Zřetelem k čemu

—il.

[Drobnosti]

Zdá se, že se tento nesprávný výraz začíná ujímat v úředních písemnostech místo správného „se zřetelem k čemu“. Čteme na př. v úředním spisu: „Zřetelem k dopisu ministerstva financí ze dne… upozorňujeme, že…“ Je to napodobení obratu vzhledem k čemu, arci chybné. Nehledíc ani k tomu, že slova zřetel a vzhled mají různý význam, takže je nelze prostě zaměňovat, je třeba dbáti jazykového vývoje, a ten dospěl zcela nepochybně k vazbám „se zřetelem nač“ anebo „se zřetelem k čemu“ a „vzhledem nač“ anebo „vzhledem k čemu“. Není těžké vysvětliti si, proč je při slově zřetel v tomto případě pád předložkový, kdežto při slově vzhled prostý 7. pád. Základní význam, z něhož se došlo ke spojení „se zřetelem k čemu“, je ‚zrak, zření‘; slovo zřetel je odvozeno od slovesa zříti příponou -tel a tou, jak je známo, tvoří se jména činitelů. Tento význam proniká ještě dnes ve rčení „míti co na zřeteli“, t. j. na očích; „pustiti něco se zřetele“, t. j. s očí, z dohledu; „obraceti zřetel k čemu“, t. j. zrak, oči, pohled atd. Je jasné, že i spojení „činiti něco se zřetelem k čemu“ znamená vlastně ‚činiti něco se zrakem, s pohledem obráceným k čemu nebo nač‘, a že se tedy nemůže obejíti bez předložky se. Podstatné jméno vzhled však má původně význam ‚vzezření, vzhlédnutí, ohled‘, tedy vyjadřuje nikoli činitele, nýbrž činnost, a proto může být v našem spojení pouhý 7. pád způsobový (vztahový). Dříve se spojoval 7. pád slova vzhled s 2. pádem příslušného jména a říkalo se „vzhledem čeho“; tak na př. čteme u Komenského: „Náhodní případkové (t. j. náhodné události) že jsou, připouštím; ale vzhledem nás, a ne vzhledem řízení božího“, t. j. strany, stran nás atd. Avšak 2. pád tu byl nahrazen předložkovým pádem nač nebo k čemu, a tyto vazby se drží podnes.

Naše řeč 4, ročník 25/1941

Předchozí Š.: Sporožiro

Následující Židoveský