Reforma

[Hovorna]

(R. S.) Také jsme již čtli v 2. p. mn. č. reform i reforem. Teoreticky správnější by byl tvar reform, protože pohybné e je vlastně střídnicí praslov. jerové samlohlásky, které v cizím slově ovšem nikdy nebývalo; ale právě v 2. p. mn. č. si vede čeština křížením rozličných obdob tak libovolně, že by bylo směšné žádati, aby pohybné e měla jen, kde je na místě podle etymologie. Jediná rada, jakou zde filologie může dáti, jest držeti se převládajícího zvyku a nejbližších obdob. Co je převládající zvyk, nevíme, protože nemáme statistiky tvarů reform — reforem (snad by se ukázal častějším tvar první); nejbližší obdoba je u slova forma, a podle ní, protože každý říká i píše forem, ne form, měli bychom psáti i reforem (podobné tvary jsou i luceren, cisteren). Ale i zde bychom narazili na novou neshodu. Každý říká foremný, neforemný a měli bychom podle toho říkati také reforemný nebo reforemní, ale máme reformní prádlo, reformní gymnasia. Jazyk je věc, která se někdy velmi nerada dává říditi.

Naše řeč 4, ročník 9/1925

Předchozí Putna

Následující Skříně