Lokality nad horní hranicí lesa představují z hlediska diverzity vegetace jedno z nejzajímavějších prostředí v Evropě. S různou intenzitou se kombinuje zpravidla několik faktorů prostředí, takže na poměrně malých plochách můžeme sledovat velkou pestrost vegetačních typů. To platí především pro kary, ledovcem modelovaná údolí, kde existují příkré gradienty klimatických a substrátových podmínek. Článek přibližuje metody a výsledky studia těchto jevů na hoře Pop Ivan v Ukrajinských Karpatech.
Deyl M. (1940): Plants, soil and climate of Pop Ivan. Synecological study from Carpathian Ukraina. Opera botanica Čechica 2: 1–200
Houška J. (2008): Dynamika vývoje půdních vlastností v přirozených a přírodě blízkých lesních ekosystémech: srovnávací analýzy vybraných vlastností lesních půd. Nepublikovaný rukopis, doktorská disertační práce, Lesnická a dřevařská fakulta MZLU, Brno
Kricsfalusy V., Budnikov G. a Popov S. (2007): Modern state of protected areas in Subcarpathian Rus (Transcarpathia, Ukraine), suggested by Prof. A. Zlatník. In: Hrubá V. & Štykar J. (eds.), Geobiocenologie a její aplikace. Geobiocenologické spisy (Brno) 11: 177–181. Vyd. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, Brno
Zlatník A., Korsuň F., Kočetov F. a Kseneman M. (1938): Prozkum přirozených lesů na Podkarpatské Rusi. Díl první. Sborník výzkumných ústavů zemědělských ČSR, svazek 152. Brno.
str. 210
Sněhové pole na dně karu Popa Ivana vytrvává dlouho do léta, v některých letech zřejmě ani neodtává celé. Na jeho okraji vzniká po krátkou dobu prostor pro růst druhově chudých společenstev mechů a několika nejotužilejších bylin, jako jsou lipnice alpská (Poa alpina) a bika kaštanová (Luzula alpinopilosa). Foto autoři článku