> COH > Sovinec > Abstrakty Sovinec 2006

Helena Arenbergerová - Uprchlický tábor Válka u Norimberka

Dana Gabľasová - Čí hlas? Čia (orálna) história?“ Vybrané jazykové a metodologické aspekty v orálnej histórii

Monika Hanková – Zkušenosti židovské komunity v Čechách a na Moravě 1945-1956

Petra Chrenková - Využitie metódy oral history pri biografickom výskume liptovských žien z kulturologicko-genderového pohľadu

Jana Nosková: Volyňští Češi, jejich reemigrace a integrace ve světle životních příběhů

Tématem příspěvku je část mé doktorské práce, v níž jsem se věnovala problematice reemigrace a následné adaptace a integrace volyňských Čechů po 2. světové válce v interpretacích aktérů a odborné literatury. Nejdříve se stručně zmiňuji o historii volyňských Čechů a o teoreticko-metodologických východiscích své práce (P. L. Berger – T. Luckmann, J. Assmann, M. Halbwachs). Pozornost pak věnuji způsobu vzpomínání na zvolené historické události, jejich začlenění do životních příběhů vzpomínajících osob (aktérů), odlišnostem aktérských interpretací a vědeckých výkladů daných historických událostí (srovnání „malé“ a „velké“ historie). Druhou část příspěvku tvoří otázky spojené s rolí výkladu zvolených historických událostí pro skupinu vzpomínajících osob, formováním její kolektivní paměti a identity, možností těchto výkladů ovlivnit skupinu a její další osudy (v mém případě je to tázání po možnostech a problémech spjatých s integrací volyňských Čechů v poválečném Československu). Každý životní příběh (každá narace o něm) má vedle své individuální stránky také stránku sociální. Zajímá mě, jak mnoho z tohoto sociálního aspektu je obsaženo v životních příbězích, dá-li se hovořit o kolektivní identitě a paměti volyňských Čechů za předpokladu, že každé společenství si vytváří své vlastní dějiny.

Jitka Svobodová: Komunistické slavnosti v Československu 1948 – 1989. Využití metody orální historie

Metodologické postřehy, problémy:
- psychologické působení mikrofonu, v přítomnosti mikrofonu jsou narátoři málomluvní. Hlídají se co a hlavně jakou formou to říkají
- často jsem se setkávala s tím, že narátoři si mysleli, že nemohou nic zajímavého sdělit
- specifičnost mého tématu – často veselé vzpomínky např. na zážitky v průvodu – způsobila, že se narátoři rozpovídali již při domlouvání rozhovoru

Faktografická zjištění:
- problematiku komunistických slavností zpracovávám na základě archivních materiálů, zejména na základě fondů místních, krajských i okresních Akčních výborů Národní fronty, na základě materiálů Kulturně-propagační komise ÚV KSČ apod.
- díky metodě orální historie se mi potvrdilo to, co jsem z archivních materiálů logicky nemohla vyčíst, ale bylo to zřejmé. Mám na mysli vnitřní odpor k účasti na slavnostních akcích, přehnané počty účastníků i jejich radostné projevy během těchto akcí
- přestože jsem se zajímala o všechny typy slavnostních akcí, získala jsem informace zejména o 1. máji – zřejmě to byl velice silný zážitek. Tento fakt v podstatě odpovídá realitě, protože 1. máj byl tou největší, nejpromyšlenější totalitní slavnostní akcí. Průvodů se lidé účastnili často s největším sebezapřením, odtud silné zážitky. Např. oslavy výročí VŘSR už neprobíhaly tak pompézně a účast nebyla tak striktně vyžadována
- i u takovýchto akcí jsem metodou orální historie dospěla k jiným závěrům, než vyplývalo z archivních pramenů – např. právě oslavy VŘSR jsou popisovány v pramenech jako velkolepé akce s velkou účastí – ve skutečnosti přišlo jenom pár nadšenců
- vedle 1. máje zanechaly jisté vzpomínky také oslavy MDŽ – zde si to vysvětluji tím, že lidem byl tento den zpříjemňován oněmi známými ručníky, hrnečky apod. Tedy tím, co máme mnozí stále doma.
- to, co jsem si od metody orální historie slibovala především, byl předpoklad, že se dozvím konkrétní informace o opozičním chování při slavnostních akcích. To se nestalo. Přesto jsem zjistila, že ve společnosti panovalo povědomí o případných postizích v případě takové neposlušnosti – srážky z platu, problémy s dovolenou, …
- obecným přínosem použití metody orální historie v případě mého tématu je fakt, že z rozhovorů je jasně patrné chápání komunistických slavností „zdola“, chápání nejširší společností – např. nálada v průvodu zpříjemňovaná lahví slivovice, sebezapření k účasti, vnitřní potlačování pravého předmětu oslavy.