fungujícího stavu.
Mediální mnohomluvnost a mnohost obrazù je
zpùsobem chápání vìcí mimo skuteènost („co je
to vlastnì skuteènost?!"). To, co vnìjší svìt
mùže nazírat jako „obrazovou symboliku", jsou
pro mediální spoleènost ve své mnohosti pravé
obrazy vìcí. Odtud též pramení dùvìra vùèi
televizním obrazùm.
Pojetí èasu je odlišné: média jsou vševìdoucí
(vyèerpávají svými popisy svìt, mimo mediální
popisy nic není), neobrací se k minulosti (to, co
se stalo, se teprve na obrazovce právì dnes a
právì teï dìje), jejich pravda je testovatelná jen
pomocí dalších, tedy pøíštích mediálních obrazù
(ty jsou však právì aktuální, vytlaèily již obrazy
minulé), její vševìdoucnost se tedy pøedstavuje
jako vševìdoucnost o budoucnosti. Tím nabývá
pøevahy nad skuteèností.
Konec mafie na Sicílii
Poèátek konce mafie nastal jedenáctého øíjna tisíc
devìt set šedesát. Tehdy se poprvé v Itálii
veøejnì mluvilo o mafii v televizi (v poøadu
Tribuna politica italské státní televize RAI).
Ve svìtì institucí a médií je skuteènost vymezena
jazykem, obrazem. O èem nelze koherentnì
promlouvat, o èem nelze podat zprávu, co nelze
definovat èi natoèit na kameru, to není. Jazyk èi
kamera tak vymezují uchopitelný vzorník
skuteènosti. Není dùležité, zda je jim uvìøeno,
nebo zda vážnì brány nejsou. V obou pøípadech
èlovìk sdílí pøesvìdèení, že slova a obraz jsou
opakovatelná realita. Mluvit o skuteènosti
(pravdì, morálce) pøestává mít smysl. Zaèíná se
mediální manipulace skuteènosti.
pøevrácen a obé je restringováno na pùvodnì
jazykovou vizi svìta. Skuteèností se stává jen
vhodný z pùvodních popisù, záznamù. Pùvodní,
skuteèný vzor se stává nejen zbyteèným, ale i
škodlivým: vzhledem k nìmu nemùže mluvèí na
obrazovce nikdy øíkat pravdu, je odsouzen ke lži.
Skuteèností mùže zùstat jen to, na co se mùžeme
odvolat, co je mechanicky rozpoznatelné, co je
natoèeno. Jen to mùže vstoupit do nové reality.
Skuteènost pùvodnì nahlížená a pøivolávaná skrze
výrazy jazyka (napøíklad daný styl v architektuøe,
obrazový záznam) se postupnì na jazyk (styl v
architektuøe, záznam) redukuje, je jím plnì
charakterizována, mùže být stylem zcela
nahrazena. Aby se nová skuteènost neztratila, je
zapotøebí se podle ní chovat (je tøeba, napøíklad v
architektuøe, stavìt podle slohu, vytváøet si názor
dle televize, pøijímat jen televizní „dùkazy").
Být reálný, skuteèný znamená držet se popisù a
obrazù – jazyka. Pomìr skuteènosti a jejího
obrazu, jazyka, se pøevrací. Skuteènost je
nahrazena popisy a záznamy, pùvodní, omezená a
tak manipulovaná skuteènost se stává jazykem.
Kdo dosud mlèel – promlouvá. Zaèíná mluvit,
zároveò ztrácí vážnost a úctu. Naopak ten, kdo
dosud na obrazovce mluvil, zaèíná mlèet a mùže
být brán vážnì. Dává použitím jazyka, tím, že nic
nesdìluje, najevo svùj vztah nadøazenosti, mùže
øíci cokoliv. Jen to, co je vysloveno, mùže být
uctíváno a ctìno. Jen to co je nahlas vysloveno,
se mùže stát pravdou, má šanci být pravdivé.
Rispetto, respekt – „vìdìní" i „krása" – se tvoøí
použitím jazyka.
To je konec sicilské mafie. Mafie, která do této
chvíle nemluvila, zaèíná v okamžiku, kdy jazyk se
jazykem, promlouvat bez toho, že by otevøela
pusu. Pøestává být mafií. Svým zjevením v televizi
svùj boj definitivnì prohrává. Dva svìty – mafie a
média – se stýkají, získávají spoleèný základ. Svìt
je tak pro mafii porušen, vyprázdnìn a nelze jej
napravit. Mafie, l'onorata societa', pøejímá svou
vnìjší strukturu jako svou vnitøní a stává se
zloèineckou organizací. Zùstává po ní kriminální
spoleèenství.
Mafiánské analogie se stávají symboly v televizi.
V kvìtnu 1996, tøi týdny po tom, co byla tato
pøednáška proslovena v Neapoli, je italskou policií
zatèen jeden z posledních šéfù mafie Giovanni
Brusca. Byl dopaden, zatímco sledoval televizní
poøad o mafii.
![[made with GoClick]](imgs/goclick.gif)
