 |
| |
 |
 Konference o srovnávacím výzkumu bydlení, Delft, Nizozemsko, 24.3. – 25.3. 2010 |
| autor> Jan Sládek
( jan.sladek@soc.cas.cz )
|
 |
Socioweb 05/2010, rubrika Teorie pro všechny
Klíčová slova: vzdělávání, bydlení, metodologie
Konference o srovnávacím výzkumu bydlení „Comparative Housing Research - Approaches and Policy Challenges in a New International Era“ byla pořádána pracovní skupinou Comparative Housing Policy při European Network of Housing Research. Podle organizátorů se počet účastníků pohyboval mezi 100 – 125 osobami. Soubor abstraktů čítá informace o celkem 56 pracech, které se týkají situace nejen v evropských, ale i asijských či afrických zemích. Přibližně polovina prací je pak dostupná v podobě „konference paperu“.
Zajímavostí je to, že na konferenci zdaleka nevystupovali jen vědci či přesněji odborníci z oboru společenských věd. Aktivně se účastnili i zástupci mezinárodních organizací (Světová banka), ale i architekti a plánovači. Otevřel se tedy velký prostor pro diskusi odborníků z nejrůznějších organizací.
Jedním z cílů konference bylo sledování a hodnocení dopadů ekonomické recese v různých částech světa (poměrně podrobně byla představena situace v asijském regionu), dále problematika transferu politiky bydlení mezi různými zeměmi či regiony a zhodnocení role mezinárodních organizací v tomto procesu. Vedle těchto otázek byl na konferenci dán rozsáhlý prostor diskusi teoreticko-metodologické, o které je pojednáno podrobněji níže.
Konferenci zaštítil jeden z hlavních odborníků na teorii a metodologii srovnávacích výzkumů, jeden ze zakladatelů prestižního periodika Housing, Theory and Society, Jim Kemeny. Ve svém příspěvku Convergence and Divergence in a Multi-Polar World shrnul své více než dvacetileté úsilí na poli výzkumu bydlení. Své první dodnes často užívané koncepty představil už v knize Housing and Social Theory (1991), kde pro oblast bydlení, respektive politiky bydlení, upravuje pojem ideologie. Myslí jí zejména neoliberální představu o tom, že jediným sektorem bydlení je bydlení vlastnické, což je podle Kemenyho často spojeno s tlakem na snížení ochrany nájemníka.
Koncept konvergence a divergence, tedy zjednodušeně toho, zda se politiky a situace různých zemí spíše sjednocují či „jde spíše každý vlastní cestou“, byl jednou z hlavních součástí teoreticko-metodologické diskuse. Zejména příspěvky autorů ze zemí střední a východní Evropy připomínaly, že koncept konvergence, v podobě přiblížení se „západu“, byl často spíše politickým cílem než realitou. Dá se říci, že celkově byly tyto koncepty podrobeny kritice – včetně metodologické stránky. Kdy a jak lze určit, zda se trajektorie různých oblastí sbližují či naopak, je totiž do velké míry arbitrární rozhodnutí.
Jednu z metodologických pomůcek ke srovnávání situace v různých zemích nabídli Bo Bengtsson a Hannu Ruonavaara ve svém příspěvku o konceptu path-dependence, který se svými kolegy aplikovali pro Skandinávii. Tento koncept zkoumá historii dané oblasti jako sled klíčových rozhodnutí, která uzavřou jiné cesty vývoje či radikálně zvýší náklady na jejich realizaci. Pomocí takové interpretace historie se snaží srovnávat jednotlivé „trajektorie“ a rozhodnout tak o míře jejich shody či rozdílnosti.
V neposlední řadě je třeba zmínit skupinu příspěvků, které se zabývaly mezemi srovnání na základě analýzy kulturní či jazykové struktury. Tento rozdíl se stal obzvláště patrným u případových studií z neevropských oblastí (např. slumu v JAR), kde samo pojetí domova znamená něco odlišného než u nás (větší spojení s rodinou, komunitou). Tyto rozdíly však existují a jsou známy i uvnitř Evropy – stačí si jen srovnat sociální bydlení v ČR, Francii a třeba Nizozemí (kde, pro zajímavost, velkou část tohoto sektoru obhospodařují neziskové organizace).
Účast na konferenci pak i v neformální diskusi ukázala, že fenomén bydlení a jeho různé metodologické i politické pojetí tvoří pestrý svět odlišných přístupů a řešení. A pokud jde o mne, připomínka toho, že jiný svět je možný, je mi základem vědění obecně.
|
| |
|
|
 |
|
 |
