Ta cizí slova

[Hovorna]

V minulém sešitě N. Ř. (str. 250) bylo vykládáno o tom, jak různí lidé proplétají rádi své řeči cizími slovy, ale neznajíce dobře jejich správného tvaru anebo jejich náležitého významu, komolí je anebo jich užívají ve smyslu nevlastním a činí se tak směšnými.

Ale slovy cizími nemusí býti vždycky slova cizího původu, mohou to býti i slova česká, jichž se buď užívá zřídka anebo která obíhají jen v určité společnosti. Bývají to v ústech lidí prostých vybraná slova spisovného jazyka, u jiných lidí zase názvy odborné věcí jim neznámých a pod. I tu dochází často ke komolení, k nesprávnému užití významovému a k jiným směšnostem, které by měly odstrašovati každého, kdo chce mluviti vznešeněji nebo učeněji, než nač stačí.

Je známo na př., jak často je slýchati, že se někdo v tom neb onom umění vystříbřil, že má vystříbřený sluch m. vytříbil, vytříbený. Jeden starý pán říkával svým poddaným před maturitou, aby dávali studentům k výkladům nějakou »znělku«, tak asi 10—1 5 veršů; slovo »znělka« bylo mu patrně lepším nebo snaddomněle odbornějším názvem než obyčejné slovo »básnička«.

Podobná nehoda se přihodila před nedávnem Národní Politice (22. října). Píšíc o demonstracích proti okresnímu hejtmanství v Chrudimi, připojila ke svému referátu tento povzdech: »Tak vzniká nedostatek uhlí a tak demonstruje se proti úřadům republiky, které nenesou viny[1] na tomto hospodářství, působícím želaný rozvrat naší veřejné správy.« Tak jsme se zarazili, když jsme to čtli, a ještě jednou jsme se podívali na záhlaví listu. Želaný rozvrat? Z celého smyslu uvedeného místa je zřejmo, že si Nár. Pol. chtěla postesknouti jako tak často nad žalostným rozvratem naší veřejné správy, nad rozvratem, jehož je nám všem žel, jehož želíme, a tak se jí připletl »želaný rozvrat«. Co je želaný? Želati je v spis. češtině slovo nové, přešlo k nám (a patrně i do slovenštiny) z ruštiny a znamená přáti si, toužiti; želaný rozvrat je tedy vytoužený, žádoucí rozvrat. Tak to zajisté Nár. Pol. nemínila a ani my jí takových bolševických tajných přání imputovati nemíníme.

Naše řeč 9, ročník 3/1919

Předchozí B. Hk.: Slovenština v čítance pro obecné školy

Následující Pokládati někoho něčím