 |
| |
 |
 Počátky průzkumů veřejného mínění |
| autor> Jiří Vinopal
(jiri.vinopal@soc.cas.cz )
|
 |
Socioweb 03/2011, rubrika Teorie pro všechny
Klíčová slova: veřejné mínění, historie
Průzkumy veřejného mínění, jak je dnes po technické stránce povětšinou známe, jsou v podstatě novodobou záležitostí. Okamžik jejich vzniku je poměrně přesně datovatelný a klade se do 30. let 20. století, kdy se ve větším měřítku začalo využívat vědecky založených přístupů ke zkoumání jednání a postojů obyvatel. Jejich předchůdce lze ovšem sledovat už podstatně dříve, když se připomínají takové skutečnosti jako provádění střepinových soudů ve starověkých Athénách nebo organizace sítí informátorů o náladách obyvatelstva ve Francii a Anglii od 18. století.
Bezprostředním předchůdcem průzkumů pak byla tradice nezávazných hlasování v rámci politických stran, pořádaných za účelem získání poznatků k dalším politickým krokům. Tato tzv. slaměná hlasování mají tradici od 18. století zejména v USA, přičemž od století 19. je začínaly organizovat také časopisy za účelem předpovědi výsledků voleb. Závěry formulované na základě anket časopisů však byly jen nespolehlivými předpověďmi, což se nejlépe ukázalo v roce 1936 u příležitosti prezidentských voleb. V tomto roce se někteří výzkumníci, využívající již po několik let vědecky založené statistické metody pro výběr reprezentativního souboru osob z populace v oblasti průzkumu trhu, rozhodli provést podle podobných zásad také průzkum, který by spolehlivěji předpověděl výsledky voleb. Všeobecně známý příběh George H. Gallupa a dalších odborníků, kteří svůj výzkum založili na podmínce reprezentativity souboru dotázaných osob, je považován za pravý počátek vědecky založeného zkoumání veřejného mínění.
V roce 1936, stejně jako u příležitosti předchozích prezidentských voleb, uspořádal časopis Literary Digest jedno z nejprestižnějších slaměných hlasování v zemi. Mělo předpovědět, zda se příštím prezidentem USA stane F. D. Roosevelt nebo A. F. Landon. Časopis během něj rozeslal deset milionů hlasovacích lístků svým předplatitelům, registrovaným majitelům automobilů a osobám z telefonního seznamu; zpět se vrátilo celkem téměř dva a půl milionu vyplněných lístků. Kromě průběžných předpovědí nakonec časopis předpověděl, že vítězem voleb se stane Alf Landon, a to s přibližně 55 % hlasů.
Ve stejné době ovšem skupina výzkumníků napadla nevědecký přístup Literary Digestu a představila vlastní, vědecky podloženou koncepci zkoumání volebních preferencí. Nestalo se tak přitom zčistajasna, G. H. Gallup, A. Crosley, nebo E. Roper již z výzkumu trhu měli příslušné teoretické znalosti z oboru výběrové statistiky i zkušenosti s výzkumy na reprezentativních souborech obyvatel - neboli na relativně malých souborech osob vybíraných z větší populace tak, aby se na základě jejich odpovědí dalo spolehlivě usuzovat na názory populace jako celku. Nejznámější z nich, George H. Gallup, proto založil v roce 1935 American Institute of Public Opinion a provedl vlastní šetření: pokusně sestavil stejný vzorek osob jako časopis a předpověděl, komu přiřkne vítězství právě on. Zároveň ovšem připojil přesvědčení, že předpověď časopisu bude mylná, a zdůvodnil proč. Důvodem mělo být sociální vychýlení souboru osob obeslaných časopisem, kteří častěji náleželi k vyšším sociálním vrstvám. Vzhledem k tomu, že kampaň v roce 1936 se oproti těm předcházejícím výrazně profilovala právě na sociálních otázkách, vyšší sociální status respondentů měl podle Gallupa předpověď vychýlit směrem ke kandidátovi zastupující spíše tuto část voličského spektra, tj. k A. Landonovi.
Kromě předpovědi a analýzy omylu časopisu ovšem Gallup provedl i vlastní šetření na reprezentativním vzorku voličské populace, který v porovnání s miliony hlasovacích lístků časopisu Literary Digest obsahoval jen směšný počet 5 000 osob. Na základě jejich odpovědí pak předpověděl vítězství F. D. Rooswelta, a to se 66 %. Není divu, že podobné pokusy byly pro tehdejší veřejnost úsměvné, novátorský přístup a jeho výsledky byly vysmívány jako naivní. Silným argumentem nepochybně bylo, že časopisu Literary Digest jeho předpovědi vítěze od roku 1916 vycházely…
Nicméně do křesla prezidenta Spojených států v roce 1936 usedl F. D. Roosevelt, a to se ziskem 61 %. Nevědecká anketa časopisu se dopustila obrovské chyby, a naopak vědecký přístup nazývaný od té doby jako „Gallup poll“, založený na konstrukci reprezentativního vzorku respondentů, nastoupil svou slavnou dráhu. [blíže např. Squire 1988; Moore 1995]
Vzápětí po faktickém založení oboru vznikly nejen v USA, ale i v dalších zemích, také první komerční výzkumné organizace, které se začaly profesionálně zabývat zjišťováním názorů veřejnosti, stejně jako odborné instituce a další platformy, rozvíjející teoretické aspekty nové společenskovědní oblasti. Institucionalizace oboru byla doprovázena vznikem dodnes prestižního oborového časopisu Public Opinion Quarterly (1937), vydáním prvních souborných publikacích o teorii a metodách průzkumu veřejného mínění [Cantrill 1944] nebo založením oborových asociací WAPOR (World Association for Public Opinion Research) v roce 1947 a ESOMAR (European Society for Opinion and Marketing Research) v roce 1948.
Přesto zkoumání veřejného mínění nemělo od počátku na růžích ustláno, a to zejména v oblasti důvěry politiků. Průzkumy byly od počátku využívány primárně pro předpověď výsledků voleb, až později a spíše doplňkově se začaly věnovat také měření politických názorů a nálad veřejnosti. Z pochopitelných důvodů proto také byly po dlouhou dobu odmítány buď z politických důvodů (diskuse o roli průzkumů v demokracii, roli médií a vlivu zveřejňování výsledků průzkumů atp.), nebo kvůli přetrvávající nedůvěře k jejich metodologii. Poprvé a na delší dobu i naposledy je používal F. D. Roosevelt (1933 – 1945), aby si ověřoval, jak daleko může jít při prosazování koncepce New Deal. Při prezidentské kampani je ovšem jako první využívá až J. F. Kennedy (1961 – 1963), pro kterého se také poprvé stávají běžnou součástí jeho politické práce. Nicméně například až prezident J. Carter (1977 – 1981) poprvé přijímá specialistu na výzkumy do užšího vedení Bílého domu. [Genovese and Streb 2004:24]
Počáteční nedůvěra v průzkumy je pochopitelná i vzhledem k události z roku 1948, kdy došlo k do té doby nejvážnějšímu omylu v předpovědích výsledků prezidentských voleb ze strany v té době již dobře známé Gallupovy organizace, i s ohledem na některé další skandály, které rozvoj oboru doprovázely (odhalení falšování tazatelů ve výzkumu obyvatel Harlemu pro New York Times v roce 1968, udržování styků s administrativou prezidenta R. Nixona atd.). I přes nejedno selhání, z nichž některá nebyla svým významem nepodobná omylu Literary Digest z roku 1936, se nicméně obor zkoumání veřejného mínění v průběhu druhé poloviny 20. století prosadil jako nástroj demokratického politického uspořádání v prostředí západních společností a dnes je považován za jejich nedílnou součást.
V roce 1948 proti sobě v prezidentském souboji stáli Thomas Dewey a Harry Truman. Gallup předpověděl vítězství Deweye, a to o 5-15 %. To ostatně očekávali všichni, včetně politických expertů nebo dalších průzkumů. Ovšem ve volbách zvítězil Truman, což vedlo k dehonestaci a vysmívání všech výzkumníků, s G. Gallupem v čele. Sám Gallup byl dokonce obviněn z osobního favorizování Deweye, neboť přiznal, že je jeho přítelem a že spolu byli v průběhu kampaně v kontaktu. Podle vysvětlení samotného Gallupa k omylu došlo kvůli ukončení průzkumu dva týdny před volbami, k čemuž se všichni odhodlali vzhledem k poměrně jednoznačným předpovědím. Nicméně stranou zájmu tehdejších výzkumníků zůstalo přibližně 16% nerozhodnutých voličů, kteří se v posledních dnech přiklonili na stranu úřadujícího prezidenta a výsledky voleb zvrátili. V reakci na tyto události došlo ve výzkumných organizacích k některým důležitým změnám metodiky, a to zejména ke striktní realizaci dotazování až do konce kampaně a zavedení pravděpodobnostního výběru respondentů, který má potenciál zajistit reprezentativitu výběrového souboru respondentů jistěji, než do té doby používaný výběr kvótní. [blíže např. Zetterberg 2004]
Literatura:
Squire, P. 1988. „Why the 1936 Literary Digest Poll Failed.“ Public Opinion Quarterly 52: 125-133.
Moore, D. W. 1995. The Superpollsters: How They Measure and Manipulate Public Opinion in America. New York: Four Walls Eight Windows.
Cantril, H. 1944. Gauging Public Opinion, Princeton: Princeton University Press.
Genovese, M. A., M. J. Streb. 2004. Polls and Politics. The Dilemmas of Democracy. New York: State University of New York Press.
Zetterberg, H. L. 2004. US Election 1948: The First Great Controversy about Polls, Media, and Social Science. Paper presented at the WAPOR regional conference on "Elections, News Media and Public Opinion" in Pamplona, Spain, November, 24-26, 2004.
Adamec, Č. 1996. Počátky výzkumu veřejného mínění v českých zemích. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.
|
| |
|
|
 |
|
 |
