravu špatného stavu životního prostředí. Tehdy se obce a organizace označené jako původci znečištění a také odborné firmy sešly při řešení problémů životního prostředí. Partnerství pokračovalo při přípravě regionálního strategického rozvojového plánu a v současnosti má svůj výraz v ustavení Místní akční skupiny Orlicko v roce 2006. Institucionální aktéři místního rozvoje Orlicka a jejich sociální síť je předmětem analýzy Zdenky Vajdové v poslední studii publikace. Soubor nejdůležitějších aktérů místního rozvoje je aproximován 35 institucemi veřejného, podnikatelského a neziskového sektoru, z nichž velká část je členy Místní akční skupiny Orlicko. Data byla získána specializovaným dotazníkovým šetřením představitelů těchto institucí. Otázky formalizovaného standardizovaného rozhovoru zjišťovaly postoje ke spolupráci a participaci sektorů v místním rozvoji, názor na využití Strukturálních fondů EU, sociální kapitál a sociální sítě aktérů místního rozvoje.
Relační data byla podrobena analýze sociálních sítí za využití softwaru UCINET. Kvantitativní charakteristiky sítě institucionálních aktérů místního rozvoje Orlicko, jako hustota, centralita nebo centralizace sítě, nevykazují žádné extrémní hodnoty, které by naznačovaly mimořádné podmínky pro spolupráci tří sektorů. Výhody a možnosti spojené s pozicí aktéra v síti Orlicko jsou spíše nerovnoměrně rozloženy. Vyniká ústřední pozice Sdružení obcí Orlicko, svazku Rozvoj regionu obcí Pod Zemskou branou a pozice podnikatelského subjektu REDEA Žamberk, zajišťujícího management jak Sdružení obcí Orlicko, tak Místní akční skupiny Orlicko. Veřejný sektor je však zřejmým motorem místního rozvoje. Analýza názorů představitelů institucí-aktérů místního rozvoje přinesla několik zajímavých, ale nepřekvapivých závěrů. Stručně je lze shrnout takto: princip partnerství a participace je uplatňován především ve své deklarativní podobě; projekty technické infrastruktury, rozvoje dopravy a informačních technologií vytěžily ze Strukturálních fondů EU v letech 2004–2006 nejvíce; samosprávné instituce v dosažitelné vzdálenosti a znalost jejich agendy podporují důvěru aktérů místního rozvoje k těmto institucím.