Židoveský

[Drobnosti]

(F. H.) O poměru kratších a delších přídavných jmen tvořených z místních jmen na -ice psala NŘ. už několikrát, nejobšírněji v roč. XVIII, 270 n., XX, 70 n. a XXI, 58 n. Od jména Židovice by se mechanicky utvořilo příd. jméno židovický a tomu dává přednost zvyklost spisovná; příslušníci oné obce užívají příd. jména židoveský, utvořeného z kmene zkráceného o příponu -ice, podobně jako je z Pardubice utvořeno příd. jméno pardubský (vedle tvaru pardubický, běžného v jazyce spisovném), k Budějovice budějovský (vedle budějovický), ke Kunovice kunovský (vedle kunovický) atd. Delší tvary na -ický se proti tvarům kratším ujímají pro svou větší zřetelnost. Také tvar židovický je zajisté zřetelnější než židoveský, srov. novoveský k Nová ves, ctiněveský ke Ctiněves, nelahozeveský k Nelahozeves a p. Podle jmen j. novoveský, ctiněveský bylo do příd. jména židoveský vloženo e před příponu -ský (neboť podle kunovský a p. bychom čekali tvar židovský), a to nepochybně proto, aby se rozlišilo od stejně znějícího přídavného jména k podst. jménu žid.

Naše řeč 4, ročník 25/1941

Předchozí —il.: Zřetelem k čemu

Následující J. V. Bečka: O přechodníku v současné beletrii, I.