uvádí tyto pøíklady: V jednom z výzkumù ve
Spojených státech v padesátých letech uvedla
vìtšina respondentù, pijákù piva mužského
pohlaví, že preferují pivo „pìknì suché". Na
otázku, co znamená, že pivo je „pìknì suché"
témìø nikdo neodpovìdìl nebo odpovìdìt
nedovedl. (Zøejmì si spletli reklamu na pivo s
reklamou na jiný alkohol.)
V dalším výzkumu mezi pijáky piva na otázku
„Pijete pivo této znaèky, svìtlé, èi normální?" tøi
ètvrtiny preferencí byly pro svìtlé pivo. Svìtlého
piva oné znaèky se prodávalo devìtkrát ménì než
normálního (reklama byla na pivo svìtlé).
6/ Gustave Le Bon, Psychologie davu, KRA, Praha
1994, str. 66.
7/ Pavel Koèiš, vedoucí kreativního týmu Ogilvy &
Mather ke spotu „Ten vrchní je nìjakej divnej, ale
pivo toèí nejlepší – Velkopopovický kozel",
èasopis Strategie, è. 8, 1995.
8/ Tamtéž, tentýž.
9/ Viz Mirceau Eliade, Posvátné a profánní, Èeská
katolická akademie, Praha 1994.
10/ Pùsobnost støedu mùže pùsobit, a tedy i
konèit topologicky nebo v èase. Pøíkladem jsou
dva svìty ve tøináctém, ètrnáctém a patnáctém
století: Padova a Benátky. Carrarerská Padova,
pøedstavitelka klasické tradice, a Benátky, které
reprezentují novou dobu, charakterizovanou
obchodní výmìnou, s (tehdy známým) svìtem
stojí proti sobì. Roku 1218 poèíná v Padovì
výstavba „Palazzo della Raggione", Paláce
Soudnosti, který byl dokonèen okolo roku 1306
Giottovými freskami (okolo ètyø stovek fresek,
jejich význam není dnes zcela znám) podle uèení
stavba centrum soukromého i veøejného života.
Roku 1405 je Padova pøipojena k Benátské
republice, ale teprve (podle nìkterých autorù
domnìlý) požár Paláce Soudnosti, osy
„padovského svìta", roku 1420, který znièil
podle nìkterých historikù i cyklus fresek,
znamenal pro Padovu konec jejího svìta.
Dnes je pùvodní význam obnovených fresek zcela
zapomenut. Blíže napøíklad Il Palazzo della
Ragione di Padova, Dalle Pitture di Giotto agli
afreschi del'400, text E. Berti, G. Bozzolato,
CISST Padova 1993.
![[made with GoClick]](imgs/goclick.gif)
