Pomník prof. Otto Wichterla - autorská zpráva
Narozen 1960
1978 –
1982 Střední uměleckoprůmyslová škola Praha
1982 – 1987 Akademie výtvarných umění Praha – obor
sochařství
1987 – zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví (J. David,
S. Diviš, Z. Lhotský, S. Milkov, P. Nikl, J. Róna, F.
Skála, Č. Suška)
Zastoupení ve
sbírkách :
Národní galerie v Praze, Alšova Jihočeská galerie v
Hluboké nad Vltavou, Muzeum umění v Olomouci, Galerie
moderního umění v Hradci Králové
2002 – 2004 spolupráce na návrhu pavilonu Indonéská džungle, ZOO Praha
Průvodní zprava pro 1. kolo veřejné soutěže
Pomník
Pomník geniálnímu chemikovi Ottovi Wichterlovi po několika
počátečních nápadech týkajících se jeho nejznámějšího
objevu - gelu vhodného pro výrobu kontaktních čoček -
přešel do abstraktnější roviny a čerpal spíše z jeho
schopnosti tvořivě myslet a myšlenky proměňovat v reálné
použitelné vynálezy. Úctyhodné množství jeho
patentovaných vynálezů mně nakonec dovedlo k myšlence,
vytvořit pomník ve fraktálové struktuře, zdůrazňující
právě aspekt šíře a množství strukturovaně rostoucích
myšlenek.Vyšel jsem však ještě z několika dalších
pohledů na tento zajímavý úkol, a to například z okolního
prostředí, ve kterém by byl pomník umístěn, z výtvarného
pohledu, který se týká hlavně formy celé plastiky, a nakonec
i z technických možnosti použitého materiálu. Návrh
pomníku tvoří tedy bronzová deska o rozměrech 120 cm na 225 cm
a tloušťce 2 cm se jménem vědce a s datem narození a
úmrti. Deska je kolmo postavená na bronzové desce soklu a
postupně se dělí nebo rozkvétá až na 64 koncových hranolů
2 cm na 2 cm o délce 20 cm. Do každé ze stěn hranolu bude
vyryto číslo jednoho z jeho dvouset patentů. Dělením se
deska proměňuje v rostlinu a tato proměna je patrná
zvláště, když divák plastiku obejde a uvidí ji z boku. V tu
chvíli se pomník promění ve volnou plastiku a výrazně se
propojí se stromy okolního parku. Jednoduchá forma a
geometrické pravidelné dělení odpovídá a snaží se o
souznění s architekturou celé budovy makromolekulárního
ústavu. Abych plastiku dobře umístil, ale hlavně aby okolí
celého pomníku dostalo jasnou a koncepční podobu, vyzval jsem
ke spolupráci architektonické studio, se kterým jsem již
dříve úspěšné spolupracoval. Po společné prohlídce
místa budoucího pomníku jsme se shodli na umístění.
Umístěni
Jako architekt považuji za velmi důležité, že plastika
nemá "zadní" stranu. Proto jsem ji umístil na
křížení přístupové cesty a chodníku, jenom kousek vedle
základního kamene. Plastiku navrhuji umístit excentricky na
čtverci o hraně 5700 mm, vytvořeného deskami z těšínského
pískovce šedozelené barvy o rozměrech desky 950 x 475 mm.
Návštěvníci Ústavu makromolekulami chemie i náhodní
kolemjdoucí mohou tak vnímat její úchvatnou proměnlivost.
Tato proměnlivost je dána základní myšlenkou fraktálního
dělení, které známe z přírody. Tento princip děleni,
přepsaný do prostoru, není nepodobný organickým modelům
molekul, jak je známe z hodin chemie. Architektonické
tvarosloví makromolekulárního ústavu mi vnuklo myšlenku
zvednout celou plastiku o 250 mm nad terén. Plastika tím
dostala ještě větší dynamiku v prostoru. Navíc zvednutá
deska může vhodně posloužit k umístěni věnců, květin či
svíček při výročích. Myslím, že geniální chemik si
zaslouží dynamický pomník "geniální" hmoty, jako
jeho život sám byl.
Průvodní zpráva pro 2. kolo veřejné soutěže
Koncepce
Do druhého kola jsem návrh pomníku zpřesnil a na základě
této změny bylo změněno i jeho umístění. Motiv fraktalově
dělené desky zůstal, ale místo soklu jsem spodní část
desky prodloužil a ohnul. Vznikla tak velká vodorovná plocha,
na kterou umisťuji text, a zároveň tím plastika dostává
přední a zadní stranu. Ta se proměňuje podle toho, jak ji
chceme vnímat. Pomník má přední stranu tam, kde je umístěn
text, a je natočen textovou stranou do středu parku vstříc
příchozím. Vnímám-li objekt více jako volnou plastiku, je
přední strana naopak otočená vně parku a od diváka ji
odděluje zatravněná plocha. Dřívější sokl je touto
změnou odstraněn a celá plastika je od vydlážděné plochy
odsazená mezerou.
Plastika má tloušťku 2 cm v celé své ploše. Vodorovná
část ploché desky je popsaná textem a svislá část se
směrem vzhůru dělí a rozvírá v korunu stromu. Ta je
ukončena šedesátičtyřmi hranoly, které jsou popsány
čísly Wichterleho patentů a užitných vzorů. Čísla jsou
nejen informace, ale zároveň důležitý výtvarný prvek.
Jejich význam je pro diváka objasněn v textu na desce.
Z větší vzdálenosti má celá plastika působit jako
samostatná volná socha. V pomník se promění až s
přiblížením se a přečtením detailů. Vzhled pomníku
vychází z naplnění obsahu zadání a také z prostředí, do
kterého je zasazen. Chtěl jsem, aby souzněl se strohou
architekturou budovy Makromolekularního ústavu i s okolním
jednoduše řešeným parkem. Proto se i za cenu velkých
technických problémů a komplikací snažím udržet
jednoduchou formu sochy, která nebude mluvit o pracnosti,
komplikovanosti a námaze, ale naopak o lehkosti, jednoduchosti a
samozřejmosti, tedy o tom, jak působí ve výsledku většina
vynálezů a geniálních myšlenek. Předcházející dřina je
nespravedlivě zapomenuta a zůstává opojná radost a lehkost.
Tuto těžce vydobytou lehkost již dobře ilustruje
předložený model. Na první pohled vypadá jako vyřezaný
nebo vystříhaný z tlustého plechu a naohýbaný do koruny
stromu. Tímto postupem je ale nerealisovatelný a ve
skutečnosti byl odlit z bronzu metodou lití na ztracený vosk.
Záměrně tuto pracnost ve formě sochy nedeklaruji, i když
namodelováním struktury bych dosáhl snadno dojmu veliké
pracnosti a rukodělnosti. Stejné tak tomu je i v případě
velké plastiky, i u ní bych volil cestu nedeklarované
náročnosti. Technické řešení by bylo složitější,
protože socha by byla odlitá dutá a nad dláždění by byla
vynesena několika čepy z nerezově oceli. Tyto čepy jsou
propojeny se systémem nosníků umístěných uvnitř odlitku.
Žádná z těchto složitostí se nepodepíše na výsledném
dojmu sochy. Ta má působit jako snadně naohýbaný tvar. Jeho
posláním je, aby zachytil a potěšil oči, předal své
sdělení, ale nezatěžoval a neodváděl pozornost svojí
pracností.
Text
Důležitou součástí sochy je její textová část. Mimo
čísel patentů, která mně svým množstvím vedla k
vytvoření předloženého návrhu, obsahuje pomník vlastní
text. Mnou navržený text má dvě funkce. Zaprvé sděluje, že
jde o pomník významného vědce, a zadruhé vysvětluje a
objasňuje jeho koncepci. Z několika variant jsem vybral toto
znění.
OTTO WICHTERLE, VÝZNAMNÝ VĚDEC. NARODIL SE ROKU 1913 A
ZEMŘEL ROKU 1998. ČÍSLA JEHO PATENTŮ JSOU ZAPSÁNA V KORUNĚ
TÉTO SOCHY.
Text pro tuto stránku poskytl Úřad Městské části Praha 6.
|