V. Kondrová
[Okénko z naší poradny]
Nová Pravidla českého pravopisu uvádějí mnohem větší počet zeměpisných jmen než starší vydání Pravidel, přece však nemohla uvést případy všechny. A tak se při psaní jmen, která v Pravidlech nenajdeme, řídíme všeobecnými zásadami Pravidel.
Nedávno jsme byli dotazováni, jak psát historický název Mezopotámie. Toto starověké pojmenování dnešního Iráku se již v staré češtině psávalo podle výslovnosti se souhláskou z, ale později se vlivem cizích jazyků ustálilo v češtině jen psaní se souhláskou s (přitom ovšem zůstala výslovnost se [z]). Užijeme-li tohoto názvu dnes a budeme-li na rozpacích, jak jej psát, můžeme vyjít z obecného pokynu Pravidel: Jména zemí a států mají obvykle podobu více nebo méně počeštěnou, jména měst naproti tomu častěji zůstávají v podobě původní, s výjimkou dávno počeštěných měst s historickou tradicí. Jméno starověké země mezi řekami Eufratem a Tigridem budeme podle této zásady psát počeštěné, se souhláskou z a s označením zřetelně vyslovované délky samohlásky á, tedy Mezopotámie.
Předchozí Fr. Váhala: Kulturně společenské středisko
Následující Alois Jedlička: Kvido Hodura osmdesátiletý
© 2008 – HTML 4.01 – CSS 2.1
