Skříně

[Hovorna]

(J. H.) Pravidla čes. pravopisu se řídí zásadou, aby se v 1. p. jedn. čísla podst. jmen podle vzoru duše zachovával aspoň v jazyce spisovném tvar plný, pokud z jazyka úplně nevymizel. Proto učí psáti »země, skříně« a ve 4. p. »zemi, skříni«; tvary země, zemi jsou dosud v užívání (kromě příslovečného výrazu »na zem«) — země česká, českou zemi —, tvary skříně, skříni je dnes ovšem už málo slyšeti, a nepokládali bychom proto za chybu psáti v obou pádech »skříň«. — Vyrovnati účet, vyrovnati se s věřitelem je výraz správný; bylo o tom v NŘ. 7, 36; ani smlouvu uzavříti není rčení nesprávné, jak bylo rovněž už v NŘ. vyloženo (3, 190). — Sloveso obdržeti není germanismus, ale chybuje se v jeho užívání tím, že se zbytečně směšuje se slovesem dostati a že se tím stírá jeho určitější význam ‚dosíci něčeho, oč usilujeme‘; i o tom jsme již v NŘ. několikrát vykládali (naposled 7, 64). — »Hemžiti se něčím« je výraz docela správný (v. Gebauer-Ertl, 2, str. 168). — Že píšeme jednou »v Bílkově ul.« a hned za tím »v ul. Čelakovského« (se slovem »ulice« po každé na jiném místě), není z nedůslednosti. Přívlastek shodný (adjektivní) mívá v češtině místo před podst. jménem (Záhořovo lože, Matčina kletba atd.), přívlastek neshodný (vyjádřený na př. 2. pádem jména podst.) za ním (Zlomky epopeje, Knihy veršů atd.).

Naše řeč 4, ročník 9/1925

Předchozí Reforma

Následující Voda Dolní Dobrá