 |
| |
 |
 Reakce na sexuální obtěžování: příklad vysokoškolského prostředí |
| autor> Marta Vohlídalová, Kateřina Šaldová
(marta.vohlidalova@soc.cas.cz katerina.saldova@soc.cas.cz ) |
| datum> 31.10.2010 |
| kategorie> genderová studia |
 |
Socioweb 11/2010, rubrika Témata
Klíčová slova: gender, sexualita, vzdělávání
Sexuální obtěžování ve vysokoškolském prostředí je jednou z typických forem zneužití mocenského postavení, zejména tehdy, je-li iniciováno vyučujícími vůči studujícím. Extrémní mocenská nerovnováha mezi studujícími a vyučujícími, která je umocněna genderovou strukturou vysokoškolského prostředí (většina docentů a profesorů bývají obvykle muži) a věkovým rozdílem, činí studující velmi zranitelné pokud jde o tento typ obtěžování. Mnoho zahraničních výzkumů přitom poukázalo na skutečnost, že sexuální obtěžování (nejen) ve vysokoškolském prostředí má výrazné negativné dopady na lidi, jejich psychickou pohodu i studijní a pracovní úspěchy a výkonnost.
V následujícím článku ukážeme, jakým způsobem se studující v situaci, kdy je tento problém v ČR zcela marginalizován a kdy neexistují žádné univerzitní politiky na potírání tohoto jevu, vyrovnávají se sexuálním obtěžováním ze strany vyučujících a jaké volí strategie pro jeho zvládání. Vycházíme zde z jednoho z prvních výzkumů, který byl na toto téma realizován v ČR. Výzkum s názvem „Bariéry“ uskutečnil Sociologický ústav AV ČR, v.v.i, mezi lety 2008 a 2009 a zahrnoval kvalitativní i kvantitativní šetření vybrané fakulty pražské vysoké školy. V článku vycházíme především z kvalitativní analýzy 18 hloubkových rozhovorů se studujícími bakalářského, magisterského i doktorského studia uskutečněných v rámci tohoto projektu.
Zkušenosti se sexuálním obtěžováním mezi studujícími
Dotazníkové šetření provedené na dané fakultě, které zahrnovalo 700 studujících v bakalářském a magisterském studijním cyklu, ukázalo, že významná část studujících
(67%) [1] se během svého studia setkala s nějakou z forem sexuálního nebo genderového obtěžování ze strany svých vyučujících. Sexuální a genderové obtěžování bylo přitom v této studii definováno velice široce. Kromě těžkých forem obtěžování, v literatuře označovaných jako „něco za něco“ (quid pro quo), kam patří např. sexuální vydírání, sexuální nátlak nebo napadení, jsme sledovali i výskyt měkčích forem obtěžování z oblasti „vytváření nepřátelského studijního prostředí“ (hostile environmnet). K tomuto typu obtěžování náležejí např. narážky, sexistické vtipy, svádění, používání lechtivých materiálů při výuce.
Jak se s obtěžováním vyrovnávají studující?
Mocenská nerovnováha mezi studujícími a vyučujícími hraje v souvislosti s reakcemi studentů a studentek na sexuální obtěžování zcela klíčovou roli a do velké míry určuje a zároveň i omezuje jejich možnosti reagovat. Tento aspekt si pochopitelně uvědomují i samotní studující. V rozhovorech se často objevují obavy a strach z aktivního přístupu. Studenti a studentky se bojí, že kdyby se danému chování otevřeně bránili a snažili by se řešit situaci oficiální cestou, případně pouze otevřeně vyjádřili svůj nesouhlas, mohlo by se jim to vymstít a později být zneužito proti nim (nemuseli by kvůli tomu dostat zkoušku, zápočet apod.). Extrémně vystupňovaná je mocenská nerovnováha zejména v průběhu ústních zkoušek, které jsou často příležitostí, při níž jsou studující vystaveni sexuálnímu obtěžování ze strany vyučujících. Mocenská nerovnováha tedy studujícím do velké míry svazuje ruce a brání jim adekvátně reagovat.
V rozhovorech se objevovaly tři základní typy strategií, které studenti a studentky volili k tomu, aby se s obtěžováním ze strany vyučujících vyrovnali. Jsou to (i) participativní strategie, (ii) strategie pasivní tolerance a (iii) strategie aktivního odporu.
Participativní strategie
V rámci této strategie se studující s ohledem na své omezené možnosti a nerovné postavení vůči vyučujícím snaží využít situace ve svůj prospěch. Obtěžování „přijímají“ (např. v podobě akceptování pozvání na schůzku), případně sami iniciují. Vzájemně sdílejí rady a informace týkající se toho, co na kterého učitele platí a studentky aktivně využívají tzv. „ženské zbraně“.
Jako častá strategie se ukázalo využívání vzhledu a způsobu oblečení k pozitivnímu ovlivnění průběhu zkoušky, ke kterému se přiznala řada studujících (tento fakt se podle našich zjištění netýká pouze žen, ale i mužů). Tuto skutečnost komentovala Adéla, studentka bakalářského studijního programu, následovně: „Často je opravdu zajímavý pozorovat například holky, který si opravdu berou na to speciální trička a ještě před tou zkouškou, před dveřmi, než tam vejdou, to komentujou.“ Jak uvedla studentka doktorského studijního programu Lenka, toto chování je „sdílená strategie“. Tedy něco běžného, obvyklého, často využívaného, o čem se obecně předpokládá, že funguje.
Jako určitou formu participace na obtěžujícím chování můžeme do jisté míry považovat také přijetí nabídky vyučujícího na soukromou schůzku. Jak jsme však ukázaly výše, přijetí pozvání v tomto případě nemusí být motivováno jen případnými bonusy, ale může být také nedobrovolné a vynucené okolnostmi. Prvotní nevinné pozvání se přitom může značně zkomplikovat a zvrhnout v nepříjemné obtěžování, proti kterému se studující může jen těžko postavit.
Jedním z důvodů, proč v takových případech studující těžko odmítají, může být již zmiňovaný strach z moci učitele: „No tak jako měla jsem tu zkoušku před sebou, no takže jsem se jako bála (…) Proto to nebylo úplně přímo, proto to nebylo až tak jako asi dostatečný pro něj, to odmítnutí.“ vypověděla studentka magisterského studijního programu Klára o své zkušenosti, kdy jí vyučující opakovaně zval na soukromou schůzku, s níž nakonec souhlasila.
Strategie pasivní tolerance
Pasivní přístup k obtěžování a jeho tolerance se ukázaly být nejčastějším způsobem reakce na sexuální obtěžování. Přestože studující dané chování může rozčilovat či urážet, často se obávají bránit se mu či situaci řešit. V souvislosti s touto strategií mají tendence vysvětlovat či omlouvat svoji nečinnost, a to především svojí bezmocí a strachem, jako například Gita (doktorandka): „Co můžou ty holky, když jsou v prváku? Nic!“ Občas také svou nečinnost a pasivitu omlouvají tím, že dané chování podle nich nedosáhlo takové míry závažnosti, aby si zasloužilo řešení, jako uvádí např. Hana (Mgr. studentka) [2] : „Právě, že jsme to neřešily. Vůbec jsme to neřešily. A když se na to člověk dívá zpětně, ono je to takové, že si říkáte, je to maličkost. No a co. Neublížilo nám to, psychickou újmu z toho taky nemáte, spíš máte dobrou historku, že jo. Ale zároveň je jasný, že to není správně a není to dobře a má se to řešit.“
Přestože studující často reagují pasivně, uvědomují si, že takové jednání není zcela v pořádku a že by si daná situace zasloužila řešení. Svou bezmoc v pozici extrémního mocenského znevýhodnění však někdy paradoxně interpretují jako vlastní zbabělost. „Ona to přešla, pak vyšla, trošku se teda klepala, pak se smála a pak jsme šly na panáka. Přesně, to už pak neřešíte potom, protože i v člověku – jak to bylo v prváku, druháku – tak si říkáte, tak nebudu dělat problémy, chci v pohodě studovat. Je to taková slabost, možná zbabělost v něčem.“ (Hana, Mgr. studentka)
Strategie aktivního odporu
Aktivní přístup k řešení sexuálního obtěžování bývá obvykle odpovědí na dlouhodobé obtěžování a pronásledování studujících ze strany vyučujících. Tato strategie má přitom dvě roviny. Zahrnuje buď různé formy vyhýbání se kontaktu s daným vyučujícím nebo otevřené řešení problému formou stížnosti. Podání stížnosti však bývá zcela ojedinělé.
Aby se studující vyhnuli kontaktu s případným agresorem, snaží se vyhýbat určitým kurzům, pokud mají možnost jít na zkoušku k více vyučujícím, snaží se zvolit jiného vyučujícího. Výjimkou však není ani vyhýbání se povinným nebo důležitým kursům. „To už jsem od něj opravdu chodila hodně velkým obloukem. Už jsem v podstatě nemusela moc chodit na cvičení, že už jsem je měla absolvovaný, takže už jsem přišla až na tu zkoušku.“ (Klára, Mgr. studentka).
Strategie vyhýbání však může být poměrně nebezpečná. Jelikož znesnadňuje přístup k určitým kursům a seminářům, může negativně ovlivňovat studijní výsledky i motivaci ke studiu.
Závěrem
Přestože se studující setkávají relativně často s různými formami obtěžování ze strany vyučujících, mají jen velice omezené možnosti se takovému chování bránit. Důvody spočívají na jedné straně v extrémní mocenské převaze vyučujících a závislosti studujících, kterou studenti a studentky v rozhovorech reflektovali. Druhým důvodem jsou zcela nevyhovují podmínky k řešení takových případů na vysokých školách v ČR,včetně absence konkrétních univerzitních politik nebo dostatečného personálního zajištění této problematiky. Sexuální obtěžování ve vysokoškolském prostředí je pro mnohé univerzity tabu, případně je zlehčováno a podceňováno jako individuální problém mezi dvěma jedinci.
Univerzity a vysoké školy si musí uvědomit, že jsou zodpovědnými a aktivními hráči v tvorbě akademické kultury a zdravého vzdělávacího prostředí. Jejich úkolem je podporovat studující v odborné přípravě na profesní dráhu, probouzet v nich tvůrčí schopnosti a kritické myšlení. Jejich snahou by měl být boj proti všem formám diskriminace, včetně sexuálního a genderového obtěžování.
[1] Generové rozdíly se v tomto ohledu v našem šetření neukázaly být statistiky významné.
[2] Hana hovoří o zkušenosti, kdy se jí vyučující při zkoušce vyptával, zda má přítele a říkal jí, že na ní bude myslet, až se bude večer milovat se svou manželkou. Stejnou zkušenost přitom měla i její spolužačka.
Tento článek vznikl za podpory projektů Rovné příležitosti ve vědě a výzkumu: analýza genderových bariér a rozvoj talentů (akronym „Bariéry“) (č. grantu 2E08057, poskytovatel MŠMT ČR), a projektu Proměny forem a uspořádání partnerského a rodinného života z hlediska konceptu životních drah (P404/10/0021, poskytovatel GA ČR).
|
| |
|
|
 |
|
 |
