Biologické invaze mohou mít závažné důsledky pro biodiverzitu invadovaných území, mohou působit ekonomické škody i negativně ovlivňovat lidské zdraví. Proto se jejich výzkum v posledních dvaceti letech prudce rozvíjí. První díl seriálu, ve kterém budou představeny nové poznatky z výzkumu invazibility (invasibility) ekosystémů nepůvodními rostlinami, se zabývá rozdíly v invadovanosti (level of invasion) velkých území. Obecně lze shrnout, že ostrovy jsou invadovány více než pevnina, Nový svět více než Starý svět, temperátní a boreální zóna více než tropy a nížiny více než horské oblasti.
di Castri F. (1989): History of biological invasions with special emphasis on the Old World. – In: Drake J. A., Mooney H. A., di Castri F., Groves R. H., Kruger F. J., Rejmánek M. & Williamson M. [eds], Biological invasions: a global perspective, p. 1–30, John Wiley and Sons, Chichester.
Elton C. S. (1958): The ecology of invasions by animals and plants. – Methuen, London.
Herben T. (2005): Species pool size and invasibility of island communities: a null model of sampling effects. Ecology Letters 8:909-917.
Rejmánek M. (1996): Species richness and resistance to invasions. – In: Orians G. H., Dirzo R.& Cushman J. H. [eds], Diversity and processes in tropical forest ecosystems, p. 153–172, Springer-Verlag, Berlin.
Rejmánek M., Richardson D. M. & Pyšek P. (2005): Plant invasions and invasibility of plant communities. – In: van der Maarel E. [ed.], Vegetation ecology, p. 332–355, Blackwell Science, Oxford.
str. 11
Ostrovy jsou postiženy invazemi zpravidla více než pevnina. Tato krajina na Severním ostrově Nového Zélandu se podobá severozápadní Evropě nejen svými rozsáhlými pastvinami s hovězím dobytkem, ale také skladbou flóry. V popředí roste evropský pcháč obecný (Cirsium vulgare) a na pastvinách zcela převažují další evropské druhy, běžné i na našich pastvinách. Z přibližně 4 000 druhů cévnatých rostlin rostoucích na Novém Zélandu je asi 40 % zavlečených. Foto M. Chytrý