PRUKOPNICKA REKONSTRUKCE PRUKOPNICKE STAVBY

Rostislav Svacha

[ Stavba 10(1), 50-51 (2003) ISSN 1210-9568]

Podobu mnoha vyznamnych soliteru ceske architektury ze silneho udobi 1956-1970 vazne zdeformovaly vymeny jejich obvodovych plastu, ke kterym se v masovem meritku pristoupilo v poslednich trinacti letech. Stavby z teto rane doby velkych sklenenych sten, at uz vyplnovych, anebo zavesovanych na konstrukci budovy z boku podle americkeho principu "curtain wall", jsou pritom na kazdou sebemensi zmenu velmi citlive. Cesti architekti a konstrukteri museli takove zavesove steny vytvaret na kolene, bez primych zkusenosti s vyspelejsimi zapadnimi technologiemi a bez moznosti tyto technologie dovazet. Sami museli patrat po sklarnach schopnych vyrobit dostatecne velke a odolne sklenene dilce, sami museli vynalezat zpusoby, jak tyto dilce uchytit do kovovych vyprofilovanych ramu, sami museli pro vyrobu techto ramu vyhledavat kovovyrobce. Ceske zavesene plaste z doby po roce 1956 se proto sice jevi jako primitivnejsi nez jejich soudobe zapadni protejsky a vzory, metoda "udelej si sam" vsak paradoxne zarucila, ze se ve srovnani s tehdejsimi zapadnimi vytvory zdaji byt znacne osobite. Obtizne podminky vzniku jim vtiskly charakteristicky vyraz.

V drtive vetsine pripadu vsak prave tento vyraz padl za obet nedavnym rekonstrukcim. Tady stacilo, aby se nepatrne zmenily tloustky kovovych profilu, barevny odstin skla a take jeho zrcadlivost, a ihned se dostavil pocit, ze stojime pred nejakou jinou budovou. Dostavoval se bohuzel mnohem casteji, nez to dejiny ceske architektury v udobi 1956-1970 a pece o jejich nejdulezitejsi pamatky budou moci unest. Za poslednich trinact let ztratily svou puvodni tvar temer vsechny dulezite stavby z uvedenych let, Bruselskou restauraci pocinaje a domem Albatros na prazske Narodni tride konce. Nedovedu si predstavit, jak napiseme dejiny ceske architektury 20. stoleti, nebudeme-li mit u techto staveb k dispozici jejich stare fotografie. A zaroven si s litosti uvedomuji, ze to jsou prave jen fotografie, co nam z techto staveb, casto veledulezitych, dodneska zbylo. Rekonstrukce je totiz zbavily jejich umeleckohistoricke a pamatkove ceny; tu by jim mohla vratit pouze nova rekonstrukce vedoma si jejich puvodniho vyznamu. A znovu opakuji, ze nejde o ztraty ojedinele, nybrz masove; o zanik cele dulezite vyvojove linie v novodobych dejinach ceske architektury. ¹

V Praze teto smrsti odolali tri posledni mohykani; tri stavby architekta Karla Pragera (1923-2001), ktery na technickem vyvoji ceskych zavesovych sten nesl hlavni zasluhu. Na mysli mam parlament u Narodniho muzea, budovy projektovych ustavu u Emauzskeho klastera a makromolekularni ustav Akademie ved na Petrinach. Treti z nich je nejstarsi (projekt 1959-1960, dokonceni 1963-1964),² pro dejiny ceskych "zavesovek" proto obzvlast dulezita, a necenime si ji jen z umeleckohistorickeho, ale i z sirsiho kulturniho hlediska. V roli Pragerova klienta, partnera, radce a v urcite chvili i ochrance zde totiz vystupoval jeden z nejvetsich ceskych prirodovedcu 20. stoleti Otto Wichterle, tehdejsi reditel Ustavu makromolekularni chemie CSAV. Wichterle pomahal Pragerovi najit sklarny, ktere umely pro jeho ustav vyrobit desky zaveseneho plaste. Kdyz v tuhe zime 1963/1964 prave hotovy plast popraskal, prinesl Wichterle dukaz, ze to nebyl architekt, nybrz sklarna, kdo za to muze, nebot laboratorni analyzou zjistil, ze sklarna u dilcu plaste nedodrzela predepsany postup vyroby. Byl to - podle Pragerova svedectvi - konecne sam Wichterle, kdo po porade se svou nemene proslulou sestrou, socharkou Hanou Wichterlovou, architekta utvrdil v presvedceni, ze slepa stitova zed ustavu, ucinkujici jako point-de-vue ulice Na Petrinach, se ma dotvorit abstraktne, a nikoliv barevnou figuralni mozaikou, jak to Pragerovi jeste v duchu estetiky socialistickeho realismu doporucovala vyssi mista. ³

Devadesatych let 20. stoleti se Pragerova zavesova stena makromolekularniho ustavu dozila znacne zchatrala; prestala uz vyhovovat narokum na bezpecnost, hygienu a zatepleni. Bez jeji opravy ci vymeny uz tento akademicky ustav nemohl dobre fungovat. Investicni odbor AVCR, ktery nedisponoval dostatkem penez na dokonale presnou imitaci puvodniho Pragerova plaste, uvazoval zprvu bud o prostem obezdeni zelezobetonoveho skeletu budovy, anebo o nahrade jeji zavesove steny za podobne tvarovanou a zbarvenou stenu drevenou. Proti tomuto umyslu se vsak postavil autor budovy Karel Prager a jeho provedeni zabranil i fakt, ze behem diskusi a jednani o zpusobu rekonstrukce prohlasilo Ministerstvo kultury Ceske republiky budovu ustavu za kulturni pamatku. Projekt opravy, respektive vymeny plaste, ktery kvuli nedostatku penez uplne nekopiroval originalni stav z let 1960-1964, presto vsak co nejverneji evokoval jeho puvodni podobu, pak pod dohledem Pragerovym vypracoval jeho mnohalety spolupracovnik Miloslav Pavlik, na jehoz stat o tomto pocinu bych ctenare tohoto cisla Stavby rad odkazal.

Pomineme-li zvlastni pripad opravy Bruselske restaurace, provedene nedavno podle projektu Jiriho Kripnera, ⁴ pak specifikum rekonstrukce budovy Ustavu makromolekularni chemie AVCR spociva v tom, ze se jako jedina akce tohoto druhu provadela pod dohledem pamatkove pece a usilovala u Pragerovy budovy zachranit jeji pamatkovy charakter. Stala se z tohoto hlediska akci prukopnickou. Nelze samozrejme pominout jeji sporne momenty. Na prvni pohled je zrejme, ze vstupni cast nizkeho kridla dostala skla mene pruhledna, nez byla puvodni, a ze take zeleny odstin skel u zavesovych sten hlavni budovy se od puvodniho tonu lisi: zda se byt matnejsi, mene zarivy a prilis stejnorody.⁵ Nejdulezitejsi rozdil mezi starym a novym stavem pak spociva v tom, ze u vyprofilovanych kovovych ramu zaveseneho plaste ubyla v kazdem patre jedna vodorovna lista. Jak to jeste stihl vysvetlit sam Prager, sklarna kolem roku 1960 nedovedla vyrobit desku nalezite velikosti. Deska se pak v urcitych partiich fasady musela slozit ze dvou kusu propojenych vzpomenutou listou, ackoli architekt by uz tehdy, pri praci na projektu, rad pouzil pouze jeden vetsi kus.

Udelala rekonstrukce spravne, kdyz se misto technickych podminek z ranych sedesatych let opirala o technicke vymozenosti let devadesatych? Udelala dobre, kdyz misto imitace stavu fakticky provedeneho radeji zobrazila idealni architektovu predstavu? Bylo by vhodne kopirovat puvodni stav napriklad tak, ze se sklenena deska znovu rozdeli na dva kusy, anebo tak, ze se na ni lista proste nalepi jako dekorace? Jde o otazky, ktere si dnes casto kladu, a neumim na ne najit jednoznacnou odpoved. ⁶ Jiste by nam tu pomohla zkusenost z pamatkarskych rekonstrukci obdobneho typu budov na Zapade, ktere vsak zatim byly nepocetne a mnoho o nich nevime. V kazdem pripade vsak pokladam obnovu makromolekularniho ustavu za uspech, tezce vybojovany a velmi poucny. Z dejin ceske novodobe architektury mnohe budovy se zavesovymi stenami po necitlivych rekonstrukcich vypadly, ale Prageruv ustav na Petrinach v nich i po sve rekonstrukci zustal.

Poznamky

1 Srov. Rostislav Svacha, "Prezije brusel?", in: Nada Coryczkova (ed. ), Pece o pamatky moderni architektury. Sbornik prispevku. Pamatkovy ustav v Ostrave, 1999, s. 3-5.

2 Architektura CSSR XXII, 1963, s. 275. - Architektura CSSR XXIV, 1965, s. 653-658.

3 Autorem mozaiky mel byt Martin Sladky. - Malo zname udaje o angazma Otto Wichterleho mi sdelil Karel Prager v nekolika rozhovorech, ktere jsme spolu vedli od roku 1993.

4 Richard Nemec, "Byvala restaurace Praha EXPO 58 - chvalozpev nebo zalozpev?". Stavba VIII, 2001, c. 6, s. 32-39.

5 Toto zelene sklo vsak pravdepodobne starnutim dostane stejny ton, jaky mel original, jak je to uz dnes z jeho stavu zrejme. Karel Prager oznacoval tento zeleny odstin za "flaskovy".

6 Nejsem si rovnez jisty, jake "pravo" by u pamatkove chranene stavby dosud zijiciho autora platilo vic; zda pravo autorske, anebo pravo zakona o pamatkove peci. Do hry by tez mohl vstoupit problem kanonicke podoby autorova vytvoru, pred kterym casto stoji editori literarnich textu, do jejichz zneni autor behem doby zasahoval a korigoval je. K tomu viz Rudolf Havel - Bretislav Storek (eds. ), Editor a text. Praha 1971.

Ustav makromolekularni chemie AV - stav po rekonstrukci. Foto Radovan Bocek

Objekt pred rekonstrukci plaste. Foto Prokop Paul