Fotografická soutěž Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR

Ve spolupráci s Odborem mediální komunikace AV ČR, Botanickým ústavem AV ČR a Ústavem molekulární biologie rostlin BC AV ČR

Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR  Akademie věd České republiky  Ústav molekulární biologie rostlin BC AV ČR  Botanický ústav AV ČR

soutěž

inspirace

Nejste si jisti, co přesně jsme mysleli „rostlinou s příběhem“? Místo nudného vysvětlování jsme pro vás raději připravili tyto ukázkové fotografie s texty.

Několik doporučení, jak psát příběh, najdete ve zvláštní rubrice. Druhý ročník soutěže už skončil, ale pokud vás baví psát o přírodě, mohou vám naše tipy pomoci.

   

 

Modrá je dobrá

To ví nejen autor stejnojmenné písně, ale každá květina. Jak všichni víme, rostliny rostou směrem ke světlu. Záleží však na jeho barvě. Zde jsme na semenáček ředkvičky posvítili z jedné strany modře a ze druhé červeně. Během dvou hodin se ředkvička ohnula k modrému světlu. Ohyb rostliny totiž řídí světlocitlivé bílkoviny (fotoreceptory), které reagují výhradně na modrou barvu.

Foto J. Kolář, Ústav experimentální
botaniky AV ČR.

  

 

 

Rostlinná pohlednice

Na Novém Zélandu roste tento keř, někdy i menší
strom – Brachyglottis rotundifolia. Jeho kožovité, zespodu bíle plstnaté listy měly dříve poněkud bizarní využití. Z novozélandského ostrova Stewart Island je turisté posílali místo pohlednic. Bylo to originální a zároveň praktické, protože na spodní stranu listu se dá dobře psát. Zajímalo nás, zda je tato tradice stále živá. Na dva listy jsme nalepili známky, napsali vzkazy a poslali je do Evropy. Dorazily oba, dokonce dříve než
běžné pohledy.

Foto M. Kolář, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

 

 

 

 

 

Zelená slípka

Kapradiny se obvykle množí výtrusy. U novozélandského druhu sleziníku Asplenium bulbiferum se ovšem vyvinul další, dosti neobvyklý způsob reprodukce. Tato kapradina je „živorodá“. Na listech vznikají mladé rostlinky, které později odpadnou a na zemi zakoření. Pozoruhodná životní strategie byla inspirací pro anglické jméno rostliny – hen and chickens, tedy slepice s kuřaty.

Foto M. Kolář, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

 

  

 

 

Laskavý sameček

Tak jako většina laskavců, i laskavec ocasatý (Amaranthus caudatus) má jednopohlavné květy. U tohoto druhu se v každém květenství vytvářejí nejdříve samčí květy a teprve později samičí. Obojí jsou velmi malé, velké jen asi 1 milimetr. Pouhým okem jsou zcela nezajímavé. Jejich decentní krása vynikne až pod mikroskopem. Na snímku mladý samčí květ s pěti tyčinkami.

Foto J. Kolář a Z. Vondráková,
Ústav experimentální botaniky AV ČR.

 

 

 

 

 

Kešu oříšky naživo

Oříšky kešu jsme zvyklí vídat jen v regálech obchodů. Při stáži v Brazílii jsem zjistila, že pocházejí z tohoto stromu, Anacardium occidentale (ledvinovník západní). Takto vypadá květenství s mladými nezralými plody. „Oříšky“ jsou semena. Překvapilo mne ale, že jedlá je i dužnatá část pod vlastním plodem. V Brazílii se z ní lisují džusy, přidává se do jogurtů a připravují se z ní různé sladkosti. Chutí připomíná fíky.

Foto I. Rohoušová, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.

  

 

 

Drsňáci ze sousedství pekla

Na mých cestách mne překvapilo, v jak extrémním prostředí dokážou některé rostliny přežít, a dokonce i celkem prosperovat. Na obrázku je patrně nějaký druh šťovíku, který se mi nepodařilo přesně určit. Vyfotografoval jsem ho v lávových polích na svazích Etny, kde jsou jeho trsy téměř jedinou viditelnou známkou života.

Foto M. Kolář, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

 

 

 

 

 

Ekologické nádobí

Tento druh tykve slouží v Tanzánii překvapivě nikoli k jídlu, ale k produkci "ekologického nádobí". Jak nám řekl průvodce na naší cestě Tanzánií, místní lidé vyrábějí nádoby z uschlých plodů. Velmi praktické, že? Navíc i šetrné k životnímu prostředí, protože pro recyklaci stačí odložit na kompost.

Foto I. Rohoušová, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.

 

 

 

Neklíčí jen semena

Klíčí také pylová zrna. Vyrůstá z nich pylová láčka, nepostradatelná pro oplození semenných rostlin. Dopravuje totiž samčí buněčná jádra do vajíčka. Zde jsem zachytil velmi mladou láčku tabáku. Právě začíná růst z jednoho ze čtyř pórů – ztenčených oblastí v buněčné stěně pylového zrna. Zrno je velké asi pět setin milimetru, ale než se láčka probojuje k vajíčku, může dosáhnout délky až několik centimetrů!

Foto L. Synek,
Ústav experimentální botaniky AV ČR.

 

 

 

 

 

Povzdech dubu: s lidmi je kříž

Zamlada posloužil kmínek dubu jako sloupek ohrady. Ocelové lano se pozvolna zařezávalo do kůry a svým tlakem povzbuzovalo růst pletiv kmene okolo něj. Po létech ztratila ohrada svůj význam, lano se již zčásti rozpadlo, kmen však roste dále. Jen ten kříž už s ním zůstává.

Foto I. Babůrek, Ústav experimentální
botaniky AV ČR.