|
|
Close Help | ||||||||||||||
Znalosti a představy meziválečné a poválečné generace botaniků o cestách šíření rostlin a živočichů, vzniku reliktů a refugií vznikaly hlavně na základě odhadů, které vycházely z tehdejšího stavu poznatků o jejich rozšíření a ekologii. Občas byl zohledněn reliéf terénu nebo geologický podklad. Ostatní činitelé nebyly uvažovány vzhledem k nedostatku údajů o jejich působení nebo jejich neznalosti. Hlavní pozornost byla věnována teplomilné vegetaci panonské pánve a karpatské oblasti.
K dispozici je PDF verze tohoto článku
Tento článek získal ocenění: Purkyňova cena
str. 146
Refugia a migrační cesty xerotermních a stepních druhů ve střední Evropě. Cesty (červeně): S – sarmatská, I – ilyrská, D – dácká, Du – dunajská; brány (zeleně): M – Moravská, T – Třebovská, Č – Česká (labská); tečkovaně – hornaté oblasti. Nejsevernější refugium představovala Pramatra zasahující okrajově
na jižní Slovensko (Kováčovské kopce, Cerová vrchovina). Migrace z jihu se vyhýbají Uherské nížině, jak předpokládal již K. Domin a později rozvedl
J. Dostál (Věda přírodní 1933 a 1943). Orig. V. Ložek
