Pozor! Jste na stránkách 1. ročníku, který se konal v roce 2008.

Aktuální informace o letošním 2. ročníku najdete na stránkách fotopribeh2009.avcr.cz.

Nejste si jisti, co přesně myslíme „rostlinou s příběhem“? Zde jsme pro vás připravili několik nesoutěžních příkladů fotografií s doprovodnými texty. Věříme, že vás zlákají k návštěvě výstavy nebo k prohlédnutí výběru nejlepších příspěvků došlých do soutěže. O nich si troufáme tvrdit, že jsou většinou ještě krásnější a zajímavější než tyto inspirační.

		Modrá je dobrá. To ví nejen autor stejnojmenné písně, ale každá květina. Jak všichni víme, rostliny rostou směrem ke světlu. Záleží však na jeho barvě. Zde jsme na semenáček ředkvičky posvítili z jedné strany modře a ze druhé červeně. Během dvou hodin se ředkvička ohnula k modrému světlu. Ohyb rostliny totiž řídí světlocitlivé bílkoviny (fotoreceptory), které reagují výhradně na modrou barvu. Foto J. Kolář, ÚEB.
Arktická krasavice. Květina nazývaná Arctic riverbeauty, což znamená arktická říční kráska. Je to druh vrbovky, Epilobium latifolium (někdy se používá i jméno Chamerion latifolium). Je dosti rozšířená v Severní Americe, v Evropě jde ale o vzácnost, která roste pouze na Islandu. Tam jsem ji také fotografoval. Foto M. Kolář, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
		Povzdech dubu: s lidmi je kříž. Zamlada posloužil kmínek dubu jako sloupek ohrady. Ocelové lano se pozvolna zařezávalo do kůry a svým tlakem povzbuzovalo růst pletiv kmene okolo něj. Po létech ztratila ohrada svůj význam, lano se již zčásti rozpadlo, kmen však roste dále. Jen ten kříž už s ním zůstává. Foto I. Babůrek, ÚEB
Laskavý sameček. Tak jako většina laskavců, i laskavec ocasatý (Amaranthus caudatus) má jednopohlavné květy. U tohoto druhu se v každém květenství vytvářejí nejdříve samčí květy a teprve později samičí. Obojí jsou velmi malé, velké jen asi 1 milimetr. Pouhým okem jsou zcela nezajímavé. Jejich decentní krása vynikne až pod mikroskopem. Na snímku mladý samčí květ s pěti tyčinkami. Foto J. Kolář a Z. Vondráková, ÚEB.
		Kešu oříšky naživo. Oříšky kešu jsme zvyklí vídat jen v regálech obchodů. Při stáži v Brazílii jsem zjistila, že pocházejí z tohoto stromu, Anacardium occidentale (ledvinovník západní). Takto vypadá květenství s mladými nezralými plody. „Oříšky“ jsou semena. Překvapilo mne ale, že jedlá je i dužnatá část pod vlastním plodem. V Brazílii se z ní lisují džusy, přidává se do jogurtů a připravují se z ní různé sladkosti. Chutí připomíná fíky. Foto Iva Rohoušová, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.
Drsňáci ze sousedství pekla. Na mých cestách mne překvapilo, v jak extrémním prostředí dokážou některé rostliny přežít, a dokonce i celkem prosperovat. Na obrázku je patrně nějaký druh šťovíku, který se mi nepodařilo přesně určit. Vyfotografoval jsem ho v lávových polích na svazích Etny, kde jsou jeho trsy téměř jedinou viditelnou známkou života. Foto M. Kolář, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
		Ekologické nádobí. Tento druh tykve slouží v Tanzánii překvapivě nikoli k jídlu, ale k produkci "ekologického nádobí". Jak nám řekl průvodce na naší cestě Tanzánií, místní lidé vyrábějí nádoby z uschlých plodů. Velmi praktické, že? Navíc i šetrné k životnímu prostředí, protože pro recyklaci stačí odložit na kompost. Foto Iva Rohoušová, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.
Neklíčí jen semena. Klíčí také pylová zrna. Vyrůstá z nich pylová láčka, nepostradatelná pro oplození semenných rostlin. Dopravuje totiž samčí buněčná jádra do vajíčka. Zde jsem zachytil velmi mladou láčku tabáku. Právě začíná růst z jednoho ze čtyř pórů – ztenčených oblastí v buněčné stěně pylového zrna. Zrno je velké asi pět setin milimetru, ale než se láčka probojuje k vajíčku, může dosáhnout délky až několik centimetrů! Foto L. Synek, ÚEB.