str. 84-86
Antilopa vraná (Hippotragus niger) zahrnuje 4-5 tradičních poddruhů v jižní a východní Africe. Jedním z nejméně prozkoumaných a nejvzácnějších, ale zároveň nejzajímavějších je H. n. variani z izolované populace v Angole. Diskutována její historie, morfologie, stupeň ohrožení i problematické postavení taxonu na základě molekulárně biologických studií.
Anonymus (2005): At last: Photographic proof the giant sable antelope survived the civil war. Gnusletter 24(1): 2.
Anonymus (2005): Angolian wins UK´s top conservation award from HRH The Princess Royal. Gnusletter 25(1): 5-6.
Dobroruka L. J. (1987): Antilopy V. - Přímorožci. Živa XXX(6): 230-232.
Estes R. D. (2000): Paleolithic art as a resource in artiodactyl paleobiology, str. 234-246. In: Vrba E. S.,
Schaller G. B. (eds.), 2000. Antelopes, deer, and relatives – Fossil record, Behavioral Ecology, Systematics, and Conservation, Yale University Press, New Haven and London, 342 str.
Groves C. P. (1983): A new subspecies of Sable antelope, Hippotragus niger (Hartus 1838). Rev. Zool. afr. 97(4): 821-828.
Iyengar A., Diniz F. M., Gilbert T., Woodfine T., Knowles J., Maclean N. (2006): Structure and evolution of the mitochondrial control region in oryx. Molecular Phylogenetics and Evolution 40: 305-314.
Kingdon J. (1997): The Kingdon field guide to African mammals. Natural World, Academic Press, San Diego, 465 str.
Pitra C., VazPinto P., O´Keeffe B. W. J., Willows-Munro S., van Vuuren B. J., Robinson T. J. (2006): DNA-led rediscovery of the giant sable antelope in Angola. Eur. J. Wildl. Res. 52: 145-152.
Robovský J., Zrzavý J. (2007): Senzační objev druhého levharta obláčkového? Když se novým druhem stane starý známý. Vesmír 86(9): 568-571.
Volf J. (1994): Antilopa vraná a její chov v pražské zoo. Živa XLII(2): 88-89.
Walker J. F. (2002): A certain curve of horn. The hundred-year quest for the Giant Sable Antelope in Angola. Atlantic Monthly Press, New York, 478 str.
Angolská antilopa vraná, neboli obrovská (Hippotragus niger variani) z přírodovědného muzea v New Yorku s výrazně dlouhými rohy typickými pro tuto formu. Foto P. Lupták