ÚSTAV MAKROMOLEKULÁRNÍ CHEMIE ČSAV V
PRAZE
Článek k otevření budovy [
Architektura ČSSR XXIV (10), 653-658 (1965) ]
Autor projektu: KAREL PRAGER
Realizace Ústavu makromolekulární chemie
ČSAV v Praze na Petřinách je dokladem všech
složitostí architektonické tvorby své doby.
Projekt z roku 1958 (uveřejněný s celým
popisem stavby v Architektuře ČSSR 1960 č. 8
str. 528) je realizován v letech 1960-1965. Tedy
7 let od prvních koncepčních myšlenek po
jejich realizaci. Prosadit koncepci v realizaci
za situace nezájmu a mnohdy přímo odporu
dodavatelů, výrobců a úřadů, byla
několikaletá svízelná práce. V mnohém
vyzněla naprázdno. Účast a živý zájem
investora o výsledek realizace vytvořil
ovzduší příkladné aktivní spolupráce.
Bohužel byl nakonec narušen odmítnutím
realizace výtvarného řešení štítu budovy.
Akademie věd škrtá 150 tis. Kčs z rozpočtu
20 mil. na výtvarná díla, jako „úsporu“ v
závěru stavby!
Při volbě konstrukcí i materiálů bylo
nutno vycházet z nejúspornějšího řešení s
ohledem na nízký limit stavby. Přitom všechna
navržená řešení byla atypická,
individuálně kalkulovaná, tedy značně
nadsazené ceny. Např. kování jednoho okna
bylo braneckými železárnami kalkulováno ve
výši 250 Kčs! Při tom nepřestoupily náklady
495 Kčs/m' obestavěného prostoru včetně
technologického vybavení ústavu. Mnohé
konstrukce a materiály byly dodány ve špatné
kvalitě jako např. transparentní zelené sklo
do fasádních panelů, které místo
stanoveného vnitřního pnutí 90 milimikronů
dosahovalo hodnoty až 450 milimikronů.
Autor chtěl prokázat na této realizaci, že
funkce budovy - splnění všech účelových
podmínek provozu, technika stavby a výtvarná
koncepce jsou v nedílné kompoziční vazbě.
Dále, že je třeba hledat vždy nová řešení
všech těchto tří složek ve vzájemných
proporcích tak, aby mohlo vzniknout dílo
současné. A v neposlední řadě že cesta k
architektuře budoucích let musí být
probojována vybudováním moderního průmyslu
stavebních dílců, zařízení a vybavení
staveb. Jen architekt může určit perspektivu
tohoto nového průmyslového odvětví, neboť
to bude perspektiva budoucí architektonické
tvorby.
POZNÁMKY K
REALIZACI ÚSTAVU MAKROMOLEKULÁRNÍ CHEMIE
Ústav makromolekulární chemie tvoří
významnou soudobou dominantu petřinského
sídliště. Kontrastně - ve vztahu k okolní
zástavbě - působí budova i na chodce, který
předtím prošel schematickými prostory obytné
zástavby. Budova ústavu je zakončením ulice
na Petřinách v souladu s podrobným územním
plánem i předchozími variantními studiemi.
Zda je to nejvhodnější situování ústavu, to
je otázka, která souvisí s celou urbanistickou
koncepcí Petřin, jejíž znaky odpovídají
tehdejší úrovni urbanistické teorie a praxe.
Ústav makromolekulární chemie je řešen
jako solitér, který se svým osobitým pojetím
liší od architektury a prostředí svého
okolí. Prosté, ale působivé seskupení hmot,
vyhovující svou orientací provozním
podmínkám ústavu i urbanistickým podmínkám
daného staveniště, vymezuje prostor, který je
úměrný svým celkovým pojetím i měřítkem
významu ústavu, avšak příliš spjatý s
objektem, než aby byl odpovídajícím
zakončením městské třídy. Skupiny stromů v
tomto prostoru nevytváří však ani dojem, že
zde již začíná „vstupní zelený areál
Hvězdy“ jak bylo záměrem autora.
Architektonický výraz těží z technických
možností doby. Zůstane zásluhou autora, že
dokázal poprvé v našich podmínkách prosadit
použití materiálů, umožňujících
průmyslové výrobní způsoby a
otevírajících i u nás nové cesty pro
umělecké zvládnutí stavebního díla.
Dokonalý výraz hlavního průčelí, na
kterém je lesk a rastr závěsných panelů v
kontrastu s mozaikovým obkladem čelní plochy
laboratorní budovy, je u západního průčelí
narušen architekturou provozních prostorů a
skladů. O co více požadavky bezpečnostních
předpisů a provozní nároky svazují
architektovy možnosti, o to více pozornosti je
třeba věnovat koncepci těchto prostorů,
zvláště u solitérní budovy, vystavené
pohledům ze všech stran.
Podstatou své koncepce je ústav
makromolekulární chemie nesporně progresivním
činem, který bude vzorem pro obdobná
pracoviště, jak v dispozici, tak i komfortnosti
technického vybavení, jeho promyšleném
uspořádání ve vztahu ke konstrukci a v
celkovém estetickém zvládnutí celého díla.
Ve všech částech se setkáváme s harmonií
mezi výtvarnými záměry a konstruktivní a
účelovou logikou stavby.
Laboratorní objekt, který svou variabilitou
umožňuje všechny proměny a zvláštnosti
laboratorního provozu se úrovní kvality
architektonického řešení interiéru neliší
od objektu vstupního, kde jsou soustředěny
prostory společného vybavení a vedení
ústavu, a kterým je tradičně věnována při
řešení interiéru největší péče.
Dostatečná kapacita vestavěných skříní,
volné boxy pro příležitostné umístění
přístrojů a instalační jádra vytvářejí v
chodbovém interiéru laboratorního objektu
části stěny, jednotně zakryté, které se
rytmicky střídají s plochou zděných
průčelí. Systematické barevné označení
skříní, vyměnitelné výstražné tabulky na
dveřích laboratoří ukazují, do jaké hloubky
se architekt zabýval detailem.
Důsledné rozdělení laboratorního provozu
na práci v laboratoři a prostory pro studium a
výpočty, umožnilo zlepšení pracovního
prostředí. Vedle technicistního konceptu
laboratorní budovy působí mírná křivka
půdorysu vstupního objektu a vysunutí
zasedací síně určitou i když ukázněnou
volností. I zde byly elegance a příjemný
vzhled vnitřních prostorů dosaženy
jednoduchými prostředky. Diferencovanost
prostorů je docílena přiměřenou volbou
materiálů, barvy a osvětlení.
Zajímavě a důmyslně, přitom však prostě
a účelně je řešena posluchárna. Otočné
žaluziové stěny umožňují stisknutím
knoflíku v několika vteřinách proměnit
prostor s denním osvětlením v promítací
síň.
Poněkud odlišný výraz - oproti nadzemním
podlažím - má interiér suterénu. Interiér
tohoto podlaží se specifickou náplní (sklady,
dílny, rozvody energií, doprava nákladů) bylo
možné i zde „dotáhnout“ tak, jak to
vidíme na zahraničních realizacích.
Barevné řešení interiérů je
střízlivé, převládají barvy neutrální,
chodbové trakty jednotlivých podlaží jsou
různě tónovány.
Nábytkové zařízení vyniká účelností,
hlavně v laboratořích a pracovnách. V
individuálně řešených místnostech někdy
vyznívá poněkud formálně.
Realizace Ústavu makromolekulární chemie je
výsledkem uvědomělého úsilí autora i
stavebníka v boji proti dosavadní konvenci. Je
důkazem, jak velký vliv má použití nových
materiálů a stavební techniky na
architektonické dílo a potvrzením správnosti
autorových snah o dosažení co největšího
zprůmyslnění stavebních prací.
Cesta k výsledku byla plná překážek,
které byly překonány houževnatou a
cílevědomou prací architekta, bojujícího za
uskutečnění své myšlenky. Škoda, že se
nedařilo realizovat výtvarná díla, které
autor komponoval jako součást architektury.
Miloslav Koukolík
- 1419
Celkový pohled. Foto F. Illek
- 1420
Situace
- 1421
Pohled na hlavní vstup. Foto O.
Bečvář
- 1422
Detail půdorysného řešení
laboratorního traktu
- 1423
Půdorys 1. patra
- 1424
Fotografické záběry laboratorního
objektu. Foto O. Bečvář
- 1425
Fotografické záběry laboratorního
objektu. Foto V. Hoštová
- 1426
Půdorys přízemí
- 1427
Boční pohled. Foto V.Hoštová
- 1428
Pohled do vstupní haly. Foto V.Hoštová
- 1429
Pracovna ředitele ústavu. Foto O.
Bečvář
- 1430
Pohled z haly. Foto V.Hoštová
- 1431
Interiér knihovny. Foto O. Bečvář
- 1432
Přednáškový sál. Foto V.Hoštová
- 1433
Interiér chodby laboratorního traktu.
Foto V.Hoštová
- 1434
Přednáškový sál. Foto V.Hoštová
- 1435
Laboratoř. Foto O. Bečvář
- 1436
Jídelna. Foto O. Bečvář
- 1437
Detail závěsového panelu.
- 1438
Boční pohled. Foto F. Illek.
|