A1 ITE=4: 2D isoparametrický trojúhelníkA1 ITE=4: 2D isoparametrický trojúhelník
A2 ITE=5: 2D isoparametrický rotační trojúhelník
A3 ITE=6: 2D isoparametrický čtyřúhelník
A4 ITE=7: 2D isoparametrický rotační čtyřúhelník
A5 ITE=54: 3D isoparametrický čtyřstěn
A6 ITE=55: 3D isoparametrický pětistěn
A7 ITE=56: 3D isoparametrický šestistěn
A8 ITE=61: 3D trojúhelníkový semi-loof
A9 ITE=61: 3D čtyřúhelníkový semi-loof
A10 ITE=61: 3D orientace hran prvku semi-loof
A11 ITE=61: 3D výztuha hrany prvku semi-loof
A12 ITE=53: 3D prismatický nosník
A13 ITE=71: 3D spojovací prvek mezi prvky 55,56 a 61
A14 ITE=72: 3D spojovací prvek mezi prvky 61 a 53
A15 ITE=71: 3D sandwich, přechodový odpor
A16 ITE=51: 3D prut
uzly: Prvek má 3 až 6 uzlů. Středové uzly mohou být vynechány.
V každém uzlu jsou definována posunutí [u,v] a teplota [T].
stěny (hrany): Prvek má 3 hrany, které (vzhledem k nenulové
tloušťce) jsou považovány za stěny. Lokální číslo stěny je určeno středovým
uzlem (např. křivka 2-(5)-3 je druhá stěna). Normály stěn směřují ven z
prvku.
uzly: Prvek má 4 až 8 uzlů. Středové uzly mohou být vynechány.
V každém uzlu jsou definována posunutí [u,v] a teplota [T].
stěny (hrany): Prvek má 4 hrany, které (vzhledem k nenulové
tloušťce) jsou považovány za stěny. Lokální číslo stěny je určeno středovým
uzlem (např. křivka 3-(7)-4 je třetí stěna). Normály stěn směřují ven z
prvku.
uzly: Prvek má 4 až 10 uzlů. Středové uzly mohou být vynechány.
V každém uzlu jsou definována posunutí [u,v,w] a teplota [T].
hrany: Prvek má 6 hran. Lokální číslo hrany je určeno středovým
uzlem (např. křivka 1-(8)-4 je čtvrtá hrana).
stěny (plochy): Prvek má čtyři stěny. Lokální čísla stěn jsou
označena na obr. A5. Normály stěn směřují ven z prvku.
uzly: Prvek má 6 až 15 uzlů. Středové uzly mohou být vynechány.
V každém uzlu jsou definována posunutí [u,v,w] a teplota [T].
hrany: Prvek má 9 hran. Lokální číslo hrany je určeno středovým
uzlem (např. křivka 2-(11)-5 je pátá hrana).
stěny (plochy): Prvek má pět stěn. Lokální čísla stěn jsou označena
na obr. A6. Normály stěn směřují ven z prvku.
uzly: Prvek má 8 až 20 uzlů. Středové uzly mohou být vynechány.
V každém uzlu jsou definována posunutí [u,v,w] a teplota [T].
hrany: Prvek má 12 hran. Lokální číslo hrany je určeno středovým
uzlem (např. křivka 3-(15)-7 je sedmá hrana).
stěny (plochy): Prvek má šest stěn. Lokální čísla stěn jsou
označena na obr. A7. Normály stěn směřují ven z prvku.
uzly: Prvek má 6 uzlů. Středové uzly nesmějí
být vynechány. V rohových uzlech jsou definována posunutí [u,v,w]. Středové
uzly mají celkem 5 stupňů volnosti [u,v,w,a,b],
kde a,b
jsou úhly natočení definované v příloze A10. Všem uzlům je přiřazena dvojice
teplot [T,DT],
kde DT je teplotní
rozdíl mezi horní a spodní stranou.
hrany: Prvek má 3 hrany s lokálními čísly
dle obr. A8. Orientace hran je znázorněna v příloze A10.
plochy: Prvek má jednu (střednicovou)
plochu. Tato plocha je kladně orientována normálou z,
směřující od spodní k horní straně. Pro teplotní výpočty jsou definovány
další dvě stěny, splývající se spodní (stěna 2) a horní stranou (stěna
1).
lokální souřadný systém prvku
x,h,z:
Osa x
splývá s hranou 1 danou uzly 1-4-2.
Osa h
splývá s hranou 3 danou uzly 1-6-3.
Osa z
doplňuje systém na pravotočivý.
uzly: Prvek má 8 uzlů. Středové uzly nesmějí
být vynechány. V rohových uzlech jsou definována posunutí [u,v,w]. Středové
uzly mají celkem 5 stupňů volnosti [u,v,w,a,b],
kde a,b
jsou úhly natočení definované v příloze A10. Všem uzlům je přiřazena dvojice
teplot [T,DT],
kde DT je teplotní
rozdíl mezi horní a spodní stranou.
hrany: Prvek má 4 hrany s lokálními čísly
dle obr. A9. Orientace hran je znázorněna v příloze A10.
plochy: Prvek má jednu (střednicovou)
plochu. Tato plocha je kladně orientována normálou z,
směřující od spodní k horní straně. Pro teplotní výpočty jsou definovány
další dvě stěny, splývající se spodní (stěna 2) a horní stranou (stěna
1).
lokální souřadný systém prvku:
Osa x
prochází uzly 8 a 6.
Osa h
prochází uzly 5 a 7.
Osa z
doplňuje systém na pravotočivý.
uzly: Hrana má tři uzly s globálními čísly
N1, N2 a N3. Na obr. A10 se předpokládá N1 < N3. Do středového uzlu
se definitoricky přenášejí úhly natočení a
a b, které se
ve skutečnosti vyčíslují v loofovských bodech L1, L2. Úhly a
a b jsou kladné
při pravotočivém otočení kolem yn v bodech L1, L2.
orientace hrany: Hrana je orientována
kladně osou yh.
lokální souřadný systém hrany: Lokální
systém xh,yh,zh je definován následujícím
způsobem:
Osa xh doplňuje systém na pravotočivý
a obecně nesměřuje ven z prvku.
Osa yh splývá s hranou ve smyslu
od N1 k N3. O orientaci osy yh tudíž rozhoduje konkrétní očíslování
sítě.
Osa zh splývá s lokální normálou
plochy z - viz
A8, A9.
hrana: Výztuha se přiřazuje hraně prvku semi-loof označené jejím lokálním číslem IH. Na obr. A11 se předpokládá, že výztuha je připojena k horní straně orientované plochy (viz osa z v A8, A9). Pokud je výztuha připojena ke spodní straně, jsou výšky hT a hv záporné.
geometrické charakteristiky průřezu:
Ih
[m4], Iz
[m4], A [m2], av
[o], (+/-) hT [m], (+/-) hv [m].
lokální souřadný systém výztuhy: Osy hv
a zvjsou
hlavní centrální osy průřezu. Směr a smysl osy hv
je dán úhlem av
ve stupních.
popis výztuhy v EL dávce:
S IH R Ih
Iz
A av
hT hv
uzly: Prvek má 2 uzly s globálními čísly
N1 a N2. Na obr. A12 se předpokládá N1 < N2. Každý uzel má šest stupňů
volnosti [u,v,w,jx,jy,jz]
a trojici teplot [T,Th,Tz].
Úhly natočení se vztahují ke globálnímu systému. Teplotní gradienty jsou
vyjádřeny v lokálním systému Th
= śT/śh,
Tz
= śT/śz.
geometrické charakteristiky průřezu:
A [m2], Ik [m4],
Wk [m3], Ih
[m4], Wh
[m3], Iz
[m4], Wz
[m3].
lokální souřadný systém prvku: Lokální
systém x,h,z
je definován následujícím způsobem:
Osa x
splývá s hranou ve smyslu od N1 k N2. O orientaci osy x
tudíž rozhoduje konkrétní očíslování sítě.
Osy h
a z jsou hlavní
centrální osy průřezu. Směr a smysl osy h
je dán průmětem p' směrového vektoru p do roviny kolmé k
ose x. Vektor
p
(nebo přímo p') je nutno zadat.
popis charakteristik v EL dávce:
A A Ik
Wk Ih
Wh
Iz
Wz C
px
py pz
typy spojení:
INDF = -2: hranové spojení
INDF = -3: stěnové spojení
popis spojovacího prvku:
CN T -2 E IE71 IE61
IH61 IE56 IH56 ; hranové spojení
CN T -3 E IE71 IE61
IH61 IE56 IS56 ; stěnové spojení
IE globální číslo prvku
IH lokální číslo hrany
IS lokální číslo stěny
typy spojení:
INDF = -4: pevné spojení (svar)
INDF = -5: kloubové spojení (styčník)
popis spojovacího prvku:
CN T -4 E IE71 IE61
IN61 IE53 IN53 ; pevné spojení
CN T -5 E IE71 IE61
IN61 IE53 IN53 ; kloubové spojení
IE globální číslo prvku
IN globální číslo uzlu
typy spojení:
INDF = -1: sandwich - dva prvky typu semi-loof
INDF = -6: přechodový odpor - dva prvky typu
pěti/šestistěn
popis spojovacího prvku:
CN T -1 E IE71 IE61
IS61 IE61 IS61 ; sandwich
CN T -6 E IE71 IE56
IS56 IE56 IS56 ; přechodový odpor
IE globální číslo prvku
IS lokální číslo stěny
poznámky: Uvedené typy spojení lze použít
jen v sítích pro výpočty vedení tepla. Přechodový prvek musí mít pouze
uzly vyskytující se na stěnách jím vázaných masivních prvků.
uzly: Prvek má 2 uzly s globálními čísly
N1 a N2. Na obr. A16 se předpokládá N1 < N2. Každý uzel má tři stupně
volnosti [u,v,w] a teplotu [T].
geometrická charakteristika průřezu:
A [m2].
lokální souřadný systém prvku: Osa x
splývá s hranou ve smyslu od N1 k N2.
popis charakteristik v EL dávce:
A A