1. Organizace výpočtu
2. Počáteční teplota tělesa
3. Teplota v uzlu
4. Koncentrovaný tepelný tok v uzlu
5. Přestup tepla na hraně
6. Tepelný tok na hraně
7. Přestup tepla na ploše
8. Tepelný tok na ploše
9. Objemový tepelný zdroj
Popis okrajových podmínek se zpracovává současně s popisem materiálových
vlastností a řídících parametrů úlohy programem XRPD pro 2D i 3D úlohy.
Výsledkem jsou binární soubory, které obsahují roztříděná a zkontrolovaná
data.
Vstupní soubor, který kromě popisu okrajových podmínek obsahuje také
některé další údaje, má označení
name.iBx,
kde name je název úlohy. Třetí znak za tečkou x
je nepovinný a slouží k rozlišení názvu tehdy, když existuje více variant
vstupních dat.
Název vstupního souboru se buďto zadá jako parametr programu, nebo
se jím odpoví na výzvu
XRPD -- ENTER NAME OF YOUR DATA:_
Jestliže se zadá pouze název name, program automaticky
dosadí name.IB. Informace o okrajových podmínkách se zapisují
do výstupního protokolu name.oBx.
Počáteční teplotní pole se zadává u všech nestacionárních úloh (s identifikátorem
T
1) v AS 1 a u všech stacionárních nelineárních úloh (s identifikátorem
T
6) v těch zatěžovacích stavech IAS, ve kterých se používá iterační
metoda (tj.
AV dávka s KAPPR = 1, ref. name.iB
a ÚLOHA VEDENÍ TEPLA, odst. 4
v této příručce). Počáteční teplotní pole se v souboru name.iB
nejprve definuje pomocí
GV sady (ref. B7).
GV ISET T 1/6 V T1 DT1
.... TNNOD DTNNOD
kde ISET je rozlišovací číslo sady, NNOD je počet uzlů
sítě a
Ti teplota uzlu
DTi přírůstek teploty
po tloušťce prvku semi-loof - viz (ref. A8, A9)
Teplota T a přírůstek teploty po tloušťce
DT se zadávají
ve [oC].
Takto definovaný vektor se posléze přiřadí v souboru name.iB
celému tělesu
AS IAS / ... /G ISET / ...
poznámka: Délka vektoru musí přesně odpovídat počtu (teplotních)
stupňů volnosti sítě.
poznámka: Teplotní pole bývá často uloženo v binárním souboru
name.TEM
(výsledek předchozího řešení). Pokud existuje takový soubor, je možno tento
soubor přejmenovat na name.IC a teploty načíst přímo. GV
sada má pak tvar
GV ISET T 1/6 D 4 IREC
kde ISET je rozlišovací číslo sady a IREC je číslo záznamu
(zatěžovacího stavu nebo časového okamžiku) v souboru name.IC.
Teplotu v uzlovém bodě lze přiřadit v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem
T
1 nebo v kterémkoliv dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T
11. V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních
případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován. Teplota se v
souboru name.iB nejprve definuje pomocí
NV
sady (ref. B7).
NV ISET T 1/11 V T DT
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
T teplota uzlu
DT přírůstek teploty po tloušťce
prvku semi-loof - viz (ref. A8, A9)
Teplota T a přírůstek teploty po tloušťce
DT
se zadávají ve [oC].
Takto definovaná teplota se posléze přiřadí v souboru name.iB
zvoleným uzlům
AS IAS / ... /N ISET N seznam
uzlů/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsána
teplota sadou
ISET.
4. Koncentrovaný tepelný tok v uzlu
Koncentrovaný tepelný tok v uzlovém bodě lze přiřadit v prvním zatěžovacím
stavu s identifikátorem T 2 nebo v kterémkoliv dalším zatěžovacím
stavu s identifikátorem
T 12. V prvním případě platí předpis pro
celý uvažovaný děj, v ostatních případech jen v tom zatěžovacím stavu,
kde byl deklarován. Tepelný tok se v souboru
name.iB
nejprve definuje pomocí NV sady (ref. B7).
NV ISET T 2/12 V
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
tepelný tok [W]
Takto definovaný tepelný tok se posléze přiřadí v souboru name.iB
zvoleným uzlům
AS IAS / ... /N ISET N seznam
uzlů/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsán
tepelný tok sadou ISET.
Přestup tepla na hraně lze přiřadit v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem
T
1 nebo v kterémkoliv dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T
11. V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních
případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován. Přestup tepla
se v souboru name.iB nejprve definuje
pomocí LV sady (ref. B7).
LV ISET T 1/11 V a
To
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
a součinitel přestupu tepla
[W/m2K];
Rozměr veličiny vyplývá z nenulové tloušťky prvku semi-loof (hrana
má plošný rozměr).
To teplota okolí [oC]
Takto definovaný přestup se posléze přiřadí v souboru name.iB
zvoleným elementům a jejich hranám (ref. A8, A9)
AS IAS / ... /L ISET E seznam
prvků L č. hrany/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsán
přestup tepla sadou ISET, a lokální č. hrany vyplývá z (ref.
A8,
A9).
poznámka: Veličina může být závislá na souřadnicích x,y,z, čase
a teplotě s využitím všech funkčních závislostí (ref. B1-B5).
Tepelný tok na hraně lze přiřadit v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem
T
4 nebo v kterémkoliv dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T
14. V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních
případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován. Tepelný tok
se v souboru name.iB nejprve definuje
pomocí LV sady (ref. B7).
LV ISET T 4/14 V
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
je tepelný tok ve [W/m2]. Rozměr veličiny vyplývá z nenulové
tloušťky prvku semi-loof (hrana má plošný rozměr).
Takto definovaný tok se posléze přiřadí v souboru name.iB
zvoleným elementům a jejich hranám (ref. A8, A9)
AS IAS / ... /L ISET E seznam
prvků L č. hrany/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsán
tepelný tok sadou ISET, a lokální č. hrany vyplývá z (ref.
A8,
A9).
poznámka: Veličina může být závislá na souřadnicích x,y,z, čase
a teplotě s využitím všech funkčních závislostí (ref. B1-B5).
Přestup tepla na ploše lze přiřadit v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem
T
1 nebo v kterémkoliv dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T
11. V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních
případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován. Přestup tepla
se v souboru name.iB nejprve definuje
pomocí SV sady (ref. B7).
SV ISET T 1/11 V a To
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
a součinitel přestupu
tepla [W/m2K];
To teplota okolí [oC]
Takto definovaný přestup se posléze přiřadí v souboru name.iB
zvoleným elementům a jejich stěnám (ref. A1-A9)
AS IAS / ... /S ISET E seznam
prvků S č. stěny/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsán
přestup tepla sadou ISET, a lokální č. stěny vyplývá z (ref.
A1-A9).
poznámka: Prvek semi-loof má pro teplotní výpočty definovány
dvě stěny (ref. A8, A9).
U 2D isoparametrických prvků se za stěnu prvku považuje jeho hrana, protože
má nenulovou tloušťku (a tedy i plochu) - (ref. A1-A4).
poznámka: Veličina může být závislá na souřadnicích x,y,z, čase
a teplotě s využitím všech funkčních závislostí (ref. B1-B5).
Tepelný tok na ploše lze přiřadit v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem
T
4 nebo v kterémkoliv dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T
14. V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních
případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován. Tepelný tok
se v souboru name.iB nejprve definuje
pomocí SV sady (ref. B7).
SV ISET T 4/14 V
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
je tepelný tok ve [W/m2].
Takto definovaný tok se posléze přiřadí v souboru name.iB
zvoleným elementům a jejich stěnám (ref. A1-A9)
AS IAS / ... /S ISET E seznam
prvků S č. stěny/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsán
tepelný tok sadou ISET, a lokální č. stěny vyplývá z (ref.
A1-A9).
poznámka: Prvek semi-loof má pro teplotní výpočty definovány
dvě stěny (ref. A8, A9).
U 2D isoparametrických prvků se za stěnu prvku považuje jeho hrana, protože
má nenulovou tloušťku (a tedy i plochu) - (ref. A1-A4).
poznámka: Veličina může být závislá na souřadnicích x,y,z, čase
a teplotě s využitím všech funkčních závislostí (ref. B1-B5).
Objemový tepelný zdroj lze přiřadit v kterémkoliv zatěžovacím stavu.
Výkon zdroje se v souboru name.iB nejprve
definuje pomocí
VV sady (ref. B7).
VV ISET T 6 V
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
je tepelný zdroj [W/m3]
Takto definovaný zdroj se posléze přiřadí v souboru name.iB
celému tělesu nebo vybraným elementům.
AS IAS / ... /V ISET /V ISETEseznam
prvků/ ...
kde IAS je číslo zatěžovacího stavu, ve kterém je předepsán
objemový tepelný zdroj sadou ISET.
poznámka: Veličina může být závislá na souřadnicích x,y,z, čase
a teplotě s využitím všech funkčních závislostí (ref. B1-B5).